Žido s í české a německé li e a uře
Peníze od Hi le a Radky Denema ko é
a Ha lemský holocaus maxima Bille a
michaela Pe ou ko á
(Česká zemědělská uni e zi a P aze)
Román Radky Denema ko é Peníze od Hi le a (2006) a po ídka Ha lemský holocaus
(Ha lem Holocaus , 1990) německého au o a Maxima Bille a jsou p o oka i ními a zá-
o eň inspi a i ními ukázkami yk eslení česko-(německy)žido ského, espek i e
německo-žido ského souži í současné li e á ní o bě. Vyb ala jsem li e á ní díla,
k e á se zabý ají minulos í, ale zá o eň se odeh á ají současnos i, neboť se domní-
ám, že nám li e á ní z á nění dokáže přiblíži his o ické je y, k e é s ále y olá-
ají palči é o ázky a nepo ozumění. S o náním ýše jmeno aných d ou li e á ních
e zí žido s í odlišných kul u ních p os ředích chci poukáza na ozdíly a možné
shody české a německé kul u ní pamě i,1 jak jsou ep ezen o ány li e á ní o bou.
K omě zmíněného éma u sdílejí oba au oři podobně k i ický pohled na s ě a je-
jich bezp os řední okolí, k e ý se yznačuje u či ým k e ulan s ím, což k omě ji-
ného znamená na ušo ání a ozk ý ání společenských abu a s e eo ypů, kladení
p o okujících o ázek po exis enci lidského by í, a na íc s sebou nese neu uchající
ouhu po o e řené e lexi mezilidských z ahů a náp a ě kři d. Oba au oři se shodují
om, že spiso a elo ým úkolem je p o oko a . Nejedná se o šem o yp ázdněnou
p o okaci za každou cenu s cílem upou a na sebe pozo nos , nýb ž o p o okaci e
smyslu známého německého li e á ního k i ika M. Reich-Ranického, jejímž cílem je
odhali eali u e s é nahos i a komplexnos i a přimě č enáře k přemýšlení.2 V om o
duchu nímá s ou o bu i Radka Denema ko á, když o s ých knihách ho oří jako
o „zaseklé kos i k ku, ne moučníkem po ečeři“.3
Radka Denema ko á se na odila oce 1968, ys udo ala ge manis iku a bohemis-
iku na FF UK P aze a po é se ěno ala publicis ické, d ama u gické, překlada elské
a spiso a elské p áci. Její omán Peníze od Hi le a yšel oce 2006 a následně zís-
kal ocenění Magnesia li e a za nejlepší p ózu oku. O pě le později získala au o ka
1 Ve s ých ú ahách budu ycháze z koncep u kolek i ní pamě i M. Halbwachse a A.Assman-
no é. S o . dále.
2 Reich-Ranicki 1993.
3 Rozho o s F an iškem Cinge em. [online]. [ci . 2007–04–26]. Dos upné z: h p://www.
no inky.cz/kul u a/113979- adka-denema ko a-zamind ako ani-si- zdy-najdou-obe i.
h ml. Podobnou me a o u použil F anz Ka ka, k e ý o knize ho ořil jako o „sekyře na za-
m zlé moře nás“. Ka ka 1904.
OPEN ACCESS
178 SVĚT LITERATURY 52
za en o omán od německých li e á ních k i iků Usedomskou cenu a o ok později
spolu s překlada elkou oho o ománu E ou P o ouso ou čes nou cenu Geo ga Dehia.
K omě ěch o yznamenání získala Radka Denema ko á další d ě ocenění Magnesia
li e a ka ego iích překlad a publicis ika. V oce 2010 měl omán Peníze od Hi le a
s ou p emié u di adelním podání na je iš i Š ando a di adla P aze. Přes ože si
Radka Denema ko á p o s ůj omán z olila his o ické éma, její omán je současný,
neboť se zabý á současnými hodno o ými pos oji a kul u ními s e eo ypy české
společnos i a její men ali ě. Sama au o ka k omu o éma u říká:
P o mě je psaní ni e ná, by os ná záleži os . Knihy, k e é jsou napsány, p o ože
musejí bý napsány. Někdy dokonce p o i mé ůli […] Tabu dnes neexis ují
oblas i sexu, násilí, sm i, nábožens í […] A při om je současná li e a u a
slepá ke kos li cům, k e é má český ná od nacpané e skříni; kdybychom u
yřezá anou alma u o e řeli, ak nás o šechny za alí. Čechy jsou od hla y po
pa y nemocné a co je ho ší, nech ějí se léči . Je mi lí o, že se Čechy zapouzdřily,
p oudění ůzných kul u umlklo. Lépe řečeno bylo umlčeno. Nepojmeno ané
hnije pod kobe cem, kam šechna s ins a zame áme.4
Obdobně jako Radka Denema ko á nímá i německý au o Maxim Bille li e a u u
a psaní: „píšu, p o ože jinak nemohu. […] a snad něco o li ním“.5 Maxim Bille po-
chází z P ahy, na odil se zde oce 1960 usko-žido ským odičům a e s ých dese i
le ech s nimi emig o al do Německa. S udo al žu nalis iku a li e a u u Hambu gu
a Mnicho ě, později psal p o časopisy Spiegel, Zei , Tempo a FAZ. Jeho p ní soubo
po ídek Až budu boha ý a m ý (Wenn ich einmal eich und o bin) (1990) byl k i ikou
přija pozi i ně a byl označen jako ná a žido ské li e a u y do Německa. Bille o y
ex y y olá ají bouřli é eakce žido ské i nežido ské eřejnos i, neboť se do ýkají
ožeha ých éma a au o někdy neomaleným způsobem ú očí na ci li á mís a ýkající
se jednak žido s í samo ného, jednak německo-žido ského souži í. Bille je e s ých
ex ech ý azně sa i ický — „ ysmí á se spořádanos i a lžím německých židů, e k e-
ých ycho á ají s é dě i, pok y ec í, d oji é mo álce“.6 Jeho omán Es a z oku 2003
byl zakázán na základě soudního p ocesu, k e ý p o i Bille o i edla jeho bý alá pří-
elkyně, p o ože údajně poškozo al její souk omí, jež Bille ománě p ý yk eslil.
Ve s é nejno ější no ele V hla ě B uno Schulze (Im Kop on B uno Schulz) (2013) si Bi-
lle en ok á předse zal, že „zničí Thomase Manna“.7
4 Rozho o s Lucií Koloucho ou. [online]. [ci . 2010–10–15]. Dos upné z: h p://www. icke -
p o.cz/jnp/di adlo/cinoh a/306541-penize-od-hi le a$743-showMon h.h ml?
