Šedesát let českých (československých) archeologických výzkumů v Abúsíru

ŠEDESÁT LET VýZKUMů PES XXIV/2020 49 1 Tato práce vznikla vrámci programu Univerzity Karlovy Progres Q 11 snázvem Komplexita aresilience. Staroegyptská civilizace vmultidisciplinární amultikulturní perspektivě aza podpory projektu Kreativita aadaptabilita jako předpoklad úspěchu Evropy vpropojeném světě, reg. č.: CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_019/0000734, financovaného zEvropského fondu pro regionální rozvoj. Šedesát let českých (československých) archeologických výzkumů vAbúsíru1 Sixty years of the Czech (Czechoslovak) archaeological work at Abusir Ladislav Bareš abstrakt České archeologické výzkumy probíhají na staroegyptském pohřebišti uAbúsíru již od roku1960. Až do roku1974 se soustřeďovaly na Ptahšepsesovu hrobku, částečně známou již od konce19. století, která se ukázala být největší nekrálovskou hrobkou Egypta doby 3. tisíciletí př. n. l. Od roku1976 výzkum probíhá na nové rozsáhlé koncesi, zahrnující celou centrální ajižní oblast abúsírského pohřebiště. Zde jsou odkrývány jednak královské stavby arozsáhlé pohřebiště hodnostářů zdoby Staré říše, jednak skupina velkých šachtových hrobek zdoby kolem poloviny 1. tisíciletí př. n. l. Knejvýznamnějším objevům patří prozkoumání nedokončeného pyramidového komplexu faraona 5. dynastie Raneferefa aodkrytí nevyloupené šachtové hrobky kněze Iufay zPozdní doby. Na výzkumu se kromě pracovníků Českého (dříve Československého) egyptologického ústavu dlouhodobě rozsáhle podílí iřada odborníků zpřírodovědných atechnických oborů. kLíčová sLova Československý/Český egyptologický ústav– výzkumy vAbúsíru– česká archeologická koncese– Stará říše– Pozdní doba abstract At Abusir, Czechoslovak/Czech archaeological excavations started in 1960. Until 1974, the work concentrated on the mastaba of Ptahshepses, the largest private tomb from the Third Millennium BC currently known from Egypt, which had been partly unearthed already at the end of the nineteenth century. In1976, the Institute obtained anew, large archaeological concession covering the entire central and southern parts of the Abusir necropolis. In that area, the burial structures of the members of the royal family of the Old Kingdom have been examined, as well as mastabas of higher dignitaries of the same time and several large shaft tombs dating to the mid-First Millennium BC. Among the most important monuments excavated so far, the unfinished pyramid complex of Fifth-Dynasty King Raneferef and the shaft tomb of priest Iufaa, found intact, deserve to be mentioned. In addition to Egyptologists, anumber of scholars specialised in various scientific and technical disciplines have taken part in the work at Abusir. keywords Czechoslovak/Czech Institute of Egyptology– excavations at Abusir– Czech archaeological concession– Old Kingdom– Late Period 50 PES XXIV/2020 ŠEDESÁT LET VýZKUMů 2 Kpočátkům diplomatických styků mezi Egyptem aČeskoslovenskem viz Jůnová Macková (2014). VPraze ostatně hledal inspiraci ainformace pro založení univerzity (dnešní Káhirské univerzity) vroce1911 itehdy egyptský korunní princ Fuád, viz rukopis Lexova projevu při příležitosti návštěvy Fuáda I. vPraze vroce1929, Masarykův ústav aArchiv Akademie věd, Osobní fond František Lexa, kart. 21, inv. č. 510. 