Zhis o ie českého znako ého jazyka—
Johann Mücke ap ní slo níček znaků (1834)1
Lenka Ok ouhlíko á
ABSTRACT:
F om he His o y o he Czech Sign Language— Johann Mücke and he Fi s Dic iona y o
Signs. The in oduc ion o he use o Czech Sign Language was closely associa ed wi h he es ab-
lishmen o he i s Ins i u e o he Dea and Dumb in P ague in 1786. P obably he oldes and also
he mos ex ensi e sou ce o sign is he book published in 1834, Un e ich e de Taubs ummen in de
Lau sp ache nebs einigen Beme kungen übe die Gebe denzeichen de Taubs ummen by di ec o Johann
Mücke (1770–1840), which con ains adic iona y wi h he e bal desc ip ion o 261 signs, di ided in
o he hema ic g oups Food and D ink, Clo hing and Associa ed Objec s, Household Fi ings and
Fu ni u e, W i ing Requisi es and Toys, Miscellaneous equen subjec s, Animals, People, Ve bs.
Thanks o he p ese ed da a o he pe iod we can look a cu en signs om he diach onic pe spec-
i e, iden i y hei o iginal mo i a ion and ace hei o igin.
KLÍČOVÁ SLOVA / KEY WORDS:
český znako ý jazyk, Johann Mücke, P ažský ús a p o hluchoněmé, slo ník, znak
Czech Sign Language, dic iona y, Ins i u e o he Dea and Dumb in P ague, Johann Mücke, sign
Český znako ý jazyk se kons i uo al jako při ozený, kolek i ně uží aný komunikační
sys ém  ámci p ní zdělá ací ins i uce p o neslyšící unás, P ažském ús a u p o
hluchoněmé, založeném oku 1786. V ámci yučo ání se běžně uží aly znaky, p ní
ředi el ús a u azá o eň p ní uči el Ka el Be ge byl jejich elkým pří žencem
ap opagá o em. Jeho nás upce Johann Mücke byl sice zas áncem spíše z .„o ální
me ody“,2 ale na ozdíl od s ého předchůdce, adokonce is ého sla ného následo -
níka Václa a F os a ( ů ce las ní zdělá ací me ody, založené na názo u, že zna-
ko ý jazyk je při ozeným jazykem neslyšících) jako jediný sepsal dílo obsahující
slo ní popisy ehdy uží aných znaků (k omu s o .Ok ouhlíko á, 2015a).
Johann Mücke3 ( česky psaných ex ech Jan Mücke) se na odil 11. lis opadu 1770
Obe ho nau uG o ko a (pol. G odków, něm. G o kau) p uském Slezsku ně-
1 Ten o ex znikl ámci P og amu oz oje ědních oblas í na Uni e zi ě Ka lo ě č.P10
Ling is ika, podp og am Jazyky komunikaci neslyšících: český znako ý jazyk ačeš ina.
2 To o ne zcela sp á né, a šak běžně uží ané označení zah nuje pods a ě eške é me o-
dy, přís upy apos upy uží ané e zdělá ání neslyšících, jejichž hla ním cílem je o lád-
nu í mlu ené řeči neslyšícími.
3 Není-li u edeno jinak, je Mückeho ži o opis ses a en na základě in o mací zknihy Příspě -
ky kdějinám p ažského souk omého ús a u p o zdělání hluchoněmých (Kmoch, 1886, s.49–62).
Údaje oMückeho ži o ě lze nají i dalších dílech, domní áme se šak, že šichni bez ý-
jimky če pají zKmocha, ikdyž en o zd oj neu ádějí (s o . Kolář, 1897; Malý, 1902; No ák,
n. d.; 200 le základní školy p o neslyšící, 1986; H ubý, 1999, aj.). Ani žádné dos upné zah a-
niční zd oje íce údajů oži o ě Mückeho bohužel neu ádějí.
OPEN
ACCESS
66 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2017
mecké odině. S udo al na ka olickém gymnáziu e V a isla i, po é byl přija do kon-
ik u uS . Jose a. Po s udiu eologie byl  oce 1794 ys ěcen na kněze. Nejp e se s al
zámeckým kaplanem a ycho a elem uh abě e Sie s o pa Kopicích (pol.Kopice,
něm. Koppi z) uG o ko a, později uh abě e F ankenbe ga na Va ě. V oce 1796 se
s al ycho a elem synů h abě e Nos ice, jehož domě P aze se al až do s é sm i.