5 Rozho o s M. Schube em a J. Buh em. „Ich sch eibe, weil ich es nich ande s kann“.
[online]. [ci . 2005–06–07]. Dos upné z: h p: //www.plane -in e iew.de/…/maxim-bi-
lle /33997/ (můj překlad).
6 Rozho o s M. Schube em a J. Buh em. [online]. [ci . 2005–06–07]. Dos upný z: h p://
www.plane -in e iew.de/…/maxim-bille /33997/ (můj překlad).
7 V no ele se jedná o d oji ou mo álku Němců, jež ji ep ezen uje Thomas Manne k e ý se
po álce s al německou kul u ní ikonou. Rozho o s Ch. Käppele . „Mi Angs kenne ich
mich aus“. [online]. [2013–11–11]. Dos upné z: h ps://www. ei ag.de/au o en/ch is ine-
-kaeppele /mi -angs -kenne-ich-mich-aus.
mICHAELA PEROUTKOVá 179
Po ídka Ha lemský holocaus , k e á je umís ěna do s ředu soubo u po ídek Až budu
boha ý a m ý, sa i icky líčí německo-žido ské souži í, přičemž i onizuje jak oli
obě í, ak iníků. S ejně jako příběh Radky Denema ko é se odeh á á i en o děj de-
adesá ých le ech minulého s ole í a zá o eň se ací do álečné a po álečné minulos i
a ukazuje p o ázanos a kon inui u ěch o his o ických období men álních s uk u-
ách německé společnos i a její kolek i ní pamě i.8 Maxim Bille e s é po ídce oz-
přádá příběh o německém nežido ském překlada eli s žido ským jménem E aimu
Rosenhaino i a o ame ickém Židu z německožido ské odiny Ge ha du (Ga ym) Wa -
szawskim. Již pojmeno ání hla ních h dinů sobě zah nuje pa adox, neboť odpo uje
s e eo ypně zaži ým předs a ám o jejich nosi elích. Němec, jehož příbuzní byli obdi-
o a elé Hi le a, a jehož předek byl odsouzen po álečném No imbe ském p ocesu
s nacis y, nese žido ské jméno. Na d uhé s aně má Žid, jehož odina emig o ala oce
1933 do USA a jemuž po dobu jeho dospí ání byli bližší če noši z Ha lemu než e opš í
Židé, slo anské příjmení s německým las ním jménem Ge ha d, ame ikanizo aném
na Ga y. V kon ak u a zá o eň kon lik u ěch o d ou pos a se odeh á á německo-
-žido ské souži í se s ými hlubokými auma y, s neschopnos í komunikace a s ne-
možnos í ží společně, ale i odděleně. Tu o si uaci dobře ilus uje z ah obou hla ních
pos a , neboť Wa szawski je s ou li e á ní o bou zá islý na překladech E aima
Rosenhaina. Na íc je Wa szawski USA zcela ne ýznamným spiso a elem a pouze
Německu se s al osla o aným. Pa adoxně p ohozeným pojmeno áním hla ních po-
s a , k e é jsou spolu symbolicky jazyko ě spja i, Bille e s é po ídce odk ý á p oble-
ma iku žido ské a německé iden i y, jejího po álečného ý oje a po ozumění. Konec
po ídky Ha lemský holocaus oří poznámka yda a ele, níž je u edená po ídka cha-
ak e izo ána jako „dokumen sebezničujícího alen u a elké německé cho oby“.9 Na-
bízí se o ázka, co se sk ý á pod pojmem „ elká německá cho oba“ a jak je Bille o ě po-
ídce z á něna. S ím úzce sou isí objasnění způsobu z á nění německo-žido ského
souži í, dále analýza oho, jak jsou yk esleni Židé a Němci, jak se obě skupiny z a-
hují k minulos i a co oří jejich iden i u. O ázka po iden i ě oří om o příspě ku
cen ální éma. Jedná se o iden i u, jak ji cha ak e izuje P. Ricoeu kon ex u na ace.10
ŽIDÉ A JEJICH VYKRESLENÍ
Wa szawski a jeho německý překlada el W. E aim Rosenhain se p a idelně se ká ají
mnicho ské es au aci Maon, k e á je součás í žido ského spo o ního klubu. Sem
dochází aké Ina, současná pří elkyně Wa szawského a zá o eň bý alá pří elkyně Ro-
senhaina. Z oho o mís a yp á í Rosenhain příběh o Wa szawském, o bý alých pří-
elkyních Ině a E ě a o s ém konci.
8 Pojem „kolek i ní paměť“ se zde opí á o eo e ické p áce ancouzského sociologa M. Hal-
bwachse a německé kul u oložky A. Assmann, k e á en o pojem ozp aco á á, a an-
couzského iloso a P. Ricoue a.
9 Bille 2000, s. 94.
10 Paul Ricoeu ho oří o na a i ní iden i ě, o znamená o iden i ě, jež je ořena yp á ěním
a obou spa řuje p o ázanos . Bez yp á ění není iden i y. Ricoeu 2004. Pod obný ý-
klad o Ricoeu o ě na a i ní iden i ě s o . Hama 2008, s. 23–50.
180 SVĚT LITERATURY 52
Wa szawski emig o al jako malé dí ě oce 1933 se s ými odiči do New Yo ku
a y ůs al p os ředí, k e é ořili přede ším emig an i z Německa sen imen álně
zpomínající na s ou las . Wa szawski zpočá ku „ ohle zaslepené a do minula ob á-
cené nos algické jančení nesnášel“11 a aději unikal do s ého bezp os ředního okolí
Ha lemu a do „s ě a s ých če ných newyo ských přá el“.12 Z é o eali y ho šak
jednoho dne y hla ná š ě a b a ance L. Schneide a, jenž Německu unikl depo -
aci do koncen ačního ábo a a přijel do USA. P o Wa szawského se kání s b a an-
cem znamenalo p ní eálnou kon on aci s p onásledo áním Židů, jež doposud znal
pouze z yp á ění s ých odičů. Až do oho o se kání si Wa szawski pod příběhy ze
zdálené E opy nedokázal předs a i eálné u pení Židů, o spa řo al spíše e s ém
nejbližším če nošském okolí. Če noši se ak p o něj s ali ep ezen an i žido ského
u pení, o němž slyšel ak čas o yp á ě . „Wa szawski iděl ame ických če noších
s é las ní Židy“.13 Na om o mís ě se nabízí o ázka, co p o něj edy žido ské u pení
znamenalo, jak ho chápal a jak las ně Židy nímal.
