„T ocha jen ody nás dělí!“
Oubíhání, úběžníku, ona igaci
Pa el Ko dík
Kabine hudební his o ie E nologického ús a u Akademie ěd České epubliky, . . i.
ko [email p o ec ed]
RÉSUMÉ
‘Only Sligh ly Does he Wa e Sepa a e Us!’. On Flowing, he Vanishing Poin , and Na iga ion
The opic o ou delibe a ion is esonance as an issue o unde s anding ou sel es and he wo ld,—
an unde s anding ha is undoub edly ela ed o speech. Resonance, as an issue, opened by senses in
he wo ld; an issue opening o senses and in he wo ld; esonance as ama e o senses, whose sen-
so ium commune is he body: becoming o he body ( he body-becoming), he e o e always aques-
ion o iden i y and di e ence (iden i ying and iden i ied, ma king and ma ked, di e en ia ing and
di e en ia ed). The subjec o ou delibe a ion is he undula ion ha shapes canno be ep esen ed
by he shape o he wa e o by he sum o indi idual shapes o he wa es (any con i ma ion, eassu -
ing o My-sel in ashape o by ashape is always se iously h ea ened by he disin eg a ion o Me).
So, i Eas e n hough says “ he shape is emp y”, besides he philosophe o being and exis ence, be-
sides he phenomenologis , besides he me aphysician, besides he philosophe o he body, besides
he philosophe o signi icance, in ou e lec ion we also ecognize he philosophe o emp iness.
KLÍČOVÁ SLOVA / KEYWORDS
Na cis; P ospe o; Gilgameš; řeč; icho; pozo nos ; ezonance; lnění; iden i a; iden i ikace; he e o-
nomie; O idius; P oměny; Milosla Kabeláč; Dino Buzza i; Sedm poslů; nau ismus / Na cissus; P o-
spe o; Gilgamesh; speech; silence; a en ion; esonance; ondula ion; iden i y; iden i ica ion; he-
e onomy; O idius, Me amo phoses; Milosla Kabeláč; Dino Buzza i; The Se en Messenge s; nau ical
pe spec i e.
Následující ú ahy1 se oblas i, jež jim byla ýchozím impulzem, do knou jen ok ajo ě.
Vpozadí osno y, k e á en o podně oz ine ak e ou budeme o mulo a z ilologic-
kého a ilozo ického zázemí, s ojí ázání po hudebním díle, po smyslu hudebního díla:
y o ú ahy pos upně y s á aly spolu se snahou pos ihnou osu sou islos i u či ého
uza řeného, es e icky adikálně o mulo aného díla— díla sklada ele Milosla a Ka-
beláče (1908–1979).
1 Za čas apozo nos , jež mi ěno ali s řícnými ozho o y nad ím, co se pokouším říc ,
s dečně děkuji p o eso u I anu Voj ěcho i, docen u Danielu Voj ěcho i adocen u Pe u
Málko i.
OPEN
ACCESS
68 SLOVO A SMYSL 29
Pe spek i a našich ú ah je nau ická. Tím jsou dány základní igu y oz hu: oda
(či os ), odní hladina (od azná plocha) azá o eň ne yzpy a elnos , nep ohlédnu-
elnos ži lu, jež snadno aplynule přecházejí me a o u sku ečnos i samé, a ápa-
jící, hledající, ymezující se subjek . Nejde opla ec í e smyslu yzické zda nos i či
nezda nos i kpla bě, nýb ž oo ázku o ien ace, umění z .nab a dob ý smě . Nau-
ismus bezpochyby směřuje kp oblema ice ozpoznání, jež úzce sou isí sp oblema-
ikou iden i ikace aiden i ikující iden i y oho, kdo, „p o ože již ždy s ejný, iden-
i iko a může“ (Lé inas 2014, s.205; ci ace mí ně up a ena): „Sám sebou za alen,
poh oužen do zneklidňujícího, hned nepřá elského, hned zase se mnou spolčeného
s ě a, číhám na še, co zněho y ě á někdy jako hoji ý balzám, jindy jako d áždi ý
jed na ánu, k e ou sobě nosím, k e á je mým Já“, psal Gab iel Ma cel (1971, s.71).
Nau ismus odpo ídá snaze opo ozumění sobě as ě u. Je hledáním z ahu k é ý-
sadě iúdělu zanep ázdnění sebou samým, yhnans í Já-sebe, jíž je řeč. Hledáním,
k e é, zdá se, je osou las ní Kabeláčo y es e iky, nesenou ědomím, že p á ě řeč má
u co do činění se „záple k[ou], k e á naléhá na Já asplé á se Záhadě mimo ces y
poznání aodhalo ání“ (Lé inas 2014, s.235), espek i e že řečí, zno u azno u na nás
naléhající u či ých ozličně si uo aných ži ých momen ech a ži ých momen ech,
jimiž knám p omlou á s ě ak e é se ak samy s á ají řečí, se již oci áme p os řed
ajems í, jež nemá ni řku ( ajems í icha, řekli bychom spolu snáz em Kabelá-
čo y kompozice p o sop án akomo ní o ches zpolo iny šedesá ých le , kompono-
anou na las ní slo a, k e á si nechal přeloži do an ické řeč iny: sígé = icho, mlčení;
eu émei e = z iš e se, zacho ej e icho; eu émiá = pos á né icho; eu émiás mys é-
ion = ajems í pos á ného icha) aže je o p á ě a o disk é ní dimenze, „blízkos
omu, co je ýznamem, aniž by se zje o alo, co odchází, ale ne p o o, aby se sk ý alo“
( am éž), jež u o e í á možnos na ušení či p o žení iden i y subjek u, sk ze k e é
je po ozumění sobě as ě u ep e ajedině mysli elné jako e ický z ah. VKabelá-
čo ě o bě jsou ěmi o naléhajícími momen y jednak momen y k izo é, agicky
yh ocené, jednak momen y h a é, ob acející se do s ě a dě ské p os o y ajednodu-
chos i, akonečně momen y medi a i ní, zd ojující, zcizující a ozos řující še, čeho
se do knou až jakousi exo ickou dálkou. Nejde jen o o, že se spolu zájemně p olínají
(s ačí si nalis o a ýče sklada elo y o by)— jde spíše o o, že spolu ud žují in-
imní z ah. Ve s ém akřka posledním okálním opusu— P oměnách—, jehož jed-
no li ými čás mi (Z od— Z ání— Vzý ání— Zaklínání— Modli ba— Díků zdání—
Smí ) osciluje  om o in imním nas a ení jedna znejs a ších domácích pamá ek
české hudební oři os i, píseň Hospodine, pomiluj ny, Kabeláč nekomponuje a iace
na zadané éma— náze díla sku ku přechází do las ní skladebné echniky, ne-
soucí píseň celou kompozicí jako až éměř in a ian (melodický p ůběh či a písně
p ochází ou o ozsáhlou kompozicí pods a ě beze změny, p oměnnou je zde šak
ý az— ý az, modelo aný měnícím se členěnímsbo ua ůznou sbo o ou ak u ou,
las ní exp esi i ou hlasu či hlasů, dynamikou časo ého p ůběhu do písně u edené
y mické pulzace, a konečně p oměňující se hladinou in enzi y z uku), aniž by sem
zá o eň pus il jakýkoli a jiný.
