„Vyznání šťas ného skep ika“:
Johann Ka l Wezel
Ma in bojda
Filoso ický ús a AV ČR
[email p o ec ed]
Německý p ozaik amysli el Johann Ka l Wezel (1747–1819) je českém p os ředí
osobnos í podle šeho docela neznámou. Ne yšel oněm, pokud je mi známo, dosud
žádný samos a ný český ýklad ani překlad, adokonce i německém p os ředí pa-
ří ke spíše pozapomenu ým předs a i elům pozdně os ícenské epochy, zas íněným
jmény jako Goe he aSchille . Ta o osobnos nespo ně o iginálního díla a agického
ži o ního osudu ksobě nicméně posledních dese ile ích opako aně ob acela pozo -
nos bada elů, k eří se zabý ají d ěma oblas mi, jež se pozdním německém os ícen-
s í elmi in enzi ně y íjely, zájemně spolu sou isely, apřede ším  ěch o s ých
sou islos ech posledních le ech získaly nebý alou pozo nos : jedná se o ománo-
ou o bu aan opologické myšlení. Výzkum na om o poli, p opojujícím li e á ní
ědu, ilozo ii, es e iku apřípadně další obo y, se neobyčejně oz os l díky digi ali-
zaci elké čás i p amenů z18.s ole í, dří e dos upných jen kniho nách či a chi-
ech, adíky heu is ickým, s ejně jako me odologickým posunům— o o bádání již
yče palo mnohé zp ořadých „klasiků“, jako jsou p á ě i ýma š í, dlouho šak
nechá alo pozadí něk e é z ěch, k eří nedosáhli jejich slá y. Od oku 2011 ychází
naklada els í Wal e de G uy e edice We kp o ile, předs a ující  ep ezen a i -
ních kolek i ních monog a iích ian ologiích opomíjené německé ilozo y ali e á y
18.s ole í (J.G.Sulze , J.N.Te ens, J.G.H.Fede , Ch. Ga e ad.). Sys ema ický zájem
oJ.K.Wezela dokládá několik důleži ých publikačních počinů již zde adesá ých le ,
mezi nimi pak zejména p ní soubo ná edice (Gesam ausgabe) osmi s azcích. O é o
edici aWezelo ě o bě ůbec bych ád české publikum in o mo al při příleži os i
další zdařilé pub likace, komen o ané wezelo ské „čí anky“ Bekenn nisse eines glückli-
chen Skep ike s, k e ou přip a ila čelná znalkyně Wezela, edak o ka jeho seb aných
spisů a očenky Wezel-Jah buch Ju a Heinzo á.1
1 S o .dále kWezelo i: K eme , De le . Wezel: Übe die Nach sei e de Au klä ung: Skep ische
Lebensphilosophie zwischen Spä au klä ung und F üh oman ik. München: Fink, 1985; Košeni-
na, Alexande — Ch is oph Weiss (eds.). Johann Ka l Wezel (1747–1819). S .Ingbe : Röh ig
Uni e si ä s e lag, 1997; B ain, Dennis. Johann Ka l Wezel: F om Religious Pessimism o An-
h opological Scep icism. New Yo k: Pe e Lang, 1999; Ilb ig, Co nelia. Au klä ung im Zeichen
eines „glücklichen Skep icismus“: Johann Ka l Wezels We k als Modell all ü li e a isie e Skep-
sis in de spä en Au klä ung. Hanno e : Weh hahn, 2007; Heinz, Ju a. Johann Ka l Wezel.