3 Viz ktomu Navrátilová (2018a: 61–62) sodkazy na další literaturu; také Zídek (2002). Kčeskoslovensko-egyptským vztahům v50. až 80. letech viz Zídek– Sieber (2009: 50–90), sodkazy na další literaturu. Vletošním roce si připomínáme šedesát let od zahájení českých (tehdy československých) archeologických výzkumů v Abúsíru. Toto staroegyptské pohřebiště, pojmenované po nedaleké stejnojmenné vesnici ležící asi20 km jihozápadně od Káhiry, je od té doby hlavním působištěm české archeologické expedice v Egyptě. Tento článek se nesnaží být vyčerpávajícím zhodnocením šedesáti let práce vAbúsíru– to by si ostatně vyžádalo podstatně větší prostor amělo by být výsledkem diskuse –, ale je spíše stručným (ado značné míry pochopitelně subjektivním) shrnutím jeho hlavních etap avýsledků. Možnost vést vlastní výzkumy na egyptském území byla snem přinejmenším dvou generací českých egyptologů, počínaje Jaroslavem Černým, který jako první český vědec měl již od roku1925 možnost aktivně se účastnit archeologické práce vEgyptě (Onderka– Navrátilová2014: 21–22 apassim). Uskutečnění této myšlenky bylo výsledkem několikaletého všestranného úsilí jeho žáka Zbyňka Žáby, podpořeného nesporným vlivem jejich společného učitele Františka Lexy, bylo však zároveň umožněno shodou okolností příznivých pro vznik takového pracoviště ivEgyptě. Styky této země stehdejším Československem, poměrně rozsáhlé už vdobě královského režimu,2 se ještě zintenzivnily po červencové revoluci vroce1952 azejména od poloviny 50. let, kdy prostřednictvím Československa Egypt získal velkou dodávku zbraní avojenského materiálu od tehdejšího Sovětského svazu ajeho spojenců.3 Tato spolupráce se rozvíjela ivoblasti kultury, především díky cestě velké československé kulturní delegace do Egypta vroce1956, jejímiž členy byli iLexa aŽába (Jůnová Obr. 1 Pohled na Ptahšepsesovu hrobku ajejí okolí před zahájením výzkumu vroce1960 (foto J. Novotný) / Fig. 1 General view of the mastaba of Ptahshepses before the beginning of the excavation in1960 (photo J. Novotný) ŠEDESÁT LET VýZKUMů PES XXIV/2020 51 4 Viz ktomu Navrátilová (2018a: 68–72), sodkazy na další literaturu. 5 Ktéto mezinárodní akci viz Verner (1990: 8–10); Verner (2008: 33–93); Navrátilová (2018a: 64–73). Macková2011). Výsledkem jednání, knimž během pobytu československé kulturní delegace vEgyptě došlo, bylo mj. rozšíření výuky češtiny na káhirské univerzitě Ain Šams. Lektorem češtiny (působícím zde vletech1957–1959) se stal právě Žába (Macková2006a; Ondráš2017) azískal tak jedinečnou možnost seznámit se bezprostředně stouto zemí anavázat potřebné styky segyptskými kolegy aadministrativou. Po suezské krizi, vrcholící izraelským útokem proti Egyptu na podzim1956, na němž se fakticky podílela iFrancie aVelká Británie, byla dočasně pozastavena činnost britských afrancouzských archeologických pracovišť vtéto zemi,4 která navzdory určitému omezení vpředchozí době představovala rozhodující část zde působících zahraničních egyptologických aktivit. Již od počátku 2. světové války zde navíc byla pozastavena činnost německé egyptologie, nakonec obnovená vroce1957 (Kehrer2007: 10–12). Zhruba ve stejné době, do níž spadá Žábovo úsilí, se ostatně vEgyptě etablovala ipolská egyptologie, navazující na dávné předválečné aktivity (Michałowski1990: 766–808). Československý egyptologický ústav Univerzity Karlovy byl po určitých peripetiích nakonec formálně