Kas esamybė, o kas reikiamybė – tikra ar formali

Co je esamybė a co reikiamybė – skutečnost, nebo formální kategorie JONAS KLIMAVIČIUS Institut litevského jazyka Jablonského gramatika z roku 1901: neveikiamasis būtinas veiksmažodis, v roce 1922 – reikiamybės, arba privalomybės, neveikiamasis dalyvis; na první pohled – prostá věc. Kdo se podívá pozorněji, ptá se, co by mohlo znamenat trūktina kalba; zda je lepší leistinasis, nebo leidžiamasis (nuokrypis, įtempis...); odkud se vzalo to pusėtinas. CO JE KATEGORICKÝ A CO LEXIKÁLNÍ VÝZNAM „Participia reikiamybės označují vlastnosti vyplývající z děje, který je třeba vykonat“ (LKG II 1971: § 563). To je však jen školní pravda; s tou se daleko nedostaneme, cesta normování vede přes hrboly a pařezy: „Některé útvary s příponou -tinas, -a nemají význam děje, který je třeba vykonat. Podobně jako mnohá příčestí trpného rodu přítomného času prostě označují vlastnosti spojené s často vykonávaným trvalým nebo možným dějem“, např.: neginčytini pavyzdžiai, stebėtinas pasaulis, neabejotinas pasakojimas (LKG II 1971: § 563). V Gramatice současné litevštiny (1994, 2006) jde už jen o „slovesný tvar reikiamybės (participium reikiamybės)“ (DLKG 1994: § 957), přičemž na význam se nahlíží ještě nověji: „V obecné litevštině se nejčastěji užívají tvary některých sloves s příponou -tin-, které nemají význam děje, jenž je třeba vykonat“, např.: abejotinas pasakojimas, būtinas reikalas, įtartinas žmogus, mirtinas pavojus, pageidautinas svečias, stebėtinas dalykas (DLKG 1994: § 957). V třídílné akademické gramatice bylo būtinas považováno prostě za přídavné jméno (LKG II 1971: § 563). Būtinas není to, „co musí být“, nýbrž to, „bez čeho se nelze obejít, velmi potřebné“ (DŽ 1993). Kromě toho už v díle Jazyk a dávnověk (1922) K. Būga poznamenal: „V žemaitském nářečí būtinas znamená totéž co ruské slovo совершенный (vollkommen, perfectus)“ (Būga RR II 1959: 122) – srov. būtinas 2. „celý, všeobecný, úplný, konečný“. Přinesl světu nezbytný pokoj (tj. klid) M. Valančius, būtinai: Aš būtinai negeru ir nerukau Šatės (LKŽ I₂ 1968). Terminologija | 2007 | 14 61 Původní kategorický význam reikiamybės se tedy často proměnil ve význam možnosti a některá častá slova této kategorie mají různé svébytné lexikální významy, zcela odtržené jak od reikiamybės, tak od možnosti. Existuje i proces opačného směru: „Příčestí trpného rodu přítomného času, které označuje vlastnost vyplývající ze zobecněného pasivního děje, často zároveň vyjadřuje i možnost vykonání tohoto děje“ (výsuvná postel, člověk, s nímž se lze domluvit, srozumitelný jazyk); „úzce s tím souvisí i význam účelu a vhodnosti“ (krmné řepy, obytná chalupa), a méně často (spíše v nářečích) „může mít také význam reikiamybės“: Proč chválit nechvalnou (nehodnou chvály) věc, Pagiriai, okres Kėdainiai (LKG II 1971: § 549–551). Zde je třeba říci: jazyk není mechanika (a to naštěstí, nikoli bohužel, protože jinak by ztuhla i myšlenka a vše by se zastavilo). Gramatika není každému po ruce, neuvádí všechna tato slova a lexikální významy také nejsou její oblastí. Slovník současné litevštiny (1993) proto slova, která mají nikoli význam reikiamybės a možnosti, nýbrž prostě esamybės, neuvádí v heslech sloves, ale samostatně; a podle toho je také vysvětluje: pochybný – „nepravý, nejasný, zpochybňovaný“ nepochybný – „nevyvolávající pochybnosti, skutečný“ žalostný – „vyvolávající lítost či politování“ ubohý – „vyvolávající lítost, chudý, nepatrný, špatný“ žalostný – „ubohý, chudý, těžký“ dostatečný – „dostatečný“ hrozný – „vyvolávající