Hanno e : Weh hahn, 2010. Ročenka Wezel-Jah buch: S udien zu eu opäischen Au klä ung
OPEN ACCESS
154 SVĚT LITERATURY 64
Wezel předs a uje yp ilozo ujícího li e á a, na nějž bylo německé os ícens í
ak boha é, a o li e á a ýjimečného už jen ím, že se Německu pa ně jako p ní
ěno al ýh adně p óze, ománu ano elis ice. Za ů ce německého os ícenského
ománu sice pla í spíše Ch is oph Ma in Wieland a ýznamnými díly přispěl aké
Goe he, od s ého We he a až po Viléma Meis e a, o šak byly ši oce ozk očené
osobnos i, plodné řadě dalších obo ů. Wezel byl jako p ní „čis ým“ omanopis-
cem, a ak něm lze idě předchůdce oněco mladšího Jeana Paula (1763–1825), jenž
pomyslnou emancipaci ománu do šuje. P á ě e s ínu Jeana Paula Wezel možná
ochu s ojí, zá o eň jej sním šak spojuje iněkolik důleži ých ysů: ono ýh adní
zaměření na omán, jeho eo e ické osp a edlnění a ilozo ické za ámo ání, in e ní
sou islos sos ícenským myšlením asp og esi ními společensko-poli ickými en-
dencemi doby, dá ži o ní zkušenos a– přese šechno— základní (anebo zdán-
li é) sa i ické či humo is ické ladění ománo é o by. Wezela iJeana Paula jako
inaugu á o y mode ního německého ománu cha ak e izuje p opojení ománu
sdobo ým občanským (měšťanským) p os ředím asplebejsko-demok a ickým
pos ojem. Oba ománo ou o bu pojímají jako z cadlo lidského ži o a konk é -
nos i acelis os i jeho plynu í soudobé společnos i, jako o mu bez no ma i ních
o málních p a idel, k e á nicméně má s ou es e ickou imo ální legi imi u, ba spe-
ci ickou ele anci p á ě p o mode ního člo ěka. Wezel se k omě oho dobo é ně-
mecké scéně ymyká ím, že se jako jeden zmála německých os ícenců (ana ozdíl
od Jeana Paula, unějž křesťanský pos oj podpo o alo blízké přá els í sHe de em)
po ažo al za ma e ialis u.
Román měl Německu adici již zba okní doby, na en pozdně os ícenský šak
ješ ě působily li y mode ního ománu anglického a ancouzského. Vdobě chol-
ného apozdního os ícens í jeho o ba z os la přímo úmě ně ý oji es e ického
a ilozo ického myšlení. Vpolo ině 18.s ole í se Německu z acionalis ické (leibni-
zo sko-wol o ské) ilozo ie odí es e ika jako nauka o„nižších pozná acích silách“ či
„smyslo ém poznání“, jako doplnění eo ie poznání o y složky lidského ducha, k e é
dop o ázejí či předcházejí „jasné azře elné“ pojmo é poznání. Šlo přede ším osmy-
slo os aob azo o nos . Během k á ké doby je přehodnocena jejich unkcio nali a
 ámci samo ného kogni i ního p ocesu ak, že se uněk e ých au o ů— kombi-
naci sin il ací západoe opského senzualismu— dos á ají do pozice nejen účas -
níků, nýb ž kons i u i ních čini elů poznání. To má začína od smyslů a e spojo-
ání jedno li ých da zá ise p á ě na p áci ob azo o nos i. I samo né wol o ské
adici byla „základní síla“ duše chápána jako „předs a o ací síla“ (Vo s ellungsk a ),
schopnos plodi předs a y. Op o i jejímu klasickému „in elek ualis ickému“ u čení
šak nyní dochází k ehabili aci mimo acionálních složek lidské by os i, k ozšíření
pojmu člo ěka na nejen ozumo ou (pozná ací), nýb ž ismyslo ou či ělesnou, emo-
cionální, olní a aké umělecky ů čí by os . Jako d uhá základní síla duše je edle
poznání zkoumáno pociťo ání (Emp inden) aje přehodnoco án celý z ah duše a ěla.
Zp o ně epis emologického od ození es e iky jako kul u y smyslo ého nímání ak
dochází kdalekosáhlé e izi acionalis ického myšlení, kjeho empi izaci apsycho-
ychází od oku 1998 (Hanno e : Weh hahn Ve lag), dosud bylo publiko áno 15 čísel. Od
oku 1990 exis uje Johann-Ka l-Wezel-Gesellscha se sídlem e Wezelo ě odiš i, du yn-
ském Sonde shausenu.
