K unkcím s a očeského e lexi a sě
Jiří Pe gle (P aha)
FUNCTIONS OF THE REFLEXIVE MORPHEME SĚ IN OLD CZECH
The a icle deals wi h he unc ions o he e lexi e mo pheme sě in Old Czech. Th ee ypes o con-
s uc ions con aining he e lexi e o m a e desc ibed: (1) cons uc ions wi h he accusa i e o m
o he e lexi e p onoun, (2) cons uc ions ha exp ess spon aneous e en s, and (3) agen -demo-
ion cons uc ions. We ocus on he mos impo an syn ac ic and seman ic cha ac e is ics o hese
cons uc ions and also ea he c i e ia o animacy o he syn ac ic subjec and e bal aspec . The
cons uc ions we desc ibe a e conside ed o be p o o ypes, hence hey ha e no clea bounda ies and
he e o e ambiguous cases whose in e p e a ion is no clea can be ound in he da a. We hus pay
a en ion o se e al ypes o hese cases. Al hough all h ee cons uc ion ypes a e o be ound also
in Mode n Czech, he Old Czech cons uc ions conside ably di e om he Mode n Czech ones. We
he e o e poin ou he mos impo an o hese di e ences.
KEYWORDS
e lexi i y, Old Czech, e lexi e p onoun, spon anei y, agen demo ion
KLÍČOVÁ SLOVA
e lexi i a, s a á češ ina, e lexi ní zájmeno, spon ánnos , deagen izace
1. ÚVOD
V om o článku se budeme zabý a unkčním spek em e lexi a sě/se1 es a é češ-
ině, předmě em našeho zájmu budou edy ůzné ypy kons ukcí, nichž se o o e-
lexi um ysky o alo. Českému e lexi nímu se je bohemis ice ěno ána značná
pozo nos ,2 k e á se o šem sous ředí přede ším na synch onní s udium s a u no o-
českého, poněkud s anou ak zůs á á si uace e s a ších ý ojo ých ázích češ iny.
Zaměřujeme se zde p o o na češ inu s a ou3 asnažíme se poda přehled nejdůleži ěj-
ších unkcí, k e é zde e lexi um sě plnilo. Vzhledem k omu, že ucelený popis un-
go ání oho o e lexi a e s a é češ ině dosud chybí,4 má a o p áce cha ak e pilo ní
1 Obě onologické a ian y zde p obí áme bez zájemného ozlišo ání, neboť onologická
o ina s ojí mimo oblas našeho zájmu. Vnásledujícím ex u budeme ob ykle p o s uč-
nos u ádě pouze s a ší a ian u sě, máme ím šak na mysli a ian y obě.
2 S o . např. Ha ánek (1928), Kopečný (1954), Oli a (2001), Komá ek (2001), F ied (2004),
Pane o á (2008) či Hudousko á (2009).
3 Vsouladu s adicí ozumíme pojmem „s a á češ ina“ jazyk od nejs a ších pamá ek do
oku 1500.
4 In o mace ak lze če pa spíše jen zobecně koncipo aných his o ických mlu nic, s o .
např. Gebaue (1960; 2007), Vážný (1964), Dos ál (1967), T á níček (1962).
ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 96, 2014, Č. 1, S. 27–41
issn 0008-7386 © ilozo ická akul a, uni e zi a ka lo a p aze
28 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 96, 2014, Č. 1
s udie, jejímž cílem je nés do dané p oblema iky základní hled.5 Zá o eň ěříme,
že s ým eo e icko-me odologickým přesahem může bý p áce zajíma á nejen p o
bohemis y, nýb ž ip o ilology zjiných obo ů.
