Komparace lexika v českých překladech Míšeňské právní knihy

issn 0008-7386 © filozofická fakulta, univerzita karlova vpraze ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 102, 2020, Č.2, S. 155–181 Komparace lexika včeských překladech Míšeňské právní knihy Libuše Spáčilová (Olomouc) COMPARISON OF LEXEMES IN CZECH TRANSLATIONS OF THE LAW BOOK OF MEISSEN The study presents the results of research aimed at comparing selected lexemes, primarily in the area of municipal law, used in 19 (Old) Czech translations of the Law Book of Meissen from the years 1400–1516 and in the German version of this legal document written between 1357–1387 in the central part of the German language area. This law book served as an important municipal legal document not only in various German towns, but also in many towns founded by German colonists in the Czech Lands. German terms for the study were chosen from the edited manuscript of the Law Book of Meissen written in German (the so-called manuscript B) and from three other manuscripts used in Olomouc at that time. In the analysis, primarily the diachronic aspect was applied; the diasituative and diastratic aspects were also taken into consideration, however. KEYWORDS Meissen Law Book, calque, germanism, compound, nominal phrases, translation KLÍČOVÁ SLOVA Míšeňská právní kniha, kalk, germanismus, kompozitum, nominální fráze, překlad DOI https://doi.org/10.14712/23366591.2020.2.1 1. ÚVOD Míšeňská právní kniha sepsaná někdy mezi léty 1357 a1387, která představuje modifikaci sasko-magdeburského práva, sloužila jako důležitý pramen městského práva nejen vmnoha německých městech, ale také vřadě měst včeských zemích založených severoněmeckými kolonisty, kteří ze své vlasti přinesli magdeburské, případně sasko-magdeburské právo označované podle města Magdeburk, vněmž sídlila odvolací stolice zmíněné právní oblasti. Toto právo bylo platné vnově založených městech vseverních Čechách, na severní Moravě, vHorní aDolní Lužici ave Slezsku.1 Ve správě těchto měst byli od počátku měšťané německého původu. Příkladem může být německými kolonisty založené město Olomouc. Volomouckém Kodexu Václava zJihlavy zlet 1430–1492 (1528) je uvedeno, kdo se tehdy mohl stát členem městské rady. Musel to být mimo jiné ženatý muž německého původu zrozený zřádného manželského svazku, usazený ve městě, který dovršil 25.rok života.2 Německy psané 1 Kolonizátoři přicházející zBavorska přinesli do země jihoněmecké či švábské právo dříve označované jako právo norimberské. 2 Volomouckém Kodexu Václava zJihlavy jsou zmíněny následující požadavky na budoucíOPEN ACCESSOPEN ACCESS 156 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 102, 2020, Č.2 informace právního charakteru byly pro městské rady vtěchto městech naprostou samozřejmostí. Vdůsledku husitského hnutí se však situace vČechách změnila. Zatímco moravská města založená německými kolonisty si uchovávala vměstské správě inadále výrazný německý ráz, nastala vČechách vtomto typu měst zásadní změna. Vměstské správě získal převahu český element, německy psané dokumenty se proto stávaly nesrozumitelnými amusely být překládány do češtiny. Nejinak tomu bylo ivpřípadě Míšeňské právní knihy.3 Dodnes zachovaných 19 českých překladů4 této knihy přináší důležité informace ovytváření odborné české slovní zásoby voblasti městského práva ivoblastech každodenního života, opřejímání germanismů při překladu textu do tehdejší češtiny či ozpůsobu, jak byly tyto germanismy nahrazovány vmladších překladech českými výrazy. Vzhledem ktomu, že české překlady tohoto právního dokumentu byly pořizovány vdelším časovém úseku let 1400–1516, bylo možné sledovat použití některých vybraných lexikálních jevů zhlediska diachronického. Při analýze, jejíž dílčí výsledky jsou prezentovány vtéto studii, mohl být kromě diachronního aspektu uplatněn také aspekt diastratický, protože volba výrazů při překladu do češtiny závisela ina idiolektu překladatele či písaře, na jeho zběhlosti aznalostech. Přihlédnuto bylo též kaspektu diasituativnímu, posuzujícímu výběr českých ekvivalentů apoužití germanismů při překladu zhlediska druhu textu, tedy právního dokumentu, ukterého se— vzhledem ke skutečnosti, že sloužil městské radě při nalézání práva— předpokládaly jasné auživatelům srozumitelné informace. Do popředí zájmu předkládané studie se dostávají způsoby, jak překladatel nebo písař pracoval při vyhotovování textu sněmeckými právními termíny či jinými odbornými výrazy, pro něž čeština vdobě překládání Míšeňské právní knihy neměla odpovídající ekvivalent. Nabízí se rovněž otázka, zda germanismy převzaté do českých překladů sloužily po celou dobu, během níž nové české rukopisy vznikaly, tedy mezi léty 1400–1516, jako jediné ekvivalenty, nebo zda byly vrůzných nově pořizovaných či opisovaných překladech nahrazovány českými lexikálními prostředky. Vtéto souvislosti se objevuje několik dalších otázek: Jak byl vysvětlován jejich význam, aby byl iuživatelům neznalým němčiny přiblížen jejich obsah? Uvědomovali si písaři či ho člena městské rady vtehdejší Olomouci: Der aber sol in radt geseczt werden, so guter deüczscher art und ehelichen geburt, ein ehelich beheürater mahn fünf und zwanzig jahr volckomlich alt, auss keiner andern oder frembden gericht, sondern alhier in der stadt gesessen in seinen ehren, freÿ, eines guten leumbdes oder geruchts, güttig, weis und stille undt bey ihm selbst vorschwigen sein und nicht truncken werden (srov.Spáčilová— Spáčil, 2004, s.70). 3 Počátky sasko-magdeburského práva vseverních Čechách jsou spjaty směstem Litoměřice, které— podobně jako jiná města tohoto právního okruhu vnašich zemích— vzniklo poblíž starší slovanské osady. Němečtí kolonisté— zakladatelé města— pocházeli podle názoru některých historiků zmíšeňské marky. Litoměřičtí požádali vroce 1282 přísežné města Magdeburku opísemný souhlas kpřijetí tamějšího práva či jeho částí. Vdůsledku toho bylo sasko-magdeburské právo vLitoměřicích užíváno (srov.CIM II, č.11, s.38). 4 Zhlediska historického vývoje češtiny zahrnuje doba vzniku překladů poslední období staré češtiny, tedy češtinu 15.století— doby husitské, ačást období střední češtiny, tedy češtinu 16.století— doby humanistické. OPEN ACCESS LIbUšE SPÁČILOVÁ 157 překladatelé, že ugermanismů jde ovýrazy německého původu, aoznačovali tuto skutečnost nějakým způsobem vtextu? Dají se na základě rozboru germanismů použitých vrukopisech stanovit skupiny rukopisů sčeským překladem, vnichž jednotlivé exempláře vykazují podobné rysy vpoužití těchto lexikálních prostředků? Na tyto otázky se pokusí předkládaná studie najít odpovědi. 