Jaroslav Podzimek a „Princezna zrozená na silnici“

Jaroslav Podzimek a„Princezna zrozená na silnici“ René Starhon1 Jaroslav Podzimek and „The Princess Born on the Road“ The interest in Czech slang in the 1930s was not only the domain of the academic community, but we can also find good collection of data among amateur researchers. This text focuses on the researchneglected work of Jaroslav Podzimek and his fieldwork in the years 1934–1935, which is unique in its focus on the „language“ of the non-settled population. The study compares data from the urban environment, published mainly by German researchers, with data from the so-called itinerant niche and examines their validity at present. KEYWORDS argot, slang, Gypsies, travellers ÚVODEM jenom krátce. Vposledních deseti letech se vzávěrečných studentských pracích, zaměřených na kočovné skupiny současnosti inedávné historie, často setkáváme se jménem autora Slovníčku „světské hantýrky“, Jaroslavem Podzimkem, respektive sodkazem na jeho slovníček, který byl vroce 1937 publikován jako příloha časopisu Bezpečnostní služba. Tato sdílená informace je vlastně jakýmsi odkazem na existenci aspolečenskou akceptaci označení „světští“, jakožto vymezené sociální skupiny. Citace zúvodu jeho slovníčku ktomu přímo vyzývá, ale pokud se čtenář nehodlá více věnovat světskému argotu nebo sociolingvistice obecně, nemá smysl po tomto díle pátrat. Zajímavější je ovšem otázka, kdo vlastně byl Jaroslav Podzimek. Ajestliže opravdu několik let sbíral data mezi komedianty, koňskými handlíři atrhovci, vytvořil ještě ijiné texty? Vnásledujícím textu se vydáme po Podzimkově stopě… ČASOPIS BEZPEČNOSTNÍ SLUŽBA A„ČETNICKÁ ETNOGRAFIE“ …ato nejprve tam, kam odkazuje tak často recyklovaná bibliografická citace, kčasopisu Bezpečnostní služba. Leč po důkladném prostudování všech čísel výše uvedeného časopisu nezbývá než slítostí konstatovat, že se vžádném znich nenachází text odkazující na Jaroslava Podzimka. Ještě zajímavější je fakt, že zde nenalezneme jediný příklad, kdy by československé četnictvo vrozmezí let 1931 až 1942 použilo výraz „světský“. Ato navzdory skutečnosti, že minimálně od roku 1937 by toto slovo mělo mít šanci etablovat 1 Ústav etnologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy; kontakt: [email protected] OPEN ACCESS 32 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 1/2021 se prostřednictvím časopisu ivčetnickém lexiku. Naopak ambivalentní označení „bílý cikán“ se objevuje nejen vtehdejším pojmosloví četnickém, ale iakademickém. Žádný Podzimkův text sice včasopise Bezpečnostní služba zveřejněn nebyl, ale přesto zde získáváme první informaci. Vkvětnovém vydání zroku 1936 nalézáme stopu, určující směr dalšího bádání: […] Ale když se před rokem ustavil vIndickém sdružení při našem Orientálním ústavě zhorlivých mých posluchačů kroužek těch, kteří se zajímají oprohloubení studia cikánštiny, když nám byla slíbena tak ochotně ipomoc našeho četnictva akdyž zásluhou p. redaktora Podzimka, který sbírá výrazy cikánské, komediantské ašlejfířské hantýrky, se zpráva otom dostala do denního tisku, počala se ototo naše české studium cikánštiny zajímat icizina avelká avážná „Gypsy Lore Society vLiverpoolu vAnglii“ nás požádala, abychom neopomněli jí poslat vše co unás ocikánštině bude publikováno, azejména chystaný