Genealogické linie mode ní pos u y:
Jean-Jacques Rousseau
Jé ôme Meizoz
Způsoby, jak si spiso a elé  ůzných obdobích ageog a ických souřadnicích přis o-
jo ali ob az aiden i u „au o a“, jsou elice ozmani é.1 Přes o exis uje jen omezené
množs í speci ických možnos í, jak může bý unkce au o a aau o ská igu a yjá-
dřena: a iacemi na u či ý poče ypických au o ských „pos u “ se p ůběhu his o-
ie y ořil o e řený epe oá , jenž může bý  ůzných momen ech dějin li e a u y
ak ualizo án. Angažo aný au o , p okle ý básník, šašek, nekon o mní osobnos nebo
au o hlásící se kp acující řídě jsou (řečeno e mínem E inga Go mana) šechno
jen ůzné „p ezen ace sebe sama“, od ozené z adice. Vnásledující s udii se zabý-
ám Rousseauo ým obje em pos u y e s ě le jeho p onika ého li u na linii au-
o ů, k eří se na li e á ní scéně aké zahalo ali do c nos né sk omnos i, nedů ě y
ůči au o i ám aod ahy kon on o a mocné snepříjemnými p a dami. S endhal
iJules Vallès, Cha les Péguy s ejně jako Jean Giono nebo Cha les-Fe dinand Ramuz
akonečně éž Louis-Fe dinand Céline si ypůjčo ali z epe oá u, k e ý pů odně y-
ořil Rousseau ak e ý se díky omu o au o o i s al sla ným, ne-li přímo my ickým.2
1. PROLETÁŘSKÉ POTOMSTVO
Ve řicá ých le ech na Rousseaua čas o odkazo al p oud ancouzské p ole ářské li-
e a u y. Hen i Poulaille, jeho hla ní mlu čí ainspi á o , ci uje mani es u Nou el
âge li é ai e (1930) z ex ů au o ů, k eří khnu í pa řili. Od Neel Do o é například
u ádí pasáž:
1 Ten o článek ychází zpříspě ku, k e ý jsem p onesl na semináři Raně no o ěká an-
couzš ina ( edeném Alainem Vialou) Maison ançaise Ox o du 31.ledna 2008. Rád
bych poděko al Alainu Vialo i, Ka e Tuns all apředsedajícímu panelu Nicholasi C onko-
i za o, že y ořili podmínky p o podně nou diskusi.
2 Hojná dokumen ace kRousseauo i olala po napsání případo é s udie, což yús ilo mou
knihu Le gueux philosophe. Jean-Jacques Rousseau (Meizoz 2003) a p áci zaměřenou na
u áření pos u y jakož o sebep ezen ace au o a Pos u es li é ai es. Mises en scène mode nes
de l’au eu (Meizoz 2007).
OPEN
ACCESS
264 SLOVO A SMYSL 31
Nikdy mne žádná kniha ak nedojala. Zakusil s ádání jako já, byl námezdným děl-
níkem jako já, žil zdob očinných da ů jako já amusel přijmou šechno, co přicházelo
z ukou paní de Wa ens. Exis o ali edy ubožáci, k eří měli ku áž p omlu i anesk ý-
ali s é u pení as é nedob o olné ponížení.3
Louis Nazzi, jenž se na hnu í aké podílel, poznamenal:
Rousseau je o cem nás šech. Odhalil člo ěka lidským očím. […] Vložil nám do s dcí
souci anašemu idění dal no ou os os . Vyjádřil hlubokou k ásu u pení ask omné
každodenní exis ence (Poulaille 1930, s.51).
Neel Do o á, Louis Nazzi aHen i Poulaille y ořili „p ole ářskou“ adici. Ten o po-
jem měl označo a au o y zp os ředí p acující řídy, samouky ži ící se jiným zaměs -
náním, k eří e s ých p ózách líčili las ní ži o . Absolu ními požada ky p ole ářské
li e a u y jsou au en ici a a ě nos las ní společenské řídě.
