Filmo á s udia předsálí s ých zdejších dějin
I an Klimeš
Filozo ická akul a Uni e zi y Ka lo y, Ka ed a ilmo ých s udií
I an.Klimes@ .cuni.cz
SYNOPSIS
Film S udios in he Lobby o Thei Local His o y
In he con ex o highe educa ion, cinema s udies i s eme ged du ing he 1950s wi h he FAMU Film
School in P ague, hough i was augh by publicis s a he han schola s o he ield. By he end o he
1960s, cinema s udies had mo ed o he Cha les Uni e si y Facul y o A s, and, in B no, o he Facul y
o A s o he Jan E angelis a Pu kyně Uni e si y (now Masa yk Uni e si y). When in he con ex o
no malisa ion hese depa men s we e dissol ed, i would ake se e al yea s o e ‑es ablish hem, and
only hen me ged oge he wi h hea e s udies. Film esea ch gained ap omising new home once
mo e in he 1960s a he Film Ins i u e, es ablished as adepa men al ins i u ion in 1963 unde he
auspices o he s a e ilm ini ia i e. Howe e , he so ‑called in e disciplina y esea ch adminis a ion
was dissol ed in 1973 o poli ical easons, and meaning ul esea ch all bu died ou o many yea s.
In he memoi sec ion o he a icle, he au ho desc ibes he e i al o esea ch in he second hal
o he 1980s and ounding o Illumina ion, aqua e ly o he heo y, his o y and aes he ics o ilm.
KLÍČOVÁ SLOVA / KEY WORDS
Filmo á ěda; me odologie; Filmo á Akademie múzických umění; Filozo ická Fakul a UK P aha, Fi‑
lozo ická akul a Uni e zi y Jana E angelis y Pu kyně B no; Filmo ý ús a ; časopis Iluminace / Film
schola ship; me hodology; Film Academy o Pe o ming A s; Facul y o A s, Cha les Uni e si y
in P ague; Facul y o A s, Jan E angelis a Pu kyně Uni e si y in B no; Film Ins i u e; Illumina ion
jou nal.
DOI
h ps://doi.o g/10.14712/23366680.2020.3.10
Nejp e přiznejme ba u– au o je pamě ník počá ků isku ečného z odu obo u,
přednos ihandicap zá o eň. Jakkoli se bude sebe íce snaži oobjek i i u abude
se mu o řeba izdánli ě daři , pořád zůs ane sku ečnos í, že půjde osubjek i ní
pohled na jeho „osobní“ příběh. Ip o o zde kombinuje egohis o ii spasážemi yze
memoá o ými ( y edeny ku zi ě). T zení, že byl uz odu ědní disciplíny, může
zní leckomu až namyšleně, ale nas ědčuje omu ako á suma objek i ních ak ů, že
je žádný p o esionální his o ik nemůže zpochybni , neřkuli přehlédnou .
Jis ěže měl en o „z od“ s oji p ehis o ii z ící délky ři č ě s ole í azah nující
řeba osobnos i P ažského ling is ického k oužku. Ale mlu íce o ilmo ých s udiích,
140 VE STAVU OCHROMENÍ A ÚTLUMU
nemáme na mysli jakoukoli akademickou e lexi ilmo ého média, nýb ž s cho a‑
nou ědní disciplínu, jež spadá do komplexu společenských ěd jako jejich s éby ná
součás . Vžádném případě zde edy nechceme ma ginalizo a p ůkopnickou s udii
Václa a Tilleho Kinema z oku 1908, Teigeho eo e ické skici z20. le , Mukařo ského
ex y z30. le či sociologické e lexe Inocence A noš a Bláhy z oku 1948, ale o še
byly p oje y odícího se zájmu akademické s é y o ilmo é médium, jak se je ilo jiným
obo ům, nikoli šak ex y kons i uující no ý obo . Něco ako ého os a ně ani silách
jakkoli k ali ních ex ů není. Z od obo u musí bý p o ázen náleži ým ins i uciona‑
lizačním p ocesem, k e ý musí mí s é kořeny uni e zi ní půdě.
Ve s ě ě začal ilm p onika na uni e zi y 60. le ech asouběžně s ím znikaly
ip ní publikační pla o my p o no ě se o mující akademickou obec ilmo ých s udií
Sc een (1960, Velká B i ánie) Cinema Jou nal (1966, USA), ale jako předz ěs budoucího
ý oje již  oce 1947 Re ue in e na ionale de ilmologie e F ancii, edy pe iodika e
s ě o ých jazycích, k e á sledo ala meziná odní akademická obec ajež u ářela akade‑
mický disku z. Uni e zi ní p os ředí y íjelo p oduk i ní lak na k ali a i ní změnu
 e lexi ilmo ého média. Akademický ýzkum ilmu sakcen em na me odologické
o ázky nesl do psaní o ilmu his o icky no ou žán o ou polohu a elmi zře elně od‑
dělil s ě ědy od s ě a publicis iky. Filmo á p aco iš ě měla na uni e zi ách ě šinou
podobu seminářů u ořených  ámci ka ede aús a ů li e a u nebo elmi čas o éž
di adelní ědy. D uhou linii ysokoškolského s udia oří ka ed y ilmo é eo ie na
uměleckých školách, jako byly moske ský VGIK, IDHEC Paříži či p ažská FAMU. Ta o
d ojí linie ysokoškolského s udia audio izuální kul u y s ále á.
