Skalní hrady mezi geologií, zábavou a kontemplací

Skalní hrady mezi geologií, zábavou akontemplací Michal Vokurka Historický ústav AV ČR [email protected] ROCK CASTLES BETWEEN GEOLOGY, AMUSEMENT AND CONTEMPLATION The paper focuses on two so-called rock castles (Sloup and Jestřebí in northern Bohemia) and their presentation in the early modern topographies written by Mauritius Vogt. While today they are both perceived as former castles, for Vogt, only Jestřebí was an abandoned castle, while Sloup was mainly ahermitage. The relationship between both places leans on their bizarre appearance and connection to the underground. They both were rocks upon alowland described as saxum vivum. Vogt’s view is contextualized by Athanasius Kircher’s Mundus subterraneus and other works on the underground. KLÍČOVÁ SLOVA: Skalní hrady— baroko— podzemí— krajina— Mauritius Vogt Rock castles— baroque— subterranean— landscape— Mauritius Vogt DOI https://doi.org/10.14712/23366729.2023.2.5 ÚVOD Člověkem přetvořené skalní suky vJestřebí aSloupu vČechách se dnes běžně nazývají skalní hrady, což je označení, které se pro tyto objekty ustálilo v19.století.1 Ktomuto vnímání přispěl romantismus vyzdvihnutím konkrétní dějinné epochy (středověku) asní spojeného tehdejšího (tj.středověkého) využití těchto pozoruhodných míst. Mezi středověkem aromantismem však mohly takové lokality najít jiné využití, což je ipříklad Jestřebí aSloupu. Právě raně novověká (zde barokní— ve smyslu časového vymezení) percepce aliterární obraz těchto dvou „skalních hradů“ jsou předmětem následujícího textu. Jako hlavní pramen slouží „podzemní topografie“ (Bohemia et Moravia Subterranea) Mauritia Vogta (1669–1730), jež obsahuje popisy obou zmíněných objektů abude podrobněji představena níže.2 Oba zmíněné skalní hrady mají podobnou historii. Ve středověku sloužily jako strážní hrady na kupeckých stezkách azřejmě nabízely izázemí svým majitelům. Během 16.století je však šlechta pravděpodobně nadobro přestala využívat, neboť 1 Ke kastelologické definici pojmu viz Gabriel— Smetana 1986, s.143. 2 Vogt 1729. OPEN ACCESS MICHAL VOKURKA 59 upřednostnila pohodlnější renesanční sídla založená vokolí. Majitelé Jestřebí přesídlili nejpozději během roku 1547 do Nového Zámku (dnes Zahrádky uČeské Lípy), ve Sloupu zase vznikl ve druhé polovině 16.století berkovský zámeček.3 Zatímco Jestřebí se uvádělo jako pusté již vpolovině 16.století, skalní suk ve Sloupu byl přinejmenším příležitostně využíván až do třicetileté války, kdy došlo kvypálení zdejší provizorní pevnosti švédskou armádou (r.1639). Obě místa byla charakteristická určitou (zdánlivou?) opuštěností aoddělením od okolního dění. Poválečná doba spojená srozvojem barokní kultury pak přinesla inové využití někdejších opevněných míst, kdy se oba bývalé hrady staly cílem výletů (především) šlechtické společnosti.4 Na vybraných pramenných textech ukážeme, že ikdyž si byly oba objekty typově podobné, při prezentaci Jestřebí byla akcentována právě ona středověká minulost hradu, zatímco Sloup byl atraktivní díky tamním poustevníkům, snimiž se mohl návštěvník osobně potkat vprostorách unikátního pískovcového suku.5 Vdalším textu je vynechán mladší vývoj od konce 18.století, kdy se oba objekty staly vyhledávanými cíli romantické (proto)turistiky, očemž svědčí řada vyobrazení itexty vturistických průvodcích aregionálních vlastivědných sbornících.6 Zájem aktérů 17.a18.století oskalní hrady (tedy původně přírodní útvary upravené člověkem), reprezentovaný zde především Mauritiem