2. RUKOPISY ČESKÝCH PŘEKLADŮ MÍŠEŇSKÉ PRÁVNÍ KNIHY Během zmíněného počešťování původně německé samosprávy ve městech založených německými kolonisty na území Čech byli vdůsledku husitského hnutí do městských rad voleni měšťané českého původu, pro něž byly německy psané právní dokumenty postupem času srozumitelné smenšími či většími jazykovými obtížemi. Ztoho důvodu si nechávali Míšeňskou právní knihu vzhledem kjejí roli stěžejního právního dokumentu přeložit do češtiny. Ztehdejších překladů zůstává dodnes zachováno 19rukopisů, znichž deset je uloženo vinstitucích vPraze (jeden znich se původně užíval vLitoměřicích), tři se nacházejí vLitoměřicích, dva vKlatovech apo jednom vTřeboni aNelahozevsi. Neúplný je opis právní knihy pro město Jevíčko, uložený dnes ve Svitavách. Devatenáctý rukopis, který byl asi používán ve Slezsku,5 se dnes nachází ve Vídni. Třináct rukopisů je datováno, ušesti zbývajících lze určit dobu vzniku podle písma či filigránů— pět pochází z15.století ajeden je ze století šestnáctého. Ipodle počtu dochovaných českých překladů lze usuzovat, že Míšeňská právní kniha plnila voblasti městské správy asoudnictví včeských městech, jež se po právní stránce řídila sasko-magdeburským právem, úlohu základního právního kodexu. Litoměřice se staly poměrně brzy odvolací stolicí aprostředníkem mezi českými městy vokruhu sasko-magdeburského práva aMagdeburkem, jenž představoval hlavní „instanci“ tohoto městského práva. České překlady Míšeňské právní knihy sloužily především pro potřebu severočeských měst, ojediněle také regionům vjižních Čechách, konkrétně oblastem měst Horažďovice aKlatovy. 3. PŘEKLADY MÍŠEŇSKÉ PRÁVNÍ KNIHY ADŮSLEDKY PRO ČESKOU SLOVNÍ ZÁSOBU Při překládání textu zjednoho jazyka do jazyka druhého existoval iv15.století podobně jako dnes problém nahrazování původního diskurzu diskurzem novým, tedy problém „zpřístupňování“— od věrného překladu až krůzným volným adaptacím aparafrázím (srov.Veselý, 2002, s.17). Spřekladem tak úzce souvisí pojem ekviva5 Otom zřejmě svědčí erb vyobrazený vrukopisu. Vdolní části fol.2r je čtvrcený kolčí štít, jeho první ačtvrté pole je červeno-stříbrně polceno, ve druhém atřetím modrém poli se nachází zlatá orlice sčervenou zbrojí aperizoniem. Na základě této skutečnosti se lze domnívat, že dřívějším (snad prvním?) majitelem byl někdo zratibořských (opavských) knížat (srov.Spáčil— Spáčilová, 2018, s.47). OPEN ACCESS 158 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 102, 2020, Č.2 lence. Ekvivalence vpřekladu se týká hledání vhodných výrazů, kombinace lexikálních jednotek, jednotlivých vět, ale také částí textu či kontextu (srov.též Westheide, 1995, s.204) tak, aby oba texty— text výchozí ijeho překlad— byly ekvivalentní. Tato snaha se vrůzné míře zrcadlí ivjednotlivých rukopisech českého překladu Míšeňské právní knihy. Překladatel tehdy musel řešit dva velmi závažné problémy— první vyplýval zfaktu, že řada slov vrané nové horní němčině6 byla polysémická, měla více významů, apokud nebyl překladatel alespoň částečně zasvěcen do záležitostí vprávní knize řešených, mohlo snadno dojít ke vzniku nesrovnalostí aomylů. Druhý problém souvisel stím, že řada německých slov— především právních termínů— vdobě vzniku překladů Míšeňské právní knihy ještě neměla včeštině odpovídající ekvivalent, neboť německé městské právo znamenalo pro české země něco naprosto nového. To je nepochybně hlavní příčina výskytu řady germanismů včeských překladech Míšeňské právní knihy. 6 Období rané nové horní němčiny je vymezeno léty 1350–1650. Doba vzniku Značka Místo uložení 1448 M7Praha, Knihovna Národního muzea 1455 M5Praha, Knihovna Národního muzea 1465 K Klatovy, Okresní muzeum 1469 P Praha, Knihovna Parlamentu České republiky (původně Litoměřice) 1479 L1Litoměřice, Státní okresní archiv 1479 L2Litoměřice, Státní okresní archiv 1482 J Jevíčko, Okresní archiv Svitavy (neúplný) 1485 L3Litoměřice, Státní okresní archiv 1486 T Třeboň, Státní archiv 1488 M3Praha, Knihovna Národního muzea 1495 H Klatovy, Státní okresní archiv 1499 M6Praha, Knihovna Národního muzea 15.století R Nelahozeves, zámecká knihovna (rukopis pochází pravděpodobně z30.let 15.století; jde zřejmě onejstarší dochovaný staročeský překlad) 15.století M1Praha, Knihovna Národního muzea 15.století M2Praha, Knihovna Národního muzea 15.století N1Praha, Národní knihovna 15.století N2Praha, Národní knihovna 15.století W Vídeň, Rakouská národní knihovna 1516 M4Praha, Knihovna Národního muzea TABULKA 1.Doba vzniku, použité značky amísto dnešního uložení rukopisů sčeskými překlady Míšeňské právní knihy OPEN ACCESS LIbUšE SPÁČILOVÁ 159 Část germanismů v těchto pramenech lze označit za tzv. přejímky typu A(srov.Newerkla, 2011, s.71), např.grad/grod, malšac/molšac (dar nevěstě; vzájemný dar páru při zásnubách jako zástava za dodržení manželského slibu) či musteil (polovina zásob živobytí, kterou obdrží žena po smrti manžela při dělení dědictví) nebo krakšten, krakštejn (krakorec). Jde opřejatá slova, znichž většinu tvoří právní termíny, vyplývající znedostatku odpovídajících termínů včeské slovní zásobě, protože vdůsledku kontaktu českých zemí sněmeckým kulturním prostředím se do českých zemí dostalo nejen nové— městské— právo, ale objevily se inové formy organizace společnosti, nové právní předpisy, nové hmotné statky anové poznatky ztechniky do té doby včeských zemích neznámé, pro něž včeštině dosud zpochopitelných důvodů neexistovala žádná pojmenování. Přejatá slova, která měla tento nedostatek nahradit, získala záhy vysokou komunikativní hodnotu, stala se značně frekventovanými, což bylo nejlepším předpokladem pro jejich rychlou integraci do češtiny. Druhou skupinu přejímek představují tzv.přejímky typu B (srov.Newerkla, 2011, s.72)— výrazy, jež se vdobě přejímání stávaly konkurenty pro slova většinou domácího, někdy též cizího původu, jež byla pro pojmenování příslušné včeských zemích již dávno známé mimojazykové reality včeštině běžná ačasto používaná. Nová přejímka se tak stala jejich synonymem. Za příklad může sloužit třeba sloveso krykovat, které se objevuje vMíšeňské právní knize buď samostatně (Krykujeta-li se dva aneb viece ojedno zbožie aneb dědinu [P-309r]7), nebo ve spojení dvou synonym svářie se aneb krykují, případně adjektivum krykovní ve spojení ješto svadliví akrykovní sú [P-387v], případně ve variantách ješto svárliví akrykovní jsú [H-287r] nebo ješto svárovní akrykovní sú [K-253vb]. Ztěchto krátkých kontextů vyplývá, že germanismus krykovat aadjektivum krykovní8 měly včeské slovní zásobě ekvivalentní výrazy. Ztematického hlediska jsou vMíšeňské právní knize zastoupeny přejímky voblastech církev anáboženství (z. B. krchov ← vněmeckém textu Míšeňské právní knihy kirchhoff, bekyně ← begýne), rytířstvo, dvorský život afeudální správa (hrabstvie ← graffeschafft), vojenství (ku šturmu ← czu storme), městská správa aměstské právo (ani hervet ani grod ← noch hergewet noch gerade; okolo toho rynku ← vmb den rynk), řemeslo aživnosti (fragnařové ← phragner), zemědělství alesnictví (kbury ← gebawer), kuchyně apotraviny (žemle ← semel), textilie (kolče ← kolssch adir golc), hry azábava (šenkovní domy ← schenckhewser), podvody adarebáci (žádný falešník ← keyn velscher), medicína, léčivé rostliny akoření (před storblyntem ← vor starblýnt), mince, míry, váhy, počet (tři funty ← drey phunt) apříbuzenské vztahy (nehtopřietelé ← nagelmagen). Vdůsledku kontaktu sněmčinou byla česká slovní zásoba obohacena nejen výrazy přejatými zněmčiny. Při překládání textu Míšeňské právní knihy do češtiny napodoboval tento cílový jazyk často istrukturu německých slov za použití českých komponentů. Vznikaly tak kalky— doslovné překlady původně cizích slov. Také tento 7 Na prvním místě je vhranaté závorce uvedena značka rukopisu (viz tabulka 1 na s.3), následuje folio, na němž se uvedený výraz nachází. 