Profesorius Petras Avižonis – terminologas

Birutė BRIAUKIENĖ Kauno Vytauto Didžiojo universitetas PROFESOR PETRAS AVIŽONIS – TERMINOLOG Petras Avižonis (1875–1939) – žymiausias XX a. pradžios lietuvių oftalmologas. Be tiesioginio gydytojo, mokslininko ir praktiko, darbo jis aktyviai prisidėjo prie bendrinės lietuvių kalbos kūrimo ir norminimo. P. Avižonis jautė pareigą rūpintis gimtosios kalbos reikalais. Jis kūrė lietuviškus medicinos terminus, dalyvavo Terminologijos komisijos darbe, priklausė Lietuvių kalbos draugijai (1), pats rodė taisyklingos lietuvių kalbos pavyzdį. Do dějin litevského jazyka se prof. P. Avižonis zapsal jako: 1) autor stručné litevské mluvnice („Lietuviška gramatikėlė“, 1899. 64 s.); 2) tvůrce litevských lékařských termínů; 3) autor první litevské učebnice očních chorob světové úrovně („Akių ligų vadovas“, 1939. 815 s., 1241 obr.). Na těchto dílech pracoval P. Avižonis a neustále přitom pociťoval přátelskou podporu otce spisovné litevštiny J. Jablonského a pěstitele litevského jazyka J. Balčikonise. P. Avižonis se kromě odpovědné lékařské práce soustavně staral o upevňování spisovné litevštiny, zvyšování jazykové kultury a zajímal se o novinky jazykovědy. Sám dobře ovládal svůj rodný jazyk a svými spisy dával příklad správné litevštiny. Uznávali to i jeho kolegové. Dr. K. Grinius v roce 1922 při popularizaci lékařských a hygienických poznatků zveřejnil seznam litevských lékařských knih. V oddílu „Oční choroby“ tohoto seznamu byly uvedeny tyto tři brožury P. Avižonise: 1. Dr-as P. Avižonis. Trachoma. Vilnius, 1909. 8 s.; 2. Dr-as P. Avižonis. Aklumas ir trachoma Lietuvoje. Vilnius, 1912. 12 s.; 3. Dr-as P. Avižonis. Kova su trachoma. Raseiniai, 1920. 11 s.; pod nimi byla připojena poznámka K. Grinia: „Všechny tiskoviny dr. P. Avižonise jsou napsány jasně a seriózně.“ Například u brožury dr. A. L. Graičiūnase „Užkrečiamųjų-limpamųjų ligų plėtimo būdai ir kova su jomis“ (Wilkes-Barre. 1912 m. 27 s.) byla taková poznámka K. Grinia: „jazyk je poněkud těžkopádný“ (3). V roce 1920 začal vycházet litevský časopis „Medicina“. Prv- 111 ním redaktorem byl dr. J. Staugaitis. V časopise zveřejňovali původní články, referáty a zprávy nejvýznamnější lékaři té doby: prof. P. Avižonis, dr. J. Brundza, dr. K. Grinius, dr. V. Kairiūkštis, doc. V. Kuzma, prof. V. Lašas, doc. P. Mažylis, dr. M. Nasvytis, dr. J. Staugaitis, dr. V. Tumėnienė, dr. J. Žemgulys a mnozí další. Zde publikované články P. Avižonise jsou důležité pro poznání vývoje litevské lékařské terminologie. P. Avižonis často vyjadřoval nespokojenost se špatným jazykem litevských písemností a vzdělaných vrstev národa. V roce 1922 zveřejnil P. Avižonis v č. 3 časopisu „Medicina“ článek „O záležitostech programu státních zkoušek na lékařský titul“. Uvádí v něm, že v programech předmětů mimo svou specializaci opravoval pouze jazyk: „Při přípravě programu jsem se snažil uvést co nejvíce lidských termínů. V tomto ohledu mi nesmírně pomohl J. Jablonskis, jemuž zde srdečně děkuji. Všechny termíny prošly jeho kritikou.