OPEN ACCESS
MARTIN bOJDA 155
logizaci, az oho o p ocesu se odí an opologie jako no á s éby ná disciplína, k e á
zá o eň od ilozo ické obecnos i směřuje kempi ickému medicínskému ýzkumu.
Roz oj ománu, a o ypicky uJ.K.Wezela, byl ús ojným ý azem ěch o změn,
p o ně ( espek i e poslední ins anci) in e ně ilozo ických, aoněmeckém os í-
cenském ománu se mlu í přímo jako o„an opologickém ománu“.2 P á ě omán se
s al z cadlem ak o ozšířeného pohledu na člo ěka: člo ěka ne už pouze jako by os
u čenou k ozumu am a nos i jakož o uni e zálním hodno ám podléhajícím s abil-
nímu (sys ema ickému, deduk i nímu) y ození anaplňo ání, nýb ž by os mno-
hem kompliko anější, ne eduko a elně indi iduální, dějinnou aak i ní ( ů čí). Asi
p ní knižní eo ie ománu Německu, Ve such übe den Roman (1774) F ied icha on
Blanckenbu ga, hájí hodno u ománu p o i paušálním ý kám jednak es e ické bez-
o emnos i, jednak nega i ního působení na m a y. To mělo podle něk e ých spočí-
a p á ě glo i ikaci nez ládnu é ci o os i, p o niž se k omě Emp indsamkei ujímá
ipejo a i ní e mín Emp indelei (jenž se s a í do úzké sou islos i spojmem Schwä -
me ei [blouznils í], z o na ak napadaným os ícenskými acionalis y). Johann Au-
gus Ebe ha d, k e ý s ejně jako Johann Go ied He de obeslal ( í ězně) sou ěž
be línské Akademie ěd ozodpo ězení o ázky po z ahu poznání ací ění, espek i e
základní síle lidské duše, napsal spis Uebe den We h de Emp indsamkei besonde s in
Rücksich au die Romane (1786). „Ci o os “ a„ci li ůs kářs í“ již náz u jiného spisu
odlišil Johann Hein ich Campe: Uebe Emp indsamkei und Emp indelei in pädagogische
Hinsich (1779). Nejsla nějším příkladem psychologicky aci o ě zaos řeného ománu,
byť nikoli e spojení snaznačeným an opologickým myšlením, k e ý sklidil ob o -
ský ohlas če ně mo álních k i ik, byl Goe hů We he (Die Leiden des jungen We -
he s, 1774). Wieland učinil z yzí, ale i„blouzni ě“ přepja é ci o os i las ně ús řední
éma s ých ománů. Již Blanckenbu g ománu přisoudil schopnos , ao šem úkol zob-
azo a člo ěka jeho p a é lidskos i nikoli ces ou no ma i ních ezí či o em, ný-
b ž způsobem las ní es e ické ýs a by („Ano dnung und Ausübung des We kes“),
jejímž lá ko ým základem je „ ni řní his o ie“ člo ěka, ý oj lidského cha ak e u,
k e ý d ama zachycuje oliko „z enčí“, p os řednic ím událos í a„inscenace“ pos a .
Román má s ou u olněnou, „inkluzi ní“ yp á ěcí s uk u ou jedinečnou možnos
p onika klidské psychologii a y áře (jak zní jiný sla ný Blanckenbu gů ýmě )
„malý s ě “, s ě ačlo ěka en minia u e. Přesně o o se snažil J.K.Wezel.
