Terminijos įvairenybės

TERMINOLOGICKÉ DROBNOSTI A PUBLIKACE ROZMANITOST TERMINOLOGIE 1. V. Kudirka a slovo jestřáb V. Kudirka se nebál litevského slova, hnětl ho jako dobrý hrnčíř hlínu. V jeho textech najdeme jak zajímavé okazionalismy (např. strach z lodí, posedlost Brazílií), tak svérázné neologismy. Například kyselinu boritou nazýval novým slovem polokyselina, dělo – slovem hromomet, úkryt – tajemstvím, zbrojnoše – štítonošem atd. Slova hromomet, tajemství v těchto významech nenajdeme ani ve velkém „Slovníku litevského jazyka“, zatímco slova štítonoš, polokyselina jsou doložena pouze v textech V. Kudirk y. Ve svých satirách vytvořil V. Kudirka také několik osobních jmen ruských carských úředníků. Jedním z nich je Deržiubka. Řečeno slovy V. Kudirk y, „dobrý člověk a velký sukničkář“. Motivace příjmení Deržiubky je každému čtenáři jasná a jednoduchá. Z hlediska tvoření slov je však tento neologismus v něčem zajímavý. V ruštině může být první částí složených slov typu „sloveso + podstatné jméno“ rozkazovací způsob, např.: держиморда, перекати-поле, гори-цвет. Takové útvary v litevštině nejsou. Máme jen snad jediné staré a podivné litevské slovo kaliboba, „čtvrtý manžel jedné ženy“. Odborník na tvoření slov P. Skardžius toto slovo označoval za velmi starý útvar. V nářečích přece máme tvary rozkazovacího způsobu i bez formantu -k, např.: giedy „zpívej“, dedy „dej“, kaly „kopej“. A tak, ačkoli nás osobní jméno Deržiubka, které vytvořil V. Kudirka, zavedlo trochu do polí, dokážou to jen zajímaví jestřábi. V předchozí větě jsme záměrně použili slovo jestřáb ve stejném lexikálním významu, v jakém je užíval V. Kudirka. Tímto slovem označoval „výrok“. Slovo jestřáb vytvořil V. Kudirka od slovesa říci. Slovo V. Kudirk y jestřáb ve významu „výrok“ a termín jestřáb ve významu „takový pták“ jsou tedy pravými homonymy. Mnozí z jestřábů V. Kudirk y jsou zajímaví i po sto letech nejen pro jazykovědce. 105 2. Vaižgantas a slovo bajka Každému je nejspíš jasné, že literární termín bajka je uměle vytvořené slovo. Než tento termín vznikl, užívalo se slovo pohádka. S. Daukantas a J. Želvavičius (1822–1886), který přeložil 25 bajek I. Krylova a vydal jejich sbírku, nazývali bajky pohádkami. Slovo bajka je odvozeno od slova pohádka přidáním přípony -ěčka. Z akademického „Slovníku litevského jazyka“ by se mohlo zdát, že autorem tohoto termínu je J. Jablonskis. Termín bajka však pravděpodobně není jeho neologismem. V Ústavu litevského jazyka jsou uloženy protokoly Terminologické komise, která působila při ministerstvu školství v roce 1921. Vyplývá z nich, že 13. října 1921 K. Būga, A. Dambrauskas, J. Jablonskis, T. Ivanauskas, V. Krėvė, P. Mašiotas, J. Tumas, A. Smetona a A. Vireliūnas projednávali literární termíny. Referoval J. Tumas. Toho dne byl také schválen termín bajka. Není k němu žádné vysvětlení, na rozdíl od jiných termínů, takže lze předpokládat, že tento neologismus navrhl J. Tumas a ostatní účastníci schůze s ním souhlasili. 