Národní park Šumava: Hruška vs. Stráský, dva rozhovory z března 2011

Národní park Šumava: Hruška vs. Stráský, dva rozhovory z března 20111 Michal L. Hořejší ABSTRACT: The paper deals with the dispute about management of the Šumava National Park. The paper characterizes the discourse on the Šumava National Park on the basis of two interviews with the representatives of the contradictory positions. It analyzes the central topics, topoi and concepts by applying the Discourse-Historical Approach (DHA). The paper focuses on the way how both interviewees construct their opponent, how they construct the attribute “human” and in which contexts they use pronouns “we” and “they”. The paper reveals that the way of displaying the past is crucial for the identification of both dominant narratives. The basic interdiscursive relations in which the discourse on the Šumava National Park is involved are also outlined. KLÍČOVÁ SLOVA / KEY WORDS: diskurz, diskurzivně-historická metoda, komunikace, koncept, kontext, kritická analýza diskurzu, média, národní park Šumava, stereotyp, téma CDA, communication, concept, context, DHA, discourse, medias, Šumava National Park, topic, topoi 1. ÚVOD 1.1 TÉMA Dvacetiletá historie národního parku Šumava (NPŠ) je převážně historií sporů a střetů o to, co národní park vůbec je, jaké je jeho poslání, jeho status. Časté změny na postu ředitele NPŠ, v jejichž důsledku se ve velmi krátkých cyklech měnila i strategie hospodaření na jeho území, dobře odrážejí složitou cestu k definici národního parku jako způsobu a stupně ochrany přírody obecně. Založením šumavského parku vstoupilo totiž do českého prostředí něco nového — rozsáhlé území, ve kterém je ponechání přírody vlastním procesům určujícím principem. Výrazným stimulem sporů o NPŠ se stala gradace lýkožrouta smrkového, která se masivně projevila zejména v polovině devadesátých let a následně po orkánu Kyrill na začátku roku 2007. Zřetelná proměna podoby šumavských smrkových lesů, kterou kůrovec v krátkém časovém horizontu způsobil, vzbudila prudké vášně a postavila Šumavu do pozice jednoho z nejpřednějších témat debaty o ochraně životního prostředí v České republice. Aktéři, kteří v šumavských sporech činně vystupují a na první pohled se střetávají převážně na rovině „kácet, nebo nekácet kůrovcem napadené stromy“, však v hloubce svádějí závažný střet o vládu nad koncepty přirozenosti nebo minulosti. Jako spor o strategii boje s kůrovcem, a to je velmi podstatné, však problém interpretuje a ztvárňuje většina médií. 1 Příspěvek vznikl s podporou projektu SVV 267102. OPEN ACCESS 48 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2015 1.2 CÍL Na základě podrobné analýzy dvou vybraných mediálních textů předvedu, jaká témata diskurzu o NPŠ dominují, jaké koncepty, stereotypy a argumentační strategie jej vytvářejí a současně odrážejí. Pokusím se ukázat, jakým způsobem konkrétní účastníci debaty dosahují komunikačního úspěchu a z jakého způsobu diskuze naopak nemohou vystoupit, aby zároveň neopustili samotný diskurz. 1.3 METODA A MATERIáL Analyzoval jsem dva rozhovory, které byly publikovány těsně po nástupu Jana Stráského do funkce ředitele NPŠ v březnu 2011. Zohlednil jsem jak samotné promluvy přímých účastníků debaty o NPŠ, tak i otázky novinářů. Jako nástroj jsem zvolil diskurzivně-historickou metodu (DHA), jak ji vyvinuli Ruth Wodaková a Michael Reisigl,2 vhodnou pro diskurzy definované dlouhodobým tématem, kterým národní park Šumava nepochybně je. Prvotní krok, výběr textů, je do velké míry aktem tvůrčím. Před vlastní analýzou jsem byl totiž nucen provést analýzu předběžnou, na jejímž základě jsem vytýčil póly diskurzu a vytkl jeho aktéry.3 Vzhledem k tomu, že převážná většina textů o NPŠ je pevně svázána s problematikou hospodaření v tamních smrkových lesích, rozdělil jsem aktéry, kteří výrazně vstupují do diskuze, na dvě dominantní skupiny — póly (diskurzivní koalice4): na zastánce plošného zasahování proti kůrovci a na zastánce ponechání jádrových zón parku přírodním procesům. V období, kterým jsem se zabýval, tedy na začátku roku 2011, lze tyto dominantní skupiny předběžně rozdělit na následující pozice (podle postoje většiny5): (a) zastánci zasahování — Správa NPŠ, politici (většina na vládní, parlamentní a krajské úrovni, prezident), místní obyvatelé (reprezentovaní Svazem obcí NPŠ6), lesníci; (b) zastánci spontánního vývoje — přírodovědci, ekologičtí aktivisté. 2 Viz Wodaková a Reisigl (2009). 3 Oporou mi byl korpus mediálních textů z roku 2011, který čítal 450 000 slov a v němž jsem hledal slova (základy slov), která lze považovat pro polarizovaný diskurz za příznačná (vyhledávaná jednotka / počet výskytů): *boj* / 622; *válk* / 71; *válč* / 9; _odpůr* / 83; _odpor* / 45; *nepřít* / 38; *nepřát* / 32; _lež* / 108; *lhá* / 19; *lž* (vyřazeno mlž) / 22; _pravd* / 248; *manip* / 49; *protest* / 227; *radik* / 77; *teror* / 36; *zloč* / 15; *krad* / 22; *trest* / 97; *soud* / 187; _věd* / 1159; *aktivist* / 890; *obyv* / 239. 4 Viz Hajer (1993). 5 Několik lesníků například podporovalo pasivní přístup ke správě horských smrčin, někteří aktivisté usilovali o okamžité kácení atp. 6 Viz: <http://www.svazobci.sumavanet.cz/svazobci/> (cit. 22. 11. 