Wezel po mládí  odném Sonde shausenu s udo al Lipsku, působil několik á
jako ycho a el asnažil se uži i jako li e á , což se mu šak podobně jako Lessingo i
a olika dalším nepodařilo— na ozdíl od Jeana Paula, p ního oho o d uhu mezi
německými spiso a eli a aké p ního ománo ého „bes selle is y“. Snažil se získa
mís o desa ské e o mní škole Philan h opinum, založené Johannem Be nha dem
Basedowem, apo sm i Lessinga e wol enbü elské kniho ně, pokoušel se odi adelní
ka ié u e Vídni, s ále se šak acel do bídy asamo y Lipsku. To nakonec yměnil
opě za Sonde shausen aod oku 1788 zde p ožil posledních řice le ži o a jako dobu
předčasného konce, psychického asociálního z osko ání azapomnění. Jeho o ba
spadá oliko do le 1773–1785. Začíná ománem o„an ih dino i“ Tobiasi Knau o i (Die
Lebensgeschich e Tobias Knau s, des Weisen, sons de S ammle genann , 1773), Ju ou
Heinzo ou cha ak e izo aným jako „di oká směs ba okního pika eskního ománu
2 S o .Heinz 1996.
OPEN ACCESS
156 SVĚT LITERATURY 64
aos ícenského ý ojo ého ománu“,3 akončí d uhým s azkem hla ního Wezelo a
eo e ického díla Ve such übe die Kenn niβ des Menschen (Pokus oznalos člo ěka)
a e šo aným eposem P inz Edmund (1785). Knej ýznamnějším Wezelo ým dílům
k omě nich pa řily omány Belphego , ode die wah scheinlichs e Geschich e un e de
Sonne (1776), Wilhelmine A end, ode Die Ge ah en de Emp indsamkei (1782, šimněme
si duchu ýše u edených diskusí oci o os i pod i ulu!), d a s azky Sa i ických po-
ídek (Sa i ische E zählungen, 1777–1778) aVeselohe (Lus spiele, 1778–1779), Robinson
K usoe (1779), osobi á úp a a De oeo a ománu, azejména č yřs azko ý omán He -
mann und Ul ike (1780), označený Wielandem za „nejlepší německý omán, k e ý mi
kdy přišel před oči“ (s.17). V ámci Gesam ausgabe dosud yšlo pě s azků: s azek 2,1
s omány Pe e Ma ks, Die wilde Be y aSa i ickými po ídkami (2013), s azek 2,2 sRo-
binsonem K usoe (2016), s azek 3 sHe mannem aUl ikou (1997) a– což pokládáme za
nejcennější— s azky 6 a7 s eo e ickými spisy, k omě menších pojednání, ecenzí
apolemik sE ns em Pla ne em zejména sPokusem oznalos člo ěka (s . 7, 2002) apoe-
ologickým spisem Übe Sp ache, Wissenscha en und Geschmack de Teu schen (s . 6,
2006), pokaždé sboha ým komen ářem.
Z é o Wezelo y o by Ju a Heinzo á u edené čí ance přip a ila neobyčejně
přiléha ý anápadi ý ý ah, k e ý dokumen uje její dlouhodobý ýzkum Wezela
aněmecké li e a u y ian opologie jeho doby, k omě oho šak ijejí las ní li e-
á ní alen , in enci nejen bada elskou, nýb ž ispiso a elskou. Ta působí dnešní
době podobně os ěžujícím dojmem jako op a do os jejího zauje í p o Wezela adalší
éma a, osobní z ah ke k ásné li e a uře a zdálenos hledanému samoúčelnému
eo e izo ání. Heinzo á nejp e přináší ch onologický přehled Wezelo a ži o a,
cha ak e izující jeho jedno li é e apy ahla ní ýkony, u ozený příznačným au o-
o ým ci á em: „Vždycky cizincem na s ě ě.“ Následuje s učný nás in Wezelo ých
děl spodnadpisy jako „oč jde?“, „p oč čís ?“, a en ok á hodno ícím ci á em: „Jako
spiso a el píše lehce adobře.“ Jád o knihy pak oří „in e iew sau o em“, poja é
o iginálně s ejně jako ědecky ko ek ně ae ek i ně. Ju a Heinzo á ede sWezelem
ozho o , k e ý je ik i ní jen čás ečně. Jeho smyslem je ozřejmi Wezelo y názo y
na šechna důleži ější s ě onázo o á, ži o ní ies e ická éma a, usous a ni jeho
mysli elský p o il, a o p os řednic ím ýbě u pasáží zjeho děl, k e á se kdaným
éma ům z ahují („eine A ,Bes o Wezel‘“, říká Heinzo á; s.9). Pů od ci á ů je
jasně doložen adíky předchozímu seznámení snimi asWezelo ým ý ojem nelze
pokláda za s é olný či ma oucí ani jejich ýbě , ani o ázky, k e é Ju a Heinzo á
