Eliška F eio á
I ena Tomešo á, Jiřina šiklo á, Zo a Fídle o á
I ena Tomešo á, kama ádka abý alá kolegyně
11. úno a 2018 zemřela PhD . Eliška F eio á. Bylo jí 86 le . V90 le ech se podílela na
budo ání ka ed y sociální p áce na Filozo ické akul ě Uni e zi y Ka lo y P aze.
Spolu sd . Jiřinou Šiklo ou, p o . Igo em Tomešem, doc. Pa lem Ha lem adalšími
kolegy dokázala poz ednou obo sociální p áce am, kde je dnes— na uni e zi ní
ú o eň. V ehdejším Českoslo ensku byla jedním zmála sku ečných odbo níků
obo u sociální pa ologie, k e ý měla možnos s udo a 60. le ech na uni e zi ě
Ox o du. S uden i měli elké š ěs í, že se sní mohli na jejích zajíma ých, p ak ic-
kými zkušenos mi okořeněných aněkdy až nečekaně o e řených přednáškách po-
ká a . A ako á byla iEliška sama— zajíma á anezapomenu elná se s ým o lím
nosem adlouhým šedi ým copem, bys ýma p onika ýma očima. Na p ní pohled
p o někoho d sná, ale při om neu ěři elně níma á a šíma á, přip a ená konk é ně
pomoci, když o někdo po řebo al. Oblečená do pes ých ša ů sex a agan ními klo-
boučky aladícími kabelkami, s ě oběžnice, k e á se ješ ě po sedmdesá ce naučila i al-
sky. Co jsem se s ále učila já od ní, bylo, že ži o si má člo ěk umě uží a . Eliško, na-
lé ám si sklenici ína ajdu uží a ži o a …
Snápadem při és na znikající ka ed u Elišku F eio ou přišla Jiřina Šiklo á
okamžiku, kdy jsme do s udijního p og amu po řebo ali zařadi předmě „sociální
pa ologie“. Eliška bez ě šího ozmýšlení ký la ane alo dlouho azapojila se na íc
do y áření sys ému p axí. Jako šechno, i o o dělala naplno.
Jiřina Šiklo á zpomíná na Elišku dopise zaslaném jejím dě em, připojena je
osobní zpomínka Elišky na dobu začá ků ýuky na ka edře a zpomínka Zo y Fíd-
le o é, Eliščiny s uden ky zde adesá ých le .
12. úno a 2018
Milý E iku, milá Gizelo,
milí, asi mne již nezná e, ale jsem dlouhole á kama ádka aší maminky Elišky, ok e é jsem
se če a doz ěděla od I eny Tomešo é, že zemřela. Je mně o moc amoc lí o. Věděla jsem oje-
jím s a u p á ě od I eny, ěděla jsem, že je někde nemocnici, ale přiznám se, že jsem am
nešla. Člo ěk něco odkládá aodkládá, až je pak již pozdě. Takže en o dopis Vám je nepřímo
i ozloučením sEliškou, zpomínkou apřipomenu ím ak ů, k e á řeba ani Vy nezná e. Ro-
diče ob ykle sdě mi mlu í ojiných ěcech než o ěcech, k e é dělali.
Znala jsem Elišku již koncem le padesá ých, dokonce jsme byly zh uba e s ejnou dobu
ěho né ak á ce po om, na začá ku le šedesá ých jsme spolu psaly knížky. Tehdy ješ ě žila
Vaše babička, a pak bydlela  om ho ním pokoji e ile, e k e é dnes js e Vy. SEliškou
jsme se podílely na ýzkumu pos a ení ysokoškolských s uden ů, Ús a u … Cele ná 20,
k e ý ehdy edl Pa el Machonin, ak e ému se říká alo „Machoninwe k“. To mně sehnala
Eliška, já ehdy byla asis en kou na FF UK, pla y elmi nízké asi 1 200 Kč, ak se o hodilo.