2013). MICHAL L. HOřEjŠÍ 49 Rozhovory jsem proto vybral ze dvou protipólů — jeden se zastáncem aktivního přístupu ke správě národního parku (zastáncem zasahování) a druhý se zastáncem ochrany samovolných procesů (zastáncem bezzásahovosti). Nejen s ohledem na první tvůrčí krok analýzy bylo dále nezbytné zvolit a pevně dodržet způsob, jakým zvolené texty porovnávat: (a) podle DHA jsem z obou rozhovorů vytkl veškerá témata7; (b) na jejich základě jsem stanovil zastřešující koncepty (dominantní průběžná témata8), které vytvořily pevnou bázi pro komparaci; (c) s pomocí témat a konceptů jsem pak z obou rozhovorů vytkl zásadní stereotypy, tedy ustálená tvrzení, která jsou v diskurzu neutralizovaná a chovají se jako jeho přirozené pozadí. TextTémata Koncepty Tvrzení, argumenty a stereotypy Odpověď 5 Tuto otázku pokládám vědcům rád. Ptám se jich, jak daleko doletí kůrovec, a oni se liší tak od dvou set metrů do dvou set kilometrů. Téma 1: kvalita vědy 1: věda 1: Otázka doletu kůrovce — vědci se v názoru diametrálně rozcházejí. Kůrovec se pohybuje v milionovém roji a v tom roji nedoletí ani 500 metrů. Jakmile však foukne vítr, tak on doletí nekonečně. Téma 2: pravda o kůrovci 2: věda 2: Autor ví, jak to ve skutečnosti je. Ale to je vědecká debata, kterou já bych nerad bagatelizoval. Téma 3: autonomie vědecké debaty 3: věda 3: Autor nechce snižovat vážnost vědy. tabulka 1: Příklad rozboru textu.9 Právě popis a interpretaci stereotypů považuji za jedno z center kritické analýzy diskurzu. Předchází mu pečlivý rozbor argumentačních schémat konkrétních textů. Argumenty jsou buď správné, nebo falešné, klamné (falacie) — to znamená, že porušují základní pravidla diskuse (respektování společných východisek, poctivé odkazování k předešlým odpůrcovým tvrzením, respektování faktů atd.).10 Je proto nezbytné, aby 7 Za „téma“ považuji předměty/myšlenky společné zpravidla nevelkým textovým celkům. V příkladu z tabulky 1 se tak jedna odpověď (jeden odstavec) rozkládá na tři tematické úseky. 8 Za „dominantní průběžné téma“ považuji nejbližšího společného jmenovatele jednotlivých „témat“. V příkladu z tabulky 1 jsou tak „kvalita vědy“ a „pravda o kůrovci“ realizací jednoho „konceptu vědy“. 9 Stráský, J.: Na svůj životní boj o Šumavu mám rok. 10 Wodaková a Reisigl (2009, s. 110). 50 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2015 byl analytik důkladně obeznámen s faktografickým pozadím a širokým kontextem diskurzu. Tento postup můžeme demonstrovat na následujícím příkladu: „Já jsem se do téhle židle, ne moc rád, dostal, protože se už všeobecně uznává, že na tom parku jsme si hráli, dobře, už je zničenej (sic!), ale teď, kdy brouk zasahuje další území, je s tím konečně třeba něco dělat“11 (S 110–112).12 Autor tvrdí, že se stal ředitelem parku z toho důvodu, že park „už je zničenej“ (falacie příčiny a následku; falacie shody — v tiskové zprávě ministerstva životního prostředí ke jmenování J. Stráského ředitelem NPŠ13 se o míře poškození parku, stejně jako o nebezpečí expanze kůrovce vně jeho území nepíše nic; argument všeobecnou shodou veškeré názorové odpůrce nepřímo staví do pozice výjimky). 2. CHRONOLOGIE SPORU Národní park Šumava byl vyhlášen nařízením vlády v březnu 1991 na ploše 68 000 ha na části území již tehdy existující chráněné krajinné oblasti Šumava, která byla založena v prosinci 1963 na ploše 168 000 ha.14 Stal se tak největším národním parkem na našem území a největším setrval až dodnes. Na zhruba 25 % rozlohy parku byla tehdy zavedena bezzásahovost — těchto 25 % tzv. I. zón bylo rozděleno prakticky do pěti velkých celků. Samotná definice I. zóny je v nařízení vlády 163/1991 Sb. velmi problematická15 — „uchování či obnova samořídících funkcí“ a „udržení stavu“. Procesuálnost „samořídících funkcí“ vstupuje s požadavkem „udržení stavu“ do sporu. V polovině 90. let, kdy NPŠ vedl Ivan Žlábek, byl jako reakce na gradaci lýkožrouta smrkového a následné odumírání velkých ploch vzrostlého smrkového lesa podíl I.zón zmenšen na 13 % rozlohy parku. I. zóny byly zároveň rozdrobeny do 135 menších celků. Správa parku tak začala těžebně zasahovat v územích dříve ponechaných samovolnému vývoji, výběrově i v samotných I. zónách. Idea národního parku zřízeného k ochraně přírodních procesů se tedy pět let po jeho založení víceméně rozpadá. Vznikly první otevřené konflikty a blokády, a to zejména v jihočeské části parku. Gradace proběhla a zanechala za sebou plochy lesa s odumřelou podstatnou částí vrchního stromového patra nebo holiny po masivní těžbě. Lýkožrout se postupně dostal do útlumu. V lednu 2007 Šumavu zasáhl orkán Kyrill, který nebyl v místním kontextu svou silou nijak výjimečný. Také díky intenzivní těžbě v pře11 Stráský, J.: Na svůj životní boj o Šumavu mám rok. 12 U citací na prvním místě uvádím, z jakého textu pocházejí (S = Stráský; H = Hruška) a o jaké řádky se jedná (x–y). Oba rozhovory tvoří přílohu této studie. 13 Viz: <http://www.mzp.cz/cz/news_110214_sumava_strasky> (cit. 22. 11. 2013). 14 K právnímu rámci NPŠ viz Hořejší (2015, s. 149–150) a Hořejší (2012, s. 9–23). 15 §4: Do I. zóny (přísná přírodní) se zařazuje území s nejvýznamnějšími přírodními hodnotami v národním parku, zejména přirozené nebo málo pozměněné ekosystémy vhodné pro rychlou obnovu samořídících funkcí. Cílem je uchování či obnova samořídících funkcí ekosystémů a omezení lidských zásahů do přírodního prostředí k udržení tohoto stavu. MICHAL L. HOřEjŠÍ 51 dešlých letech, v jejímž důsledku byly porosty ve vrcholových partiích významně prořídlé, způsobil silný vítr vznik velkoplošných polomů. Tehdejší ministr životního prostředí Martin Bursík, pod jehož kompetence národní park spadal, v reakci na to zvýšil podíl bezzásahových ploch znovu zhruba na 25 % rozlohy.16 Nyní ovšem napříč I. a II. zónami, čímž právní rámec NP ještě více zkomplikoval. Lýkožrout v následujících sezónách opět významně gradoval, a to nyní spíše v západočeské oblasti parku. S odchodem ministra Bursíka a návratem ODS do čela MŽP se ke správě parku opět změnil přístup. Ředitelem byl, coby krizový manažer, jmenován dlouholetý předseda Rady NPŠ Jan Stráský. Ministr životního prostředí Tomáš Chalupa upravil režim hospodaření na ploše NPŠ — I.i II.zóny rozdělil na ty s režimem aktivního lesnického managementu a na ty s režimem bezzásahovým. Procento bezzásahovosti tak snížil opět zhruba na 15 %. V reakci na toto dění odstoupila celá vědecká sekce Rady národního parku Šumava. 