Vle ech 1813–1815 byl polním kaplanem ub igády g aná níků, kde aké yučo al
dě i yšších důs ojníků. K omě němčiny mlu il plynně ancouzsky, anglicky ai al-
sky,  é o době se začal uči aké česky. V oce 1816 na š í il na s ých ces ách po
I álii mnoho yučo acích ús a ů, mezi nimi iús a y p o hluchoněmé. Po ná a u do
P ahy se s al dob odincem ús a u p o hluchoněmé. Roku 1818 byl z olen za čes ného
člena ús a u p o hluchoněmé, dob o olně abezpla ně yučo al k eslení ak asopis.
Posléze se s al členem ředi els a ús a u p o hluchoněmé, edoucím odbo u p o y-
učo ání.4
V oce 1819, po sm i p ního uči ele Dominika S öh a, se s al uči elem nábožen-
s í, pů odně do doby, než se nalezne jiný hodný ka eche a. Nábožens í yučo al
d ak á ýdně, neděli od 8 do 10 pak opako al nábožens í sod os lými cho anci,
k eří již opus ili ús a . Mimo něj působili ús a u ješ ě d a uči elé, yučo alo se e
d ou řídách apě i odděleních.5
V oce 1820 byl jmeno án ředi elem p ažského ús a u p o hluchoněmé a u o
unkci zas á al až do oku 1840. Vdobě jeho působení zniklo, dle gube niálního ý-
4 V chním ředi elem ús a u byl od . 1817 do . 1821 uni e zi ní p o eso adok o ilozo-
ie F an išek Němeček, k e ý po olal „ ědou ý ečné ap ak ickými ědomos mi obezna-
lé muže“ aode zdal jim k edení jedno li á od ě í ús a ních záleži os í (Kmoch, 1886,
s.49), jedním znich byl iMücke.
5 „Začá ečníci učili se yslo o ání hlásek, slabik aslo . Žáci 2. odděl. I. řídy učili se mimo o
náz oslo í asečí ání, žáci 3. odděl. oření ařadění pojmů, psaní aodříká ání obyčejných
slo , ě ap ůpo ědí, č ení, č yřem a ům poče ním ak asopisu. Vp ém odděl. II. řídy
poznané předmě y šířeji se c ičily ažáci se c ičili napiso a i s é myšlenky, nábožens í,
k eslení, nauce očase ajeho dílech, oměně, áze amíře, nejpo řebnějšímu zpří odopi-
su, zeměpisu ap ůmyslu. Ve 2. odděl. éže řídy zdokonalo ali se předmě ech dří ějších.
Nábožens í yučo alo se e 3 odděleních. Nejp e seznamo ali se žáci sp a dami ě o-
uky, po om sm a oukou anaukou os á os ech akonečně, jak se zdá, učilo se ep bib-
lickým dějinám“ (Kmoch, 1886, s.54; ci .dle Malý, 1902, s.199). „Denní pořádek cho anců
byl ehdáž následující: Vzimě s á ali cho anci opůl sedmé, le ě nejpozději šes ho-
din. Pak se oblekli, pomodlili, nasnídali aos a ní čas do 8 hodin p o školu se přip a o ali.
Vyučo ání ozličným předmě ům alo do 8–10 hodin. Vpondělí, ú e ý a e č ek bylo
od 10–11 hodin k eslení, e s ředu a sobo u od 10–11 nábožens í aod 11 do 12 hodin opa-
ko ání. Ve 12 hodin se oběd alo apo obědě šlo se buď na p ocházku nebo byla olná zá-
ba a. Odpoledne se yučo alo 2 hodiny, oliko e č ek 1 hodinu, neb se u konala dal-
ší ycházka. Vsobo u odpoledne se ne yučo alo, nýb ž ša aobu se čis ily adomácnos
pořádek u áděla. Na eče každého dne až do ečeře, k e á byla le ě 7 a zimě 6 ho-
din, cho anci buď s é úkoly p aco ali aneb přiměřené uční p áce konali. Po ečeři byla
olná zába a a 9 hodin po modli bě společné šlo se spa . Vneděli a e s á ek šli cho an-
ci do a ního kos ela na mši s a ou po k e é Abbé Mücke sod os lými azús a u ys oup-
lými cho anci od 8 do 10 hodin nábožens í opako al“ (Kmoch, 1886, s.53).
