Kalbotyros terminai vidurinės mokyklos lietuvių kalbos vadovėliuose

Lingvistické termíny v učebnicích litevského jazyka pro střední školy RITA KATELYTĖ Institut litevského jazyka Jedním z teoretických úkolů terminologické vědy je určit úlohu termínů a terminologií ve vědeckém poznávání, vědeckém myšlení a rozvoji poznání, jakož i při přípravě odborníků a komunikaci (Гринев 1993: 12). Tento úkol zahrnuje nejen zvláštní vědní oblasti – rozvoj vědeckého poznávání začíná již na střední škole. Ve všeobecných programech a vzdělávacích standardech se zdůrazňuje vědeckost získávaných vědomostí, tj. vědomosti musí být „spolehlivé, správné, systematické, integrované a odhalovat rozmanité vztahy a interakce jevů skutečnosti“ (Bendrosios programos ir išsilavinimo standartai, 2003, s. 10). V učebnicích litevského jazyka pro střední školy se používají termíny z různých oborů (lingvistiky, literární vědy, stylistiky, metodiky a dalších oblastí), proto je tento výzkum zajímavý i tím, že umožňuje prozkoumat počátky vzdělávání – od základního vzdělávání na všeobecně vzdělávací škole. Tento článek analyzuje lingvistické termíny v učebnicích litevského jazyka pro III.–XII. ročník. Hlavním cílem článku je ukázat četnost užívání různých lingvistických termínů v učebnicích litevského jazyka a sestavování a proměny systémů jednotlivých oblastí lingvistické terminologie v průběhu vzdělávání. Materiál byl shromážděn z 18 různých učebnic litevského jazyka vybraných náhodným způsobem. Vybrané učebnice odrážejí učivo charakteristické pro jednotlivé vzdělávací stupně, jak je uvedeno v Bendrosiose programose ir išsilavinimo standartuose. LINGVISTICKÉ TERMÍNY V PRVOSTUPŇOVÉM VZDĚLÁVACÍM STUPNI Základní vzdělávání je počátkem systému všeobecného vzdělávání. Hlavním cílem vzdělávacího systému je rozvíjet jazykovou kompetenci jako pokračování té, která byla získána v předškolním věku. Utvářejí se také obecné hodnotové a didaktické postoje. Hlavními aspekty jazykové kompetence jsou jaz- 234 Rita Katelytė | Kalbotyros terminai vidurinės mokyklos... rozvoj schopnosti ústní komunikace, čtení a psaní, utváření čtenářských návyků, základní poznávání všech jazykových rovin. V obecných programech a standardech vzdělání se v učebnicích litevštiny pro III.–IV. ročník doporučuje učit se číst, přemýšlet a tvořit. Po přechodu do vyššího stupně by žáci měli ovládat fonetiku a teorii věty, rozlišovat významové části slova a být seznámeni se slovními druhy – slovesem, podstatným jménem a přídavným jménem. V obecných programech a standardech vzdělání se zdůrazňuje, že obsah programů tvoří jazykové a literární vzdělávání – neoddělitelné součásti vzdělávacího procesu. V učebnicích litevštiny se však lingvistické termíny probírají odděleně od termínů literární vědy, metodiky a dalších oborů. V učebnicích litevštiny pro III.–IV. ročník bylo nalezeno 435 různých termínů z lingvistiky, literární vědy a metodiky. Lingvistické termíny tvoří 48% všech termínů tohoto stupně. To ukazuje, že se jazyková kompetence rozvíjí v dostatečné míře, prohlubuje se porozumění prostředkům praktické fonetiky, gramatiky (morfologie a syntaxe), lexika a tvorby textu i schopnost používat je v praxi. Lingvistickou terminologii učebnic litevštiny pro III.–IV. ročník (celkem 212 termínů) tvoří termíny z fonetiky a akcentologie (20), morfologie a slovotvorby (118), syntaxe (30), lexikologie (19) a z obecných i dalších oblastí (dějin jazyka, dialektologie aj.) (25), například: hlasová intonace, značka měkkosti souhlásek, asimilace souhlásek, slabika; osoba, infinitiv, rod přídavného jména, zdrobnělé podstatné jméno, podstatné jméno se sufixem; tázací věta, hlavní větný člen, větná intonace, podmět; antonymum, synonymum, cizí slovo, význam slova; abeceda, aukštaitský dialekt, jazykověda, slabikář. LINGVISTICKÉ TERMÍNY V NIŽŠÍCH STUPNÍCH (V–VIII) ROČNÍKŮ Nejdůležitějším cílem základního vzdělávání je komunikační kompetence, chápaná jako „schopnost vyjadřovat, chápat a interpretovat myšlenky, pocity a fakta ústně i písemně v různých sociálních kontextech“ (Bendrosios programos ir išsilavinimo standartai 2003: 127). Pro dosažení harmonického fungování celého jazykového systému jsou stejně důležité všechny druhy jazykových činností – mluvení, naslouchání, čtení a psaní. Učebnice litevštiny pro V.