Vogtem, není ničím překvapivý. Podobné přírodní, respektive přírodně-kulturní zajímavosti akuriozity byly již delší dobu vcentru pozornosti tehdejších učenců azájem oně byl důležitou součástí tzv.vědecké revoluce, neboť snaha ovysvětlení jejich vzniku pomáhala tříbit dobové vědecké teorie.7 Ve střední Evropě se těšily popularitě především různé jeskyně nebo doly: Johann Weichard von Valvasor zkoumal kraňské jeskynní systémy, Bohuslav Balbín zaujatě popisoval jeskyně Českého krasu ukláštera ve Svatém Janu pod Skalou, cestovatelé Edward Brown aJohann Georg Greisel zase obdivovali podzemní prostory vzniklé během dolování.8 Právě tento typ učenců ajejich díla, vydávaná především vsedmdesátých letech 17.století, ovlivnily Mauritia Vogta. Pro dobový literární kontext stojí za připomenutí také vícedílný populární román Johanna Gottfrieda Schnabela (1692–1748) Insel Felsenburg (vycházel na etapy pod delším názvem Wunderliche Fata einiger See-Fahrer, absonderlich Alberti Julii… od roku 1731), jenž využil motivu velkého skalního ostrova shradem jako zaslíbené země.9 Do stejné doby spadá návštěva Adršpašských skal Františkem Antonínem Šporkem avydání Langhansova průvodce po tomto skalním městě, který obsahoval dokonce několik vyobrazení pískovcových skal.10 Vedle toho nelze opomenout ani symboliku starých šlechtických sídel, jejichž torza (často stojící na kopcích či skalách) byla zakomponována do novodobých rezidenčních komplexů ajejich okolí, 3 KJestřebí viz Peša— Jenč— Havel— Novák 2015, s.357; ke Sloupu Panáček 2014, s.9. 4 Ovztahu nižších vrstev ktěmto místům chybí pramenné doklady. 5 Kpoustevníkům ve Sloupu viz Vojtíšková 1995, s.135–136. 6 Srov.Šimůnek 2023, s.67. 7 Palladino— Bidovec 2008, s.54. 8 Brown 1677, s.120–122; Greiselius 1671. 9 Schnabel 1731. 10 Langhans 1739. OPEN ACCESS 60 SVĚT LITERATURY 68 případně na ně byl kladen náležitý důraz na reprezentačních vyobrazeních.11 Tyto ilustrace se objevovaly ivtopografických pracích, což byl jeden zVogtových zájmů. Není proto divu, že šlechta usazená vseverních Čechách využívala bizarní skalní útvary pro svou rekreaci (areprezentaci), ať už šlo oduchovně laděnou návštěvu poustevny ve Sloupu (existuje dokonce hypotéza, že zde měl být kolem roku 1680 budován klášter), nebo světsky pojatou návštěvu starého hradu Jestřebí svyhlídkou na okolí. PODZEMÍ PODLE MAURITIA VOGTA— PŘEDSTAVENÍ PRAMENŮ Dílo Bohemia et Moravia Subterranea, na něž odbornou veřejnost upozornila Vlasta Langrová, bylo nejspíše poslední, které Mauritius Vogt napsal před svou smrtí.12 Přestože se nejspíše uvažovalo otištěném vydání, zůstal text— patrně vlivem autorova úmrtí— pouze vlatinsky psaném rukopise. Dodnes se dochovaly dva exempláře vKnihovně Národního muzea ajeden značně zkrácený zrcadlový latinsko-německý opis (výtah) vNárodní knihovně.13 Vogt, inspirován Athanasiem Kircherem ajeho spisem Mundus subterraneus (1664),14 se ve své práci pokusil zachytit různé informace týkající se „podzemí“. Tím měl na mysli, podobně jako Kircher, jevy spojené sčinností tzv.podzemních ohňů (ignis subterraneus) ařek, které dávaly vzniknout pohořím, sopkám, pramenům, jeskyním, ale také minerálům adalším prvkům toho, co se dnes nazývá „neživou přírodou“.15 Velkou pozornost věnoval Vogt jak geologické minulosti, tak nálezům drahokamů akovů; kpodzemí pak řadil také leccos ztoho, co ze země vystupuje na povrch, například pohoří, skály či řeky. Neopomněl ani různé skřítky apermoníky žijící vpodzemí.16 Zejména hory (pohoří) byly vdobovém kontextu vnímány ispolu se svými útrobami— tj.různými prostory uvnitř hory, ať už šlo ojeskyně, doly nebo prameny. Právě zde bylo možné nahlédnout do nitra Země azjistit více očinnosti podzemních ohňů ařek, která stála za členitou morfologií isložením hornin. Vpohledu Vogta ijeho předchůdců však tato tzv.neživá příroda ožívá, má schopnosti tvořit apůsobit na své okolí. Podzemní řeky jsou de facto tepnami Země, analogií ktehdy mechanicky 11 Hahn 2005; Hecht 2017; Šimůnek 2018, s.403–407. 