slovník cikánského nářečí československého […] (Lesný 1936: 131) Jaroslav Podzimek tedy nebyl četník, nýbrž redaktor. Citace doktora Lesného nás sice osvobozuje od pátraní varchivech bezpečnostních složek, ale zároveň nás nenápadně nutí udělat si malou sondu do stavu sociolingvistiky třicátých let. HANTÝRKA AARGOT JAKO OBJEKT ZÁJMU BADATELŮ Zdá se, že třicátá léta 20.století byla, jak tomu nasvědčuje nebývalý zájem zřad filologů, pro studium českého argotu obdobím nejplodnějším. Zřejmě nejaktivnější ataké nejcitovanější osobností akademické obce na tomto poli byl František Jílek— Oberpfalcer, který již sledoval vývoj českého argotu při studiu Smolných knih. Vroce 1934 přispívá oddílem Jazyk: Argoty aslangy do Československé vlastivědy avroce 1935 publikuje ve Filologickém sborníku článek Zminulosti českého argotu. Za první nejucelenější dílo, pocházející zakademického prostředí, lze ale považovat disertační práci dr. Bredlera, Slovník české hantýrky (tajné řeči zlodějské). Základní data, která využil při jejím zpracování, pocházejí ztextů Puchmayera, Hájka aJudy. Profesor Oberpfalcer Bredlerovu práci reflektuje včasopise Naše řeč následovně: […] Zuvedených pramenů sestavil r.1914 Fr. Bredler drobnou publikaci Slovník české hantýrky (tajné řeči zlodějské). Ale Bredler nechal bez povšimnutí materiál rozptýlený po časopisech, zvl. humoristických2, uspisovatelů, kteří si vybírali motivy znoční a‚podzemní‘ Prahy, ze života ‚pepíků‘, zvýčepů ašantánů3, avkupletech, 2 Jako jsou Humoristické listy, roč. 1860, 1865, 1867, 1871 a1879; Paleček srubrikou ‚Na štaflu‘ 1892–1900; Pražský humor 1896 a1897; Žertem světem 1902/03; Dobrá kopa 1907; Lidový humor 1912; Lucerna 1916–1918; Dales 1925. 3 Např.K.L.Kukla, F.L.Šmíd, Ignát Herrmann, K.M.Čapek-Chod, E.E.Kisch, J.Hais Týnecký, F.Kysela, Michael Mareš aj. OPEN ACCESS RENé STARHON 33 kabaretních scénách asólových výstupech.4 Co se odtud dalo vytěžiti, sebral pečlivou prací lektor češtiny na německé universitě vPraze E.Rippl adoplnil tím slovník Bredlerův; tak sestavil sbírku: […] Versuch einer lexikographischen Darstellung auf Grund einer Sammlung rotwelscher Ausdrücke und Redewendungen, von den ältesten Belegen angefangen bis in unsere Zeit, mit besonderer Berücksichtigung der Prager Hantýrka.5 (Oberpfalcer 1927: 173) Ztextu jednoznačně vyplývá, že badatelé se zaměřovali převážně na městskou lidovou mluvu ahantýrka kočovníků jako specializované socioprofesní skupiny nebyla do té doby vůbec zpracována. Citace zároveň naznačuje další směr bádání (vněmeckojazyčné literatuře) aukazuje na Eugena Rippla6, který zmiňovanou publikaci vydal vroce 1926. Po německo-jazyčné badatelské ose se dostáváme také ke Karlu Treimerovi7, zveřejňujícímu, ve stejném roce jako Podzimek, dílo Das tschechische Rotwelsch. Právě Ripplovy aTreimerovy práce jsou tedy základním srovnávacím pramenem pro posouzení obsahu aeventuálního přínosu Podzimkova slovníčku. Bohužel činnost obou tvůrců byla narušena druhou světovou válkou apo jejím ukončení již neměli možnost na svou práci navázat. Nejprve se ale pojďme podívat, jak na sebe oba zmiňovaní autoři nahlíželi. Vdopise Bohuslavu Havránkovi (Pražský lingvistický kroužek) ze dne 3.7. 