3. Matematik Z. Žemaitis a termín číslo Sloveso počítat je odvozeno od slova číslo. Toto druhé slovo je poměrně staré. Ve významu množství konkrétních věcí ho užívali M. Daukša, S. B. Chilinskis a další naši představitelé starší písemné kultury. Jako matematický termín je však slovo číslo nové a objevilo se teprve během první světové války. Jedním z kmotrů jeho terminologizace byl matematik prof. Z. Žemaitis. Takto psal o projednávání tohoto termínu s J. Jablonskim: „Otázka názvu čísla byla důkladně probírána. Do té doby se užívaly termíny skaitlis, skaitlinė, skaitlius a od posledního z nich odvozené sloveso skaitliuoti. Nám matematikům připadal výraz skaitlius zcela přijatelný, protože i v živém jazyce existovala slova podobné struktury: derlius, drėblius, dieglius, perteklius. J. Jablonskis tomuto slovu příliš neodporoval, ale za žádných okolností nesouhlasil s tím, aby se z něj tvořilo slovo skaitliuo-ti: prý je možné vytvořit podstatné jméno ze slovesa, ale z takového prac- 106 mokytojauti, gydytojauti a podobně. J. Jablonskis navrhl užívat slovo počítat a nám všem bylo jasné, že to budou nejlepší termíny“1. Později se slovo číslo stalo rodovým označením a obrostlo množstvím druhových termínů, např.: binární, desítkové, odvozené, imaginární, záporné, kladné, zlomkové, celé číslo a další. Některé takové druhové termíny jsou trochu obrazné a označují zajímavé pojmy. Například pojem označený termínem spřátelená čísla byl znám již v 5. století př. n. l. Jde o taková čísla, z nichž každé se rovná součtu všech dělitelů druhého čísla (kromě čísla samotného). Ačkoli je to podivné, spřátelená čísla se navzájem vůbec nepodobají. Například čísla 220 a 284 jsou spřátelená, protože součet dělitelů prvního čísla (1, 2, 4, 5, 10, 11, 20, 22, 44, 55 a 110) je 284, zatímco součet dělitelů druhého čísla (1, 2, 4, 71, 142) je 220. Dnes je známo více než padesát dvojic takových spřátelených čísel. Na celém světě však nenajdeme matematika, který by řekl, kolik dvojic spřátelených čísel může být celkem. Zajímavý je také termín dokonalá čísla. Pojem „dokonalá čísla“ poprvé použil starověký řecký matematik Eukleidés ve 3. století př. n. l. Objevil první čtyři dokonalá čísla. Nejmenší z nich byla dvě: 6 (1+2+3) a 28 (1+2+4+7+14). V 16. století matematici objevili další tři dokonalá čísla. Největší z nich se zapisuje 19 číslicemi. Dosud bylo nalezeno celkem asi 20 sudých dokonalých čísel. Kolik je dokonalých čísel celkem? To zatím nikdo přesně neví. Zajímavé termíny se slovem číslo najdeme také v teorii programování, např.: čtvercové číslo a trojúhelníkové číslo. Prvním termínem se označuje číslo, které lze znázornit tečkami uspořádanými do čtverce, druhým pak číslo, které lze znázornit tečkami uspořádanými do trojúhelníku. Ačkoli Z. Žemaitis pomohl prosadit termín číslo, jako první se toto slovo pokusil terminologizovat lexikograf D. Sutkevičius. On čís- 1 Žemaitis Z. K dějinám litevské matematické terminologie // Vývoj lexika litevského jazyka. V., 1966. S. 196. 107 vědou nazýval aritmetiku. Zvláštností našeho jazyka je také to, že pojem „velmi mnoho“ se v běžné řeči vyjadřuje frazeologismem bez počtu, zatímco pojem „málo“ výrazem pod číslem. 4. Přírodovědec T. Ivanauskas a několik litevských názvů ptáků z dalekých krajů Náš slavný přírodovědec prof. T. Ivanauskas hodně cestoval. Své cestovní zážitky popsal v několika knihách, např.: „Zápisky přírodovědce“ (V., 1982), „Tři měsíce v Brazílii“ (K., 1931 a V., 1960), „O zvířatech a ptácích“ (V., 1956), „Ptáci světa“ (V., 1971) aj. V jeho knihách najdeme zajímavé novotvary – názvy ptáků z dalekých krajů. Stručně probereme některé termíny, které užíval, zejména ty, jež by ještě bylo třeba upřesnit. Ve „Slovníku litevského jazyka“ má slovo petrėlis pouze jeden význam: označovala se jím beruška. Toto slovo však mělo i další význam. T. Ivanauskas (a nejen on) petreliu nazýval také malého mořského ptáčka (Oceanodroma leucorrhoa). Když se blíží bouře, objevuje se poblíž lodí a býval