8 Obě slova byla odvozená od starohornoněmeckého výrazu krieg, který byl od 10.století užíván ve významu ,úsilí, odpor; svár; vzpírání se, oponováníʿ, od počátku středohornoněmeckého (dále jen střhn.) období (11.století) především ve významu ,boj, spor řešený zbraněmi, ozbrojené střetnutíʿ (srov.Pfeifer et al., 1989, s.932). OPEN ACCESS 160 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 102, 2020, Č.2 způsob rozšiřování slovní zásoby byl tehdy důležitý kvůli zmíněnému nedostatku odpovídajících termínů, neboť čeština do té doby neznala pojmenování pro řadu mimojazykových skutečností vyplývajících zrecepce sasko-magdeburského práva ve střední části Evropy. Včeském překladu Míšeňské právní knihy představují výrazy vytvořené podle struktury přejímaného slova, tzv.gramatické kalky, nemalou část inovované slovní zásoby. Vzhledem ktomu, že pro němčinu byla již vraně novohornoněmeckém období typická univerbizace, tedy cesta vedoucí ktvorbě kompozit, jsou nalezené kalky často kompozita (vojštít ← rnhn.9 herschilt) nebo nominální fráze složené zadjektiva asubstantiva (ortelový posel ← rnhn. ortelbote) či předsunutého genitivu asubstantiva (míru rušenie ← rnhn. vredebruch), případně se vyskytuje opis, který někdy vyplýval znedostatečných znalostí překladatele (věno ráno aneb zajtra ← rnhn. morgengab10). Velký podíl německých přejímek na rozšiřování tehdejší slovní zásoby včeštině— ať již včeštině adaptovaných německých slov nebo kalků vzniklých doslovným překladem německých výrazů, jež se včeské verzi Míšeňské právní knihy nacházejí, je charakteristickým důsledkem tehdejšího česko-německého bilingvismu včeských zemích. 4. DOSAVADNÍ VÝZKUM SLOVNÍ ZÁSOBY VČESKÉ VERZI MÍŠEŇSKÉ PRÁVNÍ KNIHY Jak německá, tak ičeská verze Míšeňské právní knihy představují důležitý pramen informací nejen pro historiky, ale také pro lingvisty. Při zpracovávání edice jednoho zčeských překladů tohoto právního dokumentu byl sledován především vliv německé terminologie na českou slovní zásobu voblasti městské správy aměstského práva. Vcentru pozornosti stál především český rukopis P uložený vknihovně Parlamentu České republiky, jen ojediněle byly germanismy použité vtomto rukopisu srovnávány svýrazy vodpovídajících pasážích ostatních 18 rukopisů sčeskými překlady— jednalo se např.oslova grafešaft, krchov či kyrchovní nebo herful (srov.Spáčil— Spáčilová, 2018, s.74n.). Ityto ojedinělé sondy do všech dosud dochovaných 19 exemplářů českých překladů Míšeňské právní knihy prokázaly, že přejaté výrazy zněmčiny měly vpřekladech nezastupitelnou úlohu, neboť čeština dosud neměla pro řadu nových skutečností český ekvivalent apřejímky byly nejsnazším řešením, jak tyto skutečnosti včeském textu pojmenovat. Časté používání přejatých výrazů vkomunikaci bylo důležitým předpokladem pro jejich zdomácnění včeštině. Podobně jako vybraným lexémům přejatým zněmčiny byla při přípravě edice české verze Míšeňské právní knihy věnována pozornost také frazémům, které byly srovnávány sodpovídajícími protějšky vněmecké verzi Míšeňské právní knihy (srov.Spáčilová, 2017; Spáčil— Spáčilová, 2018. s.73n.). 9 Uvedená zkratka označuje raně novohornoněmecký tvar slova. 10 Termín vykazoval vraně novohornoněmeckém období více významů. Vkontextu Míšeňské právní knihy je chápán jako ,jitřní dar, dárek manžela manželce po svatební nociʿ (srov.Spáčilová— Spáčil— Bok, 2014, s.551). OPEN ACCESS LIbUšE SPÁČILOVÁ 161 Překlady byly zřejmě opisovány, neznáme však původní zdroj aje těžké, snad inemožné ho najít či alespoň přibližně stanovit. Nejstarší dochovaný český rukopis— rukopis R— nemusí být chronologicky nejstarším rukopisem obsahujícím český překlad. Mezi českými rukopisy nejsou žádné zcela identické, všechny vykazují především po formální stránce změny související svolbou odlišných výrazů, mnohdy se vdůsledku chyb aomylů objevují iobsahové rozdíly apřeklad vykazuje nižší kvalitu. Současnému badateli komplikuje posouzení úrovně tehdejšího překladu mimo jiné ifakt, že řada středoči raně novohornoněmeckých,11 ale istaročeských výrazů prodělala do dnešní doby sémantické změny. Při posuzování správnosti tehdejšího překladu je proto zapotřebí významy vpřekladu uváděných ekvivalentů ověřit ve slovnících, jež tehdejší význam zachycují— např.vLexerově středohornoněmeckém slovníku (Lexer), ve slovníku raně novohornoněmeckém (FDW) nebo vNěmeckém slovníku bratří Grimmů (DWB) ave Vokabuláři webovém. Příkladem úskalí může být např.sloveso kumštovat ve významu ‚žertovat, šprýmovat, říkat či dělat něco nevážného‘, které sémanticky odpovídá vněmeckém textu slovesu scherczen, včeských překladech se vyskytuje tento germanismus ve spojení klamaje aneb kumštuje [P-353v; L1-58va; L3-51rb; M1-101vb; M2-134r; M3-102va; M4-105r; M6-301rb; N2-103va; T-86v; W-102ra] nebo klamaje akunštuje [H-252r; K-238ra; L2-77rb; M5-93r; N1-126va; R-172], vněmeckých verzích Míšeňské právní knihy tomuto spojení odpovídá schymphen adir scherczen [B-43rb]— schimpfen ader scherczen [O1-60r]— schimphen adir scherczin [O2-74rb]— schimphin adir scherczin [V-125rb]. Uslovesa klamati uvádí Vokabulář webový výrazy ,posmívat se, tropit si žerty; žertovat, laškovat; lhát, mluvit nepravdu; oklamávat, podvádět, obelhávat někoho; šálit, obluzovat, balamutit; svádět někoho něčím; šidit, připravovat lstí někoho oněco; koho poškozovat někoho podvodem nebo lstíʿ (srov.Vokabulář webový). Uvedené spojení klamaje aneb kumštuje se tedy skládá zvýrazů, které si jsou významově podobné, byť na první pohled se zdá být význam obou sloves podle současné němčiny ačeštiny jiný. Bez historických slovníků se tehdejší významy sloves dnes nedají zjistit. Podobný příklad pro změnu významu se týká výrazu pokoj či od něho vytvořeného deminutiva pokojík (deminutivum se vyskytuje ve třech rukopisech); oba lexémy byly včeských rukopisech Míšeňské právní knihy používány ve významu ,nerušené užívání majetku‘: Když na dědinu aneb na vlastnie pokoj dělají před soudem [P-315r]— Wenn man obir eyn eygen vride werkett von odir vor gerichte [B-13va]; že jemu pokoj na to udělán jest [P-319v]— že jemu pokojík na to udělán [L1-18va; M1-56ra; M5-38v]— das vryde vor dor obir ist geworcht [B-17ra]. Třetí příklad amožný zdroj nedorozumění představuje dnes sémanticky průhledné adjektivum špatný. Vněmecky psaném rukopisu B se vyskytuje kompozitum spatvenster [B-23rb], které bylo přeloženo do češtiny jako špatná okna. Nejde však ošpatná okna ve smyslu kvality, jak by se dnes mohlo zdát, nýbrž oslídová okna podle střhn. výrazu spât ‚slída‘ (Ale jsú-li ta sklenná okna udělaná aneb špatná okna vjistbách aneb 11 Období středohornoněmecké (střhn.) je vymezeno léty 1050— 1350. OPEN ACCESS 162 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 102, 2020, Č.2 vjiných pokojiech [P-328v]). Stejné adjektivum (špatná) je