1937 se kTreimerově publikaci vyjadřuje Eugen Rippl: Vážený pane kolego, recenzní výtisk Treimerovy knihy Das tschechische Rotwelsch jsem sdíky obdržel. Spis tento není ovšem valný atak imoje kritika nebude příznivá, ba rázně odmítavá. Poněvadž však tato knížečka byla Treimerem podána jako habilitační spis, oněmž musím referovati vkomisi, nelze mi bohužel otéto věci dříve něco publikovati, než bude jeho habilitační záležitost vyřízena komisí. Proto bych Vás prosil, abyste spublikací mého referátu posečkal až do listopadu nebo snad do prosince. […] (Havránková 2014: 276, 277) Ripplova kritika posléze vyšla včasopise Zeitschrift für Slavische Philologie. Moc přívětivá opravdu nebyla: 4 J.Šváb-Malostranský, J.H.Zefi, Alois Tichý, K.Hašler atd. 5 Pokus olexikografickou reprezentaci mluvy „rotwelsch” na základě souboru výrazů aidiomů, od nejstarších dokumentů až po naši dobu, se zvláštním zřetelem kpražské Hantýrce. 6 Německý literární historik ajazykovědec, člen Pražského lingvistického kroužku. Od r.1921 působil jako lektor češtiny na Německé univerzitě vPraze azde se také roku 1929 habilitoval. Roku 1933 se stal mimořádným ar.1936 řádným profesorem českého jazyka aliteratury. Vědecky pracoval voblasti lexikální sémantiky, především jako znalec lidového jazyka aargotů. 7 Původně brněnský Němec, indoevropeista působící ve Vídni, lingvista mnohostranných zájmů. Zabýval se etnogenezí Slovanů, vídeňskou lidovou mluvou, českou variantou rotwelsch, albánštinou, ilyrštinou či starými jazyky Iberského poloostrova. OPEN ACCESS 34 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 1/2021 […] Treimer als Spezialforscher also, der das wirklich gesprochene Cechisch, vom Sondersprachlichen ganz abgesehen, nicht einmal so weit berücksichtigt, daß er nicht zu unterscheiden vermag, wodurch sich die eigentliche Gaunersprache von dem vulgären, dem volks und umgangssprachlichen Cechisch unterscheidet, der kritiklos übernimmt, was er irgendwo in den bisherigen Vorarbeiten, namentlich in O.Nováčeks immerhin verdienstvollen Sammlungen zur Brünner Gaunersprache, auftreiben kann, der sich nicht der Mühe unterzieht, die Prager, Brünner und Ostrauer Gaunersprache auseinanderzuhalten, längst veraltetes Sprechgut von Neubildungen zu trennen u. dgl. mehr, scheint von Haus aus keinen glücklichen Griff getan zu haben. […] Es würde hier zu weit führen, Seite für Seite alle Unrichtigkeiten dieser Schrift festzuhalten und ausführlich zu behandeln. Wie wertlos diese „Ergänzungen“ sind, möchte ich nur noch an einem typischen Beispiel erörtern, das zugleich erweisen soll, wie kritiklos Treimer Vorhandenes übernimmt. So steht auf S.15: lano, mazat lanu = „koitieren“ anstatt der richtigen Redensart: mazat lano, d. h. Treimer hat diese unrichtige Redensart zugleich mit dem Druckfehler „lanu“ aus der Zeitschr. „Hantyrka“ übernommen.8 […] (Rippl 1939: 216–218) Ačkoliv je poněkud úsměvná představa dvou německých filologů, kteří se přou opřesný fonetický zápis českého argotu, musíme souhlasit sRipplem. Treimerova publikace je opravdu plná nepřesností aněkdy až směšně spekulativních výkladů původu jednotlivých slov. Například výraz „skopčák“ (hanlivé označení pro Němce) Treimer odvozuje od slova „skoba“ (tvar nosu). Zcela neodpustitelná je absence abecedního kompendia všech výrazů na konci knihy, souhrnného slovníčku, který se stal standardem všech dosavadních prací. Extrakce lexikálního základu Treimerovy práce