E okace Jeana-Jacquesa Rousseaua jakož o elkého předchůdce ale nebyla ničím
no ým amohla mí éž zcela p o ichůdné dů ody (s o .T ousson 1977): e olu-
cionáři, k eří ilozo a elebí  oce 1794, jej nazý ají „pří elem lidu“; epublikán-
ská le ice na něj odkazuje během událos í oku 1848. Od p ních socialis ů až po
Michele a coby au o a knihy Le Peuple (1846) z ělesňo al Jean-Jacques oli ádce
obyčejných lidí. Louis Blanc ak Rousseaua po ažo al za „předchůdce mode ního
socialismu“:
Z edl se šak jeden hlas, na olik mužný asilný, že přehlušil šechen halas 18.s ole í.
[…] apři om o byl chudý chlapec ze Žene y sminulos í uláka, žeb áka, sluhy!4
Ta o předs a a Rousseaua jakož o hlasu obyčejných lidí je pochopi elně zpě nou e-
kons ukcí, ale s ále se čás ečně zakládá na sebep ezen aci samo ného au o a.
Rousseau ze s ého p os ého pů odu ask omného ys upo ání učinil alé legi-
imizační éma las ních au obiog a ických ex ů. Přip a il ak p os o p o nekon-
o mní ži o ní s yl, k e ý se následně elice ychle p osla il. Tím, že si ypěs o al
„pos u u“ sk omného řemeslníka, nezá islého na přízni mocných, se zá o eň zapsal
do li e á ního s ě a ap osadil no ý model legi imizace in elek uála.
Takřka po d ě s ole í měla a o pos u a nesmí ný „mime ický úspěch“, od Julesa
Vallèse po Cha lese Péguyho, od Jeana Guéhenna po Jeana Giona. Dnes íme, že ko-
munis ický předák Mau ice Tho ez s ou au obiog a ii o mo al podle modelu p ole-
ářského osudu. Ta o pos u a se pa adoxně snaží uko i pisa elo u ážnos analé-
ha os jeho yjádření  om, jak au o zacho á á ě nos s ému sk omnému pů odu,
diamen álně p o ikladnému ůči ži o nímu s ylu eli y.
3 Neel Do , Kee je (1919), ancouzský překlad yd. Albin Michel (1929), ci o áno Poulaille
1930, s.274.
4 Louis Blanc, His oi e de la é olu ion ançaise (1847), ci o áno T ousson 1977, s.88.
OPEN
ACCESS
JÉRôME MEIzOz 265
2. KONCEPT POSTURY
Pojem au o ské pos u y myšlení oli e a uře už nějakou dobou poz olna získá á na
důleži os i. Příleži os ně jej použí al Pie e Bou dieu, ale p ní de inici z o mulo al
Alain Viala, a o e smyslu „způsobu zauje í pozice“ poli:
Pozici je možné zaujmou mnoha způsoby: můžeme například sk omně zaujmou
ýznamnou pozici nebo naopak s elkou slá ou zaujmou sk omnou pozici… To je
dů od, p oč je pojem pos u y ( edy způsobu zauje í pozice) důleži ý. […] Logika u či-
é li e á ní s a egie se pak yje uje sk ze z ažení ajek o ie au o a k ůzným po-
s u ám, k e é se na ní ysky ují— anebo kjedné a éže kon inuální pos uře, což je
aké možné acož se mimochodem s á á speci ickým „puncem“ au o a, k ali ou, jíž
se au o odlišuje ajiž můžeme přisoudi nejznámějším au o ům. […] Fak a zjiš ěná
analýzou zaměřenou na s a egii a ýkající se habi u apos u y je možné sh nou do
ob azu (celko ého) způsobu by í (u či ého) au o a. Ten o zcela obecný způsob, za-
h nující konk é ní ysy jis ého poč u pos u ahabi ů, pak označíme za au o ů é os
(Viala 1993, s.216–217).
Te mín „pos u a“  om o poje í odkazuje na jednu ze složek ořících é os, edy na
„(celko ý) způsob by í (u či ého) au o a“, jak o yjadřuje Viala. Popis é osu u či ého
spiso a ele e iden ně znamená ši oké upla nění „sociopoe iky“, jelikož umožňuje
u ažo a současně o„s a egii“ spiso a ele poli ajeho o málních olbách, apocho-
pi ak jeho indi iduální poe iku.