–VI. ročník jsou určeny k výuce jazyka. Terminologija | 2008 | 15 235 Celé jazykové vzdělávání se skládá ze všech druhů jazykové činnosti, na jejichž základě jsou vypracovány Obecné vzdělávací programy a standardy vzdělání pro vyšší ročníky. Výuka jazyka zde vychází z textu, značný prostor je však věnován také gramatice. Žáci se učí podstatná jména, přídavná jména a slovesa, seznamují se se základy tvoření slov. Učí se také diskutovat, psát slohové práce, pořizovat výpisky a upravovat text. Z učiva prvního stupně se do 5. ročníku přenáší značná část jazykovědných termínů. Lze to tvrdit s ohledem na to, že téměř polovina jazykovědných termínů v učebnici pro 5. ročník se již používala v učivu prvního stupně. Z 327 jazykovědných termínů v této učebnici se 161 používalo v učivu prvního stupně. V učebnicích pro 5.–6. ročník se používá 741 termínů, z nichž 461 jsou jazykovědné termíny. V jazykovědné terminologii 5.–6. ročníku nejvíce převažují termíny z oblasti morfologie a tvoření slov (208), např.: nominativ přídavného jména, budoucí čas, množné číslo, spojovací samohláska, řadová číslovka, oslovení. Oblasti syntaxe (70), fonetiky a akcentologie (69), lexikologie (59) a obecných a dalších termínů (55) jsou téměř vyrovnané, např.: příslovečné určení způsobu, paralelní spojování vět, určovací věta, souřadné souvětí; zákonný přízvukový znak, skupina hlásek, přízvuk dlouhé slabiky, intonace, střídání kořenových samohlásek; antonymum, frazeologismus, homonymum, výpůjčka, internacionalismus; havajština, nauka o hláskách, dějiny jazyka, morfologie, základní jednotka textu. V učivu 7.–8. ročníku se základ Obecných vzdělávacích programů a standardů vzdělání téměř neliší; zůstávají čtyři nejdůležitější základní druhy jazykové činnosti – mluvení, poslech, čtení a psaní, neboť podstatou koncentického vyučování je neustále opakovat, rozšiřovat a prohlubovat již osvojené znalosti. V učebnicích litevštiny pro 7.–8. ročník se prohlubují již získané znalosti o slovese a jeho tvarech. Rozvíjejí se schopnosti veřejného projevu a mluveného jazyka. Oddíl syntaxe je rozšířen. V oddílu stylistiky se předkládá nezbytný teoretický materiál. Pokračuje se ve výuce fonetiky. Opakuje se pojetí slovního spojení a věty, rozvíjí se porozumění jednoduché větě a podrobně se vysvětlují všechny větné členy, jejich vyjadřovací a užívací zvláštnosti, rysy několikanásobných větných členů, vsuvek a přirovnávacích výrazů i jejich interpunkce. V učebnicích litevštiny pro 7.–8. ročník bylo nalezeno 745 termínů, z nichž 500 jsou jazykovědné termíny. Bylo zjištěno, že 43,2% jazykovědných termínů v učivu 7.–8. ročníku 236 Rita Katelytė | Kalbotyros terminai vidurinės mokyklos… se používalo v nižším, učivu 5.–6. ročníku, zatímco 56,8% termínů je nových. V jazykovědné terminologii 7.–8. ročníku nejvíce převažují oblasti morfologie a tvoření slov (253) a syntaxe (109), např.: osobní zájmeno, neosobní sloveso, střední rod, akuzativ, hromadná číslovka; příslovečné určení způsobu, gramatický základ, řetězový způsob spojování vět, čistý přísudek, shodný přívlastek. Výrazně méně zastoupené jsou oblasti fonetiky a akcentologie (61), lexikologie (26) a ostatních termínů (51), např.: přízvuková intonace přídavného jména, intonace, levý přízvukový znak, čtvrtá přízvuková třída, volný přízvuk, přední samohláska; antonymum, barbarismus, víceslabičné slovo, frazeologismus, synonymní forma; rys aukštaitského nářečí, nauka o hláskách, způsob spojování odstavců, podnářečí, jihoa ukštaitské nářečí. JAZYKOVĚDNÉ TERMÍNY V UČIVU VYŠŠÍCH ROČNÍKŮ (9.