byla proto poněkud komplikovaná ajejím jediným přínosem byl záznam úctyhodného počtu romismů9, který zdaleka převyšuje dosavadní Ripplův sběr zroku 1926. Toto srovnání vede kúvaze, že romština se včeském argotu obecně začíná ve větší míře etablovat právě vtřicátých letech 20.století. ZTreimerových odkazů ve sbírce ale není jasné, zjakého prostředí autor data čerpal. Zde se naskýtá otázka podobnosti sPodzimkovým slovníčkem avlastně icelkové posouzení autentičnosti jeho slovníčku vzhledem ksynchronní práci právě sTreimerem. Srovnáním slovní zásoby, 8 […] je Treimer tedy odborný badatel, který nerozumí ani nespisovné mluvené češtině, neřku-li speciálnímu jazyku, ato do té míry, že není schopen rozlišit skutečnou darebáckou řeč od češtiny vulgární, nářeční ahovorové, který nekriticky přejímá to, co najde někde vpředchozích přípravných pracích, zejména vdosud cenných sbornících O.Nováčka obrněnské hantýrce. Nezdá se však, že by si Nováček, který chvályhodně započal sběr brněnské hantýrky, nedal tu práci, aby rozlišil pražskou, brněnskou aostravskou hantýrku, aby oddělil dávno zastaralé idiomy od novotvarů apod., […] Bylo by příliš rozsáhlé, kdybychom zde stránku po stránce zaznamenávali všechny nepřesnosti tohoto spisu apodrobně se jimi zabývali. Jak bezcenné jsou tyto „dodatky“, bych chtěl probrat jen na typickém příkladu, který má zároveň ukázat, jak nekriticky Treimer přebírá to, co už tu je. Tak např. na str. 15 stojí: lano, mazat lanu = „ koitieren“ místo správného výrazu: mazat lano, tj.Treimer převzal tento nesprávný výraz spolu stiskovou chybou „lanu“ zčasopisu Hantýrka. 9 Něco přes 200 výrazů zromštiny vrozmezí stránek 74–81. OPEN ACCESS RENé STARHON 35 fonetického zápisu iinterpretací výrazů obou autorů můžeme sklidem konstatovat, že pracovali nezávisle ajednotlivá slova jeden od druhého nepřebírali. UPodzimka je to pochopitelné, protože se jednalo oterénní sběr, ale uTreimera poněkud zvláštní. Sám se totiž zmiňuje očasopise Bezpečnostní služba adokonce uvádí četníka Ludvíka Machalu10 jako jeden ze zdrojů své publikace. […] dazu verstreute Aufsätze, u. a. in der Bezpečn. služba oder der Tagespresse als einstweilige Hauptmaterialien.11 […] (Treimer, 1937: 36) […] ich führe als gute Illustration auch L.Machalas, eines Laien, Graphik in dessen Slovníček cik. hantýrky 12 […] (Treimer 1937: 80) Kokolnostem Machalova sběru se vyjadřuje Jiří Lípa: […] Pro příští badatele nebude, myslím, bez užitku, když uvedu, co mi opůvodu Machalova materiálu sdělil J.Mareš, bývalý úředník kriminální služby. Na dotaz Ústředního četnického pátracího oddělení vPraze odpovědělo vroce 1934 nakladatelství, že autor sdělil, že ,,příručka byla sestavena podle řeči cikánů vokresu Uh. Brodu, Uh. Hradiště, Kyjova ajižních Čech. Bylo čerpáno přímo zprostředí cikánů anebylo používáno žádných jiných příruček.