Te mín „é os“ šak obsahuje aké odkaz na speci ický koncep adiční é o iky,
což může és k ýznamo ým nejasnos em. Volím edy— s ále  ámci Vialo ých ná-
hů— možnos ozšíření koncep u „pos u y“ apřizpůsobuji si ho ak, aby zah no al
i„é os“. Jinými slo y, „pos u a“ podle mě zah nuje jeden či íce disku zi ních é osů,
k e é se podílejí na její ýs a bě. Jak edy můžeme pojem „au o ské pos u y“ yuží
při konk é ním ýzkumu?
záKLADY DEFINIcE
1. Au o o a pos u a jedinečným způsobem yznačuje pozici au o a li e á ním po-
li.5 Jakmile je a o pozice ekons uo ána, můžeme pozo o a , jak ji u či á pos u a
upe ňuje či pod ý á. Pos u a edy má smysl jen e z ahu kpozici li e á ním poli.
Vp ocesu nabý ání s a usu „au o a“ se p osazuje u či ý eřejný ob az sebe sa-
mého, založený na souřadnicích udaných au o em, jak o om s ědčí například p axe
pseudonymu. Pseudonym, ši oce uží aný e šech uměních, není jen p e en i ním
opa řením, jak se yhnou cenzuře, nebo způsobem, jak y ola zájem eřejnos i, ale
aké ukaza elem pos u y. Jde odekla o ání no é ýpo ědní iden i y, lišící se od é,
k e ou posky uje s á . Pseudonym ak au o a mění e ik i ního mlu čího, no ou
pos a u na scéně li e á ního ypo ídání.
Z oho o hlediska by nej hodnějším ek i alen em byl la inský pojem pe sona,
k e ý pů odně odkazo al kmasce, již he ci nosili na je iš i, ae ymologicky je od o-
5 D žím se zde Vialo a uží ání e mínu, ycházejícího zBou dieua (Viala 1993, s.216).
OPEN
ACCESS
266 SLOVO A SMYSL 31
zen od označení oho, zčeho nebo sk ze co někdo mlu í (pe -sona e), obsahujícího
jak předs a u hlasu, ak společenské si uace, níž je příslušný hlas s ozumi elný. Na
scéně li e á ního ypo ídání au o p ezen uje a yjadřuje sám sebe, yba en s ou
pe sonou či pos u ou.
Jak objasňuje Alain Viala, pos u a umožňuje iden i iko a au o a li e á ním poli,
přičemž zpřesňuje aupe ňuje příslušný ecepční ho izon :
Tím, že předkládá konk é ní dílo, kons uuje […] [au o ] u či ý ob az sebe sama
a en o ob az se sou islé řadě jeho následujících děl po zuje nebo se y íjí: očeká-
á se, že Gide „bude Gidem“, přičemž se en o jeho ob az jeho dalších knihách nesmí
úplně liši ani bý zcela iden ický (což pla í ip o os a ní au o y) ( am éž, s.197–198).
2. Pos u a není au o o ým ýh adním ý o em, nýb ž in e ak i ním p ocesem:
na o bě oho o ob azu se společně podílejí au o a ůzní zp os ředko a elé (no i-
náři, k i ika, ži o opisci) e službách č enářského publika. Pos u a začíná okamži-
kem ydání— edy unaklada ele— azah nuje i nější p ezen aci knihy ( o má ,
obálku a d.).