Není řeba zdů azňo a , že ázání po om, co je o las ně řeč asní spojená p oble-
ma ika po ozumění řeči coby subs anciální událos i, pa ří kjedné znejs a ších e -
opské adici. Římskou adap aci é o mnoho á né p oblema iky, če pající s é lá ky
zřecké my ologie, nabízejí již O idio y P oměny. Jsou zde dále ci o ány Gilgamešů
OPEN
ACCESS
PAVEL KORDÍK 69
příběh, Bible, Shakespea ů P ospe o (se Shakespea em asBiblí se již dos á áme do
ok uhu las ních, Kabeláčem uchopených li e á ních lá ek), ale aké elcí ilozo o é
amysli elé, jejichž myšlenky naše u ažo ání o ien ují mnohdy jen k á ké ci aci,
au oři, k eří se ke zmíněné p oblema ice dos ali každý ze s ých pozic ak e é a o
p oblema ika hala do nej ěsnějších sou islos í se s ále naléha ější p oblema ikou
dob a azla mode ního člo ěka 20.s ole í.
S ejně jako ilozo ický mý us idealis ické ilozo ie— Pla óno o podobens í ojes-
kyni— se klíčo é exemplum našich ú ah (Sedm poslů), jež po ažujeme za ob azné oz-
inu í nau ismu, odeh á á na souši. A šak ede-li nás Pla ónů mý us od nepřímého,
p os ředko aného ap os ředkujícího kpřímému, jasnému, plnému, nau ismus nás
po ede opačným smě em— od přímého knepřímému, od přímého kp os ředku-
jícímu ap os ředko anému, nejasnému, p ázdnému. Je-li p ní příběh oz hem
duali y ni řního a nějšího, podzemního anadzemského, ces y zhů u, je d uhý
oz hem po chů, ho izon ů a o in. Je-li p ní příběhem adikálního ob a u, leč
s ále ješ ě změny poje í pozo nos i, je d uhý příběhem její p oměny. Nicméně byť
zájemně p o ichůdné, ojednom myslí oba příběhy společně— sama pozo nos jes
příběh. Pozo nos není s a , subs an i um či adjek i um, las nos — pozo nos je
řádu slo esa. Pozo nos je by os ně lidské, in imní dění, ýkající se p á ě oho, kdo
žen do času se čase až příliš překo ně ane pěli ě oz huje, časuje, kdo zde říká:
jsem (jímž si Já až spříliš nepos řehnu elnou ychlos í při las ňuje čas, yznačuje zá-
o eň, co si jím hodlá ucho a aspolu sním éž při las ni , asice é os, mís o— jejich
spojení: jsem lidský, pu us sum).
Wal e Benjamin cha ak e izo al jednu zKa ko ých ománo ých pos a (apo-
nechme s anou, zda omu ak případě Ka la Rossmanna je, či není) jako člo ěka
bezcha ak e ního, p ůmě ného  émže smyslu, jakém je p ůmě nou, šechny
možné z láš nos i cha ak e u s í ající pos a a čínského mud ce, k e ého šak y-
značuje něco jiného: „zcela elemen á ní yzí ci “ (Benjamin 2009, s.279). Zcela ele-
men á ní yzí ci , o je éž elemen á ní yzí pozo nos . Odpo ědnos áří  ář
d uhému, před d uhým ap o d uhého. „Escha ologie bez naděje p o sebe“, jak říká
Lé inas: „Bý p o čas, k e ý by byl beze mě, bý p o čas po mém čase, […] pohyb bez
ná a u S ejného s říc Jinému […], li u gie […], jež je úplně nejen neziš ná, ale k e á
od oho, kdo ji ykoná á, yžaduje z á o ou in es ici“ (Lé inas 2014, s.210). Lé inas
slo u li u gie odebí á náboženský ýznam (jako jej již Maleb anche odebí á mod-
li bě: „Pozo nos [...] je při ozenou modli bou“, Hledání p a dy 2017, s .1, s. 434). Me -
leau-Pon y pojímá pozo nos jako ak p imá ní jedině ehdy, přes á á-li bý obecnou
a o mální, nezauja ou aindi e en ní ak i i ou, umožňuje ak e ěcech usku ečni
no é učlenění. Učlenění, e k e ém jsou a y předznačeny pouze jako ho izon y:
„Ak pozo nos i […] zpře ací danos i“ (Me leau-Pon y 2013, s.60). Což lze říci možná
éž ak o: „ e s řídání ědomí nacházíme s oření s ě a“ (Šklo skij 1973, s.172, ze slo-
enš iny přel. P.K.).
Pozo nos je ždy pozo nos í knadcházejícímu, kZí řku. Abychom předešli
možné domněnce, že o, čemu se říká á pomíji á pří omnos , idealis icky pomíjíme,
kons a ujeme: ak pozo nos i je p a ém smyslu slo a sku kem, o iž pozo nos í ke
sku ečnému: Asku ečnos , o je jedna znej ě ších záhad samo ného by í. „Tajems í,
zněhož [by í] pochází, je o e řené jako budoucnos , jejíž noc je pouze nep ůhlednos
na s ených p ůhlednos í“ (Lé inas 2014, s.205). A šak nepřiblížili jsme se ím o
OPEN
ACCESS
70 SLOVO A SMYSL 29
zá o eň las ní po aze snění, nepopisují O idio y P oměny iše ležící Sny, obklopující
malá ného boha— Spánek— jeho domě, podobnými slo y („[…] je í se  ůzných
podobách, olik je jich, co klasů poža ých lé ě, kolik je lis í lese ana břehu moř-
ském písku“, O idius 1969, s.342).
O ázka iden i y je edy ždy o ázkou po ozumění řeči ask ze řeč, oníž Heideg-
ge elice příhodně poznamená á, že p o ni „není pods a ný hlaso ý p oje “ (1996,
s.301), že je o řeč, jejíž skladbě se ajejíž skladbu si šak člo ěk zp a idla při las -
ňuje, zd ojuje, slo em: sobě přiměřuje, y ářeje si na enoménech řeči, oddělo ání
mlu ení amlčení, s ůj ýkaz aalibi. Jak šak u ádí jinde, naslouchání, mlu ení aml-
čení mají exis enciální základ. Ch í slyše příliš, mí uši šude anaopak pě nedo-
slýcha os í (jež není nedoslýcha os í hluchého) je jen jiným způsobem pos ižení, je
ou éž nemí ou. S ejně ak mnohomlu nos anaopak absence mlu ení, mlčení (jež
není mlčením pos iženého němo ou). To iž: „jen p a ém mlu ení je možné mlčení
e las ním smyslu“ ( am éž, s.192) (anaopak). Jde edy spíše o o, čemu Me leau-
-Pon y již náz u klíčo é kapi oly s ého pojednání Vidi elné ane idi elné říká chias-
mus (splé ání).
1. „JEN BUDE-LI SÁM SOBĚ NEZNÁM…“
Échó je příkladem é, jež mlu ila příliš a  om o příliš u k ěl klam (klamala samo -
nou Hé u, k e á „kdykoli už už přis ihla Dia sněk e ou znym […], Échó ji pou-
ala dlouhou řečí, anym a se za ím u ekla do bezpečí“ (O idius 2001, s.50), k e áž o
léčka neušla p ohlédnu í). Klam, ok e ý nám půjde přede ším, šak neh aje os u-
peň ychýlení zmí y— ždyť přechází-li neu uchá ající řeč k ása „d ojic[e] h ězd
[…] oč[í], las[ů] hodn[ých] Bakcha či Apollóna“ ( am éž, s.52), p o o přílišná není.