Wezelo i ep e doda ečně a ik i ně klade— aby ak dané ú y ky jakoby odpo í-
daly na y o o ázky apos upně znikal kompak ní ob az. Č enáři sice možná ch íli
po á, než s uk uře knihy a omu, co je ní od Wezela, aco od Ju y Heinzo é,
po ozumí, o o ě ší po ěšení mu šak po om přinese. Výbě obsáhlejších, nikoli
sen enco i ých ci á ů, pořízený na íc ci li ou aznaleckou ukou, b ání y áření
nahodilého azk eslujícího ob azu, k e ý by příslušné pasáže y há al zkon ex u
a ýznamo ě posou al. Už jen he meneu icky se jedná o ysoce p o esionální ýkon,
z láš ní ži os mu šak— kombinaci se sa i ickým laděním ě šiny Wezelo ých
3 Wezel 2019, s.24. Paginaci šech následujících ci á ů u ádím přímo  ex u zá o ce
a zájmu omezení poznámko ého apa á u nezmiňuji náz y konk é ních ci o aných We-
zelo ých děl.
OPEN ACCESS
MARTIN bOJDA 157
děl— dodá á in ence, sníž edi o ka p acuje. „In e iew“ je členěno do oddílů, jež
přinášejí „po é au o a“ apo něm jeho názo y na „znalos (poznání) lidí“, „manžel-
s í alásku“, „ženy amuže“, „dě i a ýcho u“, „ ilozo ii“, „poli iku ahospodářs í“,
„ ědy“ a ůbec „lidské, příliš lidské“.
Sa i ické ladění Wezelo ých p óz je spojeno sjeho ilozo ickým skep icismem,
upe něným Pokusu oznalos lidí. Wezel byl jedním zmála ma e ialis ů mezi němec-
kými os ícenci. Ve ilozo ické si uaci, k e ou jsem mohl jen elmi le mo nač nou
ýše, zas á al adikálně empi is ické, na u alis ické s ano isko, zn.úplný od a od
s a šího acionalismu ajeho hie a chického, me a yzického poje í pří ody ačlo ěka.
Wezelo a ilozo ie nicméně nedošla sys ema ického yp aco ání, její sous a nos ja-
kož o samos a ného koncep u se opí á spíše ozpůsob přís upu křešení p oblémů,
opopření koncep ů jiných ao ědomí po řebnos i las ního ilozo ického koncep u,
ogenuinně ilozo ický ah kusous a nění ame odičnos i poznání. Samo poznání po-
dle Wezela ychází ze ži o a, zempi ie, má induk i ní po ahu apřes nezby nos hle-
dání p a idel p o ně ap o dob ý (společenský) ži o se nedá sys ema izo a , zpí á
se deduk i nímu sys ema ismu wol o ského ypu, jak byl e Wezelo ě gene aci k i-
icky chápán. (O ázka po pomě u sys ema ické dedukce, popřípadě ma ema ické me-
ody, a ycházení ze s é y empi ična by si uWol a yžádala pod obnější zkoumání;
každopádně gene aci jeho žáků pa řil dů az na empi ii knejdůleži ějším ino acím,
k e ý s ozšiřo áním empi ických oblas í azpůsobů jejich ema izace aké posou al
eo e ické zkoumání s ále dál.) Wezel byl agnos ikem anoe icky empi ikem; úpl-
nos i, on ologicky, s ůj ilozo ický koncep nedokázal oz inou . T anspa en ní ý-
klad sku ečnos i je p o něj při ozeně ma e ialis ický, ycházející zpři ozenos i ěcí
její ma e iální u či os i, a šak meze, k e é před ako ým o ma e ialis ickým ý-
kladem b zy y anou (možnos obecnos i ain eligibili y jak eálných, ak las ních
myšlenko ých pochodů) ak e é si na ozdíl od ancouzských ma e ialis ů (Holbach,
La Me ie, Hel é ius) u ědomuje, mu b ání dospě kpozi i nímu kons uk é skému
ýkonu e z ahu kcelku způsobem, jakým omu bylo p á ě u ancouzských os í-
cenců (Holbachů Sys ém pří ody ad.). Na jednu s anu ozobecnění usiluje, na d uhou
s anu je chápe jako zobecnění kon ingen ních pozna ků, k e é si člo ěk odnáší z eál-
ného ži o a. Ten oří p os ředí, němž se pohybuje aznějž má ycháze imyšlení;
má s é, zn. ždy časo é, nahodilé de e minan y. To, co je jim společné aco o muje
Wezelů „na u alismus“, je z aho á, si uační po aha indi iduálních osudů. Událos i
acha ak e y se u ářejí podle okolnos í adispozic, jež si jejich ak éři přinášejí. V om
je Wezel ozhodným skep ikem a  om o skep icky idícím líčení indi iduálních
osudů ( z ahů) spočí á jád o jeho ománo é o by.