založen na konci roku1958 jako pracoviště zaměřené především na získávání astudium původního pramenného materiálu pro poznání dějin Egypta avývoje tehdejší egyptské společnosti (Macková 2006b; Verner2008: 25–31; Jůnová Macková2017). Ke vzniku ústavu nepochybně přispěly iaktuální úvahy oformě československé účasti na velké mezinárodní akci UNESCO zaměřené na záchranu adokumentaci památek ohrožených stavbou nové asuánské přehrady.5 Vnásledujícím roce1959 pak bylo otevřeno ikáhirské pracoviště ústavu ato vytvořilo důležitý předpoklad pro zahájení vlastní archeologické činnosti na egyptské půdě. Obr. 2 Jaroslav Černý smanželkou při návštěvě výzkumu vPtahšepsesově hrobce vdoprovodu Zbyňka Žáby (vtropické helmě) aEvžena Strouhala (foto M. Zemina) / Fig. 2 Jaroslav Černý and his wife on avisit to the mastaba of Ptahshepses, together with Zbyněk Žába and Eugen Strouhal (photo M. Zemina) 52 PES XXIV/2020 ŠEDESÁT LET VýZKUMů 6 Vsoučasnosti zde dlouhodobě pracuje japonská archeologická mise (viz Kawanishi– Tsujimura– Hanasaka2017). 7 Později, až do roku1996, zde pracovala italská archeologická mise univerzity vPise (viz Bresciani– Fornaciari– Silvano1996). 8 Nepochybně ktomu přispělo ivýrazné omezení prostředků na činnost vEgyptě, kněmuž došlo vdůsledku hospodářských potíží československého státu vroce1961. Mimořádně důležitým momentem, který (jak se ukázalo, velmi šťastně) ovlivnil další vývoj české (československé) egyptologie, byla ivolba výzkumné lokality. Žába, jmenovaný vroce1959 profesorem egyptologie na UK ana počátku následujícího roku, po Lexově smrti, i ředitelem nově založeného ústavu, původně zvažoval tři možnosti, ato staroegyptské město srozsáhlými chrámy apohřebišti vdnešní Tehně el-Gebel (asi200 km jižně od Káhiry),6 prostor skalních hrobek na východním úbočí sakkárského pohřebiště7 a velkou hrobku typu mastaby vAbúsíru, která patřila vezíru Ptahšepsesovi abyla částečně známá již od konce19.století (Morgan 1894) (obr. 1). Na radu Černého, který vPtahšepsesově hrobce ozhruba dvacet let dříve studoval návštěvnické nápisy zdoby Nové říše abyl si dobře vědom možností, jaké tato památka poskytuje, se Žába nakonec rozhodl pro poslední ze tří variant (Verner2008: 122) (obr. 2). Vkvětnu roku1960 tak malý tým– egyptolog Zbyněk Žába, fotograf akonzervátor Jaroslav Novotný aarabista (a zároveň lektor češtiny na univerzitě Ain Šams) Rudolf Veselý– začal pracovat vPtahšepsesově mastabě vAbúsíru (Verner [ed.]1976: 17–18; Verner1990: 11–13). Jak se záhy ukázalo, tato hrobka byla podstatně větší asložitější, než se kdysi domníval Jacques de Morgan, apo svém odkrytí se stala největší nekrálovskou hrobkou známou zdoby Staré říše. Již od následujícího roku1961 se pozornost ústavu ve stále větší míře začala zaměřovat na činnost vrámci mezinárodní akce UNESCO vNúbii (Verner1990: 8–10), avýzkum Ptahšepsesovy mastaby se tak zprvu dostal do pozadí anakonec byl po roce1962 na několik let zcela zastaven (Verner [ed.]1976:19–21).8 Během prvních tří let výzkumu Ptahšepsesovy mastaby se podařilo odkrýt azdokumentovat velkou část vnitřních prostor této hrobky, které neprozkoumal de Morgan, a to včetně původního monumentálního vstupního portiku s unikátními osmistvolými lotosoformními sloupy (Korecký1976; Krejčí2009). Zároveň stím se podařilo vytvořit zázemí pro činnost expedice vAbúsíru, především vybudovat terénní