3. Pos u a, jak ji chápu já, předpokládá d ojí smě pozo o ání, neboť zah nuje jak ne-
e bální cho ání (a), ak disku z (b).
a) Na jedné s aně cho ání: au o o a eřejná sebep ezen ace, například ůzná
jeho ys oupení médiích, disku z li e á ních cen, ži o opisné ý oky, odpo-
ědi na ecenze apod.; oblečení, účes, ges a, osobi ý zhled, dokonce idoplňky:
Sa o a nebo Cend a so a ciga e a; Rousseau jako pou ník, k e ý zámě ně
s a í pěší chůzi do p o ikladu ůči jízdě a is ok a ů kočáře— ako ém, jaký
ho málem přejel e sla né epizodě ze Snů samo ářského chodce.
b) Na d uhé s aně disku z: disku zi ní dimenze pos u y se podobají „é osu“  é-
o ice, edy ex o ému ob azu sebe samého y ářenému mlu čím. Mlu čí si
buduje dů ě yhodnos ím, že e s é p omlu ě předkládá u či ý ob az sebe
sama.
Je důleži é u ědomi si ko elaci mezi au o o ým ýpo ědním é osem, jeho pozicí li-
e á ním poli apublikem, k e é se snaží získa .
4. Na me odologické ú o ni umožňuje pojem pos u y popsa sou islos i mezi cho á-
ním a ex o ými účinky li e á ním poli. Vedle oho můžeme uži ím oho o koncep u
do s udia li e a u y áhnou pole é o iky asociologie, což podle mého názo u před-
s a uje značný přínos.
5. Pos u a a ole pamě i  ámci pole. Jak jsme iděli, pos u a zniká na základě spo-
lup áce indi iduálního akolek i ního: y a y konk é ní a iace jedné dané pozice
se éž ixují  epe oá u li e á ních p ak ik. Li e á ní pole je p os oupeno zakláda-
jícími příběhy aexemplá ními biog a iemi: au o při s ém začleňo ání do li e á ní
p axe odkazuje na y o elké předchůdce, jejichž názo y, pohnu ky, o my apos u y
si ypůjčuje. Paměť pole edy nabízí u či ou škálu pos u , k e é obs ály e elkých li-
OPEN
ACCESS
JÉRôME MEIzOz 267
e á ních k izích. Tak například pos u a „spiso a ele-občana“ se od olá á na běžné
lidi aši oké publikum, aby ak legi imizo ala zauje í pozice, k e á dalece přesahuje
li e a u u užším slo a smyslu. Obsahuje u či é p a idelně se na acející ysy, po-
čínaje Vol ai em (L’a ai e Calas, 1765) přes Zolu (J’accuse, 1898) aBa busse po Nizana
aSa a. Podobně s a obylé kořeny má e opské sociální předs a i os i i oman-
ická pos u a „nešťas ného génia“.
V om o smyslu můžeme pos uře „sk omného nezá islého řemeslníka“, jak ji
 ůzných ex ech zaujímá Rousseau, po ozumě sohledem na s a ší sociální dis-
ku zy, k e é e okuje:
a) Filozo ická i onie (Sok a es). Již od Rozp a y o ědách auměních se Rousseau
p ezen o al jako mode ní Sok a es, k e ý má od ahu říka mocným p a du
do očí: „Sok a a s álo ži o , když říkal přesně y samé ěci co já“ (Rousseau
1964c, s.73).
Vol ai e Rousseauo u pos u u pře á il či akříkajíc s očil zpá ky aRous-
seaua opako aně označil za „Sok a o u“ nebo „Diogeno u opici“ („opici, jež
h yže uku, k e á ji k mí“, jak napsal dopise ze 17.září 1766).6
b) Křesťanský disku z s a é chudoby (sanc a paupe as) podle kázání na hoře
ap o ocká é o ika, k e á jej p o ází. Modelem ypo ídání u je pos a a K is a.
Když edy Rousseau ěnuje d uhou Rozp a u měs u Žene a, ys ě luje dopise
žene skému pas o o i Jeanu Pe d iauo i:
Může-li ne ečnos s dce, k e é nelpí na slá ě, na boha s í, ba ani na ži o ě, učini
o o s dce hodným oho, aby p onášelo p a du, ou ám si di , že jsem byl po ěřen
ím o znešeným posláním: jelikož chci lidem působi dob o, jak nejlépe do edu, ch á-
ním se cokoli od nich přijíma as řežím si s ou chudobu anezá islos (28.lis opadu
1754, in Rousseau 1965, s.59–60).