OPEN
ACCESS
IRENa TOMEšO Á, JIřINa šIKLO Á, ZORa FÍdLERO Á 23
Měly jsme o ksobě blízko i zdálenos í, nejen myšlenko ě. S ýkaly jsme se aspolu psaly, ješ ě
když js e bydleli někde Holešo icích. To bylo ehdy jen „přes odu“, p o ože já jsem s ůj by
Klimen ské— což je pa alelní sVl a ou, již ehdy obý ala. Vzpomínám si, jak jsem Vaší
mamince ozmlou ala u ilu, že je o ob o ská inanční zá ěž. Říkala na o „já jsem člo ěk
na ba ák“ a o já spla ím, na o ydělám. Asplnila o. F aje ka. Eliška ys upo ala někdy
jako elice ozhodná a dá ženská, ale iděla jsem ji iplaka , s ejně jako ona mne. Pak
přišel ok 1968, já sko o jako každý u ažo ala oemig aci, Eliška dě říká ala „neemig uji,
mám u ba ák, ať jdou oni, oni u ba ák nemají amí nebudou“— ím oni myslela asi Rudou
a mádu. Později yhodili ze zaměs nání nejen mne ale iElišku, „Machoninwe k“ byl z ušen,
jeho šé p aco al někde Libuši d ůbežá ně (jako sociolog, ne že by škubal peří). Eliška
době z .no malizace p aco ala někde na Poříčí Ús a u p o ýzkum echnických obo ů
či jak se o jmeno alo. Azase byla schopna občas am sehna inějaký „kše “ edy podíl na
ýzkumu ip o mne. A o byl pods a ný příjem do naší odiny. Kdybych našla klíč od ako é
elké uhly, ak bych našla i y ýzkumné zp á y. Dokonce nám yšla inějaká knížka osoci-
ologii mládeže. Další knížka psaná společně sEliškou, byla již zakázána, šlo o do s oupy, ale
Eliška p osadila, že nám naklada els í muselo p opla i au o ský hono ář. Do edla p osadi
o, co po ažo ala za sp á né, za sebe iza d uhé. Jsem ji děčna nejen za přá els í, ničím
nepo ušené, ale iza o o její bojo né ys upo ání za zájmy d uhého, če ně za zájmy moje.
Období se s řídala, na čas jsem se dos ala do ězení, byla o opě Eliška, co se nebála přijí
knám do Klimen ské a„sondo ala“ co po řebují moje dě i. Občas si šla popo ída ismojí ma-
minkou, k e é bylo ehdy něco přes osmdesá le . Iza o jsem Elišce děčna. Při om ani jedna,
ani d uhá jsme nebyly ypy, k e é by si yzná aly lásku, spíše jsme ůči sobě ys upo aly
ochu sa kas icky, mlu ily si onií, shazo aly se, ale měly jsme se ády. Později jsem zase já
chodí ala psá přímo kVám do ily. P oč? P o ože doma jsem měla malé dě i— s ejně s a é
jako js e byli Vy, edy očník 1960 a1963 azase jsme psaly sEliškou nějakou knížku. Eliška
OPEN
ACCESS
24 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 1/2018
uměla dobře anglicky, ak y knihy če la, íce méně mně dik o ala znich hla ní myšlenky, já
o pak psala do o my článků či dokonce knížek. V é době ješ ě žila Vaše babička.
Po pře a u 1989 jsem se á ila na FF UK, založila jsem am ka ed u apliko ané so-
ciologie— sociální p áce, o ganizo ala o šechno dokonale I ena Tomešo á, Eliška am
pak přednášela s elkým úspěchem ema iku es ní činnos i ap os i uce. Občas jsme jezdily
isI enkou Tomešo ou na chalupu Jeleno ě, moje dě i, z láš ě můj syn Honza, měl Elišku
moc ád ak ůli omu šedi ému copu jí říkal „s a á Indiánka“. Bylo o dob ém aElišce se
o o pojmeno ání aky moc líbilo. Eliška aky o ganizo ala ýc iko é s áže p o naše s u-
den y. Tedy aby s uden i měli možnos každo očně působi iněkde nějakém ús a u, řeba
p aco a měsíc domo ě důchodců, domo ě p o men álně nemocné, ale yjedná ala is áže
p o s uden y Německu a ýměnné poby y zah aničí. To šechno bylo možné p ní polo-
ině le de adesá ých, kdy se zno u azno u mnohé začínalo. To šechno je dneska již sko o
zapomenu o, ani se ne í, že ehdy o bylo součás í obo u, k e ý na UK exis uje dodnes. Doba
po pře a o á je idobou expe imen ů. To šechno pa řilo kobo u sociální p áce na FF UK.
Tehdy jsme dělali se s uden y aké přijímací poho o y, p o ože jsme sp á ně usuzo ali, že
es y jsou příliš anonymní aže sociální p áce je obo , kdy je řeba aké ochu pozna osobnos
uchazeče o o o s udium. Vzpomínám, že ehdy se hodně z anil E ik— někde na nád aží.
Dokonce ležel nemocnici aEliška am za ním (byl bez ědomí) denně chodila. Pak přišla
kolem poledne knám na ka ed u, zala do ukou es y i ex y od s uden ů, če la o … my
sI enou ěděly jaké je si uaci ado edly jsme si předs a i , co asi Eliška p oží á, jaký má
s ach oži o s ého syna. Děko aly jsme jí, že přišla pomoci spřijímačkami. T ochu dě
odpo ěděla: „Tak co mám děla ? Mysle na E ika? To dělám ikdyž op a uju y chyby! Tak na
mně ak nekoukej e!“ I o ji ys iho alo.
Měla áda en k b am u ás. Snad je am dodnes. Ale i  om případě ždy říkala, že ho
má am p o o, aby měla možnos někde účelně páli šechny y papí y, lejs a aknihy, k e é
již nepo řebuje. Zase o byl ako ý ádoby dý ys jejího ys upo ání. Já měla na Elišce áda
i u o její h anou d snos . Pa řilo o kjejí osobnos i.
