Terminų aiškinimas mokslo populiarinamuosiuose tekstuose

Ona PETRĖNIENĖ Vilniuská pedagogická univerzita VYSVĚTLOVÁNÍ TERMÍNŮ V POPULARIZAČNĚ-VĚDECKÝCH TEXTECH Popularizačně-vědecké texty určené široké veřejnosti¹ obvykle jednoduše a srozumitelně seznamují s nejaktuálnějšími a nejzajímavějšími vědeckými poznatky: s nejnovějšími myšlenkami, objevy apod. Nejdůležitější funkcí těchto textů je „předat odborné informace, a aby byly přitažlivé – obléknout je do šatu obraznosti a emocí, tj. usilovat také o působivost a přesvědčivost“ (Župerka 1997: 83) – vedle funkce sdělovací se realizuje i funkce expresivní a apelová. Ve snaze působit na adresáta a zaujmout ho nastolenými problémy se jazykové prostředky užívají nestandardně a tvořivě, s využitím každodenních situací. Věcná přesnost, logičnost a spolehlivost faktů jsou v popularizačně-vědeckých textech neoddělitelné od názornosti, emocionality a subjektivního hodnocení. Na rozdíl od odborného textu, jehož adresát počítá s kvalifikovaným specialistou na stejné úrovni, který dokáže „myslet v abstraktních kategoriích, syntetizovat složité vědecké informace a tvořivě si je osvojovat“ (Bitinienė 1997: 27), je adresát popularizačně-vědeckých textů připravován k tomu, aby správně pochopil předkládané in- ¹ Popularizace vědy se v Litvě začala intenzivněji rozvíjet na konci 19. století a v prvních desetiletích 20. století. V tomto období publikovali články popularizující vědu, v nichž se „populárním způsobem vysvětlovaly základy různých věd a seznamovalo se s termíny potřebnými pro všeobecné vzdělání“ (Palionis 1995: 268), J. Adomaitis (Šernas), P. Avižonis, J. Basanavičius, K. Būga, J. Jablonskis, A. Janulaitis, J. Šliūpas, P. Vileišis a mnoho dalších tehdejších vědců. Popularizaci vědy se věnuje neméně pozornosti i dnes – ve snaze uspokojit intelektuální potřeby společnosti nabývá stále většího významu. V závislosti na možném věku, vzdělání apod. adresáta lze k popularizačně-vědeckým textům přistupovat různě. Tento článek se při přehledu častějších způsobů vysvětlování termínů opírá o texty určené širokému publiku. Většinu zkoumaných textů tvořila série Mokslo naujienos visiems. 42 formaci. Snaží se předvídat všechny složky vědeckého výkladu, kterým by adresát nemusel rozumět, a hledají se způsoby, jak je vysvětlit. V uvedených textech se vyhýbá abstraktnosti – každé tvrzení se usiluje podložit známými fakty a ilustrovat konkrétními příklady. Zvláštní pozornost se věnuje termínům, protože jejich velké množství nebo nevhodné užívání ztěžuje porozumění textu a omezuje možnosti adresáta zajímat se o vědecké novinky. Termíny – nejdůležitější a nejinformativnější část slovní zásoby vědeckého jazyka – se užívají ve všech variantách odborného stylu2 (realizuje se stylový rys – věcná přesnost), v každé z nich však fungují odlišně3. Vzhledem k neurčitému adresátovi se v popularizačně-vědeckých textech uvádějí pouze ty termíny, bez nichž se nelze obejít. Přednost mají termíny jednotlivých vědních oborů, které se již v jazyce ustálily; nové a pochybné termíny se odmítají a novotvary se obvykle netvoří4. Všechny termíny užívané v popularizačně-vědeckých textech lze rozdělit na termíny, které nevyžadují dodatečné vysvětlení, a termíny, jimž by adresát bez dodatečného vysvětlení nemusel porozumět nebo by jim mohl porozumět nesprávně. V popularizačně-vědeckých textech se nevysvětlují obecné kategoriální pojmy, které jsou stejně důležité pro všechny vědy (např., 2 A. Bitinienė na základě „nelingvistických faktorů odborného stylu, zejména neustále se měnících cílů komunikačního aktu chápaného v širokém smyslu, specifik vzájemných vztahů účastníků a fungování reálných textů v oblasti vědecké činnosti“ (Bitinienė 1997: 27) rozlišuje tři hlavní podstyly odborného stylu – teoretický (speciální), učební a metodický – a popularizační podstyl, který podle badatelky patří k periferii odborného stylu. 