Metaforiniai terminai

Renata BALTRŪNAITĖ Kauno Vytauto Didžiojo universitetas METAFORICKÉ TERMÍNY Nedostatek logiky se v každodenním jazyce zastírá užíváním metafor. Logičnost a metaforičnost jsou dva vzájemně se doplňující aspekty textu. V. Nalimovas Metafora je jedním z nejúčinnějších prostředků jazykového vyjádření, a proto se o ni lidé zajímají již od starověku. Aristoteles napsal: „Metafora je přenesení slova označujícího jednu věc na jinou věc; přenáší se buď z rodu na druh, nebo z druhu na rod, nebo z druhu na druh, anebo na základě analogie“1. Současné výzkumy metafory nejsou pouhým pokračováním tradice; zájem o ni zasahuje stále širší oblasti: filozofii, logiku, psychologii, literární vědu, teorii výtvarného umění i různá odvětví lingvistiky. V posledních desetiletích se hlavní výzkum metafory přesunul z filologie (rétoriky, stylistiky, teorie literatury), kde se zkoumaly přednosti poetické metafory, do oblastí zaměřených na výzkum myšlení, poznávání a vnímání. Rozšíření metafory nejen v uměleckém, ale i ve vědeckém jazyce přitáhlo pozornost badatelů nejen k její estetické, ale také k její aplikované hodnotě. Bez metafory by bylo obtížnější porozumět slovní zásobě „neviditelných světů“ (vnitřního života člověka) i abstraktním pojmům. Výzkum metafory pomáhá pochopit materiál, z něhož se skládá význam slova. Po pochopení vlivu metafory na myšlení se dospělo k závěru, že metafora nejen utváří představu o objektu, ale také určuje způsob a styl uvažování o něm. Tímto směrem se zvláště intenzivně zabývali J. Lakoff a M. Johnson. 1 Aristotelis. Poetika. V., 1959. P. 74. 36 Metafora může ovlivňovat naše vnímání světa i naše chování. Lidé mají sklon vnímat a popisovat svět metaforicky již od starověku. Ve středověku byl vesmír představován jako jednotný celek, v němž má všechno určitý účel. První vědecký model vesmíru v 16.–17. století byl rovněž metaforický: vesmír se začal chápat nikoli jako organismus, nýbrž jako mechanismus (vesmír je stroj, člověk je stroj). Mnohé vědecké teorie jsou i dnes předkládány jako určité metafory. Například F. Saussure se zabýval otázkou, jak lze chápat a pojímat jazyk jako objekt vědeckého výzkumu. Jak píše Ivič, aby své myšlenky na toto téma představil výrazněji a názorněji, „přišel s důmyslným přirovnáním k šachové hře“2. Metaforická přirovnání v lingvistice vytvářeli A. Schleicher (teorie genealogického stromu), J. Schmidt (teorie vln) a další. Podle N. Aruťunovové je vnímání podobnosti společným podnětem k vytváření metafor v praktickém i vědeckém diskurzu. V obou případech je metafora pouze počátkem myšlení. Přirovnání není samoúčelné. Teorie světelných vln ve fyzice nevznikla proto, abychom porovnávali světlo s vlnou. Jakmile je metafora podnětem k přemýšlení, často „vyhasne“. Je pouze prostředkem vědeckého hledání, nikoli jeho výsledkem3. Metaforickými termíny se v tomto článku označují slova v přeneseném významu nebo jedna ze složek ustáleného slovního spojení, která má takový (přenesený) význam a označuje pojem ze zvláštní oblasti vědy, techniky, umění či jiné oblasti společenského života. Metaforické termíny patří do skupiny jazykových (lexikálních, lexicalizovaných, neživých, mrtvých, nominativních aj.) metafor. Jazyková metafora se v jazyce ustálí jako trvalá, přičemž často ztrácí obraznost a expresivitu. Taková metafora ve vědě plní funkci původního slova: vědecký objekt nemá jiné pojmenování. Tím se metafora ve vědě liší od metafory v poezii. Vznik metafor ve vědeckém stylu, v němž obraznost a výrazovost nepatří k nejdůležitějším obecným vlastnostem vědeckého jazy- 2 Ivič M. Lingvistikos kryptys. V., 1973. P. 127. 3 Арутюнова Н. Метафора и дискурс // Теория метафоры. Москва, 1990. С. 9. 