OPEN
ACCESS
LENKA OK OUHLíKOVá 67
nosu z oku 1835,  oce 18366 české oddělení, k e é ungo alo souběžně soddělením
německým.7
Po jubilejní sla nos i kpadesá ile ému ý očí založení ús a u 8. p osince 1836 ob-
d žel abbé Mücke z ozhodnu í císaře Fe dinanda Dob o i ého 26. p osince elkou
zla ou záslužní medaili jako odměnu za dlouhole é zásluhy oús a .8 Vús a u působil
až do s é sm i 29. p osince 1840.
Ob ázek 1:Jan Mücke (No ák, n. d., s.10).9
6 Da ace počá ku českého yučo ání se ůzní, např.Kolář (1897, s.81) u ádí ok 1833, Malý
(1902, s.216) dokonce ok 1830. Domní áme se, že jde onesp á nou in e p e aci Kmocha
(1886, s.57), jehož ýklad é o událos i je nejasný. Pe M.Veselský— p ní uči el české-
ho oddělení— e s ém ukopise Zmých pamě í oús a u p o hluchoněmé P aze píše os ém
příchodu do P ahy  oce 1836.
7 „Mücke poznal záhy po řebu, aby hluchoněmí české ná odnos i, k eří po s ém ys oupe-
ní zús a u ponej íce do s é domo iny se acejí, aké česky byli zdělá áni, by se jednou
se s ými domácími snáze do ozuměli ab zy aké se přičinil oak i o ání mís a uči ele p o
dí ky české ná odnos i“ (Malý, 1902, s.215–216).
8 K omu o ocenění mu mezi mnoha jinými popřáli ijeho žáci, k eří „s ému o co skému
dob odinci apří eli slo y iposuňky yslo ili“ ados z yznamenání (Kmoch, 1886, s.62).
9 Po é namalo al Václa Mánes aús a u ho ěno al h abě Nos ic.
OPEN
ACCESS
68 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2017
Mücke s udo al ehdejší spisy o ýcho ě a zdělá ání hluchoněmých, dopiso al si se
zkušenými odbo níky anaby é zkušenos i se snažil upla ňo a při ýuce.10 K omě oho
aké sám psal ( ýh adně němčině), ydal modli ební knihu p o hluchoněmé dě i od
šes i do dese i le Gebe hbuch ü Kinde on sechs bis zehn Jah en (1823), k e á byla později
přeložena ido češ iny. K omě oho u eřejnil le ech 1821–1836 mnoho s a í e ý oč-
ních zp á ách ús a u p o hluchoněmé, například Oblahodá nos i yučo ání hluchoně-
mých; K á ký přehled ús a ů nynějších ku zdělání a ycho ání hluchoněmých; O ýsledcích
pokusu, k e é lékaři činili, aby sluch hluchoněmým byl na ácen; Oneblahých následcích hlu-
cho y udí ek ohledně jejich ozumu amysli; Opřibližném poč u hluchoněmých Čechách;
Oudání času apříčin, kdy se obje ila hlucho a u165 dí ek; Opi e ním p ohlédnu í ús ojů slu-
cho ých uč yř zemřelých hluchoněmých (překlad náz ů děl ci .dle Malý, 1902, s.215); O ý-
hodách me ody hlasi é řeči (překlad náz u díla ci .dle Zeman, 1931, s.7).
Nej ýznamnějším dílem je pak s od ace is ánko ý spis z oku 1834 Anlei ung zum
Un e ich e de Taubs ummen in de Lau sp ache nebs einigen Beme kungen übe die Ge-
be denzeichen de Taubs ummen— Ná od k yučo ání hluchoněmých hlasi é řeči aněko-
lik poznámek oznacích hluchoněmých. V om o spise podá á Mücke uči elům aducho -
ním ná od, jak pos upo a při yučo ání hluchoněmých, k eří nemohli bý přija i do
ús a u p o hluchoněmé. Za účel jejich zdělá ání označuje Mücke o o: „P obouze i
dřímající síly a zdělá a i ducha, pozna i Boha alidské po innos i, do ozumě i se
sos a ními lidmi, nabý i způsobilos i poží a i p á apřednos í lidských azpůsobi-
los i ksamos a né jednou obži ě“ (Malý, 1902, s.244).
Kdosažení oho o cíle je zapo řebí uči žáky psaní na podkladě hlásko é řeči,
nikoli opačně. Čas ým uží áním mlu ené řeči se spojují slo a spředs a ami pod-
pořenými názo ným yučo áním, k e é yuží á sku ečné či zob azené předmě y.