použito ivdalších rukopisech svýjimkou rukopisu T, vněmž je chybně napsáno splatná okna [T-50v], arukopisu M5, kde lze najít spojení spatná okna [M5-53r]. Vrukopisech L2 aM7 toto spojení chybí avrukopisu N2 písař či překladatel zřejmě nepochopil význam kompozita spatfenster aslovo opsal beze změny, ikdyž druhou část kompozita přeložil azapsal (Ale jsú-li ta sklenná okna vdělaná aneb špatfenstr okna vjistbách [N2-53rb]). Vzhledem ktomu, že Vokabulář webový adjektivum špatný ve smyslu ,slídový‘ nedokládá,12 dokonce se ve Vokabuláři webovém uhesla špát uvádí jen ,surovina kvýrobě skla‘, mohl by být dnešní uživatel českých rukopisů Míšeňské právní knihy na pochybách, ojaký význam utohoto kompozita jde, aani staročeský slovník mu informaci neposkytne. Komplikací při posuzování úrovně překladu může být ifakt, že překladatelé či písaři vrukopisech použili více různých českých ekvivalentů, unichž je na první pohled obtížné určit, zda jde oslova významově stejná, podobná nebo odlišná, např.: ato aby pokázal správem susedlými lidmi, ješto to sú viděli aslyšeli [P-319v, podobně T-37v aW-57vb]; ato aby pokázal správem súsedními lidmi, ješto to sú viděli aslyšeli [L1-18vb, N1-77va]; ato aby pokázal správem ssúdnými lidmi, ješto to sú viděli aslyšeli [M5-39r, podobně M7-85r, L3-19va, M3-36rb, H-216v, M6-239vb, R-65, M1-56va, M2-74r]; ato aby prokázal správem aksúdu slušejícími lidmi, ješto to sú viděli aslyšeli [L2-30ra, podobně N2-36va]; ato aby prokázal správem apřed lidmi ksúdu příslušejícími, ješto to sú viděli a slyšeli [M4-40r]; das mu es her beweysen mit gerichte czu wichpilde czu lantrechte mit gerichte vnd mit dyngphlichten, dy Is gesehen vnd gehort haben [B-17ra-rb]. Vpředložené pasáži textu se vyskytují adjektiva, jejichž význam není zcela totožný ajeho výklad závisí na interpretaci. Uvedené příklady svědčí otom, že práce srukopisy vyžaduje vzhledem kurčitým změnám významů, knimž došlo ve vývoji obou jazyků, od badatelů opatrnost. 4.1 NĚKTERÉ CHYbY AOMYLY VRUKOPISECH SČESKÝM PŘEKLADEM Odhalení nesrovnalostí spojených spřekladem raně novohornoněmeckého textu Míšeňské právní knihy ajejich analýza nepředstavuje vždy nejjednodušší úkol, neboť není možné určit, který německý rukopis byl překladateli či písaři při vzniku konkrétního českého překladu jako základ kdispozici. Hodnocení, že jde oomyl překladatele či písaře, nemusí být proto vždy objektivní asprávné. Kvalita překladu záležela ina kvalitě použité předlohy. Existují však nesrovnalosti, unichž lze jednoznačně stanovit, že jde ochybu při překladu nebo při opisu. Následující příklad se týká srovnání českého rukopisu P sdalšími českými překlady ase čtyřmi německými rukopisy, které měly vztah kměstu Olomouci (srov.Spáčil— Spáčilová, 2010): 12 Tento význam však má ve 4.dílu svého slovníku Josef Jungmann (srov.Jungmann, 1838, s.491). OPEN ACCESS LIbUšE SPÁČILOVÁ 163 …uvikpildě rychtářem akonšely asoudními listy [P-309v]; …uvikpildu rychtářem akonšely asoudnými lidmi [L1-9rb]; …in wychpilde mit richter vnd scheppffen adir mit gerichtis briffen [B-8vb; srovnatelné ispasáží vO1-15v; O2-32ra; V-52ra]. Vtomto případě jde ozřejmou chybu, špatné čtení či nepozornost písaře, který zaměnil správný český ekvivalent listy za chybný, na stejnou slabiku začínající výraz lidmi. Chybné spojení soudnými lidmi [L1-9rb], súdnými lidmi [K-186va] nebo lidmi súdnými [H-206v] se objevuje vtomto kontextu včeských překladech jen vtěchto třech rukopisech. Jednou zapsal písař či překladatel obě možnosti, ato vrukopisu M2 (uvik pildě rychtářem akonšely asúdnými lidmi neb listy [M2-55r], ve dvou rukopisech pasáž chybí (J, M7), avšak ve většině rukopisů vpočtu 13 je překlad správný (soudními listy). Omylů achyb se dá vpřekladech najít mnohem více, namátkou např.ve spojení po meči přietel [P-323v], které se sice vyskytuje ve správném tvaru v17 rukopisech (pasáž chybí jedině vrukopisu J), ale vrukopisu M7 je nesprávně uvedeno pomoci přietel [M7-87v]. Dalšího omylu se písaři dopustili např.vlexému kladba. V16 rukopisech je zapsáno správně spojení vklatbě / kletbě; jen vrukopisu R aopět vM7 stojí nesprávně vkládě [M7-100v; R-137], vrukopisu J pasáž rovněž chybí. Opodobné doklady není včeských překladech nouze. Následující dva příklady vedou kúvaze, zda nebyl český text diktován nedoslýchavému písaři (vkontextu správně ke stolu— zapsáno chybně ke kostelu, vkontextu správně jednoho roku— zapsáno chybně jednú rukú): Když on sní kstolu jde před obědem [P-306v]— Když on sní jde kkostelu [!] před obědem [H-202r]— Když on sní kostelu[!] jde před obědem [L2-10vb].— so her mit er czu týsche geet vor essen [B-6rb]. Zapřie-li oni té činže, tento jest toho bliží pokázati na svatých jednú rukú činži anic viece [P-333v].— Jestliže pak oni zapřie té činže, tento jest to bližší pokázati na svatých jednoho roku činži anic viece [L1-32rb].— Lewkent se des czynses, der ist neher offt czu beweysen off se czu den heyligen eyn Jar czýns vnd nicht mer [B-27rb]. Vpřekladech se vyskytují imísta, na nichž nejde oomyl či chybu, spíše se jedná ozúžení významu právního termínu, což mohlo tehdy znamenat problém. Vněmeckém textu je např.použit termín phleger, který má mimo jiné význam ,poručník, dohlížitel, správce‘. To, jaké ekvivalenty zvolili překladatelé či písaři vněkterých českých překladech, je patrné znásledujících ukázek: Toho zbožie atoho dědičstvie nemohú ty strany žádným obyčejem těm dětem cizie učiniti [M7-72v-73r].— Toho zbožie atoho dědičstvie nemohú ti strýční pěstúnové žádným obyčejem těm dětem cizie učiniti [P-302v].— Toho sbožie atoho dědičstvie nemohú ti strážní pěstúnové žádným obyčejem tiem dětem cizé učiniti [N2-6ra].— Toho zbožie atoho dědičstvie nemohú ti strážní apěstúnové žádným obyčejem tiem dětem cizie učiniti [M4-6v].— Das gut oder das erbe mogen en dy phleger denne in keýner weýs enphremden [B-3vb]. OPEN ACCESS 170 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 102, 2020, Č.2 16krát, jsou vtéto konkrétní pasáži dvě adjektiva (vručném horkém účinku [M5, K, P, L1, L2, L3, T, M3, H, M6, R, M1, M2, N1, N2 aW]); vrukopise J pasáž chybí. Vněkterých rukopisech zůstává překlad určitých právních termínů— např.odborných výrazů či sousloví— stejný, vjiných rukopisech vykazují překlady variabilitu, např.německý termín mit gewoppeter hant [B-26rb] je ve všech rukopisech kromě dvou výjimek přeložen spojením soděnú rukú [P-332r], vJ pasáž chybí avrukopisu M7 je uveden simplex braň bez adjektiva (sbraní [M7-93r]). Vrukopisu L2 se vedle tvaru soděnú rukú vyskytla též forma sprotetickým v– svoděnú rukú [L2-48ra]. Podobně iadverbiální frazém aprávní termín mit gesampter hant (,společně, solidárně, ve smyslu společné odpovědnosti‘, srov.Lexer) vykazuje více než jeden ekvivalent. Ruka vtomto frazému vystupuje jako symbol spojení, sjednocení, jako symbol sloužící kpotvrzení slibu nebo při uzavření smlouvy, jako dodnes aktuální gesto. Vřadě těchto příkladů šlo odoslovný překlad německých termínů. Včeském textu se vyskytuje ve zkoumaných rukopisech většinou vpodobě českého ekvivalentu pospolní rukú se dvěma výjimkami, které tvoří rukopisy L1 aM7 (vJ pasáž chybí): Bude-li viece rukojmí aslíbie pospolní rukú za ten dluh [P-346v]— Bude-li viece lidí rukojmí aslíbie poslušnú rukú za ten dluh [L1-48ra]— Pakli jest viece lidí rukojmí rukojmí aslíbie jednostojnú rukú za ten dluh [M7-102v].