3. VLASTNÍ VÝZKUM 3.1 TEXTY S ohledem na zvolené období, jaro roku 2011, jsem předmětem analýzy učinil za prvé rozhovor s tehdy nově jmenovaným ředitelem parku Janem Stráským, dlouholetým předsedou Rady NPŠ, předsedou Klubu českých turistů, bývalým aktivním politikem17 a tvrdým zastáncem celoplošného lesnického hospodaření. Vedle něj jsem postavil rozhovor s Jakubem Hruškou, předsedou odstoupivší vědecké sekce Rady NPŠ, který se na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze zabývá biochemií lesních a vodních ekosystémů. Oba rozhovory vznikly těsně po konfliktu mezi vědeckou sekcí a Správou NPŠ, tedy mezi těmito dvěma aktéry. Rozhovor s J. Stráským nese titul Na svůj životní boj o Šumavu mám rok a vedl jej D.Kaiser pro Lidové noviny,18 rozhovor s J. Hruškou vedený J. Nedvědem vyšel v Mladé frontě DNES pod názvem Na mnoha místech je jasné, že se les přirozeně obnovuje.19 Texty pocházejí ze dvou různých periodik a liší se, i když ne příliš výrazně, svým rozsahem: otázky / počet slov odpovědi / počet slov rozhovor s J. Hruškou 14 / 446 14 / 1023 rozhovor s J. Stráským 20 / 388 20 / 1834 tabulka 2: Rozsah textů. 16 Viz Kindlmann, Matějka a Doležal (2012, s. 103–109). 17 V roce 1992 byl předsedou federální vlády, v devadesátých letech pak ministrem dopravy a zdravotnictví. Od roku 2006 působí také jako předseda Klubu českých turistů. 18 Lidové noviny (12. 3. 2011). 19 Mf DNES (24. 3. 2011). 52 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2015 3.2 ANALÝZA 3.2.1 SOCIáLNÍ AKTÉřI Analýza a popis toho, jaké participanty nebo jejich skupiny ten který autor ve svém textu pojmenovává, jak je konstruuje (to znamená, jak je přímo hodnotí, jaké jim přisuzuje role a jaké mezi nimi vytváří vztahy), patří k centrálním zájmům CDA. Vyčlenění a pojmenování protivníka patří zejména u autorů publicistických textů k základním strategiím sloužícím k obhájení a posílení vlastních pozic. Zejména popis toho, kdo je v textech označen jako „my“ a kdo jako „oni“, tudíž výrazně napomáhá rozkrýt elementární strukturu analyzovaného diskurzu. Participanty a jejich skupiny nazývám ve shodě s územ „sociálními aktéry“.20 Tabulka 3 zaznamenává, jaké sociální aktéry Stráský, Hruška a oba novináři, Kaiser a Nedvěd, ve svých textech označují. Stráský já my oni vědci / vědecká fronta / vědecká obec / profesoři člověk / lidé / občan ČR / Čech ekologové Hruška já my oni ornitologové člověk / lidé / někteří lidé / turisté současný ředitel / ředitel Stráský / Stráský a spol. / nové vedení parku vědecká sekce rady NPŠ Kaiser oni vědci / skupina vědců a pedagogů / věda lidé nový ředitel NPŠ / Stráský Nedvěd vědci / ochranáři člověk / lidé nové vedení parku / nové vedení správy parku / nové vedení v čele s Janem Stráským / Stráský šéf někdejší vědecké sekce Rady Národního Parku Šumava Jakub Hruška / Jakub Hruška tabulka 3: Sociální aktéři. Jak je z tabulky patrné, oba autoři nejrozmanitěji pojmenovávají právě svého (mnou předpokládaného) protivníka — Stráský přírodovědce, Hruška ředitele NPŠ a správu parku (již z toho lze usoudit, že mluvčí budou ve sporu a budou zaujímat stanoviska spíše konfliktní). Svou vlastní pozici přitom ani jeden z aktérů určitými pojmenováními explicitně neoznačuje, a tak ji upozaďuje. U obou shodně se pak hojně objevuje pojmenování „člověka, lidí“, aktéra, jehož role bude v textech zřejmě jednou z klíčových. Se stejnými sociálními aktéry — vědci, správou a lidmi — pracují také oba novináři. Ztvárnění „já“, „my“ a „oni“ je v textech novinářů maximálně potlačeno, v odpovědích je však jeho realizace velmi frekventovaná. Charakter ztvárnění „já“ a především „my“ a „oni“ se ukáže až popisem toho, co je mu v textech přisuzováno. 20 Viz např. van Dijk (1989, s. 242) nebo Wodaková a Reisigl (2009, s. 88). MICHAL L. HOřEjŠÍ 53 3.2.1.1 KONSTRUKCE PROTIVNÍKA Jak jsem již uvedl výše, podstatným rysem obou textů se ukázalo být to, jak jejich autoři konstruují sami sebe, respektive své pozice navzájem. Hruška se o „současném řediteli“, „řediteli Stráském a spol.“ nebo „o novém vedení parku“ vyjadřuje celkem třikrát, z toho dvakrát mu přisuzuje zřetelně negativní kontext: (a) „[V]idění dospělých mrtvých stromů sežraných kůrovcem vyvolává v některých lidech i v současném řediteli národního parku iracionální děs“ (H 19–20). (b) „Zdá se tedy, že pan ředitel Stráský a spol. budou s kůrovcem bojovat už nyní vyhranou bitvu, kterou ovšem vyhrál někdo jiný“ (H 45–46). (c) „[…] pokud nové vedení parku dramaticky změní kurz, pak se ta přeměna na hodně dlouho odsouvá“ (H 110). Vytváří obraz Stráského (kterého ztotožňuje se správou parku) jako nekompetentní a nebezpečné osobnosti, která propadá „iracionálnímu děsu“, hrozí, že „dramaticky změní kurz“ a „bude bojovat už vyhranou bitvu“, a do své funkce tudíž nepatří. Stráský mluví obecně o roli vědy („vědců“, „vědecké frontě“, „vědecké obci“, „profesorech“) jako o názorově rozštěpené skupině, která nemůže být kompetentním správcem ani poradním orgánem. Šestkrát, jak vyplývá již z užitého lexika („přít se“, „lišit se“, „dělit se“, „strana“, „fronta“, „názor“, „jen“ atd.), explicitně mluví o nejednotnosti: (a) „[…] vědecká obec není jednotná […]“ (S 21). (b) „[…] kdybych měl pocit, že jsou pouze z jedné strany vědecké fronty, tak oželím dvě místa v 45členné radě a doplním je o další vědce z druhé strany“ (S 13–14). (c) „[…] tady se vyskytují dvě vědy založené na úplně jiných principech: lesnická věda a ochrana přírody“ (S 21–22). (d) „Ptám se jich, jak daleko doletí kůrovec, a oni se liší tak od dvou set metrů do dvou set kilometrů“ (S 55–56). (e) „Čili oni se mohou teoreticky přít, kdy se kůrovec zastaví“ (S 81–82). (f) „A když mi sem dnes přivedete deset profesorů, jen pět z nich vám poví, že se to na hranici parku ještě dá zastavit“ (S 157–158). Hruška i Stráský se navzájem zobrazují zejména jako neschopní vykonávat úkol, k němuž přistupují. 