Komparace lexika v českých překladech Míšeňské právní knihy
Abstract
155
Full text
issn 0008-7386 © filozofická fakulta, univerzita karlova vpraze ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 102, 2020, Č.2, S. 155–181 Komparace lexika včeských překladech Míšeňské právní knihy Libuše Spáčilová (Olomouc) COMPARISON OF LEXEMES IN CZECH TRANSLATIONS OF THE LAW BOOK OF MEISSEN The study presents the results of research aimed at comparing selected lexemes, primarily in the area of municipal law, used in 19 (Old) Czech translations of the Law Book of Meissen from the years 1400–1516 and in the German version of this legal document written between 1357–1387 in the central part of the German language area. This law book served as an important municipal legal document not only in various German towns, but also in many towns founded by German colonists in the Czech Lands. German terms for the study were chosen from the edited manuscript of the Law Book of Meissen written in German (the so-called manuscript B) and from three other manuscripts used in Olomouc at that time. In the analysis, primarily the diachronic aspect was applied; the diasituative and diastratic aspects were also taken into consideration, however. KEYWORDS Meissen Law Book, calque, germanism, compound, nominal phrases, translation KLÍČOVÁ SLOVA Míšeňská právní kniha, kalk, germanismus, kompozitum, nominální fráze, překlad DOI https://doi.org/10.14712/23366591.2020.2.1 1. ÚVOD Míšeňská právní kniha sepsaná někdy mezi léty 1357 a1387, která představuje modifikaci sasko-magdeburského práva, sloužila jako důležitý pramen městského práva nejen vmnoha německých městech, ale také vřadě měst včeských zemích založených severoněmeckými kolonisty, kteří ze své vlasti přinesli magdeburské, případně sasko-magdeburské právo označované podle města Magdeburk, vněmž sídlila odvolací stolice zmíněné právní oblasti. Toto právo bylo platné vnově založených městech vseverních Čechách, na severní Moravě, vHorní aDolní Lužici ave Slezsku.1 Ve správě těchto měst byli od počátku měšťané německého původu. Příkladem může být německými kolonisty založené město Olomouc. Volomouckém Kodexu Václava zJihlavy zlet 1430–1492 (1528) je uvedeno, kdo se tehdy mohl stát členem městské rady. Musel to být mimo jiné ženatý muž německého původu zrozený zřádného manželského svazku, usazený ve městě, který dovršil 25.rok života.2 Německy psané 1 Kolonizátoři přicházející zBavorska přinesli do země jihoněmecké či švábské právo dříve označované jako právo norimberské. 2 Volomouckém Kodexu Václava zJihlavy jsou zmíněny následující požadavky na budoucíOPEN ACCESSOPEN ACCESS
156 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 102, 2020, Č.2 informace právního charakteru byly pro městské rady vtěchto městech naprostou samozřejmostí. Vdůsledku husitského hnutí se však situace vČechách změnila. Zatímco moravská města založená německými kolonisty si uchovávala vměstské správě inadále výrazný německý ráz, nastala vČechách vtomto typu měst zásadní změna. Vměstské správě získal převahu český element, německy psané dokumenty se proto stávaly nesrozumitelnými amusely být překládány do češtiny. Nejinak tomu bylo ivpřípadě Míšeňské právní knihy.3 Dodnes zachovaných 19 českých překladů4 této knihy přináší důležité informace ovytváření odborné české slovní zásoby voblasti městského práva ivoblastech každodenního života, opřejímání germanismů při překladu textu do tehdejší češtiny či ozpůsobu, jak byly tyto germanismy nahrazovány vmladších překladech českými výrazy. Vzhledem ktomu, že české překlady tohoto právního dokumentu byly pořizovány vdelším časovém úseku let 1400–1516, bylo možné sledovat použití některých vybraných lexikálních jevů zhlediska diachronického. Při analýze, jejíž dílčí výsledky jsou prezentovány vtéto studii, mohl být kromě diachronního aspektu uplatněn také aspekt diastratický, protože volba výrazů při překladu do češtiny závisela ina idiolektu překladatele či písaře, na jeho zběhlosti aznalostech. Přihlédnuto bylo též kaspektu diasituativnímu, posuzujícímu výběr českých ekvivalentů apoužití germanismů při překladu zhlediska druhu textu, tedy právního dokumentu, ukterého se— vzhledem ke skutečnosti, že sloužil městské radě při nalézání práva— předpokládaly jasné auživatelům srozumitelné informace. Do popředí zájmu předkládané studie se dostávají způsoby, jak překladatel nebo písař pracoval při vyhotovování textu sněmeckými právními termíny či jinými odbornými výrazy, pro něž čeština vdobě překládání Míšeňské právní knihy neměla odpovídající ekvivalent. Nabízí se rovněž otázka, zda germanismy převzaté do českých překladů sloužily po celou dobu, během níž nové české rukopisy vznikaly, tedy mezi léty 1400–1516, jako jediné ekvivalenty, nebo zda byly vrůzných nově pořizovaných či opisovaných překladech nahrazovány českými lexikálními prostředky. Vtéto souvislosti se objevuje několik dalších otázek: Jak byl vysvětlován jejich význam, aby byl iuživatelům neznalým němčiny přiblížen jejich obsah? Uvědomovali si písaři či ho člena městské rady vtehdejší Olomouci: Der aber sol in radt geseczt werden, so guter deüczscher art und ehelichen geburt, ein ehelich beheürater mahn fünf und zwanzig jahr volckomlich alt, auss keiner andern oder frembden gericht, sondern alhier in der stadt gesessen in seinen ehren, freÿ, eines guten leumbdes oder geruchts, güttig, weis und stille undt bey ihm selbst vorschwigen sein und nicht truncken werden (srov.Spáčilová— Spáčil, 2004, s.70). 3 Počátky sasko-magdeburského práva vseverních Čechách jsou spjaty směstem Litoměřice, které— podobně jako jiná města tohoto právního okruhu vnašich zemích— vzniklo poblíž starší slovanské osady. Němečtí kolonisté— zakladatelé města— pocházeli podle názoru některých historiků zmíšeňské marky. Litoměřičtí požádali vroce 1282 přísežné města Magdeburku opísemný souhlas kpřijetí tamějšího práva či jeho částí. Vdůsledku toho bylo sasko-magdeburské právo vLitoměřicích užíváno (srov.CIM II, č.11, s.38). 4 Zhlediska historického vývoje češtiny zahrnuje doba vzniku překladů poslední období staré češtiny, tedy češtinu 15.století— doby husitské, ačást období střední češtiny, tedy češtinu 16.století— doby humanistické. OPEN ACCESS
