Síla příběhu aslabé s ánky popula izace
Klá a Soukupo á
Filozo ická akul a Uni e zi y Ka lo y, Ús a české li e a u y akompa a is iky
kl.soukupo [email p o ec ed]
Hla ní posels í knihy Ma ina Puchne a S ě e slo ech aneb Osíle příběhů u áře ná-
ody, his o ii aci ilizaci nacházíme hned na p ní s aně: „Li e a u a […] o li ňuje ži-
o y ě šiny lidí na Zemi“ (s.11). Nedá se říci, že by šlo opře a nou myšlenku: zásadní
o ma i ní li příběhů (přičemž Puchne „li e a u ou“ míní přede ším epická díla)
byl znám dá no před us a ením li e á ní na a ologie abyl zkoumán mnoha oblas-
ech lidského by í op ikou ilozo ie, psychologie, kogni i ní ědy idalších disciplín.
Padesá ile ý Ma in Puchne je p o eso em li e a u y na Ha a du aBe keley,
kniha šak není klasickou akademickou p ací, na něž jsme našem egionu z yklí;
jedná se opopula izační ex ame ického s řihu— edy s ý azným au o ským hla-
sem, smnoha kul u něhis o ickými odbočkami, bez přílišné zá ěže sekundá ní li-
e a u y ana ozující dojem mlu eného p oje u. To má samozřejmě s é ýhody, ale
zá o eň en o s yl ne yhnu elně ede ke zjednodušením, opako áním apřemíře blíže
nedoložených ezí.
Puchne se knize zabý á souběžně mocí yp á ění a ý ojem echnologií p o
ucho á ání slo (abeceda, papí , knih isk aj.): „Li e a u a se z odila ep e e ch íli, kdy
se yp á ění příběhů p o nulo se psaním“ (s.19). Kompozice S ě a e slo ech má před-
s a o a č yři ý ojo é s upně li e a u y— od o álně šířených eposů přes pos á né
ex y nábožens í či ilozo ických škol kindi iduálním au o ům ománů anásledně
kmaso é p odukci ag amo nos i. Je zřejmé, že zpočá ku h ají zásadnější oli us a-
ující a li né příběhy, následně se pozo nos zaměřuje íce na echniky šíření ex ů.
P ní kapi ola pojedná á přede ším ohomé ských eposech ajejich li u na an-
ický s ě , což au o ukazuje na příkladu makedonského k ále a oje ůdce („kniha,
k e ou si Alexand Veliký dá al pod polš ář“),  ex u oeposu oGilgamešo i se ná-
sledně ěnuje spíše a cheologickým nálezům hliněných abulek a oli písařů. Na
důleži os zapiso a elů na azuje kapi olách os a ých písmech, nichž dí, že
následo níci mysli elů, jako byli Buddha, Sok a es či Ježíš, byli— zhledem k omu,
že jejich uči elé nepsali— nuceni y inou no é s yly psaní. Podle Puchne a žijeme
e s ě ě o ládaném pos á nými ex y, k e é nám speci ickým způsobem ukazují, kde
je naše mís o e s ě ě akam máme směřo a .
Kapi oly ěno ané ženským pos a ám, paní Mu asaki aŠehe ezádě, působí jako
in e mezzo, časo ě yplňující meze u mezi „dobou elké ans o mace“ anás upem
knih isku, p o ože do dějin li e a u y nepřinášejí nic pře a ného aau o se nich
OPEN
ACCESS
KLáRA SOUKUPOVá 257
zabý á buď díly samo nými, nebo o ázkami překladu ašíření japonského ománu
asbí ky Tisíce ajedné noci do e opské kul u y. U či ý zlom předs a uje popis dopadu
Gu enbe go a ynálezu knih isku, neboť od é ch íle us upuje e ýkladu do pozadí
éma pou a os i apůsobi os i příběhů ahis o ie jejich zaznamená ání ( abulky, pa-
py us, papí …) apozo nos se naopak sous ředí na p opagační ama ke ingo é po-
s upy, jak y iš ěné ex y ozšíři , ana dosah oho o li u (Lu he o o z o mo ání
no é cí k e, Ma xo o aEngelso o zažehnu í jisk y e oluce, samizda o é pod ý ání
o ali ních ežimů).
Don Quijo e ak neslouží jako doklad mode ního ománu, ale přede ším jako pří-
klad odícího se li e á ního pi á s í aplagiá o s í, zniku mode ního poje í au o -
s í ali e á ního hu. Od oho Puchne od ozuje z ýšenou p opojenos do é doby
izolo aných li e á ních oblas í— kapi ole oGoe ho i píše o zniku s ě o é li e a-
u y 19.s ole í: „Li e a u a, do é doby omezená na u či á mís a a adice, se nyní
začínala s á a p o ázaným celkem“ (s.250). To o zení p a děpodobně poho ší
mnohého kompa a is u či li e á ního eo e ika, p o ože Puchne nemlu í opojmu
s ě o é li e a u y nebo momen u nahlédnu í p o ázanos i li e a u „ná odních“, ale
o ungo ání li e a u y jako ako é, jež se p oměnila na základě obje i elských aná-
sledně obchodních ces , jako by kon ak y mezi ůznými li e á ními s ě y neexis o-
aly odjakži a.