Hluchoněmí se ak pos upně naučí mysle řeči hlásko é. Velká čás knihy je edy
ěno ána p á ě é o p oblema ice, obsahuje ze ubný popis mlu idel, způsobu o-
ření jedno li ých skupin hlásek (samohlásky (hlásky z učné), d ojhlásky, souhlásky
e né, souhlásky zubné, souhlásky jazyčné, souhlásky noso é, h delnice) apos upů
počá ečním yučo ání řeči. Jedno li é nac ičené souhlásky se spojují nejp e se sa-
mohláskami, po é se naučené hlásky spojují do slo ,11 k e á se mechanicky nac ičují,
ep e po é jsou spojo ána s eálnými předs a ami.12
10 „Velice jej bolelo us dce, měl-li něk e é hluchoněmé dí ě za neschopné anespůsobilé k y-
učo ání p ohlási i; oť bylo mu jako by mo ální o el sm i ynesl, adomní al se, že dluž-
no jes se spokoji i, když o o ús a ě aspoň naučí se po lidsku ží i. Nemohlo-li něk e é
dí ě p o nedos a ek p os ředků ús a ních anebo p o pok očilé s áří dle s ano do ús a-
u íce přija o bý i, u hledal analezl dob odince, zjednal by , opa řil s a u mimo ús a ,
nejednou ze s ých p os ředků, a ymohl aspoň, že na yučo ání díl b á i mohlo. S ejnou
něžnos í ujímal se zcela chudých cho anců ahleděl po jejich ys oupení zús a u přimě-
řené mís o umis ů, umělců neb  o á nách jim zaopa ři i. Denně čas o id ak á přichá-
zel, nedbaje špa ného počasí, s é ždy íce se zmáhající slabos i a zdálenos i s ého oby-
dlí domě h abě e Nos ice, do ús a u mu milého kde ě ší díl dne á il e škole a k uhu
dí ek“ (Kmoch, 1886, s.68–69).
11 Soupis důleži ých slo je na s.80–90.
12 „Má-li yučo ání hluchoněmých mí i nějaký uži ek a anli os amá-li slouži i oz oji
duše ních sil jejich aspoji i je sjinými lidmi apodle možnos i zmí ni i jejich bídu, je na-
OPEN
ACCESS
LENKA OK OUHLíKOVá 69
P o nás je nejdůleži ější součás í knihy její příloha, k e á obsahuje k á ké po-
jednání o„znacích“ a„znako é řeči“13 hluchoněmých (s.91–93). Mücke, přes ože byl
elkým zas áncem ýuky hlasi é řeči, neza huje použí ání znako é řeči, zejména
začá cích yučo ání hluchoněmých. Naopak ji pokládá za elmi důleži ou p o po-
čá eční do ozumění se uči ele se žáky apo ažuje ji za při ozenou řeč hluchoněmého,
pomocí k e é imyslí. Čím íce šak žáci začnou o láda mlu enou řeč, ím méně bu-
dou použí a znaky.
Radí uči elům, aby se naučili apře zali od žáků znaky, se k e ými přichází do škol,
apomocí nich se snimi do ozumí ali. Mezi uči elem ažáky ak pos upně zniká řeč,
k e á se neus ále y íjí. Vús a u p o hluchoněmé ak znikají us álené znaky, k e é
se předá ají mezi žáky s á ajícími ano ě příchozími. Uči el se musí nauči označo a
předmě y pomocí jejich ypických las nos í, ysů, znaků. Zpočá ku se las ně jedná
opan omimu, k e á se pos upem času omezuje na jednu nebo d ě cha ak e is ické
las nos i daného objek u, k e é se uží ají jako znak aumožňují odlišení předmě ů
od sebe na zájem.
Podle Mückeho hluchoněmí označují předmě y níma elné smysly podle jejich
o my, a u, zhledu, elikos i nebo podle ba y, způsobu jejich zniku či použí ání,
něk e é podle jejich čás í nebo podle mís a, kde se nacházejí a d. P o čás i ěla pak
žádné znaky nepo řebují, pouze na ně ukážou.
Dále přikládá slo níček znaků (s.93–120), k e é se uží ají „našem“ ús a u, edy
Ús a u p o hluchoněmé P aze. Vzhledem k omu, že se jedná op ní— nám
známý— popis znaků českého znako ého jazyka, zaměříme se na něj pod obněji.