LIbUšE SPÁČILOVÁ 157 překladatelé, že ugermanismů jde ovýrazy německého původu, aoznačovali tuto skutečnost nějakým způsobem vtextu? Dají se na základě rozboru germanismů použitých vrukopisech stanovit skupiny rukopisů sčeským překladem, vnichž jednotlivé exempláře vykazují podobné rysy vpoužití těchto lexikálních prostředků? Na tyto otázky se pokusí předkládaná studie najít odpovědi. 2. RUKOPISY ČESKÝCH PŘEKLADŮ MÍŠEŇSKÉ PRÁVNÍ KNIHY Během zmíněného počešťování původně německé samosprávy ve městech založených německými kolonisty na území Čech byli vdůsledku husitského hnutí do městských rad voleni měšťané českého původu, pro něž byly německy psané právní dokumenty postupem času srozumitelné smenšími či většími jazykovými obtížemi. Ztoho důvodu si nechávali Míšeňskou právní knihu vzhledem kjejí roli stěžejního právního dokumentu přeložit do češtiny. Ztehdejších překladů zůstává dodnes zachováno 19rukopisů, znichž deset je uloženo vinstitucích vPraze (jeden znich se původně užíval vLitoměřicích), tři se nacházejí vLitoměřicích, dva vKlatovech apo jednom vTřeboni aNelahozevsi. Neúplný je opis právní knihy pro město Jevíčko, uložený dnes ve Svitavách. Devatenáctý rukopis, který byl asi používán ve Slezsku,5 se dnes nachází ve Vídni. Třináct rukopisů je datováno, ušesti zbývajících lze určit dobu vzniku podle písma či filigránů— pět pochází z15.století ajeden je ze století šestnáctého. Ipodle počtu dochovaných českých překladů lze usuzovat, že Míšeňská právní kniha plnila voblasti městské správy asoudnictví včeských městech, jež se po právní stránce řídila sasko-magdeburským právem, úlohu základního právního kodexu. Litoměřice se staly poměrně brzy odvolací stolicí aprostředníkem mezi českými městy vokruhu sasko-magdeburského práva aMagdeburkem, jenž představoval hlavní „instanci“ tohoto městského práva. České překlady Míšeňské právní knihy sloužily především pro potřebu severočeských měst, ojediněle také regionům vjižních Čechách, konkrétně oblastem měst Horažďovice aKlatovy. 3. PŘEKLADY MÍŠEŇSKÉ PRÁVNÍ KNIHY ADŮSLEDKY PRO ČESKOU SLOVNÍ ZÁSOBU Při překládání textu zjednoho jazyka do jazyka druhého existoval iv15.století podobně jako dnes problém nahrazování původního diskurzu diskurzem novým, tedy problém „zpřístupňování“— od věrného překladu až krůzným volným adaptacím aparafrázím (srov.Veselý, 2002, s.17). Spřekladem tak úzce souvisí pojem ekviva5 Otom zřejmě svědčí erb vyobrazený vrukopisu. Vdolní části fol.2r je čtvrcený kolčí štít, jeho první ačtvrté pole je červeno-stříbrně polceno, ve druhém atřetím modrém poli se nachází zlatá orlice sčervenou zbrojí aperizoniem. Na základě této skutečnosti se lze domnívat, že dřívějším (snad prvním?) majitelem byl někdo zratibořských (opavských) knížat (srov.Spáčil— Spáčilová, 2018, s.47). OPEN ACCESS
158 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 102, 2020, Č.2 lence. Ekvivalence vpřekladu se týká hledání vhodných výrazů, kombinace lexikálních jednotek, jednotlivých vět, ale také částí textu či kontextu (srov.též Westheide, 1995, s.204) tak, aby oba texty— text výchozí ijeho překlad— byly ekvivalentní. Tato snaha se vrůzné míře zrcadlí ivjednotlivých rukopisech českého překladu Míšeňské právní knihy. Překladatel tehdy musel řešit dva velmi závažné problémy— první vyplýval zfaktu, že řada slov vrané nové horní němčině6 byla polysémická, měla více významů, apokud nebyl překladatel alespoň částečně zasvěcen do záležitostí vprávní knize řešených, mohlo snadno dojít ke vzniku nesrovnalostí aomylů. Druhý problém souvisel stím, že řada německých slov— především právních termínů— vdobě vzniku překladů Míšeňské právní knihy ještě neměla včeštině odpovídající ekvivalent, neboť německé městské právo znamenalo pro české země něco naprosto nového. To je nepochybně hlavní příčina výskytu řady germanismů včeských překladech Míšeňské právní knihy. 6 Období rané nové horní němčiny je vymezeno léty 1350–1650. Doba vzniku Značka Místo uložení 1448 M7Praha, Knihovna Národního muzea 1455 M5Praha, Knihovna Národního muzea 1465 K Klatovy, Okresní muzeum 1469 P Praha, Knihovna Parlamentu České republiky (původně Litoměřice) 1479 L1Litoměřice, Státní okresní archiv 1479 L2Litoměřice, Státní okresní archiv 1482 J Jevíčko, Okresní archiv Svitavy (neúplný) 1485 L3Litoměřice, Státní okresní archiv 1486 T Třeboň, Státní archiv 1488 M3Praha, Knihovna Národního muzea 1495 H Klatovy, Státní okresní archiv 1499 M6Praha, Knihovna Národního muzea 15.století R Nelahozeves, zámecká knihovna (rukopis pochází pravděpodobně z30.let 15.století; jde zřejmě onejstarší dochovaný staročeský překlad) 15.století M1Praha, Knihovna Národního muzea 15.století M2Praha, Knihovna Národního muzea 15.století N1Praha, Národní knihovna 15.století N2Praha, Národní knihovna 15.století W Vídeň, Rakouská národní knihovna 1516 M4Praha, Knihovna Národního muzea TABULKA 1.Doba vzniku, použité značky amísto dnešního uložení rukopisů sčeskými překlady Míšeňské právní knihy OPEN ACCESS
LIbUšE SPÁČILOVÁ 159 Část germanismů v těchto pramenech lze označit za tzv. přejímky typu A(srov.Newerkla, 2011, s.71), např.grad/grod, malšac/molšac (dar nevěstě; vzájemný dar páru při zásnubách jako zástava za dodržení manželského slibu) či musteil (polovina zásob živobytí, kterou obdrží žena po smrti manžela při dělení dědictví) nebo krakšten, krakštejn (krakorec). Jde opřejatá slova, znichž většinu tvoří právní termíny, vyplývající znedostatku odpovídajících termínů včeské slovní zásobě, protože vdůsledku kontaktu českých zemí sněmeckým kulturním prostředím se do českých zemí dostalo nejen nové— městské— právo, ale objevily se inové formy organizace společnosti, nové právní předpisy, nové hmotné statky anové poznatky ztechniky do té doby včeských zemích neznámé, pro něž včeštině dosud zpochopitelných důvodů neexistovala žádná pojmenování. Přejatá slova, která měla tento nedostatek nahradit, získala záhy vysokou komunikativní hodnotu, stala se značně frekventovanými, což bylo nejlepším předpokladem pro jejich rychlou integraci do češtiny. Druhou skupinu přejímek představují tzv.přejímky typu B (srov.Newerkla, 2011, s.72)— výrazy, jež se vdobě přejímání stávaly konkurenty pro slova většinou domácího, někdy též cizího původu, jež byla pro pojmenování příslušné včeských zemích již dávno známé mimojazykové reality včeštině běžná ačasto používaná. Nová přejímka se tak stala jejich synonymem. Za příklad může sloužit třeba sloveso krykovat, které se objevuje vMíšeňské právní knize buď samostatně (Krykujeta-li se dva aneb viece ojedno zbožie aneb dědinu [P-309r]7), nebo ve spojení dvou synonym svářie se aneb krykují, případně adjektivum krykovní ve spojení ješto svadliví akrykovní sú [P-387v], případně ve variantách ješto svárliví akrykovní jsú [H-287r] nebo ješto svárovní akrykovní sú [K-253vb]. Ztěchto krátkých kontextů vyplývá, že germanismus krykovat aadjektivum krykovní8 měly včeské slovní zásobě ekvivalentní výrazy. Ztematického hlediska jsou vMíšeňské právní knize zastoupeny přejímky voblastech církev anáboženství (z. B. krchov ← vněmeckém textu Míšeňské právní knihy kirchhoff, bekyně ← begýne), rytířstvo, dvorský život afeudální správa (hrabstvie ← graffeschafft), vojenství (ku šturmu ← czu storme), městská správa aměstské právo (ani hervet ani grod ← noch hergewet noch gerade; okolo toho rynku ← vmb den rynk), řemeslo aživnosti (fragnařové ← phragner), zemědělství alesnictví (kbury ← gebawer), kuchyně apotraviny (žemle ← semel), textilie (kolče ← kolssch adir golc), hry azábava (šenkovní domy ← schenckhewser), podvody adarebáci (žádný falešník ← keyn velscher), medicína, léčivé rostliny akoření (před storblyntem ← vor starblýnt), mince, míry, váhy, počet (tři funty ← drey phunt) apříbuzenské vztahy (nehtopřietelé ← nagelmagen). Vdůsledku kontaktu sněmčinou byla česká slovní zásoba obohacena nejen výrazy přejatými zněmčiny. Při překládání textu Míšeňské právní knihy do češtiny napodoboval tento cílový jazyk často istrukturu německých slov za použití českých komponentů. Vznikaly tak kalky— doslovné překlady původně cizích slov. Také tento 7 Na prvním místě je vhranaté závorce uvedena značka rukopisu (viz tabulka 1 na s.3), následuje folio, na němž se uvedený výraz nachází. 8 Obě slova byla odvozená od starohornoněmeckého výrazu krieg, který byl od 10.století užíván ve významu ,úsilí, odpor; svár; vzpírání se, oponováníʿ, od počátku středohornoněmeckého (dále jen střhn.) období (11.století) především ve významu ,boj, spor řešený zbraněmi, ozbrojené střetnutíʿ (srov.Pfeifer et al., 1989, s.932). OPEN ACCESS