skladiště nálezů (Verner [ed.]1976:19) (obr.3). Rok1962 byl pro činnost české (československé) archeologické mise v Egyptě významný izjiného důvodu– právě vté době, kdy se do práce vAbúsíru zapojil reis Abdo Muhammad elKerétí (tehdy ve věku 35 let), začala dlouholetá úspěšná Obr. 3 Fotograf Československého egyptologického ústavu Milan Zemina spolu sinspektorem Egyptské památkové správy Muhammadem es-Sughajjarem při práci ve skladu (foto M. Zemina) / Fig. 3 Photographer of the Czechoslovak mission, Milan Zemina, together with the inspector of the Supreme Council of Antiquities Muhammad el-Sughayyar (photo M. Zemina) ŠEDESÁT LET VýZKUMů PES XXIV/2020 53 9 Způvodního týmu, který se pod vedením Žáby podílel na zkoumání Ptahšepsesovy hrobky, se Jaromír Málek po roce1970 nevrátil zvědeckého pobytu ve Velké Británii aJán Midžiak byl zpolitických důvodů zFF UK propuštěn. 10 V60 letech na pokraji penzijního věku. 11 Docent marxisticko-leninské filozofie aod r.1971 vedoucí nově založené katedry marxisticko-leninské filozofie, viz také Petráň (2015: 480–482 apassim). spolupráce mise stouto rodinou předáků egyptských dělníků, která trvala více než půl století (Bareš2012). Zkoumání Ptahšepsesovy hrobky pokračovalo až vroce1966, po skončení československé účasti vnúbijské akci UNESCO. Ve třech sezónách, uskutečněných ve dvouletých intervalech (1966, 1968 a1970), byl dokončen výzkum celého vnitřního prostoru této mastaby azčásti odkryt ijejí vnější líc– celá severní avýchodní stěna (včetně jihovýchodního nároží, obr. 4) avelká část západní stěny; neprozkoumáno tak zůstalo jen okolí hrobky podél její jižní azčásti izápadní stěny (Verner [ed.]1976: 23–32). Okolnosti spjaté spolitickým vývojem vroce1968 avnásledujících letech nastupující normalizace9 vedly téměř kukončení archeologické práce ústavu vAbúsíru. Celou situaci ještě zkomplikovala náhlá, v 54 letech předčasná smrt Zbyňka Žáby v létě roku 1971 ajen málo chybělo ktomu, aby to znamenalo izánik egyptologie unás (Verner2008: 144–145). Zbylý tým pracovníků ústavu, vněmž byli už jen dva egyptologové– František Váhala (1911–1974)10 aMiroslav Verner –, byl přičleněn ke Katedře věd ozemích Asie aAfriky. Jen díky zdůraznění existujících mezinárodních závazků, vyplývajících zdohod mezi Egyptem atehdejším Československem, se podařilo přesvědčit vedení Filozofické fakulty, vjejímž čele vroce1973 stanul Václav Ráb,11 ajeho prostřednictvím idalší ktomu příslušné orgány, že je potřeba výzkum Ptahšepsesovy mastaby vAbúsíru odpovídajícím způsobem dokončit. Na počátku roku1974 tak do Egypta odjel poměrně početný tým, vněmž kromě dvou egyptologů (Františka Váhaly aMiroslava Vernera) byli dva studenti egyptologie, resp. archeologie (autor těchto řádků aPetr Charvát), fotograf Milan Zemina, architekt Vladimír Fiala, antropolog Evžen Strouhal, pracovník Vojenského topografického ústavu v Dobrušce Vladimír Martinák, který pomocí fotogrammetrie hrobku dokumentoval (Martinák1976), ataké historik Zdeněk Uherek, jenž působil jako tajemník vyslané skupiny, ale zároveň zajišťoval ivté době nezbytný stranický dohled (Verner [ed.]1976: 33–37) (obr. 5). Úkolem této výpravy, podle původního záměru poslední vyslané do Abúsíru, resp. Egypta, bylo dokončení výzkumu Ptahšepsesovy hrobky auzavření všech mezinárodních závazků spojených Obr. 4 Odkrývání prostoru původního monumentálního vstupu do Ptahšepsesovy hrobky vroce1970 (foto M. Zemina) / Fig. 4 Uncovering of the original entrance to the mastaba of Ptahshepses in1970 (photo M. Zemina) 54 PES XXIV/2020 ŠEDESÁT LET VýZKUMů 12 Se záměrem ukončit výzkumy vEgyptě souviselo ito, že auto Gaz, které sloužilo po řadu let jako terénní vozidlo expedice, bylo odvezeno zpět do Československa. Tuto vcelku dobrodružnou cestu barvitě popisuje ve své vzpomínkové knize Milan Zemina (2010: 87–91). 