Three Ages of a Term

Tři věky termínu ВЛАДИМИР ЛЕЙЧИК Státní institut ruského jazyka A. S. Puškina Vznik kognitivní terminologie umožnil přehodnotit prakticky všechny koncepty této vědecké disciplíny, především chápání jejího hlavního konceptu – termínu. Četné definice termínu jako prostředku fixace odborného pojmu v systému pojmů za přítomnosti obligatorního nebo fakultativního určení lze považovat za zastaralé. Podobné definice představují termín jako více či méně stabilní jev statické povahy. Uplatnění kognitivního přístupu naproti tomu nahlíží na termín jako na dynamický vědecký nebo technický koncept, který se může měnit (rozvíjet) spolu s růstem poznání a vědění, tedy kognice, jak ji chápou E. S. Kubrjakova a její následovníci (Kubrjakova a kol. 1996). První přístupy k dynamickému pojetí termínu a jeho utváření v procesu řeči (v textu) byly formulovány ještě před širokým uplatněním kognitologie v lingvistice a terminologii – v učební příručce L. M. Aleksejevové Problémy termínu a tvorby termínů z roku 1998. Podrobnější dynamická definice termínu byla uvedena v monografii L. M. Aleksejevové a S. L. Mišlanovové Lékařský diskurz (2002), s odkazem na dřívější článek první autorky: „Termín je třeba chápat jako komponent dynamického modelu jazyka, který dialekticky spojuje stabilní znakovou soustavu s jejím neustálým přehodnocováním... Termín lze navíc považovat za jakýsi korelát určité mentální operace probíhající ve vědomí badatele; na tomto základě lze v termínu spatřovat subjektivní vlastnosti, které představují subjektivní svět jeho tvůrce jako celek. Termín je přitom univerzální jazykovou kategorií, charakterizovanou obecnými vlastnostmi jazykového znaku“ (Aleksejeva, Miš- 10 Владимир Лейчик | Три возраста термина ланова 2002: 15). Комментируя эту развернутую дефиницию, следует подчеркнуть, что она связывает концепт термина как вербализованного научного или технического (специального) понятия с ментальным процессом, включающим как объективные данные, так и субъективное их понимание познающим человеком, причем и ментальный процесс когниции, и языковой процесс вербализации полученного знания совершаются в речи и закрепляются в языковых знаках. Přitom bychom neměli zapomínat, že toto chápání termínu plně zapadá do současného obecněvědního kognitivně-diskurzivního paradigmatu, které dominuje v kognitologii i při uplatňování jejích poznatků ve většině humanitních věd. V uvedeném názvu dnes převládajícího vědeckého paradigmatu jsou důležité obě složky. Zaprvé jsou všechny mentální procesy zaměřeny na poznávání a hromadění vědění – vědeckého, technického i každodenního –, a jsou tedy svou funkcí kognitivní. Zadruhé samotné poznávání a hromadění vědění probíhá dynamicky, v řeči (v diskurzu), nikoli v důsledku statického pozorování studovaných objektů. Jinými slovy, podle nejnovějších poznatků může termín vzniknout nikoli v průběhu abstraktního uvažování či pozorování, ale při tvorbě řečového aktu (připomeňme, že již před více než deseti lety autor těchto řádků rozdělil všechny vědecké, technické a obchodní texty do tří skupin: na texty užívající termíny, například přehledové články, monografie a obchodní dokumenty; na texty fixující termíny, například slovníky a příručky; a na texty tvořící termíny, včetně výzkumných článků, v nichž autor poprvé představuje výsledky svých experimentů, zobecnění apod. Právě v textech třetího typu (Lejčik 2002; Leitchik 2004) se často rodí nové termíny – různé kvality a různé míry hloubky a přesnosti (terminologičnosti, obsahu a rozsahu vědění, informací, řečeno slovy S. D. Šelova). Studium různých procesů tvorby termínů je pro současného