Klam, ok e ý nám půjde, u k ělý klam, k e ý zosobňuje Na cis, jehož ži o ní am-
pli uda je s ižena osudo ým „po ud“, o iž záhla í ýše ci o anou ěš bou,2 je od-
lišné po ahy— k í samo ném p incipu měření. Že s udánka  om příběhu je „či á
as říb ných ln“ (O idius 2001, s.52)— doposud ji nejen nez lnilo smí ko (jí „ne-
kl se pas ýř ni kozy, spásající úbočí ho , ani jiné z íře— žádná šelma, p ák ani ě-
e ji nezkalili“, am éž), nikdy před ím se ní neod azila, nez lnila z ířecí či lidská
duše— aže ýž yp a ěč okousek dál ho oří ojejí „klamné hladině“ ( am éž), není
p o imlu . Neboť  om je klamná ači á zá o eň: že ací klam— že čiře, neklamně
od áží, co není její.
2 Třebaže še je  om o příběhu neseno po chy apři po chu, h ou čis ých senzuali ,
upřednos nili jsme překlad Dany S obodo é (s.49), k e á la inské slo eso nosco ci o ané
ěš bě „si se non no e i “ překládá slo esem zná , anikoli slo esem pozna („Jes liže ne-
pozná sebe“), u edeném kon ex u spo chy lépe splý ajícím, bližším yjádření zachy-
cení op ického jemu— jak je omu například uFe dinanda S iebi ze (1969, s.88) nebo
I ana Bu eše (1974, s.95). Je blíže in enci, k e ou našem ýkladu sledujeme. S ejně ak
šak na něk e ých mís ech překlad Bu ešů či S iebi zů upřednos níme, neboť p á ě en
či onen e š přináší jejich podání ýmlu nější ob az, příhodnější slo o, příhodnější ý-
znamo ý akcen či nuanci p o náš ýklad. Vlas ní ex O idiů ěmi o překlady jako by
křižo al.
OPEN
ACCESS
PAVEL KORDÍK 71
Na cis, o je pa adox. Na cis se ch ěje, je nejednoznačný, lní se („ch íli něm
pře ládal hoch ach ílemi jinoch“, am éž, s.49), éž okolí po něm ouží, ch ěje se,
z lněno jeho nejednoznačnos í („Nejeden mladík, nejedna dí ka ho ch ěli“, am éž),
apřes o Na cis nepodléhá ch ění („žádný šak, žádná ho ne ozech ěli“, am éž) než
p o sebe. Unášen las ním unášením, lněn las ním lněním, ozech ěn las ním
ozech ěním („‚Ten ob az! Mé oči se pasou… Ta pas a mých očí šak není kmání:
miluji klamné miho ání.‘“, am éž, s.53), ch ěje-li se Na cis, nech ěje se, ne lní ži-
o Na cise. A šak zhledem k omu, že jej okamžik sebeiden i ikace ep e čeká,
můžeme éž říci: …apřes o Na cis nepodléhá ch ění, nemá oči než p o o, co dosud
ne idí: než p o o, co jej oslo uje, jímá ak, že předjímá, espek i e: že jen o jej oslo-
uje, jímá, co jej předjímá.
Vjakém smyslu o, co Na cis idí, kněmu p omlou á? Jakým způsobem Na cis
o, co idí, oslo uje? Ten, k e ý již není s o nemlu i než p o sebe, en, k e ý se již
předem usídlil e šech s ých (p)ohledech, sám nad sebou us udánky so a p ohodi
pá slo , Na cis hlas z ácí, „ las ním pohledem hyne“ (O idius 1974, s.98), zajíká se.
Na cis o ládá lʼa de se ai e— umění mlče .
Na cis sku ečnos , že by mohl alespoň na okamžik bý ím, kým e s ém pohledu
není, již není s o ůbec připus i . Na cis je již absolu ně nezd ženli ý, již není s o
neodpo ída než sám sobě. Na cis již není s o bý jinak než já s ého já. Na cis je con-
- o mis— je las ně jen neobyčejně kon o mní („‚Naděje cíp— ůj pohled spikle-
necký; že z áhnu-li uce, z áhneš je s ejně i y; úsmě u úsmě pospoli ý. Adokonce
slzy  ých očích ídám, když slzím. Má ges a mi posíláš zpě .‘“, O idius 2001, s.54).
Na cis se u zuje způsobem, jímž se opouš í. S zuje, na co pa ří („‚Tohle jsem
já! Je o jasné, h u od azu chápu: láskou sám ksobě jsem zplál, apálím iplanu.‘“,
am éž), ap á ě okamžik sebeiden i ikace je mu de ini i ním podně em ks á ání se
jiným, s á ání se anzi i ním. ANa cis nikoli na s é s aně— dá no již na s aně
oho, co od azu spa řil: na s aně ob azu sebe, ob azu, p o k e ý se chce opus i
ješ ě dál: opus i apřes oupi ! Nic u Na cis neponechá á napospas, bez Na cise.
Na cis zde hodlá bý in e -p e em ( las níkem) s ého přek očení aopuš ění z ahu
Já ksobě, in e p e em in e -p e ace ( las nění se) Já-sebe. Hodlá ědomě opus i
apřes oupi s é sebe-zalíbení, s ého miláčka (s é ělo): „‚Ach, s é ělo kéž směl bych
opus i ! (Z láš ní, a lásce z lášť, ch í miláčka z a i …)‘“ ( am éž) p o s ého mi-
láčka— ob az sebe— jakož o samo sebe op oš ěné, o Jiné, o za-h aniční. Na cis—
en, k e ý přes oupi mí u, si žádá přes oupení.
Je o Na cis, k e ý se není s o nez o ožni sob azem Na cise, ob azem, k e ý by
u měl ozhodně ží déle („‚Sm mi šak nebude ěžká, sm skončí můj bol— jen
miláček můj kéž by pobyl u déle…‘“, am éž), neboť ze šech a šeho je o jis ě ajedině
on, k e ý s ému milému nejlépe ozumí. Na cis je kon o mní způsobem, jakým je
anzi i ní, a anzi i ní je ak, že je sk z nask z kon o mní (ap o o by bylo na mís ě
říci: spíše než anzi i ní, je Na cis  anzu). Našemu dří ějšímu zení (Na cis je
neobyčejně kon o mní) p o o dlužíme oz edení: Na cis je neobyčejně důsledně kon-
o mní— je kon o mní ýznačným způsobem. Můžeme-li pa a ázo a pozo o a ele
jedné Jose íny, pak „Na cis nechce bý pouze obdi o án, chce bý obdi o án přesně
ak, jak sám u čil, na p os ém obdi u mu nezáleží“ (Zpě ačka Jose ína aneb Myší ná od;
Ka ka 2009, s.213).
OPEN
ACCESS

72 SLOVO A SMYSL 29
2. LA SCÈNE À L’ITALIENNE
Nyní se pokusíme Na cise acelou scénu pochopi přísně: jako di adelní ýs up.
Mezi ím, co Na cis pozná á, a ím, co se Na ciso i dá á pozna , mezi ím, co Na -
cis pozná á, spa řuje usebe, a ím, co lze spa ři , pozna uNa cise, již není— p o
Na cise— žádný s ín. Mau ice Me leau-Pon y říká: „Vlas ní ělo je na s ě ě, podobně
jako je s dce o ganismu: neus ále ud žuje naži u podí anou, na niž lze pa ři , ze-
ni ř ji u ádí do chodu aži í, oří sní jediný sys ém“ (2013, s.255). A šak las ní
ělo, není-li než ak o ělem, je ždy již ím, jež sobě s íní. Můžeme říci: idí jen s ůj
s ín, aže si s íní, ne idí jej— ne idí se. A edy: las ní ělo, není-li než ak o ělem, je
ždy již ím, jež sobě s íní— přiba uje si, přichucuje. Vlas ní ělo je jis ém smyslu
jen jeden elký, přichucující si o gán při chu i: o, co do našeho ěla chází, je ždy
poznamenáno ím, co znás něm ask ze něj před námi ys upuje— již jsme o
před- á ili. Jakékoli Jiné Na ciso i uniká sk ze Na cise, sk ze způsob jeho á ení,
a o jej (z) á í. Uniká, neboť je (Jiné) Na cis nenechá cháze — s ým us upo áním.