Tak na ni moc amoc myslím, je mně o lí o, že již zemřela, ale přeji jí ži o , jaký měla, jaké
měla dě i asobě, že jsem jí znala olik, olik le . Tak še dob é amyslím na Vás ina Eliščina
nouča a, znichž ě šinu již, pochopi elně, neznám. Elišce přeji „dob ou noc“ a ám posílám
k ásnou pusu.
Eliščina kama ádka Jiřina Šiklo á
Eliška F eio á: Jak mi Jiřina zkazila jedny celé p ázdniny (aani o om ne í)
( ex ze s pna 2008)
Přip a o alo se zahájení ýuky. T ořily se učební plány, yhledá ali se uči elé. Jed-
nou se mě Jiřina zep ala, jes li bych si ne zala nějakou přednášku. Slo o nějakou mě
zaujalo, a ak jsem odpo ěděla, že ak 2−3 bych si zala áda. Na íc jsem si ne ou-
ala, p o ože jsem už 17 le p aco ala zcela mimo obo . Ikdyž jsem  é o době ( níž
se mi ani nesnilo, že se ješ ě někdy á ím kpřednášení, aže si opě s oupnu před s u-
den y) mocně če la odbo nou li e a u u, k e ou mi zaslali moji zah aniční kolego é,
přece jen pozna ky, získané ou o če bou nebyly „ o p a é ořecho é“ p o přednášky
na znikající ka edře. Publikace analyzující např. odinné p os ředí členů po o i-
OPEN
ACCESS
IRENa TOMEšO Á, JIřINa šIKLO Á, ZORa FÍdLERO Á 25
kánských pouličních gangů nebo ýpo ědi dí ek lákajících na s é nady ys a ené
e ýkladech německých nočních podniků, ozbo y hodno o ých sys émů anglických
owdies nebo z .bílých límečků ypo ídaly oje ech naší ehdejší eali ě na hony
zdálených. Jak se y časy mění! Na 2–3 přednášky o ien o ané přede ším na pří-
činy zniku sociálně pa ologických je ů ana ůzná poje í de iace, jsem se moc ěšila
asžádnou z láš ní příp a ou jsem nepočí ala. Tíseň na mne padla až za pá měsíců,
když jsem seznamu přednášek našla in o maci: sociální pa ologie, přednáška, 2 ho-
diny, zimní semes . Ješ ě že jsem se u no inu doz ěděla koncem če na. Následující
2 měsíce jsem s á ila Klemen inu. Objedná ala si li e a u u, če la ače la, psala ý-
pisky apsala. S ala jsem se „š amgas em“ kniho ny.
Moji známí, k eří mne znají dlouhá lé a, ědí, že le ní p ázdniny á ím pobý-
áním unebo spíše  ybníku. Jedna moje bý alá kolegyně omně dí, že lé ě se
měním kachnu aže le ní den s á ený ně ody po ažuji za z acený. Ne y acím
o. Zhlediska é o sku ečnos i se 2 měsíce p oži é kniho ně musí nu ně je i jako
sebe y anie. Nebylo omu ak. Ta mo i ace byla ak silná, že ikachnu od ybníka od-
á ila. Rados zná a u ke s uden ům ak eliká, že žádné sebe ýznění se nekonalo.
A ak ikdyž mi Jiřina zkazila celé jedny p ázdniny (aani o om ne í), jsem jí
děčná. Na ka edře jsem p ožila op a du k ásné oky plné elkého nadšení z y-
áření něčeho no ého. Poznala jsem pá no ých lidí, k e é by bylo škoda nepozna .
P o esně jsem se á ila ke s é s a é lásce, k e á nez ezi ěla. Ajes li občas za zala,
budiž mi odpuš ěno.
Vzpomínka Zo y Fídle o é— absol en ky
Elišku F eio ou jsem pop é po kala, když jsem nas oupila  oce 1993 jako s uden ka
na Ka ed u sociální p áce FF UK. Pohledem do kalendáře dnes zděšeně zjišťuji, že é
„s a é indiánce“, jak jsme jí  é době mezi sebou říkali, bylo před ěmi 25 le y 61 le .
Teď už bych byla s ím pří las kem „s a á“ odos opa nější.
Učila nás sociální pa ologii, yp á ěla nám, jak s á ila nějaký čas na s udiích
Ox o du, kde byla jako „papoušek z ýchodu“. Nezapomenu na exku ze sní, kdy
jsme měli možnos na š í i zařízení, kam by nás bez její p ořízlých ús asi nepus-
ili— řeba ěznice na Bo ech ana Pank áci, ús a y p o men álně pos ižené na konci
s ě a ajiné. Takhle jsem si ždycky předs a o ala uni e zi ní p o eso ku, zajíma ou
u ni ř iz enčí, zdělanou, skupou his o ek zp axe, ipnou, apři om nás be oucí
jako dospělé lidi.
Přeji šem s uden ům, aby někoho ako ého měli možnos po ka .
OPEN
ACCESS