Česko-kladská h anice
sedmdesá ých le ech 16.s ole í
dokumen ech A chiwu Pańs wowého
e W ocławi
Ma ie Boukalo á
THE BOHEMIAN-KLADSKO BORDER IN THE 1570S IN DOCUMENTS
OF THE ARCHIWUM PAŃSTWOWE IN WROCŁAW
This pape comp ises ab ie , anno a ed edi ion o documen s ha a e housed in he A chiwum
Pańs wowe in W ocław and a e connec ed wi h along- unning dispu e o e he dema ca ion o he
bo de due o he des uc ion o woods and bu ning o lime. The whole con lic was b ough o an
end by acommission appoin ed o such pu pose by he empe o . This case is e en mo e in e es -
ing due o he ac ha i was no only adispu e be ween wo neighbou ing es a es, as was usually
he case, bu also adispu e a he p o incial le el, be ween he go e no (hej man) o Kladsko and
aBohemian nobleman.
KEYWORDS:
dispu e; bo de ; nobili y; Kladsko; edi ion
Ve ondu H abs wo Kłodzkie (Rep. 23) A chiwu Pańs wowém e W ocławi se mezi
mnoha cizojazyčnými dokumen y (pře ážně německými) nacházejí aké opisy něko-
lika česky psaných písemnos í. Zpočá ku by se mohlo zdá , že je ěch několik olií, na
něž se en o příspě ek zaměřil, jen dalším dokladem pomě ně běžného spo u před-
běloho ské šlech y o las nic í, uží ání a ýnosech způdy. V om o případě šak šlo
oneshodu kladského hej mana sčeským šlech icem, k e á y cholila oku 1571 pře-
měřením anásledně přesným u čením h anic mezi H abs ím kladským1 aK álo -
s ím českým.2
Ten o příspě ek si neklade za cíl y oři his o ickou s udii o z azích šlech y
16.s ole í na pomezí d ou zemí či ozemských h anicích 16.s ole í. Jedná se spíše
okomen o anou edici p amene, k e ý ležel uscho aný mezi mnoha jinými doku-
men y polském a chi u amohl by poslouži dalšímu bádání.
1 Počá ek Kladského h abs í se áže k ládě Jiřího zPoděb ad, kdy se h aba y kladskými
s ali jeho syno é, k e ým bylo Kladsko uděleno léno. Kladský h abě se ak s al leníkem
českého k ále. Na počá ku 16.s ole í se jako léno dos alo Kladsko do ukou Wi elsbachů.
Po leklých spo ech onás upnic í  om o odě nakonec Kladské h abs í  oce 1569 y-
pla il Maxmilián II. as al se kladským h abě em. Český k ál ak ládl K álo s í českém
iH abs í kladském, kde byl zas upo án hej manem. Viz F an išek MUSIL, Kladsko, P a-
ha 2007, s.57–76.
2 A chiwum Pańs wowe we W ocławiu (dále jen APW), . H abs wo Kłodzkie (dále jen
Rep.23), sign. 28, ol.62–72.
94 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2020
Podobně jako mnoha jiných případech spo ů mezi d ěma šlech ici 16.s ole í,
byly aké zde popudem k y yčení h anic dohady k ůli údajným pychům. Nu no
doda , že řešení samo ného pychu up a o al ehdejší zemský zákoník, Vladisla ské
zřízení zemské, ěmi o slo y: „Jes liže by k o cizie g un y u ázal, buď o lesy, louky,
dědiny, řeky, po oky, aneb k e ýchkoli jiných ěcí uží a i nedal ajemu škodu činil
aneb ybník na g un cizí opil aneboli o aké louky alesy přesekal aneb se poddacie
cizie u ázal aneb g un y poddacieho ao o pře byla, k ož by o d žal, a ěch g un uo
po napomenu í pos úpi i nech ěl, en aby jeho pohnal na pychu, ne zmoci. Abyl-li by
naň en pych u eden před pány plném soudu, aby za en pych napřed omu, komuž
jes jej učinil, padesá kop g ošuo českých dal ag un uo ěch jemu pos úpil e d ú
nedělech po ozsudku. A  ěch d ú nedělech aby škody dal azapla il bez puohonu.