terminologa mimořádně zajímavé; umožní nahlédnout do veškerého bohatství vědění o světě a o sobě samém, které lidstvo nashromáždilo. Než však tyto procesy probereme, je třeba říci, že je nutné zasadit je do obecného pojetí života jazykových znaků jako celku. V této souvislosti je třeba připomenout, že existuje poměrně mnoho teorií vysvětlujících jazykové/řečové procesy Terminologija | 2007 | 14 11 z hlediska současného vědeckého paradigmatu. Těmito otázkami se v ruské vědě zabýval prof. V. G. Tak například ve Francii vytvořil Leo Guilbert teorii neologie (Guilbert 1975), v níž vyčlenil zvláštní část věnovanou termínům (néonymie), a v jednom ze svých článků publikovaných v Rusku popsal tři období života termínu: zrození, zralost a odumírání v souvislosti s určitými podmínkami, o nichž bude řeč níže. Dodejme, že zvláštní knihu věnoval obecně problematice zrození slova V. V. Lopatin (Lopatin 1973); v období tradiční terminologie se tvorbou termínů zabývala V. P. Danilenko (Danilenko 1967; má i další práce s podobnou tematikou). Lze tedy vyčlenit tři „věky“ termínu: období zrození, období zralosti a období umírání (odumírání). Propojíme-li tuto obecnou myšlenku s kognitivním přístupem k termínu, získáme stručně následující obraz. Období zrození termínu (jde skutečně o období, nikoli o okamžitý akt!) je úzce spjato s mentálním procesem kognice, tedy se vznikem a počátečním procesem poznávání. Tento proces nastává při osvojování objektivní skutečnosti člověkem a při subjektivním chápání určitých faktů a jevů. V této době probíhá v lidském vědomí vnitřní řeč, o jejíž specifičnosti psali L. S. Vygotskij a později N. I. Žinkin. V lidském mozku se vytvářejí snad nejasné obrazy nebo dokonce jasné myšlenky spojené s určitými odbornými koncepty, které však ještě nejsou plně vyjádřeny slovy a větami toho či onoho přirozeného jazyka. Verbalizace konceptů, analyzovaná v pracích N. F. Alefirenka a jeho kolegů (například: Problémy verbalizace konceptů...2003), vede k tvorbě termínů, které jsou právě verbalizovanými koncepty. Existuje několik typů tvorby termínů. Jedním z nejrozšířenějších typů je vznik termínů při výkladu určité autorské koncepce. Tak tomu zřejmě bylo při psaní Prolegomen... L. Hjelmsleva (píše o tom kniha J. K. Lekomceva Úvod do formálního jazyka lingvistiky (Lekomcev 1983)). Dalším typem je vznik termínů v procesu komunikace. Výrazný příklad uvádí V. P. Danilenko, která se odvolávala na 12 Владимир Лейчик | Три возраста термина Známým faktem je rozhovor velkých fyziků Wolfganga Pauliho a Enrica Fermiho, když na konferenci diskutovali o pravděpodobnosti existence neutrálních částic ve struktuře atomu, menších než neutron; Ital E. Fermi při tom řekl: „Nazvěme jej [malý neutron neutrinem“ (Danilenko 1977: 91–92). Způsoby tvorby termínů jsou podrobně rozebrány v učební příručce L. M. Alexejevové Problémy termínu a tvorby termínů; v druhé části této knihy se ukazuje, že tyto způsoby závisí na povaze explikace formálních a obsahových prvků „základny generující termín“. Autorka vyčleňuje typ formálně-obsahové explikace (aritmetičnost matematických množin, slunečnost oka), typ formální explikace (efektivní gödelovskost jazyků [podle příjmení matematika Gödela], Malcevův vztah [podle příjmení algebraika Malceva]) a typ obsahové explikace (deduktika – termín vytvořený V. A. Uspenským při studiu procesů dokazování v lingvistice; princip „rámovosti“ ve stavebnictví) (zdůrazněme, že všechny tyto „nezralé“ termíny – terminoidy – autorka učební příručky převzala z textů, v nichž jsou vykládány nové teorie!). Kromě toho, jak ukazuje L. M. Alexejevová, existuje typ metaforické explikace, kdy