37 jazykových rysů může být motivováno vzájemnými vztahy a vlivy funkčních stylů v jazyce jako systému obecně. Podstata tohoto objektivního jevu spočívá v tom, že vědecký styl není uzavřeným, nýbrž otevřeným systémem, na který působí jiné styly. Do vědeckého stylu mohou pronikat prvky, které jsou typičtější pro jinou komunikační sféru4. Další důležitou příčinou vzniku metaforických termínů ve vědeckém jazyce je snížení zátěže paměti a omezenost jazykových prostředků. V jazykovém systému není účelné vyjadřovat každý pojem, jichž je nekonečně mnoho, zcela odlišným slovem. Vědecký jazyk však potřebuje slova – termíny s jedním přesně vymezeným významem. S rozvojem vědy je zapotřebí stále více nových termínů; objevují se a zkoumají nové oblasti, jejichž objekty se označují novými slovy nebo se již existujícím slovům přisuzují nové významy. Metaforické termíny jsou motivovaná slova. Nejenže pojmenovávají požadovanou věc, ale také naznačují její vztah k jiné věci (či jiným věcem), nebo dokonce popisují její nejdůležitější znaky. Informativnost metafory je tedy dalším důvodem, proč je ve vědeckém jazyce tolerována. Stejně jako v každém jiném funkčním stylu není ani ve vědeckém jazyce metafora samoúčelná či pouhou ozdobou textu; předává informace a účinně podněcuje myšlení i představivost čtenáře. Při vytváření metaforického termínu se vybírají znaky, které mluvčí považuje za nejdůležitější a nesoucí nejvíce informací. V případech, kdy samotný pojem ponechává pro motivaci pojmenování dostatečnou volnost, však nemají vždy přednost podstatné znaky. Při pojmenování mohou rozhodovat i poměrně náhodné asociace či bujná fantazie tvůrce slova, např.: létající talíř, koňský ocas (lidové pojmenování oblaků před studenou frontou, přejaté z angličtiny) (meteor.), Aristotelova lucerna (zool.), medvědi (Trehoptera) (zool.) aj. Metafora je ve vědeckém jazyce možná díky své schopnosti emocionálně a logicky spojovat dva pojmy; tím umožňuje sémanticky přenést pojmenování jednoho objektu na jiný a dát tak jeho pojmenování nový obsah. 4 Калмыкова Е. О динамике метафоры в научном стиле // Филологические науки. 1974. No 2. С. 124. 38 Motivace vzniku metaforických termínů ve vědeckém jazyce umožňuje rozlišit několik jejich funkcí: nominativní (objekt vědního oboru nemá jiné pojmenování), komunikativní (objekt je pojmenován a zároveň jsou o něm sděleny informace), distinktivní (zvláště častá v systematické terminologii, kde je třeba odlišit jeden druh od druhého), heuristickou (vědomě se vytváří přirovnání či obraz vycházející z emocionálního dojmu, aby bylo možné lépe pochopit předkládanou myšlenku) a funkci jazykové ekonomie. Nové jazykové konstrukce, které vstupují do vědeckého jazyka jako přenesené pojmenovací jednotky, získávají svébytný, ustálený charakter, začleňují se do obvyklého kontextu poznávací jazykové činnosti a postupně se adaptují, ztrácejí výrazný metaforický odstín a stávají se tradičními. Podle míry adaptace lze rozlišit 3 skupiny metaforických termínů: 1. Zcela adaptované termíny. Termíny, které vstoupily do vědního oboru jako pojmy v přeneseném významu, mohou do celého systému natolik zapadnout, že jejich metaforický odstín často zcela vybledne a ani si nevšimneme, že dané slovo mělo dříve zcela jiný, neterminologický význam. Takové metafory ztratily svou obraznost a vnímáme je pouze jako určitý index, jako označení vědeckého pojmu. Jedním z nejvíce vybledlých metaforických termínů je termín síla. V běžném jazyce se toto slovo chápe jako „fyzická či psychická moc živých bytostí“. Slovo síla převzalo a terminologizovalo více vědních oborů. V ekonomii – pracovní síla (energie potřebná k výrobě něčeho); ve vojenství – živá síla (vojáci); v technice – koňská síla (dnes zast., jednotka výkonu