Č yřik á o holokaus u
Jiří Holý — Šá ka Slado níko á — Filozo ická akul a Uni e zi y Ka lo y, P aha
1.
Holokaus čili šoa, nacis ické p onásledo ání a maso é aždění Židů, zůs á á čas-
ým námě em li e a u y i ilmu. Způsob jeho zob azení se o šem p oměňuje. Aleida
Assmanno á píše, že kul u a pamě i holokaus u p odělala „e ický ob a “; ka ego ie
jako oběť, přeži ší a s ědek získaly od de adesá ých le minulého s ole í ysoký mo-
ální s a us. Holokaus se na přelomu isícile í p oměnil eu oame ické ci ilizaci
globální ikonu, obecně ep ezen uje nelidskos e z ahu k uni e zálním no mám
m a nos i (Assmann 2006, s. 79, Assmann — Con ad 2010, s. 98, 109). Ro něž po-
dle Al ina Rosen elda se holokaus z „au en ické his o ické událos i“ s ále íce s á á
„obecným symbolem“ a „en e ainmen em“ (Rosen eld 2011, s. 15).
S ím sou isí o, co se někdy nazý á „ame ikanizace“ holokaus u. To o éma se
obje uje podobách a žán ech, k e é byly p ních po álečných dese ile ích s šoa
nesluči elné, jako mains eamo á ilmo á omance, komiks,1 ope e a, dokonce i dě -
ská s a ebnice a d. Za mezníky se ob ykle označují úspěšný č yřdílný ame ický e-
le izní se iál Holocaus (1978), jehož čás se odeh á á i P aze, Oska y o ěnčený
Spielbe gů ilm Schindle ů seznam (1993), jehož něk e é scény jsou si uo ány do
B něnce na S i a sku, a další úspěšný ilm Ži o je k ásný (1997, ežie Robe o Be-
nigni). Šoa se dos alo do po ědomí milionů lidí jako nikdy před ím. Zá o eň se en o
námě nezřídka i ializuje, mnohá díla znikají s idinou kome čního úspěchu.
Někdy je spojen s p ky ho o u (např. omán Igo a Os achowicze Noc żywych Żydów,
2012), ba i po nog a ie. O om s ědčí už samy náz y ilmů jako Cannibal Holocaus
(1980, ežie Rugge o Deoda o) či Po no Holocaus (1981, ežie Joe D’Ama o). V obou
nepadne o Židech a jejich yhlazo ání ani slo o, nicméně yuží ají „značku“ holo-
kaus u jako h ůzné, nesouměři elné a zá o eň a ak i ní událos i. Jindy je naopak
šoa idylizo áno, jakoby přibližo áno s ě u současných č enářů a di áků. Vznikají
z . so e ze holokaus u s ušlech ilými pos a ami ypu Schindle a, ne innými
dě mi, jako jsou německý a žido ský chlapec e ilmu Chlapec p uho aném pyžamu
(2008, ežie Ma k He man), nebo při ažli ými k áskami, jako jsou če né h dinky
A noš a Lus iga.
1 U nás se za ím komiksy s éma em holokaus u obje ují spo adicky. Viz Mazalů a D dů
Oh omný ko ouč slunce (Faus o á — Palouček 2011). V Německu a Polsku jsou už běžné.
OPEN ACCESS
JIřÍ HOLÝ — ŠáRKA SLADOVNÍKOVá 67
Ame ičanka Sophia Ma shmano á e s udii s náz em F om he Ma gins o he Main-
s eam? Rep esen a ions o he Holocaus in Popula Cul u e (2005) sleduje ý oj enoménu
holokaus , k e ý se s á á předmě em populá ní kul u y, os oucího poč u muzejních ex-
pozic i maso ého u ismu, směřujícího na mís a ghe , koncen ačních a yhlazo acích
ábo ů. Ty o událos i se ak banalizují a zk eslují. Populá ní média manipulují s his o ic-
kými událos mi a edou nás do simpli iko aného s ě a. Au o ka o připisuje ak u, že „pa-
měť holokaus u“ už není p imá ně o mo ána s ědec ím přeži ších, ale neadek á ními
ob azy ilmařů a omanopisců, k eří las ní zkušenos s šoa nemají (Ma shman 2005).
Na o je o šem možné namí nou , že i memoá y přeži ších mohou událos i zk es-
lo a . Z lášť s ods upem času jsou pamě níci náchylní k omu, aby s é yp á ění při-
způsobo ali omu, co se od nich očeká á. Lukáš Přibyl ozho o u s Michalem Plzá-
kem u ádí jako příklady ampu Os ě imi a dok o a Mengeleho. Mlu í o nich i i,
kdo přijeli do Os ě imi ješ ě před zbudo áním ampy a kdo se s Mengelem nemohli
yzicky se ka (Přibyl 2013). Tím íce ynikají las ní Přibylo y dokumen á ní ilmy
Zapomenu é anspo y (č yři díly, 2007–2008), k e é se ěm o i ializujícím a de o -
mujícím pos upům zásadně yhýbají.