hrůzu“ záviděníhodný – „vyvolávající závist, velmi dobrý“ Ve výkladech významu některých takových slov se objevuje také složka možnosti: volitelný – „který lze zvolit, který je možné zvolit“ přijatelný – „který lze přijmout“ uvěřitelný – „kterému lze věřit“ Význam nutnosti zde nepochybně existoval (užívání participií nutnosti je minulostí, ne všechny dialekty je ještě mají), ale zanikl (proto už nejsou příliš obvyklé tvary abejojamas, pasibaisimas, pavydimas...). Není těžké najít ani společného jmenovatele této skupinky – nejde o slova odvozená od nějakého konkrétního, nýbrž od abstraktního děje, přesněji od sloves hodnotícího významu, ačkoli taková slovesa zdaleka neobsahuje všechna – význam nutnosti si ještě zachovávají girtinas, peiktinas, smerktinas, taisytinas, teiktinas, vartotinas, vengtinas... V DŽ 1993 jsou také nedůslednosti v uvádění: jestliže je uvedeno pasibaisėtinas, proč není 62 Jonas Klimavičius | Kas esamybė, o kas reikiamybė... obdivuhodný, odporný; jestliže existuje pravděpodobný, proč není uvedeno uvěřitelný (existuje pouze věrohodný „kterému lze věřit, pravděpodobný, spolehlivý“) a neuvěřitelný (existuje pouze neuvěřitelný 1. „kterému nelze věřit“; 2. „velmi velký, mimořádný“). V jednotlivých heslech DŽ 1993 se uvádí, byť nedůsledně, řada příčestí trpného rodu přítomného času. Některá jsou vysvětlena pouze odkazem (esamas dlv. → būti) nebo synonymy (kintamas „proměnlivý, nestálý“), někdy jsou lexikální významy podrobně rozčleněny (rašomasis dlv. 1. „kterým se píše“, 2. „na který se píše“, 3. „který se píše“), u některých se však uvádí významová složka možnosti nebo vhodnosti: ėdamas 1. „možný, vhodný k jídlu“, valgomas 2. „vhodný k jídlu“ (geriamas – není, rūkomas, uostomas – není), neginčijamas „který nelze odmítnout, jistý“ (ginčijamas – není), pakaltinamas „schopný chápat své činy, a proto odpovědný“. Dvojice participia nutnosti a příčestí trpného rodu přítomného času jsou v DŽ 1993 vzácné, jejich rozdíl (a) není zdůrazněn, nebo je dokonce (b) setřen: a) mirtinas 1. „přinášející smrt, hrozící smrtí“: mirtinas pavojus, mirtina liga, 2. „velmi velký“: mirtina neapykanta, mirtinas priešas (nesmiřitelný), mirtina tyla (úplné); mirtinai (nezbytně) reikia pinigų – mirštamas → mirti 1: mirštama liga (na kterou se umírá); mirštamai išsigandęs; také nemirštamas „nesmrtelný, věčný“: nemirštama garbė; dále mirtingas „ten, kdo musí zemřít, smrtelný“, zatímco nemirtingas 1. „který neumírá“, 2. „zůstávající navždy v paměti, věčný“: nemirtingi darbai [abstraktní termíny mají poměrně jasně odlišné významy – mirštamumas „poměr počtu úmrtí na danou nemoc k počtu lidí trpících touto nemocí“, zatímco mirtingumas „poměr počtu zemřelých k počtu obyvatel“]; vzácně mirtinis 1. → mirtis 1: mirtinis (smrtelný) smūgis, 2. „velký, nesmírný“: mirtinis priešas; b) įtartinas „podezřelý“ – įtariamas „vzbuzující podezření“. Normativní akademické gramatice je tedy věc už poměrně jasná, na normativním slovníku je ještě třeba zapracovat a užívání jazyka má k dokonalosti nejdále. V něm je několik opravdu nesnadných případů. NEDOSTATEČNÝ A NEDOSTÁVAJÍCÍ Spisovný jazyk je jazyková varieta, kterou je třeba pěstovat a kterou lze pěstovat. Ten, kdo jej pěstuje, nebo kodifikátor musí uvažovat systémově. Pokud běžní uživatelé spisovného jazyka někdy systém necítí a ponechávají mezery, je třeba jim rozhodně pomoci. DŽ 1993 uvádí trūkstamas 1. → trūkti, 2. „který má nedostatky“: Δ trūkstamieji veiksmažodžiai (nemající všechny tvary), trūkstamai paruošta ataskaita. Uvádí také pakankamas a