Krajinami (evropské) paměti se Sharon Macdonaldovou Sharon MACDONALD, Memorylands. Heritage and Identity in Europe Today, London — New York, Routledge, 2013
Abstract
209
Full text
Krajinami (evropské) paměti se Sharon Macdonaldovou Sharon MACDONALD, Memorylands. Heritage and Identity in Europe Today, London— New York, Routledge, 2013, 293 s., ISBN 978-0-415-45334-9 Promyšlená, nápaditá, názorově otevřená— itaková je kniha britské sociální akulturní antropoložky Sharon Macdonaldové, která detailně azároveň velmi přehledně mapuje problematiku spletitých interakcí, jež vznikají při jakémkoli zpřítomňování minulosti. Opisný termín autorka využívá jako rámcový izastřešující, neboť nabízí zkoumat spřiměřeným odstupem široké spektrum rozmanitých aspektů historie, paměti akulturního dědictví, jež vstupuje do hry vždy, když začneme vEvropě vzpomínat, tematizovat otázky utváření národních identit nebo třeba kritizovat úpadek tradičních hodnot či devastaci památek. Autorka čerpá především zantropologických aetnologických teorií ametodologických přístupů, neváhá však jejich meze překračovat. Výchozí otázky, teorie imetody představuje na základě diskuse vlastních ipřevzatých terénních výzkumů, precizuje aobohacuje je však ispomocí dalších vědních disciplín, jež se za uplynulé dekády kproblematice evropských kulturních odkazů— paměti, identity či dědictví— rovněž vyjadřovaly. Ke slovu se tak dostávají podněty filosofické, historiografické, uměnovědné, muzeologické, mediálně teoretické idalší. Vtémže duchu je pak zaměření publikace na výzkumy věnované evropskému kontinentu chápáno jako výzva kreflexi celé škály prolínajících se geografických perspektiv— místních, regionálních, (nad)národních iglobálních— nikoli jako způsob, jak vytvořit reprezentativní syntézu, jež by měla ambice vysvětlit okolnímu světu, proč ajak neutuchající zájem Evropanů ovlastní minulost vzniká. Přesto lze Memorylands za syntetickou práci považovat, byť usiluje spíše okomplexní porozumění zkoumaným fenoménům než ojejich jednoznačný výklad. Autorčina příkladná práce svědomím vlastní teoretické, metodologické, kulturní ičasové situovanosti navíc evropským čtenářům úspěšně brání, aby při čtení sklouzávali kcivilizační sebestřednosti či sebelítosti, povšechným morálním soudům, neřku-li dokonce kapokalyptickým vizím na adresu svého icizího světa. Kniha je rozdělena do devíti kapitol, vnichž se Sharon Macdonaldová postupně vyrovnává nejen sterminologickými ametodologickými otázkami, ale také soborově specifickými předpoklady, tradičními názory avyslovenými iskrytými morálními postoji, které obecně sdílená přesvědčení ichytlavé metafory, ať už varují před zneužíváním historie, paměťovým boomem nebo třeba výprodejem kulturních hodnot, obvykle zakládají. Generalizace na téma jednosměrné kontinuity času, bezzubosti nostalgických vzpomínek, ohrožené autenticity věcí imíst nebo muzealizace každodennosti slouží autorce jako východiska kdiskusi apodnět kpřezkoumání dotčených problémů. Kapitola za kapitolou pak dokládá, že odborná erudice iempatie Sharon Macdonaldové jsou vskutku úctyhodné. Autorku zajímají nejen tradiční vyprávění nebo jiné formy medializace uplynulého času, ale také jeho symbolické ahmotné reprezentace, včetně těch smyslových. Vhledáčku její pozornosti se ocitají přesvědčení historiků, stejně jako emoce spojené srodinnými fotografiemi abibeloty, uspořádání muzejních expozic, stejně jako reklamní strategie pouličních stánků skebabem. Zkoumá individuální motivace paOPEN ACCESS
210 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2018 mětníků iúčastníků vzpomínkových aktů, stejně jako nástroje národních anadnárodních kulturních politik. Reflexivnímu zvážení nakonec neuniknou ani evropské finanční rámce, jejichž ambivalentní role při ochraně apodpoře kulturní rozmanitosti už potrápila nejednoho unijního politika, stejně jako lokálního patriota. Zpřítomňování minulosti, ať už má podobu evropské historické soutěže pro mládež organizované zNěmecka, vzrušené sousedské debaty vpoválečné bosenské Tuzle nebo účelově budovaného interpretačního centra na ostrově Sky, však Sharon Macdonaldová nahlíží vždy zvícera interpretačních hledisek. Klade vedle sebe reflektivní iafektivní potřeby zainteresovaných jednotlivců, institucionální zájmy odborníků, stejně jako instrumentální cíle politiků apodnikatelů. Vsouladu se svými badatelskými zásadami acíli tak nabízí čtenářům „detailní pohled, který obvykle nepoukáže pouze na složitost zkoumané otázky, ale často také odhalí skryté předpoklady, které jsou aktéry výzkumu jen málokdy reflektovány ateoretiky bývají většinou přehlíženy.“ Teprve taková práce podle ní totiž „dokáže osvětlit jiné způsoby nahlížení problému azměnit způsob, jak mu obvykle rozumí akademická ilaická veřejnost.