3.2.1.1.1 NELEGITIMNÍ VĚDA V této podkapitole podrobněji popíši Stráského strategii delegitimizace vědy jako takové. To proto, že „vědu/vědce“ považuji za jednoho z dominantních sociálních aktérů, kteří se v textech o NPŠ objevují.21 Diskuze o NPŠ je v mediálních textech ne21 V korpusu textů z roku 2011 se jednotka _věd* objevila 1159krát. 54 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2015 zřídka prezentována jako problém zejména odborný. Samotné argumenty odborníků, tedy přírodovědců a lesníků, však nemají — právě pro svou odbornost — v rámci mediálního diskurzu o tématu potenciál úspěšně rezonovat. Texty o depozici oxidů dusíku a síry nebo o úloze podzemních hub v látkové výměně smrku nemohou získat v diskurzu o NPŠ dostatek čtenářů. Proto vědci, chtějí-li dění na Šumavě ovlivňovat, musejí ze své role částečně vystoupit. To lze dobře doložit na rozhovoru s Hruškou, který přistupuje na stereotyp kvality lesa či boje a sám buduje stereotyp obnovy. Stává se tak pro čtenáře srozumitelnějším a zvyšuje pravděpodobnost svého komunikačního úspěchu. Může pak formulovat další témata, která se na pozadí stereotypů mají šanci lépe prosadit — například vliv těžby na stabilitu lesních ekosystémů: „Podstatný vliv na to měla i skutečnost, že se před orkánem lesy narušily kácením a otevřely větru“ (H 40–41); nebo samotnou roli vědy ve vztahu k parku: „A já prostě ornitologům věřím, že když řeknou: Tudy ne, že to mají podložené“ (H 104–105). Jinak s vědou zachází Stráský. V jeho textu se slovo věda vyskytuje šestnáctkrát, z toho jednou ve spojení „vědecká sekce“ (S 16). Z ostatních výskytů je patrná Stráského strategie snižovat status vědy v debatě o NPŠ, a to prostřednictvím polarizování — vytvářením dojmu, že věda je vlastně dvojí, navíc neschopná úspěšného dialogu, a tedy i řešení problému: „[…] kdybych měl pocit, že jsou pouze z jedné strany vědecké fronty […]“ (S 13), „[…] doplním je o další vědce z druhé strany“ (S 14), „Jinak ovšem vědecká obec není jednotná, tady se vyskytují dvě vědy založené na úplně jiných principech: lesnická věda a ochrana přírody“ (S 21–22). Proti „lesnické vědě“ staví „ochranu přírody“, veškerou vědu vyjma té lesnické tak implicitně zařazuje do kategorie aktivismu („ochrana přírody“ není vědeckým oborem, ale zájmovou činností nebo skupinou). Věda tudíž není legitimní, a neměla by proto v otázce NPŠ rozhodovat, lze ji akceptovat pouze jako nezávazný poradní orgán. Zatímco věda bádá, kůrovec rychle postupuje: „Čili oni se mohou teoreticky přít, kdy se kůrovec zastaví. Ale já ho mám zastavit“ (S 81–82), „Teď jsme dojednali smlouvu s Rakouskem, kvůli níž budeme dělat věci, které by nikdy nikdo z vědy neodsouhlasil […]“ (S 30–31), „Nikdo přesně neví, v jakém rozsahu si příroda jako celek pomůže sama a v jakém to nezvládne“ (S 91). Sám Stráský se chvílemi staví do pozice toho, který jednoduše ví, jakým způsobem lesní ekosystémy spravovat; vědce projektuje jako ty, kteří složitou cestou nutně jednou dojdou k tomu, co on už nyní ví. Jedná proto na vědeckých poznatcích nezávisle: „Tuto otázku pokládám vědcům rád. Ptám se jich, jak daleko doletí kůrovec, a oni se liší tak od dvou set metrů do dvou set kilometrů. Kůrovec se pohybuje v milionovém roji a v tom roji nedoletí ani 500 metrů. Jakmile však foukne vítr, tak on doletí nekonečně. Ale to je vědecká debata, kterou já bych nerad bagatelizoval“ (S 55–58), „[…] v každé učebnici se dočtete, že i když lapáků postavíte největší množství, zachytíte 8 až 12 procent kůrovců“ (S 66–67). 3.2.1.2 KONSTRUKCE „MY“ A „ONI“ Pro analýzu zkoumaného diskurzu je nezbytné popsat to, jak autoři ztvárňují sami sebe, tedy „my“, a jak zacházejí s těmi aktéry, kteří stojí mimo pozici, již pisatel zaují má, tedy „oni“. Hruška používá „my“ dvěma způsoby: MICHAL L. HOřEjŠÍ 55 (a) „my“ jakožto bývalá vědecká sekce rady parku: „My, kteří jsme byli členy dnes již neexistující vědecké sekce rady národního parku […]“ (H 27) nebo „[…] my nechceme přírodu v bezzásahových oblastech řídit“ (H 64); (b) „my“ lidé, společnost obecně: „Přesto si pro tento iracionální děs ničíme jedinečnou příležitost mít ve střední Evropě, v západních Čechách, části přírody, které se budou vyvíjet bez zásahů lidí“ (H 21–23) nebo „Nyní se dostáváme zpátky do fáze, kdy vidění dospělých mrtvých stromů sežraných kůrovcem vyvolává v některých lidech i v současném řediteli národního parku iracionální děs“ (H 18–20). Stráský používá způsoby čtyři: (a) „my“ jakožto Správa NPŠ (včetně správy minulé): „Tak se s ním několik let bojovalo, pak se řeklo, že ten boj nemá význam a že i my tam vyhlásíme bezzásahové území“ (S 44–46), „A my už jsme nechali, nad 1200 metrů stromy nejsou nikde“ (S 95) nebo „Teď jsme dojednali smlouvu s Rakouskem, kvůli níž budeme dělat věci, které by nikdy nikdo z vědy neodsouhlasil […]“ (S 30–31); (b) „my“ jakožto stát: „[…] Bavoři tak přísná pravidla neuplatňují a s kůrovcem bojují velmi intenzivně. A když my bojovat nebudeme, jejich boj bude zbytečný“ (S 49–51); (c) „my“ jakožto společnost: „A to je ta známá Smrčina, o kterou my se hádáme pro jednu lanovku“ (S 38–39); (d) „my“ jako já a někdo další (Kaiser, Pithart): „My jsme se o tom s Petrem Pithartem bavili před čtrnácti dny, když tu byl na Kvildě“ (S 137). Způsob konstrukce „my“ uvedený pod (c) ukazuje, jak oba autoři vytvářejí obraz české společnosti (jejímiž jsou příslušníky) jako špatného hospodáře, kterému hrozí, že promarní svou příležitost — ať už mít na Šumavě divočinu, nebo zastavit včas kalamitu, a zachránit tak zelený les. Ukazuje to mimo jiné společnou strategii vyvolat u čtenáře dojem, že je s autorem na stejné pozici, a posílit tím šanci, že čtenář přijme pisatelovu perspektivu. Jedinečné je pod (a) uvedené Stráského ztvárnění „my“ jakožto minulé Správy NPŠ, a to zvlášť v kontextu toho, že správu současnou, jejímž je ředitelem, ztvárňuje často jako „já“. Např.: „Já potřebuji, aby se rada přela a zkusila se dopracovat k nějakému stanovisku, například nad materiálem o boji proti kůrovci“ (S 18–19) nebo „Já nepotřebuju lidi, kteří budou zastávat stejný názor“ (S 10–11). Vytváří tak nejen dojem rozhodnosti a silné vůle, ale také — jelikož v Radě NPŠ sám působil více než deset let — sebereflexe. Zájmeno „oni“ používá Hruška jednou, Stráský dvakrát. Hruška tak označuje minulé vedení správy parku: „[…] nejdřív chytat ohniska, kde kůrovec z bezzásahové zóny vylétal. Oni postupovali obráceně, zevnitř“ (H 57–58), Stráský tak označuje vědce: „Ptám se jich, jak daleko doletí kůrovec, a oni se liší tak od dvou set metrů do dvou set kilometrů“ (S 55–56) a „Čili oni se mohou teoreticky přít, kdy se kůrovec zastaví“ (S 81). Nízká frekvence výskytu zájmena ukazuje na to, že aktéři prezentovaní