3 Atsižvelgdamas į terminų funkcionavimą tekste, V. Leičikas (Лейчик 1990: 82) pateikia tokią tekstų klasifikaciją: terminų kuriamieji (tekstai, kuriuose aprašomos naujos teorijos, koncepcijos, nauji išradimai ir atradimai, kt.), terminų vartojamieji (antriniai informaciniai dokumentai, mokslo populiarinamieji, publicistikos tekstai, kt.) ir terminų įtvirtinamieji (terminų žodynai, enciklopedijos, kt.) tekstai. 4 Terminologų teigimu (žr. Gaivenis 2002: 27), kiekvienas abejotantis dėl vieno ar kito termino turi teisę kurti savo naujadarą, tačiau tikėtina, kad nauji ar mažai žinomi terminai gali atitolinti mokslo populiarinamuosius tekstus nuo sudėtingesnių mokslinių tekstų, kurių pagrindą sudaro standartizuoti ar atitinkamų institucijų aprobuoti terminai. 43 desnis, hypotéza, metoda, vývoj, vztah, systém aj.) nebo termíny konkrétních vědních oborů, které by adresát měl znát ze všeobecného vzdělání. Jde o základní pojmy různých oblastí zahrnuté do všeobecných vzdělávacích programů. Například v populárně-vědeckých textech o jazykovědě není třeba dodatečně vysvětlovat termíny označující názvy hlásek (např. balsis VanagMVP 82, priebalsis VanagMVP 82), slovních druhů (např. daiktavardis KeinTA 69) nebo částí slova (např. galūnė KeinTA 19, priesaga VanagMVP 65, šaknis VanagMVP 67); v populárně-vědeckých botanických textech se nevysvětlují názvy dobře známých rostlin (např. notrelė JankevRGA 11, pakalnutė JankevRGA 24), látek (např. chlorofilas JankevRGA 9) či procesů (např. fotosintezė JankevRGA 9) a podobně. Podrobněji se nevysvětlují ani termíny, pro něž je charakteristická sémantická přesnost a zřejmá motivovanost; některé složené či odvozené termíny (kompozita), jejichž význam odhaluje vnitřní forma samotného termínu, lze pochopit poměrně snadno, např.: maitinamoji terpė RimkSBP 7 nebo žvaigždėlapis SviderskŽ 11, ilgaamžiškumas SkliutKI 5 a další. Samozřejmě vždy zůstává možnost, že adresát uvedeným termínům neporozumí. Mnohem horší však je, když se v populárně-vědeckých textech nevysvětlují málo rozšířené termíny užívané pouze v odborné literatuře, které bez dodatečného vysvětlení zůstávají adresátovi nesrozumitelné. Terminas „jau pačia savo sandara turi teisingai orientuoti vartotojus“ (Keinys 1980: 32), tačiau kartais vidinė termino forma adresatą gali klaidinti. Tokiais atvejais adresantas ne tik bando iškelti požymius, kurie gali likti nepastebėti, bet ir stengiasi numatyti termino suvokimo klaidas ir netikslumus. Pvz.: Pirčiupių – Valkininkų pušynuose vasarą nesunku aptikti rausvais žiedais žydinčią gvazdikinių šeimos rūšį – lietuvinę naktižiedę. Nedaug yra rūšių, kurios pasaulio botanikams (juk lotynų kalba yra tarptautinė mokslo kalba ir kiekviena augalų rūšis turi lotynišką vardą) primena Lietuvą. Ir nebūtinai šios rūšys turi būti išplitusios tik Lietuvoje. Pakako, kad jas pirmąkart aprašė botanikai, dirbę Lietuvoje ir tą vardą pasiūlė. Lietuvinė naktižiedė auga tik Pietų Lietuvoje, Baltarusijoje, Lenkijoje, Ukrainoje JankevRGA 29–30. Sakalas keleivis. Sakalas keleivis visai nekeliauja; jis sėslus paukštis. Dalis paukščių net lieka žiemoti ten, kur perėjo, o išskridusieji paprastai 44 se vrací do starého hnízda BalaševIRK 52. Z obavy, že by adresát mohl předložené termíny interpretovat po svém, se vysvětluje jejich skutečná motivace a usiluje se o co nejpodrobnější objasnění jejich skutečného významu. V