pakankamai, vzácnější užtenkamai, uvádí užtektinai a Terminologija | 2007 | 14 6 3 třikrát častější než toto ganėtinai (DažnŽ 1998; ganėtinas – poměrně vzácné, stejně jako užganėdinti). V užívání spisovného jazyka se vyskytují také trūktinas, trūktina, trūktinai, normativní slovník je však neuvádí, ačkoli uvádí příslovce netrūktinai „dostatečně, v dostatečné míře“. Podle údajů LKŽ XVI 1995 se trūktinas velmi široce užívá u Žemaitů – 1. „kterému něco chybí, nedostatečný“: Geriau, kad esi trūktinesnis negu parsivalkęs Šatės. Dirbk nedirbk, o tų pinigų trūktinai i[r] trūktinai Pikeliai (2. „ne zcela příčetný, hloupý“: Ans kažį koks trūktinas, ne kaip visi Rietavas. Barbelei biškį (t. y. truputį) buvo trūktinai Endriejavas). Užíváno Antanase Saliem: Visi tarminiai tekstai fonetikos požiūriu labai trūktini; horaloupe Petru Avižonisem: konvergencijos trūktinumas. Akademická gramatika uvádí – trūktinai „příliš málo, s nedostatky“: Jei bus druskos trūktinai, įsidėkit LKG II 1971: § 760. Užívají jej jazykoví kultivátoři. Nejdůležitější je systémový jazykový prvek. PŘÍPUSTNÝ – POVOLENÝ ↔ ZAKÁZANÝ – ZAKAZOVANÝ DŽ uvádí také leidžiamas → leisti: leidžiamas (nezákazný, neomezovaný) įvažiavimas, leidžiamoji nuosaka (gram.) DŽ 1954, → leisti 1: leidžiamasis dydis, leidžiamoji norma, leidžiamoji nuosaka (gram. „vyjadřující souhlas“) DŽ 1993, a také leistinas, neleistinas, jejich (uvádění) je však nejednotné a dosud ne zcela uspokojivé – leistinas „povolený, nezakázaný“: leistinas elgesys, leistinai, neleistinai jis pasielgė, neleistinas „který nelze povolit, tolerovat“: neleistinas elgesys, neleistinai sulėtinti piūties terminus DŽ 1954, leistinas „dodržující určité normy, povolený, nezakázaný“ DŽ 1972, „založený na určitých normách, povolený, nezakázaný“ DŽ 1993 (atleistinas – není). Vidíme, že leistinas si navzdory tomu, že jeho výklad obsahuje také synonymum s významem přítomného času leidžiamas, i synonymum s významem nutnosti nedraustinas, ve skutečnosti zachovává svůj kategorický význam nutnosti (zejména neleistinas – „který nelze povolit“). Navíc nechybí (jako v některých případech) příčestí trpné rodu přítomného času leidžiamas; DŽ uvádí termíny leidžiamasis dydis, leidžiamoji norma. Je pravda, že v terminologii se vyskytovalo také leistinasis, místy se vyskytuje dodnes a obzvlášť často v různých periodikách, např.: šiltnamio efektą sukeliančių teršalų išmetimo į atmosferą leistinos ribos Vd 2006 29 10. Ale i malá úroda odčerpává z půdy živiny a je třeba je doplnit. Čím? Inu, „přírodními látkami“ povolenými v pravidlech ekologického zemědělství MkslL 2006 9 5. Poměrně častá, avšak rovněž nevhodná jsou spojení leistina norma Vd 2007 36 10, leistinos ir neleistinos normos Sav su TV 2006 49 5, leistinas kiekis Vd 2007 46 38, leistina koncentracija 64 Jonas Klimavičius | Kas esamybė, o kas reikiamybė... Vd 2007 44 10, přípustná rychlost Vd 2006 48 48, Sav s TV 2007 4 8, přípustná míra opilosti Vd 2006 48 49, přípustné promile Vd 2007 36 14, přípustná doba pobytu v USA Vd 2007 31 6, přípustná výška budovy Sav s TV 2007 4 8. Pozici terminologického prvku přípustný posiluje systém – antonymem je obvykle zakázaný: zakázaný čin, zakázané jednání, zakázaná práce, zakázané látky, zakázané zbraně, ačkoli i zde se občas vyskytují chyby, např.: automobil je nutné nechat i na zakázaném místě Sav s TV 2007 37 8. Je třeba upozornit, že v terminologii (a nejen v ní) se záporný děj častěji vyjadřuje tvary participia nutnosti: nepřípustná odchylka, nepřípustná činnost, nepřekročitelná dávka, nepřekročitelná mezní