Zdá se, že do s ých sedmnác i le se Wa szawksi s žido s ím a s předky s ých
odičů nijak neiden i iko al, neboť „E opa byla p o něj s ejně ne idi elná jako po o-
pená A lan ida, a o jediné, co idě ch ěl, nebyla ona zdálená, p oje y odičů, pří-
buzných a známých ado o aná a zkýčo ělá pří odní ka as o a, nýb ž a o konk é ní
zlomenos asy, k e á žila, p aco ala a jako o ži o h ála pouhých dese s anic me em
od jejich by u“.14 Bližší než zdálení e opš í Židé mu byli če noši z Ha lemu, k eří ho
bezp os ředně obklopo ali. Ti ho oslo o ali, s ěmi soucí il jejich ěžkém ži o ním
údělu. Z příběhu yplý á, že iden i ikace s žido s ím, přesněji řečeno s žido ským
u pením, nas á á ži o ě Wa szawského až později a je úzce spja a s jeho ka ié ou
spiso a ele. Posun jeho nímání žido ské agédie je ylíčen příběhu, k e ý je
pod náz em „Ha lemský holocaus “ ložen do Bille o i po ídky a jehož au o em je
p á ě Wa szawski. Bille ak y áří příběh příběhu, přičemž samo ná po ídka je
yp á ěna ich- o mě z pe spek i y Rosenhaina a do ní je ložen příběh líčený Wa -
szawskim. To o o mální uspořádání yzd ihuje důleži os příběhu a naznačuje, že
en o příběh h aje ýznamnou oli. Wa szawski něm popisuje „s é p ní se kání
s člo ěkem, k e ý unikl nacis ům, a byla o p á ě a o příznačná ch íle, již později
chápal jako momen s ého spiso a elského zas ěcení“.15 V om o příběhu je popsáno
se kání s b a ancem Leem Schneide em, k e ý se před depo ací do Polska zach ání
ím, že se uk yl e skříni. Ten o příběh se ůzných obměnách obje uje e šech
Wa szawského po ídkách a ománech a s al se základem úspěchu jeho spiso a elské
ka ié y Německu, ne šak USA, kde „ho če la jen h s ka přá el a kolegů“.16 V Ně-
mecku naopak „jeho hlas záhy získal na ážnos i, čas o ho z ali do ele ize a u e-
řejňo ali s ním ozsáhlá in e iew …“.17 Je o ázkou, p oč se Bille o ě po ídce s al
Wa szawski úspěšným p á ě Německu a jak byl jeho úspěch nímán jeho okolím.
11 Bille 2000, s. 63.
12 Tam éž, s. 63.
13 Tam éž, s. 75.
14 Tam éž, s. 76.
15 Tam éž, s. 78.
16 Tam éž, s. 81.
17 Tam éž, s. 81.
mICHAELA PEROUTKOVá 181
Abychom mohli u o o ázku zodpo ědě , je řeba nas íni společenský a poli ický
kon ex po álečného Německa, a způsob, jak se Německo ypořádá alo se s ou nacis-
ickou minulos í a s holocaus em. Po po álečném mlčení o holocaus u a žido ském u -
pení následo alo s nás upem no é gene ace a e s ě le p ocesu s Adol em Eichmannem
z oku 1961 a z . F ank u ských p ocesů s nacis ickými zločinci le ech 1963–1965
pos upné odk ý ání auma izujících událos í, se k e ými byla kon on o ána celá ně-
mecká společnos .18 V in elek uální diskusi se již od konce padesá ých le začala p osa-
zo a z . na ace iny,19 k e á se pod li em zmíněných p ocesů a činnos i in elek uálů
p osadila i diskusi poli ické.20 V přeneseném slo a smyslu bylo podle Ado no ých
slo 21 bezp os ředně po álce Německu nemožné ho oři o holocaus u a u pení, k e-
ými muselo p ojí žido ské oby a els o, p o ože se líčení ěch o událos í ymykalo
eške ým dos upným jazyko ým p os ředkům. Jazyk neměl dos a ečnou sílu, aby
o ěch o h ůzách mohl adek á ně ypo ída . Nicméně zá o eň nebylo možné au-
ma izující záži ky z minulos i y ěsňo a , edy o nich mlče a ne ypořádá a se s nimi.
S ím o dilema em se německá společnos ypořádá ala ůznými způsoby. Na ú o ni
poli ické se jednalo přede ším o y ěsňo ání minulos i, o čemž s ědčí ý ok p ního
po álečného spolko ého kancléře Adenaue a o „S unde Null“22 (nul á hodina), což
mělo znamena zcela no ý začá ek p o šechny, aniž by se e lek o ala auma izující
nedá ná minulos .23 P o spiso a ele a iloso y za minulos í šak lus á čá a učiněna
18 Pod obnější ýklad o pos upném ypořádá ání se s holocaus em Německu s o . Schlan
1999. He 1997. Ni en 2002. Köppen 1993. Olick 2007.
19 Pojem „na ace iny“, o iginálu „na a i e o guil “, ozp aco á á e s é dize ační p á-
ci The Li e a y Field and he Ques ion o Collec i e Iden i y: The Ge man Case Ja osla a Gajdo-
šo á. Na aci iny o šem německé li e á ní a poli ické diskusi předchází „na ace s udu“
(„na a i e o shame“). Jedná se o způsob, jak se německé kul u ní kolek i ní pamě i po-
álečného západního Německa y ářela his o ická na ace, edy in e p e ace před áleč-
né a álečné minulos i a holocaus u. S o . Gajdošo á 2009.
20 O é o sku ečnos í s ědčí oce 1970 ná š ě a kancléře SRN Willy B and a e Va ša ě, kde
se poklonil obě em po s ání e Va ša ském ghe u, čímž době s udené álky zahájil z .
poli iku sbližo ání. De ailní popis s o . Olick a He . Již koncem padesá ých a začá kem
šedesá ých le ycházela boha á li e á ní o ba s ou o éma ikou. Např. Koeppen, Wol -
gang. Sm Římě, 1954. Weiss, Pe e . Přelíčení, 1965. Hochhu h, Rol . Zás upce, 1963. Lenz,
Sieg ied. Hodina němčiny, 1968. Ande sch, Al ed. E aim, 1967.
21 Theodo Ado no p onesl oce 1949 e s é s a i „Kul u k i ik und Gesellscha “ ý ok:
„Nach Auschwi z ein Gedich zu sch eiben is ba ba isch“ (Napsa báseň po Os ě imi je
ba ba ské). Ten o ý ok byl později in e p e o án šířeji e smyslu psaní li e a u y a jazyka
obecně. Lze jazykem, k e ý máme k dispozici, ůbec yjádři nepopsa elné a nepochopi el-
né? S ím o p oblémem se y o ná ali přede ším spiso a elé, k eří se e s ých dílech y-
pořádá ali s minulos í a k omu měli k dispozici pouze jazyk. S o . Li e á ní „Skupina 47“.