Pokus oznalos člo ěka, zjehož pláno aných pě i s azků Wezel dokončil jen d a,
přináší an opologickou syn ézu jeho pohledu na člo ěka („lidský s oj“, jak oněm
dědic í La Me ieho ma e ialismu mlu í— aniž by o nu ně mínil s ejně mecha-
nis icky!), ozepja ou mezi epis emologií a yziologií. Wezel není ani ak ilozo icko-
-sys ema icky přes ědčen o om, že duše (poznání) není ničím íc než pří ěskem či
o iskem ěla (smyslů), je spíše— sopo ou e las ním osudu a empe amen u— plný
ezignace na jakýkoli ideální ano ma i ní ýmě spi i uálního u čení člo ěka. Wezel
spíše na základě „ži o ní moud os i“ ne ěří na o, že člo ěk může bý něčím íc, než
jak ho líčí e s ých pesimis ických ománo ých i eo e ických e lexích, než že by
byl „kacířem“, ela i is ou a„ ulgá ním“ ma e ialis ou. Lidé podle Wezela „ yuží ají
OPEN ACCESS

158 SVĚT LITERATURY 64
še, še k omu, aby pok ačo ali pří odní álce, jejíž není naše kul u a nic jiného
než pozměněnou zjemněnou o mou“ (s.169). Lidské ži o y o ládají zájmy aslabos i,
nikoli ideály. Ve ilozo ické sys ema ice Wezel upla ňuje me odu analogie achce od-
halo a „sou islos i oho ege a i ního, z ířecího aducho ního člo ěku“ (s.180).
Z o na ak mu ale záleží na om, aby lidé konečně jednali amysleli op a du ozumem
a aké s dcem. Zjejich ýsos i se od íjí hodno a člo ěka— nikoli ze společenského
pos a ení (s.182, 176). Rozumo á am a ní kul u a má bý zdělá ána ( ycho á ána)
e škole, a o na základě při ozených loh člo ěka. V om o aspek u Wezel přece ne-
klamně p oz azuje spřízněnos sleibnizo skou adicí německého os ícens í ajeho
me a yzicko-e olucionis ickou syn ézou ( če ně myšlenky pe ek ibili y): iWezel
s a í na om, že exis uje pří oda (při ozenos ) yba ená u či ými k ali a i ními
ysy, možnos mi oz íje se, a o, co sobě zá odku obsahuje, se může (má) y íje
kusku ečnění u či é pozi i ní, in eligibilní hodno y (s o .s.126 n.; „každá ěc je
nejdokonalejší, když las ní šechny síly s ého d uhu plné míře […]. Fyzická doko-
nalos celé pří ody je pos a ena na ako é o o no áze […];“ s.135 n.).