Pakli by en požena zpychu nep o edl, zaplať d uhé s aně éž šecky škody, k e éž
úředníky nalezeny a ozeznány budú.“3
Případ, k e ého se en o příspě ek ýká, se odeh ál mezi K yš o em Muchkem
zBuko a, k e ý polo ině 16.s ole í zas á al pos hej mana Kladského h abs í,
aVilémem T čkou zLípy ana Veliši, k e ý las nil pozemky poh aničí, jež nále-
žely kpans í Opočno. Podle dokumen ů nacházejících se e w ocławském a chi u
se Vilém T čka ob á il na kladského hej mana lis em, němž mu oznamuje, že se do-
slechl od s ých služebníků, že K yš o Muchek nechal zajmou  oce 1562 uhláře,
k eří pu o ali se dře em.4 Dře o o iž podle kladského hej mana mělo pocháze p á ě
zkladských lesů. Vilém T čka zLípy šak namí al, že zmiňo aný lad pocházel zjeho
lesů. K yš o Muchek zBuko a mu p o o nabídl, aby se spolu sešli přímo na mís ě, kde
byli uhláři zaja i, aby bylo možné přesně u či , na čím pozemku se še odeh álo.5
Kpodobné si uaci došlo aké  oce 1564, kdy se Vilém T čka zLípy ana Veliši
ob ací na kladského hej mana s ím, že se doslechl ozad žení s ých poddaných, k eří
lesích pálili ápno. Podle K yš o a Muchka se šak opě jednalo opřípad, kdy č-
ko š í poddaní pálili ápno na území Kladského h abs í.6
P o ože se spo y opako aly, byl kladský hej man císařem po ěřen, aby h anici spolu
sdalšími osobami yměřil. Po é měl za úkol še sepsa , zasla císařské kanceláři aná-
sledně měli bý do P ahy kzemskému soudu z áni s ědci, k eří měli celý zápis dos ěd-
či . P o ože ale něk eří z ěch, kdo během pu o ání po pomezí oh anici ypo ídali před
K yš o em Muchkem, byli elmi s aří, požádal kladský hej man hned ú odu doku-
men u císaře, aby y o osoby po innos i ces o a do P ahy kdeskám zemským zp os il.
3 Pe KREUZ— I an MARTINOVSKÝ (edd.), Vladisla ské zřízení zemské ana azující p ame-
ny (S a o ácla ská smlou a aZřízení o učnicích), Dolní Břežany 2007, s.235, čl. 466.
4 Pokud by omu op a du ak bylo, došlo by opě kpo ušení zemského zřízení, p o ože „K ož
by cizího u azbě d žal p o nějaký zlý anešleche ný sku ek akdyž by pán člo ěka k omu
poslal, ukohož sedí, aby mu jej ydal jako člo ěka jeho iem zpuosobem, jako by nic zlé-
ho neučinil, než jako by jemu zběhl, ch ě poku y ze // 20 hři en pohna i, nemá jemu na o
jeho yda i, než má se při om zacho a i člo ěku jako ijiném zločinci edle s olenie zem-
ského onařčení aozločinciech.“ P.KREUZ— I.MARTINOVSKÝ (edd.), Vladisla ské zříze-
ní zemské, s.185–186, čl. 271.
5 APW, . Rep. 23, ol.36–44.
6 Tam éž, ol.45–49.
MaRIE BOuKaLOVÁ 95
Vymezo ání h anic císařem po ěřenou komisí začalo e s ředu po neděli Jubila e
oku 1571. S ano ená komise p ocházela mís a, k e á h aničila sK álo s ím českým,
Kladským h abs ím aSlezskem. K uce měla nejen osoby s a u y ířského, ale aké
poddané, k eří ypo ídali os a u h anic ak, jak si je pama o ali, nebo ak, jak jim
onich yp á ěli jejich předci. Bohužel šak  om o dokumen u nejsou zmiňo ána
jména osob, k e é podá aly zp á u os a u česko-kladské h anice, ap o o je nelze u či .
Dokumen , němž je h anice mezi Kladskem, Čechami aSlezskem popsána, se
nachází na jedenác i oliích. Psán je českou no ogo ickou poloku zí ou aje ozdělen
na sedm čás í podle h anice českého pans í sKladskem, jíž se popis ýká. Každá
z ěch o čás í má po s aně popisek supřesněním, ok e ou h anici se jedná. Ten je
psán německy, německou no ogo ickou ku zí ou ( následující edici jsou y o po-
pisky označeny ku zí ou). Celý dokumen byl sepsán zpopudu již zmiňo aného
kladského hej mana K yš o a Muchka aAb aháma H ocha zMezilešic, k eří s anuli
komisi zřízené císařem kúčelu přesného s ano ení h anic Kladska aČech.
Au o ex u při jeho psaní yuží al češ iny, a šak lze zde naléz odlišnos i od
česky psaných dokumen ů z ni ozemí z éže doby. Pokud bychom se zaměřili na
zk aco ání slo , nachází se  ex u jen e ýjimečných případech.