2.
Česká ilmo á a li e á ní díla se námě u holokaus u posledním dese ile í ěno ala
pomě ně čas o. Mezi nimi najdeme jak díla o iginální ( p óze Jáchym Topol, poezii
Radek Malý, d ama u A noš Gold lam a Mi osla Bambušek), usilující o au en ické
a ino a i ní zpodobení ěch o událos í, ak díla znikající s kome čními zře eli a po-
uží ající os ědčené a kon enční na a i ní pos upy i mo i y. Blíže se budeme zabý a
d ěma ilmo ými snímky a d ěma li e á ními ex y.
V oce 2006 ydala Radka Denema ko á omán Peníze od Hi le a. Le ní mozaika
(2006). Román se dočkal kome čního úspěchu, byl yznamenán cenou Magnesia
Li e a, zd ama izo án p ažském Š ando ě di adle (Michal Lang, 2010; ynikající
Ma ie Málko á hla ní oli), dočkal se překladů do cizích jazyků (německá e ze zís-
kala Usedomskou cenu německých li e á ních k i iků a čes nou cenu Geo ga Dehia).
Režisé Tomáš Mašín již několik le ohlašuje ilmo ou adap aci.
Příběh se odeh á á e d ou časo ých o inách, ěsně po álečné době (lé o 1945)
a ak uální současnos i ydání knihy (2005 až 2006). Hla ní pos a ou ománu je
Gi a Lauschmanno á. Pochází ze zámožné biling ní odiny německých Židů z obce
Puklice u Jihla y. Gi ini odiče i ses a zahynuli e yhlazo acím áboře, jí se podařilo
přeží a ací se šes nác i le ech do odného domu. Zjis í, že zde bydlí česká odina,
k e á se její pří omnos í cí í bý ob ěžo ána, p o ože se obá á, že bude ch í odinný
maje ek zpě . P o oby a ele esnice se Gi a ne ací jako oběť, ale jako pacha elka.
Ne idí ní Žido ku, k e á přežila holokaus , nýb ž Němku. „Tady nejni žádný oje
doma. Žádnej haus už nejni ůj. Tady už není ýho nic. Válku js e p oh áli. […]
Všechno jsme po p á u zaba ili“ (Denema ko á 2006, s. 34). Pokoušejí se ji yhlado ě
a u ý a nelidským zacházením a o ockou p ací. S pomocí ěho né ženy ( ománu
jako Žena) se Gi ě podaří up chnou a zach áni si ži o . Oci á se in e načním á-
boře p o Němce, kde je s ědkem dalších násilnos í. Slušný český důs ojník, k e ý jí
u ěří, že má českoslo enské občans í, ji zach ání.
68 SLOVO A SMYSL 23
Po šedesá i le ech se Gi a ací do Puklic. V ací se jako dobře si uo aná občanka
Spolko é epubliky, k e á získala es i ucích maje ek s é odiny zpě . Je o šem po-
znamenána auma y, k e á musela p oží . Přáním Gi y je, aby e si pos a ili po-
mník na o co u pamá ku, nežádá maje ek. Jde jí o sp a edlnos , mo ální odškodnění.
[…] já nechci bý odškodněna jako Němka. Já chci bý odškodněna jako člo ěk, k e é-
mu se s alo bezp á í. Jako člo ěk, jako občan, k e ý byl pos ižen nep á em. Chci, aby
se řeklo, že ady byl páchán zločin ( am éž, s. 222).
Zno u ji šak esnice při í á nepřá elsky. Xeno obně se cho ají nejen i, kdo ji ch ěli
kdysi zlik ido a , ale i jejich po omci. Snaží se Gi u a její odinu desa uo a . Ukáže se,
že její b a , k e ý o něž přežil lág y a á il se domů k á ce před ní, byl esničany
za ažděn. (Lebku za ažděného najde hned na začá ku ománu pě ile ý chlapec, ale
zpočá ku č enáři ne ědí, že jde o lebku Gi ina b a a a že onen chlapec je lékař Denis,
k e ý později Gi ě pomáhá.) Jeden z mís ních aké udal jejího o ce, o k e ém se ne ě-
dělo, že je Žid. Jen ojediněle se Gi a se ká á s pochopením a souci em. Podpo o aná
s ou nučkou Bá ou se ozhodne p o dý pos oj, ale dří e, než se si uace yřeší,
umí á „s puklinou s dci“ (na ážka na jméno obce).