P oblém Wezel idí zá islos i oho o ý oje na nedos a cích, k e é se při oze-
ném, espek i e his o ickém, lidském s ě ě obje ují. Koncep lineá ního ý oje jako
usku ečňo ání in eligibilního u čení je adikálně na ušo án ím, že se ý oj alné
čás i lidí odeh á á p os ředí, k e é ho pokři uje, de o muje, a o če ně při oze-
ného oz oje ducho ních sil e škole. Radikálně nespokojen je Wezel se společnos í
s ejně jako spře ládající o mou školního zdělá ání a ědy ( ilozo ie). Všude podle
něj í ězí nepři ozenos , nelidskos . „Pří oda nikdy nezplodila nějakého zloducha:
kdo jím je, s al se jím sk ze ýcho u,“ říká Wezel. „Ch í šechny lidi donu i do u -
či é o my edy zje ně znamená na ušo a zámě y S oři ele, k e ý s ořil každého
člo ěka jinak. […] Každý sm elník, ipři nej ě ších chybách, má sobě něco dob ého,
a ak každý musí d uhého snés , aby on snesl jej“ (s.136 n.). Pokud jde o ilozo ii,
„máme“ podle Wezela „učebnice ilozo ie, ale žádnou ilozo ii; mnoho uči elů ilozo ie,
ale málo ilozo ů“; „ ilozo ie už není, čím má bý “. „Filozo si musí […] zno u získa
li na lidské myšlení akonání; a o se spolehli ě s ane, když dos aneme populá ní
ilozo ickou ýuku apopulá ní ilozo ické spisy“ (s.139 nn.). „Nejlepším ecep em
na člo ěka“ je „s ejně silná dá ka ozumu aci u“ (s.94). Za jejich y áženos Wezel
 ůzných o mách pléduje, ona má s ůj ýznam duše ním ip ak ickém ži o ě (jež
jinak o ládají nedokonalos i, náhody, ášně apod.).
Důleži é je, že e Wezelo ě době bylo sys ema icky ele an ní aobje né ozšiřo-
ání pohledu na z ah mezi ělem aduší ujedno li ého člo ěka i, přeneseném slo a
smyslu, pokud jde o z ah ma e iálních podmínek ži o a aindi iduálního ducha; na
s uk u u lidské kognice, smyslo os i, yziologie asociální de e minace. To o ozši-
řo ání se dělo  ámci an opologického myšlení, y íjejícího se od en elechiálního
subs ancialis ického u ažo ání acionalismu kempi ické, kauzálně myslící medicín-
ské analýze. Za ímco e s a ší acionalis ické adici byl člo ěk ykládán p imá ně
ze s abilních las nos í duše, k e ou jej yba il jeho S oři el, p osazuje se e ře í
ře ině 18.s ole í Německu snaha zkouma „celého člo ěka“4 a  om o zkoumání
dochází k ýznamným in e akcím mezi ilozo ií či eologií aempi icky pří odo ěd-
ným (medicínským) zkoumáním. Typickým příkladem bude F ied ich Schille , k e ý
4 S o .Schings 1994.
OPEN ACCESS
MARTIN bOJDA 159
s á medicínská s udia uza řel dise ací Osou islos i z ířecí při ozenos i člo ěka s ou
ducho ní azdů aznil, že ělesná aducho ní s ánka člo ěka s ojí e složi ém zá-
jemném z ahu, každopádně šak ži é syn éze, nikoli jednos anné zá islos i jedné
s ánky na d uhé.5
Li e á ně-es e icky Wezelo i jeho na u alis ický přís up ynesl ealis ické idění
aJu a Heinzo á p á em kons a uje, že He mann aUl ika jsou „jedním zp ních ea-
lis ických ománů Německu ůbec“, ba úplně p ním; o„společnos i 18.s ole í e
šech jejích s a ech aži o ních o mách se nich lze nauči íc než k e émkoli
jiném ománu doby“ (s.43, 45). Wezel k ůli nedos a ku pozi i ní ize nepíše „ ý-
cho ný omán“ e s ylu Viléma Meis e a, jako přek api ě mode ní se šak může zje i
coby an icipace deziluzi ního ománu 19.s ole í. S ým sa kasmem, skep icismem
aspolečensky konk é ním iděním by se dal usou z ažni z láš ě sW.M.Thacke-
ayem. S ealis ickým ománem 19.s ole í má společné ši oké plynu í, zábě napříč
ůznými společenskými s ami ajejich p omyšlenou di e enciaci co do způsobů
cho ání au ažo ání, neposlední řadě pak onen smysl p o sociální de e minaci.