vně jejich vlastní pozice jsou oběma autory jmenováni téměř výhradně přímo jako „vědci“ atp.nebo jako „ředitel/správa“ atp. 62 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2015 ABSTRAKT: Tato studie se zabývá polemikou o správě národního parku Šumava. Diskurz o národním parku Šumava charakterizuje prostřednictvím dvou rozhovorů s představiteli opačných přístupů ke správě parku. Příspěvek analyzuje hlavní témata, topoi a koncepty na základě diskurzivně-historického přístupu (DHA). Zaměřuje se přitom na to, jak zpovídaní v rozhovorech konstruují svého oponenta, jak utvářejí přívlastek lidský a v jakých kontextech používají zájmena my a oni. Článek ukazuje, že pro vymezení obou dominantních narativů je klíčové pojetí minulosti. Zároveň se v textu odhalují interdiskurzivní vztahy, do nichž se diskurz o národním parku Šumava zapojuje. PŘÍLOHA: 1 Na mnoha místech je jasné, že se les přirozeně obnovuje 2 Mf DNES, 24. 3. 2011 3 Šéf někdejší vědecké sekce Rady Národního parku Šumava Jakub Hruška se obává, že postup 4 nového vedení parku zničí příležitost mít v západních a jižních Čechách přírodní oblasti, které se 5 vyvíjejí samovolně bez zásahu lidí. 6 Roky prosazoval, aby z části Národního parku Šumava (NPŠ) byla oblast, ve které nechá člověk 7 přírodu na pokoji a nebude jí mluvit do života. Dlouho stál v čele vědecké sekce Rady NPŠ. Jakub 8 Hruška. Po únorovém nástupu Jana Stráského do vedení správy parku s dalšími vědci napsal 9 Stráskému dopis s nabídkou další spolupráce. Na začátku března však celá vědecká sekce správy 10 parku odstoupila. Vědci tak reagovali na způsob, jakým chce Stráský správu parku vést. K jeho 11 záměrům patří i kácení kůrovcem napadených stromů v dosud nejpřísněji chráněných částech 12 přírodní rezervace. Nyní se Jakub Hruška obává, že se nové vedení správy parku otočí proti 13 záměru, aby v části rezervace les prošel přirozenou obnovou. 14 * Co podle vás způsobí kácení stromů napadených kůrovcem v takzvaných bezzásahových, tedy 15 nejpřísněji chráněných zónách národního parku? 16 Tím se rozbije koncept, podle kterého mají na Šumavě být relativně velké bezzásáhové zóny. Ty 17 mají existovat proto, abychom někde měli kousek přírody, která se opravdu vyvíjí spontánně, bez 18 zásahu člověka. Na Šumavě spor o takové zóny běží asi dvacet let a prochází různými fázemi. Nyní 19 se dostáváme zpátky do fáze, kdy vidění dospělých mrtvých stromů sežraných kůrovcem vyvolává 20 v některých lidech i v současném řediteli národního parku iracionální děs. Zdůrazňuji, že mrtvé 21 stromy neznamenají, že je les mrtvý. Přesto si pro tento iracionální děs ničíme jedinečnou 22 příležitost mít ve střední Evropě, v západních Čechách, části přírody, které se budou vyvíjet bez 23 zásahů lidí. Současná situace mi připomíná stav kolem roku 1997. Tehdy se bývalý ředitel parku 24 Ivan Žlábek pouštěl do prvního boje s kůrovcem. Rozhodování probíhalo prakticky ve stejné režii. 25 Ministr životního prostředí Žlábkovi všechno povolil. Myslím, že nyní jsme v podobné fázi. 26 * Pokud mluvíte o bezzásahovém území, jak velké by podle vašich představ mělo být? 27 My, kteří jsme byli členy dnes již neexistující vědecké sekce rady národního parku MICHAL L. HOřEjŠÍ 63 jsme vždy 28 tvrdili, že na Šumavě má být asi třicet procent bezzásahového území. Jednalo by se pouze o třicet 29 procent národního parku a nikoliv o celou Šumavu. A zhruba na takové ploše byla vytýčena 30 bezzásahová oblast po orkánu Kyrill. Tehdejší vedení parku pochopilo, že po orkánu se objevila 31 svým způsobem ojedinělá příležitost. 32 * Zvláštní. Pohroma a příležitost? 33 Ale ano. Mimo jiné proto, že Kyrill zbořil zejména lesy, ve kterých se do té doby razila jakási 34 lesnická cesta k pralesu. Byl to jakýsi pokus prales vypěstovat. Počítalo se například s tím, že se 35 zředí starý porost a do něho se vysázejí mladé stromky, budou se ošetřovat výsadby a postupně se 36 lesnickými způsoby převede les na takzvaný les přírodě blízký, který po sto letech už můžeme 37 nechat přírodě na pospas. 38 * Způsob hospodaření, který popisujete, se ale zřejmě zamlouvá novému vedení parku a také 39 politikům z vedení Plzeňského i Jihočeského kraje. 40 Tak já je upozorňuji, že Kyrill zničil právě lesy, se kterými se takto zacházelo. Podstatný vliv na to 41 měla i skutečnost, že se před orkánem lesy narušily kácením a otevřely větru. Naopak v oblasti, kde 42 se před tím nezasahovalo, jako jsou lesy na Modravě, tam Kyrill lesy nezbořil. To nás jen utvrdilo 43 v tom, že je třeba pouze dobře definovat hranici, za kterou přírodu necháme být a za kterou 44 nebudeme dělat opravdu nic a vydržíme to, až přejde gradace kůrovce. A podle zpráv které mám už 45 kůrovec ustupuje. Zdá se tedy, že pan ředitel Stráský a spol. budou s kůrovcem bojovat už nyní 46 vyhranou bitvu, kterou ovšem vyhrál někdo jiný. 47 * Nové vedení parku ale tvrdí, že rozhodnutí nechat v lese ležet dříví po orkánu byl zločin, jehož 48 důsledky Šumavu zničily. Kritici předcházejícího vedení parku zdůrazňují, že kvůli tomu, že v 49 bezzásahových oblastech zůstalo dřevo ležet, bylo nutné pro zastavení kůrovcové kalamity až příliš 50 kácet v jiných oblastech kolem. Nebyla tohle příliš velká daň? 51 Samozřejmě, že to je nepříjemné. To se mi taky nelíbí. Možná můžeme kritizovat bývalé vedení 52 parku, že ne zcela zvládlo strategii boje s kůrovcem. Zvládli ale situaci takticky, když vymezili 53 území, kde se zasahovat nebude a za to je potřeba jim zatleskat. Ale vlastní provedení zásahů proti 54 kůrovci asi nebylo úplně úžasné. Mohlo být lepší. 55 * A v čem? 56 Nejsem odborník na boj s kůrovcem, ale ozývaly se hlasy, že se nemělo nejdřív těžit ve velkém 57 polomu, ale že měli jít z vnější strany a nejdřív chytat ohniska, kde kůrovec z bezzásahové zóny 58 vylétal. Oni postupovali obráceně, zevnitř. Ale to jsou záležitosti, které nedokážu dost dobře 59 posoudit. A zdůrazňuji, že ono strategické rozhodnutí určit bezzásahovou oblast bylo naprosto 60 správné. 