Au o ka s é dílo ozho o ech médiích p ezen o ala jako od ážný ú ok na abu
české společnos i. Například in e iew s d ama u gyní Š ando a di adla Lucií Ko-
loucho ou řekla: „Čechy jsou od hla y po pa y nemocné a co je ho ší, nech ějí se léči .
[…] Nepojmeno ané hnije pod kobe cem, kam šechna s ins a zame áme“ (Dene-
ma ko á 2010).
Dobý á se šak do o e řených d eří. Předs a a, že p á ě Židé a Němci jsou s ále ím
p ojekčním plá nem, na něž si současná česká společnos p omí á s é p oblémy, selhání
a us ace, je biza ní. (Jsou-li nějaké zdánli ě homogenní skupiny, ou g oups, ůči
nimž se xeno obní čás české společnos i ymezuje, jsou o Česku žijící muslimo é,
jichž je několik isíc, a d ou a půl p ocen ní menšina Romů. I když i om případě zdán-
li ě dou nající aso ou álku pa ně přiži ují mnohem íce něk e á média než eálná
si uace.) Holokaus , nucený ans e Němců, e lexe žido ské a německé menšiny čes-
kých zemích se e sku ečnos i s aly součás í kul u ního mains eamu. Nikdy se o nich
nepsalo íc než posledním dese ile í. To o šem nic nemění na om, že námě ománu
je s ále ak uální. Hla ní pos a ě je nejp e nucena žido ská iden i a, k e ou nikdy ne-
sdílela. Chodila do českých škol, s o cem mlu ila německy, s ma kou česky. Po é jsou jí
s ejně nuco ány německá iden i a a nacis ické smýšlení, k e é o něž nikdy nesdílela.
Ale kons ukce ománu je plná s e eo ypů a ex se mís y pohybuje na h anici
kýče. Gi a Lauschmanno á nep ochází jen nacis ickými ábo y a k u ými po áleč-
nými záži ky. Když je zach áněna před bes iali ou puklických „ e olucionářů“ i z lá-
g u p o sude ské Němce, jenž se podobá nacis ickým koncen ákům, přes ěhuje se
do P ahy ke s é e ě, dá se a má malé dí ě. Jednoho dne, když je doma sama se č yř-
měsíčním chlapcem, k ní padnou ři opilí a z e o aní mladíci (jedním z nich by snad
mohl bý puklický Poledňák) a h omadně ji znásilní. Když se b ání, zlomí jí obě uce.
A nejen o, zabijí i její dí ě, uříznou mu hla u a h ají s ní před jejíma očima o bal.
Zlomili mi le ou uku. […] Pak p a ou. Je o z láš ní poci . Leže se zlomenýma
ukama. Och omený p ák. Co nemůže mácha křídly. Nemůže se pohnou z mís a.
JIřÍ HOLÝ — ŠáRKA SLADOVNÍKOVá 69
Neomdlela jsem. Nekřičela. Vedle spal č yřměsíční syn. […] Jenomže můj chlapeček se
p obudil. Zaslechla jsem jeho nění. Začala jsem k íle , abych přehlušila jeho pláč,
ale olal mne hlasi ěji, zno u a zno u […]. A en jemný pláč zaslechli… Přinesli ho…
Přinesli ho a… Zabili. Před mýma očima. Před očima och omeného p áka. K e ý s oje
mládě neoch ánil. Ne zlé l. Ani nemohl pohnou křídly (Denema ko á 2006, s. 111).
Nejho ší bylo, že před mýma očima, před ěmahle očima uřízli hla u mému syno i.
A pak si ím samým nožem napo co ali slaninu a nak ájeli chleba. A s ou hla ičkou…
Přih á ali si ji kolem kuchyňského kanape. Ke k e ému mě přibili hřeby znehybňující
boles í. […] Z uky do uky si předá ali z ůžo ělý nůž ( am éž, s. 122–123).
Násilníci jsou jen mí ně po es áni. Gi in manžel pak spáchá sebe aždu. Ona sama
ěžké auma přežije, zno u se dá a ods ěhuje se do Německa.