— Werden mer leu ete bu ergen vnd globen mit gesampter hant vor dy schult [B-37vb]. Tímto postupem získala čeština řadu nových lexémů, často kalků sestávajících ze slov českého původu vytvořených podle německého vzoru, což nepochybně znamenalo velké obohacení české slovní zásoby, především voblasti městského práva. Existují itakové případy, kdy vdříve zkoumaných německých textech Míšeňské právní knihy není žádný právní termín uveden, vyskytoval se pouze volný opis situace avčeských překladech se objevil nově vytvořený český termín: Má-li jeden diel na jednom domu aneb na jednej huti, ten móž svój diel zastaviti aneb prodati bez toho vuole, kteréhož hromadníka14 druhá polovice jest [P-334r].— Hat eyner teyl an eyme hawse adir an eyner hytten, der mag seyn teil wol vorseczczen adir wol vorkauffen an der willen, der das ander ist [B-27vb]. Jedině vrukopisu M7 odpovídá pasáž německé předloze vrukopisu B, substantivum hromadník vrukopisu M7 chybí: Má-li jeden diel na jednom domu aneb na jedné huti, ten muož svój diel zastaviti aneb prodati bez toho vóle, čiež druhá polovice jest [M7-94v]. Až na jeden rukopis je ve všech ostatních, vnichž se ekvivalent nachází, výraz hromadník ve významu ,podílník, člen společenství vlastníků, společný majitel‘ uveden; jedinou výjimku tvoří nejmladší rukopis M4, vněmž se vyskytuje místo výrazu hromadník synonymní označení společník, jde tedy oosobu, která má podobně jako hromadník na něčem podíl, především podíl na rodovém majetku (Má-li jeden diel na jednom domu aneb na jedné huti, ten móž svój diel zastaviti aneb prodati bez toho vuole toho společníka, kteréhož druhá polovice jest [M4-69r]). 14 Užito ve významu ,podílník, člen společenství vlastníků‘ (viz Vokabulář webový). OPEN ACCESS LIbUšE SPÁČILOVÁ 171 Variabilita při volbě ekvivalentů zřejmě souvisela sosobou překladatele— jeho idiolektem, vzděláním azkušenostmi. 4.3.2 DVĚ SYNONYMA VŘETĚZCI Dva synonymní výrazy— německý termín ajeho český ekvivalent— zapsané vedle sebe se zřejmě zdály být při překladu do češtiny vhodnou asnadnou pojistkou proti nedorozumění. Dá se předpokládat, že český výraz byl českým uživatelům srozumitelný aněmecký výraz jim sloužil jako zpětná vazba pro správný překlad, kdy si účastníci komunikace mohli ověřit shodu či podobnost významů obou termínů. Tento způsob nakládání spřejímkami byl však možný jedině vpřípadě existence ekvivalentu českého původu. Jako příklad lze uvést spojení gešaft aneb orudovanie vkontextu vtěch dětí gešaftu aneb orudovanie [P-324r]— vtěch dětí gešaftu ajednání [N2-45ra-45rb]). Různé grafické formy slova geschaft byly tehdy obvyklé ajejich zápis závisel na konkrétním písaři, neboť žádná ortografická pravidla, jak je známo, neexistovala: gešoftu [M5-46r], gšaftu [M3-44rb], gesaftu [N1-84ra], geschaftu [L1-22vb], gescheftu [R-79], kšaftu [H-220v]. Zmíněná pasáž chybí vrukopisech M7 aJ.Pouze vjednom případě, ato vrukopisu L2, nebyla vpasáži použita dvě synonyma, nýbrž jeden germanismus (vtěch dětí gšavtu [L2-36rb]). Nejen voblasti právní či správní, ale ivoblasti každodenního života vedle sebe při pojmenování objektů, jevů aúkonů často stojí včeském překladu dva synonymní výrazy— např.vjich dělniciech averkstaviech [P-327r]. První znich je český, druhý je přejímkou zněmčiny (střhn. wercstat), spojeny jsou kopulativní spojkou a. Vtomto pořadí byly uvedeny vtéměř všech rukopisech sčeským překladem Míšeňské právní knihy (pasáž stímto řetězcem chybí jen vrukopisech M7 aJ). Přejímka byla, jak se stávalo usložitějších německých přejímek, zaznamenána různým grafickým způsobem— verštatiech, verkstaviech, wergstatiech, verkštatiech, verkstatiech či verštatiech. Ve vytvářených párech synonym se kromě nejčastější spojky aobjevuje také její konkurent— spojka aneb, jak dokládá následující příklad: Když to bidlo mohú dolóv vzieti aten uvoj aneb ten slynge mohú dolóv vléci aneb jakož jej mohú dolóv vzieti [P-328r]. Pasáž chybí vrukopisech M7, L2, J aH.Jinak je však formulovaná vrukopisech N2 aM4, ato pomocí vazby jako německy slove …: Když to bidlo mohú dolóv vzieti aten úvazek, jakož slove německy slynge, mohú dolóv vléci [N2-52vb].— Když to bidlo nemóž doluov vzato býti aten úvazek, jako německy slove šlynge, mohú dolóv vléci aneb jakož jej mohú dolóv vzieti [M4-57r]. Učeského ekvivalentu úvazek je použito synonymum uvoj; tvar svoj vpáru vrukopisu L1 je chybný [L1-26va]. Možnost spojení německého termínu ačeského ekvivalentu platí opět nejen pro doposud zmiňovaná substantiva, ale ipro slovesa aadjektiva. Usloves může sloužit jako příklad spojení čaká aneb haruje. Sloveso haruje, které patřilo ke každodennímu životu, nebylo výlučně spjato soblastí právní. Zřejmě vzhledem ktomu, že to bylo vněmčině polysémické sloveso, připojil překladatel ičeské synonymum, aby bylo jasné, ojaký význam se vkontextu jedná: Ten žalobník má najprve včáru přijíti. OPEN ACCESS 172 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 102, 2020, Č.2 A jestliže jemu druhý dlúho čaká aneb haruje, … [P-370v]. Vrukopisech J aKtato pasáž chybí, vrukopisu M7 je použito jen první sloveso agermanismus, tedy druhé sloveso, chybí (dlúho čaká [M4-118v]). Vokabulář webový uvádí uslovesa čakati mimo jiné významy ,čekat, být připraven; vyčkávat, trávit čas do uskutečnění něčeho; otálet, váhat; setrvávat, zůstávat, meškat‘; sloveso harovati znamenalo ve staré češtině pouze ,čekat, dlouho vyčkávat‘. Řetězce ze dvou synonym se objevovaly vpřekladech iuadjektiv, např.vpáru vygradovaná avypravená vnásledujícím kontextu: Ta dcera, kteráž vdomu jest neoddělená, ta nedělí mateřina grodu stú sestrú, ješto jest ven vygradovaná avypravená [P-308v]— Ta dcera, kteráž vdomu jest neoddělená, ta nedělí mateřina grodu stú sestrú, ješto jest ven vygradovaná, vypravená [R-28].— Ta dcera, kteráž vdomu jest neoddělená, ta nedělí mateřina gradu stú sestrú, ješto jest oddělená [M7-77r]— Ta dcera, kteráž vdomu jest neoddělená, ta nedělí mateřina dielu stú sestrú, ješto jest ven oddělená [M4-18r]— Ta dcera, kteráž vdomu jest neoddělená, ta nedělí mateřina grodu stú sestrú, ješto ven jest vypravená [N2-12ra].