12 Langrová 1935. Kniha vzešla zkvalifikační práce „Semináře pro filosofii, metodologii ahistorii přírodních věd Karlovy university“ pod vedením prof. Otakara Matouška. Kromě této práce je Langrová také autorkou monografie opražské dívčí škole (Drchalová-Langrová 1938). Další údaje oní se bohužel dohledat nepodařilo. 13 VKnihovně Národního muzea (dále jako KNM) jde osignatury VII D 4 aVI D 10, stouto verzí pracujeme. Srov.Langrová 1935, s.4. VNárodní knihovně jde orukopis Geographia Bohemiae et Moraviae subterranea (sign. IA8). 14 Kircher 1664. 15 Přestože zmínky ovlivu ohně (ajinde též vody) na podobu zemského povrchu mohou asociovat plutonistické aneptunistické teorie (včeském prostředí poměrně známé díky knize Haubelt 1984), je potřeba podotknout, že formulace těchto názorů do podoby komplexních teorií je mladšího data ave Vogtově (respektive Kircherově) díle se jedná spíše ovlivy vycházející zalchymie, hermetiky aneoplatonismu (Parcel 2009). 16 Wolf 2005. OPEN ACCESS MICHAL VOKURKA 61 chápanému cévnímu oběhu. Podzemní ohně (spolu s vodou) dávaly různým věcem růst, např.horám (včetně sopek), drahokamům akovům. Dalším projevem živosti těla Země byly nejrůznější výpary akouře. Zajímavé je, že přestože bylo Vogtovo dílo (zahrnující především řadu přírodních zajímavostí akuriozit) pojato vzásadě vědecky, odráží spíše názory autorů ogeneraci až dvě starších. To platí jak oKircherovi, jenž byl Vogtovou hlavní inspirací, tak očeských autorech, ojejichž díla se opíral (např.Balbín, Pešina zČechorodu či Hertodt zTodtenfeldu). Ve Vogtově době již takové pojetí přírody nepatřilo kmainstreamu tehdejší vědy aje oto pozoruhodnější, že mu Vogt věnoval tolik energie.17 Pravděpodobně ho téma jednoduše bavilo aodráží jeho osobní zájem, ba až fascinaci rozmanitostí přírody apodivuhodnostmi, které mnohdy představovaly výzvu dobovému vědeckému 17 K vývoji vědy pod vlivem osvícenství, newtonovské mechaniky a dalších oborů srov.Laudan 1987, s.47–69. Na druhé straně Vogt nebyl včeském prostředí zcela ojedinělý, jak dokládá např.univerzitní these jeho řádového spolubratra Martina Honoria Czechury (1688–1726) Mare philosophicum zroku 1724 (srov.Kraus— Semotanová— Kukal— Štrbáňová— Bečvářová— Bečvář 2019, s.207). Obrázek 1:Vyobrazení hradu Sloup zVogtovy tištěné topografie (1712) korespondující stextovým popisem. OPEN ACCESS 62 SVĚT LITERATURY 68 paradigmatu. Je otázkou, nakolik byl Vogt schopen posun tehdejšího odborného diskurzu reflektovat, apokud ano, jak nastalý vývoj vlastně vnímal. Jde-li okonkrétní popisy vybraných objektů, je potřeba upozornit, že vdílech Mauritia Vogta lze nalézt hned dva texty oSloupu. Není však jisté, nakolik byl Vogt jejich autorem, neboť je známo, že řadu informací přejímal od nejrůznějších (korespondenčních) spolupracovníků. První popis Sloupu vyšel německy tiskem vtopografii Das jetzt-lebende Königreich Böhmen (1712) anabízí sice stručné, ale poměrně výstižné vylíčení skalního suku.18 Autor zde upustil od strohé charakteristiky pomocí žánrově běžných adjektiv jako