stroje); ve fyzice – síla (energie jako příčina působení). Termín síla je ve fyzice poměrně častý a tvoří se s ním různé termínové vazby, např.: třecí síla; mezní neboli klidová síla; jaderná síla, impuls síly, silové pole apod. Z množství spojení s tímto termínem lze usuzovat na jeho úplnou adaptaci a vyblednutí metaforického odstínu; ztratil obraznost i emocionalitu. Tento termín se již nespojuje s původním významem slova a chápe se jako přímé označení jevu. 2. Částečně adaptované termíny. Do této skupiny metaforických termínů patří termíny, které se ve vědeckém jazyce vžily, 39 jsou přijatelné a již nějakou dobu se užívají v určitém vědním oboru, jejich metaforická podoba je však poměrně snadno rozpoznatelná a zachovala si obraznost i emocionalitu. Některé termíny (např. čepice, koruna, krok) získávají emocionálně-expresivní konotaci při terminologizaci, jiné (např. babí léto, čertovy prsty, čarodějnické koště) ji terminologizací neztrácejí, protože se mění pouze jejich lexikální význam a nabývají terminologických sémů. Je pravda, že motivace dlouhodobě užívaných termínů postupně slábne, jejich metaforický odstín však často přetrvává. 3. Okazionální termíny. Termíny tohoto typu jsou ve vědeckém jazyce poměrně vzácné, protože požadavky vědeckého stylu omezují užívání individuálních metaforických termínů. V oblasti lingvistiky lze nejvíce individuálních metaforických termínů najít patrně v dílech amerických lingvistů, neboť zde se neustále vytvářejí nové teorie, které často mají krátké trvání a nové myšlenky je rychle překonávají; metaforické termíny si proto zachovávají svou individuálnost a netypičnost. Metaforické termíny se ve vědeckém textu vyznačují zvláštním významem. Určité slovo se volí jako termín nikoli náhodně, ale na základě jisté podobnosti jevů či pojmů. K takovému přenosu termínu často stačí pouze vnější podobnost, tedy podstatné je jen to, aby daná věc (vlastnost, jev) něčím připomínala jinou věc (vlastnost, jev). Někdy však mezi pojmenovávanými věcmi existují i pevnější vztahy. Způsoby metaforického přenosu významu termínů lze proto rozdělit do dvou skupin: 1. Přenos termínu na základě vnitřní podobnosti, tedy podle funkce, principu fungování, samotné konstrukce nebo vlastností. Například zařízení určené k obíhání Země nebo jiné planety bylo na základě analogie funkce pojmenováno umělým satelitem, tj. tím, co doprovází, průvodcem. Do této skupiny patří také metaforické termíny označující některé vlastnosti objektu. Např. strom či dřevo s vysokou hustotou (potápí se v mořské vodě) a pevností (revolverová kulka se od něj odrazí) se nazývá železná bříza (synonymum korejské břízy). Zde prvek termínu železný označuje vlastnosti, které 40 břízu přibližuje k železu5. Tento způsob přenesení významu termínu je charakteristický pro terminologii technických oborů, protože právě zde jsou důležité princip fungování a funkce. 2. Přenesení významu termínu na základě vnější podobnosti, tj. analogie tvaru. Při tomto způsobu přenášení významu slova není tak nezbytná podrobná znalost jevu (vlastnosti nebo objektu) jako v případě technické analogie. Stačí, aby se nějaký vedlejší, náhodný znak jednoho jevu (vlastnosti nebo objektu) shodoval se znakem jiného jevu (vlastnosti nebo objektu), případně se mu nějak podobal. V terminologii je patrně nejrozšířenější přenos významu slov souvisejících s člověkem nebo jeho činností. Takových pojmenování je zvláště mnoho v zoologické nomenklatuře. Např.: ledový potápěč (Gavia immer): potápěč „člověk vykonávající podvodní práce“); rybář (Pandion haliaëtus): rybář „1. člověk, který loví ryby. 2. prodavač ryb“; sekáči (Phalangida, Opiliones): sekáč „ten, kdo seká seno“, labuť velká (Cygnus olor): němý „člověk, který