Českoslo ensko pa řilo mezi s á y, kde se zá odky ilmo ých s udií u ářely  ámci
umělecké školy. Již počá kem 50. le se na ka edře scená is iky ad ama u gie FAMU
us a il seminář ilmo é ědy ans o mo aný později na samos a nou ka ed u (kjeho
p ním absol en ům pa řili například Galina Kopaně a nebo Ja osla Boček). Jeho
pedagogickým ga an em byl „s a okomunis a“ zp ní epubliky a ilmo ý čino ník Lu‑
bomí Linha , k e ý po jis ém áhání přenesl obo  oce 1968 zFAMU na Filozo ickou
akul u UK, jako se o událo již  oce 1960 sdi adelní ědou (s o . Če ný 2005). Jako
samos a ný obo šak mohly ilmo ou ědu ( kombinaci sdalším obo em) ys udo a
jen d a očníky s a ující le ech 1968 a1969,
1
po é byl obo z ušen a ilm ažen (a oz‑
puš ěn) do s udia di adelní ědy. Kjeho „obno ě“ došlo až  oce 1978, kdy byla o e řena
jako č yřle ý jednoobo (!) di adelní a ilmo á ěda. Na b něnské ilozo ické akul ě
po kal ilm úplně souběžně obdobný osud. Líčení di adelního his o ika F an iška Če ‑
ného, jak p ní no malizační děkan FF UK P aze Ka el Galla klidně nabídl  oce 1970
di adelní akul ě AMU, ať si ezme di adelní ědu zpě , se zdá nas ědčo a omu, že
za ím snad ani nebyl nějaký koo dino aný zámě , a že podobné „při and o alé“ obo y
byly no ému no malizačnímu edení obou akul lhos ejné (s o . Če ný 2009, s. 41).
Po enciálnímu obo u ilmo ých s udií zůs alo po s ánce ins i ucionální jediné
želízko ohni, a o Českoslo enský ilmo ý ús a (ČSFÚ), jeden zpodniků Čs. ilmu.
Ús a byl obno en  oce 1963, aby po z ušení s ého předchůdce zle 1945–1951 zno u
zas řešil a chi ní, kniho nické, os ě o é i ýzkumné ak i i y zes á něného ilmu.
Vjeho ámci zřízený bada elský kabine měl přede ším za úkol zp aco a dějiny
1 Vobo u působícím absol en ům ěch o očníků pa řili například Jiří Ciesla , Jan Be na d, S anisla a
Přádná, Ma ie M a co á, Zdena Škapo á, S anisla Ul e , Tomáš Ba ošek, Ka el Tabe y, jinak ale
řeba aké sociolog Jan Ha l, zaklada el STEM.
141IVAN KLIMEŠ
českoslo enské kinema og a ie. Vidina elké syn ézy šak b zy na azila na její ne e‑
álnos . S a bádání byl do é mí y ne oz inu ý, že na sku ečnou syn ézu nemohlo bý
ani pomyšlení, na íc elkou překážkou na ces ě kc ižádos i ému cíli se záhy ukázaly
bý me odologie ařemeslo his o ické p áce.
Do ČSFÚ zasáhla no malizace se zpožděním až  oce 1973. S ůj ředi elský pos
musel opus i S anisla Z oníček, jejž ys řídal p aco ník ÚV KSČ Sla oj Ond oušek,
adošlo ina z ušení minulos i „poli icky chybujícího“ bada elského kabine u (členem
kabine u byl i ilozo I an S i ák, ak i is a KAN). Čis ku přežili pouze Zdeněk Š ábla,
Ma ie Benešo á aJa omí Bulíček, os a ní museli ús a opus i .2 Jako zudělání hned
 oce 1974 začal ČSFÚ ydá a č le ník Pano ama (1974–1980). Jeho smělé označení
pod i ulu jako „sbo níku ilmo ých eo e ických s a í“ os ře kon as uje snápad‑
nou absencí bada elského au o ského zázemí asilnou s ou ideologicko ‑os ě o é
napla eniny (či jak pojmeno a ako é y duchap ázdné ex y, k e é ůbec nic neřeší,
nic ani nech ějí sděli , jen se po řebují ozp os ani na několika s ánkách, občas
se am mihne Lenin nebo Ma x, případně Ejzenš ejn či nějaký zá ě ze sjezdu KSČ,
případně jde ocosi ze so ě ských ma e iálů). Časopis Pano ama se nez odil zpo řeby
naléz p os o p o upla nění– po ozp ášení jediného bada elského p aco iš ě zemi–
ýsledků ýzkumu na poli ilmu; šlo opoli ické ozhodnu í dá jasně naje o, že zde
kžádnému po lačo ání ýzkumu nedochází, p á ě naopak.