hodnota, neodkladná reakce… Nesmíme však zapomínat ani na opačný případ, například ačkoli zločin zasluhuje trest, soudní rozhodnutí (byť sebevíce nesprávné) může být pouze napadnutelné; rozhodnutí soudu poslední instance je nenapadnutelné, tj. nelze je napadnout. PŘÍPADNÝ Pozornost jazykových mechaniků si zaslouží slovo pusėtinas. Jeho význam je „průměrný; poměrně dobrý, značný“ DŽ 1993 (LKŽ X 1976 – 3. „napůl, poloviční“: Když otec zemře, jsou děti napůl sirotky, ale když přijdou o matku, jsou už skutečnými ubožáky! Lazdynų Pelėda. Máš mě vůbec aspoň trochu rád, jako já tebe?! Žemaitė). Tvoření tohoto slova nevysvětluje P. Skardžius v díle Lietuvių kalbos žodžių daryboje (1943). V Lietuvių kalbos gramatikoje se slovo pusėtinas považuje za přídavné jméno utvořené, stejně jako baisėtinas „strašný“, sekundární příponou -ėtinas (LKG I 1965: § 964 4), ačkoli sloveso baisėtis je zcela běžné (a pasibaisėtinas je skutečně participium nutnosti); existuje také pusėti, ačkoli obvykle įpusėti. Kdy jde o skutečnou nutnost a kdy pouze o tvar nutnosti, kdy nutnost vzhledem k obsahu pojmu vůbec nemůže být nebo jde o protiklad nutnosti a skutečnosti – to jsou pro terminologii důležité, avšak obtížné otázky, které vyžadují mimořádnou pozornost tvůrců, uživatelů a redaktorů termínů. Automatismus zde nepřipadá v úvahu – rozhoduje význam. Při úvahách o tom, jaké normy by se měly povolit, lze mluvit o přípustné normě, avšak rozhoduje se a přijímá se vždy povolovací norma. Škodu je třeba nahradit, tedy vždy nahraditelná škoda, ale v životě, pokud někdo zákon nedodrží, dochází i k nenahraditelné škodě. Konzultant může Terminologija | 2007 | 14 65 být placený i neplacený, odměňovaný i neodměňovaný, avšak nesmyslné je vyjadřovat nutnost slovy neodměnitelný konzultant, smysluplné je konzultant, kterého je třeba odměnit. ROD STŘEDNÍ A PŘÍSLOVCE Střední rod participií nutnosti má také různé významy – nutnost, možnost i skutečnost, a navíc i specificky lexikální významy. Důležitější zde nejsou významy (závisí na významech základových slov – participií), nýbrž užití. Akademická gramatika uvádí, že jsou charakteristické pouze pro folklór a krásnou literaturu, např.: Je-li třeba žít, přežije, je-li třeba strádat, strádání překoná (přísloví). Ještě si popláčeme (tj. potom), bude-li důvod k pláči, Žemaitė (LKG II 1971: § 596). Tyto formy jsou však zvláště časté ve věcných textech, kde vyjadřují hodnocení: politováníhodné, žalostné, podezřelé, hodné zdůraznění, pravděpodobné; (ne)pochybné, (ne)prominutelné, (ne)sporné, (ne)chvályhodné, (ne)přípustné, (ne)záviděníhodné, (ne)hodné kritiky, (ne)přijatelné, (ne)hodné odsouzení, (ne)opravitelné, (ne)vhodné k poskytnutí, (ne)vhodné k užívání, (ne)hodné vyhnutí se… Z participií nutnosti (různých významů) je odvozeno také mnoho příslovcí. DŽ 1993 je uvádí v heslech těchto participií, např.: pochybný, ~á <...>. ~ě přísl. Jazyk má v tomto ohledu také některé zvláštnosti – příslovce leistinai neexistuje, existuje pouze neleistinai; neexistuje participium užtektinas (existuje pouze pertektinas, a také pertektinai), ale příslovce užtektinai je velmi typické. V DŽ 1993 jsou v samostatných heslech uvedena pouze ta participia nutnosti, která se nevejdou do svého kategoriálního významu. Příslovce utvořená z běžných participií nutnosti, která nemají v slovníku vlastní hesla, se uvádějí samostatně: imtina, įskirtinai, išsimokėtinai, pabrėžtinai, pareikalautinai, verktinai. Ve slovníku se podobná příslovce vyskytují také vedle participiálních přídavných jmen s příponou -inis: atmestinai „nedbale“ a atmestinis „vykonávaný bez chuti“, atsitiktinai ir atsitiktinis, įskaitytinai ir įskaitytinis, išpirktinai ir išpirktinis, lygtinai ir lygtinis, pabaigtinai „zcela“ a pabaigtinis „konečný, poslední“, primygtinai ir primygtinis, priverstinai ir priverstinis, sudurtinai ir sudurtinis, sutartinai ir sutartinis, vogtinai ir vogtinis. Některá taková příslovce jsou uváděna v heslech přídavných jmen: dirbtinis, ~ė <...