“ […] (Lípa 1960: 51 pozn.18) Navzdory všem výhradám je vhodné podotknout, že Treimerova iMachalova práce mají isvé nesporné kvality avmnoha ohledech jsou pro další bádání inspirativní. Blíže si jimi však zabývat nebudeme, mohly by být tématem pro jiný článek. My se vrátíme zpět kpůvodnímu tématu atím je osoba Jaroslava Podzimka. Vroce 1937 vydává Rippl první svazek plánovaného cyklu Tschechisch im Alltag: alltags-, volks-, slang-, und vulgar-tschechisch13, kde vpředmluvě uvádí: […] An dieser Stelle drängt es mich, namentlich einem meiner Gewährsmänner meinen besonderen Dank für seine Mithilfe in der Beschaffung eines Großteiles des Prager Materials auszusprechen: dem Herrn Red. Jar. Podzimek, einem guten Kenner des Altpragerischen, des Zigeunerischen und der Sprechweisen der fahrenden Leute. Wir haben zusammen in vielen mühsamen, aber auch aufschlußreichen und reizvollen Stunden manches besprochen, ergänzt und gewertet. Die 10 Četnický strážmistr vBrešti asběratel „cikánských slovíček“, mezi ostatními četníky platil za odborníka na romštinu. Vroce 1934 vydalo nakladatelství Gusek jeho Slovníček cikánské hantýrky česko-cikánský acikánsko-český. Problémem jeho slovníčku ovšem je, že vpodstatě neměl tušení orozdílu mezi cikánskou hantýrkou alokálním dialektem romštiny. Byl také jedním ze tří (společně sMarešem aPinkasem) četníků oceněných vsoutěži Biologie cikánů vČeskoslovenské Republice. 11 Rozptýlené články, mimo jiné vBezpečnostní službě nebo vdenním tisku jako současné hlavní materiály. 12 Jako dobrou ilustraci používám také Slovníček cikánské hantýrky od laika L.Machaly 13 Čeština vkaždodenním životě: hovorová, lidová, slangová avulgární čeština. OPEN ACCESS 36 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 1/2021 eigentliche Sichtung, Anordnung und Verarbeitung des so merkwürdig ungleichartigen Gegenstandes lastete freilich einzig und allein auf meinen Schultern. Mein Wunsch nach weiterer Kenntnis dieses speziellen Themas, zu dem meine innere Einstellung schon lange vorher gegeben war, geht naturgemäß auch über diesen Rahmen hinaus.14 […] (Rippl 1937) Bohužel, první svazek obsahuje pouze výrazy začínající písmenem „a“ a„b“. Posledním slovem, zde uvedeným, je sloveso „bourat“. Vprůběhu válečných let nejspíše nebyl odalší pokračování zájem, což je velká škoda, neboť se jedná ove své době nejpropracovanější počin. Podzimkova stopa vtéto publikaci bude rozebrána vdalší části této studie. Poslední práci snázvem Vojenský jazyk Němců vbývalé československé armádě Rippl vydal vroce 1943 aodva roky později zemřel.15 Tragickým odchodem Eugena Rippla mizí istopa po Podzimkově slovníčku. Téměř směšně pak působí 27 výrazů, které vroce 1959 uvádí Šturma jako „světský“ argot včasopise Kriminalistické listy. Ať je již za tím zarputilé odmítání příslušníků komunistické SNB přijímat odkazy svých předchůdců zpředválečného období nebo čistá lenost, absence odkazu na Podzimkův slovníček je trestuhodná. Naprosto zarážející je také absence jakékoliv zmínky oPodzimkovi vjinak vynikající práci Jaroslava Suka, Několik slangových slovníků. Suk ve svém spise, postaveném na vlastním terénním výzkumu ze sedmdesátých let, pečlivě odděluje světský argot akriminální slang. Posledním, kdo se slovníčkem zabývá, je vroce 1960 Jiří Lípa. Až po roce 2000 se odkaz na Podzimkův slovníček objevuje vtéměř encyklopedické práci dr. Huga Slovník nespisovné češtiny. KDO TEDY BYL JAROSLAV PODZIMEK? Pro odpověď na tuto otázku se vrátíme opět kčasopisu Bezpečnostní služba. Vprosincovém čísle zroku 1935 se dozvídáme, že Podzimek byl zaměstnán jako redaktor dvou víceméně bulvárních deníků spadajících pod vydavatelství vlastněné významným nacionálně založeným politikem Jiřím Stříbrným: […] údaje cestovatele redaktora Podzimka z„Poledního listu“ a„Expresu“ […] (Váňa 1935: 364) 14 Na tomto místě bych chtěl vyjádřit zvláštní poděkování jednomu zmých informátorů za pomoc při získávání velké části pražského materiálu: panu redaktorovi Jaroslavu Podzimkovi, dobrému znalci staropražské mluvy, cikánštiny avýrazů, kterými se vyjadřují lidé neusedlí. Společně jsme, vmnoha náročných, ale také poučných apříjemných hodinách, diskutovali, doplňovali ahodnotili mnoho věcí. Samotné třídění, uspořádání azpracování tak podivně nesourodých témat bylo samozřejmě pouze na mých bedrech. Moje touha po dalším poznání tohoto zvláštního tématu, kterému jsem se vnitřně věnoval už dávno předtím, přirozeně přesahuje tento rámec. 15 Vnoci z5.na 6.května 1945 spáchal se svou manželkou Annou sebevraždu otravou uhelným plynem ve svém bytě vPraze. Oba byli pohřbeni 12.května 1945 na Olšanských hřbitovech. OPEN ACCESS RENé STARHON 37 Problémem obou deníků je ovšem anonymita autorů článků, takže vyhledat příspěvky podle jména autora není možné. Prostudování Poledního listu nepřineslo žádné výsledky. VExpresu z8.dubna 1935 se včlánku snázvem „Bude vydán slovník československých cikánů“ konečně dozvídáme něco konkrétnějšího: […] Zjiných pracovníků věnoval Jaroslav Podzimek dvě léta sebrání hantýrky potulných živlů jako komediantů, kramářů abrusičů. Výsledkem této práce, oníž bylo v„Expresu“ již psáno, je seznam bezmála tisíce slov, pocházejících většinou zcikánštiny. Dále sebral jmenovaný národopisně zajímavé komediantské pohádky, zejména cyklus o„Bengu Rafíkovi“ (onosatém ďáblu) […] Na práci ocikánských rozpoznávacích značkách aocikánské typologii začíná pracovati za vedení velitele ústřední četnické pátračky plukovníka Ježka vrchní strážmistr Mareš. Profesor dr. Lesný ared. Podzimek sbírají materiál kvelkému slovníku, cikánského jazyka vČeskoslovensku. Bude čítati několik tisíc hesel, slov dosud namnoze vůbec neznámých. (Expres 1935) Ofenoménu komediantských pohádek bude pojednáno později, ovšem „cyklus oBengu Rafíkovi“ je opravdová badatelská výzva. Ze žádných jiných zdrojů se nepodařilo ktéto sbírce pohádek cokoliv dohledat, nikdo zdotazovaných informátorů oněm neslyšel. Zdá se, že uvedený cyklus ve skutečnosti nikdy neexistoval. Osoba Josefa Mareše je však zcela zásadní. Mareš pracoval na ústřední evidenci vPraze ashromažďovala se uněj hlášení četníků zjednotlivých četnických stanic celé republiky. Získával tak informace o„potulných cikánech“ (tj.kočovných Romech aSintech). Data svých kolegů zterénu dokázal efektivně zpracovat astal se jedním ze tří výherců soutěže „Biologie cikánů vČeskoslovenské republice“.16 Podle další zprávy z5.října stejného roku se dozvídáme, že ačkoliv slovníček byl publikován vroce 1937, základní sběr dat musel mít Podzimek ukončený již vroce 1935: Brněnský dr. Nováček, známý svými pracemi oargotu brněnských plotňáků aoodborné řeči číšníků, hodlá vydávati list „Hantýrka“, speciální časopis pro studium českého argotu […] bude tu konfrontován se zásobou více než jednoho tisíce slov hantýrky „světské“, nasbíraných J.Podzimkem mezi koňskými handlíři, komedianty, brusiči akramáři. (Expres 1935) Fakt, že měl Podzimek svou sbírku hotovou ještě před začátkem vydávání časopisu Hantýrka (neslavným zdrojem Treimerovy sbírky), odkazuje kautenticitě jeho dat. Další pátrání, tentokráte včasopise Expres, přináší úspěch. Včísle z1.března 1935 nacházíme článek snázvem „Princezna zrozená na silnici— komediantská hantýrka“. Ikdyž autor není uveden, bez jakýchkoliv pochybností pochází zpera Jaroslava Podzimka. Slova afráze vněm uvedené se zcela shodují svýrazy zjeho slovníčku. Poskytuje nám vhled nejen do obsahu slovníčku, ale i„komediantské duše.