Bada elský kabine po sobě zanechal řadu publikací, sice ne zhledných (cyklos y‑
lo aných), ale nejednou elmi ýznamných. Neméně je šak dnes p o nás cenná jeho
zkušenos se ablo áním ilmo é ědy ši ším poli humani ních obo ů. Třebaže jsou
zámě y ak oky p ního ředi ele Filmo ého ús a u ( ak zněl zpočá ku náze ins i uce)
S anisla a Z oníčka pomě ně pod obně popsány (s o . T nka 2018, s. 54–57), zholého
ak og a ického ýč u jedno li ých k oků se příliš ne ynořuje koncep uální zá ažnos
ehdejší s a egie. Z oníčko ým cílem bylo us a i řádný ědní obo po ins i ucionál‑
ní linii bez jeho eálné exis ence ( ak o si o o šem ehdy nikdo nepřipouš ěl). Ch ěl
začleni Filmo ý ús a apo ažmo ilmo ou ědu do celos á ní ědecko ‑ ýzkumné
sí ě, snažil se p o o sblíži eso ní ús a jednak sČSAV, jednak sp os ředím uni e ‑
zi , anapomoci ak ius a ení ka ede ilmo é ědy na uni e zi ách.3 Jeho snahy byly
do yčnými ins i ucemi nímány až do nás upu no malizace se s řícnos í, nicméně
se ychle ukázalo, že na akademické půdě bude p oblém snedos a ečnou k ali ikací
předs a i elů obo u. Členo é bada elského kabine u edy dos ali za úkol dosáhnou (do
oku 1970) i uluCSc. Z oníčko ě koncepčnímu úsilí nebyl dopřán čas, aby se ilmo á
ěda jako sku ečně ědní obo ( ehdy nímaný jako ýlučně uměno ědný) dos a ečně
ozhořel. Nad nadšeneckou é ou bada elského kabine u se ak ozp os í á iponěkud
laické o zduší, jak koneckonců dokládá sku ečnos , že jeho členo é měli úmyslu
o nou usednou kpsaní his o ické syn ézy (a aké se o o pokusili) bez jakéhokoli
předchozího sys ema ického anezby ně dlouhodobého ýzkumu. Pozdější „nás up‑
2 Mezi jinými zČSFÚ odešli éž ilmo ý his o ik Luboš Ba ošek, k e ý našel azyl Di adelním ús a u,
sexuolog I o Pondělíček a ilmo ý eo e ik Jan S oboda, již  oce 1972 pak ilmo ý k i ik a ů ce
Ja osla Boček.
3 P o esně pes é složení p ní ědecké ady FÚ zah no alo ilmaře, publicis y, spiso a ele, es e iky
i echniky: Ja osla Boček, Pa el B anko, Radúz Činče a, F an išek Daniel, Ladisla Fika , Elma Klos,
Emil Lehu a, Lubomí Linha , Bedřich Pilný, Radosla Selucký, Zdeněk Smejkal, Jindřiška Sme ano á,
Jiří S uska, An onín Sych a, O aka Váňa, Ja osla Volek (T nka 2018, s. 54).
142 VE STAVU OCHROMENÍ A ÚTLUMU
nický“ ú a soznačením odbo ýzkumu už předs a o al se s ými beznadějnými
p ognos ickými úkoly ama nými sociologizujícími analýzami no é české p odukce
zcela jinou kapi olu. Jediné, co má znásledujících le uži nou hodno u, je Š áblů
soli é ní a e s é době dos i podceňo aný ak og a ický p ůzkum isku p o období
1896–1945, za šený objemnou č yřdílnou publikací Da a a ak a zdějin čs.kinema og a ie
1896–1945, p oblema ickou, ale dnes bada eli s ále hojně ci o anou (Š ábla 1988–1991).
Filmo á s udia jejich bada elsky au en ické podobě ak během p ní polo iny
70. le pods a ě z a ila s é ins i ucionální zázemí jak na půdě Čs. ilmu, ak na
uni e zi ách.
STUDIA
Na Filozo ickou akul u UK jsem přišel hned po ma u i ě  oce 1976 s udo a přede ším
hudební ědu, k e ou oho oku o e řeli již pod uhé za sebou kombinaci s ědou di adelní.
To mě ůbec ne ápilo, měl jsem kdi adlu díky odinnému zázemí blízko. Bylo plánu, že se
s udium di adelní ědy od ře ího očníku ozdělí na d ě ě e, a o di adlo/ ozhlas a ilm/
ele ize. Nedošlo k omu (odhaduji, že mj.izpedagogických dů odů), ale zůs ala možnos
absol o a diplomkou s ilmo ým éma em, což byla nakonec má ces a. Nicméně e ilmo-
ém obo u jsem byl jednoznačně au odidak . Za celých pě le s udia jsem zažil pouze jedno-
semes ální přednášku zdějin českého ilmu od Luboše Ba oška, než musel ka ed u opus i ,
apak sé ii ak og a icky nabi ých přednášek Galiny Kopaně y zdějin s ě o ého ilmu, žád-
ný his o ický seminář, žádný seminář analýzy, žádné přednášky z eo ie ilmu. Na šechno
ilmo é byla během mých s udií pouze a o špičko á ilmo á no inářka apublicis ka, k e á
se o šem akademickému ýzkumu nikdy ne ěno ala a ako ou ambici ani ůbec neměla.