22 He 1997.
23 V é o sou islos i ho oří německá kul u oložka Aleida Assmann o pě i s a egiích po la-
čo ání německé nacis ické minulos i. Jedná se o: 1. zájemné zúč o ání, kdy jedna ina je
y ážena d uhou; 2. o ex e nalizaci, kdy ina je přisouzena někomu jinému, om o pří-
padě Hi le o i; 3. o y ěsnění, k e é se yznačuje nap os ou absencí empa ie s y ažďo-
anými židy; 4. o mlčení, k e é má podobu mlčení obě í, k eří byli zba eni jazyka, a mlče-
ní pacha elů, k eří ch ějí zamlži sku ečnos . To o mlčení mělo za následek, že Němci ne-

182 SVĚT LITERATURY 52
nebyla, naopak, nímali ji elmi ži ě a palči ě.24 Je pochopi elné, že se s minulos í ji-
nak ypořádá ali Židé, k eří po álečném Německu p ak icky již neexis o ali, a ě -
šina Němců, k eří e řicá ých le ech pomohli Hi le o i k moci. Ta o dicho omie obě í
a iníků se s ala šedesá ých le ech kons i u i ní p o znik na ace iny Němců e
y o ná ání se s minulos í a je pe ně uko ena německé kolek i ní pamě i dopo-
sud.25 Současně je a o na ace jako his o ická na ace u čující p o z ah Židů a Němců.
Do é o kons elace zasazuje Maxim Bille s ůj příběh o ame ickém Židu s německým
pů odem Wa szawském, k e ý USA „ ege o al na ods a né koleji publici y“26, do-
kud nezjis il, že se se s ým příběhem o b a anci L., k e ý ho zpočá ku nijak nezají-
mal, upla ní „zemi iníků“. Poci iny ský á obě i pods a ě ne yče pa elný zd oj
pozo nos i a možnos í, jak s ím o poci em nakláda e s ůj p ospěch. Německo jako
země iníků je ideální zemí p o neúspěšného Wa szawského.27 V Německu se poci
iny e ablo al na olik, že holocaus a Židé jsou obes řeny jakousi pos á nou pie ou
a šemu, co má do činění s holocaus em, je nu no ěno a z láš ní a pečli ou pozo -
nos . Jak poukazuje e s ém příspě ku li e á ní k i ik Chase, a o pozo nos s sebou
zá o eň nese u či ou senzacech i os , a akci, ascinaci a e išismus, k e ý yp azd-
ňuje sku ečný ýznam holocaus u a u pení Židů.28 Maxim Bille en o enomén k i-
icky a i onicky yk esluje e s é po ídce e z ahu Wa szawského a Rosenhaina.
Oba d a jsou u ořeni s ými kolek i ními na acemi obě í a iny, přičemž se uka-
zuje, že y o na ace již z ácejí s ůj ýznam a znemožňují nebo alespoň elmi z ě-
žují souži í Němců a Židů, a jsou udíž překážkou k další koexis enci. Wa szawski
po ídce ep ezen uje žido skou na aci u pení, přičemž jeho samo ného ani jeho
odičů se holocaus nedo kl. Opí á se o příběhy, k e é slyšel od s ých odičů a o příběh
s ého b a ance. Zpočá ku y o příběhy odmí á, dos á á se díky omu do kon lik u se
s ým o cem:
Mám snad do zblbnu í posloucha y aše ž ás y o ašounech a donekonečna si
opako a , jak jsme isíc le pěli? Mám snad denně odříká a kaddiš za šech-
ny židy? Mám přes a ží . P o ože jiní umí ají.29
Nicméně p o jeho iden i u je na ace u pení u čující. „Jeho žido s í mu nyní bylo
ším: komplex, jak omu říkal, nuceného i ch ěného zou als í, z něhož není úniku,
mohli komuniko a s židy; 5. o alzi ikaci, k e á p obíhala přede ším odinném p os ře-
dí jako alzi ikace nesnesi elného a jež byla ozpo u s pozdější o iciální kolek i ní pa-
mě í. Assmann 2006.
24 Jaspe s 1969. Spiso a el Hans We ne Rich e založil oce 1947 Skupinu 47, k e á se s a-
la ýznamnou in elek uální pla o mou p o šechny ak i ní německy mlu ící spiso a e-
le. Exis o ala až do jejího o málního ozpuš ění oce 1977.
25 De ailní kul u ně sociologický ozbo na ace iny s o . ci . p áci Ja osla y Gajdošo é.
26 Bille 2000, s. 81.
27 Je e son Chase poukazuje na en o je : „… Wa szawského zneuží ání kolek i ní iny, aby
si udělal ka ié u“ (s. 119; můj překlad).
28 Tam éž.
29 Bille 2000, s. 77.
mICHAELA PEROUTKOVá 183
neboť adice a nepřá elé budou ždy mocnější“.30 Aby u pení pa řičně demons o-
al, os ojí si příběh b a ance L. a líčí ho jako s ůj las ní příběh. Ve s ém ománu
Wa szawski píše: „záludný úskok osudu, že mě nenašli. […] Věděl jsem, že od é o
ch íle jsem na ú ěku, a pochopi elně jsem cí il s ach a h ůzu“.31 Ta o několik á opa-
ko aná scéna o přeži í sobě zah nuje jak u pení podobě muči é ýči ky přeži-
šího, p oč z o na já, ak šak s ou obsceni ou ( e skříni se Wa szawski mezi ša y
s é s a ší ses y sexuálně z uší) ela i izuje u pení přeži šího. Bille zde na áží
na žido skou adici yp á ění, jež je u čující p o žido skou iden i u. Po d uhé s ě-
o é álce žido ská yp á ění šak získala podobu pouze jednoho příběhu, příběhu
o přeži í. Ty o příběhy se ůzných podobách yp á ěly a předá aly žido ských o-
dinách a z o ožňo aly se s nimi i další gene ace přeži ších židů.32 Bille jako přísluš-
ník d uhé gene ace přeži ších e s é po ídce u o adici i onizuje a pod obuje os é
k i ice. Neznamená o, že by zlehčo al u pení s ých předků, spíše se p á, zda ako ý
způsob pomůže u pení jeho předků přiblíži a učini ho s ozumi elnějším. Wa sza-
wski je zde yk eslen jako p ospěchář, k e ý pouze yuží á příběhy o žido ském u -
pení ke s ému úspěchu. Ten o příběh se mu s al p os ředkem k manipulaci jak s ně-
meckým li e á ním polem,33 ak se s ým překlada elem Rosenhainem. Úspěšně s edl
ím o způsobem i Rosenhaino u pří elkyni Inu, k e á s ním čekala dí ě.