61 * Slyšel jsem, že když se za ministra životního prostředí Martina Bursíka rozhodlo, že má část 62 stromů po orkánu zůstat ležet v lese, hrála roli úvaha, že toto bude nejrychlejší cesta k lepší skladbě 63 lesa. Je to možné? 64 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2015 64 Je to pravda. Jen bych k tomu doplnil, že my nechceme přírodu v bezzásahových oblastech řídit. 65 Nechceme říkat: Tohle je nejlepší a tak to má vypadat. Jde především o to, že samovolné přírodní 66 procesy vytvoří les spontánně, a to je to, co chceme vidět. Nechceme prohlašovat: Tady má být 85 67 procent smrku, deset procent buku a pět procent jedle, vysázíme sazenice a les vypěstujeme. Tohle 68 ať se dělá na těch zbývajících dvou třetinách parku okolo. Ale v bezzásahových oblastech, kde by 69 měla být ta některými lidmi tolik nenáviděná divočina, bychom měli les nechat přírodní obnově. 70 * A jste si jistý, že ona přírodní obnova funguje? Že to není jen jakási iluze? 71 Funguje to výborně. Na mnoha místech parku je už naprosto jasné, že se les obnovuje a že tam 72 znovu nevyroste stejnověká smrková monokultura. 73 * Na jaká místa byste lidi poslal, aby tu obnovu viděli? 74 Například k Plešnému jezeru na trasu, která vede kolem jezera nahoru ke státní hranici. Poslal bych 75 je na Březník u Modravy, kde to je také velmi pěkně vidět. A samozřejmě bych lidi poslal, ať se 76 jdou podívat do sousedního Bavorského parku, kde má přirozený vývoj třicet let náskok. 77 * Takže v těch místech vzniká les, který bude odolnější? 78 Já bych mu tak neříkal. Byl by to prostě přírodní les. Jestli je odolnější, lepší, hezčí se nedá říct. To 79 jsou lidské kategorie, do kterých bych přírodní les nezařazoval. Existuje scestná lidská představa, 80 že prales má být něco krásného. Ale on často není. Přirozený les se obvykle nechová podle 81 romantických představ. Když zabrousíme do historie, tak se dozvíme, že hraniční hvozd byl 82 neprostupný. Takže tam asi nebyly majestátní stromy, mezi kterými se dalo procházet a obdivovat 83 je zdola. Třeba proto, že kolem velkých stromů byla změť popadaného dříví. 84 * Kritici vašeho pohledu na národní park ale velmi často zdůrazňují, že na Šumavě v minulosti byla 85 krajina, kde lidé tradičně hospodařili. Připomínají, že tam nebyl prales nebo divočina. Jakou váhu 86 má takový argument u vás? 87 Tradice hospodaření na Šumavě trvá pouze několik set let a před tím to tak nebylo. Ale tvrdím, že 88 na Šumavě musí být místo pro oba koncepty. Pro divočinu i pro kulturní krajinu. Znovu opakuji, že 89 koncept divočiny se má uplatňovat pouze zhruba na třetině rozlohy parku. Dvě třetiny parku 90 zbývají a tam se může les dlouhodobě kultivovat. A záleží na rozhodnutí, jestli tam chceme mít 91 krajinu 19. století nebo krajinu 17. století nebo krajinu před druhou světovou válkou. Pak je ovšem 92 obtížné říct, co je tím vzorem, jak má park vypadat. Naproti tomu u té divočiny je to celkem jasné. 93 A to, že les dokáže znovu zdivočet poměrně bravurně, to se ví. To je známá věc. Jenom to chvílemi 94 nevypadá hezky. 95 * Mnoho lidí úvahy o divočině na Šumavě odmítá, protože mají obavy, že tak o kus parku v 96 podstatě přijdou, protože je tam ochranáři nepustí. Argumenty o zbytečných zákazech se objevují v 97 souvislosti s rezervací často. 98 Myslím, že je potřeba lidi v únosné míře i do bezzásahových území pouštět. Je třeba udělat dost 99 tras, na kterých si spontánní vývoj lesa budou moci prohlédnout. Na MICHAL L. HOřEjŠÍ 65 druhé straně jeden z hlavních 100 vážných důvodů, proč do některých částí parku turisty nepouštět, je existence některých 101 živočichů. Například onoho proklínaného tetřeva, jehož jediná životaschopná populace ve střední 102 Evropě žije právě na Šumavě. 103 * Takže podle vás je ochrana tetřeva pádný důvod k uzavření cesty Luzenským údolím? 104 Ano, pokud pro to jsou racionální argumenty. A já prostě ornitologům věřím, že když řeknou: 105 Tudy ne, že to mají podložené. 106 * Jak čekáte, že to se šumavským parkem dopadne po nástupu nového vedení v čele s Janem 107 Stráským? Je to konec úvah o divočině? 108 Zdá se, že je k tomu nakročeno. Ale doufám, že změna nebude tak velká, jak se nyní rýsuje. 109 Důležité je si uvědomit, že na cestu k samovolně se vyvíjejícímu lesu se lze vydat kdykoliv. Ale 110 pokud nové vedení parku dramaticky změní kurz, pak se ta přeměna na hodně dlouho odsouvá. 111 Třeba o další stovku let. Byla by to velká ztráta času. 1 Na svůj životní boj o Šumavu mám rok 2 12. 3. 2011 3 tvrdí nový ředitel Národního parku Šumava Jan Stráský. Z postupujícího kůrovce už se prý stal 4 problém střední Evropy 5 V pondělí nový ředitel oznámil, že zruší vědeckou sekci rady Národního parku Šumava, a většina 6 zúčastněných vědců ji na protest opustila. V pátek skupina vědců a pedagogů z Biologického centra 7 AV a Jihočeské univerzity vydala prohlášení, podle něhož nás Jan Stráský vrací do dob komunismu, 8 kdy se rozhodující lidé vybírají teprve na základě souhlasu s určitou ideologií. 9 * LN Co vy na to? 10 Ale můj spor s vědci byl přece o jejich počet v radě, ne o názory. Já nepotřebuju lidi, kteří budou 11 zastávat stejný názor. Dokonce jsem místopředsedovi rady v pondělí před šedesáti lidmi říkal: chci 12 od vás osm jmen vědců a nemám moc chuti si tím lámat hlavu, jestli je mám přijmout, nebo ne. 13 Jedině kdybych měl pocit, že jsou pouze z jedné strany vědecké fronty, tak oželím dvě místa v 14 45členné radě a doplním je o další vědce z druhé strany. Každý ředitel národního parku si dělá svou 15 radu a já si ji také udělám. Dosud měla rada sekci regionální, složenou ze starostů, zástupců kraje a 16 místních podnikatelů, a sekci vědeckou. Už předchozí ředitel loni rozhodl, že sekce zruší a že 17 vytvoří jednotnou radu. Já nepotřebuji, aby jedna sekce přišla s papírem A a druhá s papírem Non-18-A. Já potřebuji, aby se rada přela a zkusila se dopracovat k nějakému stanovisku, například nad 19 materiálem o boji proti kůrovci. 20 * LN Z médií to vypadá, jako kdybyste byl na jedné straně vy a na straně druhé věda jako taková. 