populárně-vědeckých textech se největší pozornost věnuje specifickým termínům konkrétních vědních oborů. Aby byly předkládané informace dostupné každému, kdo se s nimi chce seznámit, hledají se způsoby, jak tyto termíny vysvětlit jednodušeji a srozumitelněji5. Jedním ze způsobů vysvětlování termínů, který se nejčastěji používá v populárně-vědeckých textech různých zaměření, je definice předmětu, jevu či děje, který termín označuje. Vychází se z částečné definice: nesnažíme se vyjmenovat všechny vlastnosti objektu označovaného termínem, pozornost se soustředí na rys, který je v konkrétním kontextu nejdůležitější6. Např.: Mohylová hradiště jsou pevnosti určené k ochraně života obyvatel okolí GimbutBPL 116. Cholesterol je látka nezbytně potřebná k udržení normálních životních funkcí SkliutKI 28. Samotná formulace definice může být i jiná: spojovací výraz7 lze vyjádřit slovy tedy nebo nazývá se; ustupuje se od přísné struktury definice (vysvětlení se více podobá vyprávění). Např.: Často se spolu s houbami vyvíjejí bakterie a naopak. Takové vzájemné soužití se nazývá synergismus Lu- 5 Způsoby vysvětlování termínů podrobně rozebrali lingvisté z jiných zemí – L. Batašiova (Баташёва 1985), I. Kvitko (Квитко 1976), E. Lazarevič (Лазаревич 1978), E. Nikitin (Никитин 1970) a mnozí další. V Litvě je tato oblast dosud málo prozkoumaná. 6 Srovnejme: Ve Slovníku cizích slov je termín elektrolitas definován jako „látka, jejíž molekuly se po rozpuštění nebo roztavení rozkládají na ionty (roztoky solí, kyselin a zásad, roztavené soli atd.)“ (TŽŽ 1969: 205). V populárně-vědeckém textu o fyzice nacházíme toto vysvětlení daného termínu: „elektrolyty jsou roztoky kyselin, zásad či solí obsahující pohyblivé ionty – nositele elektrického proudu“ (DavidavGJP 20). Tento text pojednává o elektrochemických reakcích a kladně i záporně nabitých iontech, proto podle názoru autora není vůbec důležité, jak se určitá látka rozkládá na ionty – zda rozpouštěním, tavením apod. V definici se ponechává pouze to, co napomáhá porozumění dané situaci. 7 Rozlišují se tři části tvořící definici: „definovaná výrazu (definiendum), definující výraz (definiens) a spojovací výraz (vyjádřený slovy je, tedy, znamená). Definice je rovností definované a definující části“ (VLE 2001: 645). 45 gauskB 6. Smlouva může stanovit, že státy, které ji nepodepsaly, k ní mohou přistoupit později. Takové přistoupení se nazývá akcesí nebo adherencí LydekPPKS 138. Definice jako způsob vysvětlování významu termínu se používá ve všech podstylech odborného stylu (velmi často slouží jako prostředek zavádění nových termínů), v populárně-vědeckých textech však může být doplněna hodnotícími prvky, které nejsou vlastní odbornému jazyku. Např.: Nikl je bílý kov se žlutavým odstínem. Je tvrdý a dobře se leští. Výrobky pokryté lesklým nebo matným leštěným niklem vypadají velmi pěkně DavidavGJP 34. Z takových dědičných onemocnění lze uvést fenylketonurii. Jde o onemocnění způsobující mentální retardaci, které se nyní úspěšně léčí vhodnou dietou SinkGLŽ 5. Při podrobnějším popisu objektu, o němž se pojednává, mizí standardizovanost i vědecká přísnost – oficiální komunikační situace přechází v důvěrnější rozhovor. Poměrně často se termíny vysvětlují odhalením jejich původu. Uvedení původu pomáhá pochopit užití termínu a umožňuje nahlédnout do jeho podstaty. V závislosti na objektu označovaném termínem jsou možné dva způsoby vysvětlení původu: 1) uvádí se historie vzniku termínu, např.: Na počátku 20. století se Balty začali nazývat jménem Aistů. Toto jméno bylo převzato od římského historika Tacita, v jehož díle „Germania“ (98 n. l.) se zmiňují Aesti, kmen