“ U některých lékařských pojmů P. Avižonis navrhoval i několik termínů, například: krevní řečiště, krevní cévy a cévy; stravitelnost potravy a trávení; cizí předměty a cizí tělesa. Dále P. Avižonis vysvětluje, že slova margojį šiltinę a atokrintinę šiltinę vymysleli venkovští lidé: první žena z oblasti Suvalkija od Šakiai, druhé voják z Kupiškis. Ať tyto termíny podle rady J. Jablonského soupeří s výrazy vytvořenými lékaři a ať se uchytí jeden či druhý. Kromě toho P. Avižonis v tomto článku navrhuje používat lékařský termín pohlavní choroby, nikoli Venušiny choroby, protože Venuše byla „čistě zdravá bohyně“. Namísto termínu užívaného právníky zranění J. Jablonskis doporučil používat termín poškození. Lékařský termín akutní nemoc se navrhuje používat proto, že v důsledku akutní nemoci může nastat náhlá smrt. P. Avižonis zde také připomíná, že vzdělanci při mluvení i psaní říkají mnoho nesmyslů, a že skutečnost, že se nějaké slovo široce užívá, ještě není argumentem, že je to slovo správné. Profesor zároveň souhlasí s návrhem J. Jablonského změnit některé „nelidsky ukuté“ termíny, které se vžily v jazyce lékařů (4). Rada Litevské univerzity, jejímž členem byl i prof. P. Avižonis, dne 18. března 1923 rozhodla požadovat od uchazečů o přijetí na Litevskou univerzitu, aby ovládali litevský jazyk. Stanovila, že absolventi středních škol s vyučovacím jazykem jiným než litevština budou muset skládat zkoušku z litevského jazyka 112 zkoušku z litevštiny na litevských školách nebo přímo na Univerzitě před jazykovou zkušební komisí. Komise uzná studenta za dostatečně znalého litevštiny pouze tehdy, když bude plynně hovořit litevsky a převypráví litevský odborný článek vybraný komisí (2). Prof. P. Avižonis byl náročný nejen na jazyk studentů, ale i kolegů a členů rodiny. Jednou, když oponoval jednomu profesorovi, přednesl P. Avižonis velmi odborný referát. Uvedl v něm nejen vědecké nedostatky disertace, ale zpochybnil i bibliografii, dokonce existenci některých zmíněných knih. Nakonec upozornil na interpunkční chyby v disertaci. Při zkoušení studentů vyžadoval P. Avižonis krátké a přesné odpovědi. „Dr. P. Avižonis dbal na to, aby členové jeho rodiny mluvili správně. Když uslyšel, že udělali chybu, hned ji opravil,“ vzpomíná i dnes jeho snacha Angelė Avižonienė. Jako lékař se P. Avižonis setkával s pacienty z různých koutů Litvy. Zvláště rád naslouchal jejich vyprávění o nemocech a neduzích, protože doufal, že uslyší nová slova, rčení či termíny. Zvláště potřebné pro něj byly termíny očních chorob. Když zaslechl nějaké méně obvyklé nebo zajímavé slovo, P. Avižonis si je hned zapsal na lístek, jak ho učil J. Jablonskis. Slova sbíral už dlouho. Ve druhém dílu Juškova slovníku, vydaném roku 1904, byl P. Avižonis zmíněn („V závěrečném slově“) mezi 22 osobami, které se přímo podílely na přípravě slovníku. Prof. J. Balčikonis při vydání „Slovníku litevského jazyka“ v roce 1940 také uvedl P. Avižonise, lékaře z Pasvalys, mezi 857 sběrateli slov. Největší zásluhou P. Avižonise v oblasti jazyka je péče o litevskou lékařskou terminologii. Především mu záleželo na vytvoření termínů pro oční a ušní choroby. Již v roce 1920 se P. Avižonis při práci na vojenském zdravotnickém úřadě účastnil činnosti Terminologické komise. Byl jejím aktivním členem, svědomitě docházel na schůze a měl vlastní názory na jazykové otázky. V případě potřeby se radil s J. Jablonskim a J. Balčikonisem. Ministerstvo školství však rozpustilo Terminologickou komisi vedenou J. Jablonskim a její práci svěřilo Litevské univerzitě. Dne 29. 