Jedno li é unkce e lexi a sě, onichž bude řeč, pojímáme jako p o o ypy. Předpo-
kládáme edy, že y o unkce jsou cha ak e izo ány s ým p o o ypickým případem,
k e ému se jedno li á uži í do ůzné mí y blíží, esp. mohou se od něj do ůzné mí y
zdalo a . Popiso ané ka ego ie edy nemají jasně dané h anice, při analýze kon-
k é ních dokladů p o o není namís ě o ázka, zda doklad do dané ka ego ie jednoduše
pa ří, nebo nepa ří, nýb ž o ázka, do jaké mí y se danému p o o ypu podobá. Z eo ie
p o o ypů dále yplý á, že jedno li é ka ego ie nejsou disk é ní, může se edy s á ,
že se něk e ý doklad dou či é mí y podobá íce p o o ypům. P o o je řeba počí a
ispřípady pomezními, kdy dané uži í e lexi a není možné jednoznačně klasi iko a ,
i ěm o pomezním případům edy budeme ěno a náleži ou pozo nos . Neexis enci
jasných h anic dále předpokládáme ( souladu smode ními unkčně o ien o anými
p acemi6) aké mezi g ama ikou alexikonem, počí áme edy sexis encí g ama icko-
-lexikálního kon inua. P o o zde neřešíme o ázku, zda je e lexi um jedno li ých
případech součás í slo esného lexému, součás í slo esného a u, nebo samos a nou
syn ak ickou jedno kou, nýb ž zabý áme se ždy e lexi ní kons ukcí jako celkem
ařešíme, jaké jsou její mo osyn ak ické aséman ické las nos i.
V om o článku budeme p aco a shypo ézou, že p ůběhu jazyko ého ý oje
dochází kpos upnému ús upu e lexi a se z unkce zájmena ( akuza i ním a u)
smě em k unkci „pouhého“ g ama ického p os ředku, j.kjeho pos upné g ama i-
kalizaci. Jak ukážeme, pla í, že e s a é češ ině bylo o o e lexi um sku ečně íce
zájmenem améně g ama ickým p os ředkem, než je omu češ ině no é, což u ede-
nou hypo ézu podpo uje.
P o náš ýzkum jsme použili las ní da abázi dokladů s a očeského e lexi a
sě, y o doklady jsme če pali ze S a očeské ex o é banky.7 Aby byla zajiš ěna ch o-
nologická y áženos da abáze, p aco ali jsme s ozdělením s a očeského období
na ch onologické s y A–F podle S a očeského slo níku, přičemž jedno li é s y
jsou naší da abázi zas oupeny o nomě ně.8 Celkem a o da abáze obsahuje 390
5 Pod obněji se omu o éma u ěnujeme e s é diplomo é p áci (Pe gle , 2013).
6 S o . např. Bybee (1985, s. 12): „[ ]hese h ee exp ession ypes [= lexical exp ession, in-
lec ional exp ession, syn ac ic exp ession] do no cons i u e disc e e ca ego ies, bu a h-
e ma k o a eas on acon inuum“, příp. Hoppe — T augo (2003, s. 4): „i is possible o
speak o acon inuum o bonding be ween o ms ha has aloose ela ionship be ween
o ms (i.e., independen wo ds) a one end and igh e ela ionship (i.e., g amma ical a -
ixes a ached o s ems) a he o he “ nebo F ied (2013, s. 12): „KG [= kons ukční g ama-
ika] nepočí á sbiná ním dělením na g ama iku alexikon, čímž nas a uje dos a ečnou
lexibili u analy ických a ep ezen ačních možnos í ak, aby ýsledný popis odpo ídal em-
pi icky doložené p os upnos i ling is ických ka ego ií ajejich škálo i os i“.
7 S a očeská ex o á banka [on-line]. Ve ze z28. 1. 2013. Oddělení ý oje jazyka ÚJČ AV ČR,
. . i. Dos upná na h p:// okabula .ujc.cas.cz/banka.aspx.
8 K ymezení ch onologických s e iz S a očeský slo ník (1968, s. 14). Ro nomě né zas ou-
pení se ne ýká s y A, k e á je zhledem knižší doloženos i zas oupena menším poč em
JIřÍ PERGLER 29
dokladů e lexi a sě (s yloučením dokladů e lexi an um, k e á s ojí s anou na-
šeho zájmu).
Na základě popsané da abáze jsme iden i iko ali ři čas é unkce s a očeského e-
lexi a sě, esp. ři čas é ypy kons ukcí, nichž se o o e lexi um ysky uje. Jedná
se okons ukce sakuza i ním sě, kons ukce spon ánnos ní akons ukce deagen ní.
Vnásledujících kapi olách pos upně pojednáme o ěch o řech ypech kons ukcí,
přičemž si budeme šíma ele an ních mo osyn ak ických aséman ických las -
nos í jejich p o o ypických případů.