Wezel ema izuje osobní agédii současném měšťanském p os ředí ajejí imanen ní
příčiny zákoni os ech společenských m a ů ains i ucí. Je o jeho sa kasmus asním
spojená ilozo ická e lexi i a, co jeho p ózy upou á á kpoe ice aséman ice os ícen-
ského ománu 18.s ole í, nepřipouš í důsledné sjednocení o my ame ody yp á ění
 ealismus, k e ý by se ús ojně s al k i ickým Balzako ě či alespoň Dickenso ě
nebo Thacke ayo ě smyslu. Wezelo i se nicméně podařilo německý omán oboha-
i aposunou dál alespoň dílčími aspek y či ýkony, k omě He manna aUl iky na-
příklad „ ý ojo ým ománem“ (opě deziluzi ním, posled agickým) Wilhelmine
A end, němž je an opologicko-psychologická po ahok esba oz íjena na ženské
hla ní h dince. (To bylo německém os ícenském ománu dosud neob yklé, byť již
Ch is ian Fü ch ego Gelle — unějž Wezel jako s uden Lipsku bydlel— le ech
1747–1748 ydal Leben de schwedischen G ä in on G*** a elké popula i ě se ěšil zápa-
doe opský omán če ně děl Samuela Richa dsona, jehož Pamelu přeložil hudební
sklada el ali e á Johann Ma heson aCla issu eolog Johann Da id Michaelis; p á ě
Richa dsono y příběhy šak Wezel k i izo al jako idealizující asnažil se  ománu
a aké upla nění ženských h dinek opsychologické asociální p ohloubení předjí-
mající snahy k i ického ealismu 19.s ole í.)
Bádání oněmecké os ícenské an opologii ajejích sou islos ech sk ásnou li e a-
u ou či es e ikou se už jen na příkladu pos a y J.K.Wezela ukázalo jako mimořádně
plodné a ozšiřující jak pohled na dějiny li e a u y, ak na dějiny ilozo ie pozdního
os ícens í. Důleži é je samo né zkoumání in e ních sou islos í mezi ilozo ickou
(noe ickou) eo ií aes e ikou ománo é li e a u y, a o z láš ě dnes, kdy za umělecké
dílo čas o pla í pouhá ins alace, pe o mance, bez jakýchkoli hodno o ých, in elek-
uálních askladebných zá azků. Nezbý á než dou a , že se b zy dočkáme zdá ného
za šení soubo né edice Wezelo a díla ijeho dalších ýkladů.
5 Pod obně oSchille o i ao ý oji německého os ícenského myšlení od acionalismu po-
čá ku 18.s ole í kempi ické an opologii če ně Wezela pojedná á monog a ie au o a o-
ho o článku Schille o a es e ika humani y, přip a o aná  é o době do isku.
OPEN ACCESS
160 SVĚT LITERATURY 64
LITERATURA:
Heinz, Ju a. Wissen om Menschen und
E zählen om Einzel all: Un e suchungen zum
an h opologischen Roman de Spä au klä ung.
Be lin — New Yo k: Wal e de G uy e , 1996.
Schings, Hans-Jü gen (ed.). De ganze Mensch:
An h opologie und Li e a u im 18.Jah hunde .
S u ga : Me zle , 1994.
Wezel, Johann Ka l. Gesam ausgabe in ach
Bänden. Ed. Klaus Mange akol. Heidelbe g:
Ma es Ve lag, 1997–dosud.
Wezel, Johann Ka l. Bekenn nisse eines glücklichen
Skep ike s: Ein Johann-Ka l-Wezel-Lesebuch. Ed.
Ju a Heinz. Heidelbe g: Ma es Ve ag, 2019.
OPEN ACCESS