Pokud jde o h omadění b u ali y a násilí, je omán Peníze od Hi le a s o na elný
s bes selle em Jona hana Li ella Laska é bohyně ( ancouzský o iginál Les Bien e-
illan es 2006, český překlad 2008). I en se alespoň e Spojených s á ech a F ancii
dočkal elkého ocenění (Goncou o a cena), což nic nemění na om, že jde o kon-
enční dílo, jen ob a něji napsané než omán Denema ko é. Vedle ýje ů bes iálního
maso ého i indi iduálního aždění, sadismu, pe e zí a o gií, kanibalismu a d., se
u Li ella s ejně jako u Denema ko é obje ují aké su eálné scény, a o še je obklo-
po áno so is iko anými komen áři jak z hlediska p oží ajícího subjek u době álky,
ak yp á ějícího subjek u z ods upu. Celý Li ellů příběh odkazuje k řecké my o-
logii (příběh o O es o i a bohyních poms y), což má analogii u Denema ko é, kde se
obje ují p ůhledné na ážky na s igma a hla ní pos a y, na Lady Macbe h pos a ě
Ženy (u í á si uce, poznamenané aždou, do dá no čis é u ě ky) a d. Gi ina k u á
ouha po poms ě může připomína an ickou Médeu:
Předs a uju si, jak mu z ús u jazyk. Zaži a Růžo ého lososa. ( am éž, s. 107).
Žile kou, upou žile kou mu oz ážně odřezá a … ( am éž, s. 108).
Nicméně sku ečným a nepřiznaným olným modelem, mas e na a i e, k e ý
s elkou p a děpodobnos í s ojí pozadí oho o ománu, je di adelní h a F ied icha
Dü enma a Ná š ě a s a é dámy (1956, český překlad 1964). Zdá se mi yloučeno, že
by ge manis ka a ea oložka Radka Denema ko á u o sla nou h u neznala. Byla
na íc českém kul u ním p os ředí ak ualizo ána Zelenko ě úp a ě a ežii 1999
jako ele izní ilm s Jiřinou Bohdalo ou hla ní oli. Je o příběh s a é ženy, k e á
po mnoha le ech podobně jako Gi a přijíždí do odné obce (š ýca ského měs ečka
Güllen) p o sp a edlnos a poms u. Kdysi ji občané yhnali jako lehkou ženu po é, co
se její milenec odmí l přizna k jejich dí ě i a oženil se s jinou ženou. Clai e se ze spo-
lečenského dna, z hambu ského bo delu, pos upně dos ala pomocí sňa ků s boha ými
muži mezi eli u. Nabízí chladně a s ozmyslem celou jednu milia du zde as o anému
měs ečku, pokud někdo zabije jejího bý alého milence.
Podle Dü enma a jde o g o eskní komedii, k e é neškodí nic íc než inscenace,
k e á be e u o si uaci sm elně ážně. Denema ko á naopak ážnos a pa os s up-
ňuje a její pos a y i si uace se elmi blíží jednos anným schéma ům. Je možné, že
by puklič í esničané i šedesá le po álce ak ášni ě odmí ali Gi inu pří omnos ?
70 SLOVO A SMYSL 23
Nepano aly by mezi nimi spíš zapomnění a lhos ejnos ? Je p a děpodobné, že by šes -
nác ile á Gi a, p á ě se na á i ší z lág u, dispono ala ak přesnými znalos mi jako
následujícím ú y ku?
Po příjezdu do Te ezína jsme se s Rozálií ne ozesmály, jen jsme ozpači ě přihlížely.
Hys e icky se p o změnu chicho ala maminka. Vyb ali ji jako oše řo a elku k 1260 ži-
do ským dě em z polského Białys ocku, u čeným p o ýměnnou akci. […] Dě i byly 5.
října 1943 během ajné noční akce od ezeny do Os ě imi a hned po příjezdu za až-
děny plyno ých komo ách. Spolu s nimi aké jejich řiapadesá oše řo a elů […]
( am éž, s. 55).
Tu o jednos annos poněkud na ušuje zá ě , kdy si Gi a le mo zpomíná na nacis-
ický emblém na uká u o co a pláš ě. Ale zdá se, že nešlo o sympa ie k nacismu, ale
ze s any o ce jen o ak ickou úli bu ůči německému okolí. I ak se idylický ob az
ušlech ilého o ce poněkud komplikuje.
Páska s oz omilým mlýnkem. Ky ičkou, do níž lze ouknou , a č yři špiča ě založené
lís ky se oz očí. Ano, o je… Fo og a ie mozku. Lehkomyslnos u oušené poznámky,
kdy gymnas a přes čoudící hladinu přehazo al nohu na pe nou zem. „Tomu se, dě-
enko, říká háko ý kříž, o jen aby mi naši dali pokoj.“ ( am éž, s. 238).
3.
Film Ma ka Najb a P o ek o (2009) přibližuje příběh p ažské odiny V ba o ých.
Vyp á ění je čás ečně e ospek i ní, začíná a končí k ě nem 1942 a ací se do oku
1938, kdy je Žido ka Hanka začínající úspěšnou he ečkou a á ijec Emil řado ým oz-
hlaso ým edak o em. Film má něk e é společné ysy se s a ším snímkem Zena Do-
s ála K ál kolonád (1990). Podobně jako houslis a K áli kolonád i Emil V ba a se zpo-
čá ku domní á, že s ou ženu och ání a její ná h na oz od odmí ne:
Hanka: Měli bysme se oz és , Emile.
