„90 % jeho p áce je ne idi elné“— s é ázný Lopy
e eza Šnelle o á
Ús a české li e a u y akompa a is iky Filozo ické akul y Uni e zi y Ka lo y
[email p o ec ed]
Publikace sp os ým náz em Jan Lopa ka 1940–1993 doplňuje auza í á loňské pů-
sobení Re ol e Re ue, k e á se ozhodla po zdařilé kon e enci ji ouso ské usku eč-
ni sympozium další— en ok á ěno ané neméně ýznamné id áždi é osobnos i
české li e a u y d uhé polo iny d acá ého s ole í, k i iko i aedi o o i Janu Lopa -
ko i. Vý az uznání kjeho odkazu s dila na následném sla nos ním eče u, kde byla
k i iko i udělena Cena RR in memo iam.
Sbo ník, uspořádaný edi o kami Edi ou Onu e o ou aTe ezií Poko nou, zah -
nuje k omě jedno li ých kon e enčních příspě ků ozdělených do č yř ema ic-
kých čás í iLopa ko o obsáhlé biog a ické heslo aexku z zachycující jeho konk é ní
úlohu samizda o ém podniku Edice Expedice (au o em obou ex ů je pořada el
ain e p e Lopa ko ých posm ně ydaných s a í Michael Špi i ). Poslední jmeno-
aný článek znikl nikoli přímo jako příspě ek kon e enční, ale na základě podně u
zešlého zkon e enční diskuse, níž se p oje ilo, že Lopa ko a ole „expedičním
společens í“ není zcela popsána aobjasněna, ap o o je zařazen do d uhého oddílu
kon e enční čás i. D uhá, méně ozsáhlá čás sbo níku předs a uje jakýsi kolek-
i ní Lopa ků po é ; pamě nická příloha, ak éž přip a ená Michaelem Špi i em
anaz aná Vzpomínky 1994–2013, je ealizo ána jako ří s é pásmo ex ů mo i o a-
ných ůznou příleži os í sněkolike ým časo ým ods upem. P ní čás naplňuje blok
zpomínek přá el aci ace dokumen ů (pře ážně časopiseckých zmínek oLopa ko i)
o iš ěných září 1994 č.26 časopisu Re ol e Re ue, y byly součás í cyklu „…ana-
s a i s dce dobře mířené áně“, d uhá čás obsahuje zpomínky soupu níků oslo ených
And ejem S anko ičem úno u oku 2000 při příleži os i jubileí (koláž zpomínek
byla přip a ena ksedmdesá inám Zbyňka Hejdy anedoži ým šedesá inám Jana Lo-
pa ky) p o přílohu Lido ých no in Umění ak i ika. Zá ě ýbo u oří eminiscence
nejmladší, zniknu ší p o kompono aný Veče kpoc ě Jana Lopa ky usku ečněný
13. če na 2013 Kniho nou Václa a Ha la. Veče mode o al a las ním ys oupením
přispěl Jan Šulc, edle něj p omlu ili například I an M.Ha el či Te ezie Poko ná.
Tex Te ezie Poko né ak éž ámcuje celý zpomínko ý oddíl anepřímo a ikuluje
éma apos oj o e řeně e lek o aný na jiných mís ech sbo níku: k i ickou skepsi in-
eg álně zapuš ěnou do hodnocení uměleckého díla ido jednání aži o ních událos í,
jíž Lopa ka při ahuje ajež os ědčuje s ou pla nos i dnešních dnech. Ta o k i ická
skepse, neoch ějnos soudů a espek u hodné pos oje byly p o přispě a ele sbo níku
OPEN
ACCESS
EREZA ŠNELLEROVá 195
shodně hla ním impulzem, p oč se sous a něji zas a i nad au o o ým dílem ajeho
dosa adním ýkladem.
Celek knihy pak uza í á zmíněný ži o opisný po é (ži o , p o ese, o ba). Z o-
lená kompozice s azku ak ský á d ě ůzně hodné ajinak při ažli é č enářské ces y.