se v souladu s obecným postupem využití metafory (srov. práce J. Lakoffa, M. Johnsona a dalších současných badatelů) termín vytváří na základě vnitřní či vnější podobnosti nejrůznějších objektů nebo jevů („zhášení“ molekul, porušení plazmatu polem). Při tvorbě termínů lze pozorovat celou řadu variant metaforizace. Pro tvorbu nových termínů hraje důležitou roli znalost precedentních výpovědí, výrazů a označení. V důsledku metaforizace při pojmenovávání nově objevených objektů a jevů lze využít již známé termíny (a nejen termíny); v oblasti termínů tak vzniká mnohoznačnost, která následně přerůstá v sémantickou homonymii (systém, struktura, metoda, morfologie, informace a mnoho dalších). Jak vidíme, termíny se mohou rodit při výkladu nové koncepce i při zaznamenávání a promýšlení nahromaděných poznatků. Nejčastěji se termín vytváří v komunikačním procesu. V tomto ohledu je třeba upřesnit myšlenku, že se termín rodí v textu: textem je třeba rozumět ne- Terminologija | 2007 | 14 13 jen souvislá a dokončená díla; mohou sem patřit i dialogy a nedokončené diskuse. Jinými slovy, pojem termínotvorného textu se stává značně podmíněným. V období zrodu termínu je tento termín, jak vyplývá z uvedených příkladů, ještě „surový“, někdy velmi nepřesný; jeho délka se může pohybovat od jediného slova až po celou konstrukci složenou z několika slov, která jsou různými způsoby vzájemně propojena. V literatuře jsou popsány „termíny“, které v období svého vzniku čítají až 17 slov (S. V. Griněv, R. Ju. Kobrin aj.). Při analýze podobných lexikálních jednotek navrhl B. N. Golovin nazývat tyto „surové“ termíny (lépe řečeno „terminoidy“) termíny řeči, na rozdíl od ustálených pojmenování speciálních pojmů – termínů jazyka (Golovin, Kobrin 1987: 60–61). Koncepce termínů řeči, rozvíjená v pracích následovníků B. N. Golovina, se později nesetkala s podporou a v současnosti se zmiňuje poměrně zřídka. Přesto musí odborníci zaznamenat skutečnost, že mezi termíny ve fázi vzniku a v období jejich zralosti existují podstatné rozdíly. Je třeba také zdůraznit, že některé termíny, a dokonce i celé jejich soubory zůstávají „majetkem“ určitých badatelů a z různých důvodů se nestávají součástí vědeckých kolektivů ani vědy jako celku. B. N. Golovin a N. A. Sliusarevová pro tato pojmenování používají označení autorské terminologie (například Golovin 1981). Je důležité poznamenat, že zrod termínu často vede k vytvoření celého hnízda termínů, které jsou sémanticky i strukturně založeny na prvním označení v chronologickém pořadí: robot (na základě termínu vymyšleného K. Čapkem), robotizace, robotika; informace (ve druhé polovině XX. století, v přesném významu zaznamenaném v řadě nových vědních oborů), informatizace, informatika, informatizovat a další. Vznik podobných hnízd svědčí o tom, že určitý termín vstoupil do období zralosti. Nejčastěji k tomu dochází tehdy, když se (v pracích jednoho badatele nebo celého vědeckého kolektivu stejně smýšlejících odborníků) formuje ucelená teorie, která promýšlí určitou „oblast“ objektivní či subjektivní reality. Může jít o završenou teorii, která nachází 14 Владимир Лейчик | Три возраста термина své ztělesnění v takovém souboru termínů, který se v poslední době nazývá terminologickým systémem (terminosystémem). Terminosystém se na rozdíl od spontánně se utvářející (někdy po dlouhou dobu) terminologie vědomě konstruuje svými autory. V jiných případech dochází k přerodu terminologie v terminologický systém, když vzniká nová teorie (koncepce), která dokáže vysvětlit celý soubor faktů z určité oblasti poznání a/nebo činnosti. V dějinách vědy je zaznamenáno několik podobných příkladů. Patří