Nasá al jsem edy šemi pó y s é mysli způsob analy ického ak i ického his o ického myšlení
ip áci sp ameny p os řednic ím muzikologie (zejména zoblas i s a é hudby) a ea ologie
(zejména zoblas i s ředo ěkého a enesančního di adla, ale iame ického di adla 20. s ole í).
Rozhodnu po dlouhém áhání mezi hudbou, di adlem a ilmem ěno a se kinema og a ii,
opouš ěl jsem Filozo ickou akul u UK  oce 1981 se slušným kul u ním ozhledem, s ědomím
nap os é nepopsanos i eo e ickými disciplínami ilmo ého obo u aspoci em hlubokého
de ici u obo ech kuns his o ických.
Kdo se ch ěl  é době yda e ilmo ém obo u na akademickou d áhu, měl las ně jedinou
možnos – zůs a na ka edře (a o pouze p ažské) jako aspi an (o šem aspi an -sám oják
poli). Nic jiného ehdy akademický s ě ins i ucionální o ině českých zemích ilmo ým
s udiím nenabízel. Nejblíže kněmu měl Českoslo enský ilmo ý ús a , jeden zde í i podniků
Čs. ilmu, kde h ál o šem ilmo ý ýzkum poslední housle.
BADATELSKÉ PRACOVIŠTĚ
VČSFÚ exis o alo p aco iš ě soznačením odbo ýzkumu. Čás ečně na azo alo na ozpuš ě-
ný bada elský kabine oz íjením empi ického his o ického ýzkumu, od edení Čs. ilmu bylo
zaúkolo áno p ognózami ý oje kinema og a ie a aké p a idelným hodnocením no é domácí
o by. Lidé, k eří se zde sešli, byli absol en y eo ie kul u y, žu nalis iky, aké kuns his o ie,
ale iFAMU. Nikdo znich (až na jednu ýjimku) nep oje o al sku ečné akademické ambice,
143IVAN KLIMEŠ
ale něk eří znich byli činní na poli ilmo é k i iky, případně psali u a am popula izační
články zhis o ie českého ilmu. Vpolo ině 80. le zde došlo kpozo uhodné a e s é době oz-
hodně neob yklé si uaci– několikahla ý lid se zbouřil p o i s é nejbližší chnos i, elmi
neoblíbené edoucí odbo u. Ožeha ou si uaci yřešil ředi el Jiří Le ý sku ku a ino aně:
dal zbouřencům jakoby za p a du ím, že dosa adní edoucí sku ečně od olal, azá o eň
je po es al ím, že hla ní ak é y zpou y yhodil/ne yhodil přeřazením na jiné p aco iš ě,
konk é ně do oddělení kul u ně ýcho né činnos i. No ou edoucí pak jmeno al další členku
odbo u, k e á se zdů odů s é ma eřské do olené zpou y nezúčas nila ap á ě nas upo ala
zpě do zaměs nání. U olněná mís a měla bý obsazena no ě přija ými p aco níky.
D .Mi osla a Česneko á, později p o daná Kno líčko á, oslo ila mě, a o s ím, ať si ksobě
další lidi seženu. Takže nap os o uniká ní si uace, jaká se hned ak nezažije. Po ilmo ém obo u
nebylo řeba se bůh íjak ozhlíže , nikdo u nebyl, kdo by s ými publikačními ýs upy p okázal
akademické ambice a aké kompe enci. (Tehdy jsem o o šem nebyl ani já.) Apokud se někdo
ako ý přece jen ysky o al, zamířil na Filozo ickou akul u UK (Jan Be na d), nebo působil
na jiném e ablo aném p aco iš i  ámci ehdejší ČSAV (Ma ie M a co á Ús a u p o českou
as ě o ou li e a u u ČSAV). Rozhlédnou se po jiných obo ech byla jediná ces a, pokud o
měl člo ěk sbádáním o ilmu mysle ážně. Zá o eň je řeba říci, že in e discipliná ní přís up
k ýzkumu nepředs a o al e VHJ Českoslo enský ilm (VHJ = ý obně hospodářská jedno ka)
las ně nic zas ak neob yklého, idří ější ses a a oddělení měla s ým způsobem– jak už řečeno–
„meziobo o ý“ áz, ale při absenci sku ečného ýzkumného p og amu alidí sřádným bada el-
ským p o ilem o kničemu ne edlo aani nemohlo és . Občasné přiz ání osobnos í, jako byli
es e ik na penzi Ja osla Volek či sociolog Radko Hájek zÚs řední půjčo ny ilmů, o nespasilo.