160 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 102, 2020, Č.2 způsob rozšiřování slovní zásoby byl tehdy důležitý kvůli zmíněnému nedostatku odpovídajících termínů, neboť čeština do té doby neznala pojmenování pro řadu mimojazykových skutečností vyplývajících zrecepce sasko-magdeburského práva ve střední části Evropy. Včeském překladu Míšeňské právní knihy představují výrazy vytvořené podle struktury přejímaného slova, tzv.gramatické kalky, nemalou část inovované slovní zásoby. Vzhledem ktomu, že pro němčinu byla již vraně novohornoněmeckém období typická univerbizace, tedy cesta vedoucí ktvorbě kompozit, jsou nalezené kalky často kompozita (vojštít ← rnhn.9 herschilt) nebo nominální fráze složené zadjektiva asubstantiva (ortelový posel ← rnhn. ortelbote) či předsunutého genitivu asubstantiva (míru rušenie ← rnhn. vredebruch), případně se vyskytuje opis, který někdy vyplýval znedostatečných znalostí překladatele (věno ráno aneb zajtra ← rnhn. morgengab10). Velký podíl německých přejímek na rozšiřování tehdejší slovní zásoby včeštině— ať již včeštině adaptovaných německých slov nebo kalků vzniklých doslovným překladem německých výrazů, jež se včeské verzi Míšeňské právní knihy nacházejí, je charakteristickým důsledkem tehdejšího česko-německého bilingvismu včeských zemích. 4. DOSAVADNÍ VÝZKUM SLOVNÍ ZÁSOBY VČESKÉ VERZI MÍŠEŇSKÉ PRÁVNÍ KNIHY Jak německá, tak ičeská verze Míšeňské právní knihy představují důležitý pramen informací nejen pro historiky, ale také pro lingvisty. Při zpracovávání edice jednoho zčeských překladů tohoto právního dokumentu byl sledován především vliv německé terminologie na českou slovní zásobu voblasti městské správy aměstského práva. Vcentru pozornosti stál především český rukopis P uložený vknihovně Parlamentu České republiky, jen ojediněle byly germanismy použité vtomto rukopisu srovnávány svýrazy vodpovídajících pasážích ostatních 18 rukopisů sčeskými překlady— jednalo se např.oslova grafešaft, krchov či kyrchovní nebo herful (srov.Spáčil— Spáčilová, 2018, s.74n.). Ityto ojedinělé sondy do všech dosud dochovaných 19 exemplářů českých překladů Míšeňské právní knihy prokázaly, že přejaté výrazy zněmčiny měly vpřekladech nezastupitelnou úlohu, neboť čeština dosud neměla pro řadu nových skutečností český ekvivalent apřejímky byly nejsnazším řešením, jak tyto skutečnosti včeském textu pojmenovat. Časté používání přejatých výrazů vkomunikaci bylo důležitým předpokladem pro jejich zdomácnění včeštině. Podobně jako vybraným lexémům přejatým zněmčiny byla při přípravě edice české verze Míšeňské právní knihy věnována pozornost také frazémům, které byly srovnávány sodpovídajícími protějšky vněmecké verzi Míšeňské právní knihy (srov.Spáčilová, 2017; Spáčil— Spáčilová, 2018. s.73n.). 9 Uvedená zkratka označuje raně novohornoněmecký tvar slova. 10 Termín vykazoval vraně novohornoněmeckém období více významů. Vkontextu Míšeňské právní knihy je chápán jako ,jitřní dar, dárek manžela manželce po svatební nociʿ (srov.Spáčilová— Spáčil— Bok, 2014, s.551). OPEN ACCESS
LIbUšE SPÁČILOVÁ 161 Překlady byly zřejmě opisovány, neznáme však původní zdroj aje těžké, snad inemožné ho najít či alespoň přibližně stanovit. Nejstarší dochovaný český rukopis— rukopis R— nemusí být chronologicky nejstarším rukopisem obsahujícím český překlad. Mezi českými rukopisy nejsou žádné zcela identické, všechny vykazují především po formální stránce změny související svolbou odlišných výrazů, mnohdy se vdůsledku chyb aomylů objevují iobsahové rozdíly apřeklad vykazuje nižší kvalitu. Současnému badateli komplikuje posouzení úrovně tehdejšího překladu mimo jiné ifakt, že řada středoči raně novohornoněmeckých,11 ale istaročeských výrazů prodělala do dnešní doby sémantické změny. Při posuzování správnosti tehdejšího překladu je proto zapotřebí významy vpřekladu uváděných ekvivalentů ověřit ve slovnících, jež tehdejší význam zachycují— např.vLexerově středohornoněmeckém slovníku (Lexer), ve slovníku raně novohornoněmeckém (FDW) nebo vNěmeckém slovníku bratří Grimmů (DWB) ave Vokabuláři webovém. Příkladem úskalí může být např.sloveso kumštovat ve významu ‚žertovat, šprýmovat, říkat či dělat něco nevážného‘, které sémanticky odpovídá vněmeckém textu slovesu scherczen, včeských překladech se vyskytuje tento germanismus ve spojení klamaje aneb kumštuje [P-353v; L1-58va; L3-51rb; M1-101vb; M2-134r; M3-102va; M4-105r; M6-301rb; N2-103va; T-86v; W-102ra] nebo klamaje akunštuje [H-252r; K-238ra; L2-77rb; M5-93r; N1-126va; R-172], vněmeckých verzích Míšeňské právní knihy tomuto spojení odpovídá schymphen adir scherczen [B-43rb]— schimpfen ader scherczen [O1-60r]— schimphen adir scherczin [O2-74rb]— schimphin adir scherczin [V-125rb]. Uslovesa klamati uvádí Vokabulář webový výrazy ,posmívat se, tropit si žerty; žertovat, laškovat; lhát, mluvit nepravdu; oklamávat, podvádět, obelhávat někoho; šálit, obluzovat, balamutit; svádět někoho něčím; šidit, připravovat lstí někoho oněco; koho poškozovat někoho podvodem nebo lstíʿ (srov.Vokabulář webový). Uvedené spojení klamaje aneb kumštuje se tedy skládá zvýrazů, které si jsou významově podobné, byť na první pohled se zdá být význam obou sloves podle současné němčiny ačeštiny jiný. Bez historických slovníků se tehdejší významy sloves dnes nedají zjistit. Podobný příklad pro změnu významu se týká výrazu pokoj či od něho vytvořeného deminutiva pokojík (deminutivum se vyskytuje ve třech rukopisech); oba lexémy byly včeských rukopisech Míšeňské právní knihy používány ve významu ,nerušené užívání majetku‘: Když na dědinu aneb na vlastnie pokoj dělají před soudem [P-315r]— Wenn man obir eyn eygen vride werkett von odir vor gerichte [B-13va]; že jemu pokoj na to udělán jest [P-319v]— že jemu pokojík na to udělán [L1-18va; M1-56ra; M5-38v]— das vryde vor dor obir ist geworcht [B-17ra]. Třetí příklad amožný zdroj nedorozumění představuje dnes sémanticky průhledné adjektivum špatný. Vněmecky psaném rukopisu B se vyskytuje kompozitum spatvenster [B-23rb], které bylo přeloženo do češtiny jako špatná okna. Nejde však ošpatná okna ve smyslu kvality, jak by se dnes mohlo zdát, nýbrž oslídová okna podle střhn. výrazu spât ‚slída‘ (Ale jsú-li ta sklenná okna udělaná aneb špatná okna vjistbách aneb 11 Období středohornoněmecké (střhn.) je vymezeno léty 1050— 1350. OPEN ACCESS