k nim zejména taxonomie živočichů a rostlin K. Linného, v níž byli odedávna známí živí tvorové (a rostliny) zařazeni do jednotné vícestupňové klasifikace rodů, druhů, poddruhů a variant. Po vytvoření taxonomie K. Linného dostávali všichni nově objevení živočichové, ryby, ptáci a rostliny názvy již v souladu s přijatým binárním systémem termínů (to je jiná věc, že v posledních letech byla taxonomie K. Linného podrobena kritice a vytváří se principiálně nový logický systém). Druhým, neméně výrazným příkladem je periodická soustava chemických prvků, kterou vytvořil ruský chemik D. I. Mendělejev (v důsledku jednorázového aktu „prozření“). Na základě jednotného principu rozdílů atomových hmotností (v současnosti poněkud odlišného principu) byl celý tehdy známý soubor látek podřízen společnému principu, který umožnil oddělit látky složené z jednoho chemického prvku od směsí prvků. A přestože tehdy existující termíny nebyly nahrazeny, vědci již poznali rozdíl mezi mědí, stříbrem na jedné straně a bronzem a cínem (jako slitinami) na straně druhé. Naproti tomu všechny látky objevené později začaly dostávat systémové (formou i motivovaností) názvy, například podle zeměpisného principu: francium, germanium, selen – nebo podle příjmení vědce či jiné známé osobnosti: kurčatovium, mendělevium atd. Mimořádně zajímavým jevem je souvislost mezi dozráváním termínu a teorií, kterou odráží, pokud tato teorie ještě není ustavena nebo se právě formuje. V normativních dokumentech o terminologii se oprávněně uvádí, že nemá smysl zabývat se uspořádáním termínů a jejich kodifikací v odborné literatuře, dokud se neustálí teorie a koncepty Terminologija | 2007 | 14 15 vyjádřené těmito termíny (existuje dokonce názor, že určité označení lze považovat za skutečný termín teprve po ustavení teorie/koncepce, zatímco do té doby je třeba podobná označení pokládat za terminoidy). Můžeme zastihnout soubor poznatků ve fázi utváření teorie dané oblasti nebo po jejím dokončeném vypracování. Věda zná období, kdy se systém poznatků rozpadá. Patří sem vědecké revoluce T. Kuhna i podrobně popsaná proměna fyzikálního poznání (přechodná situace na počátku a v polovině XX. století) (Мамчур 1975). Patří sem také ekonomická teorie nové doby G. A. Javlinského, kterou nelze považovat za dokončenou, a proto obsahuje „nezralé“ termíny (Лейчик 2003), ale směřuje k období zralosti – jak samotné teorie, tak termínů, které autor vytváří a používá. Podrobný rozbor procesu přechodu od původních označení poznávaných a popisovaných objektů a jevů k ustálení optimálních termínů pro ně přinášejí dvě známé knihy L. L. Kutiny, věnované formování takových věd, jako jsou fyzika, geografie, geologie, astronomie aj., v Rusku v XVIII. století. Tyto knihy ukazují, že v počáteční fázi utváření vědy a teorií, které ji vykládají, může být tentýž objekt označován celou řadou synonymních termínů (záliv – golf – fjord – zatoka...), které mohou později zaniknout a – což je také velmi zajímavé – sémanticky se rozlišit, jak se to stalo s uvedenými i mnoha dalšími termíny, které se v tomto případě ustálily pro pobřežní úseky moře lišící se původem a strukturou. Období zralosti termínu může být poměrně dlouhé, ale také velmi krátké. Pro nahrazení zralého termínu může existovat několik závažných důvodů. Zaprvé mohou vědci najít přesnější (chceme-li, stručnější) termín. Nemotivovaný, například metaforický termín se v řadě případů nahrazuje motivovaným (ukrajinský vědec T. R. Kijak se domnívá, že motivované termíny mají před nemotivovanými výhodu (Кияк 1988)). Zadruhé nastává období změny obecně přijímané teorie určité oblasti poznání a vědci vytvářející