Emil: Co o plácáš, p oč bysme se oz áděli?
Hanka: Já jsem eď p o ebe nebezpečná.
Emil: Pojď sem, y nejsi nebezpečná, y jsi jenom úplně pi omá […] Neboj, já se o nás
pos a ám, já ě och áním.
A s ejně jako Dos álů houslis a i Emil si p áci najde milenku, jejíž ná učí zapo-
míná na ýči ky s ědomí k ůli kolabo o ání s nacis y, p o ože se po za čení s ého
pří ele ges apem s al ozhlase enomo aným hlasa elem. P o sebe si o zdů odňuje
ím, že ak může lépe ch áni s ou ženu. Role obou manželů se po za edení no im-
be ských zákonů mění. Talen o aná a obdi o aná Hanka je nucena s áhnou se do
ús aní manželského by u. Naopak uc o ý edak o Emil, k e ý dří e žil e s ínu s é
úspěšné ženy, se s á á hlásnou oubou Říše.
Na ozdíl od Rózy z K ále kolonád šak Hanka odmí ne přijmou pasi ní oli us -
ko ané pi elky, k e ou jí no imbe ské zákony nucují. Po ají začne chodi p opoje-

JIřÍ HOLÝ — ŠáRKA SLADOVNÍKOVá 71
nými sklepními chodbami do blízkého kina a s amním p omí ačem Pe em, k e ý se
do ní zamiluje, si p ohlíží ilmy. Obyčejná ná š ě a kina, ob yklá k a och íle isíců
lidí, se při om é o si uaci s á á sm elným nebezpečím: „Já jsem udělala h oznou
ěc, byla jsem kině.“ Zá o eň ím Hanka získá á poci s obody, k e ý jí pomáhá
snáše ěžkou si uaci, níž se oci la. Společně s Pe em, p omí ačem a lapiduchem
má nici jedné osobě, si píchají mo ium, aby zapomněli na okolní s ě . V ouze
zakusi ži o a nebezpečí jezdí s Pe em po měs ě a e s é blond pa uce se nechá á
o i u mís označených nápisy „Židům s up zakázán“.
Epizodickou pos a ou je Hanin žido ský pří el A noš , kolega od ilmu. U ědo-
muje si h ozící nebezpečí a chce emig o a :
A noš : Až přijdou Němci, ak ep e přijde a p a á p emié a. Lidi jako my p os ě
skončej.
Hana: A jaký my jsme lidi?
A noš : Ty si neumíš předs a i , co se bude dí . Já ano a přip a il jsem se na o. […]
My d a máme de ini i ně do očíno, chápeš o?
Hance ěnuje íza, ona je šak odmí ne. Pošle je Emilo i, en je spálí. Emig ace se
šak A noš o i nezdaří. Je po olán do anspo u a chce se uk ý u V ba o ých, Emil
jej ale yžene. Hana se se s ým žido s ím neiden i ikuje („Moje žena las ně žádná
Žido ka není. Je o Češka, ždycky byla“) a i onizuje jej (Emil: „Přinesl jsem i sm -
ček“ — Hana: „To jsi hodnej, my Židi si na Vánoce po píme“). S ůj pů od šak neod-
mí á, jeho p os řednic ím pozná á cha ak e s ého muže, např. při p ocházce na
hřbi o ě:
Hana: […] mně se ady líbí. Úplnej žido skej ácla ák.
Emil: To je ěžký, když nikam nemůžeš. Do pa ku spolu nemůžeme, ak zbej á ohle o.
Hana: Jasně, o je logický. Hřbi o je p omenáda, okupace och ana. Co kdybysme ad-
ši šli do ý ka á ny, am spolu můžeme, ne? Nebo páno i žido ská ka á na sm dí?
Emil: Páno i žido ská ka á na nesm dí, ale adši by zůs al ady, je o u docela pěkný.
Hana: Ty se za mě s ydíš (s úsmě em).
Emil: Se za ebe nes ydím, jenom myslím, že by o nebylo ozumný. V ka á ně je
spous a lidí, ady je o lepší.
Lásku a obdi k manželo i dočasně obno í shoda okolnos í. V den a en á u na Heyd i-
cha Emil zaspí u s é milenky. Pospíchá do ozhlasu a půjčí si kolo, k e é s ojí u domu.
Rozhlas šak p á ě hlásí popis hledaného bicyklu a en á níka. Emil přijede domů a se
ženou kolo scho ají. Hanka se domní á, že Emil je hledaný a en á ník, a její muž ji
z omylu ne y ede. Když Haně Emilo a milenka celou si uaci ys ě lí, p opadne na-
p os é deziluzi a zou als í a dob o olně odejde na seřadiš ě k anspo ům.