2. KONSTRUKCE SAKUZATIVNÍM SĚ
(1) p o o má ko ář kleš ě, aby sě nezžehl PříslFlaš, 43 9
Příkladem p ního ypu kons ukcí je doklad (1). Těch o kons ukcí se účas ní an-
zi i ní slo esa10 (  e lexi ně podobě), o šem na ozdíl odp o o ypických anzi i -
ních kons ukcí, kde se na označo aném ději podílí d ě en i y (agens apa iens), zde
se účas ní děje pouze en i a jedna ( u edeném příkladu jde oko áře). Ta o en i a
při om zas á á obě séman ické ole ypické p o anzi i ní kons ukce, edy jak oli
agen u ( j. je en i ou děj cíle ědomě způsobující, daném příkladu pálící), ak oli
pa ien u ( j. zá o eň je dějem zasaho ána, zde pálena). Fo málně je ako ou kon-
s ukci možné in e p e o a ak, že ole agen u je zde z á něna podmě em ( u e-
deném případě ne yjádřeným) a ole pa ien u ko e e enčním e lexi em,11 k e é je
ak p o o ypických případech možné pokláda za akuza i ní a e lexi ního zá-
jmena.12
Vnaší da abázi je popsaný yp kons ukcí zas oupen 77 doklady ( zhledem ke
zmíněným p o o ypickým e ek ům, jako je neos os ka ego iálních h anic, je o šem
u o idalší u áděné k an i ikace řeba chápa spíše jako o ien ační). Slo eso zde při-
om ys upuje ši okém spek u a ů, jak u či ých (indika i u ůzných časů, impe-
dokladů. P o přehled pamá ek zařazených do da abáze apoče příslušných dokladů iz
Pe gle (2013, s. 37).
9 Zk a ky pamá ek ci ujeme podle S a očeského slo níku (1968).
10 Případně de e ba i ní adjek i a, jak ukazuje doklad í aj, k áľu šemohúcí, […] s ým milým
sě zje ujúcí ModlKunh, 146 –147 .
11 O ázkou je, zda je e lexi um sě obliga o ně ko e e enční spodmě em příslušného slo e-
sa. Gebaue (2007, s. 224) u ádí několik příkladů se slo esem neu či ém a u nebo sde-
e ba i ním adjek i em, kdy an eceden em z a ného zájmena není y ozuměný podmě
oho o slo esa/adjek i a, nýb ž ( e e enčně odlišný) podmě celé ě y, s o . doklad ados-
i, jěž buoh milujícím sě přip a il K uml. Vnašich dokladech je šak e lexi um ždy ko e-
e enční s( y ozuměným) podmě em příslušného slo esa.
12 S o . naše označení „kons ukce sakuza i ním sě“. Za akuza i ní zájmenný a je o šem
možné e lexi um sě pokláda aké něk e ých kons ukcích s ecip oční in e p e ací,
ako ých dokladů je naší da abázi 24 apod obněji onich pojedná áme Pe gle (2013,
s. 59–63), zde se jim ěno a nebudeme.
30 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 96, 2014, Č. 1
a i u ikondicionálu, se zas oupením ůzných hodno osoby ačísla), ak neu či ých
(in ini i , pa icipium s-o é an -o é), s o . následující příklady:
(2) y sě lékaři zý á e hřiešných dúš DesH ad, 111
(3) udeři sě up si silně izaplaka baba DesH ad, 104
(4) budúť sě nad ámi ms í i hně y, nejsúc dobřě sy i PodkU, 21
(5) pí e, přie elé, aopí e se, najmilejší! JakKal, 91
(6) kos ele se modli i a lázně zd á o jes se mý i PříslFlaš, 54
(7) [pu g abie] sě sám na smi p o adi AlxH, 4
(8) s a ému sě P okopu po učě, ijide do uhe ského k ajě H adP ok, 26
Zdalších mo osyn ak ických aséman ických las nos í ěch o kons ukcí jsme se zamě-
řili přede ším na (séman ickou) ži o nos podmě u aslo esný id. Podmě je u šech na-
šich dokladů ži o ný, přičemž označuje ob ykle člo ěka, příp. další en i y chápané jako
ži é by os i, např. Boha, če a či anděla. Nu nos ži o ného podmě u je možno ys ě li
sku ečnos í, že podmě má  ěch o kons ukcích oli agen u, ajeho e e en edy musí
bý schopen cíle ědomé ak i ní činnos i. Pokud jde oslo esný id, zře elně pře ládá
pe ek i um (54 dokladů) nad impe ek i em (23 dokladů). Zřejmě o sou isí se sku eč-
nos í, že jde p o o ypicky o anzi i ní kons ukce, uk e ých je obecně pozo nos sou-
s ředěna nikoli na p ůběh děje, nýb ž na jeho ýsledek ( j. jeho e ek na pa iens), sčímž
je séman icky kompa ibilní pe ek i ní id (s o . např. Hoppe — Thompson, 1980).