Slo ník obsahuje celkem 240 hesel ozdělených do následujících ema ických
skupin:
— jídlo api í,
— něk e é odě y aknim náležející příslušens í,
— něk e é zařízení domácnos i anáby ek,
— něk e é psací po řeby ah ačky,
— něk e é nářadí,
p os o nu no uží a i me ody hlasi é řeči. Me oda psací sama nes ačí; bez hlasi é řeči jsou
psaná slo a pouhé značky; jenom yslo o áním slo a ě písemná řeč ep e nabý á ý-
znamu aposiluje se paměť. Času anámahy nesmíme li o a , ani ehdy ne, když ýslo -
nos je dá, nepříjemná ačas o ines ozumi elná. Čím íce se dí ě hlasi é řeči c ičí, ím
snadněji pak abez oba y, že pře uší sled hlásek, píše a hlasi é řeči myslí. Nej ě ší neš ěs-
í p o hluchoněmé ješ ě, že se snikým dobře nes ozumějí. Me odou hlasi é řeči apřípad-
ně odzí áním o o neš ěs í se ods aní“ (ci .dle Zeman, 1931, s.4).
13 V om o ex u budeme p o označení lexikální jedno ky znako ého jazyka, k e ou Mücke
(1834) nazý á Gebe denzeichen, uží a mode ní e mín znak, přes ože je českých ex ech
z19. s ole í označo án jako známka, posun, posunek, posuněk, známka či znamení. Jazyk ne-
slyšících Mücke označuje jako Gebe densp ache ( o o označení je německy mlu ících ze-
mích uží áno doposud sjiným p a opisem: Gebä densp ache). Včeských dobo ých ex ech
je označo án jako řeč posuno á nebo řeč známko á, posuno ání, posuňko ání, mlu a posuňko-
á, někdy éž mimika či mlu a ářená. Te mín znako á řeč začal bý uží án až e d uhé po-
lo ině 20. s ole í, e mín znako ý jazyk se obje uje až d uhé polo ině 80. le 20. s ole í.
OPEN
ACCESS

70 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2017
Ob ázek 2:Ukázka ze slo níčku znaků (Mücke, 1834, s.101).
OPEN
ACCESS
LENKA OK OUHLíKOVá 71
— ůzné čas o se ysky ující objek y,
— něk e á z ířa a,
— lidé,
— slo esa.
Slo ník je e s é pods a ě d ojjazyčný překlado ý, ýchozím jazykem je němčina, o
znamená, že lemma em každého hesla je ždy německé slo o, následo ané slo ním
popisem příslušného znaku němčině, jedná se éměř ždy ojednoznačnou ek i-
alenci. Vzhledem k omu, že něk e é znaky jsou složené, yexce po ali jsme ješ ě
dalších 21 znaků popsaných  ámci něk e ých hesel. Slo ník edy obsahuje celkem
261 popsaných his o ických znaků českého znako ého jazyka. Pokud se podí áme
na slo něd uho é zařazení německých ek i alen ů, jedná se ýh adně opods a ná
jména, pouze poslední ema ické skupině nalézáme 12 slo es,  ámci složených
znaků je pak popsáno 17 přída ných jmen.
Slo ní popisy znaků jsou elmi ozmani é, ozhodně se nejedná opřesný popis
šech pa ame ů znaku ak, jak je známe dnes, zn. mís a a ikulace, a u uky,
o ien ace dlaně ap s ů, zájemné polohy ukou, pohybu ukou anemanuálních kom-
ponen ů (s o .Ok ouhlíko á, 2015b). Něk e é jsou k á ké azah nují pouze popis mo-
i ace znaku, jiné obsahují ide ailnější popis uži ých a ů uky či pohybu, případně
mís a a ikulace a zájemné polohy ukou. Podle pod obnos i popisu jsme znaky oz-
dělili do několika skupin,14 znichž každou budeme ep ezen o a yb anými znaky.15
Do p ní skupiny můžeme zařadi znaky, uk e ých není explici ně popsán žádný
z ýše u edených pa ame ů znaku. Popis znaku nás in o muje pouze o om, co z eál-
ného s ě a máme napodobi , abychom y ořili znak. Víme edy, čím je znak izuálně
mo i o án, ne íme šak, jaká byla jeho o ma. Jedná se e ě šině případů oznaky,
uk e ých znázo ňujeme nějakou činnos , k e ou sou islos i se zob azo anými ob-
jek y ykoná á člo ěk. Ty o popisy se ysky ují napříč šemi ema ickými skupi-
nami, jako příklad můžeme u és y o:
MÁSLO Máslo ukazujeme mazáním samo ného másla na chléb (s.94).