162 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 102, 2020, Č.2 vjiných pokojiech [P-328v]). Stejné adjektivum (špatná) je použito ivdalších rukopisech svýjimkou rukopisu T, vněmž je chybně napsáno splatná okna [T-50v], arukopisu M5, kde lze najít spojení spatná okna [M5-53r]. Vrukopisech L2 aM7 toto spojení chybí avrukopisu N2 písař či překladatel zřejmě nepochopil význam kompozita spatfenster aslovo opsal beze změny, ikdyž druhou část kompozita přeložil azapsal (Ale jsú-li ta sklenná okna vdělaná aneb špatfenstr okna vjistbách [N2-53rb]). Vzhledem ktomu, že Vokabulář webový adjektivum špatný ve smyslu ,slídový‘ nedokládá,12 dokonce se ve Vokabuláři webovém uhesla špát uvádí jen ,surovina kvýrobě skla‘, mohl by být dnešní uživatel českých rukopisů Míšeňské právní knihy na pochybách, ojaký význam utohoto kompozita jde, aani staročeský slovník mu informaci neposkytne. Komplikací při posuzování úrovně překladu může být ifakt, že překladatelé či písaři vrukopisech použili více různých českých ekvivalentů, unichž je na první pohled obtížné určit, zda jde oslova významově stejná, podobná nebo odlišná, např.: ato aby pokázal správem susedlými lidmi, ješto to sú viděli aslyšeli [P-319v, podobně T-37v aW-57vb]; ato aby pokázal správem súsedními lidmi, ješto to sú viděli aslyšeli [L1-18vb, N1-77va]; ato aby pokázal správem ssúdnými lidmi, ješto to sú viděli aslyšeli [M5-39r, podobně M7-85r, L3-19va, M3-36rb, H-216v, M6-239vb, R-65, M1-56va, M2-74r]; ato aby prokázal správem aksúdu slušejícími lidmi, ješto to sú viděli aslyšeli [L2-30ra, podobně N2-36va]; ato aby prokázal správem apřed lidmi ksúdu příslušejícími, ješto to sú viděli a slyšeli [M4-40r]; das mu es her beweysen mit gerichte czu wichpilde czu lantrechte mit gerichte vnd mit dyngphlichten, dy Is gesehen vnd gehort haben [B-17ra-rb]. Vpředložené pasáži textu se vyskytují adjektiva, jejichž význam není zcela totožný ajeho výklad závisí na interpretaci. Uvedené příklady svědčí otom, že práce srukopisy vyžaduje vzhledem kurčitým změnám významů, knimž došlo ve vývoji obou jazyků, od badatelů opatrnost. 4.1 NĚKTERÉ CHYbY AOMYLY VRUKOPISECH SČESKÝM PŘEKLADEM Odhalení nesrovnalostí spojených spřekladem raně novohornoněmeckého textu Míšeňské právní knihy ajejich analýza nepředstavuje vždy nejjednodušší úkol, neboť není možné určit, který německý rukopis byl překladateli či písaři při vzniku konkrétního českého překladu jako základ kdispozici. Hodnocení, že jde oomyl překladatele či písaře, nemusí být proto vždy objektivní asprávné. Kvalita překladu záležela ina kvalitě použité předlohy. Existují však nesrovnalosti, unichž lze jednoznačně stanovit, že jde ochybu při překladu nebo při opisu. Následující příklad se týká srovnání českého rukopisu P sdalšími českými překlady ase čtyřmi německými rukopisy, které měly vztah kměstu Olomouci (srov.Spáčil— Spáčilová, 2010): 12 Tento význam však má ve 4.dílu svého slovníku Josef Jungmann (srov.Jungmann, 1838, s.491). OPEN ACCESS
LIbUšE SPÁČILOVÁ 163 …uvikpildě rychtářem akonšely asoudními listy [P-309v]; …uvikpildu rychtářem akonšely asoudnými lidmi [L1-9rb]; …in wychpilde mit richter vnd scheppffen adir mit gerichtis briffen [B-8vb; srovnatelné ispasáží vO1-15v; O2-32ra; V-52ra]. Vtomto případě jde ozřejmou chybu, špatné čtení či nepozornost písaře, který zaměnil správný český ekvivalent listy za chybný, na stejnou slabiku začínající výraz lidmi. Chybné spojení soudnými lidmi [L1-9rb], súdnými lidmi [K-186va] nebo lidmi súdnými [H-206v] se objevuje vtomto kontextu včeských překladech jen vtěchto třech rukopisech. Jednou zapsal písař či překladatel obě možnosti, ato vrukopisu M2 (uvik pildě rychtářem akonšely asúdnými lidmi neb listy [M2-55r], ve dvou rukopisech pasáž chybí (J, M7), avšak ve většině rukopisů vpočtu 13 je překlad správný (soudními listy). Omylů achyb se dá vpřekladech najít mnohem více, namátkou např.ve spojení po meči přietel [P-323v], které se sice vyskytuje ve správném tvaru v17 rukopisech (pasáž chybí jedině vrukopisu J), ale vrukopisu M7 je nesprávně uvedeno pomoci přietel [M7-87v]. Dalšího omylu se písaři dopustili např.vlexému kladba. V16 rukopisech je zapsáno správně spojení vklatbě / kletbě; jen vrukopisu R aopět vM7 stojí nesprávně vkládě [M7-100v; R-137], vrukopisu J pasáž rovněž chybí. Opodobné doklady není včeských překladech nouze. Následující dva příklady vedou kúvaze, zda nebyl český text diktován nedoslýchavému písaři (vkontextu správně ke stolu— zapsáno chybně ke kostelu, vkontextu správně jednoho roku— zapsáno chybně jednú rukú): Když on sní kstolu jde před obědem [P-306v]— Když on sní jde kkostelu [!] před obědem [H-202r]— Když on sní kostelu[!] jde před obědem [L2-10vb].— so her mit er czu týsche geet vor essen [B-6rb]. Zapřie-li oni té činže, tento jest toho bliží pokázati na svatých jednú rukú činži anic viece [P-333v].— Jestliže pak oni zapřie té činže, tento jest to bližší pokázati na svatých jednoho roku činži anic viece [L1-32rb].— Lewkent se des czynses, der ist neher offt czu beweysen off se czu den heyligen eyn Jar czýns vnd nicht mer [B-27rb]. Vpřekladech se vyskytují imísta, na nichž nejde oomyl či chybu, spíše se jedná ozúžení významu právního termínu, což mohlo tehdy znamenat problém. Vněmeckém textu je např.použit termín phleger, který má mimo jiné význam ,poručník, dohlížitel, správce‘. To, jaké ekvivalenty zvolili překladatelé či písaři vněkterých českých překladech, je patrné znásledujících ukázek: Toho zbožie atoho dědičstvie nemohú ty strany žádným obyčejem těm dětem cizie učiniti [M7-72v-73r].— Toho zbožie atoho dědičstvie nemohú ti strýční pěstúnové žádným obyčejem těm dětem cizie učiniti [P-302v].— Toho sbožie atoho dědičstvie nemohú ti strážní pěstúnové žádným obyčejem tiem dětem cizé učiniti [N2-6ra].— Toho zbožie atoho dědičstvie nemohú ti strážní apěstúnové žádným obyčejem tiem dětem cizie učiniti [M4-6v].— Das gut oder das erbe mogen en dy phleger denne in keýner weýs enphremden [B-3vb]. OPEN ACCESS
170 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 102, 2020, Č.2 16krát, jsou vtéto konkrétní pasáži dvě adjektiva (vručném horkém účinku [M5, K, P, L1, L2, L3, T, M3, H, M6, R, M1, M2, N1, N2 aW]); vrukopise J pasáž chybí. Vněkterých rukopisech zůstává překlad určitých právních termínů— např.odborných výrazů či sousloví— stejný, vjiných rukopisech vykazují překlady variabilitu, např.německý termín mit gewoppeter hant [B-26rb] je ve všech rukopisech kromě dvou výjimek přeložen spojením soděnú rukú [P-332r], vJ pasáž chybí avrukopisu M7 je uveden simplex braň bez adjektiva (sbraní [M7-93r]). Vrukopisu L2 se vedle tvaru soděnú rukú vyskytla též forma sprotetickým v– svoděnú rukú [L2-48ra]. Podobně iadverbiální frazém aprávní termín mit gesampter hant (,společně, solidárně, ve smyslu společné odpovědnosti‘, srov.Lexer) vykazuje více než jeden ekvivalent. Ruka vtomto frazému vystupuje jako symbol spojení, sjednocení, jako symbol sloužící kpotvrzení slibu nebo při uzavření smlouvy, jako dodnes aktuální gesto. Vřadě těchto příkladů šlo odoslovný překlad německých termínů. Včeském textu se vyskytuje ve zkoumaných rukopisech většinou vpodobě českého ekvivalentu pospolní rukú se dvěma výjimkami, které tvoří rukopisy L1 aM7 (vJ pasáž chybí): Bude-li viece rukojmí aslíbie pospolní rukú za ten dluh [P-346v]— Bude-li viece lidí rukojmí aslíbie poslušnú rukú za ten dluh [L1-48ra]— Pakli jest viece lidí rukojmí rukojmí aslíbie jednostojnú rukú za ten dluh [M7-102v].