ztratil řeč“; ibis posvátný (Threskiornius / aethiopicus): svatý „ctnostný, ušlechtilý, vážený“ atd. V jiných vědních oborech se obvykle vyhýbají termínům vytvořeným podle názvů lidských profesí, aby se předešlo záměně mezi vykonavatelem činnosti, který by byl pojmenován v přímém významu, a označením objektu. Někdy se však i zde podobné termíny vyskytují, například výše zmíněný fyzikální termín družice. Základem přenesení může být také samostatná část jednoho objektu (člověka, zvířete nebo rostliny), která se zevně podobá jinému celému objektu. Např.: okřídlená slova (lingv.), oko bouře (meteor.), ocas (meteor.), jazyk (meteor.), tělo (fyz.), rameno (fyz.), vlas (fyz.), kmen (lingv.), kořen (lingv.), ostruha (meteor.), věnec (fyz.), klenba (fyz.) atd. V terminologii může být objekt pojmenován také jako zvíře nebo rostlina, např.: rak (tvar sněhové vločky), létající psi (Pteropoidei), vážky (Odonata), šnekový převod, káča, kolíček aj. 5 Лотте Д. Основы построения научно-технической терминологии. Москва, 1961. С. 44. 41 Část metaforických termínů tvoří pojmenování převzatá z oblasti každodenního života: oděvy, luxusní předměty, pracovní nástroje, architektonické prvky, pojmy související s jídlem atd. Např.: brnění, rukáv, čepice, koruna, dělo, kovadlina, kříž, létající talíř, kůra, zrna, míč, krb, svíčka, buben, hlasivky, okno průhlednosti atd. Do terminologie se přenášejí také abstraktní slova obecného jazyka: sloveso okamžiku, ionosférická bouře, elektronová lavina aj. Zajímavou skupinu metaforických termínů tvoří názvy literárních a mytologických postav, např.: atlas anat. „první krční obratel plazů, ptáků a savců“, chiméry syst. „podtřída chrupavčitých ryb“, medúzy zool. „jednotliví volně plovoucí mořští žahavci zvonovitého nebo deštníkovitého tvaru“, sirény syst. „jeden z řádů vyšších savců“ atd. R. Kocourek uvádí následující možné případy metaforického přenesení významu: a) od konkrétního ke konkrétnímu: neživé k neživému, neživé k živému, živé k neživému; živé k živému (zvíře k člověku, zvíře ke zvířeti atd.); b) od konkrétního k abstraktnímu; c) od abstraktního k abstraktnímu6. Metaforické termíny lze vysvětlovat prostřednictvím motivace metafor, která v některých případech nahrazuje speciální definici termínu a tím oslabuje nebo téměř stírá rozdíly mezi doslovným a definičním významem. Častěji však takové metafory vysvětlují způsob tvoření termínů, ale neurčují jejich význam. Obvykle podávají etymologické vysvětlení, ale nemusí nutně odhalovat něco o podstatě označované věci. Význam metaforického termínu se může od původního významu slova velmi vzdálit. V důsledku zákona sémantické soudržnosti se v jazyce vyskytují případy, kdy metaforický termín vyžaduje slovní okolí spojené s přenesením významu. Domníváme se, že k tomu dochází patrně nejčastěji tehdy, 6 K o c o u r e k R. The status of English Metaphorical Terms // Applications and implications of current LSP research. Volume II. University of Bergen, 1994. P. 527. 42 když je takovým termínem objekt nejen pojmenován, ale také charakterizován, jsou vyjádřeny jeho hlavní vlastnosti. Například ve fyzice najdeme následující případy použití metaforických termínů: ... síla posune těleso (IFŽ:8); ... vířivé proudy (IFŽ:79); ... proud teče (IFŽ:105); magnetická síla je slabá (IFŽ:105); atomy se spojují a vytvářejí mikrovírky (IFŽ:7) atd. Dvě slova jsou sémanticky slučitelná a tvoří správné a smysluplné spojení, pokud jejich významy mají shodné nebo alespoň podobné sémantické rysy7. Význam slovesa stumti se vykládá takto: „používat sílu ve snaze uvést něco do pohybu, vzdálit, posunout“ (DŽ₃:740). Podstatné jméno jėga má tento výklad: „energie jako příčina působení“ (DŽ₃:267). Ve spojení jėga (pa)stumia tedy