Ina je in eligen ní, nadějná žu nalis ka, a přes o se pa adoxně s ane obě í Wa s-
zawského. Nechá se jím ponižo a , a přes ože má před sebou slibnou ka ié u u el-
kého deníku, zdá se jí e p ospěch Wa szawského. Její dů ody jsou šak poněkud
za ážející:
Někdy jsme aké zašli na oběd do jídelny Vysoké hudební školy na Königspla zu,
a p á ě ady, bý além hla ním s anu mnicho ského ges apa, mi Ina y-
s ě lo ala, p oč před ame ickožido ským spiso a elem německého pů odu
Ge ha dem „Ga ym“ Wa szawskim, ak ychle kapi ulo ala. Pořád dokola
jsem musel posloucha li anii, níž se ysky o ala slo a jako „s ach“ a „lí os “
a „e o ika sm i“ …34
Volba mís a, kde Ina objasňuje s ůj se ilní z ah ke Ga ymu, jis ě není náhodná. Po-
mocí e e ence na bý alé sídlo ges apa přeměněné na jídelnu je e oko ána nacis ická
minulos , k e á se ím o způsobem zpří omní a s á á se součás í příběhu. Ina u o mi-
nulos sice nezažila, ale je s ní p os řednic ím Ga yho spja a a má poci , že musí u o
30 Tam éž, s. 78.
31 Tam éž, s. 79.
32 Na en o enomén poukazuje Eleono a Hama e s é knize Vyp á ěná žido s í. V pojed-
nání o žido ské iden i ě na o ázku „co je žid“ odpo ídá, že jedním z k i é iem se po d uhé
s ě o é álce s ala „ka ego ie zkušenos i holocaus u: za žida bude po ažo án en, jehož ži-
o se o muje na základě e e ence na holocaus “. Hama 2008, s. 111.
33 Pojem „li e á ní pole“ je pře za od ancouzského sociologa Pie a Bou dieua, k e ý se
k omě jiného ěno al li u umění, zejména li e a u y, na poli iku a ekonomii. T dí, že
li e a u a získala moc o li ňo a nejen kul u ní disku s ale aké oblas poli iky a ekono-
mie. S o . Bou dieu 2010.
34 Bille 2000, s. 69.
184 SVĚT LITERATURY 52
minulos odčini . Také jiné si uaci se od áží za ížený a ne o ný z ah mezi Němci
a Židy, když Ina „… s ále ješ ě ansu, dodala s di okým a chaickým ýkřikem spi-
so nou němčinou: ‚Je mi ašeho ná oda ak lí o!‘“35 Ten o pa e ický ýkřik je spíš ý-
azem alešného účas ens í a pok y ec í než sku ečné lí os i.
Bille nei onizuje žido ský příběh o u pení pouze na příkladě Wa szawského.
V po ídce ys upuje další žido ská pos a a, aké bý alá pří elkyně Rosenhaina, E a.
I E a si os ojila příběh o u pení, aniž ho sama zažila.
Vyp á ěla, že její ma ka byla jako dí ě koncen áku, a p o ože koncen ák je
ak ma ciální a zá o eň ak anonymní slo o, zep al jsem se jí, kde že o přesně
byla. V Te ezíně, pípla iše, p o ože ěděla s ejně dobře jako já, že ukázko é
ghe o, k e ým se nacis é chlubili, bylo šechno jiné, jen ne koncen ák a e
s o nání s yhlazo acími ábo y Sobibo u, Os ě imi a Majdanku o byl sko o
áj na zemi.36
Přijala příběh s é ma ky, pomocí něhož mani es o ala žido ské u pení, k e é sice
sama nezažila, ale k e ý díky opako anému yp á ění u ářel její iden i u. E a je
pů odem z Polska, po álce přišla do Německé spolko é epubliky a později přesíd-
lila do Iz aele. Ve z ahu s E aimem Rosenhainem se cho ala nadřazeně a y olá ala
něm poci y iny, k e é Rosenhaina pa alyzo aly. U čo ala, co si Rosenhain smí do-
oli , a pokud u o h anici Rosenhain přek očil, nezd áhala se dá mu acku. P o Ro-
senhaina bylo zcela nemožné a nepa řičné jí o jakkoli opla i . Sám sebe se p al: „A co
bych aky mohl někomu, jako byla ona, ace ?“37 Neboť „když přišla do Německa, byl
o p o ni úplný šok, a kdykoli spa řila nějakém nápisu na ulici písmeno K, oka-
mži ě se jí yba ilo k omu Z …“.38 V é o cynické na ážce na označení koncen ační
ábo a se od áží ambi alence E ina zení. Pokud její ma ka byla jako dí ě Te e-
zíně, musela se E a na odi po álce a koncen ační ábo y znala pouze z yp á ění
s é ma ky. Ačkoli nímala auma izující záži ky s é ma ky zp os ředko aně a s ča-
so ým ods upem, y olá alo ní písmeno K Německu i po několika le ech šok. Do-
mní ám se, že en o šok byl zapříčiněn iden i ikací se s oběťmi holocaus u, k e á byla
obsažena e yp á ění její ma ky. Ta o na ace obě í, jež je p o ipólem na ace iny,
má Německu ak jako u Wa szawského ži nou půdu i případě E y. Také jejím
případě je Rosenhain pa alyzo án inou, sám sebe popisuje jako „syna německých
ahů“, jenž má „neu ěši elnou ouhu po ině a es u“.39
Jako e z ahu s Wa szawským i zde ep ezen uje E aim Rosenhain na aci iny,
k e ou si na jedné s aně os ojil, ale ůči k e é se na d uhé s aně aké oh azuje. Při
hádce s Inou, k e á (pod li em na ace iny) odchází k Wa szawskému, zou als í
křičí: „Já nemám s Tisícile ou říší nic společného! […] A y aky ne! Nesmíš se od něho
necha ydí a ! Takhle nám nikdy nedají pokoj, nikdy!“40 Ten o ýkřik je možná zou-
35 Tam éž, s. 83.
36 Tam éž, s. 60.
37 Tam éž, s. 61.
38 Tam éž.
39 Tam éž, s. 60–61.
40 Tam éž, s. 69.
mICHAELA PEROUTKOVá 185
alým pokusem o zad žení Iny, ale zá o eň je ý azem odmí ání pod ědomě za ede-
ného pa adigma u iníků a obě í. Bille zde poukazuje na nemožnos komunikace
mezi oběma skupinami, na pa o ou si uaci za daného s a u.