Vdokumen u se aké obje uje elké množs í pomís ních jmen, což je sohledem
na jeho po ahu logické. Můžeme se zde se ka například sb oumo ským kláš e em,
k e ý je popise označo án aké jako opa s í B auna. Vpřípadě zámku, k e ý je
dokumen u zmiňo án jako Fi šiš ejn, se snej ě ší p a děpodobnos í jedná ozámek
Książ, k e ý se nachází Dolnoslezském knížec í nedaleko měs a Wałb zych aje-
hož jméno němčině zní Fü s ens ein. P oblema ický je aké přepis samo ného slo a
Kladsko, p o ože se písemnos i obje uje několika obměnách. P o o bylo přepisu
ponecháno ždy  é podobě, níž se samo ném ex u ysky uje. Celá ansk ipce
ex u se řídí p a idly u čenými I anem Šťo íčkem p o přepis no o ěkých his o ic-
kých p amenů.7
Samo ná ces a komise as ědků začíná u z .Pai enk un u. Pai enk un (zřejmě se
jednalo onějaké s a ení) se nacházel u a na é ces y, k e á u čo ala h anici mezi
Čechami ( u o oblas sp a o alo b oumo ské opa s í) aKladským h abs ím či Dol-
noslezským knížec ím. P o ože se na d uhé s aně nenacházel žádný ozces ník,
k e ý by u čil, komu pozemky pa ří, edl se mezi h abs ím Kladsko apans ím Fü s-
ens ein, k e é se nacházelo Dolnoslezském knížec í, spo o o, komu pozemky
náleží.8
Komise pak dále pos upo ala po již zmiňo ané a na é ces ě až ke s ezce, k e á
ji edla přes hřeben sk z d ě čihadla anásledně k elkému buku, k e ý sloužil jako
mezník. Ten o buk dělil pozemky mezi b oumo ským opa s ím, Kladskem aSlez-
skem. Od ud se skupina osob ydala dolů zkopců, až došla ke s udánce, uníž se opě
nacházel h aniční buk, k e ý ořil h anici mezi Slezskem aKladskem. Voda, k e á
od s udánky od ékala, se posléze lé ala do zřejmě č míle zdáleného po oka z a-
ného Sulzpach apodle ýpo ědí osob, k e é skomisí pu o aly, se jednalo opo ok na
7 I an ŠŤOVÍČEK, Zásady ydá ání no o ěkých his o ických p amenů zobdobí od počá ku 16.s o-
le í do současnos i, P aha 2002, s.53–57.
8 APW, . Rep. 23, ol.63–64.
96 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2020
slezsko-kladské h anici. Samo ný po ůček se nacházel nedaleko silnice od Ne adu
ke S ídnici (na é o ces ě se ale žádná pomezní znamení nenalézala). Ksilničce edla
ces a, k e á p a děpodobně opiso ala ok po ůčku od zmiňo ané s udánky.
V émže oce se komise ydala aké p o ěři h anice mezi jedno li ými českými
pans ími aKladským h abs ím.9 Její ces a započala p a děpodobně okolí sí Ja-
o nice (dnes Jawo nica) aMalý Jiříko ec (dnes Je zykowice Małe). Obě se dnes nachá-
zejí Polsku. Nejp e byla p o ěřo ána h anice mezi pans ím Homole Kladsku
apans ím F ymbu k Čechách. Výchozím bodem p o o o pu o ání byla ces a, k e á
edla smě em do Le ína (dnes Lewin Kłodzki). Ten o ú oz, k e ý edl sk z hus ý les,
ořil při ozenou h anici mezi oběma pans ími. Po zmiňo ané s ezce komise došla
až kmís u, kde s ál usilnice edoucí zOlešnice O lických ho ách do Dušníků (dnes
Duszniki-Zd ój) kamenný kříž. Všichni po é pok ačo ali pu o ání po již zmiňo ané
ú ozo é ces ě. Ta edla od kamenného kříže zhů u do kopce, na němž podle s ědků
dří e s á al další kamenný kříž, k e ý byl odsud odnesen. Kým, o s ědci ne ěděli.
Čás s ědků se  om o mís ě od komise odpojila, a o k ůli ná očnos i ces y as ému
s áří. Os a ní pok ačo ali dále sk z jedlo ý abuko ý les přes Kozí hřbe . Na cholu se
opě nacházel kříž sbukem, k e ý u čo al h anici pans í. Vysadi jej p ý měl necha
o řice le dří e Jiřík Žejdlic ze Šen eldu. Od zmiňo aného kříže byla komise edena
přes Suchý ch kdalšímu meznímu buku, němž byla y esaná hla a zub a. Tu zde
nechal y esa Jan P ok zVelnic, hej man pe nš ejnského pans í. H anice dále edla
přes Jámy, nichž se aké nacházel buk u čující pomezí, akolem mysli ny, k e ou zde
nechal ys a ě Vilém T čka zLípy.