13 Vté době zejména akademika Josefa Poulíka, ředitele Archeologického ústavu Československé akademie věd (ČSAV) vBrně avletech1972–1977 imístopředsedy Československé akademie věd. 14 Kvolbě právě této oblasti, která se nakonec ukázala být mimořádně významná, vedly Vernera mj. idiskuse spředákem dělníků Abdoem Muhammadem el-Kerétím. Ten se na výzkumech vAbúsíru podílel již od roku1962. spředchozími československými archeologickými aktivitami vEgyptě.12 Expedice, jež měla být poslední, nakonec skončila relativně úspěšně. Navzdory tomu, že byla zkoumána jen zdánlivě nijak významná část nejbližšího okolí, přinesla některé zajímavé objevy, zejména dodnes diskutovaný ane zcela vyjasněný nález vrcholku velkého obelisku zčervené žuly, který se setkal spoměrně značným mezinárodním ohlasem (Verner 1976). V závěru expedice došlo navíc kdělení části nálezů mezi egyptskou a československou stranu (Verner [ed.] 1976: 36–37; Verner2008: 154–155); získané předměty se pak staly součástí sbírek Náprstkova muzea. Zřejmě ityto skutečnosti, přetrvávající podpora nového vedení Filozofické fakulty arovněž kladný postoj československého velvyslanectví v Káhiře (resp. ministerstva zahraničních věcí) avedoucích postav archeologického bádání unás13 vedly nakonec ktomu, že původní záměr definitivně ukončit archeologické výzkumy vEgyptě byl opuštěn abyla dána možnost jednat ojejich možném pokračování (Verner2008: 160–161). Vroce1975 se tak svelkým osobním nasazením Miroslava Vernera, který po úmrtí Františka Váhaly zůstal unás vlastně jediným egyptologem (nepočítáme-li dva právě vtom roce končící studenty tohoto oboru– Břetislava Vachalu aautora těchto řádků), podařilo získat novou archeologickou koncesi zahrnující velkou část abúsírského pohřebiště.14 Toto území dodnes zůstává jednou z největších archeologických koncesí přidělených kterékoli zahraniční misi vzóně pyramidových polí, klíčové oblasti zhlediska poznávání staroegyptských dějin (obr. 6). Vdobové situaci byl ovšem souhlas spokračováním archeologické činnosti vEgyptě do značné míry podmíněn tím, že každá následující sezóna musí přinést výsledky avýstupy dostatečně kvalitní aodpovídající hlediskům tehdejších schvalovacích orgánů (Verner2008: 160–167). Výzkum na nové archeologické koncesi byl proto hned v roce 1976 zahájen na dvou místech, která se zdála být slibná. Byl to především malý pyramidový komplex, který ležel jižně od Neferirkareovy pyramidy apodle všeho měl být místem posledního odpočinku Obr. 5 Tehdejší vedoucí Československého egyptologického ústavu František Váhala (zcela vlevo) spolu seZdeňkem Uherkem aLadislavem Barešem při ověřování funkčnosti eletroodporové metody geofyzikálního měření vPtahšepsesově hrobce, rok1974 (foto M. Zemina) / Fig. 5 František Váhala (left) together with Zdeněk Uherek and Ladislav Bareš during geophysical measurements in the mastaba of Ptahsepses in1974 (photo M. Zemina) ŠEDESÁT LET VýZKUMů PES XXIV/2020 55 15 Nepochybně ktomu přispěla inávštěva již zmíněného akademika Josefa Poulíka vAbúsíru vroce1976 (Verner2008: 176–177). 