Pa adigma obě í a iníků lze čís jako i onickou pa odii na za edené his o ické na-
ace jak na německé, ak na žido ské s aně. V zá ě ečné biza ní scéně odeh á ající
se opě mnicho ském klubu Maon Bille poněkud cynicky líčí jakési žido ské pa-
nop ikum skládající se pře ážně ze s a ců, k němuž pa ří i Rosenhain a Ina a jež je
ý azem žido ských yp a ěčských z yklos í. Wa szawski se zde p omění e „s a é
chlípné mimino“ a os a ní
si yh nou uká y a začnou h á h u s y e o anými čísly, kdy en z d ojice,
k e ý má na paži yšší číslo, musí yp á ě obz lášť šťa na ou a poučnou his-
o ku z časů konečného řešení, a ip je ždycky om, že z celé odiny přežil
jen jeden, […] a pak se ke mně o očí jeden z ěch os ě imských s a ců a p onese
ysokým holčičím hlasem: „p o ás je jis ě aké moc ěžké ží , pane Rosenhaine
[…] ak jako p o nás …“.41
Posm ný hlas zemřelého dá á Rosenhaino i pomyslné ozhřešení, neboť nahlédne,
že je ěžké unés inu, na ož s ní s ále ží . Zdá se, že jak „koncen áčnické minuciózní
his o ky“, ak poci iny jsou překážkou německo-žido ském souži í a komunikaci.
Rosenhain na konci příběhu odmí á na aci iny ím, že odchází od Wa szawského
a ne eaguje na jeho ponižující olání německou přezdí kou „F i z! F i z! K noze!
Nás up!“ V om o ozkaze je yjádřena moc, k e ou si je Wa szawski jis ý, nicméně
Rosenhain opouš í mnicho skou žido skou es au aci, ne nímá olání ani Wa sza-
wského, ani Iny a jde se nadýcha če s ého zduchu do Anglické zah ady. Po ká zde
muže s hlasem Wa szawského, k e ý říká: „S ředobodem mého li e á ního díla a mých
ománů není holocaus , není yhlazení Židů, nýb ž z ušení oho o yhlazení jakož o
s ředobodu našeho ědomí“.42 Po é Rosenhain zemře jeho ná učí. Sm Rosenhaina
lze in e p e o a jako ob ácení olí, kdy se z obě i s ane iník díky omu, že Wa sza-
wski dožene Rosenhaina k sebe aždě.43 Tako é pře ácení nas ědčuje omu, že způ-
sob, jakým si Němci a Židé pama ují minulos a jak ji předá ají dál, pozbyl do značné
mí y s ou ýpo ědní hodno u a ýznamo ě se yp ázdnil. Nejde žádném případě
o ela i izaci žido ského u pení a německé iny, nýb ž o o, nají způsob, jak o nacis-
ické minulos i a žido ském u pení ho oři ak, aby nez a ilo s ůj sku ečný ýznam.
Hla ní pos a y po ídky Ha lemský holocaus se s e ablo anými na acemi minulos i
neiden i ikují p o o, že by ycházely z jejich zkušenos i, nebo že by od ážely jejich ni-
e ný pos oj a přes ědčení, nýb ž p o o, že se s aly součás í kolek i ní pamě i a s aly
se no ma i ními p o jejich iden i u. Bille o i hla ní h dino é se zmí ají za edených
s e eo ypech, k e é padesá le po álce nemají s ejný ýznam jako bezp os ředně
po álečném období.
41 Tam éž, s. 91.
42 Tam éž, s. 93.
43 Již ci . J. Chase in e p e uje Rosenhaino u sebe aždu jako jedinou možnou odpla u Wa -
szawskému. Chase 2001, s. 119.
192 SVĚT LITERATURY 52
Musela aji jak s é žido s í, ak s ou jazyko ou a kul u ní přináleži os , což, jak
ukazuje A. Hei linge o á, bylo p o ě šinu přeži ších zcela běžná s a egie. Jejich dě i
pak čas o zaží aly k izi iden i y, p o ože si nedokázaly ys ě li něk e é je y, jako
například kosmopoli ní příbuzens o, abuizo anou minulos , jazyko ou odlišnos ,
a ne ěděly, jak s ím naloži .75 I ománě Peníze od Hi le a si nechá á li e á ní po-
s a a Gi a Lauschmanno á s ou iden i u a auma izující minulos p o sebe a dlouho
ji nesdílí ani se s ou dce ou a nučkou. Až ep e s žádos í o ehabili aci se Gi ina
dce a doz ídá o její minulos i. „ P oč jsi mi o om šem nikdy nic neřekla?“76 Se s ou
iden i ou se y o ná á ak, že píše o s ých zpomínkách a zno u še zaží á e o mě
yp á ění. V ací se do doby před álečné ke s ým odičům, s é ses ře, s ému b a-
u, o k e ém se nikdy nedoz í, jak zemřel, do doby jejího ná a u z koncen ačního
ábo a a do doby po álečné, kdy jí zemřel syn a muž. V jejích zpomínkách se nei-
den i ikuje ani s češs ím, ani se žido s ím, k e é, jak bylo ukázáno dří e, jí bylo
připsáno Němci, aniž by o o s ála, ale ani s němec ím, k e é jí aké bylo připsáno,
en ok á o šem Čechy. Gi a Lauschmanno á cí í spřízněnos přede ším se s ou o-
dinou, přičemž p o ni není důleži á ani e nická, ani ná odní přináleži os . Chce bý
přede ším člo ěkem, k e ý má ná ok na s á p á a a s éby nos . Při žádos i o ehabi-
li aci jí nejde o inanční odškodnění, nýb ž o odškodnění mo ální a e ické. „Já nechci
bý odškodněna jako Němka. Já chci bý odškodněna jako člo ěk, k e ému se s alo
bezp á í. Jako člo ěk, jako občan, k e ý byl pos ižen nep á em. Chci, aby se řeklo, že
ady byl páchán zločin“.77 Gi a Lauschmanno á se sice o málně dočká jakési náp a y
kři dy, když „úřady s dily, že (její odiče) nebyli ani kolabo an i, ani Němci“78, nic-
méně ak icky se odškodnění na české s aně za s ého ži o a již nedočká. Na české
s aně není sku ečná ůle Gi u Lauschmanno ou odškodni , ehabili ace má pouze
o mální podobu, kon iskace maje ku je cha ak e izo ána jako „čin, kde a gumen y
ak byli šichni p o i ní. P o ože o byl Němec. Když jsme se á ili, bylo o ady p o nás
(německy mlu ící židy) špa ný. Cokoli js e po řebo ala, řeba občans í…“. Rep oduko-
aná ýpo ěď. S o . h p://www.pame na oda.cz/s o y/pa lu-hana-1921–671: „Paní Pa lů
nakonec sh nuje, že še, čím byl é době člo ěk špa ný nebo podezřelý, ím ším ona e
s ém ži o ě byla — Žido ka, pů odem ze Sude , uměla špa ně česky, o ec o á ník, slou-
žila anglické a mádě.“ H. A ns eino á: „To bylo hned po álce. Přišli za mámou z úřa-
du a řekli: ‚jes li dě i budou mlu i německy, ak půjdou hezky někam do lág u.‘ Já jsem
ždycky začla a máma: ‚Helenko, česky, Helenko, česky.‘“ Tel sche o á: „S dě mi jsem mlu-
ila česky, jinak o nešlo. Ch ěla jsem je pak nauči německy, ale o se mi nepodařilo. Ang-
licky se naučily dobře, ale německy se uči nech ěly. Nemohla jsem se s ými dě mi mlu i
na ulici německy a nech ěla jsem o edy ani doma, p o ože by měly p oblémy“.