Ta o pasáž zaslouží bližší pozo nos . É os, k e ý Rousseau y áří, spojuje pě ysů
(ods up, záslužnos , od ahu, chudobu anezá islos ) aús í e z láš ní d uh sk om-
nos i, jež je šem s é ám moci dokonale cizí, apřes o ský á op á nění kp o ockému
ypu řeči („hodno oho, aby p onášelo p a du“). Jelikož je ci o ané p ohlášení u čeno
ducho nímu, nabý á zře elných náboženských pod ónů aspojuje mlu čího sJežíšem
K is em.
Mezi Rousseauo ými ýpo ědními zo y zaujímá Ježíš K is us přední mís o. Po
ú ěku  oce 1762 se Rousseau po K is o ě zo u za ázal k„ob aně Boží ěci“ asám
sebe ylíčil jako „usmýkaného, ypo ězeného, p onásledo aného od s á u ke s á u, od
ú očiš ě kú očiš i“ coby oběť „ a izejů“ (Rousseau 1964d, s.931, 961). Také e Snech sa-
mo ářského chodce jsou ozese y odkazy na umučení K is a. S učně řečeno, sk omné
ys upo ání ařemeslnický ša Ježíše K is a získá ají řadě Rousseauo ých ex ů je-
dinečné pos a ení („Jésus-Ch is “, in Rousseau 1996, s.459).
6 P o iklad mezi ilozo em ašaškem (Sok a es/Diogenes), k e ý oří osno u Dide o o a
dialogu Rameauů syno ec, by bylo možné čís s yuži ím pojmu pos u y.
OPEN
ACCESS

268 SLOVO A SMYSL 31
3. ROUSSEAUOVA POSTURA: VOUS AODĚV
Rousseauo u us alující se pos u u dokládá cha ak e is ická příhoda, popsaná e Vyzná-
ních. S ala se při p emiéře ope y Vesnický ča oděj Fon ainebleau 18.října 1752 za účas i
k ále, jenž Rousseaua poz al do s é lóže. Když se mladý au o oci ne e ysoké společ-
nos i, kde se še koná p o o, aby o bylo na očích, přemýšlí najednou, zda se jeho ous
aoblečení p o danou příleži os hodí. Zaobí á se nu ka ou o ázkou (společenského)
mís a, k e á má jeho díle ak cen ální pos a ení, adospí á kjasnému ozřešení:
Řekl jsem si: „Jsem u na s ém mís ě, p o ože u idím, jak h ají můj kus, p o ože jsem
sem byl poz án […]. Jsem us ojen jako obyčejně, ani lépe, ani hůře […] Chci-li zůs a
sám sebou, nesmím se če ena , ať se oc nu kdekoli, že jsem oblečen, jak se sluší na
s a , k e ý jsem si yb al: můj ze nějšek je p os ý anedbalý, ale ne špina ý ani odpo -
ný; ous není ne hodný sám osobě, neboť nám ho dá á pří oda, a něk e ých dobách,
přijde-li do módy, bý á ozdobou […]“ (Rousseau 2017 [1782–1789], s.368–369).
Tako é je z e ospek i ního pohledu s ědec í subjek u Vyznání. Pasáž od áží p áci
paměťo é ekons ukce jakož o osno y p ojek u yznání. Pos u a se u áří p á ě
 ako ém disku zu osobě samém.
Zes á lý Rousseau zaujímá i onický pos oj ůči „nedos a ku dob ého cho ání“
mladého au o a, jímž dané době byl ajenž ezolu ně odmí al přijmou d o ské kon-
ence a ozhodl se p o s yl, k e ý po ažo al za p os ý apři ozený. Díky ium álnímu
úspěchu ope y se šak nese kal se sebemenší ý kou. Na základě oho o úspěchu je
následujícího dne před olán ke d o u, kam se ale nedos a í a ak icky odmí ne udě-
lenou penzi. D ů jeho odmí nu í po ažuje za „nes yda ou opo ážli os “, p opukne
skandál adojde aké kp udké hádce mezi Rousseauem ajeho pří elem Dide o em.