Vsou islos i skons ukcemi sakuza i ním sě je řeba se ješ ě zmíni okong uenci
doplňku. Vno é češ ině se může doplněk  ěch o kons ukcích shodo a pouze se
subjek em, nikoli s e lexi em, což bý á ob ykle pokládáno za a gumen p o i chá-
pání oho o e lexi a jako akuza i ního zájmenného a u (s o . např. Oli a, 2001, či
Hudousko á, 2009). Jak o šem upozo ňuje již Ha ánek (1928), e s a é češ ině byla
možná (byť nikoli dominan ní) iakuza i ní kong uence s e lexi em, naší da abázi
jsou ako é doklady d a ( iz příklady 9, 10). To je zásadní ozdíl mezi s a očeským
ano očeským s a em. Možnos akuza i ní kong uence je při om dle našeho názo u
zře elným a gumen em p o zájmennou in e p e aci e lexi ního sě, au edený ozdíl
edy podpo uje naši hypo ézu o om, že e s a é češ ině bylo e lexi ní sě íce zájme-
nem, než je o o e lexi um češ ině no é.
(9) ač sě uzříš přemožena, šak přemóžeš šecky nepřá ely H ězd, 4
(10) ač e sě, ecě, ho o y jmie i, chci ám noc śú Ježíšě jie i H adUmuč, 79
Ješ ě ýznamnější odlišnos í mezi s a očeským ano očeským s a em je pak uží-
ání e lexi a sě (jakož o akuza i ního zájmenného a u) předložko ých ázích.
Za ímco no é češ ině se po předložkách sakuza i ní ekcí uží á pouze delší a
sebe (kdež o a se zde ůbec nelze použí ), es a é češ ině bylo uži í k a šího a u
předložko é ázi možné,13 s o . následující doklady:
13 Do dnešní doby se p epozicionální se docho alo dří e ixo aných písňo ých ex ech, s o .
ex písně Na odil se K is us Pán: „člo ěčens í naše […] áčil zí i na se“. (Podle no očes-
kých, esp. dnešních g ama ických p a idel by zde musel bý a sebe.)
JIřÍ PERGLER 31
(9) [podkoní] do ud mlu ě us a udi, až žáka na sě zbudi PodkU, 20
(10) iz za sě, před sebú uzříš PříslFlaš, 42
P o ýzkum dis ibuce a ů sě asebe po předložkách sakuza i ní ekcí jsme yužili
ko puso ou aplikaci SyD.14 Jejich dis ibuci po předložce na zachycuje níže u edený
g a ,15 zněhož zře elně yplý á, že e s a é češ ině ( j. cca do oku 1500) byla si uace
zcela opačná než dnes, j. že se zde po é o předložce použí al éměř ýh adně k a ší
a sě, přičemž a o si uace se začala ychle měni až následujícím období s ředně-
českém. Velmi podobné ýsledky přineslo zkoumání dis ibuce obou a ian iuos a -
ních předložek sakuza i ní ekcí.16 Lze edy sh nou , že a sě byl e s a é češ ině é-
měř ýh adním a em z a ného zájmena použí aným po předložkách sakuza i ní
ekcí, čímž se s a á češ ina zásadně liší od češ iny no é. I en o ozdíl při om podpo uje
hypo ézu, že e s a é češ ině byl zkoumaný a íce zájmenem než češ ině no é.
3. KONSTRUKCE SPONTÁNNOSTNÍ
(11) mají p o ocs ie o om měs ě, že by bylo nějaké jeze o na ěch ho ách […] a o
jeze o že by se mělo někdy p o hnú i a y opi i měs o Ces KabK, 185
Příkladem d uhého ypu kons ukcí je doklad (11). Podobně jako případě kons ukcí
sakuza i ním sě, i ěch o kons ukcí se účas ní anzi i ní slo esa ( u edeném do-
kladu slo eso p o hnú i) aoznačo aného děje se opě účas ní pouze jedna en i a, ni-
koli en i y d ě ( u edeném příkladu jde ojeze o). Odkons ukcí sakuza i ním sě
14 C ček, V.— Vondřička, P. (2011): SyD: Ko puso ý p ůzkum a ian [on-line]. P aha: FF UK.
Dos upný na <h p://syd.ko pus.cz>.