metaforický termín jėga sémanticky souvisí se slovesem pastumia jako původce a jím vykonávaný děj. I metaforický termín tedy může zachovat sémantickou soudržnost, kterou určují fakta skutečnosti. Ve vědeckých textech se vyskytují případy, kdy je vytvořen celý systém založený na přenesení významu. Například myšlenka jazyka jako živého organismu, kterou předložil A. Schleicher, vedla k vytvoření termínů jako kalbų šeima, mirusioji (negyva) kalba. Na základě teorie genealogického stromu se v lingvistice objevily termíny jako: šaknis, vienašaknis žodis, kamienas, lizdas, lizdinis būdas, sinchroninis pjūvis a podobně. Tak vzniká celý systém založený na jedné základní metafoře. Termíny těchto metaforických systémů se začleňují také do jiných významových vztahů mezi slovy, v nichž jejich metaforičnost ustupuje do pozadí: myšlenka přetrvává, avšak obraznost mizí. Většina metaforických termínů takové systémové skupiny netvoří; jde o jednotlivé případy přenesení významu, např.: kapiliaras „úzká trubička v teploměru“ (neexistují přístroje: vena, arterija, gysla apod.); balso stygos (řečové orgány se ve fonetice nepopisují jako hudební nástroje nebo jejich části: jazyk se nenazývá klávesami, nosní dutina bubnem a plíce měchem) atd. Takové metaforické termíny zpravidla nevyžadují prostředí, v němž byla běžná slova užívána před terminologizací. 7 Jakaitienė E. Leksinė semantika. V., 1988. P. 70. 43 Zkoumání terminologických systémů různých jazyků a oborů ukazuje, že metaforický způsob tvoření termínů se používá poměrně široce. Čím méně určitý terminologický obor přejímá mezinárodních termínů, tím více v něm najdeme termínů vytvořených přenesením významu8. Přesto se často soudí, že je třeba zdržet se rozsáhlého tvoření metaforických termínů, protože takové termíny vědeckému stylu nedodávají charakteristickou vážnost a oficiálnost. Tento názor je zčásti správný. Z terminologického hlediska je důležité také to, aby odvozenina nebo výpůjčka nebyla směšná, vulgární ani zavádějícím způsobem asociativní. V dějinách vědeckého jazyka a terminologie lze najít mnoho příkladů novotvarů, které se neujaly především proto, že měly výraznou emocionálně-expresivní konotaci9. V terminologii je metaforický způsob tvoření termínů použitelný pouze tehdy, když: 1) se pojmy náležející k různým funkčním stylům nebo různým terminologickým systémům vzájemně nestřetávají, to znamená, když se slovo v témže vědeckém textu neužívá v obou významech; 2) se termín nebo jeho prvek metaforicky přenesený z jednoho terminologického systému do druhého v daném systému neužívá v jiném významu; 3) se struktura (konstrukce) termínu příliš neodlišuje od ostatních klasifikačních termínů daného systému. Významný ruský terminolog D. Lotte navrhuje při hodnocení a tvorbě nových slov či slovních spojení metaforicky přenesených do terminologie vědy a techniky řídit se těmito kritérii: 1) termíny musí pojem dostatečně přesně popisovat a nevyvolávat nežádoucí asociace; 2) metaforické termíny ani jejich části nesmějí v kontextu s jinými termíny vytvářet nevkusná a nepodařená spojení, například gele- 8 Лотте Д. Основы построения научно-технической терминологии. Москва, 1961. С. 50. 9 Gaivenis K. Lietuvių terminų vaizdingumo klausimu // Lietuvių kalbotyros klausimai: Lietuvių leksikos ir terminologijos problemos. V., 1991. T. 29. P. 28. 44 V železniční terminologii se kalnelio galva (голова горки) označuje „část třídicího návrší od vrcholu až po úpatí zhlaví“. Horní část této „hlavy“ je výrazně vyšší a rusky se nazývá горб горки (doslova „hrb návrší“) a dokonce ослиный горб („oslí hrb“) (srov. fr. bosse des dane; něm. Eselrücken, Bückal; angl. cat’s back); litevsky se doporučuje označení kalnelio ketera. 