novou teorii mohou zavést nové termíny, které slouží k verbalizaci nových vědeckých konceptů: viz všechny termíny genetiky s 16 Владимир Лейчик | Три возраста термина počátku XX. století; v jiných případech používají také „staré“ termíny, avšak v jiném významu. K tomu došlo při změně vědeckého paradigmatu v systému fyzikálních věd, kdy Einsteinova fyzika nahradila při popisu známých oblastí Newtonovu fyziku: termín masa zůstal, ale získal zcela nový vědecký výklad. Stejně tak v lingvistice zůstalo mnoho termínů, dnes se však chápou zcela jinak než ještě na počátku XX. století: řeč po vydání Kurzu F. de Saussura, diskurz po rozšíření kognitologie. Rozvoj kognice může být konečně příčinou zániku a odumírání termínů i celých terminologických soustav. Přirozeně k tomu dochází tehdy, když je nějaká teorie, koncepce či učení uznáno za neadekvátní (nesprávné, neobjektivní). Přes veškerou úctu k glosématice L. Hjelmsleva,1 faktická nepoužitelnost jeho učení pro konkrétní jazyky, kterou si uvědomila většina vědců, vedla k zániku většiny jeho původních, autorských termínů: kenéma, kenematika, pleréma, plerematika, interdependence, determinace, konstelace atd. Z celé terminologické soustavy L. Hjelmsleva se prakticky zachovaly pouze dva termíny: plán obsahu a plán výrazu, neboť adekvátně pojmenovávají koncepty podstatné pro lingvistiku. Po vytvoření fyzikální teorie tepla (na základě používání kvantitativních metod měření teploty) pominula potřeba používat termín, který se užíval v XIX. a mnoha předchozích stoletích, chlad (pojem chladu se začlenil do škály měření teploty, kterou v celém rozsahu zahrnuje kategorie tepla), a termín chlad se již nevyskytuje ani v textech, které termíny používají či zaznamenávají. To neznamená, že by se na morfém „chlad“ zapomnělo; zachoval se v odvozených termínech chladivo, chladnička atd., ale termín chlad lze považovat za mrtvý. ZÁVĚRY Shrneme-li stručné pojednání o problému tří věků termínu ve světle současných názorů kognitivní terminologie, je třeba říci, že uvedené ilustrace potvrzují myšlenku, že termín v sobě spojuje znaky statické jednotky náležející do slovní zásoby jazyků pro speciální účely a sloužící k fixaci vědění v podobě verbalizovaného vědeckého, technického, Terminologija | 2007 | 14 17 ekonomického či jiného speciálního konceptu a znaky dynamické jazykové/řečové jednotky, která vzniká v řeči (procesu kognice a jejího jazykového vyjádření) a podléhá všem zákonitostem existence prvků jazyka a řeči, totiž zákonitostem zrodu, zrání a zániku. Termín představuje verbalizovaný koncept, jenž je součástí systému poznávání a vědění. V tomto ohledu plní celý soubor funkcí verbalizovaného konceptu, počínaje funkcí nominace (reprezentace) a konče funkcí signifikativní, tedy funkcí označování speciálního pojmu. Kromě toho bychom neměli ztrácet ze zřetele komunikativní funkci: jak bylo ukázáno, termín se nejčastěji rodí v procesu diskurzu a plnohodnotnou jednotkou speciálního vědění se stává právě při výměně informací mezi individuálními a kolektivními komunikanty, když tito komunikanti uznají jazykové jednotce (slovu, slovnímu spojení) právo označovat či vyjadřovat kvantum vědění. Závěrem připomeňme slova známé lingvistky S. E. Nikitinové, podle níž je termín jménem shluku smyslu (Nikitina 1987: 29). Znaky „jména shluku smyslu“ získává termín jako součást souboru homogenních jednotek, které tvoří terminologii, častěji pak terminologickou soustavu; takový soubor sám rovněž představuje shluk vědění, který se může rozvíjet, zdokonalovat a – za nezbytných podmínek – odumírat. ЛИТЕРАТУРА Алексеева Л. М. 1998: Проблема термина и терминообразования. Учебное