NUDLE S inu í slabě y áleného ěs a a ychlé k ájení ěs o é ole podle d uhu nudlí
(s.95).
KLOBOUK Popis a u, napodobení sundá ání anasazo ání klobouku (s.99).
PUNČOCHY Napodobení ple ení aoblékání če ně naznačení délky (s.99).
KAPESNÍK Naznačení a u anapodobení použi í unosu (s.100).
JEHLA Napodobení na lékání aši í snaznačením délky (s.101).
14 H anice mezi ěmi o skupinami nejsou zcela os é, mnoho znaků je složených apopisy
jedno li ých čás í znaků mohou spada do ůzných ka ego ií— za ele an ní po ažujeme
ždy nejpod obnější popis.
15 Slo ní popisy znaků jsme se snažili co nej ě něji přeloži zdobo é němčiny do soudo-
bé češ iny, nemůžeme samozřejmě ylouči u či é ýznamo é posuny za iněné nejed-
noznačnou ek i alencí německých ačeských lexémů, případně posuny e ýznamech
 ámci his o ického ý oje němčiny od 19. s ole í doposud. Tex bohužel nemůžeme po-
o na sžádným podobným ex em českým.
OPEN
ACCESS
72 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2017
NŮŽ Napodobení řezání audání délky nože (s.103).
LŽÍCE Napodobení d žení ajedení lžící, če ně naznačení její délky (s.103).
KORD Napodobení asení, še mo ání azas čení do pouzd a aúdaje o a u adélce
(s.107).
KLADIVO Napodobení za loukání kladi em aoznačení jeho a u (s.107).
KLEŠTĚ Napodobení y aho ání hřebíku audání a u adélky kleš í (s.108).
OVCE Ukážeme ýšku ana sobě napodobíme y há ání as říhání lny (s.114).
PEKAŘ Napodobení zasou ání a yndá ání chleba zpece aznak p o MUŽE (s.117).
TESAŘ Napodobení o esá ání ámu aznak p o MUŽE (s.118).
Na ozdíl od ýše u edených znaků, uk e ých můžeme mís o a ikulace pouze uši ,
je unásledujících znaků alespoň naznačeno:
ANGREŠT Děláme, jako když dá áme ang eš kús ům a ysá áme ho, po om ho zno u
na oukneme a ozp askneme ho na čele (s.97).
FRAK Napodobení oblékání as lékání a ýs řihu předu sho a dolů (s.99).
PERO Děláme, jako když yndáme za uchem zas čené pe o, anapodobujeme psaní
audáme délku (s.105).
KÁČA Napodobení š ihání blízko podlahy spopsáním a u ao áčení (s.106).
KALHOTY Napodobení oblékání od obou nohou naho u až do pasu azapnu í na kno líky
(s.99).
Uněkolika znaků je aké explici ně u edeno, k e ou činnos máme napodobo a p a-
ou, le ou či oběma ukama:
CHLÉB P a ou ukou napodobíme řezání chleba, k e ý d žíme le ou ukou (s.94).
PAPÍR Děláme, jako když ho d žíme le é uce ap a ou od něj od há áme malé kousky,
načež naznačíme ob od lis u (s.105).
KNEDLÍKY Napodobení dělání knedlíků oběma ukama ajejich jedení če ně udání e-
likos i (s.95).
Další skupina znaků je cha ak e is ická ím, že se popisech obje uje popis pohybu
aud ou učních znaků aké zájemné polohy ukou, a y ukou šak nejsou blíže
popsány. Jedná se esměs oznaky p o objek y, unichž naznačujeme jejich a :
KAMNA Popsání a u oběma šíři kamen od sebe d ženýma ado ýšky edenýma u-
kama; napodobení d žení ukou nad kamny na znamení, že jsou eplá (s.102).
SKŘÍŇ … jedeme oběma šíři uhly od sebe d ženýma ukama odzdola naho u a předu
je s edeme doh omady, abychom naznačili za í ání d eří (s.102).
POSTEL Oběma od sebe d ženýma ukama naznačíme dlouhý a , položíme hla u do
uky anaznačíme spaní (s.103).