— Werden mer leu ete bu ergen vnd globen mit gesampter hant vor dy schult [B-37vb]. Tímto postupem získala čeština řadu nových lexémů, často kalků sestávajících ze slov českého původu vytvořených podle německého vzoru, což nepochybně znamenalo velké obohacení české slovní zásoby, především voblasti městského práva. Existují itakové případy, kdy vdříve zkoumaných německých textech Míšeňské právní knihy není žádný právní termín uveden, vyskytoval se pouze volný opis situace avčeských překladech se objevil nově vytvořený český termín: Má-li jeden diel na jednom domu aneb na jednej huti, ten móž svój diel zastaviti aneb prodati bez toho vuole, kteréhož hromadníka14 druhá polovice jest [P-334r].— Hat eyner teyl an eyme hawse adir an eyner hytten, der mag seyn teil wol vorseczczen adir wol vorkauffen an der willen, der das ander ist [B-27vb]. Jedině vrukopisu M7 odpovídá pasáž německé předloze vrukopisu B, substantivum hromadník vrukopisu M7 chybí: Má-li jeden diel na jednom domu aneb na jedné huti, ten muož svój diel zastaviti aneb prodati bez toho vóle, čiež druhá polovice jest [M7-94v]. Až na jeden rukopis je ve všech ostatních, vnichž se ekvivalent nachází, výraz hromadník ve významu ,podílník, člen společenství vlastníků, společný majitel‘ uveden; jedinou výjimku tvoří nejmladší rukopis M4, vněmž se vyskytuje místo výrazu hromadník synonymní označení společník, jde tedy oosobu, která má podobně jako hromadník na něčem podíl, především podíl na rodovém majetku (Má-li jeden diel na jednom domu aneb na jedné huti, ten móž svój diel zastaviti aneb prodati bez toho vuole toho společníka, kteréhož druhá polovice jest [M4-69r]). 14 Užito ve významu ,podílník, člen společenství vlastníků‘ (viz Vokabulář webový). OPEN ACCESS
LIbUšE SPÁČILOVÁ 171 Variabilita při volbě ekvivalentů zřejmě souvisela sosobou překladatele— jeho idiolektem, vzděláním azkušenostmi. 4.3.2 DVĚ SYNONYMA VŘETĚZCI Dva synonymní výrazy— německý termín ajeho český ekvivalent— zapsané vedle sebe se zřejmě zdály být při překladu do češtiny vhodnou asnadnou pojistkou proti nedorozumění. Dá se předpokládat, že český výraz byl českým uživatelům srozumitelný aněmecký výraz jim sloužil jako zpětná vazba pro správný překlad, kdy si účastníci komunikace mohli ověřit shodu či podobnost významů obou termínů. Tento způsob nakládání spřejímkami byl však možný jedině vpřípadě existence ekvivalentu českého původu. Jako příklad lze uvést spojení gešaft aneb orudovanie vkontextu vtěch dětí gešaftu aneb orudovanie [P-324r]— vtěch dětí gešaftu ajednání [N2-45ra-45rb]). Různé grafické formy slova geschaft byly tehdy obvyklé ajejich zápis závisel na konkrétním písaři, neboť žádná ortografická pravidla, jak je známo, neexistovala: gešoftu [M5-46r], gšaftu [M3-44rb], gesaftu [N1-84ra], geschaftu [L1-22vb], gescheftu [R-79], kšaftu [H-220v]. Zmíněná pasáž chybí vrukopisech M7 aJ.Pouze vjednom případě, ato vrukopisu L2, nebyla vpasáži použita dvě synonyma, nýbrž jeden germanismus (vtěch dětí gšavtu [L2-36rb]). Nejen voblasti právní či správní, ale ivoblasti každodenního života vedle sebe při pojmenování objektů, jevů aúkonů často stojí včeském překladu dva synonymní výrazy— např.vjich dělniciech averkstaviech [P-327r]. První znich je český, druhý je přejímkou zněmčiny (střhn. wercstat), spojeny jsou kopulativní spojkou a. Vtomto pořadí byly uvedeny vtéměř všech rukopisech sčeským překladem Míšeňské právní knihy (pasáž stímto řetězcem chybí jen vrukopisech M7 aJ). Přejímka byla, jak se stávalo usložitějších německých přejímek, zaznamenána různým grafickým způsobem— verštatiech, verkstaviech, wergstatiech, verkštatiech, verkstatiech či verštatiech. Ve vytvářených párech synonym se kromě nejčastější spojky aobjevuje také její konkurent— spojka aneb, jak dokládá následující příklad: Když to bidlo mohú dolóv vzieti aten uvoj aneb ten slynge mohú dolóv vléci aneb jakož jej mohú dolóv vzieti [P-328r]. Pasáž chybí vrukopisech M7, L2, J aH.Jinak je však formulovaná vrukopisech N2 aM4, ato pomocí vazby jako německy slove …: Když to bidlo mohú dolóv vzieti aten úvazek, jakož slove německy slynge, mohú dolóv vléci [N2-52vb].— Když to bidlo nemóž doluov vzato býti aten úvazek, jako německy slove šlynge, mohú dolóv vléci aneb jakož jej mohú dolóv vzieti [M4-57r]. Učeského ekvivalentu úvazek je použito synonymum uvoj; tvar svoj vpáru vrukopisu L1 je chybný [L1-26va]. Možnost spojení německého termínu ačeského ekvivalentu platí opět nejen pro doposud zmiňovaná substantiva, ale ipro slovesa aadjektiva. Usloves může sloužit jako příklad spojení čaká aneb haruje. Sloveso haruje, které patřilo ke každodennímu životu, nebylo výlučně spjato soblastí právní. Zřejmě vzhledem ktomu, že to bylo vněmčině polysémické sloveso, připojil překladatel ičeské synonymum, aby bylo jasné, ojaký význam se vkontextu jedná: Ten žalobník má najprve včáru přijíti. OPEN ACCESS
172 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 102, 2020, Č.2 A jestliže jemu druhý dlúho čaká aneb haruje, … [P-370v]. Vrukopisech J aKtato pasáž chybí, vrukopisu M7 je použito jen první sloveso agermanismus, tedy druhé sloveso, chybí (dlúho čaká [M4-118v]). Vokabulář webový uvádí uslovesa čakati mimo jiné významy ,čekat, být připraven; vyčkávat, trávit čas do uskutečnění něčeho; otálet, váhat; setrvávat, zůstávat, meškat‘; sloveso harovati znamenalo ve staré češtině pouze ,čekat, dlouho vyčkávat‘. Řetězce ze dvou synonym se objevovaly vpřekladech iuadjektiv, např.vpáru vygradovaná avypravená vnásledujícím kontextu: Ta dcera, kteráž vdomu jest neoddělená, ta nedělí mateřina grodu stú sestrú, ješto jest ven vygradovaná avypravená [P-308v]— Ta dcera, kteráž vdomu jest neoddělená, ta nedělí mateřina grodu stú sestrú, ješto jest ven vygradovaná, vypravená [R-28].— Ta dcera, kteráž vdomu jest neoddělená, ta nedělí mateřina gradu stú sestrú, ješto jest oddělená [M7-77r]— Ta dcera, kteráž vdomu jest neoddělená, ta nedělí mateřina dielu stú sestrú, ješto jest ven oddělená [M4-18r]— Ta dcera, kteráž vdomu jest neoddělená, ta nedělí mateřina grodu stú sestrú, ješto ven jest vypravená [N2-12ra].