Při pos upu od začá ku ak ualizuje pamě níkům iodbo ně zas ěceným č enářům
lopa ko ský k i ický odkaz, p oblema izuje ado ané ýklady jeho k i ické kon-
cepce acha ak e izuje jeho ediční a edak o skou p áci (I. aII. oddíl „kon e enční“
čás i). Další čás olně zp os ředko á á Lopa ko y občanské pos oje (III.) od s ano-
isek zaujímaných T áři (Bohumil Doležal), přes dobu odmlky ak i ním psaní
počá ku sedmdesá ých le (Mi osla Vod ážka) až po angažmá Cha ě 77 ajeho
yše řo ání mocenskými o gány S B (Pe Blažek). Ty o příspě ky doplňuje Lopa -
ků ob az poja ý zodlišných pe spek i (IV.): jeho zachycení uměleckých ex ech
přá el (Magdaléna Smějsíko á), li e á něhis o ických kompendiích (E a V abco á),
e ideozáznamech pořízených  ámci P ojek u Au hen ic na počá ku de adesá ých
le Pamá níkem ná odního písemnic í (znichž p o kon e enci přip a il k á ký ilm
Pe Ko yk ajejichž bibliog a ický soupis oří ijád o jeho sbo níko ého příspě ku)
a neposlední řadě na o og a iích z odinného a chi u. Ta o čás je z„ob azo é“
elace nejp onika ější, obsahuje ši oký pás spíše ema icky než ch onologicky řaze-
ných o og a ií p os ředkujících Jana Lopa ku „nepřip a eného“, momen kách nez-
ýznamňujících žádný his o icky důleži ý ak , o o šak působi ějších. Soubo em e-
p oduko aných o og a ií z odinného a chi u p o edla Ve onika Tucke o á jemně,
pří ě i ě amnohdy až spa ně nezámě ným uchli ým náznakem, předs a ila Jana
Lopa ku ani ne jako o ce či k i ika, ale přede ším jako člo ěka e společnos i z láš ně
opuš ěného a e s é opuš ěnos i impozan ního.
Příloha apo é následující za oddílem Kon e ence pok ačují přiblížení Lopa -
ko y osobnos i ajeho ži o ního zauje í jiném ozmě u ap ohlubují ho jedno li-
ých zpomínkách. P o o se ypla í čís kompono anou knihu iodzadu. Obé č ení ak-
cen uje jiné aspek y. Lineá ní če ba od počá ku „ huje“ do ni ř p oblému,  ámci
cha ak e is ik au o o a odkazu předs a uje Lopa ku zjád a jeho k i ik ajiskří jejich
nejpods a nějšími éma y: „ma ťanskou li e a u ou“, kon o e zí zniku uLopa ky
ado aného pojmu au en ičnos i, zabý á se izdánli ou nes ozumi elnos í a ěžkou
p oniknu elnos í jeho s ylu. P o ismě né č ení naopak nejp e seznamuje sau o em,
celkem jeho díla— p os ředkuje Jana Lopa ku zin o ma i ní li e á něhis o ické
ahis o ické pe spek i y, ep e pak přibližuje konk é ně ade ailně jedno li é as-
pek y jeho činnos i au ažo ání. Ten o kompoziční ik se zhodno il, činí ze sbo níku
lopa ko skou monog a ii kompak ní ao e řenou.
Jako au o šířeji konečně dos upný ep e de adesá ých anul ých le ech, kdy
yšly k i ickém ydání Předpoklady o by (2010, před ím iskem 1991) aknižně
nikdy nepubliko ané s a i pře ážně zosmdesá ých le Ši a lidské exis ence (1995)
a(lek o ské) Posudky (2005), byl Lopa ka dobo ých in e p e acích ykládán jako zá-
sadní, snad exkluzi ní, a šak nep oduk i ní odnož českého k i icismu azkamenělá
legenda; něk e ým dobo ým in e p e ům se je il příliš „ yh ocený“. Jeho dů az na
naléha os li e a u y apožada ek její absolu ní neslužebnos i zněj de adesá ých
le ech po období p áce samizda u amimo „zje nou“ s é u učinil opě nekon o m-
ního au o a. Vnas alé době způsobil šok s ým yh aněným pos ojem i las ní pří-
omnos í, jako předs a i el zp os ředí li e á ního disen u z ělesňo al jakýsi ko ek i
OPEN
ACCESS
196 SLOVO A SMYSL 28
ěm, jež se do é doby domní ali bý posledních uplynulých le ech u či ou opozicí
ůči es ablishmen u apři om se d želi s ále  ýchž mezích „li e á ního myšlení“.