Komise, edena po hřebeni, došla ke d ěma kamenům apo é již začala ze Suché
ho y ses upo a kp ameni Če ného po oka.10 Ten o po ok se lé al do řeky O lice
a aké on ořil při ozenou h anici. Podél řeky O lice se komise dos ala kpo oku,
k e ý byl nazý án Mezní.
H anice byla upřesněna aké mezi pans ím F ymbu k aSolnice, Solnice aRych-
no adále pak mezi Kladskem apans ími Roky nice aŽampach. Dokumen , k e ý
díky é o ces ě znikl, se měl s á dokladem h anice, k e ou žádná ze zmiňo aných
s an nebude napada , aměl ak předcháze spo ům, jež byly  é o oblas i ak čas é.
Přes ože byla na základě ýše zmíněného spo u h anice přeměřena, bohužel není
známo, čí p ospěch byl kon lik nakonec ukončen.
EDICE
A chiwum Pańs wowe we W ocławiu, . H abs wo Kłodzkie (Rep. 23),
sign. 28, ol.62–72.
ol. 62
Nejjasnější a elikomocný římský císaři, uhe ský, český e c. k áli, Pane Pane nejmi-
los i ější, Naší Císařské mi[los] i služby naše poníženě apoddaně zkazujeme, Naší
9 Tam éž, ol.66–72.
10 Ten o po ok je p ameni zmiňo án aké jako Če ený.
MaRIE BOuKaLOVÁ 97
Císařské Mi[los] i dlouhého zd a í, šťas ného pano ání, í ězs í nad nepřá eli od
Pána Boha šemohoucího žádáme.
Jakož js e Vaše Cí[sařsk]á Milos nám milos i ě po učení učini i áčili, abychme spo-
lečně meze H abs í glackého, ok e éž nemalí odpo o é sněk e ými pány sousedy
émuž H abs í glackému přísedícími jis ých mís ech, sou sjeli. A ako é meze oči ě
spa řili, ak omu šemu zp á u s ou sepsanou učinili. Podle k e éhož o milos i é
ůle apo učení Vaší Cí[sařsk]é Mi[l]os i ak sme se poslušně apoddaně zacho ali
ana a mís a dnů pominulých sjeli, je spa řili, od lidí s a ých ip os ředního ěku,
pokudž jim o om ědomé bylo anám ukazo ali, zp á u sme zali. Aodkud apokud
po ýchž mezech od ýchž lidí edeni sme byli, o šeckno sme pořádně podle způsobu
mezního, pokudž ozum náš pos ači i mohl, spis u edli aNaší Cí[sařsk]é Mi[los] i
poddaně odsíláme šeckno, při om Vaší Cí[sařs]ké Mi[los] i poddaně oznamujeme,
že něk e ý lidé, k e ýž o ěch mezech zp á u dá ali, elmi s a ý sou, ješ ě p o s a os
anemoc na a mís a yje i nemohli. Podle našeho nebylo by škodné p o sm , aby
ks ědomí edeni byli, ale do P ahy jse nebudou moci dop a i i, než musil by písař
od desk zemských do H abs í glackého yp a en bý i, což Vaší Cí[sařs]ké Mi[los] i
milos i ém u áčení zůs a ujeme, as ím se Vaší Cí[sařs]ké Mi[los] i kmilos i ému
och aně po oučíme. Da um na Glacku sedmnác ého dne měsíce Máje, jinak e č -
ek po S[ a] é Žo ii Lé a P[áně] LXXI.
Vaší Císařské Mi[los] i
ě ní poddaní
K yš o Muchek zBuko a na Voseku
hej man H abs í glackého
Ab aham H och zMezilešic
ol. 63
Ge ich wegen de G änz zwischen B auna und de G a scha z Kloz.