3) vyhýbat se opakujícím se metaforám; 4) při přenášení významu ze světa zvířat metaforickým způsobem bychom to neměli přehánět a takový přenos bychom sotva měli užívat příliš široce; 5) zvlášť pečlivě je třeba posuzovat „antropomorfní“ termíny, které se někdy přejímají zbytečně10. V meteorologii nebyl přijat termín adata „tvar sněhového krystalu“, protože vnější podobnost nebyla dostatečná. Tento termín byl později nahrazen jiným, přesnějším termínem spyglys. Samotný metaforický způsob tvoření termínů tedy nebyl odmítnut; zavrhlo se pouze základové slovo vyvolávající zavádějící asociaci a bylo zvoleno slovo, které přesněji vystihuje podstatu objektu. Podobně byl posouzen a přeformulován také technický termín gaisrinė rankovė (=gaisrinė žarna). V litevské terminologii se upustilo od přenášení označení blízkých příbuzenských vztahů (matka, otec, dcera atd.) do oblasti vědy, protože jde o kalky, které neodpovídají požadavkům norem spisovné litevštiny. Z tohoto důvodu se opravují výrazy: dukterinis (=antrinis) atomas (fiz.); motininė (=pirminė) medžiaga (fiz.); motininė (=kilminė) uoliena (geol.). Kvůli příliš velkému odchýlení významu, emocionálně-expresivnímu zabarvení a příliš slabé asociační vazbě se v terminologii upustilo od některých metaforických termínů, např.: aklas (=neakytas) sūris (potravinářství), kraujo indai (=kraujagyslės) (anat.), silkių karalius (=juostažuvė) (Regalecus glesne) (zool.), gatvės kišenė (=įgatvis) (siln.), padas (=vagos dugnas) (zeměd.), piemuo (=elektrinis aptvaras) (zeměd.), šakutė (=kištukas) (tech.) a pod. 10 Лотте Д. Основы построения научно-технической терминологии. Москва, 1961. С. 51. 45 Výsledky zkoumání metaforických termínů umožňují vyvodit tyto závěry: 1. Metaforické termíny se v odborném jazyce objevují v důsledku vzájemných vztahů funkčních stylů jako jednotného jazykového systému, jazykové ekonomie, uživatelského pohodlí a informativnosti metafory. 2. Metaforické termíny plní funkce nominační, komunikativní, distinktivní, heuristickou a jazykově úspornou. 3. Podle míry obraznosti se rozlišují zcela adaptované (vybledlé), částečně adaptované (blednoucí) a okazionální (individuální) metaforické termíny. 4. Přenos významu je možný na základě technické analogie (funkce, principu činnosti, konstrukce) nebo analogie tvaru. 5. Metaforické termíny mohou do odborného jazyka přitahovat slova, která mají některé společné sémantické rysy, častěji se však užívají bez ohledu na přenesený význam spolu s nemetaforickými odbornými slovy daného vědního oboru. 6. Metaforické termíny jsou přijatelné pouze tehdy, když přesně vystihují pojem, nevyvolávají nežádoucí asociace, v kontextu s jinými termíny netvoří nevhodná spojení, svou stavbou se příliš neodlišují od ostatních termínů daného systému a termín ani jeho prvek se v témže odborném textu neužívá v obou významech. Přijato 1998 07 03 Literatūra 1. Aristotelis. Poetika. V., 1959. 2. Gaivenis K. Lietuvių terminų vaizdingumo klausimu // Lietuvių kalbotyros klausimai: Lietuvių leksikos ir terminologijos problemos. V., 1991. T. 29. 3. Ivič M. Lingvistikos kryptys. V., 1973. 4. Jakaitienė E. Leksinė semantika. V., 1988. 5. Kocourek R. The status of English Metaphorical Terms // Applications and implications of current LSP research. Volume II. University of Bergen, 1994. 6. Арутюнова Н. Метафора и дискурс // Теория метафоры. Москва, 1990. 7. Калмыкова Е. О динамике метафоры в научном стиле // Филологические науки. 1974. No 2. Лотте Д. Основы построения научно-технической терминологии. Москва, 1961. 46 Sutrumpinimai DŽ – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. III leid. / Vyr. red. St. Keinys. V., 1993. IFŽ – Oxlade Ch., Stockley C., Wertheim J. Iliustruotas fizikos žodynas. K., 1997. 47