— Dy tochter dy in dem hawse ist vmbestat dy en teylet nicht der mu eter gerade mit der swester, dy ausgeradet ist [B-8ra]. Vněmeckém textu bylo použito participium slovesa ausraden ve smyslu ,vybavit, opatřit výbavou‘. Tomu odpovídá igermanismus vygradovaná, uněhož jde okalk— německá předpona ausbyla převedena do češtiny, slovesný základ byl ponechán abyl opatřen českou koncovkou. Výrazy vypravená aoddělená je možno považovat vtomto kontextu za synonymní. Je třeba uvést stručnou sumarizaci— dvojice slov složená zkalku ačeského ekvivalentu byla použita v15 rukopisech, ztoho v11 případech se mezi oběma výrazy vyskytuje kopulativní spojka a; ve čtyřech případech je použit asyndeton (vygradovaná vypravená). Ve čtyřech rukopisech byl použit jeden český výraz, ato buď oddělená (M7, M4), nebo vypravená (L2, N2). Jak je patrno zposlední ukázky vrukopisu M4, byl převeden do češtiny iprávní termín grod/grad— spojení mateřina grodu odpovídá spojení mateřina dielu [M4-18r]. Ne vkaždém rukopisu musela být dvojice synonym vytvořena pouze vtematické oblasti právní terminologie. Mohlo se stejně tak jednat ovýrazy zkaždodenního praktického života. Vnásledujícím příkladu jde oslovo latinského původu, snad hlavně kvůli tomu byl pro jistotu připojen ičeský výraz, nikoli však ve všech zkoumaných rukopisech. Jen ve čtyřech rukopisech (L1, L2, N2 aM4) se vyskytují dvě synonyma vasyndetickém připojení, nikoli např.vrukopisu P adalších 13 manuskriptech, vnichž se nachází pouze spojení vjedné kaverně/taverně/taberně/thaberně: Stane-li sě náhoda vjedné kaverně, vkrčmě aneb sic jinde na vraždách … [L1-31va].— Stane-li se nehoda vjedné taberně, krčmě aneb sic jinde na vraždě …. [M4-66r] Stane- -li se nehoda vjedné taverně aneb sic jinde na vraždě, … [P-332v] Výraz taberna pochází zitalského slova taverna apoužíval se itehdy ve významu ,hostinec‘. Vpříslušné pasáži se nachází ve dvou rukopisech (M7, L1), jak tomu občas uslov cizího původu bývalo obvyklé, nepatrně zkomolený tvar kaverna. Ve zmíněných čtyOPEN ACCESS
LIbUšE SPÁČILOVÁ 173 řech českých překladech sasyndeticky spojenými synonymy se slovo taverna/kaverna spojilo svýrazem krčma, který je slovanského původu. Zřejmě se uněj právem předpokládala všeobecná znalost významu. 4.3.3 TO JEST… Předchozí řetězení dvou synonym kvysvětlení významu slova nebylo jedinou možností, kterou si překladatel či písař při sepisování českých překladů ksémantizaci vybral. Vněkolika případech byl použit obdobný postup, ikdyž méně odpovídal stylu tehdejšího právního jazyka, který běžně asvelkou oblibou pracoval sbinominálními řetězci. Při tomto postupu překladatel či písař zapsal německý výraz ačeský ekvivalent za připojení vazby to jest/to je (např.Ktož gvaru, to jest zprávy, před právem prosí pro dluh [P-382v], ve všech rukopisech je vtomto příkladu formulace jednotná, pasáž chybí jen vJ, M7 aK). Jako by překladatel či písař počítal stím, že porozumění německým přejímkám činilo uživatelům německých právnických textů potíže, zvolil tuto cestu. Nejprve německý výraz apoté vysvětlení použil překladatel či písař ivdalších případech, např.při zapsání termínu erbgat, přejímky zněmčiny, která byla adaptována vrovině morfologické (srov.tvar ssvým erbgatem). Ve 14 rukopisech byla tato přejímka použita sdodatkem to jest… vtomto kontextu: Sedí-li jeden muž ssvým erbgatem, to jest hromadným dědicem, po svého otce smrti stiem zbožím [P-310r]. Pouze ve třech rukopisech (L2, N2, M4) byl použit nejprve český ekvivalent aněmecký termín byl vzápětí uveden vazbou jako slove německy. Formulace zní ico do výběru jazykových prostředků podobně, což vede kotázce po zdroji, který písaři/překladateli při vyhotovování rukopisu sloužil: Sede-li[!] jeden muž ssvým dědičným hromadníkem, jako slove německy erbgat, po svého otce smrti stiem zbožím [L2-16rb].— Sedí-li jeden muž ssvým dědičným hromadníkem, jakož slove německy erbgat, po svého otce smrti stiem zbožím [N2-19ra].— Sedí-li jeden muž ssvým dědičným společníkem, jako slove německy erwgut [!] ačesky slove gruntovní aneb domovní statek [!], po svého otce smrti stiem zbožím [M4-21r]. Je třeba uvést, že vrukopisu M7 je tato pasáž chybně přeložena (Pakli jest dědicem, po smrti otce svého toho zbožie stiem svědomím [M7-78v]— Syczczet eyn man mit seynen erbegaten nech seynes vater tode mit seynen gute [B-9rb]); podobně ivrukopisu M4 došlo vynecháním podstatné části textu ke vzniku chyby— erbgat aerbgut jsou odlišné výrazy azaměnit je není možné. Chybně byl zapsán ivýraz erbgat vrukopisu T (se vším[!] erbystatem [T-23r]) aH (ssvým erbergkartem [H-207r]). Českých ekvivalentů, které byly zaznamenány, se objevilo hned několik— dědičný hromadník, hromadný dědic adědičný společník. Podobně jako upředchozích možností, jak přiblížit význam slov uživateli, se způsob svazbou to jest neomezoval výlučně na oblast právní terminologie, jak opět mohou doložit následující příklady zrukopisu P, vněmž se nachází mimo jiné sdělení jeho vantkastny aneb banzy, to jest súsekové apřístodolci [P-333v]. Tato formulace se objevila OPEN ACCESS
174 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 102, 2020, Č.2 včeských překladech celkem 14krát. Ve známé skupině rukopisů vyhýbajících se více či méně důrazně přejímkám, ato vrukopisech M7, L1, L2 aM4, chybí dokonce přejaté výrazy vantkastny, tedy německá přejímka ve významu ,nástěnné skříňky‘, abanzy ve významu ,kůlny, přístodůlky‘ ačást textu obsahuje pouze formulaci neb jemu zamčeni sú jeho súsekové apřístodolkové [L1-32va; L2-50va; podobně iM7-94r; M4-68r]. Zajímavé je, že německá předloha obsahuje jiný výraz, který nebyl převzat ani do jednoho rukopisu: wenn ým vorslossen seý seýne gewer [B-27rb]. Termín gewer byl vtomto kontextu použit jako nadřazený pojem ve smyslu ,vlastnictví, majetek‘. neb jemu zamčeny sú jeho vantkastny aneb banzy, to jest súsekové apřístodolci, že on nemóž fentovati za svú činži [P-333r].— amá sortelem tázati, že jemu jsú zamčeni přístodolci aneb súsekové, že on nemuož fentovati za svú činži [M7-94r].— neb jemu zamčeni sú jeho súsekové apřístodolkové, že on nemóž fentovati za svú činži [M4-68r]. Vysvětlení typu „to jest/to je“ se objevuje vněkterých rukopisech akontextech, vnichž byly ksémantizaci použity ijiné způsoby. Takovou bohatší škálu možností představuje vrůzných českých rukopisech spojení pochovati/pohřebati/pohřésti na hřbitově, to jest na kyrchově [L1-17va; M1-54va]. Vrukopisech M6, R aN1 stojí obě substantiva bez vazby to je vasyndetickém spojení: pohřebati/pochovati na hřbitově na kyrchově [M6-237ra-rb; R-61; N1-75va]. Syntagma je zajímavé izhlediska zastoupení jednotlivých substantiv. Slovo krchov se vyskytuje ve čtyřech rukopisech [M7, M5, H, M4], hřbitov vdevíti rukopisech [K, P, L2, L3, T, M3]; oba výrazy vasyndetickém spojení se spolu objevují třikrát ([M6-237ra-rb; R-61, N1-75va])— mají jej však pochovati na hřbitově na kirchově [R-61]. Na tomto místě studie budiž připojen následující krátký exkurz. Je spodivem, že se vrukopisu P objevuje pouze jednou slovo krchov, které vněmeckém textu Míšeňské právní knihy odpovídá výrazu kirchhoff (Ktož židovskému krchovu žalost učiní [P-351v-352r]— Wer der Juden kirchhoff keyn leyt czu czewhet [B-42ra]). Vostatních šesti dokladech, jež poskytuje rukopis P, je slovo hřbitov (na hřbitovech, na hřbitoviech [P-355v, 383v] nebo spojení spředložkou na hřbitově [P-362v, 364r, 368r, 387v]); vněmecky psaném rukopisu B je na těchto místech kirchhof/kyrchhoff ve tvaru, který odpovídá kontextu. Na vzniku dnešního tvaru hřbitov se podílel výraz friedhof avývoj byl složitější, neboť včeském konsonantickém systému chybělo f aupřejímaných slov bylo nahrazeno konsonanten b nebo p (srov.Pleskalová, 22009, s.33). Čeština má příklad ve výrazu břítov (ze sthn. slova frīthof, střhn. vrīthof; první komponent německého substantiva měl základ ve střhn. slovese vrieden ‚udělat plot, ohradit‘), zněhož vzniklo slovo hřbitov, které je doloženo uKlareta (srov.brzytow, Flajšhans, 1928, s.246; Machek, 21968, s.187). Mladší slovo hřbitov převládá ve čtyřech rukopisech— vrukopisech P (1469), L3 (1485), T (1486) aV(15.století); existují však dva rukopisy— M4 (1516) aM5 (1455), vnichž se toto dnes běžné slovo vůbec nevyskytuje. Překvapující je fakt, že jeden znich pochází zroku 1516, což vede kúvaze, že stáří manuskriptů zřejmě nebylo pro výskyt určitých výrazů rozhodujícím faktorem. Daleko důležitější pravděpodobně bylo, který rukopis sloužil písaři jako předloha. OPEN ACCESS