Lé a e c. LXXI s ředu po neděli, k e áž slo e Jubila e, pří omnos i něk e ých osob
s a u y ířského ajiných lidí obo ných zH abs í gla zkého, éž páně opa o ých
kláš e a B oumo ského, přišli sme na mís o, k e éž slo e Pai enk un u, na k e-
émž o mís ě ukázáno j[es] nám ozces í jedouce od B oumo a, jedna ces a a ná,
k e áž jde na le ou uku, ad uhá na p a ou, a upřímější j[es] , u  om mís ě zp á a
dá ána j[es] , že a ces a a ná dělí k un y b oumo ský ak un y klacké ak, že o
šeckno, což na le ou uku j[es] , náleží kB oumo u, acož na p a ou uku, kGlacku,
než že Páni Slezáci souc omu na odpo p a ý, bej i k un y kSlízku náležející kzámku
Fi šiš ejnu ah anice, čemuž se mís a nedá á aniž ozum ukazuje, nebo se při émž
ozces í žádného mezníku ani h aničníku nenachází, od k e éhož o ozces í ou a -
nou ces ou na le ou uku byli sme edeni za několike ý hony až na ces u u řenou,
k e ouž o ces ou, jsouc edeni dos i daleko: Přišli sme na s ezku, k e áž jde po hře-
benu sk ze d ě čihadla až k elikému buku, k e ý j[es] zje ný mezník ah aničník,
k e émuž Páni Slezáci mís o dá ají, p a íc, že oliko dělí k un y slízké ak un y b ou-
mo ské, o šecko, což j[es] nap a o od ýš do čeného ozces í až k émuž buku, bej i
k un y sleské kFi šiš ejnu náleži é, acož nale o, kB oumo u náležející, k e éž o
se nic ne kládají, od k e éhož o ozces í až k émuž buku h aničníku j[es] eliký

98 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2020
č míle. Lidé pak poddaní glač í ab oumo š í něk e ý oznamují, že o šecko, co
nap a o j[es] , sou k un o é kGlacku náležející a en buk lizo aný že j[es] h anič-
ník dělící k un y b oumo ský, slízký aglacký, od k e éhož o h aničníku byli sme
edeni předce dolů po hřebenu až ks udýnce, k e áž slo e Mezní, k e áž o s ud-
nička leží pod ces ou, k e áž jde od měs a Ne odu kS ídnici, nad k e ouž o s udýn-
kou a  é ces i nalízá se buk eliký ana něm lizo é, u lidé p a ili, že o, což po le é
s aně j[es] , náleží kSlizku akzámku Fi šiš ejnu, aco po p a é s aně, kGlacku. Z é
pak s udýnky Mezní jde oda až do po ůčku, k e ýž slo e Sulzpach, u sou lidé ozna-
ol. 64
mo ali, že a oda, k e áž z é s udýnky jde ase áhne, dělí k un y sliské aglacké,
a ak od ýš do čeného buku dolů až k é s udničce Mezní, aod é s udýnky kudy
zní oda je ase áhne do po oka Sulzpachu, že sou p a é meze ah anice, dělíc  ěch
mís ech h anice slíské aglacké, omu se od Pánů Slezáků neodpí á. A ak od ýš
do čeného buku ks udýnce mezní aod é s udýnky mezní k émuž po oku Sulzpa-
chu j[es] dobře č i míle.
U éhož po oku dá ána j[es] zp á a, že by Páni Slezáci en po ůček Sulzpach ch ěli
mí i za mezní. Po ůček, k e ýž se počíná pod ces ou ýše do čenou, k e áž jde od Ne-
adu kS ídnici ejšeji šak několike ý hony, ale od éhož začá ku po ůčku j[es] ksil-
nici ýš do čené dob ých půl d uhých honů , při k e éž o silnici žádných znamení
mezních se nenachází anenajde, po omně sou silnicí jdouc chází se na ces u, k e áž
zhů u jde k ýš do čenému ozces í, jakž j[es] oznámeno, že jedna ces a a ná jde
na le ou uku ad uhá na p a ou, a ak od éhož mís a opě i, kdež oda padá z é s u-
dýnky do po oku Sulzpachu až do ozces í napřed do čenému, j[es] eliký č míle,
a ak éž h anicejch ch ěli by sobě Páni Slezáci osobi i, aže by náleže i měl kzámku
Fi šiš ejnu.
Což j[es] u  ýchž mezech ah anicích na odpo u mezi k un y kH abs í glackému
náležejícími ak un y kzámku Fi šiš ejnu do knížec í Sliského náležejícím, j[es]
ýchž k un ů ůkol za ři č i míle.
ol. 65
Ge ich wegen de ich igen al en g anz zwischen des he scha e Hummel und F ym-
bu k e c.