Za sebou nic ana hřbe ě (přinejmenším poci o ě) „če ného Pe a“ podobě dří e opako aně
naslibo ané syn ézy dějin českého ilmu. Nicméně p á ě smyšlenkami na p ojek založený na
in e discipliná ním přís upu jsem se po možných spolup aco nících ozhlížel. Předs a o al
jsem si– jis ěže zcela ozos řeně anai ně –, že se ob az dějin českého ilmu ynoří zme odolo-
gického dialogu his o ické ědy, es e iky a eo ie umění, li e á ní ědy a ědy ilmo é. Tak se
 oce 1987 na půdě odbo u ýzkumu z o mo ala ses a a e složení his o ik Jiří Rak, es e ik
Vlas imil Zuska, p aco ník ČSFÚ s ea ologickým amuzikologickým zděláním (a ilmo ou
diplomkou) I an Klimeš a  oce 1988 přibyl li e á ní k i ik shis o ií jako d uhým ys udo a-
ným obo em Jan Lukeš. Jiřího Raka jsem poznal jako přispě a ele p ního s azku Filmo ého
sbo níku his o ického , na nabídku ký l aopus il k ůli ČSFÚ mís o a chi áře Všeodbo o ého
a chi u ROH. Es e ik Miloš Jůzl mně dal bez ozmýšlení okamži ě ip na Vlas imila Zusku,
jemuž p á ě končila oční s áž uSá y Šabouka ÚTDU ČSAV abyl olný. Na š í il jsem am
jeho přednášku omožných s ě ech, k e é jsem p ak icky ůbec ne ozuměl, jen jsem pochopil, že
on í nap os o přesně, očem mlu í, a o mi s ačilo. Jana Lukeše, k e ý se zp incipiálních dů-
odů s anil jakýchkoli o iciálních s uk u , jsem už dří e požádal opříspě ek do Filmo ého
sbo níku his o ického po é, co jsem si přeče l jeho „skandální“ knížku omladé české li e a-
uře P ozaická sku ečnos . Když jsem se nyní na něho ob á il, aby přes al děla myče oken
anechal se zaměs na ČSFÚ, edy o iciálních s uk u ách, zřejmě jsem ho či ou náhodou
oslo il nějaké k izo é ch íli. Jen se šel na Meziná odní den lidských p á 10.p osince1988, pá
měsíců po podepsání p aco ní smlou y, s ka na S a oměs ské náměs í spolicií, aby si na sobě
o ěřil, že se nás upem do s á ní ins i uce nepoku il. Později ješ ě přibyla posila osobě his o-
ika soudobých dějin Pe a Ma eše (pozdějšího poli ika spja ého sUnií s obody adiploma a).
Byla o ozhodně silná ses a a lidí, k eří si měli co říc auměli si nasloucha . A šak aké
lidí, jejichž ces y se p o nuly díky neno mali ě ežimu. Jakmile se pomě y po lis opadu1989

144 VE STAVU OCHROMENÍ A ÚTLUMU
no malizo aly pů odním smyslu oho slo a, ak se během d ou ří le šichni á ili ke
s ým při ozeným p o esním d ahám– Jan Lukeš odešel és kul u ní ub iku Lido ých
no in, Pe Ma eš nas oupil na bý alou akul u žu nalis iky, nyní Fakul u sociálních ěd
UK, aby am založil ka ed u poli ologie, a zal ssebou iJiřího Raka, Vlas imil Zuska se z il-
mo ého ús a u přesunul na Ka ed u es e iky FF UK, k e ou posléze po Miloši Jůzlo i pře zal
adlouhá lé a edl. Celá koncepce in e discipliná ního bada elského p aco iš ě ak las ně po
obno ení demok a ické společnos i zk acho ala. Pe sonálně ěžila zpokři ené kád o é p axe
e společensko ědních obo ech (přednos měly ždy poli icky pe spek i ní kád y, odbo nos
p ak icky žádnou oli neh ála, akže i op a du dobří byli olní), ale p á ě o ji zá o eň
s ím o sys émem pojilo. Jakmile se základním k i é iem hodnocení s aly po mnoha le ech
opě odbo né k ali y, ces a in e discipliná ního suplo ání absen ujícího obo u přes ala bý
schůdná, pokud o šem někdy ůbec schůdná byla.
VĚDECKÝ ČASOPIS
I an Klimeš, Jan Lukeš, Jiří Rak aVlas imil Zuska spolu založili časopis p o eo ii, his o ii
aes e iku ilmu Iluminace, budoucí hla ní pla o mu ilmo ých s udií, k e á  oce 2019
osla ila 30le s é exis ence. Pokud bychom u ěřili očení jejího p ního čísla, minuli bychom
se se sku ečnos í, neboť o je p a da pouze bibliog a ická. His o icky se č.1 odilo p ůběhu
oku 1988, ý obně se do leklo na s ě – po očním odpočinku  iská ně ep e– úno u
1990 (d uhé číslo leželo  iská ně dokonce 14měsíců). Op o i pů odním očeká áním se edy
zcela z a ilo zápla ě no ých po e olučních pe iodik; zhledem kpře a nému a ascinují-
címu dění šude kolem nás nikdo ani „neza nímal“ signál, k e ý jsme do ilmo ých iši ších
společensko ědních k uhů dou ali ysla . Ip o nás samo né se mladičká Iluminace  u
ch íli oci la ochu na edlejší koleji. Veške ou pozo nos ksobě ehdy s ho al eřejný ži o .