75 A. Hei linge o á se zabý á ůznými s a egiemi, k e é yuží ala přeži ší gene ace židů
po álce s ohledem na s é dě i a okolí. Jednou ze s a egií byla „ odičo ská s a egie při
zas í ání žido s í“ (Hei linge o á 2007, s. 90). Německy mlu ící židé a židé z Podka pa -
ské Rusi mlu ili se silným příz ukem a yčleňo ali se ak z české homogenní společnos i,
k e á kladla dů az na s ejnos . Jakákoli odlišnos byla s igma izo ána. P o de ailnější po-
pis s o . Hei linge o á 2007.
76 Denema ko á 2009, s. 147.
77 Tam éž, s. 222.
78 Tam éž, s. 83.

mICHAELA PEROUTKOVá 193
a ozhodnu í byly účelo ě zk eslené“.79 Náp a u za zaži á po álečná auma a, kdy
Gi a po příchodu z koncen ačního ábo a málem přišla o ži o , české úřady ománě
neřeší. Neřeší je ani eali ě, neboť lze ěžko očeká a mo ální odškodnění za Gi ou
p oži é bezp á í, p o ože česká společnos nep ošla na ozdíl od západních zemí ází
e lexe a lí os i za po álečné kři dy na německo-žido ském oby a els u.80 Do po ě-
domí Čechů se u pení Židů začalo dos á a až koncem de adesá ých le minulého
s ole í. V ománě se Gi a dočkala odškodnění pouze na německé s aně, jež ji inančně
odškodnila za poby koncen ačním áboře, česká s ana se pa adoxně cí í bý oh o-
žena a ys upuje spíše ag esi ně, než aby přehodno ila s é pos oje.
Sh neme-li s o nání českého a německého li e á ního z á nění žido ské iden-
i y u edených li e á ních dílech, lze kons a o a , že německá žido ská iden i a
českém po ědomí není nijak odlišena a je zah nu a do ka ego ie Němec. Pokud
nímáme li e a u u jako ý az kul u ní kolek i ní pamě i,81 můžeme kons a o a ,
že české kolek i ní pamě i není mís o p o u pení německy mlu ících Židů a je-
jich po álečná auma a české společnos i. Nadále pře ládá dicho omie u čo aná
jazyko ou a kul u ní přináleži os í — Němec / Čech, k e á s sebou nese schema ické
nímání iníků a obě í. Ukazuje se, že české kolek i ní pamě i chybí éma holo-
caus u jako e e enční bod p o žido skou iden i u, ak jak ji de inuje Hama . V české
kolek i ní pamě i chybí po ědomí o žido ských po álečných psychických auma-
ech a následcích, jak si je šedesá ých a sedmdesá ých le ech os ojo aly ame ická
společnos a západoe opské společnos i.82 Z ománu Peníze od Hi le a yplý á, že
p o iden i u je u čující jazyk a his o ická na ace. Pokud je holocaus asocio án s ži-
do skou iden i ou, pak se o ýká pouze českých Židů. Jazyk a his o ická na ace jsou
na olik u čující, že neumožňují jiné, di e enco ané nímání. Česká his o ická na ace
se po d uhé s ě o é álce e ablo ala jako na ace obě í a jako ako á nebyla e s é pod-
s a ě přehodnocena a malých obměnách á doposud. Češi si ak nadále ná okují
u pení, přičemž přehlíží u pení d uhých.
Německé li e á ní z á nění je naopak příkladem, kdy u pení německých Židů
bylo in eg o áno do kolek i ní pamě i, je její nedílnou součás í. Ukazuje se o šem,
že u pení Židů a holocaus se s alo jakousi komodi ou, se k e ou lze účelo ě mani-
pulo a . Dicho omie iníků a obě í je pola izo ána do ako é mí y, že Němce coby
iníky zcela pa alyzuje a znemožňuje jakýkoli dialog. Výsledkem ako ého pos oje
je schema ičnos a uza řenos jak Němců, ak Židů. V po ídce Ha lemský holocaus
Maxim Bille u o schema ičnos p oblema izuje a i onizuje. Poukazuje na ýznamo-
ou yp ázdněnos é o dicho omie a odhaluje, že i pojem holocaus se s al e e enč-
79 Tam éž.
80 Na e lexi holocaus u USA, k e á s oupila do po ědomí ši ší eřejnos i článkem Heleny
Eps eino é „Dědici holocaus u“ o iš ěném oce 1977 New Yo k Times poukazuje E. Ha-
ma . Podobnou e lexi y olal Deník Anny F anko é (p ní neúplné ydání již oce 1947)
západní E opě. V Českoslo ensku byl holocaus abuizo án až do de adesá ých le , p o-
ože o o éma zas ínila na ace o u pení českých an i ašis ických bojo níků a so ě ských
ojáků. (S o . A. Hei linge o á.) Židé é o his o ické na aci chybí a jako obě i jsou y-
k esleni Češi. S o . Sniegon 2003.
81 S o . Assmann 2006.
82 S o . Huyssen 1986, s. 94–114.
194 SVĚT LITERATURY 52
ním, ne-li komodi ním ý azem, k e ý z a il s ůj sku ečný obsah a s al se nás ojem
k manipulaci. Je nasnadě, že Bille o i nejde žádném případě o zpochybňo ání u -
pení Židů, nýb ž o jeho opě o né po ozumění kon ex u současných německo-ži-
do ských z ahů a nímání his o ie.
LITERATURA
Assmann, Aleida. De lange Scha en de
Ve gangenhei : E inne ungskul u und
Geschich spoli ik. München : C. H. Beck, 2006.
Beneš, Ed a d. Odsun Němců z Českoslo enska:
Výbo z pamě í, p oje ů a dokumen ů 1940–1947.
P aha : Di a, 1996.
Bille , Maxim. Ha lemský holocaus . Přel. Jana
Zoubko á. P aha : naklada els í Hynek,
2000.