12. 1926 byla ustavena Univerzitní terminologická komise, v níž měli působit P. Avižonis, S. Šalkauskis a J. Balčikonis. P. Avižonis nesouhlasil s tím, že ministerstvo školství bez rozmyslu zrušilo starou 113 komisi, a pochyboval, zda budou fakulty Univerzity mít zájem o úpravu a tvorbu terminologie. Prohlásil, že bez J. Jablonského, jediného odborníka v této oblasti, je taková práce vůbec nemožná. Proto se prof. P. Avižonis dne 6. 1. 1927 vzdal funkce člena Terminologické komise, a poskytl tak J. Jablonskému alespoň morální podporu (5). V roce 1925 přednesl dr. J. Staugaitis v Kaunaské lékařské společnosti referát o litevské lékařské terminologii. Uvedl, že odborníci z jiných oborů upravují termíny ve svých oblastech, zatímco lékaři s tím ještě ani nezačali a nedostatek termínů pociťují každý den. Bylo proto navrženo shromažďovat termíny z lékařských knih a novin a předložit je k posouzení Státní terminologické komisi. Poté měly být termíny otištěny v časopisech „Lietuvoje“ a „Medicinoje“ k veřejné kritice a připomínkám. Později měla Státní terminologická komise termíny znovu projednat, schválit a zveřejnit. P. Avižonis pak navrhl zřídit komisi pro sběr lékařských termínů, která byla následně zvolena. Jejím předsedou byl zvolen dr. J. Staugaitis a členy dr. J. Brundza, zástupce Kaunaské lékařské společnosti, a prof. V. Lašas, zástupce lékařské fakulty. Z prostředků Kaunaské lékařské společnosti bylo vyčleněno 100 litasů na výrobu malých kartiček (6). Později byl v časopise „Medicinoje“ otištěn následující článek Lékařské terminologické komise: „Potřeba mít vlastní lékařské termíny dozrála už dávno. Máme vlastní lékařský časopis, lékařskou školu i lékařskou fakultu, kde se medicína vyučuje litevsky, ale vlastní lékařské termíny nemáme. Pravda, termínů je mnoho, možná až příliš, protože například jediné „cellula“ má nejméně několik výrazů – buňka, buněčka, očko –, ale termínů, které by všichni uznávali a přijímali, nemáme příliš mnoho. Je tedy třeba konečně se vymanit ze současného terminologického chaosu, vybrat z dosud navržených vhodnější termíny a vytvořit ty, které ještě chybějí. Terminologická komise se proto obrací na všechny litevské lékaře a žádá je, aby si zapisovali již známé i nově zaslechnuté lékařské termíny, zejména od venkovského obyvatelstva, a zasílali je Terminologické komisi. Nejlépe je psát termíny na samostatné kartičky spolu s latinským a, pokud možno, německým názvem; žádáme také uvést, v kterém kraji byl ten či onen termín zaslechnut“ (7). Terminologická komise soustavně usilovala o to, aby svého cíle dosáhla co nejrychleji 114 mít dobré lékařské termíny. Proto se v časopise „Medicinos“ stále objevovaly články o otázkách lékařské terminologie. V roce 1925 vyšel v číslech 9–10 časopisu „Medicinos“ článek lékaře ze Žagarė M. Kuprevičiose „Lastelė ar narvelis?