“ 16 Soutěž snázvem „Biologie cikánů vČeskoslovenské republice“, byla vyhlášena pod patronací Masarykova četnického vzdělávacího apodpůrného fondu vroce 1936. OPEN ACCESS 38 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 1/2021 […] Nelze před p. t. obecenstvem říci: „Lidé očumují, zavři dveře vozu!“ Křikne se proto: „Gádžové dykchelujou, zamachluj budár utalánu.“ Podobně obava, aby se publikum nerozuteklo, diktuje, aby se rozkázalo dětem „Chudel dranžírek atachti na manč!“ místo „Vezmi talířek ajdi vybírat!“ […] Ale ze středověku zachovala se vřeči našich „světských“ (světem jdoucích) lidí istará česká slova, vběžné češtině vymizelá. Tak říkají komedianti podnes botám „škorně“ akůži „skorá“, kteréžto slovo znamená ve staré češtině kůru (srovnej skořice!). Také slovo „vutratskej“ (hostinský), vyskytujíc se již ve starých soudních smolných knihách, se tu dochovalo vedle německého „virteckej“ acikánského „kapialo“, které značí totéž. Zajímavé je, že slovo nachmelit se, pocházející od komediantského „chmelit“, nevzalo svůj původ ze jména rostliny chmele, nýbrž pravděpodobné zarménského „chmel“ (píti). Jinak by neměla smysl fráze „chmelit vodnatou“ (pít vodu). Některé zvláštnosti komediantské hantýrky jsou zajímavé isociologicky. Tak například kolísání výrazu pro kočku azajíce. Komediant řekne „šošoj“ aje to jednou zajíc apo druhé kocour, řekne „čmáhlik“ amůže to být kterýkoliv zobou těchto tvorů. Také udivuje množství výrazů pro slovo „pryč“. Jsou to: okla, okia, pléde, pódy adža. Umnohých slov nelze tatím zjistiti filologického původu— ato právě utěch nejběžnějších jako „tachtit“ (jít), „hanikovat“ (mluvit), nebo „talán“ (vůz). Komediantská hantýrka má do jisté míry isvou vlastní literaturu. Jsou vní složeny písničky, adokonce je do ní přeložen celý divadelní kus „Don Šajn“. Zabiv otce, praví vněm hříšný hrdina tragedie: „Co ’sem chtíhal, to ’sem ukchíroval, svýho vlastníka ’sem čúrem zarohoval.“ (Co jsem chtěl, to jsem udělal, svého otce jsem nožem zabil.) […] (Expres 1935) Na konci textu se Podzimek dotýká zajímavého tématu, ato vztahu stálice repertoáru kočovných lidových loutkářů hry Don Šajn (Don Juan, Don Džán) ajejí verze „přeložené do hantýrky“. Myslím, že zde Podzimek trochu přehání, literární útvary tohoto typu jsou vpodstatě anekdotou ahovořit onich jako o„divadelním kusu“ je spíše poplatné poptávce bulvárního Expresu, pro který nakonec autor psal. Zajímavé ovšem je, co za předlohu takové dlouhé anekdoty je. VNárodopisném věstníku českoslovanském cituje (krom toho, že otiskuje dva dobové přepisy této hry včetně genealogie rodin, od kterých tento zápis získal) dr. Veselý zdopisu Karla Kopeckého zroku 1928: […] Když se loutkáři vzájemně navštěvovali, obyčejně se chtěli blýsknout iparádní hrou. Ale když se sešlo méně obecenstva anechtělo se loutkáři hráti nějakou těžkou hru za málo peněz, hrával „Ušatého krále“ […] nebo „Dona Žána— Dona Šajna“. Tu však na něho svolávali kamarádi všechny hromy: „Pro tohle jsme sem přišli?