15 Ten o g a če ně pod obných da je možno naléz na h p://syd.ko pus.cz/sVLSghEJ.dia.
16 S o . např. ýsledky p o předložky přěd/před, p o apod Pe gle (2013, s. 66–67).

32 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 96, 2014, Č. 1
se o šem y o kons ukce liší  om, žezúčas něná en i a má pouze oli pa ien u, ni-
koli oli agen u (jeze o je zde edy pouze en i ou p o ženou, nikoli en i ou p o há-
ající). Agens zde ůbec není séman icky pří omen ( j. jeze o by se p o hlo samo od
sebe, nikoli ak, že by je někdo ak i ně p o hl) a yjadřo aný děj edy p obíhá spon-
ánně, j. bez působení agen u.17 Pa iens je  ěch o kons ukcích yjádřen podmě em,
a e lexi um sě zde p o o nelze pokláda za (akuza i ní) zájmenný a .18
Spon ánnos ní kons ukce jsou naší da abázi zas oupeny 71 doklady. Podobně
jako ukons ukcí sakuza i ním sě se slo eso ysky uje  ůzných a ech, u či ých
(indika i ůzných časů, kondicionál) ineu či ých (in ini i , pa icipium s-o é).
Na ozdíl od p ního ypu kons ukcí o šem není našich dokladech zas oupen
impe a i , což může sou ise se sku ečnos í, že impe a i p o o ypických přípa-
dech yžaduje séman ickou pří omnos agen ního doplnění, k e é uspon ánnos -
ních kons ukcí pří omné není.19 Za pozo nos s ojí aké dis ibuce hodno slo esné
osoby— z59 u či ých a ů jsou pouze 4 a y jiné než ře í osobě. Tu o dis ibuci je
možné ys ě li endencí kneži o nému podmě u ( iz dále). Příklady ůzných a ů:
(12) když sě komu hlíza y že pod paží, inhed k e púš ěj H ězd, 3
(13) ať sě  úž ář nep oměníš jako má dci DesH ad, 106
(14) S a ého P okopa p o očs ie sě splni H adP ok, 25
(15) amnožs ie jes z onulo skoňmi, ješ o se snimi led p o alo al K onŽižka, 162
(16) ak sě zdáše, by  y časy šecky sě skály sbořily AlxH, 1
(17) Judáš, sněd, počě sě řies i20 H adUmuč, 78
(18) po om Žižka, zhoji se aslep jsa na obě oči, i áhl jes do Plzenska K onŽižka,
161
17 To o je podle našeho názo u s ěžejní ys popiso aných kons ukcí, p o o p o ně olíme e -
mín „kons ukce spon ánnos ní“, s o . např. e mín „spon aneous e en e lexi e“ uF ied
(2004). Pochopi elně by bylo možné z oli ijiný zexis ujících e mínů, např. kons ukce
an ikauza i ní, inchoa i ní, neagen ní apod. Ha ánek (1928) y o kons ukce označuje
jako e lexi ní o mu slo esa s ýznamem s a o ým, což od áží sku ečnos , že y o kon-
s ukce p o o ypicky slouží k yjadřo ání změny s a u.
18 T anzi i ní slo esa p o o ypicky slouží k yjadřo ání dějů. Poněkud dále od oho o p o-
o ypu jsou pak slo esa sloužící k yjadřo ání emočních s a ů, byť i ako á slo esa  e-
lexi ní podobě se někdy spon ánnos ním kons ukcím ela i ně blíží, s o . např. doklad
já omu o ne ad, že sem o slyšal, až mi se jakž’ss dce zamú ilo Hyn, 48 . Ty o případy jsou ale
k omě s é séman iky speci ické i ím, že je unich čas é da i ní doplnění yjadřující p oži-
a ele (  om o případě a „mi“), p o o je nezařazujeme do níže u áděných k an i ikací.
19 S o . např. Ka lík e al. (1995, s. 600). Vméně p o o ypických případech se o šem impe a-
i může ysky o a iuslo es bez agen ního doplnění, případně (upasi ních impe a i ů)
může bý y ozuměným podmě em slo esa impe a i u jiné doplnění než (pří omné) do-
plnění agen ní (např. buď pozd a en). Jeden zanonymních ecenzen ů p o o sp á ně upo-
zo ňuje, že iuspon ánnos ních kons ukcí může bý impe a i přija elný (např. uzd a se
b zy) aže se u ěch o kons ukcí ysky uje i e s řední češ ině. Je p o o možné, že při p o-
zkoumání ě šího množs í dokladů by bylo lze naléz obdobné případy i češ ině s a é.