K á ce po p emiéře Ča oděje píše Rousseau ocelé kauze zpě áku Pie u Jélyo o i.
Ten řídil zkoušky aRousseauo i řekl, že k áli se á ie zope y líbily:
Dnes jsem nemocný, líný as obodný; dnes js e mi y, d ořané, šichni lhos ejní, dnes
by mě šichni k álo é s ě a se ší s ou nadu os í, s ými i uly azla em nedokázali
přimě , abych udělal jediný k ok (Rousseau 1965, s.200).7
4. ŘEMESLO OPISOVAČE
Ve s ejném období se Rousseau ozhodl s á se opiso ačem, což p o něj znamenalo
ekonomickou nezá islos . Ten o k ok po dil jeho mís o řadách řemeslníků azna-
menal dob o olný s azek sp acujícími řídami. Jeho pomě spokojskou Thé èse Le-
asseu o ou poukazo al ím o smě em už od oku 1745.8 S ále kon ex u úspěchu Ča-
7 Ten o dopis zcela jis ě nebyl odeslán, jde onáč nalezený Rousseauo ě pozůs alos i.
8 Kolem oku 1754 se Dide o ad’Holbach snažili Rousseaua přes ědči — a zbudili něm
ím ozhořčení—, že Thé èse předs a uje k ůli s ému pů odu špa nou olbu. Také Di-
de o si y olil Nane e, ženu ze sk omných pomě ů, ale oženil se sní, následně si opa řil
milenku, usmířil se so cem as al se maji elem pans í Lang es.
OPEN
ACCESS
JÉRôME MEIzOz 269
oděje píše Rousseau 13.úno a 1753 paní de Wa ens: „Při ší é slá ě si budu na ži oby í
dál ydělá a jako opiso ač: ský á mi o o iž nezá islos “ ( am éž, s.212).
Také e sla né předmlu ě kNa ciso i (1752) p ezen uje Rousseau olbu p o ese
jako způsob, jak si zajis i nezá islos , ajako důkaz oho, že se nepodřizuje ozma ům
mocných:
Jes li někdy spa ří, […] že se ucházím omís o Akademii, že se d ořím ženám, k e é
udá ají ón, že opě uji poše ilos mocných nebo že se už nechci ži i manuální p ací,
s ou ži nos po ažuji za něco os udného achci si přijí na elké jmění […] (Rousseau
1964b, s.973–974).
Způsob, jakým p oklamo al s é p o esní pos a ení k ali iko aného dělníka, zbu-
dilo ůzné eakce ikomen áře Rousseauo ých odpů ců. Pos a a F ancouze Dialo-
zích je nosi elem mylných názo ů oJeanu-Jacqueso i, k e ý na k i iku ůznými způ-
soby eaguje:
Jakýpak kopis a! Jen o předs í á, aby ypadal chudý, za ímco e sku ečnos-
i je boháč, aaby zamasko al s ou ná uži os p o psaní knih ačmá ání na papí .
Nikdo se ím šak nenechá ošáli a y musí e bý op a du zdaleka, jes li omu ěří e
(Rousseau 1964a, s.690— z ý aznění J.M.).
Ale jakým p á em ako ý da ebák jako on, k e ý předs í á, že je žeb ák, ačkoli je
boha ý, odmí á d obné p oje y š ěd os i znešených mužů? ( am éž, s.720— z ý-
aznění J.M.)
D uhá pos a a je pojmeno ána Rousseau. Vyp á á se na „Jeana-Jacquesa“ achce se
doz ědě , zda
sku ečně kži o u po řebuje s é řemeslo, anebo je o jen předs í ání p os o y achu-
doby e s opách Epik é a aDiogena, jak dí znešení páni ( am éž, s.830— z ý-
aznění J.M.).
Jean-Jacques se pak b ání p o i „pánům“, k eří mu y ýkají „manuální p áci, k e-
ou po ažují za nízkou“, ap ohlašuje: „P odá ám p áci s ých ukou, ale ý obky
mé mysli na p odej nejsou“ ( am éž, s.838, 840). Ekonomická nezá islos znamená
s obodu myšlení aupomíná na Rousseauo y oba y ze zá azků plynoucích zpa-
oná u.