Hla ním éma em ilmu je dopad pe zekuce Židů na osobnos i Emila a Hany a na
jejich manžels í. K ize odhaluje Emilů cha ak e , k e ý yuží á si uace ke ka ié -
nímu pos upu a s oji ženu pod ádí. Na ozdíl od houslis y K áli kolonád se šak Emil
ládnoucí ga ni uře na konci zbouří a odmí ne přečís slib ě nos i yžado aný ně-
meckým edením ozhlasu po a en á u na Heyd icha. Tím se jeho pos a a zdaluje
plošnému schéma u. Muži zp u oble o aná Hana zůs ane naopak i po é s ému muži
72 SLOVO A SMYSL 23
ě ná. V po o nání s jinými snímky s ema ikou holokaus u, například Ciesla o ými
ilmy P amen ži o a (2000), K e zmizelého (2004) a Cole e (2013), P o ek o o něž ak-
cen uje emoce a p oží ání obou hla ních p o agonis ů, což sou isí s dobo ým en-
dem, ale je hodno ě nější a jeho pos a y jsou íces annější.
Syl ie Lindepe go á (Lindepe g 2003) e ilmo ých ob azech minulos i ozlišuje
dokumen y (dos ědčují něco minulého), s opy (spojení s minulos í musí bý ep e
in e p e ačně y ořeno) a monumen y (poli ické a ideologické pozice ydá anéza
dokumen y). Z oho o hlediska se P o ek o u na ozdíl od ě šiny ilmů z posledních
le neobje ují monumen y, ale dokumen y a s opy.
4.
Jáchym Topol se inspi o al šoa už pozo uhodné „os ě imské“ kapi ole ománu Se-
s a (1994, up a eno 1996; ilmo ou e zi několika epizod če ně os ě imské na očil
Ví Pancíř, 2008) s náz em Měl jsem sen. Ten o ex , podaný jako děsi á ize, k e á
spojuje h ůznos , ulga i u, g o esknos i banali u, můžeme níma jako ýz u ůči
kon enční ikonog a ii holokaus u a jeho p o anaci. Vyp a ěč se zá ě u s ého snu
o Os ě imi se ká á se znešenou T áří (Bohem), od níž se do ídá, že budoucí Mesiáš
zemřel jako malé žido ské dí ě Os ě imi. S a isíce lebek na poli kos í na něho i na
jeho přá ele křičí: „K e naše na ás a na aše dě i!“ (Topol 1996, s. 109). Je o možný
ohlas 37. kapi oly s a ozákonního Ezechiela a e iden ní na ážka na pokřik Židů Ma-
oušo ě e angeliu, k eří se dožadují Ježíšo a ukřižo ání: „K e jeho na nás a na naše
dě i!“ (M 27, 25) V Topolo ě Ses ře pozměněná ě a připomíná spolu inu Čechů za
šoa či jejich ne ečnos ůči maso ému aždění žido ských spoluobčanů. V om smy-
slu yzní á i náze kapi oly Měl jsem sen jako nepřímá polemika se sla ným p oje-
em Ma ina Lu he a Kinga u washing onského Lincolno a pamá níku s pnu 1963,
němž se opako ala okřídlená slo a „I ha e a d eam…“. Není o jako u M. L.Kinga
ýz a k ole anci a b a s í, ale děsi ý sen o nená is i, aždění a lhos ejnos i.
Dalším Topolo ým dílem, němž je ema izo áno šoa, je p óza Chladnou zemí
(2009), za k e ou au o obd žel Cenu Ja osla a Sei e a. Má d ě čás i, p ní se odeh á á
Českoslo ensku a později České epublice. Bezejmenný yp a ěč p ózy, p osťáček,
y ůs á Te ezíně uinách a ka akombách někdejšího žido ského ghe a. Jeho ma ka
byla Žido ka, o ec, o němž se později do ídá, že je ne las ní, přišel do Te ezína se so-
ě skou a mádou. Kulisy Te ezína jsou, jako ždy Topolo ě ikčním s ě ě, zčás i an-
askní. Důleži ou oli příběhu má „s ýček Lebo“, Žid, na ozený k á ce před os obo-
zením ghe a, k e ý se pokouší e i alizo a p os o Te ezína a paměť holokaus u. Po
lé a sh omažďuje předmě y nalezené e ezínských ka akombách. Vyp a ěč s Lebem
a Sá ou (Š édkou, jejíž předko é byli in e no áni Te ezíně a zahynuli) Te ezíně
založí komunu Koménium. P ojek se s á á eali ou pomocí in e ne u, medializace
a nuků boha ých západních Židů, k eří přežili šoa a přicházejí do Te ezína „s ba o-
hem a k edi kou od odičů kapse“ (Topol 2009, s. 33). Au o zde zpodobil enomén
maso ého u ismu holokaus u, o k e ém se zmiňuje Ma shmano á, a z . Mladí lidé,
auma izo áni příběhy minulos i s ých p a odičů, si mohou lépe předs a i s ě obě í
holokaus u, když spí koncen ačním áboře a naslouchají příběhům, k e é yp á ějí
cha isma ič í s ědci s a ší gene ace. Veřejnos je ascino ána líčením eálných h ůz.