Nepřizná aje s ůj s ín, je s ínem, jenž se p osazuje, ap o o je pouhým— azá o eň
íce než— s ínem.
„Iden i ikace není pouhé ‚opako ání‘ sebe sama“, říká Lé inas: „‚Aje A‘ jakož o
cha ak e is ika Já je spíše ‚Aznepokojené A‘ či ‚Amající poži ek zA‘, každopádně se
ždy jedná o‚Anapnu é smě em kA‘“ (2014, s.205). Jinými slo y en, k e ého jsme
před okamžikem cha ak e izo ali jako já s ého já, do sebe las ně není nikdy uza řen
zcela: je zde ždy ješ ě k ůček, jak se do-zaceli lépe. Ale copak zde p o op oš ěného,
o e í ajícího se Jinému— a duchu p á ě u ažo aného řeba říci: las ně nikdy zcela
neop oš ěného, jen ěčně op ošťujícího se—, copak zde nebude pla i o éž p a idlo
nedosaži elnos i, nedos a ku oho, co zde jen hýří, jes přeby kem: ži o a? Ži lu, nad
k e ým buď není možné z í ězi , ykáza si ži o , čehož důkazem je, dle našeho ná-
zo u, Na cis, anebo je možné ne í ězi , espek i e k áče mu s říc po ces ách, jež
ajimiž se již není možné ykáza , podda se mu ím jediným mysli elným opakem
ýkazu? „Blížení se kNekonečnu obě í— oť slo o záhady“(2014, s.235).
„Samo né smysly, k e é měří blízkos , k e é zakoušejí pří omnos , jsou [p á ě
ím smysly, že] ‚smysly ods oupení‘ [možno říci éž— pods oupení, poods a ení
od samo ného ži lu pří omnos i]. To, co zde po zuje nemožnos plnos i, je ouha.
A ouha je ždy ouhou po pří omnos i. Je-li nenasy i elná, je o ím, že pří omnos
není nikdy úplná, o ální.“3 Na cis je sama me a o a ouhy, spalující ášně, je nemož-
nos í plnos i, azá o eň je Na cis nemožně plný, sebe yplňující anechce se spáli .
Chce bý šude, ším a šechno apři om se ne ozp ylo a , nez áce .
„Vyje o a o, co je po ažo áno za ajné (‚poci y‘, ‚si uace‘, ‚kon lik y‘), ask ý a
při om umělos oho o yje o ání (s oje, malbu, líčidlo, zd oje s ě la)“, o je p incip
západního di adla, říká Roland Ba hes a„i alské je iš ě je p os o em é o lži: še se
am odeh á á e ni řku pokou ně o e řeném, zaskočeném, špeho aném, ychu ná-
aném ze s any di áka, k e ý se scho á á e mě“ (2013, s.98). Scéna nad s udánkou
3 „Les sens mêmes qui mesu en la p oximi é, qui ép ou en la p ésence, son ‚des sens
àdis ance‘. Ce qui a es e l’impossibili é dʼune pléni ude, cʼes le dési ; il es oujou s dési
de p ésence, e sʼil es insa iable, cʼes que la p ésence nʼes jamais o ale“ (Du enne 1991,
s.59, přel. P.K.).
OPEN
ACCESS
PAVEL KORDÍK 73
la scène à l’i alienne bezpochyby je: Na cis leží, sedí, „hřeje  á ě s ín, […] šťa na ý
paži se zelenal kolem ahus é s omo í mí nilo žá , k e ý ú očil shů y“ (O idius 2001,
s.53, 52). Špehující išpeho ané, ychu ná ající i ychu ná ané, scéna ipublikum—
kde akým je las ně Na cis?
Na cis je (kde:) na scéně imimo scénu— je (kým:) scénou publika ipublikem
scény. A šak je-li Na cis scénou publika ipublikem scény, pak je las ně scénou scény
azá o eň publikem publika, což dále znamená: že publikum zde není mimo scénu,
ale je s ále připou áno kscéně: je scénou e s ínu scény. Ap o o musíme říci: Na cis
je (kde:) na scéně i e s ínu scény. Ap o o éž íme, že (kým:) Na cis je s ínem scény
ascénou s ínu. Neboť Na cis je přede ším o o: en, k e ý scénu pozo uje ze s ínu
scény azá o eň en, k e ý ji pozo uje e s ínu— neboť Na cis ji přede ším pozo uje
jako s ín, jako s ín s ínu— jako pří-z ak. Ajedině ak o je možné říci, co jsme řekli
na začá ku, ep e nyní a ep e p á ě ak o je nu né chápa , že Na cis je na scéně, ale
zá o eň zcela mimo scénu, zcela mimo publikum.
Ap á ě ak o Na cis zd ojuje scénu, při las ňuje si ji, neboť je zá o eň scénou,
mís em při las nění, zd ojení. Na cis— pří-z ak, jenž dí: jsem o, co z ačí aco dá á
z ači , jsem sama či os , bezp os řednos , upřímnos , nepříměs.4 Ap á ě p o o
Na cis, a hla a izáhla í e ické komise, en p o-ná-sledující, jenž sleduje sledo ané
(he ce ipublikum) asledo ané e sledo aném ( he ci a publiku), s ín přizná. Při-
zná, že d ží op a ě, přizná, že ni ě edou kněmu, že s ojí mezi scénou apublikem.
A ak Na cis zá o eň ni ě klidně pouš í, zře e: o, co doposud za sebou láčel, nyní
popohání, nechť si žije las ním ži o em!
3. ABSTRAKCE, POJMOVÁ LUPA
Někdo namí ne— nepřeháníme o s ím Na cisem, nedémonizujeme jej? Vždyť bo-
ho é jej p oměnili— Na cis, aos a ně iÉchó byli kosmogonič í. Ano. A šak— a  om
k í zásadní ozdíl ajiž ikus odpo ědi— Na cis aÉchó byli. Kdo u není, kdo u ne-
exis uje, je člo ěk, říká O ega y Gasse — aani „ch onologický pří las ek ‚časo ý‘
mu nedokáže dechnou sku ečnos “ (Minulos abudoucnos současného člo ěka; 1993,
s.103). Neboť— jde oodlišnos mezi ch onologickým alogickým řádem, ap o o
iomožnos učini nějaké k oky, jak říká me a yzik, je o čas sám, díky němuž „ o-
iž by os ješ ě není; p o o nesplý á snico ou, ale ud žuje se ods upu od sebe sama.
Není celá najednou. Ijejí příčina, s a ší než ona sama, má ep e přijí “ (Lé inas
1997b, s.39).
Na cis í, co má děla , aby z ál— z aje? „Zahlcen bolem shodil ze sebe ša adlaní
s ou sošnou h uď začal políčko a . Jak do é h udi bušil, celou ji polil nach— jak se
o ujablek s á á, když čás mají bledou, zčás i se dí, jak nez alá é a když pu pu u
lé á do h oznů ůzně yba ených…“ (O idius 2001, s.55). Vykazuje na sobě (dá aje
na sobě spa ři ) ba u z ání, Na cis od sebe z ání de ini i ně ykázal (odloučil): Na -
cis p oměnou bohů zežlou l („jako en žlu ý osk dechem ohně jihne“, am éž).
4 K omu, jak je o o „jak jsem p os ý, jak jsem ladný, jak jsem upřímný, jak jsem někdo“ za-
kódo áno již samo ném pozd a u západního člo ěka, iz kapi olu Úklony Ba heso ě
Říši znaků (2012, ci .s.106).