schön, lustig, fürtrefflich, jimiž byl jindy schopný odbýt celá města, anaopak se pustil do oněco podrobnějšího seznámení čtenáře spopisovaným místem. Druhý, latinský popis dochovaný vdíle Bohemia et Moravia subterranea se od prvního mírně liší, ato jak bohatším, více poetickým jazykem, tak jistým přesunem důrazu od člověka (hrabat Kokořovců) směrem kpřírodě. Das jetzt-lebende Königreich Böhmen popisuje Sloup (Birckstein) jako „ein lustiger Ort mit einer Wohnung“ (radostné místo spříbytkem). Autor uvádí, že jde opískovcovou skálu ležící vširokém údolí, jež je ze všech stran odříznuto hradbou hor. Dále upozorňuje na prostory vykutané (ausgehaute) ve skále, znichž jsou vyjmenovány Keller, Capell, Gäng, Zimmer aStuben. Explicitně říká, že nic kromě lucerny („Cuppa, durch welche das Liecht in die Mitte der Wohnung fället“) není vyzděné.19 Popis pokračuje výstupem na horní plato („durch ein Loch von der Stiegen“), kde se nachází zahrada, kterou autor přirovnává ke střeše, přikrývající celou skálu, respektive obydlí vní („Garten, welcher als ein ebenes Dach den gantzen Berg, oder Wohnung decket“). Na závěr je připojena ještě zmínka ostudni („durch die gantze Höhe ist ein durchbrochner Brunnen“) anechybí ani informace, že celé dílo nechala teprve nedávno zhotovit hrabata zKokořova. Vedle textu je čtenáři kdispozici rovněž vyobrazení hradu. Podzemní topografie nabízí informací oněco více.20 Na úvod se praví, že jak Sloup, tak Jestřebí, které je představeno vzápětí poté, jsou „loca submontana […] é vivo saxo excisum“. Opoustevně (Eremitorium) ve Sloupu se zde píše, že se nachází uprostřed louky, jsou uvedeny její rozměry, tvar je charakterizován jako oválný azmíněny jsou příkré stěny skály ze všech stran. Dále, podobně jako vněmeckém textu, následuje popis lidskou rukou vytvořených prvků („porta incisa, gradus incisi saxo, efformatae et excavatae […] concamerationes variae“), načež jsou představeny vnitřní prostory nacházející se „in corde montis“ (oproti předchozím se tyto prostory již nenacházejí na kraji skály). Zde je čtenáři vylíčen krytý ambit, uněhož lze spatřit také studnu („puteus ad imum fundi pertusus“) srumpálem. Ido prostoru uvnitř hory („medii montis atrium“) je však přivedeno světlo otvorem („desuper mons apertus“), nad nímž se tyčí lucerna/věžička („desuper cuppa aedificata, de qua lumen descitur“). Latinský popis rovněž na rozdíl od německého zmiňuje poustevníky ajejich obydlí, 18 Vogt 1712, s.77. 19 Lucernou se myslí stavba (věžička) nad otvorem do dnešní kaple, kudy dovnitř skály proniká denní světlo. Domek na východní plošině byl postaven teprve vsedmdesátých letech 18.století. 20 Rozebírané pasáže oSloupu aJestřebí se nacházejí vrukopise NKM, VI D 10, s.222–224. OPEN ACCESS MICHAL VOKURKA 63 které je tvořeno ložnicí „ex arenoso saxa“ sdvěma okny otočenými kzápadu. Odtud má být radostný pohled na okolní mělké údolí („ad demissam vallem jucundus patet prospectus“). Úryvek končí zmínkou ohorní plošině ozdobené zahradou („hortensibus ornata“) spolu sodkazem na vyobrazení, které zjevně mělo následovat, nicméně není součástí rukopisu. Kniha pokračuje popisem hradu („arx vetus“) Jestřebí. Ač název místa (německy Habigstein) odkazuje kjestřábům („accipitibus, seu vulturibus“), dnes zde podle autora hnízdí především nespočet kavek („totaquanta nunc nidus est infinitarum monedularum“). Nejprve je pozornost upřena na okolí, zněhož je jmenována nedaleká šlechtická rezidence Nový Zámek avelký rybník, pod jehož hladinou má být pohřbený starý klášter („magnam