LIbUšE SPÁČILOVÁ 175 Vsedmi rukopisech (L1— 1479, H— 1495, M6— 1499, R, M1, N1, N2— XV. stol.) je slovo hřbitov na místě svého prvního výskytu vtextu vysvětleno synonymem krchov/ kyrchov/kirchov, které je připojeno buď asyndeticky (na hřbitově na kyrchově/kirchově/ krchově— M6-237rb, R-61, N1-75va), nebo spojkou nebo či aneb— krchovu aneb hřbitovu (N2-100ra); objevuje se také zmíněná parafráze (na hřbietově, to jest na kyrchově, L1-17va). Vjednom rukopisu se místo tvaru hřbitov objevuje starší varianta břítov (kyrchov nebo břítov, H-295v). Vněmeckém textu Míšeňské právní knihy se nachází, jak již bylo uvedeno, výlučně výraz kirchhoff/kyrchhoff [B-318v, 339v, 355v, 362v, 364r, 368r, 383v], nikoli friedhof, zněhož se dnes běžné slovo hřbitov vyvinulo. 4.3.4 NĚMECKY SLOVE… Další možností, jak zařadit odborný německý termín do českého překladu, byl zápis českého ekvivalentu apoté německého protějšku uvedeného slovy německy slove/německy… Formulace se objevuje ve všech českých rukopisech uvíce než desítky právních termínů svýjimkou neúplného rukopisu J.Tento způsob práce překladatele či písaře sněmeckými termíny včeském překladu vede knásledující úvaze: překladatel či písař si uvědomoval, že jde očeský text, použil proto český termín jako první vpořadí, pro větší přesnost však uvedl itermín německý, uněhož považoval za potřebné zmínit ipůvod. Tato informace by mohla svědčit opreferenci češtiny amohla by také znamenat vyjádření jisté rezervovanosti vůči německým termínům. Četné zkomoleniny uněmeckých výrazů dokládají další důležitý fakt: písaři zřejmě německé výrazy neznali anerozuměli jim. Grafických variant, často iznačně rozdílných, je uněkterých termínů mnoho, např.místo urfehde bylo zapsáno ursed, urred; místo urfried se objevuje např.ne příliš podobná verze urfos. Zmíněná kombinace germanismu ačeského výrazu zapsaná do textu českého překladu se týká hlavně právních termínů, např.slovesa tyrmovat, substantiva anfertygovánie, označení funkcí ve správě apředevším činností voblasti práva, např.závazků aslibů, ale též pokut. Vnásledující části kapitoly to dokládá několik ukázek výskytu termínů vrukopisech Míšeňské právní knihy, které budou předloženy poté, co bude výraz stručně představen: a) Tyrmovat, rnhn. termen— ,posadit na určité místo, umístit; zasvětit; posvětit; učit; věnovat‘: Žádný nemá ortele naleznúti jedno ten, kterýž ku právu aklavicem svěcen jest, ješto německy slove tyrmován [P-372r-v].— Nymant sal orteyl výnden wen, der der czu gerichte odir czu der banck getyrmet ist [B-57ra]. Sloveso mělo vanalyzovaném dokumentu poměrně důležitou úlohu. Snad iproto přejímka tyrmován chybí jedině ve dvou rukopisech, ato vrukopisech L1 aL2, vnichž je místo ní použit český ekvivalent— sloveso usaditi ve významu ,usadit; dosadit, ustanovit do úřadu‘ (srov.Vokabulář webový): Nižádný nemá ortele naleznúti jedno ten, kterýž ku právu aklavicem jmenovaným jest usazen [L1-87va]. OPEN ACCESS
176 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 102, 2020, Č.2 b) Anfertygovánie, rnhd. anfertigung— ’soudní žaloba; námitka, napadení, odpor; nařčení, pomluva, obvinění’: Kdež haněnie, ješto slove německy anfertygovanie, má usvědčeno býti jako vněkterých městech avpanských usazeno jest [P-385r]— Wo man eyne anevertigung irczewgen sal in eczlichen steten vnd herschafft [B-66vb]. Iutohoto germanismu nacházíme vrukopisech výjimky, které tradičně tvoří rukopisy M7, KaJ, vnichž celá pasáž textu stímto výrazem chybí. Vrukopisu H aN2 se sice příslušná pasáž nachází, avšak přejímka vní zapsána nebyla, místo ní se vtextu nachází český ekvivalent haněnie: Kdež haněnie jest, to má usvědčeno býti tak, jakž vněkterých městech obyčej jest ivměstech panských to usvědčenie býti má samým třetím lidí nenarčených [H-284v].— Kdež uneučtenie ahaněnie má usvědčeno býti, jako vněkterých městech avněkterých panstvích usazeno jest, to má usvědčeno býti sám třetí nenarčených lidí [N2-171va]. Vobou rukopisech byl použit český ekvivalent— haněnie. Podle Vokabuláře webového se význam tohoto výrazu shoduje svýznamem přejatého slova anfertygovánie (srov.Vokabulář webový). c) Frevelbuse— rnhn. frefelpus ,peněžitá pokuta‘: Bude-li oto třikrát nabiezěn, tehda proskutčí skutečně aproviní on tři protivenstvie pokuty, ješto slove frevelbuse [P-331r].— Bude-li otom nabiezěn třikrát anapomanut, tehda pro ty viny tři pokuty zpýchy azprotivenstvie, jako slove německy frefelpus [L3-47ra]. Vtextu byl použit také český ekvivalent pokuta, ato ve všech rukopisech svýjimkou M7 aJ, kde chybí celá pasáž, vníž se výraz vyskytuje; vpěti rukopisech (L2, M3, M6, N2, M4) byla zapsána vazba jako slove německy frefelpus, vdalších 12 rukopisech se uvádí ješto slove frefelpus. d) Urfede— rnhn. urfed ,přísežné zřeknutí se pomsty, nepřátelství, konec sporu; psaný dokument otom‘: Přísežné zřeknutí se pomsty se většinou týkalo lidí, kteří byli uvězněni po spáchání trestného činu. Akt zřeknutí se pomsty představoval jistou formu slibu, čímž lze vysvětlit použití tohoto výrazu vpříslušných pasážích Míšeňské právní knihy. Dá-li jeden vězeň penieze aneb bude prázden puštěn bez peněz, kterýž slib on potom učiní, jakož německy slove urred [!], aneb přisěhne, to jest poklid učiniti, ten on má zpráva držeti [P-378v]— Dá-li jeden vězeň penieze dáti aneb bude prázden puštěn bez peněz, kterýž on slib vtom učinil, jakož německy slove urfed, aneb přísežné, to jest poklid učiní, ten on má zpráva držeti [L1-96vb]— Gebit eyn gevangner gelt ad ledig OPEN ACCESS