JIřÍ HOLÝ — ŠáRKA SLADOVNÍKOVá 73
Rol a ůzní jeho známí z no inářské b anže dál plnili s ánky no in s ě a zpo ěďmi
mladičkých hledačů p yčen, i popiso ali, jak hledali e apii na s oje z anění, s oje
yšinu í, když se jáma h ůzy jejich myslích o e řela […] a jak klid nalezli až u Leba,
a y o zpo ědi obě í d uhé či ře í gene ace holocaus u se p olínaly s příběhem Leba,
neo řesi elného s ážce Te ezína, a bylo o, podle Rol a, pamě í s ě a o řásající yp á-
ění, do ýkající se hlubin h ůzy a zá o eň posky ující naději… a pak Rol koo dino-
al i pá ele izních epo áží z našeho měs a zma u, kde Lebo, ysoký a zpřímený,
e s ém če ném obleku ho oří o h ůze ze s ě a a o om, jak s ní ží , k da u u is ů
Hla ním s anu na Ús ředním náměs í… ( am éž, s. 54).
Součás í ži o a komuny jsou společné medi ace a e apie, peče se ghe o pizza a y-
ábějí ička s Ka kou se sloganem „Kdyby F anz Ka ka přežil s ou sm , zabili by ho
ady…“ ( am éž, s. 37). A šak en o podnik se nelíbí s á u. O iciální sp á a Te ezína
p o i němu ede soudní řízení a dosáhne ozhodnu í o lik idaci komuny. Jednoho dne
se dos a í buldoze y a zničí šechny budo y a celý p ojek .
Ve d uhé čás i ománu yp a ěč s pomocí Bělo usů Alexe a Ma ušky, s nimiž se
seznámil Te ezíně, odlé á do Minsku — bělo uské Cha yni má zniknou podobný
p ojek jako Te ezíně, o ganizá oři ch ějí yuží znalos í a kon ak ů yp a ěče.
Ten o pamá ník je nazý án „ďáblo a dílna“.
Máme my snad moře, ho y, pamá ky? Ne, šechny pamá ky byly spálený. Vybudujem
eda Bělo usku Ju ský pa k h ůzy, skanzen o ali . Dos aneme se na mapu s ě a díky
py lům našich kos í, ancům k e a hnisu. Dob ý, ne? To po áhne, ne? ( am éž, s. 102).
Vyp a ěč pochopí, že jde hla ně o moc a byznys, ne o paměť, a snaží se po ůzných
dob od užných pe ipe iích uniknou . Zá ě lze níma jako podobens í: yp a ěč
zapálí (podobně jako Ja ek no ele Anděl) Cha yň, „ďáblo u dílnu“, kde měl bý nej-
ě ší pamá ník holokaus u a komunis ického aždění na s ě ě.
D as ičnos jedno li ých si uací i auma a přeži ších ( yp a ěčo a ma ka pí
úzkos í, že k ní niknou cizí p onásledo a elé, uza í á p os o kolem sebe a neod a-
žuje se chodi en) poněkud připomínají omán Denema ko é.
[…] ajdle si jde odpočinou […] a najednou kouká! Co se o om h obě mele? Na h oma-
dě m ol sedí nahá holka, učiněná kos a, a má á na něj. Tak u h pop uh od bubnu,
hodil jí jeden konec a z jámy y áhl […]. Vojenský elčaři holku p o i eške ýmu očeká á-
ní yku ý o ali, měla y us, o se í, a na íc byla p ej úplně zesláblá po odem!, předs a
si […]. Víš, p oč byla jámě? Pořádko ý o gány ji odsoudily k es u sm i, p o ože ady
Te ezíně o ěho něla, o bylo její p o inění […]. Ale Ruso é přišli ak ychle, že šechny
odsouzený už Ge máni pos říle nes ačili, ak p o o seš na s ě ě, íš? ( am éž, s. 27–28).
Alex z ěch, kdo přežili, y ábí muzejní exponá y. Leckdy je p o yp a ěče ěžké oz-
liši žijícího člo ěka („ enhle s ojící se pohnul, sko o yjeknu“, am éž, s. 94) od oži-
ených m ol.