Aestiorum, lidé žijící na východním pobřeží Baltského moře (podle Tacita „na pravém břehu Svebského moře“). Lidi hovořící baltskými jazyky by bylo asi správnější nazývat Aisty než umělým jménem Balti, není však jasné, zda jím Tacitus označoval všechny Balty, Prusy, nebo pouze ty, kteří žili kolem Aistmars GimbutBPL 12. Z pravěkých kovů – cínu a olova – byla roku 1839 poprvé na světě vytavena antifrikční slitina babit (pojmenovaná po svém objeviteli, inženýru Babbitovi). Tato slitina se používá k výrobě kluzných ložisek JanulMM 11; 2) uvádí se, z kterého jazyka termín pochází a jaká je jeho motivace8. Např.: Nyní již máme syntetické inhibitory nazývané 8 V lingvistické literatuře se tento způsob vysvětlování termínů často nazývá etymologie termínu (viz Куликова, Салмина 2002: 149). 46 retardanty (angl. „retard“ – zpomalovat, bránit). Jsou to fyziologicky aktivní látky, které rovněž regulují růst rostlin. Zpomalují růst stonků, ovlivňují fotosyntézu, látkovou výměnu, kvetení rostlin a další růstové procesy ŠimkKPAA 15. V roce 1941 skupina amerických vědců poprvé izolovala z listů špenátu vitamin B₉, nazývaný také kyselina listová (lat. „folium“ – list). Vyrábí se pouze v listech rostlin ŠimkKPAA 19. Tím, že adresát odhaluje původní význam, nejen ukazuje průhlednost významu termínu, ale také pomáhá zapamatovat si složitější termín. Zároveň se snaží vyprávět o jevu, který dal termínu vzniknout. Tento způsob vysvětlování termínů však není příliš úspěšný – historie vzniku termínu ne vždy vysvětluje termín samotný a bez znalosti uvedeného jazyka může být navíc obtížné zapamatovat si odhalenou motivaci. Možná právě proto je původ termínu často pouze doplňující informací v závorkách vedle podstatně širšího výkladu pojmu. V populárně-vědeckých textech lze oba způsoby výkladu původu termínu použít vedle sebe – v jedné větě. Takové užití je často dáno snahou adresáta vysvětlit synonymní termíny. Jak již bylo zmíněno, o tom, jaký výklad původu termínu se zvolí, rozhoduje samotný pojmenovávaný objekt. Např.: Další obdobnou formou chudokrevnosti, kterou v malarických oblastech trpí desítky milionů lidí, je Kulioova anémie (pojmenovaná podle příjmení lékaře) neboli talasémie (z řeckých slov „thalassa“ – moře, což označuje, že se vyskytuje v pobřežních oblastech, a „haima“ – krev) SinkGLŽ 40. Zaměření na původ termínu je typické i pro odborné vědecké a vzdělávací texty, avšak v populárně-vědeckých textech se po uvedení odkazu na zdroj původu neusiluje o zachování věcného tónu vyjadřování – výklad může pokračovat příklady z každodenních situací. Např.: V širším smyslu se různým změnám všech kovů způsobeným vnějším prostředím říká koroze kovů. Samotný termín „koroze“ je latinského původu a označuje rozrušování a rezivění kovové slitiny či kovového výrobku. Korodují dokonce i měděné a mosazné předměty. Pokrývá je nikoli nahnědlá rez, ale nazelenalý povlak. Podobný povlak se tvoří i na stříbrných mincích a předmětech, protože stříbro se obvykle taví s mědí. Hliník, zinek a 47 olověné výrobky také korodují. Stačí v hliníkovém hrnci naložit okurky nebo v něm několik dní nechat kyselé zelí a vyvařená nádoba se postupně proděraví. Kov má tedy velkou nevýhodu – koroduje DavidavGJP 5–6. Praktická zkušenost adresáta či adresanta (např. zmíněné nakládání okurek nebo zelí v hliníkovém hrnci) může být zařazena jako doplňující, velmi působivý materiál. V populárně-vědeckých textech se k vysvětlování termínů poměrně často využívají každodenní situace. Např.: Na počátku 20. století si mladý americký vědec T. Morgan vybral pro genetický výzkum octomilku – drozofilu. Tuto mušku jsme už všichni viděli: ve spížích a sklepech poletují kolem sklizeného ovoce, vína a kvasících marmelád hejna drobných mušek. To je ta slavná drozofila, jejímuž výzkumu zasvětili celý život (=věnovali) tisíce vědců SinkGLŽ 11. Kombinace složek vědeckého a hovorového stylu odhaluje osobitost populárně-vědeckých textů. V populárně-vědeckých textech je možné vysvětlovat termíny pomocí synonym⁹ užívaných v jiných typech textů. Synonyma se nejčastěji používají k vysvětlení mezinárodních termínů – vedle nich se uvádějí varianty rozšířenější v daném jazyce. Např.: Tato porucha látkové výměny se nijak zvlášť neprojevovala, dokud se v roce 1903 nezačaly jako léky na spaní používat barbituráty: barbital, fenobarbital (čtenářům jsou možná známější pod názvy veronal a luminal) aj. SinkGLŽ 42. Jedinou chemickou látkou, která může v tomto systému poskytovat energii, je vodík. Jeho elektro- 9V příkladně uspořádané terminologii je synonymie omezena na minimum – usiluje se o to, aby byl každý pojem označován pouze jedním termínem. Synonymních termínů je však mnoho. Příčiny jejich vzniku podrobně rozebral St. Keinys (Keinys 1980). Podle něj synonyma vznikají v důsledku nejednotné terminologie; vlastní termíny se tvoří proto, že autoři neznají termíny užívané jinými autory, nevyhovují jim nebo jim nedůvěřují – to vše vede ke vzniku mezinárodních i čistě litevských synonymních termínů. Kromě toho „vzniká jisté množství synonymních termínů tehdy, když se vedle slov zlidovělých či spisovných, která získala terminologický význam, vytvářejí ještě novotvary nebo kalky“ nebo „když se vedle dvouslovných či víceslovných složených termínů v jednotlivých případech tvoří kratší, nezřídka jednoslovné termíny“; „stává se také, že synonymní termíny vznikají při hledání správnějšího vyjádření“ (Keinys 1980: 100, 101). 48 naše biologické katalyzátory neboli enzymy přenášejí do molekuly kyslíku JasaitGE 9; stejně tak i litevské ekvivalenty, např.: V tábořištích z tohoto období se nacházejí harpúny, rybí kosti, skořápky ořechů, skořápky vodních ořechů, kořeny kapradin, ptačí kosti aj. GimbutBPL 28. To jsou znamení životní energie a její obnovy, zásadní v ženském chthonickém (zemském) a lunárním (měsíčního cyklu) systému symbolů GimbutBPL 33. Termíny se tak vysvětlují, aniž by se zvlášť zdůrazňovaly. Jiný způsob vysvětlování synonymních termínů, při němž se vedle litevského uvádí mezinárodní termín10, je více zaměřen na odborníka v daném vědním oboru – kvalifikovaného adresáta: litevské slovo je jako termín obvykle nové, proto se uvádí také mezinárodní ekvivalent užívaný v odborné literatuře, který však není příliš rozšířený. Lze předpokládat, že pro laika má takové vysvětlení didaktickou povahu – lze očekávat, že jakmile se adresát s termínem seznámí, snáze jej pochopí i v jiném vědeckém textu. Např.: Abychom lépe pochopili, proč se věnuje tolik pozornosti faktorům vyvolávajícím mutace, je třeba zmínit příčiny přirozené (spontánní) mutability organismů a na chvíli se přenést do dávné minulosti LekeveEG 14. Proces koroze se zesiluje, pokud se na povrchu vyvíjejí nikoli jeden, ale několik druhů mikroorganismů, například bakterie a mikroskopické houby (mikromycety) LugauskB 6. Bylo zjištěno, že synonyma se obvykle uvádějí jako připomenutí známého termínu, který byl vysvětlen dříve v textu, nebo když je termín užit jen příležitostně. Termíny se názorně a působivě vysvětlují pomocí metafor a přirovnání. Metafory lze používat také jako synonyma – „vyčleňuje se séma, která metaforu přibližuje široce užívaným synonymům“ 10V jazyce některých vědních oborů (např. botaniky, medicíny aj.) jsou poměrně častá také latinská slova či slovní spojení. Např.: Na polyetylenu rostou a vyvíjejí se mikroskopické houby, zejména rody štětičkovců (Penicillium) a kropidláků (Aspergillus) LugauskB 14. Například hemolytický streptokok (Streptococcus haemolyticus) nemá bičíky, o které některé bakterie mohou dočasně přijít RimkSBP 12. Latinský ekvivalent se v populárně-vědeckých textech obvykle uvádí v zájmu přesnosti. Považovat takové užití za způsob vysvětlování termínů v populárně-vědeckých textech určených široké veřejnosti není přesné. 