Z oho p amení isbo níkem e lek o aná „mimoběžnos “ dosa adních lopa ko ských
in e p e ací, jíž čelí oz ůzněnos í příspě ků azejména ná a em kLopa ko ým ex-
ům adobo ým dokumen ům.
Je příznačné, že Lopa ku příspě ky cha ak e izující kon as ně— ať už e smy-
slu ymezení ůči zjednodušujícím či za ádějícím in e p e acím, či spoukazem na
soli é nos anasazení jeho k i ickém aobčanském pos oji. Apela i ní ex Te ezie
Poko né Zno a (po 1989) zá ě u p ního kon e enčního bloku akcen uje k i iko o
působení de adesá ých le ech a yzd ihuje na pozadí jeho zdánli ých slabos í pře-
de ším o, čem je síla jeho (nejen k i ického) odkazu: neschopnos i se pohodlně
(č i: p agma icky) zařadi . Jeho opě o né ou side s í bylo snad us o ané a p o-
ikladu keu o ii „no é“ doby, nicméně s řízli é apřesné, Lopa ka: „[…] sojedinělou
p ozí a os í od zá odků e lek uje pos upně bující des uk i ní p o ůs ání oněch
podnika elských, h ubě žních, po ažmo eklamních asebe eklamních zájmů sob-
las í las ní o by, či spíše oho, co se za ni ydá á, asoblas í k i iky, k e á ak už
k i ikou bý přes á á, apoukazuje při om na a ální důsledky, k e é z á a (sebe) e-
lexe, řídících a ozlišo acích schopnos í přinášela, přináší apřináše bude nejen
li e a uře akul uře, ale icelé společnos i“ (s.53). Ak uálnos Lopa ko a odkazu y-
zd ihuje jako alou hodno u iMi osla Pe říček, k e ý cha ak e is ice au o o a
k i ického s ylu aké yuží á kon on ující pe spek i y. V ex u Au en ici a: ši a bez
kódu zno uo e í á hla ní diskusi spojo anou sk i iko ým myšlením. Op o i os a -
ním e e ujícím, k eří odmí ají au en ici u ijakékoli od ozeniny oho o slo a jako
pojmy, jež by Lopa ka k i ickém koncep u použí al ajež edou knepodloženému
ado ání, Pe říček e mín neza acuje, ale sazuje ho do kon ex u k i iko ých ú ah
auží á ho  émž smyslu jako Lopa ka základní pods a y s ého u ažo ání (uHanče
nej íce ema izo ané jako: naléha os , mo álnos či ážnos ). Opě ak de inuje Lo-
pa ko o k i ické poje í sk ze nega i ní ymezení, jis ou až on ologickou nepoddaj-
nos : „Ani exis enciální ši a, ani au en ici a neoznačuje nějakou bezp os řednos či
spon anei u, nýb ž ezis enci— případě li e á ní o by ezis enci ůči šem podo-
bám ‚li e á ního p o ozu‘, řeba iHančo o ozhodnu í nepubliko a , anebo případě
aného H abala důsledném uko ení o álních základech řeči“ (s.31–32). Au en i-
ci a jako ako á je po om nedosaži elná— je s álým anesplni elným předpokladem
uměleckého o by, k e á je au en ická p á ě ehdy, „když se ys a uje ‚empi ii‘, aniž
ji chce přemoci, zk o i , zno malizo a či dos a pod es e ickou kon olu apře oři
ji pouhého nosi ele předem známých ýznamů“ (s.32).
Demy izaci pojmu au en ičnos i se pak přímo ěnují jednak Robe K umphanzl,
a o analýzou jeho (ne) ýsky u k i iko ých ex ech, jednak iE a V abco á e spíše
popisném ozbo u li e á něhis o ických pří uček, oba sodkazem k došíjně ak-
o aným a ex o ě nepodloženým ýkladům.