Bou dieu, Pie e. P a idla umění: Vznik
a s uk u a li e á ního pole. Přel. Pe Kyloušek,
Pe Dy . B no : Hos , 2010.
Če máko á, Radka. „Po álečné Českoslo ensko.
Obno ený s á e s řední E opě“. In Žido ská
menšina Českoslo ensku. Po d uhé
s ě o é álce. Od os obození k no é o ali ě.
Ed. Blanka Soukupo á — Pe e Salne —
Mi osla a Lud íko á. P aha : Žido ské
muzeum P aze, 2009, s. 23–35.
Činá l, Kamil. „Jak dnes zpomínáme?“ Laby in
e ue, 2012, č. 31–32, s. 204–207.
Denema ko á, Radka. Peníze od Hi le a. B no :
Hos , 2009.
Gajdošo á, Ja osla a. The Li e a y Field and he
Ques ion o Collec i e Iden i y: he Ge man Case.
New Yo k : New School Uni e si y, 2009.
Halbwachs, Mau ice. Kolek i ní paměť. Přel.
Yasa Abu Ghosh, Ma ie Če ná, Ka eřina
Gajdošo á, Ba bo a Spalo á. P aha :
Sociologické naklada els í, 2009.
Hama , Eleono a. Vyp á ěná žido s í:
O na a i ní kons ukci d uhogene ačních
žido ských iden i . P aha : SLON, 2008.
Hei linge o á, Alena. Ve s ínu holocaus u
a komunismu: Češ í a slo enš í židé po oce 1945.
P aha : G + G, 2007.
He , Je ey. Di ided Memo y: The Nazi Pas
in he Two Ge manys. Camb idge : Ha a d
Uni e si y P ess, 1997.
Huyssen, And eas. „The Poli ics o
Iden i ica ion: Holocaus and Wes Ge man
D ama“. In A e he G ea Di ide. Blooming on
and Indianapolis : Indiana Uni e si y P ess,
1986, s. 94–114.
Chase, Je e son. „Shoah Business: Maxim Bille
and he P oblem o Con empo a y Ge man-
Jewish Li e a u e“, The Ge man Qua e ly,
2001, ol. 74, č. 2, s.111–131.
Jaspe s, Ka l. O ázka iny : příspě ek k německé
o ázce. Přel. Jiří Na á il. P aha : Mladá
on a, 1969.
Ka ka, F anz. „B ie an Oska Pollak,“
27.1.1904.
Köppen, Manuel. Kuns und Li e a u nach
Auschwi z. Be lin : E ich Schmid Ve lag, 1993.
Macklem, Pa ick. „Res i u ion and Memo y
in In e na ional Human Righ s Law“, The
Eu opean Jou nal o In e na ional Law, 2005,
ol. 16, č. 1, s. 1–23.
Ni en, Bill. Facing ha Nazi Pas . London :
Rou ledge, 2002.
Olick, Je ey. The Poli ics o Reg e : On Collec i e
Memo y and His o ical Responsibili y. New Yo k :
Rou ledge, 2007.
Reich-Ranicky, Ma cel. Übe Ruhes ö e :
Juden in de deu schen Li e a u . München
: Deu sche Taschenbuch Ve lag GmbH&Co.
KG, 1993.
Ricoeu , Paul. Memo y, His o y, Fo ge ing.
Chicago — London : The Uni e si y o
Chicago P ess, 2004.
Schlan , E nes ine. The Language o Silence. New
Yo k : Rou ledge, 1999.
Soukupo á, Blanka. „Židé
a žido ská ep ezen ace českých zemích
le ech 1945–1948“. In Žido ská menšina
Českoslo ensku po d uhé s ě o é álce: Od
os obození k no é o ali ě. P aha : Žido ské
muzeum, 2008, s. 55–80.
Soukupo á, Blanka. „Modely ži o ních osudů
českých židů po šoa“. In Žido ská menšina
Českoslo ensku po d uhé s ě o é álce: Od
mICHAELA PEROUTKOVá 195
os obození k no é o ali ě. P aha : Žido ské
muzeum, 2008, s. 81–106.
Sniegon, Tomáš. „Thei Genocide, o Ou s?“
In Echoes o he Holocaus . Ed. Klas-Gö an
Ka lsson –Ul Zande . Lund : No dic
Academic P ess, 2003, s. 177–200.
S aněk, Tomáš. Pe zekuce 1945: Pe zekuce z .
s á ně nespolehli ého oby a els a. P aha :
Ins i u p o s ředoe opskou kul u u
a poli iku, 1996.
JEWISHNESS IN CZECH AND GERMAN LITERARY WORKS:
MONEY FROM HITLER AND HARLEM HOLOCAUST
This a icle deals wi h he ques ion and depic ion o Jewish iden i y a e 1945 in Czech and Ge man
li e a y wo ks. I conce ns he Czech no el Money om Hi le by Radka Denema ko á and he Ge -
man sho s o y Ha lem Holocaus by Maxim Bille while compa ing he di e en ypes o Jewishness
in Ge many and Czechoslo akia a e WWII. The ocus lies in he cons uc ion o (Jewish) iden i y
and he in e ac ion o Jewish p o agonis s wi h Ge mans, espec i ely Czechs. The a icle s i es o
show how he majo i y pe cei es and ea s he Jews in he abo e men ioned li e a y depic ion and
wha i says abou he collec i e memo y o Ge mans and Czechs.
KLÍČOVÁ SLOVA:
Denema ko á — Bille — žido ská iden i a, česko-německo-žido ské souži í li e á ním z á -
nění — kolek i ní a his o ická paměť o holocaus u — holocaus české a německé li e a uře — his-
o ická na ace — e lexe žido ského u pení li e a uře — nacionalismus
Denema ko á — Bille — Jewish iden i y, Czech-Ge man-Jewish coexis ence in li e a y depic ion —
collec i e memo y abou holocaus — holocaus in Czech and Ge man li e a u e — his o ical na a-
i e — e lexion o Jewish su e ing in li e a u e — na ionalism
Michaela Pe ou ko á (* 1967) ys udo ala němčinu a nizozemš inu na FF UK. V le ech 1998–2005
byla dok o andkou na ka edře ge mánských s udií na Ohio S a e Uni e si y USA, kde obhájila di-
se ační p áci Li e a ische und mündliche E zählungen übe die Ve eibung: Ein deu sch- schechische
Ve gleich, jež knižně yšla oce 2006 Německu. Ve s ém bádání sezaměřuje na česko-německé
z ahy, kul u ní a his o icko-li e á ní s udia s dů azem na německou li e a u u po oce 1945. Za-
bý á se yk eslením po álečné e lexe holocaus u, his o ické na ace a kolek i ní pamě i. V současné
době se ěnuje o ázce žido ské iden i y li e a uře.