— Dy tochter dy in dem hawse ist vmbestat dy en teylet nicht der mu eter gerade mit der swester, dy ausgeradet ist [B-8ra]. Vněmeckém textu bylo použito participium slovesa ausraden ve smyslu ,vybavit, opatřit výbavou‘. Tomu odpovídá igermanismus vygradovaná, uněhož jde okalk— německá předpona ausbyla převedena do češtiny, slovesný základ byl ponechán abyl opatřen českou koncovkou. Výrazy vypravená aoddělená je možno považovat vtomto kontextu za synonymní. Je třeba uvést stručnou sumarizaci— dvojice slov složená zkalku ačeského ekvivalentu byla použita v15 rukopisech, ztoho v11 případech se mezi oběma výrazy vyskytuje kopulativní spojka a; ve čtyřech případech je použit asyndeton (vygradovaná vypravená). Ve čtyřech rukopisech byl použit jeden český výraz, ato buď oddělená (M7, M4), nebo vypravená (L2, N2). Jak je patrno zposlední ukázky vrukopisu M4, byl převeden do češtiny iprávní termín grod/grad— spojení mateřina grodu odpovídá spojení mateřina dielu [M4-18r]. Ne vkaždém rukopisu musela být dvojice synonym vytvořena pouze vtematické oblasti právní terminologie. Mohlo se stejně tak jednat ovýrazy zkaždodenního praktického života. Vnásledujícím příkladu jde oslovo latinského původu, snad hlavně kvůli tomu byl pro jistotu připojen ičeský výraz, nikoli však ve všech zkoumaných rukopisech. Jen ve čtyřech rukopisech (L1, L2, N2 aM4) se vyskytují dvě synonyma vasyndetickém připojení, nikoli např.vrukopisu P adalších 13 manuskriptech, vnichž se nachází pouze spojení vjedné kaverně/taverně/taberně/thaberně: Stane-li sě náhoda vjedné kaverně, vkrčmě aneb sic jinde na vraždách … [L1-31va].— Stane-li se nehoda vjedné taberně, krčmě aneb sic jinde na vraždě …. [M4-66r] Stane- -li se nehoda vjedné taverně aneb sic jinde na vraždě, … [P-332v] Výraz taberna pochází zitalského slova taverna apoužíval se itehdy ve významu ,hostinec‘. Vpříslušné pasáži se nachází ve dvou rukopisech (M7, L1), jak tomu občas uslov cizího původu bývalo obvyklé, nepatrně zkomolený tvar kaverna. Ve zmíněných čtyOPEN ACCESS LIbUšE SPÁČILOVÁ 173 řech českých překladech sasyndeticky spojenými synonymy se slovo taverna/kaverna spojilo svýrazem krčma, který je slovanského původu. Zřejmě se uněj právem předpokládala všeobecná znalost významu. 4.3.3 TO JEST… Předchozí řetězení dvou synonym kvysvětlení významu slova nebylo jedinou možností, kterou si překladatel či písař při sepisování českých překladů ksémantizaci vybral. Vněkolika případech byl použit obdobný postup, ikdyž méně odpovídal stylu tehdejšího právního jazyka, který běžně asvelkou oblibou pracoval sbinominálními řetězci. Při tomto postupu překladatel či písař zapsal německý výraz ačeský ekvivalent za připojení vazby to jest/to je (např.Ktož gvaru, to jest zprávy, před právem prosí pro dluh [P-382v], ve všech rukopisech je vtomto příkladu formulace jednotná, pasáž chybí jen vJ, M7 aK). Jako by překladatel či písař počítal stím, že porozumění německým přejímkám činilo uživatelům německých právnických textů potíže, zvolil tuto cestu. Nejprve německý výraz apoté vysvětlení použil překladatel či písař ivdalších případech, např.při zapsání termínu erbgat, přejímky zněmčiny, která byla adaptována vrovině morfologické (srov.tvar ssvým erbgatem). Ve 14 rukopisech byla tato přejímka použita sdodatkem to jest… vtomto kontextu: Sedí-li jeden muž ssvým erbgatem, to jest hromadným dědicem, po svého otce smrti stiem zbožím [P-310r]. Pouze ve třech rukopisech (L2, N2, M4) byl použit nejprve český ekvivalent aněmecký termín byl vzápětí uveden vazbou jako slove německy. Formulace zní ico do výběru jazykových prostředků podobně, což vede kotázce po zdroji, který písaři/překladateli při vyhotovování rukopisu sloužil: Sede-li[!] jeden muž ssvým dědičným hromadníkem, jako slove německy erbgat, po svého otce smrti stiem zbožím [L2-16rb].— Sedí-li jeden muž ssvým dědičným hromadníkem, jakož slove německy erbgat, po svého otce smrti stiem zbožím [N2-19ra].— Sedí-li jeden muž ssvým dědičným společníkem, jako slove německy erwgut [!] ačesky slove gruntovní aneb domovní statek [!], po svého otce smrti stiem zbožím [M4-21r]. Je třeba uvést, že vrukopisu M7 je tato pasáž chybně přeložena (Pakli jest dědicem, po smrti otce svého toho zbožie stiem svědomím [M7-78v]— Syczczet eyn man mit seynen erbegaten nech seynes vater tode mit seynen gute [B-9rb]); podobně ivrukopisu M4 došlo vynecháním podstatné části textu ke vzniku chyby— erbgat aerbgut jsou odlišné výrazy azaměnit je není možné. Chybně byl zapsán ivýraz erbgat vrukopisu T (se vším[!] erbystatem [T-23r]) aH (ssvým erbergkartem [H-207r]). Českých ekvivalentů, které byly zaznamenány, se objevilo hned několik— dědičný hromadník, hromadný dědic adědičný společník. Podobně jako upředchozích možností, jak přiblížit význam slov uživateli, se způsob svazbou to jest neomezoval výlučně na oblast právní terminologie, jak opět mohou doložit následující příklady zrukopisu P, vněmž se nachází mimo jiné sdělení jeho vantkastny aneb banzy, to jest súsekové apřístodolci [P-333v]. Tato formulace se objevila OPEN ACCESS 174 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 102, 2020, Č.2 včeských překladech celkem 14krát. Ve známé skupině rukopisů vyhýbajících se více či méně důrazně přejímkám, ato vrukopisech M7, L1, L2 aM4, chybí dokonce přejaté výrazy vantkastny, tedy německá přejímka ve významu ,nástěnné skříňky‘, abanzy ve významu ,kůlny, přístodůlky‘ ačást textu obsahuje pouze formulaci neb jemu zamčeni sú jeho súsekové apřístodolkové [L1-32va; L2-50va; podobně iM7-94r; M4-68r]. Zajímavé je, že německá předloha obsahuje jiný výraz, který nebyl převzat ani do jednoho rukopisu: wenn ým vorslossen seý seýne gewer [B-27rb]. Termín gewer byl vtomto kontextu použit jako nadřazený pojem ve smyslu ,vlastnictví, majetek‘. neb jemu zamčeny sú jeho vantkastny aneb banzy, to jest súsekové apřístodolci, že on nemóž fentovati za svú činži [P-333r].— amá sortelem tázati, že jemu jsú zamčeni přístodolci aneb súsekové, že on nemuož fentovati za svú činži [M7-94r].— neb jemu zamčeni sú jeho súsekové apřístodolkové, že on nemóž fentovati za svú činži [M4-68r]. Vysvětlení typu „to jest/to je“ se objevuje vněkterých rukopisech akontextech, vnichž byly ksémantizaci použity ijiné způsoby. Takovou bohatší škálu možností představuje vrůzných českých rukopisech spojení pochovati/pohřebati/pohřésti na hřbitově, to jest na kyrchově [L1-17va; M1-54va]. Vrukopisech M6, R aN1 stojí obě substantiva bez vazby to je vasyndetickém spojení: pohřebati/pochovati na hřbitově na kyrchově [M6-237ra-rb; R-61; N1-75va]. Syntagma je zajímavé izhlediska zastoupení jednotlivých substantiv. Slovo krchov se vyskytuje ve čtyřech rukopisech [M7, M5, H, M4], hřbitov vdevíti rukopisech [K, P, L2, L3, T, M3]; oba výrazy vasyndetickém spojení se spolu objevují třikrát ([M6-237ra-rb; R-61, N1-75va])— mají jej však pochovati na hřbitově na kirchově [R-61]. Na tomto místě studie budiž připojen následující krátký exkurz. Je spodivem, že se vrukopisu P objevuje pouze jednou slovo krchov, které vněmeckém textu Míšeňské právní knihy odpovídá výrazu kirchhoff (Ktož židovskému krchovu žalost učiní [P-351v-352r]— Wer der Juden kirchhoff keyn leyt czu czewhet [B-42ra]). Vostatních šesti dokladech, jež poskytuje rukopis P, je slovo hřbitov (na hřbitovech, na hřbitoviech [P-355v, 383v] nebo spojení spředložkou na hřbitově [P-362v, 364r, 368r, 387v]); vněmecky psaném rukopisu B je na těchto místech kirchhof/kyrchhoff ve tvaru, který odpovídá kontextu. Na vzniku dnešního tvaru hřbitov se podílel výraz friedhof avývoj byl složitější, neboť včeském konsonantickém systému chybělo f aupřejímaných slov bylo nahrazeno konsonanten b nebo p (srov.Pleskalová, 22009, s.33). Čeština má příklad ve výrazu břítov (ze sthn. slova frīthof, střhn. vrīthof; první komponent německého