OPEN
ACCESS
74 SLOVO A SMYSL 29
Člo ěk, o je jen „abs akce, […] pojmo á lupa, […] jež umožňuje, abychom nazí ali
ěci, jež jsou ždycky elice konk é ní“ (O ega y Gasse 1993, s.103).— Co nám dá á
nahlédnou na Na ciso i yp a ěč? Co znás se dá á zahlédnou na Na ciso i aco
zNa cise nám dá á nahlédnou nás? Vjaké míře, jaké skladbě, jaké kom-pozici,
jaké spolu-pozici je člo ěk (s) Na cisem?
Jes liže p o nás počínaje A is o elem ěci předs a ují pods a y ajejich akciden y,
j.nepods a né změny s ojící na nep oměnné subs anci— a  om, jak ěci jsou, není
ze s any ěcí žádné ls i či zd ojení—, člo ěk nap o i omu „nemá při ozenos : nic
na něm není neměnného. Mís o oho má his o ii. […] Nejde o o, že by se měnil, jako
se mění šechny os a ní ěci na s ě ě, ale že je změna, subs anciální změna [oněkolik
řádek dří e asblíže nespeci iko aným odkazem na Mon aigna: jakási ‚ lni á a oz-
mani á eali a‘]“ ( am éž, s.103–104).
Ale člo ěk se (z)měni nechce, ap o o mění ěci, o mimo-něj, Jiné e ěci (ap o o
ani ěci nikdy nejsou pouhé ěci, subs ance ajejich akciden y!). Ale p o ože e sku-
ečnos i Jiné nelze měni , je na mís ě říci: člo ěk ěci nemění— člo ěk ěci jen při-
-po-změňuje, aby se  ěch o změnách ask ze y o změny ykázal, apři om se ne-
musel (z)měni . A edy: člo ěk ěci zaměňuje, umně zak ý aje s é nezměny (a o les ,
zd ojení bezespo u je). Je p o o zje né, že mezi člo ěkem a ěcmi, pouhými ěcmi,
k í ajemné pou o— ačlo ěk je nemůže přejí , minou , neboť jak na jiném mís ě říká
O ega y Gasse — „  om o ži o ě las ně nejsou žádné ‚ ěci‘ […] osobě, nezá isle
na nás. P o nás je každá ěc čímsi, sčím musíme mí nějaký s yk a ypořádání ačím
se musíme nu ně zabý a , dří e či později. Jsou o ‚záleži os i‘, edy něco, co se musí
uděla — aciendum. Z oho o dů odu řecké slo o p o ěci znělo p agma a (záleži-
os i)— od p a ein, děla , jedna “ (K„Da ms ad ským ozho o ům 1951“. 4. P agma ická
pole; O ega y Gasse 2011, s.99).
Člo ěk se nechce změni , j.nechce z áce , sku ečně z áce , j.z áce pod-
s a u— o, co si y ořil, aby se nemusel sku ečně změni , přičemž z á a, opouš ění
sebe, je jedno opouš ěním s ého způsobu z ácení, opouš ěním podílu na zisku ze
z á y. Je jis é, že s ím o pohybem se zde ždy nepřed ída elně o e í á pól agický:
„ agédie […] začíná okamžiku, kdy záhadné síly zčlo ěka yhánějí pods a u anu í
ho kpods a nos i […]“ (Lukács 1967, s.29). ANa cis še již před á il— o záhadné,
o yhánějící yhnal apředem přeměnil na sebe. O šem jak las ně Na cis sou isí
s agičnem? Přesně ak, že sním již ůbec nesou isí anení sním s o sou ise . Na cis
je spíše směšný.
4. MÍRA NEMÍRNÉHO
Ta apná, uši á pe ipe ie sÉchó! Ta od počá ku polo iča os , na ůs ající skaždou
půlí!— Ta od počá ku polo iční známos , k e é se Na cis málem dal, en hlas bez
áře, jenž se zp u zdál bý po ědomě dů ě ný;— ai oho hlasu půl, že nikoli iba -
ou hlasu, že byl ě ný jen slo y ( řebaže „sama od sebe ne ydá hlásku, […] ehdy […]
ješ ě […] měla ělo a íla“ /O idius 2001, s.49/, j. las ní hlas, zba ení hlasu);—
a en půl-hlas pak zas jenom polo inu Na ciso ých slo Na ciso i ací! Vokamžiku,
kdy zamilo aná Échó ys oupí ze s ínu lesa, odkud na něj olá, Na cis p chá. Jak jiný
je ýje nad s udánkou! Ob az, do k e ého se Na cis zahleděl („‚má ges a mi posíláš
OPEN
ACCESS
PAVEL KORDÍK 75
zpě , apokud lze soudi zpohybu ů, islo a mi oplácíš, jež nemají dole ě ‘“, am éž,
s.54), mlu í, aniž by ušil.
Říci, že Échó mlu ila příliš, nes ačí. Échó „neznala mlče , když ho ořil d uhý, ani
šak ozho o začína sama, […] do edla opako a jen poslední slyšená slo a“ (O i-
dius 1974, s.95), jinými slo y— Échó neuměla ani přes a aani začí mlu i , amlu ila
příliš, když měla mlu i méně, apři om málo, když měla mlu i íce (a o bylo p o bo-
hyni příliš, o Hé a po es ala s ých „nechť!“: „T ůj jazyk mě šálil, a eď i obě bude se
más : jen kuse ať zní eď ůj hlas!“, O idius 2001, s.50). V om o smyslu je Na cis opa-
kem. Na cis je opakem é, jež „jen blábolila“ ( am éž, s.49), é, jež je cha ak e izo ána
jako „ž a la á íla“ či „ž a lalka“ (O idius 1974, s.95; 1969, s.88). Jeho mlu ení imlčení
se zájemně snoubí. A a o jeho řeč se od azu odní hladiny zase zasnubuje sob a-
zem. Na cis je ozený é o . A šak co je o za mlčení umění mlče — čeho je o umění
mlče umění? Aco je o za podi nou souh u smyslů, podi né zásnub zasnoubení?
Na ciso o lʼa de se ai e— umění mlče — je las ně jen jiný ý az p o jeho lʼa
de pa le bien: umění dobře mlu i , a edy lʼa … de (sa oi ) pe suade (umění umě
přes ědčo a ), …de egne (umění ládnou ), …de ai e des complimen s (umění li-
cho i ). Lʼa de se ai e zde nepřináleží kničemu jinému, než k„a cheologii ak ik“
(Cou ine— Ha oche 1987, s.53), kde umění mlče „není uměním išení (se) [ ai e
silence], nýb ž mnohem spíše uměním uděla [působi ] něco d uhému p os řednic ím
icha [ ai e pa le silence]“.5 Zde není s opa Jiného. Ana íc— o o umění mlče , o o
oddělo ání icha aslo a, má by os ně d ojí ář, espek i e: pok ý á icho řeči řečí
áře, není ničím jiným, než „ piso áním řeči do izuálního pole“ (Cou ine— Ha oche
1987, s.54). Neboť základu je o o: „sama p a da z ácí s oji au o i u, neje í-li se
p a dou bý “.6 Má-li bý icho přes ědči é, musí se ichem přede ším je i , musí jako
icho sku ku ypada . „Umění mlče je uměním zbuzo ání dojmu [domněnky]. […]
Ticho mlu í řečí áře. Umění mlče je u uměním áře. To o umění němé ýřečnos i,
k e á je uměním mlu ícího ěla, se podílí na é o ické akci.“7 Lʼa de se ai e zde y-
chází zkonze a i ní poli iky (och any sebe sama, ucho á ání si sebe sama).8
Na cis je šes nác ile ý, je mlád? Odpo ěď na u o o ázku hledejme položením jiné
o ázky: následuje lesk po lesku nebo lesk po lesku? Jedno ho izon u slucho ého
o gánu, ucha, d uhé ho izon u z ako ého o gánu, oka, jedno sd uhým: po lesk.