Vjeho posledním díle, Snech samo ářského chodce, se jeho pos u a zno u p oje uje
e způsobu, jímž se obléká. Pasáž se ýká sla né „ e o my“:
Opouš ěje s ě ajeho okázalos , zdal jsem se šech ozdob; už žádný meč, bílé punčo-
chy, zla é ýši ky, nakadeřený účes, jen jednoduchá pa uka, p os ý odě zh ubého
plá na […]. Vzdal jsem se mís a, k e é jsem ehdy zas á al ana něž jsem se ůbec
nehodil, azačal přepiso a hudbu od s ánky— zaměs nání, k e é mne ždycky při-
aho alo (Rousseau 2002 [1782], s.44–45).
OPEN
ACCESS
270 SLOVO A SMYSL 31
Ta o pos u a, ak jak je p ezen o ána mocným, spojuje přinejmenším ři pozice:
hodno u připiso anou p os ému pů odu (posílenou Rousseauo ým pos a ením ci-
zince e F ancouzském k álo s í) áří  ář jakékoli hie a chii pos a ení nebo
odu; ě nos společenské řídě, jejíž členo é nemají p á o do ničeho mlu i ; ako-
nečně snahu bý inančně nezá islý adosáhnou ak s obody. Tako ou pos u u
p ůběhu času zaujmou něk eří e olucionáři, k eří se ch ějí je i jako sku eční
plebejci, po é p ní socialis é, epublikáni z oku 1848 anakonec p ole ářská hnu í
na ús i u 20.s ole í.
5. PSANÍ PRO ŽIVOBYTÍ ZA PŘEDREVOLUČNÍHO REŽIMU
Rousseuo a pos u a nabý á plného ýznamu kon ex u ychlých změn e s ě ě y-
dá ání knih během posledních dese ile í před e olučního ežimu. Li e á i, podří-
zení cenzuře ak álo ským p i ilegiím řídícím knižní h, si s ou au onomii museli
yjedná a  ámci pozice mezi pa ony z ládnoucí řídy a znikajícím č enářským
publikem. Robe Da n on aRoge Cha ie popisují ú apy skupiny nezá islých
au o ů, k eří se po oce 1750 snažili uži i pe em buď jako sa i iko é, nebo jako au-
oři najímaní elkými podniky knižního hu. Také hudebníci se na konci s ole í
pokoušeli os obodi zpou , k e á je ázala ka is ok acii. No be Elias ak píše
oMoza o i:
Moza se ozhodl s á „nezá islým umělcem“ době, kdy s uk u a společnos i ješ ě
exis enci ako é pozice p o řídnímu hudebníko i neumožňo ala. Hudební h apří-
slušné ins i uce byly s ále plenkách; obyčej pořáda konce y p o pla ící publikum
se ep e odil, unkce yda a elů hudby znikala. […] Když se ozešel se s ým salc-
bu ským mecenášem, ys a il se edy Moza — ať už ědomě či nikoli— elkému
iziku. Dal sázku s ůj ži o , celou s ou sociální exis enci (Elias 1991, s.49).
P á ě okamžiku, kdy se Rousseau akříkajíc emancipuje od s ých pánů (když zane-
chá zaměs nání pokladníka uF anceuile), začíná yjadřo a pos u u sk omného ře-
meslníka, yzná ajícího přes ědčení, jež není ani nejmenším za ázáno mocným,
adokonce s ojí přímém p o ikladu ůči jejich zájmům.
Na sklonku ži o a Rousseau řekl Be na dinu de Sain -Pie e, k e ý zaznamená al
jeho zpomínky:
Jsem synem d ou dělníků adělám o éž, co jsem začal děla e č nác i le ech.9
P ezen aci sebe samého podloženou s ejnými éma y nacházíme uMa mon ela nebo
Res i a de la B e onne. Tím o způsobem— dří e neslýchaným— se mlčící společen-
ská řída dos á á do pozice, níž se její řeči popřá á sluchu.