“ Píše se v něm, že v lékařských textech se „cellula“ označuje různě – buňkou a buněčkou. Očko, očíčko, očičko se užívají jen zřídka. Autor zdůvodňuje svůj názor a navrhuje užívat pouze buňku, jak to činí Elisonas, Brundza, Matulevičius aj. Profesor P. Avižonis tedy pochopil, že je třeba mít litevské lékařské termíny, a začal v této oblasti aktivně pracovat. V jeho prvních článcích se ještě vyskytují takové lékařské termíny: čiepai (= skiepai), gydymo metodžiai (= metodai), kalbamosios gydytojo valandos (= gydytojo darbo valandos), ligonbutis (= ligoninė), objektyvinė būtis (= objektyvumas), tuberkulozas (= tuberkuliozė) a podobně. Přibližně do konce třetího desetiletí tohoto století používal P. Avižonis ve svých pracích mnoho zlitovštěných mezinárodních slov, převážně z latiny a řečtiny, protože pro ně stále nenacházel litevské lékařské ekvivalenty, např.: akkomodacija, atseparuojama oda, celė, ciliakūnis, divergent iški spinduliai, enukleuoti, evisceruoti, fissura, fokusas, iris, kripta, koloboma, konjunktyva, kornea, presbyopia, refrakcija, retina, skarifikacija, sklera a další. Například v roce 1924 napsal P. Avižonis v časopise „Medicinoje“ toto: Byl pozorován zadní rohovkový endotel, Hassal-Henkleovy bradavice v endotelu, krevní oběh v cévách zachovaných v rohovkovém stromatu po parenchymatózní keratitidě, záhyby a trhliny Descemetovy membrány, senilní degenerace rohovky (gerontoxon), nesouvislé zóny normální čočky, embryonální švy dospělé čočky, fyziologické zbytky papilární membrány, precipitáty při iridocyklitidě, traumatický prolaps sklivce do přední komory atd. P. Avižonis, který sledoval tehdejší proces kodifikace litevštiny, opravoval a zdokonaloval lékařské termíny používané ve svých textech. Měnil je tak dlouho, dokud podle autorova mínění nezískaly nejdokonalejší podobu. Např.: bělmo oka – oční bělmo, 115 horní víčko – horní víčko, řasy – řasy, spojivka – spojivka – spojovací blána, přední list – přední komora – přední komora, vyzis – zornička – zornice. Již v článku „Senatviškieji akių pakitimai“, vydaném v roce 1929, nacházíme mnoho dobrých lékařských termínů vytvořených P. Avižonisem, např.: cévnatka (chorioidea), bělima (sclera), rohovka (cornea), duhovka (iris), sněžné vločky (synchysis scintilans), sklivec (corpus vitrum), mušky (muscae voluntantes), zornice (pupilla). Většina lékařských termínů vytvořených profesorem P. Avižonisem se však nachází v jeho nejcennějším díle – „Akių ligų vadovė“ (dále ALV). Učebnice je určena studentům medicíny a lékařům. Jsou v ní obsaženy praktické zkušenosti a pokyny, které profesor získal během celého života. Toto dílo má i dnes velký význam pro oftalmologii a jazykovědu. Z ALV je dobře patrný vývoj a užívání oftalmologických i dalších lékařských termínů. 1. V ALV se nejčastěji užívají zlitovštěné mezinárodní lékařské termíny. Většinou se užívají bez vysvětlení (a), případně jsou vysvětleny mezinárodními lékařskými termíny – latinskými a řeckými (b) – a litevskými ekvivalenty (c). Např.: a) <...> při poruše rovnováhy očí se místo kombinace s prizmaty dávají decentrované brýle (ALV 66); Existují speciální kryokautery (ALV 38); Na principu těchto obrazů spočívají keratoskopie, oftalmometrie a fakometrie (ALV 68); <...