Kapi ola oMa xo i aEngelso i (spíše než oKomunis ickém mani es u) je do knihy
zařazena p a děpodobně pouze k ůli au o o u zájmu o z ah mezi li e á ní a an -
ga dou a e olučními silami přelomu 19.a20.s ole í (k e ý doložil knize Poe y o
he Re olu ion: Ma x, Mani es os, and he A an -Ga de; 2006), p o ože p o demons aci
li u jednoho pe s azi ního ex u na u či é společenské s y si mohl yb a jaký-
koli úspěšný poli ický pam le . Přes ože au o S ě e slo ech p ezen uje jako dějiny
li e a u y, izdalších čás í je zřejmé, že se pods a ě jedná o„knihu exemplá ních
příkladů“, níž mají jedno li é pos a y  ámci ch onologického pos upu předs a-
o a u či ý s upeň ý oje. Zá o eň au o o i ýbě ěch o pos a do oluje zabý a
se jejich osudy ana ěšo a na pods a ě banální aobecně známý his o ický ý oj
anekdo y, zmínky opozo uhodných událos ech ahis o ky z las ního ži o a během
s udijních ces po s opách Šehe ezády, Goe ha či Ma xe.
Au o ské já pos upně čím dál ím íce s upuje do děje; za ímco p ních kapi o-
lách se omezí na kons a o ání, že na š í il T óju či Pe gamon, při pá ání po pů odu
Tisíce ajedné noci pře yp a uje s ůj sen, e s udii ěno ané Goe ho i už se doz í-
dáme, jak na něj zapůsobila Tao mina s ýhledem na E nu, apředposlední kapi ola,
jež by měla bý ěno ána De eku Walco o i (když už ne jeho poezii), líčí Puchne ů
ýle na os o S a é Lucie, ampo y snepojízdným au em a ozho o y smís ními
oby a eli.
Puchne se e ýkladu zas a uje před nás upem in e ne u, k e ý pouze zmiňuje
se slo y „ eď se šak najednou může s á spiso a elem úplně každý“, přes ože p á ě
na om o mís ě bychom očeká ali případné no é myšlenky ohledně p oblema iky
au o s í, dos upnos i ex ů či psychologie č enáře; a šak Puchne neříká nic, na co
by nepřišel jakýkoli běžný uži a el sociálních sí í. Kons a uje, že a o oblas se y-
íjí, akčemu po ede, „u idíme později“. Pozo uhodné je, že například pos koloniální
dobu či cenzu u ze s any o ali ních ežimů už za uza řené dějinné epizody po a-
žuje, ap o o se knim aké bez okolků yjadřuje.
OPEN
ACCESS
258 SLOVO A SMYSL 31
Odbo ná ú o eň S ě a e slo ech odpo ídá s ředoškolskému uči u. Au o sh nuje
děje kanonických ex ů, jako by nepředpokládal, že je snimi č enář obeznámen,
amnohdy se íce než oli e a u u jedná oobecné kul u ní dějiny. Na azíme ak na ba-
nální sdělení jako: „Alexand Makedonský získal příz isko Veliký, p o ože se mu po-
dařilo sjedno i pyšné řecké s á y, dobý šechna k álo s í mezi Řeckem aEgyp em,
po azi mocnou pe skou a mádu a y oři říši sahající až do Indie,“ (s.27) či: „S ého
ych lého koně od é doby po ažo al za nej znešenějšího oře a y azil do s ě a coby
po ulný y íř“ (s.215). Kniha obsahuje mnoho in o mací, jež by se daly klasi iko a
jako „zajíma os i“ (kdo z í ězil  oce 1844 šacho ém u naji Paříži; že ke S alino-
ým nejoblíbenějším básníkům pa řil Wal Whi man; že Ecke mann šel za Goe hem
do Výma u ýden pěšky apod.), znichž ale p o hla ní sdělení knihy nic ne yplý á.
Tím o způsobem au o č enáře přes ědčuje, že přichází sobje nou myšlenkou; Ma in
Puchne se šak jen s elkou slá ou lamuje do o e řených d eří.
Nepolemizuje sjinými názo y, jelikož je ani neu ádí, as é eze nep oblema i-
zuje— ukazuje sice řeba, jak se „kdysi“ mýlil, ale názo y, k e é nám podá á, p e-
zen uje jako jasné, samozřejmé apodložené. Kniha se ak blíží jakési psané podobě
„TED alks“. P o z ýšení a ak i i y ýkladu au o inscenuje dialogy ascény, popisuje
ži o y s ých ak é ů abudí dojem, že p onikl ido jejich psychologie („Alexand si na
Achillea h á nepřes al“; s.35, „P inc seděl pod íko níkem ací il, jak li se kání se
s ářím, snemocí ase sm í odplý á“; s.86), přes ože jde jen odedukce. Mnohdy jeho
podání dějin yzní á až směšně d ama icky: „Ve ězení Sók a o a obžaloba písma
způsobila, že žáci nemohli zacho a slo a s ého uči ele, k e ý jim p á ě zemřel před
očima. Pouze jeden znich měl plán: Pla ón“ (s.100). Puchne se ak snaží ze s ého
pů odně odbo ného ýkladu sám uděla příběh, k e ý by na č enáře zapůsobil ak
jako kanonická, pos á ná či kul o ní díla, jež e s é knize zmiňuje.
To se mu šak příliš nedaří ahla ní o ázkou zůs á á, komu je S ě e slo ech las ně
u čen— kdo zč enářů mimo li e á ní ědce, jimž kniha nepřináší nic no ého, si chce
čís nikoli příběhy, ale opříbězích.
AD:
Ma in Puchne : S ě e slo ech aneb Osíle příběhů u áře ná ody, his o ii aci ilizaci, přel. Pe a Johana
Ponca o á. Hos , B no 2018. 416 s.
OPEN
ACCESS