9 Rousseauo y poznámky zaznamenané Be na dinem de Sain -Pie em, in Rousseau 1964a,
s.1253, pozn.2.
OPEN
ACCESS
JÉRôME MEIzOz 271
6. SPOLEČENSKÉ ZÁKLADY IDEOLOGICKÝCH ROZDÍLŮ
Dlouhou ozepři mezi Rousseauem aVol ai em můžeme čís e s ě le oho o pos oje,
k e ý jako by osp a edlňo al yjadřo ání upřímných názo ů na společenský s ě .
Jejich p oslulé ozmíšky se s á ají jasnými e s ě le ozdílných ajek o ií jejich ži-
o a, habi u apos u y: každý zas upují az ělesňují d a adikálně ozdílné pohledy
na společenský s ě se slepými mís y na obou s anách, k e é se po é  ex ech obou
ilozo ů acionalizují.
Vdlouhém dopisu, známém jako Dopis oP ozře elnos i, k e ý Rousseau Vol ai o i
napsal 18.s pna 1756  eakci na jeho Poème su le désas e de Lisbonne, uží á Rousseau
a gumen „nej ě šího množs í“, aby poukázal na zd oj azáklady Vol ai o a s ano-
iska:10
Chce e nají lidi lepší po ahy, nebo přinejmenším lidi upřímnější, k eří oří ě šinu,
auž p o o by se jim mělo nasloucha ? Do až e se c ihodného měšťana, k e ý ede oby-
čejný poklidný ži o bez plánů ac ižádos i; dob ého řemeslníka, k e ý pokojně žije ze
s é z učnos i, ba i olníka […] (Rousseau 1966, s.41).
Čí řeč má nej ě ší legi imi u? Kdo si může čini ná ok mlu i obecně o om, co se e
s ě ě odeh á á? Rousseau odpo ídá ak, že s a í do p o ikladu d ě společenské sku-
piny: jednu, k e é náleží ničím nepodložená au o i a („boháči“ a„li e á i“), ad uhou,
k e á s ojí mimo s é u poli iky a ilozo ie a oří ji „c ihodný měšťan“, „dob ý řeme-
slník“, „ba i olník“. Rousseau se přiklání ke d uhé skupině aopí á se při om jádře
odemok a ickou a gumen aci, spočí ající odkazu na „nej ě ší množs í“, edy na
eřejnos , na niž be e ohled p o její ep ezen a i ní k an i u, nikoli p o její k ali y.
Aby se s ou o znikající sociální skupinou mohl z o ožni , musel se dis anco a od
pos a y li e á a, k e á nyní začíná bý nímána nega i ně. Umožňuje mu o p á ě
pos u a „řemeslníka“.
Na konci dopisu Rousseau y ozuje ze s é obhajoby ýznamu elkého množs í
zá ě y aobjasňuje, že jejich „odlišné způsoby myšlení“ je řeba níma kon ex u
odlišného pa adigma u, nikoli jen jako ozdíl mezi jedno li ci.
Když se Rousseau e Vyznáních zmiňuje oVol ai o i, k e ý se usadil e Fe ney, dělá
še p o o, aby se od spiso a ele, k e ého mládí obdi o al, sociální smyslu dis an-
co al. P opas , k e á je dělí, se p oje uje nedos a ku jazyko é ob a nos i, k e á je
znakem či s igma em společenského ozdílu:
Ale co bych si byl počal já, osamělý aos ýcha ý člo ěk ap achšpa ný řečník, p o i
omu domýšli ému azámožnému muži, podpo o anému úc ou elkých ask ělou ý-
řečnos í (b illan e aconde), p o i muži, k e ý byl už ehdy modlou žen amládeže?
(Rousseau 2017 [1782–1789], s.369)
Rousseauů ěžkopádný („neo esaný“) jazyk jako by ci o ané pasáži z yšo al
jeho hodno ě nos aoci á se opozici ůči Vol ai o ě „sk ělé ýřečnos i“. Jak u ádí
10 Dopis pod obně p obí á Hen i Gouhie (1983, kap. 5), ikdyž z adičního ilozo ického hle-
diska.
OPEN
ACCESS