považován za předzvěst bouře. Termín má bezpochyby biblický původ – vznikl ze jména sv. Petra. Ptáček totiž jako by běhal po vodní hladině a opíral se nožkami o hřebeny vln. Dělá to proto, že lodní šroub, zvláště za bouře, vynáší na hladinu mnoho drobných živočichů, jimiž se tito ptáčci živí. Tento termín je bezpochyby třeba považovat za normativní a užívat jej. Na pobřeží Atlantiku a dalších oceánů žijí ptáci téměř velikosti husy, dnes již značně zdecimovaní. T. Ivanauskas o nich napsal: „Do řádu veslonohých patří také čeleď terejovitých (Sulidae). Název „sula“ je vypůjčen ze staré skandinávštiny a jeden z nejznámějších druhů (S. bassana) dostal jméno podle ostrova Bass Rock, ležícího nedaleko východního pobřeží Skotska. V některých jazycích (němčině, polštině, ruštině) se tito ptáci nazývají blázny. Toto nešťastné pojmenování vzniklo proto, že se z velké výšky vrhají se složenými křídly jako kámen do vody, aby chytili rybu. V litevštině dosud pro tohoto ptáka nemáme název, proto navrhuji pojmenování „padūkėlis“, které není hanlivé a lépe odpovídá tomuto ptákovi 108 odvážnému chování“2. Slovo padūkelis užívané v tomto významu není ve „Slovníku litevského jazyka“. Tento termín je poměrně běžný. Zvláštnost chování ptáka, která se považuje za rozlišovací znak pojmu, není jeho „hravost“, jak by se mohlo zdát z motivace slova padūkelis. Proto bychom navrhovali nazývat tohoto ptáka jiným termínem (např. narūnpaukštis apod.). V Kanadě žije pták příbuzný drozdům Dumetella carolinensis. T. Ivanauskas mu říká kačstrazdu (jeho hlas prý připomíná kočičí mňoukání). Takový novotvar je nesprávný. Česky je lepší nazývat ho termínem katstrazdis. V Jižní Americe žije čeleď ptáků z řádu šplhavců, kterou T. Ivanauskas označuje termínem medaus rodytojai (Indicatoridae). Jsou to ptáčci velikosti vrabce, kteří mají velmi rádi plod ploskochodého hmyzu. T. Ivanauskas o nich píše: „Chce-li se ptáček dostat k včelímu hnízdu, využívá pomoci jiných – ptáka medozvěstky křiklavé nebo člověka. Když pták najde včelí hnízdo, zvláštním hlasem volá a drží se poblíž člověka, postupuje k místu, kde je hnízdo, až nakonec dosáhne cíle. Takto může vést člověka asi 1000 metrů; pak se zastaví a čeká, až bude med odebrán a jemu zůstane plod“3. Na jiném místě téže knihy T. Ivanauskas tohoto ptáka nazývá medvedžiu (s. 148). Oba termíny (jak medaus rodytojas, tak medvedis) jsou poměrně běžné. Domníváme se, že název tohoto ptáka by bylo lepší vytvořit od slova korys, tedy koriapaukštis apod. Slovo bitininkas je již obsazeno, neboť se jím označuje jiný ptáček, který občas zalétá do Litvy – Merops apiaster. V Eurasii jsou rozšířeni velcí draví ptáci – supi. Živí se mršinami. Jeden jejich druh – palšasis grifas (Gyps fulvus) – je popsán také v „Litevské fauně“ (V., 1990). Největším zástupcem jejich podčeledi je avėdra (Gypaëtus barbatus). Tento termín je vytvořen stejně jako slova žuvėdra, žmogėdra. Jiná podobná složená slova skruzdėda (nikoli skruzdėdra), pelėda (nikoli pelėdra) jsou utvořena trochu jinak. Proč? Nestala se tu snad nějaká chyba? Ne, všechno je pravidelné. Slova 2 Ivanauskas T. Pasaulio paukščiai. V.:Vaga, 1971. P. 44–45. 3 Ivanauskas T. Tamže. S. 203. 109 ryb-o-žrav-ý a mrav-žrav-ý vytvořit současně utvořením složeného slova a přidáním přípony. Ornitologické termíny mravenečník a rybák jsou tedy zcela správné. Za normativní by se však neměla považovat varianta aviedra užívaná T. Ivanauskasem4. Kazimieras GAIVENIS 4 Ivanauskas T. Tamtéž. S. 66. 110