16 Této expedice se zúčastnili Jiří Svoboda, pracovník Archeologického ústavu ČSAV vBrně, aDarina Bieliková aStanislav Šiška zArcheologického ústavu SAV vNitře. 17 Pracovník Archeologického ústavu AV ČR, v. v. i., Ladislav Varadzin se rozsáhle účastní výzkumu ramessovského chrámu na východním okraji abúsírského pohřebiště (viz dále). manželky tohoto faraona 5. dynastie. Ačkoli Ludwig Borchardt, jehož expedice toto místo krátce zkoumala počátkem minulého století, označil tuto stavbu za dvojitou mastabu (Borchardt1910: 145–146), již vprvních dnech výzkumu se potvrdil předpoklad, že jde opyramidový komplex královny (Verner1995a). Pokračující výzkum přinesl další velké překvapení, protože se ukázalo, že zde ležící manželkou faraona Neferirkarea byla jmenovkyní královny Chentkaus I. pohřbené v Gíze, která hrála mimořádně významnou roli vobdobí přechodu mezi 4. a5. dynastií. Navíc, podobně jako její gízská jmenovkyně, nesla ivAbúsíru pohřbená Chentkaus II. titul, jenž lze přeložit jako „matka dvou králů Horního aDolního Egypta“ nebo „král Horního aDolního Egypta amatka krále Horního aDolního Egypta“ (resp. jeho varianty). Tento titul již od svého prvního objevení nepřestává být předmětem vědecké diskuse; ta má ovšem významné důsledky ipro poznání dějin daného období (Verner2008:193–205; Verner2011). Druhým místem, jehož výzkum byl zahájen již vroce1976 akteré přineslo jen omálo méně významné acenné objevy, byla oblast východně od abúsírských pyramid, kde se již při zběžném povrchovém průzkumu rýsovala skupina hrobek typu mastaby. Hned první ztěchto staveb se ukázala být hrobkou do té doby neznámé princezny Chekeretnebtej, dcery předposledního faraona 5.dynastie Džedkare Isesiho, který se sám nechal pohřbít už v Sakkáře (Megahed 2016). Jak se později ukázalo, hrobka této princezny byla součástí poměrně rozsáhlého pohřebiště Džedkareových dcer. Z nějakého důvodu nebyly pohřbeny v blízkosti pyramidy svého otce avysokých hodnostářů jeho dvora (Verner– Callender2002). Archeologická sezóna v roce 1976, navzdory problémům daným velmi omezeným rozpočtem, tedy více než splnila původní záměry a vytvořila předpoklady pro další pokračování výzkumu vAbúsíru. Ten byl proto v následujícím období zařazen do dlouhodobých plánů vědeckého výzkumu v tehdejší ČSSR (Verner2008: 167–193) (obr. 7).15 Spolupráce sčeskými aslovenskými archeology vyvrcholila vroce1987 účastí několika odborníků přímo při práci vAbúsíru16 a v menší míře pokračuje vlastně i dodnes.17 Úspěšný rozvoj archeologické práce v Abúsíru neohrozily Obr. 6 Plocha nové československé archeologické koncese vAbúsíru, získané vroce1975, při pohledu zvrcholu Neferirkareovy pyramidy; pod pískem se rýsuje pyramidový komplex královny Chentkaus II. (vpopředí), hrobka prince Verkaurea (vlevo od ní), pyramidové komplexy č. 24 a25 (za nimi) adalší stavby vcentrální ajižní části pohřebiště. Zcela vpozadí vystupují pyramidy na pohřebištích vSakkáře aDahšúru (foto M. Zemina) / Fig. 6 General view of the Czechoslovak archaeological concession at Abusir in1975, as seen from the top of the pyramid of Neferirkare; with the small pyramid complex of Queen Khentkaus II in the middle, mastaba of Prince Werkaure (to the left) and pyramid