piscinam, sub qua aqvis monasterium vetus sepultum“). Autor přiznává, že následující popis aobrázek převzal „aGeorgio Böhm Obrázek 2:Nákres hradu Jestřebí z Vogtovy znevydané práce opodzemí Čech aMoravy (1729). Pravděpodobně se jedná opřekreslení obrázku od Georgia Böhma, kterého Vogt uvádí jako zdroj svých informací. Mauritius Vogt, Bohemia et Moravia subterranea, 1729. Sbírka Národního muzea— Knihovna Národního muzea, VI D 10, s.224 OPEN ACCESS 64 SVĚT LITERATURY 68 Burgravio“.21 Samotný hrad Jestřebí je charakterizován jako dvojitý (duplex)— ve smyslu horní adolní části, přičemž na samém vrcholu se nacházelo několik staveb, respektive jejich pozůstatků („plura aedificia, hodiedum rudera“). Nejprve přichází popis spodní části hradu arozměry skály. Text je koncipován jako prohlídka, takže se postupně věnuje prostorám, skrze něž se prochází směrem khorní části hradu, avyzdvihuje, že tento výstup je „valde mirabilis“ (přenádherný, okouzlující). Nahoru se jde částečně po schodech, jež jsou však „pene extritis“ (téměř zcela sešlapané), ačástečně po žebříku, jenž byl přidělán později avede nad někdejší studnou. Ta je prý již vyplněna kamením („lapidibus prope impletum“), dříve však její dno mělo dosahovat až khladině zmíněného rybníka. Následně je čtenář zaveden do dvou jeskyní, znichž do horní se opět leze po žebříku aschodech. Ztéto druhé jeskyně zároveň prosvítá světlo dolů („antrum secundum, quod inferiori viae lumen praebet“). Odtud se již pokračuje na nebezpečné návrší („ad periculosum clivum“), kam vedou „gradus valde detriti“ (schody silně omšelé), takže není radno se držet blízko srázu. Okraje horní ispodní části jsou ověnčeny hradbou, jež však již chátrá („murulo demisso coronatus“). Uprostřed druhého hradu mohli návštěvníci spatřit velký pokoj („ingens conclave“) amohutnou konírnu („potius equile“), do níž bylo údajně možné umístit jak koně, tak vozy („equis et curru circumveti possis“). Do skály byly vyřezané rovněž žlaby („praesaepije rupi incisis“); dále pod živoucí skálou vykutaná komůrka („sub vivo saxo excavatum […] cubiculum“) anedaleko ní strašlivé vězení („formidabilis carcer“) súzkým otvorem nahoře aširokým dnem dole, takže člověk spuštěný dolů nemohl uniknout/uprchnout („impossibilis est modus, et occasio evadendi“). Hrad má dosvědčovat schopnosti apráci („ingenium“) předků („veterum mirabile apparet ingenium“). Vzávěru autor opět zmiňuje tvar celé skály, která je dole užší než nahoře, aupozorňuje na balvany („rupes immanis“) napadané ve svahu pod skálou, což dokresluje ipřiložené vyobrazení, jež je součástí rukopisu. Pro doplnění stojí za to uvést, že Vogtova klasická topografie zroku 1712 oJestřebí nehovoří, jen stručně zmiňuje existenci Nového Zámku, který podává jako „ein schönes Schloß neben grossen Teichen bey der Böhmischen Leippa“ (pěkný zámek vedle velkého rybníka uČeské Lípy).22 Myšlen je rybník Novozámecký, na jehož druhém konci se tyčí právě hrad Jestřebí. Pro úplnost budiž připomenuta ještě poznámka vdenících kardinála Arnošta Vojtěcha Harracha, jenž sám sice hrad nenavštívil, ale učinili tak jeho přátelé. Díky nim Harrach věděl, že se jedná o„verwüeste schloß Habstein, welches auf einem steinfelsen artlich oben sizet“ (tedy zpustlý zámek Jestřebí, způsobně posazený na vršku skály).23 Kardinálův zápis svědčí otom, že Jestřebí, podobně jako sloupská eremitáž, bývalo cílem výletů šlechtické společnosti. Jak bylo řečeno, ktextům náleží také dvě ilustrace (srov.obrázky 1 a2). Pod latinským textem věnovaným poustevně ve Sloupu je doplněn německy psaný dodatek sdělující, že tisková deska spříslušným vyobrazením se má nacházet udědiců zemře21 Ozmíněném Georgu Böhmovi se nepodařilo zjistit nic bližšího. Archiválie týkající se velkostatku Nový Zámek aseveročeských Kouniců ve sledované době nejsou až na výjimky přístupné. 