пособие по спецкурсу, Пермь. Алексеева Л. М., Мишланова С. Л. 2002: Медицинский дискурс: теоретические основы и принципы анализа, Пермь. Головин Б. Н. 1981: Типы терминосистем и основания их различения. – Термин и слово. Межвузовский сборник, Горький, с. 3–10. Головин Б. Н., Кобрин Р. Ю. 1987: Лингвистические основы учения о терминах, Москва. Даниленко В. П. 1967: Как создаются термины? – Русская речь, 1967, №2, с. 57–64. Даниленко В. П. 1977: Русская терминология: опыт лингвистического описания, Москва. Кияк Т. Р. 1988: Мотивированность лексических единиц: качественная и количественная характеристика. Диссертация <…> доктора филологических наук, Москва. Кубрякова Е. С., Демьянков В. З., Панкрац Ю. Г., Лузина Л. Г. 1996: Краткий словарь когнитивных терминов. Под общей редакцией Е. С. Кубряковой, Москва. Лейчик В. М. 2002: Элементы терминоведческой теории текста. – Стереотипность и творчество в тексте, Пермь, с. 63–77. Лейчик В. М. 2003: Несложившаяся терминология формирующейся области знания и деятельности. – Научно-техническая терминология, выпуск 1, с. 13–16. 18 Владимир Лейчик | Три возраста термина Лекомцев Ю. К. 1983: Введение в формальный язык лингвистики, Москва. Лопатин В. В. 1973: Рождение слова: Неологизмы и окказиональные образования, Москва. Мамчур Е. А. 1975: Проблема выбора теории: К анализу переходных ситуаций в развитии физического знания, Москва. Никитина С. Е. 1987: Семантический анализ языка науки: На материале лингвистики. Проблемы вербализации концептов в семантике языка и текста. Материалы Международного симпозиума, Волгоград, 22–24 мая 2003. В 2 частях. Тезисы докладов, Волгоград. Guilbert L. 1975: La créativité lexicale, Paris. Leitchik V. M. 2004: Elements of Terminological Text Theory. – Russian Terminology Science (1992–2002), Vienna, p. 368–386. TRYS TERMINO AMŽIAUS TARPSNIAI Remiantis naujausiais požiūriais, terminas apibūdinamas kaip statiškas specialiosios kalbos vienetas, atliekantis specialiųjų žinių fiksavimo funkciją, ir kaip dinamiškas vienetas, atsirandantis pažinimo procese kaip verbalizuota sąvoka. Bet kuris terminas savo gyvavimo laiku pereina tris tarpsnius. Pirmasis tarpsnis – termino atsiradimas (paprastai šnekoje (tekste)), kai jis dar gali būti netobulas (yra keletas terminų atsiradimo būdų). Antrasis tarpsnis – branda, kai terminas yra tam tikrą sritį atspindinčios terminų sistemos vienetas. Trečiasis tarpsnis – išnykimo laikotarpis, kai terminas išnyksta iš vartosenos (paprastai tai įvyksta, kai tam tikrą pažinimo sritį apibūdinančią teoriją pakeičia kita). THREE AGES OF A TERM In accordance with the modern views, a term is described as a static unit of a certain language for specific purposes that serves the function of fixation of specific knowledge as well as a dynamic unit that appears in the process of cognition as a verbalized concept. During its existence any term passes through three stages. The first stage is the birth of a term (usually in the process of speech), when it can be incomplete in its quality (there are several types of term-forming). The second stage is the period of adolescence, when a term is a unit of some terminological system that reflects certain sphere of knowledge. The third stage is a period of dying, when a term is excluded from the usage (as a rule that happens when the theory that described this particular sphere of knowledge is substituted by some other). Gauta 2007-11-10 Владимир Моисеевич Лейчик Государственный институт русского языка им. А. С. Пушкина (Москва) Улица академика Волгина, д. 6, 117485, Москва, Россия Эл. почта домашняя: [email protected] Terminologija | 2007 | 14 19