20 Ze synch onního pohledu se může zdá p oblema ické zah no a ý az „ řies i se“ mezi
kons ukce spon ánnos ní, neboť o o slo eso není no é češ ině anzi i ní (slo eso řás
JIřÍ PERGLER 33
Pokud jde oži o nos podmě u, pře ládá uspon ánnos ních kons ukcí podmě
neži o ný. Neži o ný podmě jsme iden i iko ali u40 dokladů,21 za ímco ži o ný
pouze u23 dokladů. Tendencí kneži o nému podmě u se edy spon ánnos ní kon-
s ukce zásadně odlišují od kons ukcí sakuza i ním sě, kde je podmě ždy ži o ný.
Ten o ozdíl lze ys ě li ůznými séman ickými olemi, k e é podmě plní. Vpří-
padě spon ánnos ních kons ukcí má podmě pouze oli pa ien u, nikoli oli agen u
(jako ukons ukcí sakuza i ním sě), není edy uněj impliko ána cíle ědomá ak i i a
amůže se ak jedna oneži ou ěc.
Zhlediska slo esného idu pře ládají doklady pe ek i ní. Dokladů pe ek i ních
je naší da abázi 46, dokladů impe ek i ních 25. Pře ahu pe ek i ních dokladů je
možné ys ě li séman ikou popiso aných kons ukcí— jak již bylo naznačeno, y o
kons ukce nejčas ěji yjadřují změnu s a u, uk e é bý á ob ykle cen u pozo -
nos i její ýsledek, nikoli její p ůběh. Tendencí kpe ek i nímu idu se spon án-
nos ní kons ukce podobají kons ukcím sakuza i ním sě.
Spon ánnos ní kons ukce (chápané o šem jako samos a né e lexi ní lexémy)
zmiňuje I. Němec (1968, s. 58–59) sou islos i spřebudo áním ko elace anzi i -
nos — in anzi i nos lexikálním subsys ému českých slo es. Ta o ko elace, k e á
byla pů odně založena na ozdílech kmeno o ném su ixu (sd ojicemi slo es jako
přilepi i— přilnú i), byla pos upně přebudo ána ak, žein anzi i ní člen pá u začal
bý no ě de i o án pomocí e lexi a sě od členu anzi i ního, j. pů odní in anzi-
i a (jako přilnú i) byla nah azena zde popiso anými kons ukcemi spon ánnos ními
(např. přilepi i sě), čímž se y o kons ukce s aly důleži ou součás í sys ému českých
slo es.
V é o sou islos i mlu í Němec dále o om, že e lexi um sě se s alo znakem in-
anzi i i y adošlo kjeho expanzi ikpů odně ne e lexi ním in anzi i ům (např.
lsknú i sě namís o pů odního in anzi i ního lsknú i). Ty o případy o šem pochopi-
elně za spon ánnos ní kons ukce pokláda nelze, neboť ne e lexi ní podoby pří-
slušných slo es nejsou anzi i ní. Domní áme se, že je lze ys ě li pomocí C o o a
(2000) pojmu k yp analýza,22 kdy došlo k omu, že in anzi i i a slo es ypu lsknú i
začala bý chápána jako o málně nemani es o aná,23 ap o o bylo k ěm o slo esům
připojeno e lexi ní sě jakož o no á o mální mani es ace in anzi i i y. Sku ečnos ,
má ins umen álo ou alenci). Ve s a é češ ině o šem mohlo o o slo eso mí k omě alen-
ce ins umen álo é i alenci akuza i ní, jak ukazuje doklad k ož by ch ěl dá i ři z na kolian-
d o á omu, kohož zimnice řese, p é, nežli by ho počala řies i, spomáhá LékJád oB n, 100 .
21 Do ěch o 40 dokladů nezah nujeme případy, kdy je podmě em in ini i , příp. edlejší
ě a, ač i y by snad bylo možné chápa jako doklady sneži o ným podmě em.