Téhož lé a e c. LXXI jiného dne, edeni sme byli od lidí obo ních ze si Ja o nice
aMalého Jiříko ce kzámku Homoli náležejících na meze ah anice, k e éž dělí k un -
y homolské kH abs í glackému náleži é ak un y F ymbu ské, u souce při e-
deni od ýš jmeno aných lidí na ces u, k e áž jde od Le ína, a ou ces ou ou ozu s a-
ému— sp á u sou nám ýž lidé dá ali, že a ces a s a á, k e áž ýmž s a ý ou ozem
zhum šla, byla j[es] azůs á á za p a ou mez ah anicí, dělíž k un y obous anně se
zbíhající, k e éž ou ozu s a ému aces ě zjedné s any po p a é uce ode si Lho y
kF ymbu ku náležející, azd uhé s any po le é uce od ýš do čených sí Ja o nice
aMalého Jiříko ce kzámku Homoli éž náležející, ak že o, což po le é uce j[es] , ná-
leží kzámku Homoli, acož po p a é uce, kzámku F ymbu ku, k e émuž o ou ozu
s a ému, a o ces ě s a é, šickni lidé ze si Lho y, jichž o pole k é ces ě s a é přichá-
MaRIE BOuKaLOVÁ 99
zejí, mís o dá ají, apřes ouž ces u s a ou, ces u da ší ýž ou oz p o i s ému poli za-
me ali až kno é ces ě po ahuje, jménem Duchoň Vlk, čehož j[es] se jemu ždycky
b ánilo ab ání, ou pak ces ou edeni sme byli sk ze les eliký až kkamennému kříži,
k e ýž s ojí uces y asilnice, k e áž jde od Dušníku kVolešnici, k e áž o ces a od ýš
do čeného mís a aou ozu až k émuž kříži kamennému j[es] p a á meze ah anice,
dělíc k un y homolské a ymbu ské, o, což j[es] na le é uce, náleží kHomoli, a ak
kGlacku, acož po p a é s aně, F ymbu ku, a ak kKo uně české. Od oho kříže ka-
menného edeni sme byli ejš do čenou ces ou asilnicí zhů u kmís u, na k e ém
nám lidé obo ní oznamo ali, že sou od předků s ých lidí s a ých slyšali, že ýž kříž
kamenný na émž mís ě s ál abyl, ale že z éhož mís a doleji asi
ol. 66
d oje hony snešen j[es] . Jak aod koho ne ědí, od oho mís a az é silnice ýš do čené
na le ou uku byli sme edeni od ěchž lidí s a ých aněk eří p o sešlos ěku ane-
moc bý i pří omni nemohli, sk ze les jedlo ý abuko ý hřebenem kKozímu hřbe u
apo om sk ze ýž Kozí hřbe hřebenem zhů u, k e émž o Kozím hřbe ě na hoře
při edeni sme byli kbuku elikému, na němž se nachází znamení mezní kříž, ok e-
émž o kříži ýž lidé nám zp á u dá ali, že j[es] jej před řidce i le y Pan Jiřík Žejd-
lic zŠen enldu ana Z olině si, souc y časy d žení zámku Homole, s ím k omu
příslušens ím učinil, ad ži eli zámku F ymbu ku, oho času nějakého Pana Anděla
zRono ce, dáleji a ejšeji  y ho y alesy k ačo a i j[es] zb aňo al ahájil, čemž
j[es] jemu nikdýž na odpo nas oupeno ani odpí áno nebylo. Od k e éhož o buku od
ýchž lidí edeni sme byli kSuché hoře apřes ouž ho u Suchou hřebenem byli sme
pře edeni kbuku, na k e émž o nachází se ysekaná hla a zubří, ak e éž o ýš do-
čení lidé zp á u dá ali, že j[es] ji pří omnos i jich nebož ík Pan Jan P ok zVelnic,
souc ěch časů hej manem uJeho Mi[los] i P.P. zPe nš ejna na Glacku, yseka i dal,
a nepo ušena anezkažena zůs á á. Od k e éhož o buku byli sme edeni ýmž hře-
benem kjakési jámě ykopané, nad níž s ojí buk. O é jámě íž lidé neuměli žádné
zp á y dá i, co j[es] o, aod koho učiněno aza jakou příčinou. Od éž jámy, když sme
byli edeni hřebenem po éž Suché hoře, ukázána j[es] nám chalupa mysli ecká na
le é s aně, a ak na k un ech homolských Glacku náležejících, k e áž o předešle ne-
daleko od oho mís a éměř hřebenu éž Suché ho y pos a ena byla, ok e éž o cha-
lupě íž lidé oznamo ali, že ne ědí, kdy ak e ého času am přes a ěna j[es] . A o že
j[es] se s á i musilo zpo učení nebož íka P.P.Viléma T čky zLípy.