49 eilutės“ (Batašėva 1985: 142). Pvz.: Ilgiau stebėdami dangų, išvysite „krintančių žvaigždžių“ – meteorų, sen bei ten žvaigždžių fone skriejančių dirbtinių Žemės palydovų, o gal ir įspūdingą žalsvai rausvais atspalviais vilnijančią šiaurės pašvaistę SviderskŽ 19. Kaip matyti, termino meteoras sinonimu vartojamas metaforinis junginys „krintanti žvaigždė“, turintis realizuotą semą „tvykstelėti“ ir tikslinamas pažyminiu „krintanti“, yra visiškai galimas termino reikšmės aiškinimas11. Arba: Pastaruoju metu išskirta daugiau kaip 40 giberelinų (grupė augimą skatinančių hormonų; iš jų geriausiai ištirta ir veikliausia yra giberelino rūgštis) – augalo stiebo augimo „kontrolierių“ ŠimkKPAA 14. Saulės gelmės yra milžiniškas branduolinių reakcijų katilas, kuris sunaudoja vandenilį ir gamina helį JuškMŽS 12. Mokslo populiarinamuosiuose tekstuose metafora, kaip papildomas aiškinimo elementas, gali atlikti ir kitą funkciją – padėti atskleisti terminu įvardyto reiškinio ar proceso reikšmę. Akivaizdi orientacija į buitinio stiliaus metaforizaciją – „juntame artimumą kalbamiajam daiktui, tiesioginį kalbėtojo sąlytį su juo“ (Župerka 1997: 62). Pvz.: Jau šio šimtmečio pradžioje mokslininkams buvo žinoma dar viena augalų „mėgstama“ medžiaga, nuo kurios gerėja jų „apetitas valgant“ azotą. Šios medžiagos – vitamino B6 (piridoksino) – išaiškinimui pagrindus padėjo amerikietis A. Maisteris ŠimkKPAA 18–19. Tokia vartosena padeda sudaryti įspūdį, kad tekstas nėra sudėtingas, kad jį gana lengva suprasti, nes informacija pateikiama tiesiogiai ir paprastai. Princip dostupnosti lze realizovat také pomocí přirovnání, která se v popularizačních textech nejčastěji opírají o dobře známé objekty a jevy. Např.: Radiaci indukovanou mutagenezi lze 11 V popularizačních textech se metafory nebo metaforická spojení často vyznačují uvozovkami. Někteří autoři používají uvozovky, aby se vyhnuli odpovědnosti za nepřesnou a stylisticky nemotivovanou metaforizaci (Пахутин 1988: 23; srov. Abaravičius 2002: 210–211), avšak v popularizačních textech se jimi nejčastěji vyznačují „autorské metafory – nová, nečekaná srovnání pojmů“ (Marcinkevičienė 1991: 19). Není pochyb o tom, že takové přehnané užívání uvozovek je nevhodné – „uvozovky u autorské metafory ubírají část jejího kouzla a svěžesti asociací“ (Marcinkevičienė 1991: 20). Ve většině případů by se v popularizačních textech měly uvozovky používat střídměji a obezřetněji. 50 lze přirovnat k vrcholku ledovce vyčnívajícímu nad hladinu vody. Stejně jako se většina ledovce skrývá pod vodou, tvoří hlavní mutagenní nebezpečí chemické sloučeniny, ačkoli na chromozomy nepůsobí tak silně jako záření SinkGLŽ 26. Nebezpečná je bodová koroze. Často je pouhým okem sotva viditelná a proniká hluboko do kovu. Obrazně řečeno, kov je jako by propichován ostrou jehlou. Takovou korozní erozi podporují vznikající galvanické mikroelementy, jejichž aktivnější části se rozpouštějí DavidavGJP 10. Takové asociace „umožňují lépe pochopit a odpovídajícím způsobem si osvojit novou látku“ (Полищук 1977: 17). Užívání jazykových prostředků, které nejsou typické pro odborné texty – metafor a přirovnání –, svědčí o lingvistické svébytnosti popularizačních textů. V popularizačních textech lze používat také méně tradiční způsoby vysvětlování termínů – při výkladu termínu lze využít neverbální prostředky vyjádření, například grafy, schémata, obrázky aj. Např.: Pro ně (hradiště – O. P.) je charakteristická hřebenová keramika (říká se jí hřebenová neboli rýhovaná proto, že stěny nádob se uhlazovaly svazkem trávy) (obr. 31) GimbutBPL 64–65. Když adresát vidí příklad hřebenové keramiky, snáze pochopí předkládané informace. Jak bylo možné se přesvědčit z uvedených příkladů, v popularizačních textech se termíny často vysvětlují několika různými způsoby, nikoli pouze jedním. Autoři se nespokojují ani s pouhým vysvětlením termínu – snaží se, aby si jej adresát zapamatoval. K tomu se používají různé prostředky: opakování, připomenutí apod. Např.: Z litevských jezer vymizel vodní ořech – agar JankevRGA 12. Dále v textu: Již zmíněný agar (v Litvě vyhynulý) se dosud vyskytuje v jezerech Lotyšska a Běloruska JankevRGA 14. Opakovaný termín již není podrobněji vysvětlován. Užívání termínů v popularizačních textech umožňuje hovořit také o determinaci – přeměně termínů v běžná slova. Jednou z podmínek determinace je totiž to, že „termín musí být široce rozšířený a známý nejen odborníkům“ (Gaivenis 1997: 7). Bohužel je obtížné posoudit, nakolik mohou popularizační texty tento složitý proces ovlivnit – k formulování závažnějších závěrů by bylo zapotřebí podrobnějšího výzkumu. 51 Závěry 1. Termíny používané v popularizačních textech určených široké veřejnosti lze rozdělit na termíny, které nevyžadují další vysvětlení, a termíny, jimž adresát bez dodatečného vysvětlení nemusí porozumět nebo je může pochopit nesprávně. 2. V popularizačních textech se nejčastěji nevysvětlují obecné kategoriální pojmy, které jsou stejně důležité pro všechny vědy, ani termíny jednotlivých vědních oborů dobře známé ze všeobecného vzdělání. Podrobněji se nevysvětlují ani některé víceslovné či složené termíny, jejichž význam odhaluje vnitřní forma samotného termínu. 3. V popularizačních textech je věnována zvláštní pozornost specifickým termínům jednotlivých vědních oborů – hledají se způsoby, jak tyto termíny vysvětlit jednodušeji a srozumitelněji. Termíny lze vysvětlovat: 1) uvedením definice předmětu, jevu nebo činnosti, které termín označuje, 2) objasněním původu termínu, 3) synonymy, 4) obraznými jazykovými prostředky – metaforami a přirovnáními, 5) neverbálními prostředky vyjádření: grafy, schématy, obrázky aj. Termíny se nejčastěji vysvětlují několika různými způsoby, nikoli pouze jedním. 4. Způsoby vysvětlování termínů používané v popularizačních textech bývají často analogické těm, které se používají v odborných textech, mohou se však lišit jazykovými prostředky vyjádření. Výběr jazykových prostředků v popularizačních textech může navíc záviset také na takových mimojazykových faktorech, jako je věk adresáta nebo složitost předkládaného materiálu. ŠALTINIAI BalaševĮRK – Balaševičius B. 1977: Įrašytas į Raudonąją knygą, Vilnius. DavidavGJP – Davidavičius E. 1979: Galvanotechnika ir jos panaudojimas, Vilnius. GimbutBPL – Gimbutienė M. 1985: Baltai priešistoriniais laikais; Vilnius. JankevRGA – Jankevičienė R. 1978: Retieji globotiniai augalai, Vilnius. JanulMM – Janulis V. 1986: Metalai ir mes, Vilnius. JasaitGE – Jasaitis A. 1978: Gyvybės energetika, Vilnius. JuškMŽS – Juška A. 1966: Mūsų žvaigždė – Saulė, Vilnius. 