K omě zmíněných příspě ků e lek ujících ýklado ou ne ěcnos in e p e ací
Jana Lopa ky za pozo nos s ojí pojednání ýkající se au o o y ediční p áce. Vedle
celko ého přehledu jeho činnos i (Jan Šulc) azamyšlení nad edicí ymykající se Lo-
pa ko ým obecným zásadám, němž Michal Kosák předs a uje ozsáhlou adap aci
p ózy Z.M. Kuděje Ve d ou se o lépe áhne (1971) amožnou mo i aci oho o ojedinělého
pos upu, zpí ajícího se Lopa ko ým ob yklým pos upům ydá ání děl i p incipům
OPEN
ACCESS
EREZA ŠNELLEROVá 197
jeho myšlení oli e a uře, je zřejmým přínosem no ý ýzkum (či spíše pokus o ekon-
s ukci) Lopa ko a podílu na samizda o é Edici Expedice. S ědomím s ále ě šího
časo ého ods upu, nes álos i lidské pamě i iodcházení přímých účas níků se Michael
Špi i snaží zachy i konk é ní edi o o u činnos aanalyzuje adokumen uje Lopa -
ko o nasazení s ůznou mí ou jis o y ak, jak je nám současnos i dos upné (Špi i
sahá nejen po his o ických p amenech, ale podniká ik i iku Příběhu Edice Expedice
Gab iely Romano é). Připisuje mu p áci na jedno li ých s azcích, konk é ní péči oje-
jich následný osud ip ní ses a ení expediční bibliog a ie.
Lopa ko u osobnos aobčanské angažmá dok esluje ma e iálo ý p ůzkum Pe a
Blažka A chi u bezpečnos ních složek, k e ý zachycuje Lopa ko o sledo ání S B
le ech 1976–1978. Na základě zjiš ění, že las ní s azky edené s á ní policií na Jana
Lopa ku byly  oce 1989 ska o ány, popsal sledo ací mechanismy sopo ou odo-
kumen y, jež se zacho aly e spisech jiných osob. Součás í publikace jsou ep in y
yb aných dokumen ů s á ní policie ak i iko y o og a ie pořízené během sledo ání.
Výpo ědní sílu ěch o p amenů zjiného hlediska umocňuje i o og a ie ze soubo u
Ve oniky Tucke o é, na níž dce y Jana Lopa ky na jeho popud zokna z ěčnily au o-
mobil S B, k e ý od ážel k i ika k ýslechu.
Každý zLopa ko i dediko aných ex ů se kněmu ob ací jiným způsobem, a šak
spříslo ečnou péčí, sníž Lopa ka přis upo al kediční p áci, as ědomím ak u, na
nějž upozo ňo al Václa Ha el, o iž že „90 % jeho p áce je ne idi elné“. Jedno li í
přispě a elé ohledá ají lopa ko ské éma z ůzných aspek ů— společným jmeno-
a elem není polemické yh aňo ání, nýb ž úc a kau o o u dílu ajeho oz ažo-
ací pe nos i. Podobným ónem mlu ili mezi jinými iBohumil Doležal aJiří B abec.
Přes o e ol e o ský sbo ník nes a í Jana Lopa ku nek i icky na piedes al: že nejde
opříleži os nou publikaci ap io ně jednosmě ně zaměřenou, p okazuje i zpomín-
ko ý oddíl, do nějž jsou zařazeny ex y aú y ky zk i ik Doná a Šajne a, Lud íka
Vaculíka, Pa la Janouška, Vladimí a No o ného či Jana Lukeše.
Vneposlední řadě je možné yzd ihnou ypog a ickou ag a ickou úp a u činící
ze s azku ob azo ě š ěd ou ap o ázaně působící publikaci (jen poněkud ma oucí je
d obná chyba— d ak á o iš ěný ná h na sledo ání Ja osla y Lopa ko é z13. lis o-
padu 1978, mís o éhož ná hu ýkajícího se jejího manžela z3. úno a daného oku).
Knihou Jan Lopa ka 1940–1993 získá á lopa ko ské bádání po řebnou as é áznou mo-
nog a ii, jež zdá á pomyslný hold p ecizo anému abři kému p omýšlení, na ušuje
zaži é předs a y ode adesá ých le ech isebepoch alné současnos i azno u s řílí
os ře do s ě a li e á ních kon encí anepřiznané kon o mi y u ažo ání i ži o ě.
AD:
Jan Lopa ka 1940–1993, eds. Edi a Onu e o á aTe ezie Poko ná. Re ol e Re ue, P aha 2017. 272 s.
OPEN
ACCESS