complexes Lepsius 24 and 25 (behind) and other structures in the central and south part of the necropolis, pyramids of the cemeteries at Saqqara and Dahshur in the background (photo M. Zemina) 56 PES XXIV/2020 ŠEDESÁT LET VýZKUMů 18 Při jedné zpředchozích návštěv tohoto místa vyslovil Milan Zemina, dlouholetý fotograf expedice, předpoklad, že by mohlo jít iozbytky jednoho zdosud neidentifikovaných slunečních chrámů. ani zahraničně-politické faktory, vté době významně ovlivňující československo-egyptské vztahy, zejména roztržka mezi Egyptem aSovětským svazem ajeho satelity, jež vyvrcholila vroce1977 (Zídek– Sieber2009: 79–84). Egyptologie tedy po určitou dobu zůstala jednou zposledních forem vztahů voblasti kultury mezi Egyptem aČSSR ajejí význam tím fakticky spíše zesílil. Výzkum pyramidového komplexu královny Chentkaus II. askupiny hrobek rodiny advořanů Džedkare Isesiho pokračoval i v dalších dvou archeologických sezónách1978 a1980. Vtomto roce byly zároveň zahájeny práce na dalších dvou místech, která více než naplnila předběžná očekávání ana něž se na řadu dalších let soustředila činnost expedice vAbúsíru– na nedokončený pyramidový komplex faraona Raneferefa (obr.8) a na skupinu velkých šachtových hrobek z poloviny 1.tisíciletí př. n. l. (Verner1982). VRaneferefově nedokončeném pyramidovém komplexu již kdysi krátce pracoval Borchardt se svým týmem (Borchardt1910: 146). Teprve československý výzkum však potvrdil totožnost majitele této stavby askutečnost, že zde byl– navzdory nedokončenému stavu pyramidy– nakonec ipohřben. Výzkum vRaneferefově pyramidovém komplexu, který po předčasné smrti tohoto faraona upravil do funkčního stavu jeho mladší bratr Niuserre, pokračoval až do 90.let apřinesl řadu mimořádně významných a cenných objevů, zejména rozsáhlé pozůstatky původního papyrového archivu (Posener-Kriéger– Verner– Vymazalová2006), který spolu svelkým souborem pečetí umožnil detailně studovat původní chrámové aktivity a zprostředkovaně ihospodářství tehdejšího egyptského státu. Nečekaný byl inález mnoha desítek fragmentů královských soch z různých materiálů (Verner 2017), což byl největší nález svého druhu za několik posledních desetiletí. Výzkum přinesl i rozsáhlé soubory kamenných nádob (Vlčková2006) anástrojů (Svoboda2006), stovky zlomků fajánsových výplní, jež kdysi zdobily chrámový nábytek (Landgráfová2006), ale ivzácnou kolekci dřevěných sošek zajatých nepřátel Egypta (Verner1985) a množství dalších drobnějších nálezů. Pozoruhodná byla iarchitektura chrámu, zahrnující mimo jiné svého času nejstarší v Egyptě objevenou sloupovou síň ataké takzvanou Svatyni nože– rituální jatka pro porážení a další zpracování hovězího dobytka (Verner etal.2006: 87–99). Další místo, jehož odkrývání bylo zahájeno v roce1980 akteré leželo poměrně daleko vpoušti jihozápadně od abúsírských pyramid, přineslo hned vpočátcích výzkumu velké překvapení. Oproti původnímu předpokladu, že tato stavba zřetelně se rýsující vpísku pochází ze Staré říše,18 se ukázalo, že jde ovelkou hrobku šachtového typu datovanou do poloviny 1. tisíciletípř.n.l. Po sérii menších zemětřesení, která tuto část Obr. 7 Akademik Josef Poulík naslouchá výkladu Miroslava Vernera vkapli Ptahšepsesovy hrobky, vpozadí architekt expedice Vladimír Fiala (foto M. Zemina) / Fig. 7 Miroslav Verner explaining the decoration of the mastaba of Ptahshepses to