Po lesk, o je souh a smyslů, asouh a smyslů, o je Na cisů způsob, jak o láda jedno
po d uhém ad uhé před p ním, jak o láda minulé ibudoucí. Fenomenologie od-
halila oko aucho jako hma ( ak , kon- ak — ak ili u: uce), espek i e jak je hma
kolébkou (a hma u kolébka) smyslů, odhalujíc splé ání do ýkaného ado ýkajícího
se, onoho ělo na ělo Já as ě a. Že h a smyslů je h ou, h ou plu álu, ušil bezpochyby
již Luc e ius (nejedná se ojejich zájemné ko igo ání se, smysly neklamou, plu ál
je souh ou smyslů, o člo ěk ko iguje smysly: „Nes áděj [na smysly] omyly ducha
5 „Ce nʼes pas un a de ai e silence mais bien plus un a de ai e quelque chose à lʼau e pa
le silence“ (Cou ine— Ha oche 1987, s.17, přel. P.K., ak idál).
6 „La aison même pe d son au o i é, lo squʼelle ne pa aî pas elle“ ( am éž, s.51).
7 „Lʼa de se ai e es ici un a de la p ésomp ion […]. Le silence pa le le langage du isage.
Lʼa de se ai e es un a du isage. Il pa icipe à lʼac ion hé o ique, ce a de lʼéloquence
mue e qui es un a du co ps pa lan “ ( am éž, s.39, 41).
8 Tam éž, s.37.
OPEN
ACCESS
82 SLOVO A SMYSL 29
a o áními, jež y s á aly díky in e p e aci, espek i e in e p e ací, k e á zin e -
p e ace ješ ě dělala, ješ ě byla s o uděla příby ek, okolo do yčného k uh, co je o nyní
za slo a, jež na zeď píší p s y lidské uky a e k e ých si již nelze cokoli poukáza , od-
káza si, ucho a p o sebe? Co je o za ědění, jež í ješ ě dří e, než in e p e uje? Bel-
šasa , k e ý a o án již nebyl, še pochopil ješ ě dří e, než mu byl ýklad yje en, ale
o o dří e již sobě p o Belšasa a žádné čas neobsahuje. Oznamuje de ini i ní konec
(„Tu se ba a k álo a obličeje změnila amyšlenky ho naplnily h ůzou, poklesl ky-
člích akolena mu loukla osebe“, Dan. 5, 6). „Mené, mené, ekel ú-pa sín“ (Dan5,25),11
zde není nic jiného, než, použijeme-li e minologii Ba heso u (2007, kap.Hodnocení),
absolu ně plu ální ex . Ex émní ex ex émního umění pádu plu ali y, k e á zna-
mená konec umění, jež  ex u a ex em e-p ezen uje, odkazuje ( jis ém smyslu
slo a znamená zpochybnění, espek i e nemožnos jakékoli idealizující es e iky).
Plu ali y, jež ozbíjí pře y mezi au o em ač enářem, mezi ů cem akonzumen em,
plu ali y o e í ající „ ěčný p ézens, na nějž se nemůže na s i žádná konsek en ní
p omlu a (jež by ho osudo ě přeměnila na minulos )“ ( am éž, s.12).
Kdo si číši ži o a při las ňuje, en nezcizuje jen číši ži o a, nezcizuje jen ozlé a-
jící se doušek, nýb ž samo né lnění se doušku  ěle, samo ný s á ek, s ěcení s ě a,
píjení se ěl (opojení, jež není alkoholismem).
8. SLOVO ZÁVĚREM
„Kde jes moud ý? Akde učený? Akde chy ák oho o s ě a? Zdaliž Bůh neob á il
moud os i oho o s ě a blázno s í?“ (1 Ko 1, 20).12 S . Pa el las ní událos řeči,
o z ěs ující se, ohlašující se řeči ( o, „jak aco řeč mlu í, aby se její mlu ení událo“,
Heidegge 1996, s.49), ymezuje P ním lis u Ko in ským odmí nu ím jakékoli ý-
kazo os i, ynaléza os i řeči (odmí nu ím jakéhokoli „ ymezení by nos i řeči [jejími]
znaky“, am éž), espek i e zpochybněním ří osob řečí a řeči se ykazujících a y-
nalézajících („ [ěch], kdo její by nos […] s ano ují jako ý az“, a ím „ yjadřo ání
čleňují jako jednu zčinnos í do celko é ekonomie ýkonů, k e ými člo ěk oří sám
sebe“, am éž, s.49–50): moud ého (σοφός— podle S ongo y The exhaus i e conco -
dance o he Bible e mín použí aný buď koznačení řeckého ilozo a či řečníka, nebo
žido ského eologa, popřípadě křesťanského uči ele), učeného (γραμματεύς— e -
mín, označující písaře, ale éž znalce a ykladače písma, zákona), akonečně chy áka
(συζητητὴς— e mín, označující polemika, disku é a, éž řeckého so is u úzkém
smyslu slo a). Překlad K alických je pak ozhodně blíže řeckému o iginálu Pa lo ých
slo , požaduje-li slo o e angelia „káza i ne moud os i řeči, aby nebyl yp ázdněn
[κενωθῇ; synon.: učiněn planým, opuš ěným, zpus lým] kříž K is ů “ (1 Ko 1, 17).
Ten o s .Pa lem z ěs o aný oxymó on (neboť plnění se lidské řeči h ozí podání
s .Pa la bý o ožno spo ážli ým znico něním ži oucí řeči— slo a usku ečnění, na-
11 Na u edená slo a a amejského o ákula ( k alickém přepisu: „Mene, mene, ekel, u a -
sin) Milosla Kabeláč le ech 1969–1970 zkompono al 8. sym onii (s pod i ulem An i ony)
p o sop án sólo, smíšená sbo , bicí nás oje a a hany.
12 Překlad k alických. Ekumenický překlad: „Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci oho o
ěku? Neučinil Bůh moud os s ě a blázno s ím?“.
OPEN
ACCESS

PAVEL KORDÍK 83
plnění), en o s .Pa lem z ěs o aný p o imlu (jímž dá á naje o s é podezření, že
se člo ěk řečí e sku ečnos i jen šiko ně zajišťuje azá o eň ynaléza ě yhýbá ařeč
samo ná jeho ús ech jen po ážli ě zplaňuje, eří), en o pád zpochybnění, nega i-
i y ekumenický překlad oslabuje azamlžuje: „[…] aby K is ů kříž nepozbyl smy-
slu“. Os a ně ys oupení událos i řeči zpochybněním oho, kdo u p acuje, zachází
sřečí, nachází opo u přímé p omlu ě Ježíšo ě aizde je K alických překlad ě -
nější: „Ch álím ě, O če, Pane nebe izemě, že jsi sk yl y o ěci před moud ými aopa-
nými, azje il jsi je nemlu ňá kům.“ Ekumenický překlad slo a νήπιος ( νή-πιος je
nega i em neu a ἔπος, jež u má co do činění se slo esem εἶπον— mlu i , říka ) za-
s í á jeho e ymologický z ah křeči: „[…] azje il jsi je maličkým“, Ma 11, 25; podobně
Luk 10, 21).