substantiva měl základ ve střhn. slovese vrieden ‚udělat plot, ohradit‘), zněhož vzniklo slovo hřbitov, které je doloženo uKlareta (srov.brzytow, Flajšhans, 1928, s.246; Machek, 21968, s.187). Mladší slovo hřbitov převládá ve čtyřech rukopisech— vrukopisech P (1469), L3 (1485), T (1486) aV(15.století); existují však dva rukopisy— M4 (1516) aM5 (1455), vnichž se toto dnes běžné slovo vůbec nevyskytuje. Překvapující je fakt, že jeden znich pochází zroku 1516, což vede kúvaze, že stáří manuskriptů zřejmě nebylo pro výskyt určitých výrazů rozhodujícím faktorem. Daleko důležitější pravděpodobně bylo, který rukopis sloužil písaři jako předloha. OPEN ACCESS LIbUšE SPÁČILOVÁ 175 Vsedmi rukopisech (L1— 1479, H— 1495, M6— 1499, R, M1, N1, N2— XV. stol.) je slovo hřbitov na místě svého prvního výskytu vtextu vysvětleno synonymem krchov/ kyrchov/kirchov, které je připojeno buď asyndeticky (na hřbitově na kyrchově/kirchově/ krchově— M6-237rb, R-61, N1-75va), nebo spojkou nebo či aneb— krchovu aneb hřbitovu (N2-100ra); objevuje se také zmíněná parafráze (na hřbietově, to jest na kyrchově, L1-17va). Vjednom rukopisu se místo tvaru hřbitov objevuje starší varianta břítov (kyrchov nebo břítov, H-295v). Vněmeckém textu Míšeňské právní knihy se nachází, jak již bylo uvedeno, výlučně výraz kirchhoff/kyrchhoff [B-318v, 339v, 355v, 362v, 364r, 368r, 383v], nikoli friedhof, zněhož se dnes běžné slovo hřbitov vyvinulo. 4.3.4 NĚMECKY SLOVE… Další možností, jak zařadit odborný německý termín do českého překladu, byl zápis českého ekvivalentu apoté německého protějšku uvedeného slovy německy slove/německy… Formulace se objevuje ve všech českých rukopisech uvíce než desítky právních termínů svýjimkou neúplného rukopisu J.Tento způsob práce překladatele či písaře sněmeckými termíny včeském překladu vede knásledující úvaze: překladatel či písař si uvědomoval, že jde očeský text, použil proto český termín jako první vpořadí, pro větší přesnost však uvedl itermín německý, uněhož považoval za potřebné zmínit ipůvod. Tato informace by mohla svědčit opreferenci češtiny amohla by také znamenat vyjádření jisté rezervovanosti vůči německým termínům. Četné zkomoleniny uněmeckých výrazů dokládají další důležitý fakt: písaři zřejmě německé výrazy neznali anerozuměli jim. Grafických variant, často iznačně rozdílných, je uněkterých termínů mnoho, např.místo urfehde bylo zapsáno ursed, urred; místo urfried se objevuje např.ne příliš podobná verze urfos. Zmíněná kombinace germanismu ačeského výrazu zapsaná do textu českého překladu se týká hlavně právních termínů, např.slovesa tyrmovat, substantiva anfertygovánie, označení funkcí ve správě apředevším činností voblasti práva, např.závazků aslibů, ale též pokut. Vnásledující části kapitoly to dokládá několik ukázek výskytu termínů vrukopisech Míšeňské právní knihy, které budou předloženy poté, co bude výraz stručně představen: a) Tyrmovat, rnhn. termen— ,posadit na určité místo, umístit; zasvětit; posvětit; učit; věnovat‘: Žádný nemá ortele naleznúti jedno ten, kterýž ku právu aklavicem svěcen jest, ješto německy slove tyrmován [P-372r-v].— Nymant sal orteyl výnden wen, der der czu gerichte odir czu der banck getyrmet ist [B-57ra]. Sloveso mělo vanalyzovaném dokumentu poměrně důležitou úlohu. Snad iproto přejímka tyrmován chybí jedině ve dvou rukopisech, ato vrukopisech L1 aL2, vnichž je místo ní použit český ekvivalent— sloveso usaditi ve významu ,usadit; dosadit, ustanovit do úřadu‘ (srov.Vokabulář webový): Nižádný nemá ortele naleznúti jedno ten, kterýž ku právu aklavicem jmenovaným jest usazen [L1-87va]. OPEN ACCESS 176 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 102, 2020, Č.2 b) Anfertygovánie, rnhd. anfertigung— ’soudní žaloba; námitka, napadení, odpor; nařčení, pomluva, obvinění’: Kdež haněnie, ješto slove německy anfertygovanie, má usvědčeno býti jako vněkterých městech avpanských usazeno jest [P-385r]— Wo man eyne anevertigung irczewgen sal in eczlichen steten vnd herschafft [B-66vb]. Iutohoto germanismu nacházíme vrukopisech výjimky, které tradičně tvoří rukopisy M7, KaJ, vnichž celá pasáž textu stímto výrazem chybí. Vrukopisu H aN2 se sice příslušná pasáž nachází, avšak přejímka vní zapsána nebyla, místo ní se vtextu nachází český ekvivalent haněnie: Kdež haněnie jest, to má usvědčeno býti tak, jakž vněkterých městech obyčej jest ivměstech panských to usvědčenie býti má samým třetím lidí nenarčených [H-284v].— Kdež uneučtenie ahaněnie má usvědčeno býti, jako vněkterých městech avněkterých panstvích usazeno jest, to má usvědčeno býti sám třetí nenarčených lidí [N2-171va]. Vobou rukopisech byl použit český ekvivalent— haněnie. Podle Vokabuláře webového se význam tohoto výrazu shoduje svýznamem přejatého slova anfertygovánie (srov.Vokabulář webový). c) Frevelbuse— rnhn. frefelpus ,peněžitá pokuta‘: Bude-li oto třikrát nabiezěn, tehda proskutčí skutečně aproviní on tři protivenstvie pokuty, ješto slove frevelbuse [P-331r].— Bude-li otom nabiezěn třikrát anapomanut, tehda pro ty viny tři pokuty zpýchy azprotivenstvie, jako slove německy frefelpus [L3-47ra]. Vtextu byl použit také český ekvivalent pokuta, ato ve všech rukopisech svýjimkou M7 aJ, kde chybí celá pasáž, vníž se výraz vyskytuje; vpěti rukopisech (L2, M3, M6, N2, M4) byla zapsána vazba jako slove německy frefelpus, vdalších 12 rukopisech se uvádí ješto slove frefelpus. d) Urfede— rnhn. urfed ,přísežné zřeknutí se pomsty, nepřátelství, konec sporu; psaný dokument otom‘: Přísežné zřeknutí se pomsty se většinou týkalo lidí, kteří byli uvězněni po spáchání trestného činu. Akt zřeknutí se pomsty představoval jistou formu slibu, čímž lze vysvětlit použití tohoto výrazu vpříslušných pasážích Míšeňské právní knihy. Dá-li jeden vězeň penieze aneb bude prázden puštěn bez peněz, kterýž slib on potom učiní, jakož německy slove urred [!], aneb přisěhne, to jest poklid učiniti, ten on má zpráva držeti [P-378v]— Dá-li jeden vězeň penieze dáti aneb bude prázden puštěn bez peněz, kterýž on slib vtom učinil, jakož německy slove urfed, aneb přísežné, to jest poklid učiní, ten on má zpráva držeti [L1-96vb]— Gebit eyn gevangner gelt ad ledig OPEN ACCESS LIbUšE SPÁČILOVÁ 177 wirt ane gelt, welch glu ebde her denne gelobit vnd sweret, dy sal her durch recht halden stete [B-61vb]. Pasáž chybějící vrukopisech M7, KaJ, vníž je kromě německého výrazu, který ostatně ani vjednom ze čtyř německy psaných rukopisů B, O1, O2, Vnení uveden, obsahuje ičeskou sémantizaci německého termínu urfede: aneb přísežné, to jest poklid učiní [P-378v]. Samotný raně novohornoněmecký termín zní urfed, vpasáži je ve čtyřech rukopisech uveden chybný tvar urred— vedle rukopisu P také vL3-74va, M3-152vb aW-136; vrukopisu H je tvar rovněž chybný— ursed [H-277v]. e) Verbus, rnhn. werbusze ,pokuta za porušení záruky‘ Vpodobném stylu jako informace ourfedu byla psána itato pasáž správním termínem ajeho vysvětlením (tradičně chybí vrukopisech M7, KaJ): ten varovnú musí trpěti zprávnú pokutu, ješto slove německy werbuz, to jest ruka neb ty prsty, skterýmiž jest on zprávu aneb ten gvar slíbil [P-382v]— her mus leyden were geltbu esse adir werebu esse, das ist dy hant adir dy vyngere, do mete her dy gewere adir globde gelobit hat [B-65ra]. Utohoto termínu se objevily grafické varianty werphus, verphus, verpus, werpuz, verpuz adalší. f) Urfríd, rnhn. urfried ,zřeknutí se pomsty, nepřátelství, konec sporu‘ Ale smlúva apřísežný mír, kterýž kromě práva stal se jest, ješto slove německy urfred, usvědčen má býti sám sedm [P-385r].