Z od Iluminace není p os ku iózních příběhů. Nikdo znás zaklada elů kupříkladu na
založení akademického pe iodika pů odně nepomýšlel, bylo nabíledni, že na něco ako ého
si uace obo u ůbec není z alá, že u chybí jakékoli au o ské zázemí. S alo se šak, že
jsme jednou seděli e ýše u edené ses a ě počá kem oku 1988 e ilmo ém klubu paláci
Ad ia na Ná odní řídě, kde sídlilo ředi els í ČSFÚ akde se scházeli p aco níci ilmo ého
ús a u a ůbec „lidé od ilmu“. Vedli jsme ozmani é učené řeči, mimo jiné o om, jak je o
šechno e ilmo ém obo ou po s ánce bada elské ješ ě ne y inu é, že en o obo -neobo ješ ě
dokonce ani nedisponuje žádným časopisem akademického ypu, jak je jakémkoli ědním
obo u nap os ou samozřejmos í, p o ože jde opá eřní komunikační pla o mu bada elské
komuni y. Věděli jsme, že máme p a du, abylo nám  é p a dě hezky, jak jsme ji ak pěkně
pojmeno ali. Jenomže co če nech ěl, seděla am snámi ispřízněná kolegyně zedičního
oddělení, k e á naši nezá aznou ozp a u na příš í po adě edení ČSFÚ p ezen o ala ak, že
hoši zodbo u ýzkumu na hují založi časopis. Následo al ele oná naší šé o é, abychom
edy předložili ediční ná h. To nás šoko alo análeži ě zaskočilo. Ihned jsme se sešli k álečné
po adě ( hospodě na Šk oupo ě náměs í na Žižko ě), zda si na o ůbec ou neme. Co má
bý dří – slepice, nebo ejce? Má se nejdří e z odi ědní obo apak mu má bý y ořen
časopis, nebo se má nejp e y oři neexis ujícímu obo u akademický časopis adou a , že
něm do yčný obo yklíčí ado os e do akademických s anda dů? D a jsme byli skep ič í,
d a byli p o. Výsledek ozp a y nakonec zněl: jdeme do oho. Klíčo ou oli seh ál a gumen ,
že by o byl p os ě hřích necha ako ou o příleži os jen ak leže . Vznik jakéhokoli no ého
145IVAN KLIMEŠ
pe iodika, no a bene uměno ědného, komunis ickém ežimu 70. a80. le byl o en málem
záz aku, každém smě u šlo omimořádnou událos . Nám ako á možnos las ně spadla do
klína, bylo jen na nás, jak sní naložíme. P o ože ochu h ozilo– jak se nám ehdy zdálo –, že
budeme každé číslo psá zpočá ku íceméně sami, dohodli jsme se začí půlle ou pe iodici ou.
4
Dlouho nás zaměs ná al náze časopisu. Pořád jsme se nebyli schopni sžádným zná hů
iden i iko a . Vše se nakonec ozhodlo na podniko é cha ě ČSFÚ Ha acho ě úno u 1989.
Jád o ýp a y ořili p aco níci odbo u ýzkumu– k omě mě ješ ě Jiří Rak, Vlas imil Zuska
anaše no á mladičká sek e ářka Ka eřina, nepočí ám -li nejmladšího člena osazens a, mého
sedmile ého syna Jakuba. Na u o zimní do olenou jsme od naší šé o é dos ali d a úkoly–
pečo a e ší počes nos i oKa eřinu a ymysle náze časopisu. P ého úkolu se podjal
Vlas imil Zuska, a o ak s ědomi ě, že jej nepřes al plni podnes, učini po le ech zKa eřiny
paní Zusko ou. D uhého úkolu jsme se zhos ili šes ý den našeho poby u Ha acho ě. Bylo
o zcela u či ě e č ek. Seděli jsme spokojeně us olu po znameni é ečeři (dílo Jiřího Raka)
ajako každý den jsme si zopako ali, jaké sk ělé ěci už jsme u za ěch několik dní dokázali.
Vyměni žá o ku, op a i kliku ud eří, yřeši zásadní akademickou o ázku, zda skoky na
lyžích jsou skoky (Zuska), nebo pády (Rak)… Teď už zbý á jen en náze . Samozřejmě, už jsme
ymysleli řadu úžasných náz ů, ale ješ ě o přece jen po řebuje ošičku do áhnou , ješ ě by
o malinko něco ch ělo, ješ ě nenas al en p a ý okamžik– iluminace! Už si nepama uji, kdo
znás o slo o yřkl, snad dokonce já smyšlenkou na k ásný, nedá no zhlédnu ý s ejnojmenný
ilm K zysz o a Zanussiho, ale nejsem si jis , jen ím, že když zaznělo, ak jsme se na sebe
šichni ři podí ali a ěděli jsme, že máme náze . Velká ch íle. Zuska pak hned po ná a u
sepsal na jednu s ánku k á ký ýklad pojmu a yba il ji ba ách y edeným ob ázkem
elké s í ící žá o ky. Jis ý punc h a os i na om šem nebudiž přehlédnu . P os upo al eh-
dy– u o e řeněji, u sk y ěji– eške é naše konání imyšlení, sy il še z láš ním napě ím
anapájel symbolikou ani ne ak p ojek o anou, jako p os ě ži ou každodenním pos ojem.
Vkonečné ins anci šlo ždy– akéž o p obůh ne yzní příliš nabubřele– oh u nezá islého
in elek u s ep esi ním ežimem lačeným s ále íce do de enzi y. D uhá půle 80. le byla
 om o smyslu op a du z ušující as ým způsobem izába ná.
