Politické čtení — úvodní slovo
Abstract
95
Full text
Politické čtení— úvodní slovo Petr A.Bílek Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Ústav české literatury akomparatistiky petr.bilek@ff.cuni.cz Příspěvky shrnuté vtomto bloku se věnují politickému čtení. Jejich výchozí verze byly sepsány pro dvě pracovní konference konané vrámci projektu Joint Seed, propojujícího Univerzitu Karlovu aUniverzitu Curych. První znich proběhla vPraze vprosinci 2019, druhou, naplánovanou do Curychu na polovinu března 2020, již zasáhla právě se rodící vlna epidemie, takže způvodního programu se realizovala jen jeho část. Úvahy nad možným přínosem čtení ainterpretací akcentujících politické rozměry, ať už textu či jeho kontextu, jsou včeském prostředí stále ještě zaneseny apriorní nedůvěrou. Dlouhé období primitivně koncipovaného marx-leninismu, vněmž bylo zvykem politizovat vše, co bylo nějak ideologicky použitelné, vneslo do tohoto prostředí intuitivní potřebu držet abránit hranici mezi politickým aestetickým, mezi společenským děním, vněmž se působení dominance, hegemonie, moci adalších politických projevů nutně objevuje, aděním uměleckým, jež se má odehrávat vautonomním, „čistém“ prostředí. Jde ale zjevně opostoj do značné míry generační: dodnes si vybavuji, jak jsem vdevadesátých letech minulého století sodporem vzápadních knihkupectvích aknihovnách zíral na hřbety knih snázvy Politika interpretace či Literatura apolitika apřišlo mi zcela zbytečné tyto knihy byť jen otevřít aprolistovat. Generace, které povinný marx-leninismus na vlastní kůži už nezažily, či badatelé dlouhodobě žijící vjiných než posttotalitních kontextech tuto apriorní distanci přirozeně už nemají. Osvojují si mnohem vstřícněji přístupy akoncepty soudobého neomarxismu či materialismu, postkoloniální teorie či se věnují zkoumání cenzury vpojetí, které ji nechápe jen jako nástroj utlačující estetickou hodnotu. Proto je nejspíš přirozené, že do tohoto bloku přispěli badatelé mladší či střední generace. Neradno ovšem paušalizovat izmíněné posttotalitní teritorium— jak dosvědčují stati Jana Sowy aHany Blažkové, politické čtení literatury je třeba vpolském kulturním kontextu rozšířené adokázalo se etablovat do podoby produktivního nástroje; tradice rozvinutých asofistikovaných sociologických přístupů kliteratuře, jež si našly své místo ivprostředí oficiálně marxistické polské literární vědy, zde pochopitelně hraje podstatnou roli. Sowa ukazuje možnosti přístupů založených na ideji reálného— procházeje od Baudrillarda po Derridu či Saida hledá argumenty, proč zcela apolitické čtení není možné. Anachází je vregulativních iseberegulativních činnostech, jejichž ekonomické či společenské zacílení si ssebou nese ipolitický rozměr. OPEN ACCESS
96 SLOVO A SMYSL 34 Zatímco Sowa vychází od velkých aobecně etablovaných myslitelů, Ondřej Slačálek si vybírá čtyři soudobé myslitelky, pohybující se příznačně na hraně mezi literárním či uměnovědným bádáním aspolečenskými vědami. Optikou jejich konceptů pak nazírá na slavný Kunderův esej Únos Západu aneb Tragédie střední Evropy, který je ostatně ilustrativním dokladem pokusu oúčelové skloubení estetiky apolitiky. Ztakto nastavených parametrů pak esej vyznívá diametrálně jinak, než jak je mu rozuměno vúzkém kontextu debat ostřední Evropě vosmdesátých letech či vkontextu Kunderovy esejistiky. Hana Blažková využívá detailní obeznámenost spolskou literární vědou zaměřenou na politické dimenze pro výklad sporů oautenticitu, jež se odehrály včeském kontextu raně postkomunistického období asouvisely ise spory opozici Michala Viewegha vpomyslném dobovém kánonu. Vypůjčuje si koncept neshody Jacquese Rancièra, sjehož pomocí pak zkoumá konkrétní projevy politična, jež se vtomto nastavení vyjevují vdobových kritických textech apolemikách, byť tyto texty obvykle proklamují či implikují svoji apolitičnost. Materiálu ze zdánlivého okraje literatury se věnuje Stefan Segi. Na dílech zčtenářsky oblíbeného žánru akční fantastiky či splatterpunku ukazuje střet diskurzů korektnosti aprogramní nekorektnosti, ato nejen vsamotných prózách, ale opět především vkritickém úsilí oklasifikaci anastavení obecně platných hranic. Cenná je iilustrace, jak kritické soudy splývají vdnešní době sjinými typy paratextů, ať už jsou to autorská vyjádření, marketingové postupy atexty nakladatelství či hodnocení ve čtenářských databázích. Detailní analýzu konkrétního materiálu, zněhož lze ale vyvodit leccos obecného, nabízí iTomáš Glanc, který koncept politiky čtení aplikuje ina oblast překládání ahovoří o„politice překladu“. Skrze korespondenci Jana Zábrany aAntonína Přidala ukazuje, jak velmi politicky citlivým se stává nejen překlad zanglofonních literatur, ale také— azdánlivě naopak— izliteratury ruské. Glanc zmateriálu vyvozuje ikategorii „politiky nepřeloženého“, která, jak dokazuje, má rovněž svůj účel avýznam. Pětice statí shrnutých do bloku Politické čtení se věnuje různorodému materiálu. Je jasné, že si vybírá právě ten materiál, na němž je možné nosnost celého konceptu dobře doložit, ilustrovat arozvíjet. Izinterpretací takto různorodého materiálu však myslím vyplývá celá řada obecnějších postulátů, pojmů apostupů, které dokládají, že rozvíjený koncept politického čtení může být docela koherentní amohl by nabízet iznačně univerzální rámce. Ato přesto, že žádný zautorů si pro své závěry nenárokuje univerzální platnost anetvrdí, že použitý interpretační postup lze mechanickou analogií aplikovat ina jakýkoli jiný materiál. Šíře inspiračních zdrojů, knimž stati odkazují, svědčí otom, že přiznaný dialog sprotagonisty politického čtení ve světě bude nejspíš produktivnější cestou než snahy odehibernaci lokálních představitelů marx-leninské tradice. OPEN ACCESS