21 Tak to v parku vždycky bylo a vždycky bude. Jinak ovšem vědecká obec není jednotná, tady se 22 vyskytují dvě vědy založené na úplně jiných principech: lesnická 66 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2015 věda a ochrana přírody. Takže 23 pokud by mi například místopředseda předložil osm děkanů lesnických fakult, tak vím, že není 24 zastoupena věda ve složení správném pro národní park, a udělám v tom zásahy. Je to střet dvou 25 koncepcí, který je vyjádřen i zákonem. Podle lesního zákona zaplatíte coby majitel lesa, v němž 26 máte třeba jeden strom s kůrovcem, obrovskou pokutu, pokud jste ten strom okamžitě neodstranil. 27 Lesní zákon velmi dbá na to, aby se nerozšířil kůrovec. Zákon o ochraně přírody je naopak 28 formulován tak, že umožňuje vykládat kůrovce jako součást přírody. Podle této představy všechno, 29 co kůrovec udělá, bude pro přírodu dobře. Já jsem ale tu funkci přijal proto, že kůrovcová kalamita 30 už dosáhla rozměrů, které ohrožují střední Evropu. Teď jsme dojednali smlouvu s Rakouskem, 31 kvůli níž budeme dělat věci, které by nikdy nikdo z vědy neodsouhlasil: rozšíříme pásmo zásahů u 32 rakouské hranice daleko do českého vnitrozemí. 33 * LN Jak a proč smlouva s Rakouskem vznikla? 34 Rakušané už si na českého kůrovce stěžují dlouho. Na rakouské straně Šumavy, kde mimochodem 35 park nemají, má lesy klášter Schlägl, a ten se s naší správou parku pře už nějakých osm let. Tak 36 jsme postupně Rakušanům odsouhlasili, že budeme zasahovat 200, pak 500 metrů do vnitrozemí, 37 ačkoliv to je první zóna. Dnes ráno jsem za sebe odsouhlasoval tu rakouskou smlouvu a v ní se 38 stanoví místa, kde se bude muset zasahovat až do hloubky jednoho kilometru. A to je ta známá 39 Smrčina, o kterou my se hádáme pro jednu lanovku. 40 * LN Jaké další kouty střední Evropy ještě šumavský kůrovec ohrožuje? 41 Sporům s Rakouskem, kde nás kůrovec stál už i nějaké peníze, se podobají i spory s Bavorskem, o 42 kterých se ovšem tolik nemluví. Tohle má zajímavou historii: Bavoři kdysi po založení svého 43 národního parku také začali s bezzásahovostí, včetně nezasahování proti kůrovci. A když vznikl náš 44 národní park, byl už bavorský kůrovec na hranicích Mokrůvek a pramene Vltavy. Tak se s ním 45 několik let bojovalo, pak se řeklo, že ten boj nemá význam a že i my tam vyhlásíme bezzásahové 46 území. Tím jsme vytvořili obrovskou první líheň kůrovce pro šíření na naše území. Dnes když se 47 půjdete podívat na Velkou Mokrůvku, na Malou Mokrůvku, tam už žádné stromy nejsou. A 48 poslední dva roky nejsou už ani u pramenů Vltavy. Dnes jsme v situaci, kdy na Železnorudsku naše 49 bezzásahové oblasti přiléhají k novější části bavorského parku, v němž už Bavoři tak přísná 50 pravidla neuplatňují a s kůrovcem bojují velmi intenzivně. A když my bojovat nebudeme, jejich boj 51 bude zbytečný. Stejně jako byl zbytečný náš boj v letech ’94 a ’95, kdy se otevřela kůrovcová 52 fronta z Bavorska. Také už dnes máme zasažené lesy patřící Kašperským Horám a Volarům. A 53 můžeme pokračovat dál: mám zprávy, že jsou napadeny Novohradské hory nebo Blatensko. 54 * LN Jak je pravděpodobné, že by nákaza v Novohradských horách pocházela ze Šumavy? 55 Tuto otázku pokládám vědcům rád. Ptám se jich, jak daleko doletí kůrovec, a oni se liší tak od dvou 56 set metrů do dvou set kilometrů. Kůrovec se pohybuje v milionovém roji a v tom roji nedoletí ani 57 500 metrů. Jakmile však foukne vítr, tak on doletí nekonečně. Ale to je vědecká debata, kterou já 58 bych nerad bagatelizoval. MICHAL L. HOřEjŠÍ 67 59 * LN Prozradíte už, jakou strategii pro boj s kůrovcem zvolíte? 60 Strategií je rozšíření ploch, kde bude probíhat fronta boje s kůrovcem. Zasáhnout neznamená 61 vždycky těžbu, to je například i chemie. Samozřejmě nenavrhneme použití chemie v první zóně. 62 Zatím ale smím jen naznačovat, ve středu s tou představou jedu do Prahy na ministerstvo. Pak se 63 svolá nová rada parku a rozhodnout se musí do jara. Protože kůrovec se nebude ptát, jestli už jsme 64 stačili všechno projednat, on prostě vyletí. 65 * LN Co lapače? Ochránci přírody tvrdí, že to je lepší než kácet. 66 Nezříkáme se jich, ale v každé učebnici se dočtete, že i když lapáků postavíte největší množství, 67 zachytíte 8 až 12 procent kůrovců. Všechny tyhle metody budeme používat. Mně je každého 68 stromu, který se musí pokácet, líto. 69 * LN Soudíte se za šumavské obce ještě pořád s exministrem životního prostředí Martinem 70 Bursíkem? 71 Ano, to je ještě u soudu. On tehdy po orkánu Kyrill rozhodl nezasahovat na sedmi místech v 72 druhých zónách, kde podle nás zasahovat měl. On tam nechal 200 tisíc kubíků neošetřeného dřeva, 73 kde se kůrovec líhne. Vytvořil vlastně sedm krásně vybavených líhní kůrovce. Ta moje komise, o 74 níž jsme před chvílí mluvili, mi teď říká: ano, tady a tady je potřeba zasáhnout, a možná se za tři 75 roky podaří zpomalit kůrovcovu gradaci. 76 * LN Lidé s názory podobnými Bursíkovu zase namítají, že kůrovcová kalamita jistě odezní, 77 protože přichází a odchází ve vlnách. 78 Já zatím vidím jen to, že kůrovec obrovskou rychlostí zasahuje další a další území. A vidí to i 79 Bursík, akorát že on se z toho na rozdíl ode mě raduje. Když kdysi nastupoval ředitel Krejčí, stál na 80 pramenech Vltavy a před novináři prohlašoval, že tyhle třistaleté smrky nikdy nenechá padnout. 81 Dneska tam není ani jeden. Čili oni se mohou teoreticky přít, kdy se kůrovec zastaví. Ale já ho 82 mám zastavit. 83 * LN Kdy se podle vás stát tváří v tvář kůrovcové kalamitě dostal na šikmou plochu? 84 Já jsem do rady parku přišel v lednu 2001. Rok nato skončil tehdejší ředitel Ivo Žlábek likvidaci 85 kůrovce a zatlačil ho hluboko pod normy kůrovce pro normální les. Pak byl odvolán za to, že prý 86 příliš kácel a příliš bojoval. Přišli dva další ředitelé, kteří nebojovali. Změnila se strategie, čímž se 87 kůrovci pomohlo, to je celý. Tady se ukázalo, že síla přírody, o níž ekologové tak rádi mluví, je 88 silnější než víra zastánců ideologie, že příroda si vždycky pomůže sama. 89 * LN Ale oni by vám namítli, že příroda si pomáhá i tady a že pod mrtvými stromy vyroste nový, 90 pestřejší les. 91 Nikdo přesně neví, v jakém rozsahu si příroda jako celek pomůže sama a v jakém to nezvládne. 