Třebaže naše u ažo ání ořeči si zalo za ýchodisko jiný p amen než ýše ci o aný
p amen biblický, nemůžeme jej jako jednu zelemen á ních opo adice, k e á s ojí
pozadí po ědomí o om, co je o las ně řeč, ak e á zno u elice in enzi ně přichází
křeči smyšlenko ým ýkonem Heidegge o ým, nezmíni . Není řeba y o pos řehy
zno u obje o a , jsou známy dos a ečně. Předpos iži elnos í, odkud mlu ení řeči y-
s á á, azá o eň jediným způsobem, jímž je člo ěk— by os , by ující člo ěk— ode-
mykán, jakým azjakého je mu umožněno předpos iži elně mlu i a ypo ída ajímž
člo ěk může y s á ání řeči umožni , u olni , ím nej yzejším p amenem je Heideg-
ge o i básnění: básnicky bydlí člo ěk. Vyplý á-li zHeidegge o ých analýz, že (jak
ap oč) řeč není eduko a elná na okolnos , je o ou o mu řeči ajejího ypo ídání aže
pods a ou událos i řeči není hlaso ý p oje , sou isí a o sku ečnos uHeidegge a úzce
s ím, kdo si u sk ze básnění příby ek zjedná á (ao šem není možné Heidegge o i
upří , že on byl ím, ským se subs an i u „by í“ adikálně „p obudila jeho slo esnos ,
jeho dějo os , o, co znamená, že by í ‚se koná‘“, Dese ozho o ů s Philippem Nemo Ra-
dio — F ance: 2. Heidegge ; Lé inas 2009, s.191). Básnění je ždy úzce spojené so ázkou
iden i y, neboť by os nou o ázkou mí y („básnění je měření“ Heidegge 2006, s.67),
hledání mí y p o oho, komu je řečeno: buď člo ěk. Je o p á ě a o předpos iži elnos ,
níž se řeč ohlašuje, olá z ozdílu, e k e ém se ozměřuje odlišnos azá o eň zá-
jemnos s ě a, předpos iži elnos , níž se ohlašuje „ oucnos oz-dílu, […] en o ším
p ocházející a še kjeho by o ání ynášející oz o “ ( am éž), odkud azá o eň do nějž
je člo ěk olán ajemuž je člo ěku uloženo nasloucha . A edy: u olni se, umenši se,
z iši se, aby člo ěk s ými řečmi las ní mlu ení řeči nepřeslechl, aby je nepřehlušil.
Člo ěk může mlu i jen jako naslouchající a  om o před-naslouchání nápo ědi řeči
řeči odpo ída : „Řeč mlu í jakož o souz on icha. […] Souz on icha není nic lidského.
Nap o i omu o šem lidské je e s ém by o ání řečo é […]: u las něn[é] zmlu ení
řeči. […] To o u las ňo ání se děje ím, že by o ání řeči, souz on icha, uží á mlu ení
sm elných, aby jakož o souz on icha zazní alo sluchu sm elníků. Jen po ud lidé
naslouchají ajsou poslušni souz onu icha, jsou jako sm elní s ým způsobem mocni
znělého mlu ení“ ( am éž, s.75).
Heidegge ů ýklad byl pod oben několike é k i ice, mimo jiné p á ě iLé ina-
so ě. Lé inas nezpochybnil Heidegge o o zpochybnění předs a ořeči jako ý azu
alidské činnos i (předs a , jež jsou dle Heidegge a sp á né jen po ud, „řídí[-li se]
ím, co lze na enoménech řeči jejich zkoumáním kdykoli ykáza “, nikoli šak,
řídí-li éž las ní „ ázání, k e é popis a ys ě lo ání enoménů řeči p o ází“, e-
spek i e nikoli ehdy, o ládají-li las ní „zamýšl[ení] se nad z láš ní olí ěch o
OPEN
ACCESS
84 SLOVO A SMYSL 29
sp á ných předs a ořeči“, Heidegge 2006, s.51). Lé inas šak nechá á nahléd-
nou , jak si isamo ný Heidegge s oji snahu os ě li o, co ú ahách ořeči dopo-
sud zůs á alo sk y é, zas řené, ne ema izo ané, s ou las ní řečí zas iňuje. S učně
řečeno: Heidegge řeč s ále ješ ě pojímá jako p os ředkujícího, ře ího člena, okolo
k e ého se sh omažďují členo é kolek i a: já a en d uhý je uHeidegge a s ále ješ ě
myšleno jako „my“. Heidegge „ideál sociálna hledá […] ideálu splynu í [ edy]: e
s ém z ahu kd uhému subjek usiluje o o, aby se sním z o ožnil, p opadaje se
do kolek i ní ep ezen ace, do společného ideálu“ (Lé inas 1997a, s.161)— a  om
Lé inas idí zásadní p oblém. Přichází s ozbi ím oho o „spoluby í, p o něž je pří-
značné ono ‚s‘, a e s é au en ické podobě se zje uje kolem p a dy“ ( am éž). Lé inas
přichází s adikalizací členů kolek i i ou „my“ doposud neu alizo aných, ni elizo-
aných: nikoli odpo ídání si „bok po boku“, nýb ž asyme ický z ah— zodpo ěd-
nos „ áří  ář“. S ozbi ím kolek i a, jehož posledním ú očiš ěm je p á ě en o
sjednocený d ojsmě ný pohyb: y ýšení ideálu nad jeho členy azá o eň ponížení
D uhého na sdíleného (či nesdíleného) člena ideálu, e k e ém D uhý není nahlížen
než jako al e ego, d uhé Já. Lé inas zásadním způsobem zpochybňuje ema izo ání
D uhého s ou las ní yk ouženou s obodou. D uhý je zde ždy adikálně anesou-
měři elně ím, němž se již ozý á Jiné, a en o pád jinakos i s upuje ( ozbíjí)
las ní okamžik dos ředi é sebeiden i ikace: kolek i a zd ojujícího se Já. Já je možné
(a  om k í možnos Já— možnos , edy plu ali a), Já je možné (a edy: jedině
možné, e ickém smyslu slo a) jen jako nesdíli elný, odložený ná a ksobě. P o o
Lé inaso ě myšlení nacházíme ono imbaudo ské já je někdo jiný. Od ud od ěká
možnos dialogu Já, plu ali y solilok ia, Já ořeného zplu álu. Je o bezespo u o o
lnění plu álu („ o álně eleli é ělo“ plu álu, Ba hes 2012, s.95), ok e ém mlu í
A nold Schönbe g sou islos i s„nelogikou“ (jež je u možná jen jiným slo em p o
„blázno s í“ upřednos něné s .Pa lem před moud os í), a ikuluje s ou předs a u
apožada ek na mode ní umění: „Žádné s ylizo ané as e ilizo ané anli é ci y. Ty
člo ěku nejsou. P o člo ěka je nemožné mí současně jen jeden ci .Člo ěk jich má
na áz isíce. A y o isíce se sčí ají p á ě ak málo jako jablka ah ušky. Rozcházejí
se“ (Schönbe g 2004, s.159).
Jes liže jsme našich ú ahách sledo ali myšlenku plu ali y ahe e onomie, zpo-
chybňující ideál lidské au onomie a s obody, hájený idealis ickou ilozo ií, je při o-
zené, že zde zaznamenáme éž pohyb oblas i znamenání, ýznamu (di e ence), jež
se odklání od idealis ického pojmu Smyslu, o iž P a dy os ě lené s ě lem společ-
ného, sdíleného Smyslu (Duše s ě a). Idealis ická ilozo ie je zde podezření (aspolu
sní éž Heidegge ), že en o sdílený Smysl je jen způsob, němž se s ále ješ ě Já yka-
zuje. Způsob, němž se Já e-p ezen uje, a edy se e sku ečnos i nejedná onic jiného
než ozpůsob, jakým se Já k yje, pok ý á. Způsob, němž Já mlu ení řeči zaměňuje
sjednou ze s ých ekonomických unkcí. Opo ou nám byly ú ahy ýše zmíněného
Rolanda Ba hese, k e ý jako sémiolog pos ihl sebes řednos oho o hledání jedno -
ného Smyslu coby ý azu sebe-hájící, sebe-u zující duali y nějšího a ni řního
(kde Duši s ě a neh ozí nic menšího než bý oduše nělos í Já, Já e išem— iz kap.