Alex spíná d á y. S a ý muž říká, že jich ghe u zabili s o isíc, pá jich y ezli
k lesu. Přijeli dušehubky, nahnali do nich lidi, pus ili mo o , plyn a mo o o ý sm ady
74 SLOVO A SMYSL 23
zabily každýho. Jü geno i se dneska udělalo špa ně, říká někdo. Po řebujeme jednoho
řidiče. O icí čepici má l, yb al mě.
A že ch ěl do muzea, po ídá Alex, o si piš! „Ch ěl o říc . Kdyby se sousedi domákli, že
šlapal na plyn dušehubce, umlá ili by ho. Ale ch ěl o říc . Tak o bude říka ady.
Podepsal nám po zení, že ho ys a íme. Umřel spokojenej, nemysli si.“ ( am éž, s. 112).
Me ody z nacis ických lág ů oží ají i soudobém s ě ě, odkazy k eali ě se p olínají
s an asknos í. Topolo a p óza šak nekupí jen h ůzu a pa os. Její pos a y jsou íce-
značné, můžeme ji chápa jako spo ůzných ýkladů minulos i, skládání odlišných
ideo ých, skupino ých a osobních pe spek i . Na jedné s aně je o snaha ne ace
se k boles né minulos i: „Ano, konečně, ať jde měs o sm i a ponížení do p dele! Ať je
konečně ymazána železniční s anice, odkud jely na ýchod s a isíce a ne á ily se!
[…] Zůs ane zacho án pouze Pomník, měs o ne, p o ože na o nejsou peníze“ ( am éž,
s. 25), na s aně d uhé es au ace „pamě i holokaus u“, jež se s á á kome ční a me-
dializo anou záleži os í. Do kon lik u se dos á á Sářina „západní“ a yp a ěčo a „ ý-
chodní“ zkušenos ( am éž, s. 40–44), yp a ěčo a „česká“ pe spek i a e sus pe -
spek i a bělo uská, k e á zah nuje miliony obě í.
Poslední s a je před álečná, po ídá. Jsou jich isíce, možná ak dese isíc. P o o po
álce pos a ili muzeum z o na ady. Aby zak yli pop a iš ě. […] Tohle jsou ýložky
NKVD, po ídá. V h obech se ždycky něco najde. […] Klasická álečná mezi s a,
po ídá mi Kagan a ukazuje do jámy. Židé. Za álky nad námi bylo ghe o, Němci ho
o álně ybili a ypálili. Nikdo o něm ne í. […] Německé zaja ce pos říleli aky ady,
museli si o šem ykopa las ní jámu, kousek od žido ských h obů ( am éž, s. 89).
5.
V oce 2013 na očil Milan Ciesla ilm Cole e podle s ejnojmenné no ely A noš a Lus iga
ořící součás jeho „žido ské ilogie“ (pop é 1992, přep aco áno 2001 a zno u 2005).
Zá o eň a o no ela pa ří k řadě Lus igo ých děl, nichž se obje uje ozpo uplná po-
s a a Viliho Felda. V ámco ém příběhu ze sedmdesá ých le (k e ý je no ý op o i
knižní předloze), po ká á spiso a el Vili ma ku s é budoucí snachy, nas á ající pří-
buznou. Oba p ošli Os ě imí. Inspi o án zpomínkami na minulos Vili usedá k psa-
címu s oji a přes noc napíše obsáhlou no elu Cole e. D uhý den áno se ámec uza-
í á, za Vilim přichází dáma z předchozího eče a. Ukazuje se, že je o jeho álečná
láska, Cole e. Těžiš ě ilmu se odeh á á Os ě imi od če ence 1943 do ledna 1945 a za-
chycuje příběh lásky belgické Žido ky Cole e a Viliho kulisách „ o á ny na sm “.
Film plas icky zob azuje každodenní eali u yhlazo acího ábo a iděnou žen-
skýma i mužskýma očima. Zachycuje p aco ní den ženy nejp e lomu, později
komandu Kanada, kde při řídění odě ů z no ých anspo ů ězeňkyně hledají
ša s u uk y é cennos i. Přibližuje i nucené „noční směny“ Cole e, k e ou si p o s é
po ěšení yb al haup s u m üh e Weissacke ( ománu je o jen un e scha üh e ,
poddůs ojník). Týž Weissacke ji šak zach ání od s e ilizace. Na d uhé s aně ilm
přibližuje ži o Viliho, k e ý áboře dělá lau e a, běhá s dopisy. Když je chycen při
přenášení laskomin a ancouzského mýdla p o milenku s ého kápa, je dě po es-