22 Vogt 1712, s.111. 23 Keller— Catalano 2010, sv. 6, s.680. OPEN ACCESS MICHAL VOKURKA 65 lého pana Ziegera (myšlen je norimberský nakladatel Johann Zieger, uněhož vyšlo dílo Das jetzt-lebende Königreich Böhmen).24 Ztohoto staršího mědirytu se mělo vyjít inyní. Zhlediska zacházení sobrazem ajeho eventuální věrností je cenná poznámka, že nyní musejí být zahrádky na skále zvětšeny, stejně jako lucerna (věžička), která má být jednou tak velká.25 Jednak se počítalo stím, že vlastní vyobrazení bude ktextu připojeno až vtiskárně, jednak je zde explicitně formulován požadavek, aby obraz akcentoval vybrané prvky aty naddimenzoval. Zbytek však měl nejspíše zůstat, takže by čtenáři byla opět předložena podoba skalního suku spoměrně hladkými stěnami (je naznačeno jen mírné zvrásnění, žádné velké praskliny) azarovnanou horní plošinou. Autor původní předlohy pro rytinu bohužel zůstává neznámý. Kobrazu Jestřebí, jenž je součástí rukopisu, nepatří sice žádné přípisky jako vpředchozím případě, itak je však velmi hodnotný. Jednak proto, že se jedná pravděpodobně odruhé nejstarší, dosud takřka neznámé vyobrazení tohoto hradu, jednak pro svou názornost.26 Obraz dobře koresponduje stím, co je zachyceno vtextu: dvě části hradu nad sebou, znichž každá má své cimbuří, kóničnost spodní skály abalvany ve svahu pod ní, stejně jako žebřík vedoucí nad studnou. Na samém vrcholu je nakreslen strom, dole pod kopcem rybník aněkolik domů. Přestože může být legitimní se ptát, nakolik kresba vypovídá otehdejší skutečné podobě hradu (oproti dnešku před několikerým skalním řícením), je spíše důležité soustředit se na provázanost mezi obrazem atextem apracovat stím, jak autor hrad vylíčil ajak chtěl, aby byl vnímán.27 Ve srovnání se Sloupem vyniká trochu realističtější ztvárnění pískovcových stěn, které lépe zachycuje vrstvy pískovce ajeho členitost na bloky. Patrné to je především uspodní části hradu. Tento rozdíl ve zpracování však nemusí vypovídat pouze ovnímání rozdílu mezi poustevnou ahradem, ale vúvahu nutně připadá také styl autora, který však vpřípadě vyobrazení Sloupu není známý. Otázkou také zůstává, zda by tyto vlastnosti byly zachovány ivtištěném vydání. BAROKNÍ BIZARNOSTI ASAXUM VIVUM Zobrazení Sloupu ve Vogtově tištěné topografii (1712) se nedávno věnoval Robert Šimůnek, jenž konstatoval „celkový bizarní ráz“ toho, co ajak rytina zachycuje.28 Určitá bizarnost (nejen tvarů) byla baroku svým způsobem vlastní. Například sama barokní architektura byla již v18.století označována za bizarní, přičemž přibližně do čtyřicá24 KNM, VI D 10, s.222; srov.též: https://encyklopedieknihy.cz/index.php/Johann_Zieger. 25 KNM, VI D 10, s.222: „NB: Die Gärtlein auf den Felsen müssen grösser gemacht werden, also 3 auf 3 eins wirdt. Die Cuppula muß auch noch umb einmal grösser werden.“ 26 Za nejstarší vyobrazení Jestřebí je považována mapová značka na Arentinově mapě (1619)— srov.Panáček 2015, s.121. Zde popisovanou ilustraci Panáčkova studie nezná. 27 Ke skalnímu řícení na Jestřebí aotázkám po původní podobě hradu naposledy Adamovič— Kaňková 2010; srov.též Panáček 2015. 