Ži é/neži é in Ba hes 2012), duali y, jež je by os ně neplu ální. Zcelení-se Já je e sku-
ečnos i o zí celis os i ži o a. Podi né připou ání k„Mís u se s ými bůžky“, k e é
uHeidegge a ys opo al Lé inas, je podle něj e s é s obodě daleko nebezpečnější
než jakýkoli nás oj, echnika (Gaga in amy; Lé inas 2009, s.142).
OPEN
ACCESS
PAVEL KORDÍK 85
Konečně, je-li řeč oiden i ě, je o ždy řeč o ěle. Nechá á-li se s .Pa el P ním
lis u Ko in ským slyše : „A ak ať se nikdo nechlubí lidmi. Neboť šechno je aše, ať
Pa el nebo Apollos nebo Pe , ať s ě nebo ži o nebo sm , pří omnos nebo budouc-
nos , šechno je aše“ (1 Ko 3, 21–22), z ěs uje zde podobný oxymo ón, jako případě
řeči, neboť o o šechno je aše pla í sjedinou ýjimkou: „[Vy] nepa ří e sami sobě!“
(1 Ko 6, 19). To, co je jedním zpilířů adice e ěci ú ah o om, jak aco řeč mlu í, je
ak éž jedním zp amenů adice e ěci ú ah o om, co (ajak) ělo jes .
Ta o s udie znikla díky ins i ucionální podpoře dlouhodobého koncepčního oz oje ýzkumné o -
ganizace RVO: 68378076.
LITERATURA
Ba hes, Roland: My ologie, přel. Jose Fulka.
Dokořán, P aha 2004.
Ba hes, Roland: Říše znaků, přel. Pe Za adil.
F a, P aha 2012.
Ba hes, Roland: S/ Z, přel. Jose Fulka.
Ga amond, P aha 2007.
Ba hes, Roland: Výbo zdíla I.Li e á ně ědné
s udie, ed. apřel. Ma in Ri e . OIKOYMENH,
P aha 2009.
Buzza i, Dino: Sedm pa e . Výbo zpo ídek,
yb ala apřel. Alena Ha mano á. Odeon,
P aha 1969.
Cou ine, Jean-Jacques— Ha oche,
Claudiene: Silence du langage, langages
du isage à lʼâge classique. In: Joseph
An oine Toussain Dinoua : L’A de se
ai e, p incipaleme en ma iè e de eligion, eds.
J.-J. Cou ine aC.Ha oche. Édi ions Jé ôme
Millon, Paříž 1987, s.13–54.
Deleuze, Gilles— Gua a i, Félix: Tisíc plošin,
přel. Ma ie Ca uccio Capo ale. He mann &
syno é, P aha 2010.
Du enne, Mikel: L œil e lʼo eille. Jean-Michel
Place, Pa is 1991.
Foucaul , Michel: A cheologie ědění, přel.
Čes mí Pelikán. He mann asyno é, P aha
1993.
Gadame , Hans-Geo g: P oblém dějinného
ědomí, přel. Jiří Němec aJan Sokol. Filoso ia,
P aha 1994.
Heidegge , Ma in: By í ačas, přel. I an
Ch a ík, Pa el Kouba, Mi osla Pe říček j .,
Jiří Němec. OIKOYMENH, P aha 1996.
Heidegge , Ma in: Básnicky bydlí člo ěk, přel.
I an Ch a ík. OIKOYMENH, P aha 2006.
Ka ka, F anz: P oměna ajiné po ídky, přel.
Vladimí Ka ka. Českoslo enský spiso a el,
P aha 2009.
Lao-cʼ: OCes e TAO aJej o i ej ene gii TE, přel.
Egon Bondy aMa ina Ča nogu ská. HEVI,
B a isla a 1993.
Le mon o , Michail Ju je ič: Zplamene ajasu,
přel. Emanuel F yn a, Ma ie Ma čano á,
Bohumil Ma hesius aHana V bo á, ed. Jiří
Honzík. Odeon, P aha 1978.
Lé inas, Emmanuel: Čas ajiné, přel. Zdeněk
H ba a. Dauphin, P aha 1997a.
Lé inas, Emmanuel: To ali a anekonečno (Esej
oex e io i ě), přel. Mi osla j . aJan Sokol.
OIKOYMENH, P aha 1997b.
Lé inas, Emmanuel: E ika anekonečno,
přel. Vě a D ořáko á aMiloš Rajch .
OIKOYMENH, P aha 2009.
Lé inas, Emmanuel: Obje o ání exis ence
sHusse lem aHeidegge em, přel. Jan Bie hanzl,
Jose Fulka aKa el No o ný. Pa el Me a ,
Če ený Kos elec 2014.
Luc e ius Ca us, Ti us: Opří odě, přel. Julie
No áko á, yd. S oboda, P aha 1971.
Lukács, Geo g: Me a yzika agédie, přel.
E a Ha lo á, ed. Růžena G ebeníčko á.
Českoslo enský spiso a el, P aha 1967.
Maleb anche, Nicolas: Hledání p a dy, němž
se pojedná á o při ozenos i lidského ducha
a o om, jak ho máme uží a , abychom se yhnuli
omylu e ědách, přel. Ma in V abec a Václa
Zajíc. Togga – FHS UK, P aha 2017 (2 s .).
Ma cel, Gab iel: K iloso ii naděje, přel. Vě a
D ořáko á aMilosla Žilina. Vyšeh ad, P aha
1971.
OPEN
ACCESS
86 SLOVO A SMYSL 29
Me leau-Pon y, Mau ice: Vidi elné
ane idi elné, přel. Mi osla Pe říček.
OIKOYMENH, P aha 1998.
Me leau-Pon y, Mau ice: Fenomenologie
nímání, přel. Jakub Čapek. OIKOYMENH,
P aha 2013.
O ega y Gasse , José: E opa aidea ná oda,
přel. Jose Fo belský. Mladá on a, P aha
1993.
O ega y Gasse , José: Ú aha o echnice ajiné
eseje o ědě a iloso ii, přel. Michal Špína.
OIKOYMENH, P aha 2011.
O idius: P oměny, přel. Fe dinand S iebi z.
Odeon, P aha 1969.
O idius: P oměny, přel. I an Bu eš. S oboda,
P aha 1974.
O idius: P oměny, přel. Dana S obodo á.
BBa , P aha 2001.
Rimbaud, A hu : Opilý ko áb, přel. Ví ězsla
Nez al. Maťa, P aha 2012.
Shakespea e, William: Bouře, přel. Ladisla
Čelako ský. Museum k álo s í Českého,
P aha 1870.
Shakespea e, William: D anác nejlepších he .
S . 2, přel. Jiří Josek. Romeo, P aha 2011.
Schönbe g, A nold: S yl aidea, přel. aed. I an
Voj ěch. A bo i ae, P aha 2004.
Šklo skij, Vik o : Te i a. Oodlišnos i podôb,
přel. Ju aj Klaučo. Slo enský spiso a eľ,
B a isla a 1973.
U i z, Emil: Dějiny es e iky, přel. Jose Če mák.
Naklada els í českoslo enských ý a ných
umělců, P aha 1968.
OPEN
ACCESS