>. ~ai, pakartotinis, ~ė <...>. ~ai, žūtbūtinis, ~ė <...>. ~ai. Naznačovalo by to odlišné tvoření: těchto z participiálních přídavných jmen a oněch z participií nutnosti? Sotva (s výjimkou žūtbūtinai). Podle akademické třísvazkové gramatiky jsou všechna taková příslovce „příslovci odvozenými od participií nutnosti“ (LKG II 1971: § 760); uvádí jich ještě více: atsiskait ytinai, „ne nadarmo“, baigtinai „zcela, velmi“, grįžtinai „s úmyslem vrátit se“, išsinėstinai, liktinai 1. „zůstávaje někde natrvalo“; 66 Jonas Klimavičius | Kas esamybė, o kas reikamybė... 2. „tolik, aby ještě zbylo“, nuomotinai, nusigriautinai „s právem něco zbourat“, pasigerėtinai „vylepšit se“, peiktinai „káravě, špatně“, suprastinai „srozumitelně“, svertinai „vážením, nikoli odhadem“. Mimochodem, v LKG II 1971: § 760 jsou vynechána také ganėtinai, pasibaisėtinai, priimtinai, pusėtinai, sudurtinai. Pro normativní slovník je jich skutečně třeba uvést více, mnohé z nich lze užít v odborném jazyce. Například ve slovníčku Prekybinės korespondencijos žodynėlyje z roku 1938 jsou uvedena příslovce atsisakytinai, atskaitytinai, išmestinai, išpirktinai, išskait ytinai, išsivežtinai, įskaitytinai, neatsakytinai, pamestinai, pareikalautinai, pasirašytinai, pristatytinai, trauktinai (A. SalR I 1979). Další neobvyklostí je, že se v oddílu Būdinio nečekaně zmiňují nikde neslýchaná slovesná příslovce, například išsimokėtinai (LKG II 1971: § 684). PODSTATNÁ JMÉNA JAKO TRANSFORMACE Příslovce nutnosti se nejčastěji užívají ve spojení se slovesy, např.: šít obráceně, pracovat ledabyle, promočit se vrtáním, koupit si (les) na vlastní těžbu, být smrtelně nemocen, zdědit (statek), naléhavě požadovat (méně často s přídavnými jmény: závistivě krásný). Při transformaci slovesa na abstraktní podstatné jméno se mění i příslovce: prodávat na splátky – prodej na splátky, koupit na vyžádání – nákup na vyžádání (A. SalR I 1979: 463, 472), lyg tinai: lyg tinai atleisti nuo bausmės – lyg tinis: lyg tinis nuteisimas DŽ 1993. „Spojení podstatných jmen s příslovci jsou velmi vzácná“ (LKG III 1976: § 396); příklady jsou výjimečné (učení nazpaměť či zpaměti jistě nemůže sloužit jako reprezentativní příklad). ZÁVĚRY Mezi gramatické jevy důležité pro odborný a vědecký jazyk i terminologii patří také komplikovaná otázka takzvaných participií nutnosti. Obtíž nespočívá v terminologii, nýbrž v samotné gramatice – obsah této kategorie, která v minulosti vzkvétala, ale nezachovala se ve všech nářečích, je značně rozostřený: některé útvary již nemají význam děje, který je třeba vykonat (nebo jej mají jen v některých spojeních, zatímco v jiných pouze označují – podobně jako příčestí trpná přítomného času – možnost či dokonce vlastnost trvalého děje (nezbytný, smrtelný, pozoruhodný...); kromě toho mají také velmi specifické lexikální významy, vzdálené kategorickému významu (trūktinas – 1. „kterému něco chybí, nedostatečný“; 2. nář. „ne zcela při smyslech, hloupý“, pusėtinas – „průměrný; slušný, značný“). Ačkoli se od kategorie vzdálily, přesto jde i o zděděné a cenné jazykové bohatství, které zajišťu- Terminologija | 2007 | 14 67 