> okraje skla se připevňují ke čelu, tváři a nosu leukoplastem, kolodiem nebo mastizolem (ALV 39); b) <...> začíná regenerace epitelu (ulcus regressivum) (ALV 339); křemenná lampa (ophthalmia electrica) (ALV 15); <...> oční onemocnění vznikají při neurastenii (asthenopia nervosa) (ALV 17); chirurgická diatermie (electrocoagulatio) (ALV 41); c) Brýle jsou pomůcky k fúzi obrazů (binokulárnímu vidění) (ALV 58); Parazitární poškození očí vzniká v důsledku ektogenní infekce, nákazy (ALV 15); Ametropia, krátkozrakost (ALV 73); Myopia neboli krátkozrakost (ALV 73); Emetropa (emetropické) oko (ALV 74); Eroze neboli oděrka (ALV 377). 116 2. O něco méně P. Avižonis používal mezinárodní lékařské termíny – nejčastěji slova latinského a řeckého původu. Byly užívány v názvech kapitol, podkapitol, odstavců a částí učebnice. Mezinárodní lékařské termíny jsou zde použity bez vysvětlení (a), vysvětleny jinými mezinárodními slovy (b) nebo vysvětleny litevskými ekvivalenty (c). Např.: a) A. Keratitis (ALV 335); B. Traumata cornea (ALV 375); 1. Corpus alienum cornea (ALV 375); 2. Erosio corneae (ALV 377); 3. Vulnus corneae (ALV 378); 4. Combustio corneae (ALV 379); 5. Contusio corneae (ALV 380); D. Pigmentatio corneae (ALV 385); E. Dystrophiae corneae (ALV 386); F. Ectasiae corneae (ALV 392); G. Tumores corneae (ALV 398); H. Anomaliae congenitae corneae (ALV 399); A. Nervus opticus (ALV 572); II. Neuritis nervi optici (ALV 580); A. Neuritis intraocularis s. papillitis (ALV 580); B. Pseudoneuritis (ALV 581); C. Neuritis retrobulbaris (ALV 581); a. Neuritis retrobulbaris acuta (ALV 582); b. Neuritis retrobulbaris chronica (ALV 584); b) Škrofulózní (fyltenulózní) konjunktivitida (ALV 303); růžovka spojivky (rosacea-conjunctivitis) (ALV 312); multiformní exsudativní erytém (herpes iris conjunctivae) (ALV 313); hnisání (ulcerace) (ALV 337); tuberkulózní keratitida (intersticiální tuberkulózní keratitida) (ALV 361); pásovitá (tj. fascikulární) opacity rohovky (ALV 391); c) Hemeralopia (šeroslepost) (ALV 147); Nyctalopia (noční slepota) (ALV 148); Opacitates cicatriceae corneae (jizevnaté zákaly rohovky) (ALV 380); Cataracta zonularis s. perinuclearis (vrstevnatý šedý zákal) (ALV 488); Iris, duhovka (ALV 408). 117 Corpus ciliare, řasnaté těleso (ALV 411); Membrana limitans interna–bezstrukturní, homogenní membrána (ALV 411). 3. Méně než polatinštěných či mezinárodních medicínských termínů používal prof. P. Avižonis v ALV litevských medicínských termínů. Nejčastěji je vysvětloval a upřesňoval latinskými a řeckými termíny (a), o něco méně často litevskými slovy (b), velmi zřídka německými slovy (c). Např.: a) Ploše vypuklé (planconvex) a ploše vyduté (planconcav) čočky (ALV 59); Umělé oko (prothesis ocularis) (ALV 47); Ochranný obvaz, totiž monoculus (ALV 39); Popáleniny chladem (cryotherapia) (ALV 38); Okrajová část víček (pars marginalis conjunctivae)... (ALV 249); Cévy (vasa ciliaria) (ALV 414); b) Za války mohou brýle s dírkovanými destičkami (mřížkové brýle) nahradit <...