ŠÁLEK NEBO HRNÍČEK Na le é dlani zob azíme podšálek ě ším k uhem a něm šálek
menším k uhem a en poslední edeme kús ům.
MÍSA Naznačíme kula ý ahluboký a anapodobíme nošení oběma od sebe d ženýma
ukama (s.103).
OPEN
ACCESS
LENKA OK OUHLíKOVá 73
LOĎ Zob azíme a lodě oběma ukama, k e é jsou předu spojené, po é ši oce oze řené
od sebe jdoucí ana zá ě zase spojené. Naznačíme eslo ání aukážeme přibližnou
ýšku adélku (s.107).
DŮM Oběma ukama znázo níme odsho a šikmo od sebe jdoucí s any s řechy apok a-
čujeme s isle dolů, abychom naznačili pos anní s ěny domu (s.108).
VĚŽ Oběma od sebe d ženýma ukama naznačíme odzdola naho u pos anní s ěny
apo om ksobě jdoucíma ukama oblouko i ou s řechu spojující se nahoře do špičky
a po om y oříme kříž (s.110).
SLUNCE Pomocí k uho é linie kolem obličeje znázo níme sluneční ko ouč, naznačíme
eplo aukážeme naho u (s.110).
Vnásledující, p o nás nejzajíma ější skupině, můžeme zaznamena snahu opopis
a u uky, epe oá ý azů uží aných za ím o účelem je šak pomě ně omezený
anedá á nám ždy úplnou in o maci o a u uky. Au o uží á náz y jedno li ých
p s ů na uce, ukazo áček, p os ředníček, malíček apalec, případně uží á pouze ý az
p s , čas o e spojení do d ou p s ů, nejbližší d a p s y, případně p ní ři p s y; mů-
žeme zaznamena aké spojení špičky p s ů, konečky p s ů, klouby p s ů, nější s ana
p s ů. Pomocí pos a ení p s ů cha ak e izuje icelko ý a uky: se řené p s y, oz a-
žené p s y, oze řené p s y, spojené (spolu d žené) p s y, nespojené p s y, do ni ř zahnu é
p s y, ohnu é p s y. Vnemnoha případech je cha ak e izo ána aké o ien ace p s ů:
dolů směřující p s y, naho u směřující p s y, p s y napůl směřující zhů u. Celko ý a
uky je pak označo án ak o: plochá uka, o e řená uka, pěs , se řená uka, ohnu á16
uka, ochu do ni ř ohnu á uka, zakulacená17 uka. Nelze su či os í říci, do jaké mí y
au o sku ečně důsledně ozlišo al jedno li é a y uky azda je ždy popiso al jed-
no ně, nebo zda jsou něk e é ý azy uží ány spíše synonymně. Vzhledem kabsenci
jakéhokoli ob azo ého ma e iálu nemůžeme daným ý azům jednoznačně přiřadi
u či é a y uky.18 Popis a u uky (azá o eň ipohybu, mís a a ikulace, případně
zájemné polohy ukou) se obje uje například  ěch o znacích:
BRAMBORA P os řednic ím se řené le é uky znázo níme a samo né b ambo y
ap a ou ukou napodobíme loupání apohyb edeme kús ům (s.94).
HOUSKA (ŽEMLE) Zakulacenýma ukama, k e é d žíme jednu nad d uhou, naznačíme
kula ý a a ozlomení kjídlu, nebo ple enou o mu pomocí opako aného překládání
obou ukazo áčků přes sebe (s.94).
HRÁCH Znázo nění elikos i jednoho h ášku špičkou malíčku, ke k e é přiložíme palec
a ykoná áme k uho ý pohyb le é ploché uce (s.94).
ČOČKA T a čočky znázo níme zmáčknu ím čočky mezi špičku malíčku p a é uky
aukazo áčku le é uky ak omu p a ou ukou ykoná áme k uho ý pohyb ření
(s.95).
16 Au o uží á německý ý az gek ümm , což může znamena ohnu ý, zkři ený, s očený.
17 Au o uží á německý ý az hohl, což může znamena ypouklý, du ý, zakulacený.
18 Rodilý mlu čí němčiny azá o eň uži a el (českého) znako ého jazyka, k e ého jsme bo-
hužel neměli kdispozici, by možná byl schopen lépe u či jemné nuance a ozdíly mezi
použi ými ý azy.
OPEN
ACCESS
80 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2017
dý
OPEN
ACCESS