“ Dodávám, že knaplnění autorčina záměru dochází rovněž proto, že se umí ptát věcně aodpovědi zkoumat nepředpojatě. Přestože systematicky problematizuje takové kulturní „jistoty“ i„nešvary“ jako je účelová historická produkce, vyprávění, prožívání či prodávání minulosti, budování transkulturní galerie na politickou zakázku, nebo zrod kosmopolitní paměti oholocaustu, její text netrpí ironickými poznámkami, ani politickou rétorikou. Zároveň, jak naznačuje obtížně přeložitelný název publikace, který vangličtině odkazuje nejen kdynamickým modelům krajiny akultury, ale také ktematickým zábavním parkům typu Disneylandu, autorka nezavírá oči před změnami, ani nerezignuje na hodnotové soudy. Memorylands tak přinášejí optimistické, antropologickými výzkumy podložené stanovisko, že dokud existuje budoucnost, není důvod, aby (evropská) paměť arozmanité způsoby jejího kulturního uchovávání zmizely. Na závěr si ještě dovolím připomenout, že současná ředitelka Mezinárodního centra pro antropologický výzkum muzeí, jež vzniklo vsouvislosti srevitalizací proslulého Muzejního ostrova vBerlíně vroce 2015, zastávala již včase vydání knihy profesuru kulturní antropologie na univerzitě vYorku apost hostující profesorky na Ústavu evropské etnologie Humboldtovy univerzity vBerlíně. Sociálně akulturně antropologické reflexi otázek, jež se dotýkají problematiky utváření hmotného inehmotného dědictví, tvorby apercepce muzejních expozic pak zvláště, se však věnuje již od počátku své akademické kariéry. Známé jsou zejména její příspěvky na téma politické role paměťových institucí apamátek. Vdevadesátých letech 20.století byla například editorkou průlomového sborníku The Politics of Display: Museums, Science, Cuture (1997), který reagoval zpozic tzv.nové muzeologie na mezinárodní aféru, již vyvolal způsob vystavení ainterpretace bombardéru Enola Gay vamerickém Národním muzeu letecké avesmírné techniky. Otázka, zda je možné prezentovat válečný letoun, který byl vroce 1945 použit ke svržení atomové bomby na Hirošimu, pouze jako technickou památku bez jakéhokoli pokusu ovysvětlení historického apolitického kontextu, tehdy otřásla „objektivistickými“ standardy muzejní teorie ivýstavní praxe. Odeset let později pak vyšla klíčová práce Sharon Macdonaldové Difficult Heritage: Negotiating the Nazi Past in Nuremberg OPEN ACCESS
vÁcLav SIxTa 211 and Beyond (2008), která zkoumá vliv monumentální nacistické architektury, jež je připomínkou dějů, na něž by poválečná německá společnost raději zapomněla, na utváření identity obyvatel inávštěvníků Norimberku. Kolekce dílčích studií zlet 1997–2012, znichž postupně vzešla také recenzovaná monografie, jen dále dokládá, proč se vuvedeném období stala Sharon Macdonaldová respektovanou odbornou autoritou nejen na poli antropologických, ale také kulturních, paměťových amuzejních studií. Hana Havlůjová Hans RENDERS— Binne de HAAN— Jonne HARMSMA (edd.), The Biographical Turn. Lives in history, Abingdon— Oxon— New York, Routledge, 2016, 238 s., ISBN 978-1-13893971-4* Vroce 2017 vyšla vnakladatelství Routledge kniha The Biographical Turn spodtitulem Lives in History.1 Termín „biografický obrat“ spolu spříslibem reflexe jeho teoreticko-metodologických důsledků deklarovaným vúvodu knihy, oslovuje očekávání spojená spotřebou reflexe žánru biografie vhistoriografii.2 Podíváme-li se blíže na kolektiv autorů astrukturu této kolektivní monografie, zjistíme, že se nejedná ozjevení ze vzduchoprázdna, ani onahodilý sborník zkonference či workshopu, který pouze zvolil atraktivní název. Pro editorské trio Hans Renders, Binne de Haan aJonne Harmsma nejde oprvní spolupráci na tématu teorie biografie. Profesor Hans Renders je ředitelem Biografického ústavu při Univerzitě vGroeningen atémata spjatá sbiografickým psaním tvoří těžiště jeho zájmu. Spolu sBinne de Haan připravili vroce 2013 kolektivní monografii Theoretical Discussions of Biography.3 Renders také patří kzakladatelům Biographers International Organization (BIO). Binne de Haan je vědeckým pracovníkem Biografického institutu vGroenningenu ave své publikační činnosti se často zaměřuje na vztah mikrohistorie abiografie. Jonne Harmsma— hlásící se ktéže instituci jako ostatní editoři— se zabývá především biografickým bádáním vrámci politických dějin. Pokud nahlédneme do staršího publikačního počinu tohoto autorského týmu, lze vyznačit některé kontinuity iposuny editorského týmu vpřístupu ktématu historické biografie. Kniha Theoretical Discussions of Biography stojí na jedné straně do velké míry na Hansu Rendersovi, který do ní přispěl devíti texty zcelkových sedmnácti. * Tento výstup vznikl vrámci projektu Historie— klíč kpochopení globalizovaného světa: Odkazy pokrokových osobností naší minulosti: biografie jako předmět historického výzkumu, řešeného na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vPraze zprostředků Specifického vysokoškolského výzkumu na rok 2017. 1 Hans RENDERS— Binne DE HAAN— Jonne HARMSMA (edd.), The biographical Turn. Lives in history, Routledge, London 2017. 2 Tamtéž, s.3. 3 Hans RENDERS— Binne DE HAAN, Theoretical discussions of biography: approaches from history, microhistory, and life writing, Lewisto 2013. Václav Sixta OPEN ACCESS