ol. 67
Souc pak dále edeni ýmž hřebenem ke d ěma kamenům písko ým, k e ýž že sou
samo os lý, od ěch kamenů edeni sme byli z éž Suché ho y přímo dolů až
kmís u, kdež se počíná Če ný po ok, podle k e éhož o po oku, souce edení předce
dolů až křece Vo lici, do k e éž ýž po ok padá, u sou nám ýž lidé ýš do čení
zp á u dali, že sou o od s a ých lidí dědů io ců s ých slýchali, že od éhož ka-
menného kříže až do řeky Vo lice udy sou p a é meze ah anice a o, což j[es] po
le é uce, náleží kzámku Homoli, a ak kH abs í glackému, acož po p a é uce,
kzámku F ymbu ku, a ak kČechům, ale aby oni měli o s ejmi přísahami zp a i i,
že sou oho ak g un o ně po ědomí, že oho učini i nemohou, než o om že s ědomí
100 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2020
dali, což sou od předků s ých s a ých lidí slýchali, po a mís a uží ali, jiným uží a
zb aňo ali ahájili o ys ědči i ch í, dá ajíce u zp á u, že  om e šem hřebeně,
kdež ody padají nale o do Glacka anap a o do Čech, že dělí. Od k e éhož o po oku
Če ného edeni sme byli dolů podle řeky Vo lice od jiných lidí obo ných až kpo-
oku, k e ýž slo e Mezní, a u sou nám ýž lidé oznamo ali, že se u skoná ají k un-
o é kzámku F ymbu ku náležejících ak, že o, což po le é uce řeky Vo lice j[es] ,
náleží kzámku Homoli, acož po p a é s aně, kzámku F ymbu ku, nebo ýž po ok
Mezní ak řečený, k e ýž padá do řeky Vo lice, dělí k un y ymbu ské asolnické
Pana Benjamína zVlkano a zbíhající se křece Vo lici, ale na d uhé s aně éž řeky
Vo lice nenachází se žádná znamení mezní, k e áž by ukázána mohli bej i, že za ouž
řekou Vo licí sou k un o é F ymbu ku azase kSolnici náležející, nýb ž nap o i omu
od ýchž do čených lidí zp á a j[es] dána, že od ýš do čeného po oku Če ného, k e-
ýž padá do řeky Vo lice, že éž řeka Vo lice předce dolů až do po oku Če eného
ol. 68
dělí H abs í glacké od Čechů , k e áž o řeka Vo lice začá ek s ůj má nad ýmž Če -
ným po okem k un ech homolských.
Což j[es]  ýchž mezech ah anicích na odpo u mezi pans ím homolským kH ab-
s í glackému náležejícím, adob ý pamě i P.P.Vilém T čka zLípy ak un y kzámku
F ymbu ku náležejícími, j[es] ýchž k un ů dobře zdíli za půl d uhé míle ašíři
něk e ým mís ě za míli, a něk e ém za půl míle, jakž ýž lidé sp á u nám dá ali,
až se knám na dýl mnoho dýle zdálo.
G änz zwischen F ymbu g und Solnic
Od éhož po oku nahoře jmeno aného mezního, k e ýž dělí k un y ymbu ské asol-
nické k éž řece Vo lici se zbíhající, dána j[es] nám zp á a od ýchž lidí obo ních, že
áž řeka Vo lice dělí k un y Solnické ak un y kGlazku náleži é až do po oku, k e ýž
slo e V aco ado é řeky Vo lice padá, a u s olné s any řeky Vo lice, při éž řece
Vo lici dělí k un y solnické a ychno ské ak, že počnouc od d uhého břehu řeky Vo -
lice nap o i ýš do čeného po oku Mezního, k e ýž dělí k un y ymbu ské ssolnic-
kými až do břehu nap o i éhož po oku, k e ýž slo e V aco , k e ýž dělí éž k un y
solnické ak un y ychno ské, o, což po le é uce j[es] , náleží kGlazku s ýmž bře-
hem apolo icí řekou Vo licí a o, což po p a é uce éž řeky Vo lice sbřehem apůl
Vo lici j[es] , že náleží kSolnici.