nantis tradiciją ir bendrystę. Tačiau terminijos logiškumas, mikrosistemų gramatinių priešpriešų santykiai neleidžia aklai eiti šiuo keliu, pavyzdžiui, ko nereikia leisti, o tik dėl neišvengiamybės leidžiama, tai tas būtinai leidžiamasis, -oji (greitis, norma…), o ne leistinasis, -oji. Priešybė draudžiamasis, -oji (veiksmas, medžiaga, ginklas…) terminijoje laikosi tvirčiau (nors kaip tik kiekvieną draudžiamą dalyką kartu reikia ir drausti). Gramatikos jausmo ir kartu gramatinio ir loginio mąstymo čia labai reikia terminų kūrėjams ir vartotojams, redaktoriams ir antriniams vartotojams – žurnalistams. ŠALTINIAI DažnŽ 1998 – L. Grumadienė, V. Žilinskienė, Dažninis dabartinės rašomosios lietuvių kalbos žodynas (abėcėlės tvarka), Vilnius. DŽ 1954 – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Vilnius. DŽ 1972 – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Vilnius. DŽ 1993 – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Vilnius. LKŽ I₂ 1968 – Lietuvių kalbos žodynas 1, Vilnius. LKŽ X 1976 – Lietuvių kalbos žodynas 10, Vilnius. LKŽ XVI 1995 – Lietuvių kalbos žodynas 16, Vilnius. MkslL – Mokslo Lietuva (laikraštis). A. SalR I 1979 – Prekybinės korespondencijos žodynėlis. – A. Salys. Raštai 1, Roma, 453–484. Sav su TV – Savaitė su TV (savaitraštis). Vd – Veidas (žurnalas). LITERATŪRA Būga K. RR II 1959: Rinktiniai raštai 2, Vilnius. DLKG 1994: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, Vilnius. LKG I 1965: Lietuvių kalbos gramatika 1, Vilnius. LKG II 1971: Lietuvių kalbos gramatika 2, Vilnius. LKG III 1976: Lietuvių kalbos gramatika 3, Vilnius. WHAT IS A REALITY AND WHAT IS A TRUE OR FORMAL NECESSITY Amongst matters of grammar which are important to special language, language of science and terminology there is the tricky issue of necessitive participles. The difficulty arises not from terminology, but from the grammar itself – a content of this category which flourished in the past, but did not survive in all dialects, lacks clarity of usage. Some formations do not any longer have the meaning of an action which should or must be done (or have it, but not in all collocations and it signifies – like the present passive participle – the possibility or even the property of continual action (būtinas, mirtinas, stebėtinas…), but in addition they have very peculiar lexical meanings, which are distant from the categorial meaning (trūktinas – 1. „kuriam ko trūksta, nepakankamas“, 2. žem. „ne viso proto, kvailas“, pusetinas – „vidutiniškas; gerokas, smarkokas“). Despite moving away from the category, such gerundives ought to be cherished, since they are an inherited treasure of the language, which ensures tradition. 68 Jonas Klimavičius | Kas esamybė, o kas reikiamybė… Logicality of terminology and relations of grammatical oppositions of microsystems do not allow a blind following of this root, for instance, a thing which should not be be allowed, but is allowed only because of inevitability, is leidžiamasis, -oji (greitis, norma...), but not leistinasis, -oji. The opposite draudžiamasis, -oji (prohibitive) (veiksmas, medžiaga, ginklas...) keeps a tighter hold in terminology (every draudžiamas (prohibited) thing needs to be prohibited). In such cases a sense of grammar together with grammatical and logical thinking is very necessary for creators and users of terminology, editors and secondary users – journalists. Gauta 2007-11-20 Jonas Klimavičius Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT – 10308 E. paštas [email protected] Terminologija | 2007 | 14 6 9