„Vy k e éni, o ám nikdo nesch álí!“ ř alo na mě sluchá ko, když jsem po ná a u do
P ahy za olal naší šé o é, že oba úkoly jsou splněny anáze je na s ě ě. Měla kuns his o ické
zdělání, ak jí hned naskočily šechny jeho medie is ické kono ace amožné s ízele z oho
plynoucí. A šak ředi eli azby ku edení ČSFÚ nic ako ého nenaskočilo, a ak Iluminace
na žádný odpo nena azila. Všichni si na ni snadno a ychle z ykli, neboť ono podmani é
s ě elné slo o je nejen yba eno sálajícím jasem, ale ip odchnu o nakažli ou hudebnos í.
Zusků spon ánní ex ík jsme pak po přechodu na č le ní pe iodici u áhli se souhlasem
g a ika I ana Exne a na obálku časopisu. Byl umís ěn cen álním poli zadní s any obál-
ky, e s ejném mís ě as ejné elikos i jako ob ázek na přední obálce. Ob az a ex , líc a ub.
P o ázel Iluminaci od oku 1995 až do oku 2011, kdy došlo ke změně obálky.
ILUMINACE
Podobně jako ě šinu důleži ých pojmů nacházíme i„iluminaci“ již uPla óna:
Popisuje ím o e mínem záži ek– p o něho zje ně čas ý– náhlého po ozumění,
p ozření, zápla y s ě la, k e é zalé á mysl dosud ápající  mách. Pla ón se přid ‑
4 Č le níkem se Iluminace s ala od pá ého očníku  oce 1993.
146 VE STAVU OCHROMENÍ A ÚTLUMU
žuje analogie se s ě lem aklade ko espondenci mezi iděním a ěděním, s ě lem
yzikálním as ě lem logu. Vyžaduje ‑li oko apředmě y, k e é idí, s ě lo, pak po‑
ozumění s ě u, mysl iřád ěcí yžaduje s ě lo in elek u– iluminaci. Vyzd ižení
ducha isku ečnos i do jasu, nu nos nazření celku e s ě le ozumu, iluminace,
bez níž nelze pozna p a du, září zpochodně elkého Řeka dějinami. Ži o odá nou
ene gii přijímají Augus in iPseudo ‑Dionýsios, k eří chápou, že jen díky os ícení,
jen iděním ěcí isebe samých e s ě le s ojících může by os nadaná ozumem
pochopi řád uni e sa as é mís o něm.
Iluminace, hled do pods a y ěcí, není záleži os í chladného ozumu. Náhlé
p ozření zach acuje celou by os idoucího, jež se h ouží bezbřehý oceán eš‑
ke ens a.
S ě lo je ka em s ínu, ale současně ijeho ma kou. H a s ě el as ínů, p a dy
aklamu, poznání azla– co íc je ži o ? Aco íc je ilm? Je ilm jen iluze, miho a‑
é ch ění alše aploché zába y, nebo jde analogie dále? Může bý ilm iluminací
p apů odním smyslu– odhalo áním k ásy, p a dy adob a pods a ě lidské
a pods a ě s ě a? ILUMINACE p o o ob ací k i ický pap sek e lexe na ilm ajeho
oli, na jeho his o ii, eo ii ispolečenské souřadnice přes ědčení, že pods a ě
ilmu je po ence s ě elné síly– iluminace.
Měli jsme nap os o olné uce, nikdo nám do oho ne and o al, p os ě jsme ses a ili číslo
apředali ho do ý oby. Ne yba uji si žádné sch alo ání ex ů, jis ě kněmu došlo, ale knám
ůbec nedolehlo, še pok očilo do s adia ý oby bez jakýchkoli komplikací. Inu, doba o už
byla pok očilá ado pos u ředi ele ČSFÚ byl no ě odložen bý alý šé sek e a iá u ús ředního
ředi ele Čs. ilmu Jiřího Pu še, od olaného znej yšší unkce po 19 le ech (nas oupil do ní
1.září1969) p á ě  oce 1988.