Josef Poulík, one of the leading Czechoslovak archaeologists of that time, with Vladimír Fiala, the architect of the mission (behind) (photo M. Zemina) ŠEDESÁT LET VýZKUMů PES XXIV/2020 57 Egypta zasáhla na počátku 80. let, byl pak výzkum této hrobky na řadu let přerušen, atak teprve vroce1988 se podařilo odkrýt vlastní pohřební komoru aurčit jejího majitele. Ito bylo velkým (apro nás příjemným) překvapením, protože hrobka patřila vysokému hodnostáři Vedžahorresnetovi (Verner1989; Bareš1999), který byl do té doby znám především jako majitel sochy dnes uložené ve Vatikánském muzeu (Botti– Romanelli1951: 32–40). Díky biografickému nápisu na soše, představujícímu dosud nejrozsáhlejší původní egyptský pramen pro poznání doby kolem roku 525 př. n. l., kdy se Egypta zmocnili Peršané, bývá Vedžahorresnet označován jako „zrádce Egypta“ nebo „kolaborant“ (Lloyd 1982). Zkoumání Vedžahorresnetovy hrobky trvalo až do počátku 90. let. Tehdy se mj. podařilo odkrýt soubor tzv. základových depozitů, které měly podle staroegyptského zvyku vymezit zjinak víceméně neohraničeného univerza prostor určený právě majiteli této hrobky (Bareš1996). Vedžahorresnetova hrobka se stala první stavbou zkoumanou vtéto části abúsírské nekropole, kde výzkum dalších obdobných staveb trvá až dosud abude pokračovat ivbudoucnosti. Od počátku 90. let se výzkum vAbúsíru ve stále větší míře soustřeďoval na rozsáhlé pole hrobek na jižním okraji české archeologické koncese, takzvané jižní pole, a po skončení hlavní fáze výzkumu Raneferefova nedokončeného pyramidového komplexu i na další, menší pyramidové komplexy adalší hrobky východně ajihovýchodně od této stavby. Práce na jižním poli se zprvu soustřeďovaly především na nejvyšší bod tohoto pahorku, kde leží hrobka vysokého hodnostáře Kaapera, ana stavby vjeho okolí, avmenší míře ina severní avýchodní okraje této vyvýšeniny (Bárta2001). Zhruba od poloviny 90. let se pozornost přenesla na severní okraj pahorku, zprvu na skupinu hrobek soustředěných kolem mastab vezíra Kara asoudce Intiho (Bárta et al. 2009), později ina stavby ležící východněji, tedy na obrovskou, kombinovaně stavěnou abohužel anonymní hrobku AS 31 avjejí blízkosti ležící skupinu hrobek hodnostářů spjatých slékařským povoláním (Vymazalová et al.2011; Bárta et al.2014). Stímto seskupením hrobek sousedí iskupina hrobek zčásti vytesaných do stěn zahloubeného dvora, znichž nejvýznamnější patřila dříve neznámé princezně Šeretnebtej, dceři faraona Niuserrea (Vymazalová– Dulíková2014) (obr. 9). Výzkum této oblasti přinesl vnedávné době mimo jiné jedinečný nález velké, 18 m metrů dlouhé lodi patřící khrobce zkonce 3. dynastie, jedné znejstarších na území české archeologické koncese (Bárta2011). V oblasti východně od Raneferefova pyramidového komplexu byly postupně prozkoumány dva menší pyramidové komplexy královen, u nichž se bohužel prozatím nepodařilo zcela spolehlivě prokázat, komu patřily, ajsou tak stále označovány pouze čísly 24 a25, Obr. 8 Nedokončený pyramidový komplex faraona 5. dynastie Raneferefa před zahájením výzkumu vroce1980, vpozadí se rýsuje skupina velkých šachtových hrobek zpoloviny 1. tisíciletí př. n. l. (foto J. Šulc) / Fig. 8 The unfinished pyramid complex of Fifth-Dynasty King Raneferef before the beginning of the archaeological work, with agroup of mid-First Millennium BC shaft tombs behind (photo J. Šulc)