52 KeinTA – Keinys St. 1980: Terminologijos abėcėlė, Vilnius. LeckevEG – Leckevičius R. 1980: Ekologinė genetika, Vilnius. LydekPPKS – Lydecka A. 2002: Protokolo pagrindai kiekvienam..., Vilnius. LugauskB – Lugauskas A. 1983: Biokorozija, Vilnius. RimkSBP – Rimkūnas A. 1983: Slėpiningas bakterijų pasaulis, Vilnius. SinkGLŽ – Sinkus A. 1979: Genai, ligos, žmogus, Vilnius. SkliutKI – Skliutauskas J. 1979: Kaukazo ilgamečiai, Vilnius. SviderskŽ – Sviderskienė Z. 1983: Žvaigždynai, Vilnius. ŠimkKPAA – Šimkūnas R. 1980: Kaip padidinti augalų apetitą, Vilnius. VanagMVP – Vanagas A. 1982: Mūsų vardai ir pavardės, Vilnius. LITERATŪRA Abaravičius J. 2002: Skyrybos stilistika, Vilnius. Баташёва Л. А. 1985: Некоторые принципы подачи терминов в научно-популярной литературе (на материале лингвистических работ). – Вопросы стилистики: Стилистика художественной речи, Саратов, 134–148. Bitinėnė A. 1997: Funkciniai stiliai: sakinio ligis ir struktūra, Vilnius. Gaivenis K. 1997: Terminizacija ir determinizacija. – Terminologija 4, 4–7. Gaivenis K. 2002: Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys, Vilnius. Keinys St. 1980: Terminologijos abėcėlė, Vilnius. Куликова И., Салмина Д. 2002: Введение в металингвистику (лингвистическая терминология в коммуникативно-прагматическом аспекте), Санкт-Петербург. Квитко И. С. 1976: Термин в научном документе, Киев. Лазаревич Э. А. 1978: Искусство популяризации науки, Москва. Лейчик В. М. 1990: Особенности функционирования терминов в тексте. – Филологические науки 3, 80–87. Marcinkevičienė R. 1991: Kabutės: būtinybė ar balastas. – Gimtoji kalba 8, 18–20. Никитин Е. П. 1970: Объяснение – функция науки, Москва. Пахутин П. И. 1988: Слова в кавычках в научном тексте. – Сложные синтаксические конструкции и их текстообразующая функция, Алма-Ата, 20–24. Palionis J. 1995: Lietuvių rašomosios kalbos istorija, Vilnius. Полишук Г. Г. 1977: Приёмы научно-популярного изложения, Москва. TŽŽ 1969: Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius. VLE 2001: Visuotinė lietuvių enciklopedija 1, Vilnius. Župerka K. 1997: Stilistika, Šiauliai. 53 EXPLANATION OF TERMS IN POPULAR SCIENCE TEXTS Summary Terms used in popular science texts addressed to the mass reader could fall into two groups: those that need no additional explanation and those that might be misunderstood or not understood by the addressee without additional explanation. Common categorial concepts (e.g. hypothesis, method, law) equally important in all sciences and terms of separate sciences (e.g. names of sounds or parts of speech, etc.) that should be understood within one’s general knowledge need no additional explanation. Terms of precise semantics and clear motivation are also not explained exhaustively as the meaning of some compound or complex terms is revealed by the inner form of a term itself. In popular science texts the main focus is on specific terms of separate sciences, i.e. it is looked for the ways to make the explanation of terms as simple and understandable as possible. In popular science texts, terms can be explained by defining them (1), by revealing their etymology (2), by presenting synonyms (3), expressive means of language such as metaphors and similes (4), or non-verbal means of expression (e.g. diagrams, schemes, pictures, etc.) (5). Terms are frequently explained not by one but rather by several different ways. Ways of explaining terms in popular science texts are often analogous to those used in science texts, however, they may differ in means of linguistic expression. Selection of language means in popular science texts may depend on such non-linguistic factors as age of the addressee or composition of the material presented. Ona PETRĖNIENĖ Gauta 2003-10-20 Vilniaus pedagoginis universitetas Lietuvių kalbos katedra T. Ševčenkos g. 31, LT-2009 Vilnius 54