22 „C yp analysis is he esul o eanalysis o amo e sub le ela ionship be ween syn ac ic
uni s and hei seman ic unc ion. In c yp analysis, he lis ene analyzes aco e seman-
ic/ unc ional p ope y o asyn ac ic uni as no g amma ically ma ked and inse s an
o e ma ke exp essing i s seman ic alue“ (C o , 2000, s. 134).
23 Pů odně byla mani es o ána kmeno o ným su ixem, a o mani es ace šak e s a é češ-
ině přes ala bý anspa en ní. S o . C o (2000, s. 140): „C yp analysis can also occu
whe e he seman ic alue is o e ly exp essed, i he alue is exp essed by asynch onic-
ally opaque/nonp oduc i e o m.“
34 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 96, 2014, Č. 1
že e lexi um sě mohlo ungo a jako mani es ace in anzi i i y, při om podle našeho
názo u yplý á p á ě z ozšíření spon ánnos ních kons ukcí as ědčí ak ojejich
důleži os i  ámci s a očeského jazyko ého sys ému.
4. KONSTRUKCE DEAGENTNÍ
(19) do Kons an ynapole od Dunaje jeli sme ři neděle, než poč u mil ne iem, co
jes , neb se již od Dunaje míle neč ú Ces KabK, 182
(20) když mne bude zd íha i aopě zase pokláda i, nechť se mnú e ně o še uhodí,
nebť se málem dí ě i uškodí NaučRod, 10 –10
Kons ukce deagen ní jsou cha ak e izo ány ím, že agens yjadřo aného děje je od-
sunu zpozice podmě u, j. není yjádřen, případně je yjádřen jinak než podmě em.
Na ozdíl od kons ukcí spon ánnos ních je o šem ždy séman icky pří omen. Např.
dokladu (19) je slo eso čís i (s ýznamem „počí a “), jehož agens je séman icky pří-
omen (lze jej pa a ázo a jako „lidé ces ující do Kons an inopole“), ale není o -
málně yjádřen ( ýznamem celé kons ukce je, že lidé už od Dunaje nepočí ají míle).
Na ozdíl od předchozích ypů se deagen ních kons ukcí mohou účas ni jak slo esa
anzi i ní, ak in anzi i ní. Vpřípadě, že je deagen ní kons ukci slo eso anzi-
i ní s yjádřeným pa ien em, má en o pa iens o mu podmě u (s o . podmě míle
dokladu (19)), pokud naopak pa iens anzi i ního slo esa yjádřen není nebo se
jedná oslo eso in anzi i ní, je deagen ní kons ukce bezpodmě á (s o . doklad (20)).
Deagen ní kons ukce jsou naší da abázi zas oupeny 18 doklady,24 z oho e 14 pří-
padech jde okons ukce spodmě em, e 4 případech okons ukce bezpodmě é. Vpo-
o nání spředchozími d ěma ypy kons ukcí je edy en o yp zas oupen ý azně
méně. Na ozdíl od předchozích ypů, jejichž doklady byly ela i ně o nomě ně oz-
loženy do šech ch onologických s e , je na íc deagen izace naší da abázi dolo-
žena přede ším e s ách pozdějších: ch onologických s ách A–F je poče do-
kladů (pos upně) 0, 1, 0, 4, 5, 8, sjedinou ýjimkou edy doklady pocházejí až zd uhé
polo iny s a očeského období. Zdá se edy, že en o yp kons ukcí nebyl e s a é češ-
ině příliš čas ý azačal se ý azněji obje o a spíše až koncem s a očeského období.25
Pokud jde ozas oupení slo esných a ů, ý azně pře ládá p ézens— p ézen -
ních je celkem 15 dokladů, pouze po jednom dokladu jsou pak zas oupeny kondici-
24 Tak o nízký poče je p o ele an ní popis ěch o kons ukcí ne yho ující, nicméně jak
bude ukázáno, i  ámci oho o množs í se odhalují něk e é zajíma é endence. Bylo by
šak pochopi elně žádoucí získané ýsledky o ěři ozsáhlejším ýzkumem.
25 Onízkém zas oupení deagen ních kons ukcí e s a é češ ině se zmiňuje isekundá ní li e-
a u a, s o . např. „způsob en o [ j. deagen ní e lexi ní kons ukce] ozmáhá se jazyku
no ém příliš; jazyku s a ém bý alo čas ěji passi um las ní“ (Gebaue , 2007, s. 572). Jak
upozo ňuje např. T á níček (1962, s.34n.), e s a é češ ině byl ob yklý jiný, ne e lexi ní
yp deagen izace, s o . doklad s omo é, na nichž sú jabka elmi k ásná, akdyž je ozřeže, ehda
sú plna popela Ces MandM, 138 . Ten o yp již no é češ ině možný není (je o šem kon-
ze o án něk e ých azémech, např. „jako by ho do ody hodil“, „jako když u ne“).