— Abir su ene vnd orfride, dy awswendig gerichtes geschyet, irczewget man selb sebende [B-66vb]. Urfride, orfryde nebo orfride, příp. jiná grafická varianta se objevuje vkaždém ze čtyř zkoumaných německých rukopisů čtyřikrát. Kromě rukopisu B (viz výše) ivdalších třech: Wenn sune vnd vrfride an gerichte geschen, die erczewget man mit Scho epfen in weikbilde [O1, 91r]. Sune vnd orfryde, dy an gerichte geschen, dy irczewget man mit richter vnd mit schepphen In weichpilde [O2-103ra]. Aber sune vnd orfride, dÿ auswendig gerichtes geschiet, irczeuget man salb sibende [V-179rb]. Tento právní termín byl včeských rukopisech velmi komolen, zřejmě ztoho důvodu, že pravděpodobně nebyl příliš známý. Vrukopisech nacházíme tvary značně vzdálené tomu původnímu, např.urfos [M5-146r, L1-107vb, L2-121va], urfed / urffed [T-134r, M3-167rb, M6-363vb, M1-145va, N1-174ra] (což si zřejmě písař či překladatel pletl svýrazem urfehde), anesrozumitelný tvar urserg [H-284v]. OPEN ACCESS 178 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 102, 2020, Č.2 g) Odhalenie řiti, rnhn. arsch blicken15 Podobná sémantizace jako udůležitých právních termínů se objevuje ivoblasti každodenních problémů asporů ve městě, např.při odhalování intimních míst na těle člověka při konání potřeby: Neb to slove odhalenie řiti, německy ars blyncken, kdež tu nižádný nemá druhému vni nahlídati ani poslúchati [P-330v]— Neb to slove odhalil řiť, jakož německy slove ars blekken tu, kdež nižádný druhému nemá vni hleděti ani poslúchati [L2-46ra]— Wenn is heysset eyne ars blecke, do nymant dem andern in sehen mag, noch sal noch ho eren [B-25ra]. Spojení odhalenie řiti se objevuje sjedinou výjimkou (rukopis L2, vJ pasáž chybí) ve všech rukopisech. Předchozí pasáž chybí vrukopisech M7, K, J aN1. Vprávě zmíněných příkladech, které se až na ten poslední týkaly právní terminologie, se vazba ješto slove (německy) objevovala vpříslušných částech textu ve většině rukopisů Míšeňské právní knihy. Najdeme vní itakové pasáže, vnichž je použití vazby ješto slove (německy) omezeno pouze na jeden, případně jen na několik rukopisů. Mezi nimi se téměř stále opakují rukopisy L2, M4 aN2: Okrálevy aciesařské moci jakož stará práva knihy popisují [P-331v].— Okrálové acie sařské kladbě, to jest moci, jakož slove německy ban, staré práva kněhy popisují [L2-48ra]— Okrálevej aciesařskej klatbě, to jest moci, jakož slove německy ban, jakož staré práva knihy popisují [N2-589vb]— Okrálevy aciesařské klatbě, to jest moci, jakož slově německy ban, jakož stará práva knihy popisují [M4-64v]— Von keyserlicher vnd koniglicher gewalt, Als dy alden recht bucher beschriben [B-26ra]. Osvětěm Bartoloměji jest všeliká činže zaslúžena [P-335r].— Osvětěm Bartoloměji jest všeliká činže zaslúžena aslužba zaslúžena, jakož německy slove pfleg [N2-65va].— Osvětém Bartoloměji jest všeliká činže zaslúžena, služba zaslúžena, jakož německy slove pfleg [M4-70v].— Od svaté Valpurge jest všeliká činže zaslúžena, jakož německy slove pfleg [L2-52rb-52va].— Czu sant Bartholomei tage ist aller hande czýns vnd phlege vordýnet [B-28rb]. Jak je ztěchto ukázek dokládajících použití vazby ješto slove německy vtextu Míšeňské právní knihy patrné, je možné ji považovat za výraznou snahu překladatele nebo písaře upozornit na fakt, že pro určitý jev existuje včeštině adekvátní výraz, kterému byla dána vtextu jednoznačně přednost. 15 Německý ačeský výraz spolu souvisejí, ale nejsou to ekvivalenty. Souvislost spočívá vtom, že odhalení jistých částí těla při konání tělesné potřeby svádělo kmožnosti pozorovat tyto partie anaslouchat zvukům při konání potřeby, což se vMíšeňské právní knize zakazovalo. OPEN ACCESS LIbUšE SPÁČILOVÁ 179 5. ZÁVĚR Překladatelé nebo písaři byli nuceni věnovat při vyhotovování českých překladů Míšeňské právní knihy mimořádnou pozornost německým právním termínům ajiným odborným výrazům, pro které včeštině dosud neexistovaly vhodné ekvivalenty, avšak jen malá část znich byla převzata do češtiny apoužita včeském textu bez jakéhokoli bližšího vysvětlení. Šlo pravděpodobně otakové germanismy, které již byly včesko-německém bilingvním prostředí dobře známy. Vedle právních termínů souvisejících se správou města to byly igermanismy zjiných oblastí každodenního života, např.zoblasti stavebních prací. Vněkterých rukopisech se utěchto slov objevuje bližší vysvětlení, někdy dokonce ičeský ekvivalent, který je zapsán spolu spřejímkou. Možností, jak vytvářet české ekvivalenty pro přejatá slova či jak přiblížit uživatelům význam těchto slov, bylo několik. Ekvivalenty byly často vytvářeny doslovným překladem za zachování struktury slova či sousloví— vznikaly kalky. Významy přejatých slov byly přibližovány kombinací německého termínu ačeského ekvivalentu či použitím německého termínu ajeho vysvětlením nebo parafrází pomocí vazby to jest. Do českého textu překladatelé či písaři zapisovali německé termíny spolu sčeskými ekvivalenty německého termínu asuvedením to slove (německy), což lze interpretovat jako snahu opotvrzení správnosti významu českého ekvivalentu na pozadí německého termínu, ale ijako možnost dát najevo zdrženlivý postoj vůči německým termínům vdobě, kdy čeština byla včeských městech jednacím jazykem městských rad. Germanismy převzaté do českých překladů nebyly automaticky zařazovány do všech dochovaných rukopisů azáleželo především na překladateli nebo písaři, jaké možnosti zvolí. Výraznou snahu nahradit germanismy českými lexikálními prostředky vykazují především rukopis L2, zřejmě používaný ve městě Litoměřicích avcelém městském právním okruhu, rukopis N2 anejmladší rukopis M4. Jak ukazují ityto dílčí výsledky, ovlivnění vývoje jazykových záležitostí vČechách husitským hnutím se zrcadlí ivrukopisech Míšeňské právní knihy. Zatímco např.ve městě Olomouci byla inadále používána německá verze, vznikaly pro česká města, která se řídila sasko-magdeburským právem, české překlady. Dnes již lze jen stěží určit, zda některé české lexémy vyskytující se vpřekladech Míšeňské právní knihy nebyly již předtím známy. Jisté však je, že důležitost tohoto právního dokumentu pro organizaci městského života vedla květší frekvenci užívání určitých výrazů, které se jako kalky či nové tvary tímto způsobem dostávaly do povědomí uživatelů apřispívaly kobohacení jejich slovní zásoby. Tímto dílčím výzkumem, jehož výsledky jsou vpředkládané studii představeny, nejsou všechny otázky položené vúvodu studie zdaleka vyčerpány. Výzkum lexika vdochovaných 19 exemplářích Míšeňské právní knihy nabízí vzhledem kvýjimečnosti pramenů řadu dílčích témat, která zatím nebyla zpracována aknimž se bude třeba ve výzkumu ještě vracet. OPEN ACCESS