> (ALV 62); Obklady (komprese) (ALV 26); Vyduté neboli konkávní čočky (ALV 56); Vypuklé neboli konvexní čočky (ALV 54); c) K ochraně před ultrafialovým zářením se používají skla různého stupně zabarvení: žlutá (Fienzal), načervenalá (euphos), žlutozelená (Hallauer) a bezbarvá (ultrasin) (ALV 59); Kontaktní skla, foukaná (Muller) nebo soustružená (Zeiss) (ALV 61). Kromě dříve používaných termínů najdeme v ALV mnoho nově vytvořených nebo vybraných medicínských termínů P. Avižonise, např.: akilaukis, aklagimis, degint uvas, didžakumas, draikena, draikymas(is), drumstis, drumstėjimas, drumstynė, drumstumas, drumlėjimas, drumzlinumas, dvejėjimas, dvejinimasis, garintuvas, gyslainė, glaustiniai (světelné paprsky), įdubieji, įgaubtiniai, išgaubtiniai, iškylieji (čočky), juslė, juslumas, kaitintuvas, krumplynas, mažakumas, paž aida, plėtrėjimas, pragula, prakaitinimas, senažiūr umas, skleistiniai (světelné paprsky), šviesolauža, šuteklis, tapnukas, tinklainė, tinklažiūris, tinklažiūr umas, toliniai (brýle), traiškymas, traškana, trūki ažiūris, trūki ažiūr umas, tvarstas, tvartis, tvartumas, užkratas. Tyto termíny nevznikly najednou. Autor je vytvářel, opravoval, zdokonaloval a měnil, čemuž věnoval mnoho času a dokonce i peněz – lékařská fakulta odečetla z honoráře prof. P. Avižonise (10.000 Lt) kvůli opravám asi 8.000 litů na úhradu tiskárenských nákladů (8). „Příručku o očních chorobách“ lze srovnávat s nejlepšími světovými 118 učebnicemi oftalmologie. Pro nás, Litevce, je cenný také svou litevskou lékařskou terminologií, kterou autor po celý život vytvářel a zdokonaloval. Podle slov V. Laše jde o syntézu pedagogické a vědecké práce (9). Prof. P. Avižonis shromažďoval materiály pro „Příručku očních chorob“ s velkou pečlivostí a oddaností, připravoval ilustrace, psal ji a kontroloval tisk. Jako by tušil, že jeho nejrozsáhlejší a poslední dílo bude monumentální, a proto při jeho zdokonalování nešetřil námahou, časem ani úsilím (10). P. Avižonis však svou knihu nespatřil ani se z ní nemohl radovat. Podle autorových pokynů, které dal krátce před smrtí, uspořádal rejstřík, seznam receptů a obsah knihy jeho syn, hlavní asistent Oční kliniky, lékař Vytautas Avižonis. Oftalmologické termíny vytvořené Avižonisem mohou jiné lékařské obory závidět, protože jsou náležitě utvořené. Je tomu tak proto, že hlavním zdrojem terminologie prof. P. Avižonise byl lidový jazyk. Obdrženo 1998 10 01 Literatūra 1. Zinkevičius Z. Lietuvių kalbos istorija. V., 1984. T. 5. P. 165. 2. Lietuvių kalbos mokėjimas // Medicina. 1923. Nr. 3–4. P. 183. 3. Grinius K. Medicinos ir higienos žinių popularizacija lietuvių tarpe // Medicina. 1922. Nr. 6. P. 315–325. 4. Avižonis P. Valstybinių egzaminų gydytojo laipsniui programos reikalų // Medicina. 1922. Nr. 3. P. 136–137. 5. Piročkinas A. Petras Avižonis // Mūsų kalba. 1975. Nr. 4. P. 61–66. 6. Staugaitis J. Lietuvių medicinos terminologijos reikalu // Medicina. 1925. Nr. 3–4. P. 273. 7. Susirūpinkime medicinos terminais // Medicina. 1925. Nr. 3–4. P. 129–130. 8. Puzinas J. Petras Avižonis. Čikaga, 1979. P. 205. 9. Lašas V. Med. dr. P. Avižonis kaip universiteto profesorius // Medicina. 1940. Nr. 4. P. 264–270. 10. Marcinkus J. A. a. prof. P. Avižonis okulistas–oftalmologas // Medicina. 1940. Nr. 4. P. 259–264. 119