JIřÍ PERGLER 35
onál, složené p é e i um asyn e ické u u um (k e é je o šem jak známo o málně
p ézen ním a em pe ek i a). Ve šech případech je na íc slo eso e ře í osobě. Co
do zas oupených slo esných a ů se edy deagen ní kons ukce zře elně odlišují od
předchozích popiso aných ypů, uk e ých je epe oá a ů ždy ela i ně ši oký.
Pře ahu p ézen ních a ů je možné ys ě li ím, že deagen ní kons ukce nejčas ěji
slouží k yjádření neak uálního děje s šeobecným agen em (s o . doklady (21)–(23)).
Deagen ní kons ukce jsou hodným p os ředkem k yjadřo ání ako ých dějů, ne-
boť umožňují agens ne yjádři . P ézens je při om sneak uálnos í dobře séman icky
kompa ibilní, neboť je sous a ě slo esných časů nejméně příznako ým.
(21) když se lýka de ú, nu na ně sdě mi PřislFlaš, 44
(22) cožť se učiní p o y ěci, ždyť jes hřiech ě ší neb menší Š í Klem, 135
(23) každý se k omu má és i jakž moha, aby nade šecko milo al Pána Boha NaučRod,
15
Zhlediska ži o nos i podmě u pře ládají naší da abázi doklady spodmě em neži-
o ným. Dokladů sneži o ným podmě em je 12, doklady spodmě em ži o ným jsou
pouze 2. Z oho o hlediska se edy deagen ní kons ukce podobají kons ukcím spon-
ánnos ním, ý azně se naopak liší od kons ukcí sakuza i ním sě. Podobně jako
případě kons ukcí spon ánnos ních je možné pře ahu neži o ného podmě u y-
s ě li jeho séman ickou olí pa ien u. Pokud jde oži o nos agen u, en je  ěch o
kons ukcích ždy ži o ný a ždy e e uje klidem, což je souladu se si uací no é
češ ině.
Zhlediska slo esného idu pře ládají doklady se slo esy impe ek i ními. Impe -
ek i ních dokladů je 14, pe ek i ní jsou 4. Pře aha dokladů simpe ek i ními slo-
esy p a děpodobně sou isí sjiž zmíněnou sku ečnos í, že deagen ní kons ukce nej-
čas ěji yjadřují neak uální, např. ob yklý či opakující se děj, čemuž lépe séman icky
yho ují impe ek i a než pe ek i a. Další ys ě lení je možné hleda aké oblas i
unkční ypologie: podle poje í Hoppe — Thompson (1980) je řeba udeagen ních
kons ukcí předpokláda nízký s upeň anzi i y (např. p o o, že je nich ob ykle
yjádřen pouze jeden pa icipan děje), k e ý se mezijazyko ém pohledu ob ykle
pojí p á ě simpe ek i ním idem. Pře ahou impe ek i se při om y o kons ukce
odlišují od obou předchozích ypů.
Něk e é zdokladů deagen ních kons ukcí předs a ují us álené, kanonizo ané
o mule, k e é e s a očeských ex ech plnily přede ším unkci s uk u ační, jde
např. okons ukce se slo esy počína i apsá i, příp. aké čís i, doklady (24)–(26). Ty o
případy předs a ují naší da abázi 5 dokladů zcelko ých 18, jejich zas oupení je edy
ela i ně ý azné, a o zejména případě kons ukcí bezpodmě ých, kde jde o3 ze 4
dokladů. V é o sou islos i se p o o nabízí o ázka diach onního z ahu ěch o us á-
lených o mulí kcelé ka ego ii e lexi ní deagen izace ajejí g ama ikalizaci, a o
o ázka předs a uje jeden zúkolů p o další ýzkum.
(24) u o sě počíná opoznání cěs y p a é kspasení HusDce kaH, 213
(25) zp á a p o i šelmo ému času, očiž o p o i mo u […], eď se píše LékF an A, 10
(26) jako sě č e oDa ido i P ních knihách k álo ých JakKal, 90