Táhlý z od ilmo ých s udií p o ázel z láš ní enomén, k e ý jiné obo y elmi p a ‑
děpodobně ůbec nezažily. Zápas oakcep aci ilmu jako umění, k e ý o li ňo al psaní
o ilmu po celé půls ole í od jeho ynálezu (Case i 1992, s. 25–35), měl po álečném
období pok ačo ání podobě hnu í ilmo ých klubů. Na é o bázi se oz inula ši o‑
ká meziná odní cine ilská komuni a s elkým ep odukčním po enciálem, ořená
přede ším mladšími očníky. Její společenský li nejlépe dokládá Pařížský máj
1968– kjeho ozně kám pa řily o něž p o es y p o i od olání populá ního ředi ele
Cinéma hèque ançaise Hen iho Langloise (Čecho á 2016). Českoslo enská e ze
klubo ého hnu í získala ins i ucionální zaš í ění jednak ČSFÚ, jednak hus é sí i
ozmani ých ins i ucí s„kul u ně ýcho ným“ p og amem. Předs a o ala dokonce
samos a ný dis ibuční ok uh ná očného di áka (C) apři do ozu ilmů na ni bylo
pama o áno (s o . Danielis 2007). Ta o di ácká s a se yznačo ala jis ou o mou
kul u ního zas ěcenec í apohybo ala se na poli ilmo é kul u y s ědomím las ní
nads anda dní kompe ence. Umě se předdigi álním ěku dos a k ilmům, bý
ob aze, co se kde h aje na es i alech,  ámci speciálních ilmo ých ýdnů, na
klubo ých ilmo ých seminářích, na Le ní ilmo é škole, zah aničních kul u ních
s řediscích, případně na ambasádách, zk á ka „mí nakoukáno“, zná časopisy, mí
nač eny k i iky. Vše z aho ala ksobě samé, še jako by znikalo p o ni. Ado oho
náhle zniklo pozdních 80. le ech akademické pe iodikum, d uh e lexe, k e á se
oči idně míjela se ším, co a o komuni a dosud s řebá ala, časopis, k e ý jí byl
147IVAN KLIMEŠ
p ak icky nedos upný au o sky ič enářsky. Na íc pe iodikum, k e é se e iden ně
neob acelo na ni ani na ši okou obec kul u ych i ých in elek uálů. Žilo si „odbo nicky“
a ochu „mimoňsky“ imimo u o komuni u, když se ucházelo opozo nos ědeckých
k uhů os a ních obo ů.5 Vočích cine ilsky založené komuni y jako by bylo pěs o ání
akademické polohy p oje em nikoli specializace, nýb ž spíše eli ářského odpadlic í
či od ženého ži o a e ěži ze slono iny. S opy oho o náhledu jsou dohleda elné ješ ě
docela nedá né době.6
No malizace oz oj ilmo ých s udiích nejspíš zá ažným způsobem zb zdila, když
jejich p ní záchy ná ins i ucionální mís a zadusila, so a se z odila. Vznik no ého
obo u je ždycky běh na dlouhou ať, k e ý je nemysli elný bez ins i ucionální pod‑
po y askupiny silně mo i o aných, odbo ně kompe en ních nadšenců. Ani jednoho
se dobře pa nác le – až do d uhé půle 80. le – ilmo ým s udiím nedos á alo, mimo
jiné ip o o, že nejpři ažli ějším p o esionálním e énem p o s a ší ino é absol en y
obo u byla 80. le ech kul u ní k i ika apublicis ika. Kní se cí ili bý šichni nejen
po oláni, ale i oláni, neboť p á ě udy p obíhala on o á linie, na níž s áděla poziční
boje skomunis ickou mocí šedá zóna. Vyžádalo si p o o ješ ě řadu le ipo pádu komu‑
nis ického ežimu, než ilmo á s udia českých zemích dosáhla s anda dů os a ních
humani ních disciplín, j.než ys udo ala, doz ála apo oce 2000 pře zala inicia i u
dnešní s řední bada elská gene ace.
5 Iluminace se ak bezděky pokusila yk oči s ejným smě em jako  oce 1947 ancouzská Re ue in e -
na ionale de ilmologie, na jejíž půdě se kupříkladu e ablo ala ancouzská sociologie ilmu sklíčo ou
pos a ou Edga a Mo ina. Vzápadní li e a uře je mimochodem pojem „ ilmologie“ ýlučně nímán jako
pojem his o ický apouží á se p o označení p á ě é o po álečné e apy bádání o ilmu.
6 „P o řadu lidí zobo u se pak konk é ní ýs up časopise Iluminace s á á ži o ním cílem, p o ože je o
jediné odbo né ilmo é pe iodikum unás, akže si ím člo ěk po dí zá ažnos las ní p áce. Bohužel
sleduji, že p o někoho je o aké snobská insignie společenské důleži os i: mí s ůj zářez Iluminaci.
Když se pak člo ěk áže, p oč je důleži é publiko a ap oč z o na Iluminaci, málokdy se se ká se
smysluplnou odpo ědí“ (s o . Čeněk 2011; Holý 2009, s o . éž boha ou ná aznou diskusi na in e ne u
h p://cinepu .cz/a icle.php?a icle=1651).
LITERATURA
Case i, F ancesco: Epis emologické p os řihy
po álečných eo iích ilmu. Iluminace 4,
1992, č.1, s. 25–35.
Čecho á, B iana: A é a Langlois. Film adoba
62, 2016, č.2, s. 14–17.
Čeněk, Da id: Filmo á s udia bludném
k uhu aneb Jak si na sebe yděla . A2 7, 2011,
č.11, s. 11 (25.5.).
Če ný, F an išek: No malizace na p ažské
ilozo ické akul ě (1968–1989). Vzpomínky. FF
UK, P aha 2009.
Če ný, F an išek: Za di adlem s a ým ino ým.
Ka olinum, P aha 2005.
Danielis, Aleš: Česká ilmo á dis ibuce po
oce 1989. Iluminace 19, 2007, č.1, s. 53–104.
Holý, Zdeněk: Ve ěži ze slono iny. Filmo á
ěda ČR. Cinepu , k ě en2009, č.63.
Š ábla, Zdeněk: Da a a ak a zdějiny čs.ki-
nema og a ie 1896–1945. I. ČSFÚ, P aha
1988–1991.
T nka, Jan: Český Filmo ý a chi 1943–1993.
Ins i ucionální ý oj ap oblémy p axe. NFA,
P aha 2018.