28 Šimůnek 2018, s.352. Částečně problematické při interpretaci obrazu je pouze tvrzení, že „okénka vprostřed indikují poustevníkovo obydlí“, neboť poustevníky Vogtova klasická topografie nezmiňuje, takže by čtenář potřeboval nějaký jiný zdroj této informace, aby si vyobrazení spojil spobytem poustevníků. OPEN ACCESS 66 SVĚT LITERATURY 68 tých let pojem neměl negativní konotace.29 Ve sledovaných případech onu bizarnost reprezentuje právě podivně tvarovaná skála smístnostmi uvnitř azahradami avěžičkou navrchu. Oblíbenost spojení umění apřírody ilustruje ipodobně bizarní útvar Sinesische durch Kunst gemachte Lustberge, und Hölen, mit Zimmern, Stiegen, Teichen, etc., zahrnutý do alba rytin Johanna Bernharda Fischera zErlachu (1725), jenž opět ukazuje skalní útvar oživený vodou (rybníky) astromy.30 Stejným typem vyobrazení je ipodobizna Jestřebí, jakkoliv je její umělecké ztvárnění amatérsky naivní. Dokresluje to, co by bylo na základě pouhého textu těžko uvěřitelné apředstavitelné. Ještě důležitější než samotná ilustrace byla možnost takové místo navštívit aprohlédnout si ho.31 To je ostatně jeden zdůvodů, proč byly tyto objekty vtopografiích zmiňovány, neboť tento žánr mimo jiné lákal knávštěvě zmiňovaných lokalit. Bližší pozornost je vhodné věnovat také textovým popisům obou hradů. Již úvodní sousloví loca submontana je poněkud nejednoznačné. Někdo by za ním mohl tušit staré dělení oblastí Čech na hory akraj podle nadmořské výšky aúrodnosti půdy. Jestřebí se nachází vtabuli obklopené horami ze dvou stran. Podobně vystupuje Sloup zúdolí uprostřed louky (což je řečeno ivtextu) na okraji skal alesů Cvikovské pahorkatiny. Vkaždém případě je ve Sloupu vazba sokolním hřbetem hor těsnější. Ve starší literatuře se loca submontana objevují ve spojitosti stureckou horou Ida (Kazdağı), oníž se věřilo, že na ní sídlí bohové, nebo při popisu krajiny kolem Jordánu vsouvislosti svýrobou zázračného protijedu (theriacum).32 Uobou těchto lokalit (literárních igeografických) lze nalézt spojení skal (ijeskyň) avody, avšak úzká vazba na tento kontext uVogta není příliš pravděpodobná. Jako regio submontana byla vraném novověku charakterizovaná geomorfologicky poměrně členitá oblast Malopolska od Krakova na východ přes Halič směrem kPodolí. Bez zajímavosti (zejména ve vztahu kVogtovi) není ani Kircherovo dílo obabylonské věži, kde se mluví osubmontana montis Ararat regione— tedy oblasti, která byla obydlena aobdělána jako první po povodni světa.33 Zdá se, že Vogtovo užití by svýše naznačenou paralelou mohlo souviset, neboť jeho loca submontana představují místa, kde je možné vstoupit dovnitř hory, respektive do útvaru, který Vogt vnímá ve spojitosti sokolními horami akterý vystupuje zpodzemí nad úroveň okolního terénu. Zároveň však ani jedna ze skal nepřevyšuje ony hory kolem údolí. Kontextualizaci zaslouží také termín saxum vivum, jenž se vtextu vyskytuje dvakrát, pokaždé vablativu. Mimochodem pojem saxum (skála) se vcelém díle Bohemia et Moravia Subterranea objevuje poměrně málo, nejčastěji vpřevzatých pasážích. Na jednom místě lze slovo najít vpodobě přídavného jména scamnum saxeum při popisu jeskyně sv.Prokopa vProkopském údolí,34 vMoravském krasu zase vystupují mramorová skaliska (saxa marmorea) vjeskyni kdysi obydlené poustevníkem.35 29 Hills 2011, s.12; Hills 2007, s.50. 30 Fischer von Erlach 1725, s.92. Srov.též Warnke 1992, s.96 a105. 31 Mattes 2012, s.67. 32 Srov.Rubin 2014, s.235. 33 Kircher 1679, s.6–13 (obzvláště ilustrativní je vtomto mapa na s.13). 34 Vogt 1729, s.167. 35 Tamtéž, s.350. Tato pasáž byla sepsána na základě díla Johanna Ferdinanda Hertodta zTodtenfeldu (Todtenfeld 1669). OPEN ACCESS