Co j[es] u,  ýchž mezech ah anicích na odpo u mezi k un y H abs í glackého
ak un y Pana Benjamína zVlkano a kSolnici náležejícími, j[es] ýchž k un ů
zdíli na ři č i míle anašich olikéž, jakž od ýž lidí obo ních zp a eni sme.
ol. 69
Ge ich zwischen Solnic und Reichenau
Od éhož po oka, k e ýž slo e V aco adělí k un y solnické a ychno ské po p a é
s aně, jdouc dolů po řece Vo lici až kpo oku, k e ýž slo e po ok Žabí, k e ýž o po-
ok Žabí u, kdež padá do ýš do čené řeky Vo lice, en dělí k un y ychno ské a o -
lické ak, že počnouc od d uhého břehu řeky Vo lice nap o i émuž po oku V aco až
do břehu nap o i po oku, k e ýž slo e Žabí, zd uhé s any řeky Vo lice, áž řeka dělí
MaRIE BOuKaLOVÁ 101
k un y ychno ské ak un y glazké ak, že o, což po le é uce j[es] s ýmž břehem
apolo ici Vo lici náleží kGlacku, a o, což po p a é uce j[es] , jdouc dolů po éž řece
Vo lici, s ýmž d uhým břehem apolo ici Vo lici náleží kRychno u, ale poně adž i
obojí k un o é, jak Glač í, ak aky ychno š í, Vaší Cí[sařs]ké Mi[lo]s i dědiční sou,
u a  ěch mís ech žádní odpo o é bej i nemohou.
G änz zwischen den glazischen und Roki ni z
Dálej j[es] nám opě i jiného dne od lidí obo ních oznámeno iuloženo, že áž řeka
Vo lice předce dolů dělí amezuje k un y glacké a oky nické, o iž počnouc od u-
hého břehu řeky Vo lice nap o i po oku, k e ýž slo e Žabí, adělí na p a é s aně
Vo lice k un y ychno ské a oky nické, k éž řece Vo lici se scházejí, předce dolů
po éž řece Vo lici až do bře[h]uřeky Vo lice nap o i po oku, k e ýž slo e Malá Vo -
lice, a padá do řeky Vo lice, nad k e ýmž o po okem Malou Vo licí ana břehu éměř
Vo lice řeky, j[es] buk eliký ana něm křížo é, k e ýž o po ok abuk, že dělí k un y
oky nické akzámku Žampachu náleži é, u  om mís ě křece Vo lici se scházející,
a ak áž řeka Vo lice od ýš do čeného břehu nap o i po oku, k e ýž slo e Žabí, že
do břehu nap o i po oku, k e ýž slo e Malá Vo lice a émuž buku, dělí k un y klacké
a oky nické, že o, což j[es] po le é uce s ýmž břehem apolo icí řekou Vo licí, ná-
leží kH abs í glackému, a o, což po p a é uce jdouc dolů po odě s ýmž d uhým
břehem
ol. 70
apolo icí řekou Vo licí, náleží kRoky nici, ale poně adž nebož ík P.P.Jan Lýček
zRýzm bu ku ana Bo oh ádku, ch ějíce za řekou Vo licí g un y s é mí i, majíc  ěch
mís ech eliký odpo zdob ý pamě i os ěceným kníže em A noš em, jakož o y časy
H abs í glackého, žádných pořádných h anic ani mezí za ouž řekou Vo licí j[es]
nep okázal, nýb ž ako é obeslání o y meze ah anice bylo j[es] zd iženo ana po-
řád p á a s aně ch ěli se ok un y u, kdež náleží, soudi i, ukázáno, čehož j[es] se
 ěch o časech od jedenmezci ma le nes alo, a ak kdyby ijaké p á o P.P.Zikmund
Lyček zRýzmbu ku jakož o syn adědic k ěm k un ům měl, poně adž j[es] ne inil,
po p á ě nešel, již by mu pos ači i nemohlo, aaž j[es] na onen čas na odpo u bylo
j[es] oho po éž řece Vo lici za půl d uhé míle zdíli.
G änz zwischen dem Glazischen und Žampaschen
Dáleji sme byli jiného dne edeni po éž řece Vo lici od lidí obo ních as a ých, k e-
ýž sou nám ukázali aoznámili, že áž řeka Vo lice předce dolů dělí amezuje k un -
y H abs í glackého ak un y kzámku Žampachu, o iž počnouc od d uhého břehu
řeky Vo lice nap o i po oku, k e ýž slo e Malá Vo lice, abuku Mezníku nad ímž po-
okem s ojícímu, k e ýž o na p a é s aně řeky Vo lice, padajíc do ní, dělí k un y
žampaské a oky nické k éž řece Vo lici se scházející předce dolů po éž řece Vo -
lici až kpo oku Če enému, ak áž řeka Vo lice od ýš do čeného břehu p o i po-
oku Malé Vo lici a émuž buku Mezníku až do éhož po oku Če eného, k e ýž do
éž řeky Vo lice po le é uce padá, dělí k un y H abs í glackému náleži é ak un y
kzámku Žampachu, že o, což j[es] po le é uce s ýmž břehem apolo icí řekou Vo -
licí kH abs í glackému náleží, a o, což po p a é uce jdouc dolů po odě s ýmž