“ Ale kolega loutkář se kolegovi loutkáři mstil za takovou hru podle zásady: „Když hraje pro nás takovou komedii, tak ať je to komedie!“ Mezi hrou sáhl host— odborník po panáku azakroutil mu hlavu dozadu, takže, když panák vystoupil na jeviště, šel zády napřed ašpičky nohou měl dozadu, zčehož byla veliká švanda. […] (Veselý 1929: 180) OPEN ACCESS RENé STARHON 39 Ztextu je patrno, že tato dramatická předloha byla předmětem profesního humoru již dávno, aproto není divu, že se stala ipředmětem parodie ve verbální formě. Dr. Veselý ale zmiňuje ijiné zajímavé aspekty ze života loutkářů: […] „Don Juan“ pronikl do všech literatur: Ze Španělska přešel do Itálie, do Francie, do Německa, do Polska iRuska, do Anglie, ale objevil se také unás, vposlední době uZavřela ivparodii Hruškově. […] (Veselý 1929: 174) „Don Žán— Don Šajn“ jest znejloutkářštějších her. Ale vposledních letech hrají ji loutkáři málo, jen na zvláštní žádost přátel starodávné loutkářské dramatiky. Loutkáři zpovolání mají nyní svízelný život, neboť cítí konkurenci biografů irozhlasu. Atak není divu, že loutkáři „doláci“ (zkraje, změst) přivydělávají si vlétě kolotočem, houpačkami, nebo že si sestavují sensační „taháky“ (šlágry), […] (Veselý 1929: 179) Následující ukázka nepochází zžádného teréního sběru aje čistě ilustrativní: „Buzňátka, čávátka odmachlujte budárka, vaše vlastnice tu týhá, chalku vkydnout chtíhá.“ Ale buzňátka netyčí diliňáci: „To tyčí bárovnej džukel achtíhá nás zchalovat!“ hanykuje jek buzňátko. „Naše vlastnice míhá klabější, mikronkej hlásek!“ Štumfujou buzňátka přez budárka.“ Kdo hádal, že jde ocitaci zpohádky oNeposlušných kůzlátkách, hádal správně. Při dostatečné slovní zásobě lze takto převyprávět jakýkoliv, třeba idětský text, přičemž smyslem tohoto počínání je humor, tedy snaha pobavit především dospělého posluchače. Takový text, sdílený vrámci uzavřené komunity, se stává objektem zájmu etnologie. Anemusí se jednat pouze opísemnou verzi, ale třeba istarý zvukový záznam. Vpřípadě Dona Šajna, podobně jako pohádky Hanyky okracaváčku adevlínkovi (srov.Starhon 2018), takový záznam existuje na magnetofonových páskách, aje dodnes populární ustřední astarší generace. REFLEXE SLOVNÍČKU První reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Již ve stejném roce (8.5.1937) vychází vLidových novinách krátký článek autora spjatého spředevším cirkusáckým prostředím snázvem Vkydni mu andro muj. Jeho tvůrcem není nikdo jiný než spisovatel Eduard Bass. Tento text se později objevuje také vjeho knize Kázáníčka: […] Knížečka, zníž se to dovídáme, je malý sešitek o70 stránečkách: Slovníček „Světská hantýrka“; uspořádal Jaroslav Podzimek avydal časopis Bezpečnostní služba […] Přesto je na slovníčku, jejž jeho autor záslužně pořizoval ve styku sživotem, znát, že je tu mluva zjiné lidské oblasti; kdybychom měli narychlo charakterizovat rozdíl, upozornili bychom, jak se hantýrka zlodějů opírá ohebrejštinu astarou němčinu, kdežto mluva lidí světských má nejvydatnější pramen vcikánštine […] Ahned zde vidíme rozdíl vhantýrkách: rotvelš je mluva tvrdá, cynická, vedoucí až na popraviště […] Poprvé, pokud vím, zaznamenávají se zde termíny našeho cirkusáctví, překroucené většinou zněmčiny […] samá slova mohutná, zvonivá itajemná, jako by lid, po staletí vyvržený zoficiální společnosti OPEN ACCESS