92 Kdybych vás vzal do bavorského parku, kde tu strategii nezasahování vyzkoušeli téměř už před 93 padesáti lety, tak tam najdeme celé hektary, kde není ani stromeček, i úseky docela dobře zarostlé. 94 Můj názor tedy zní: je to zajímavý experiment, ale musí být nějak omezen. Ne že necháme celé 95 horní patro Šumavy zničit. 68 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2015 A my už jsme nechali, nad 1200 metrů stromy nejsou nikde. To 96 neodpovídá krajinotvorbě ani představě člověka o lese. Člověk sice chápe, že strom někdy uschne 97 nebo že někde je les malý. Ale že jsou tisíce hektarů najednou jenom s malým porostem nebo holé, 98 to myslím, že si lidé nezaslouží. 99 * LN A nejsou v národním parku pocity lidí nepodstatné, nejde v parku spíš o přírodu? 100 Ano. A až se potkáte s medvědem, jistě si řeknete, že pocity jsou nepodstatné a že se necháte 101 sežrat. 102 * LN Tady nejde o medvěda, ale o vegetaci. 103 Tak to si nehrajte. Medvěd je jistě velmi nadnesený případ. Já mám za sebou pětadvacet setkání s 104 medvědem, třeba v Americe, takže o tom můžu mluvit, ale nemusíme mluvit o medvědovi, 105 můžeme mluvit o zabitém turistovi, na kterého spadla souš, protože park neodstraňoval souše z 106 dosahu turistických cest, které sám povolil. A tohle riziko by mohlo nabýt obrovského rozsahu, 107 takže moje první rozhodnutí bylo vykácet do výšky jeden a půl výšky průměrného stromu 108 všechny souše v dosahu turistických cest. V zásadě jde ale o to, jestli vůle mít zelenou Šumavu je 109 přirozený lidský zájem, nebo ne. A myslím, že člověk nemůže chtít, aby stromy padly až po 110 Blatnou a Nepomuk, to prostě nemůže. Já jsem se do téhle židle, ne moc rád, dostal, protože se už 111 všeobecně uznává, že na tom parku jsme si hráli, dobře, už je zničenej, ale teď, kdy brouk 112 zasahuje další území, je s tím konečně třeba něco dělat. Protože zničené lesy už jsou i mimo 113 původní záměr parku, ale zřejmě nejsou mimo záměr přírody. Ta je klidně sežere. 114 * LN Jak se vypořádáte s obavou, že se za vás bude těžit příliš, aby si na své přišla dřevařská 115 lobby? 116 Ano, poslední dva roky, kdy se s kůrovcem bojuje, se na Šumavě skutečně vytěží víc dřeva než 117 přiroste. Pravda je, že se oproti roku 2000 těží patnáctinásobek. A když to necháme tři roky, tak se 118 bude těžit ještě desetkrát víc než teď! Ale bude to čím dál víc, dokud půjdeme s pilou v 119 kůrovcových stopách, a vykácíme, co on nám obsadí. Tady je třeba udělat ten velmi nepopulární 120 řez a vzít kůrovci potravu předem. Neboli kácet zdravý les. 121 * LN První nejpřísnější zóna dnes zaujímá 13 procent parku, ale podle starších dohod by měla 122 vylézt až na 75 procent. Jste pro? 123 Já jsem se proti těmto plánům hodně bouřil ještě jako předseda rady, teď už se nemůžu bouřit, teď 124 musím hledat kompromisy. Ale když si rozděláte mapu, zakreslíte do ní 75 procent první zóny, 125 tak pokud bydlíte uprostřed Šumavy, můžete zjistit, že na houby byste chodil 35 kilometrů. Z 126 některých vesnic by se vůbec nemohlo do druhé vesnice. V souvislosti s přípravou zákona o 127 národním parku už se došlo k dohodě, že by se první zóna zhruba zdvojnásobila na 24 procent. 128 Ale nemůžeme se domluvit na druhých zónách, které jsou podle zákona přípravou na první zóny a 129starostové je nad sebou vnímají jako Damoklův meč. Já když jsem chtěl poznat prales, tak jsem si 130 předloni prošel Amazonku. Ano, ať tu taky je, jestli si někdo myslí, že to je hezký, ale na nějakém 131 kousku, a ne na podstatné části Šumavy. Ta už v lidských dějinách živila devatenáctkrát víc lidí 132 než dnes. MICHAL L. HOřEjŠÍ 69 133 * LN Národní park Šumava se vyhlašoval v roce 1991… 134 A já do vlády přišel až poté, za to už vinu nenesu. Za České Švýcarsko jo, i když i tamní park je 135 nakonec poloviční, než se navrhovalo. V tomhle na mě Klaus dal. 136 * LN Udělala se při vyhlašování šumavského parku nějaká chyba? 137 My jsme se o tom s Petrem Pithartem bavili před čtrnácti dny, když tu byl na Kvildě. On si tehdy 138 říkal: no tak vojáky ze Šumavy musíme vyhnat, lidi tam nejsou, to je tak zralý na národní park. 139 Vyhlásíme tam národní park a za deset let se na to podíváme. A to já Pithartovi jako svému 140 kamarádovi každý rok připomínám: ty už se na to nedíváš, ale já se na to musím dívat pořád. 141 Tohle přece nebyla čistá příroda, to je kulturní krajina, tady je hrob na každém místě. 142 * LN Proč se zrovna ze Šumavy stal takový totem ve válce mezi ekologisty a jejich protivníky? 143 Tady z vojenských a politických důvodů vznikl prostor, který v roce 1991 musel každému 144 ekologovi připadat šíleně cenný: kraj velmi málo zalidněný, velmi zachovalý, protože vojáci tu 145 nepodnikali. Nebylo tu 22 lyžařských areálů jako na druhé straně hranice, ale tři. Tady je mnohem 146 podvyvinutější infrastruktura než na německé a rakouské straně. Dnešní občan České republiky 147 má přitom svou představu, jak trávit volný čas. Já jsem schopen trávit svůj volný čas jako Karel 148 Hynek Mácha, jít a vyspat se v nouzovém nocležišti. Většina Čechů je ale nanejvýš tak ochotna 149 sem na týden přijet, dívat se chvilku v infocentru na 3D filmy, jak je Šumava krásná na obrázcích, 150 někam dojít, ale ne moc daleko, a pak do bazénu a podobně. Jinak sem nepřijedou a nedají 151 místním vydělat. 152 * LN A vy myslíte, že těmhle zhýčkaným lidem je nutné vycházet vstříc? 153 Máme občany, jaké máme. Politiky můžete vyměnit, lidi ne. 154 * LN Platí pořád, že vás při aktivním životě drží boj proti ekoaktivistům? 155 Mě žádný boj proti nikomu při životě nedrží, mě drží boj za každý strom na Šumavě, za to, aby 156 nepokračovala kůrovcová kalamita. Když se mi to do roka nepodaří, tak se zase stáhnu do své 157 chaloupky a budu vědět, že svůj životní boj za Šumavu jsem prohrál. A když mi sem dnes 158 přivedete deset profesorů, jen pět z nich vám poví, že se to na hranici parku ještě dá zastavit. Michal L. Hořejší | Ústav českého jazyka a teorie komunikace FF UK v Praze <[email protected]>