LIbUšE SPÁČILOVÁ 177 wirt ane gelt, welch glu ebde her denne gelobit vnd sweret, dy sal her durch recht halden stete [B-61vb]. Pasáž chybějící vrukopisech M7, KaJ, vníž je kromě německého výrazu, který ostatně ani vjednom ze čtyř německy psaných rukopisů B, O1, O2, Vnení uveden, obsahuje ičeskou sémantizaci německého termínu urfede: aneb přísežné, to jest poklid učiní [P-378v]. Samotný raně novohornoněmecký termín zní urfed, vpasáži je ve čtyřech rukopisech uveden chybný tvar urred— vedle rukopisu P také vL3-74va, M3-152vb aW-136; vrukopisu H je tvar rovněž chybný— ursed [H-277v]. e) Verbus, rnhn. werbusze ,pokuta za porušení záruky‘ Vpodobném stylu jako informace ourfedu byla psána itato pasáž správním termínem ajeho vysvětlením (tradičně chybí vrukopisech M7, KaJ): ten varovnú musí trpěti zprávnú pokutu, ješto slove německy werbuz, to jest ruka neb ty prsty, skterýmiž jest on zprávu aneb ten gvar slíbil [P-382v]— her mus leyden were geltbu esse adir werebu esse, das ist dy hant adir dy vyngere, do mete her dy gewere adir globde gelobit hat [B-65ra]. Utohoto termínu se objevily grafické varianty werphus, verphus, verpus, werpuz, verpuz adalší. f) Urfríd, rnhn. urfried ,zřeknutí se pomsty, nepřátelství, konec sporu‘ Ale smlúva apřísežný mír, kterýž kromě práva stal se jest, ješto slove německy urfred, usvědčen má býti sám sedm [P-385r].— Abir su ene vnd orfride, dy awswendig gerichtes geschyet, irczewget man selb sebende [B-66vb]. Urfride, orfryde nebo orfride, příp. jiná grafická varianta se objevuje vkaždém ze čtyř zkoumaných německých rukopisů čtyřikrát. Kromě rukopisu B (viz výše) ivdalších třech: Wenn sune vnd vrfride an gerichte geschen, die erczewget man mit Scho epfen in weikbilde [O1, 91r]. Sune vnd orfryde, dy an gerichte geschen, dy irczewget man mit richter vnd mit schepphen In weichpilde [O2-103ra]. Aber sune vnd orfride, dÿ auswendig gerichtes geschiet, irczeuget man salb sibende [V-179rb]. Tento právní termín byl včeských rukopisech velmi komolen, zřejmě ztoho důvodu, že pravděpodobně nebyl příliš známý. Vrukopisech nacházíme tvary značně vzdálené tomu původnímu, např.urfos [M5-146r, L1-107vb, L2-121va], urfed / urffed [T-134r, M3-167rb, M6-363vb, M1-145va, N1-174ra] (což si zřejmě písař či překladatel pletl svýrazem urfehde), anesrozumitelný tvar urserg [H-284v]. OPEN ACCESS
178 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 102, 2020, Č.2 g) Odhalenie řiti, rnhn. arsch blicken15 Podobná sémantizace jako udůležitých právních termínů se objevuje ivoblasti každodenních problémů asporů ve městě, např.při odhalování intimních míst na těle člověka při konání potřeby: Neb to slove odhalenie řiti, německy ars blyncken, kdež tu nižádný nemá druhému vni nahlídati ani poslúchati [P-330v]— Neb to slove odhalil řiť, jakož německy slove ars blekken tu, kdež nižádný druhému nemá vni hleděti ani poslúchati [L2-46ra]— Wenn is heysset eyne ars blecke, do nymant dem andern in sehen mag, noch sal noch ho eren [B-25ra]. Spojení odhalenie řiti se objevuje sjedinou výjimkou (rukopis L2, vJ pasáž chybí) ve všech rukopisech. Předchozí pasáž chybí vrukopisech M7, K, J aN1. Vprávě zmíněných příkladech, které se až na ten poslední týkaly právní terminologie, se vazba ješto slove (německy) objevovala vpříslušných částech textu ve většině rukopisů Míšeňské právní knihy. Najdeme vní itakové pasáže, vnichž je použití vazby ješto slove (německy) omezeno pouze na jeden, případně jen na několik rukopisů. Mezi nimi se téměř stále opakují rukopisy L2, M4 aN2: Okrálevy aciesařské moci jakož stará práva knihy popisují [P-331v].— Okrálové acie sařské kladbě, to jest moci, jakož slove německy ban, staré práva kněhy popisují [L2-48ra]— Okrálevej aciesařskej klatbě, to jest moci, jakož slove německy ban, jakož staré práva knihy popisují [N2-589vb]— Okrálevy aciesařské klatbě, to jest moci, jakož slově německy ban, jakož stará práva knihy popisují [M4-64v]— Von keyserlicher vnd koniglicher gewalt, Als dy alden recht bucher beschriben [B-26ra]. Osvětěm Bartoloměji jest všeliká činže zaslúžena [P-335r].— Osvětěm Bartoloměji jest všeliká činže zaslúžena aslužba zaslúžena, jakož německy slove pfleg [N2-65va].— Osvětém Bartoloměji jest všeliká činže zaslúžena, služba zaslúžena, jakož německy slove pfleg [M4-70v].— Od svaté Valpurge jest všeliká činže zaslúžena, jakož německy slove pfleg [L2-52rb-52va].— Czu sant Bartholomei tage ist aller hande czýns vnd phlege vordýnet [B-28rb]. Jak je ztěchto ukázek dokládajících použití vazby ješto slove německy vtextu Míšeňské právní knihy patrné, je možné ji považovat za výraznou snahu překladatele nebo písaře upozornit na fakt, že pro určitý jev existuje včeštině adekvátní výraz, kterému byla dána vtextu jednoznačně přednost. 15 Německý ačeský výraz spolu souvisejí, ale nejsou to ekvivalenty. Souvislost spočívá vtom, že odhalení jistých částí těla při konání tělesné potřeby svádělo kmožnosti pozorovat tyto partie anaslouchat zvukům při konání potřeby, což se vMíšeňské právní knize zakazovalo. OPEN ACCESS
LIbUšE SPÁČILOVÁ 179 5. ZÁVĚR Překladatelé nebo písaři byli nuceni věnovat při vyhotovování českých překladů Míšeňské právní knihy mimořádnou pozornost německým právním termínům ajiným odborným výrazům, pro které včeštině dosud neexistovaly vhodné ekvivalenty, avšak jen malá část znich byla převzata do češtiny apoužita včeském textu bez jakéhokoli bližšího vysvětlení. Šlo pravděpodobně otakové germanismy, které již byly včesko-německém bilingvním prostředí dobře známy. Vedle právních termínů souvisejících se správou města to byly igermanismy zjiných oblastí každodenního života, např.zoblasti stavebních prací. Vněkterých rukopisech se utěchto slov objevuje bližší vysvětlení, někdy dokonce ičeský ekvivalent, který je zapsán spolu spřejímkou. Možností, jak vytvářet české ekvivalenty pro přejatá slova či jak přiblížit uživatelům význam těchto slov, bylo několik. Ekvivalenty byly často vytvářeny doslovným překladem za zachování struktury slova či sousloví— vznikaly kalky. Významy přejatých slov byly přibližovány kombinací německého termínu ačeského ekvivalentu či použitím německého termínu ajeho vysvětlením nebo parafrází pomocí vazby to jest. Do českého textu překladatelé či písaři zapisovali německé termíny spolu sčeskými ekvivalenty německého termínu asuvedením to slove (německy), což lze interpretovat jako snahu opotvrzení správnosti významu českého ekvivalentu na pozadí německého termínu, ale ijako možnost dát najevo zdrženlivý postoj vůči německým termínům vdobě, kdy čeština byla včeských městech jednacím jazykem městských rad. Germanismy převzaté do českých překladů nebyly automaticky zařazovány do všech dochovaných rukopisů azáleželo především na překladateli nebo písaři, jaké možnosti zvolí. Výraznou snahu nahradit germanismy českými lexikálními prostředky vykazují především rukopis L2, zřejmě používaný ve městě Litoměřicích avcelém městském právním okruhu, rukopis N2 anejmladší rukopis M4. Jak ukazují ityto dílčí výsledky, ovlivnění vývoje jazykových záležitostí vČechách husitským hnutím se zrcadlí ivrukopisech Míšeňské právní knihy. Zatímco např.ve městě Olomouci byla inadále používána německá verze, vznikaly pro česká města, která se řídila sasko-magdeburským právem, české překlady. Dnes již lze jen stěží určit, zda některé české lexémy vyskytující se vpřekladech Míšeňské právní knihy nebyly již předtím známy. Jisté však je, že důležitost tohoto právního dokumentu pro organizaci městského života vedla květší frekvenci užívání určitých výrazů, které se jako kalky či nové tvary tímto způsobem dostávaly do povědomí uživatelů apřispívaly kobohacení jejich slovní zásoby. Tímto dílčím výzkumem, jehož výsledky jsou vpředkládané studii představeny, nejsou všechny otázky položené vúvodu studie zdaleka vyčerpány. Výzkum lexika vdochovaných 19 exemplářích Míšeňské právní knihy nabízí vzhledem kvýjimečnosti pramenů řadu dílčích témat, která zatím nebyla zpracována aknimž se bude třeba ve výzkumu ještě vracet. OPEN ACCESS