–10. ROČNÍK) Učebnice litevštiny pro 9.–10. ročník mají seznámit se základy hláskové, gramatické a lexikální stavby jazyka a se základy jazykovědy. Jejich cílem je vytvořit pevné návyky správné výslovnosti a přízvukování, pravopisu a interpunkce i užívání slov, jejich tvarů a konstrukcí. Materiál učebnic litevštiny pro 9.–10. ročník je zaměřen na komunikační schopnosti žáků, rozvíjení jazykového povědomí a praktické užívání mluveného i psaného jazyka. V učebnicích litevštiny pro 9.–10. ročník bylo nalezeno 1335 termínů, z nichž 800 jsou jazykovědné termíny. 33,75% termínů tohoto učiva se používalo v nižším učivu 7.–8. ročníku, zatímco 66,25% je nových. V jazykovědné terminologii těchto ročníků nejvíce převažuje oblast obecných a dalších termínů (260), např.: církevní slovanština, dialekt, základy jazykovědy, psané slovo, funkce rétoriky; méně zastoupené jsou oblasti morfologie a tvoření slov (174), syntaxe (140), fonetiky a akcentologie (125) a lexikologie (101), např.: superlativ přídavného jména, obecné podstatné jméno, příčestí, množné číslo, přívlastek, činné příčestí; bezespoječná věta, příčestí v přívlastku, příslovečné určení míry, smíšené souvětí, podřadné souvětí; pravý přízvukový znak, neznělá souhláska, pohyblivý přízvuk, přízvuk na poslední slabice, měkká souhláska, přízvuková intonace; antonymum, hydronymum baltského původu, barbarismus, zvukomalebné slovo, hydronymum, homonymum. Terminologija | 2008 | 15 237 LINGVISTICKÉ TERMÍNY V KONCENTRU VYŠŠÍCH (XI–XII) ROČNÍKŮ Výuka v učebnicích litevského jazyka pro XI–XII ročník zahrnuje všechny čtyři druhy jazykové činnosti: mluvení, poslech, psaní a čtení. Největší pozornost se věnuje čtení a psaní, menší pak mluvení a poslechu. V učebnicích litevského jazyka pro XI–XII ročník bylo nalezeno 1151 termínů, z nichž 427 jsou lingvistické termíny. 62,5% termínů tohoto koncentru se používalo již v nižším koncentru IX–X ročníku, zatímco 37,5% termínů je nových. V terminologii lingvistiky pro tyto ročníky jsou nejpočetněji zastoupeny oblasti obecných a dalších termínů (169) a morfologie a tvoření slov (125), např.: administracinis raštas, daugiakalbystė, fonetika, leksikologija; aukščiausiojo laipsnio būdvardis, būtojo laiko trečiasis asmuo, dvibalsio forma, išvestinė veiksmažodžio forma, kiekinis skaitvardis, kilmininkas. Podstatně menší jsou oblasti termínů syntaxe (83), lexikologie (67), fonetiky a akcentologie (28), např.: derinamasis pažyminys, įterpinys, konstatuojamasis sakinys, sintaksinė konstrukcija, sudėtinio sujungiamojo sakinio dėmuo; buitinė leksika, homonimas, leksinė svetimybė, leksinis sinonimas, naujadaras, sinonimų eilės dominantė; artikuliuotų garsų produkavimas, diferencinė intonacija, fonetinė figūra, loginis kirtis, melodinė frazės struktūra. UVÁDĚNÍ DEFINIC LINGVISTICKÝCH TERMÍNŮ Uvádění definic lingvistických termínů v učebnicích litevského jazyka na středních školách závisí na úrovni vzdělání žáků. V učebnicích pro počáteční koncentry se definuje jen několik málo termínů. Přízvučné slabiky definovaných termínů jsou zvýrazněny, samotné definice jsou uvedeny bez vědeckých výkladů, např.: dvou či více postav v díle, které spolu hovoří, kdy jedna se ptá a druhá odpovídá, se říká dialog; slovo, které říká, co podmět věty dělá, dělal, dělával nebo bude dělat, je přísudek; podstatná jména mění koncovky, když odpovídají na otázky kdo? koho? komu? koho? čím? kde? (v čem?). Tomu se říká skloňování podstatných jmen. V učebnicích pro V–VI ročník je definic lingvistických termínů více. Definice jsou stručné, výklady nejsou odborné, jsou však podrobné. Vysvětlované termíny jsou zvýrazněny a většina z nich je také opatřena přízvukem, např.: část na konci slova, která se mění v závislosti na jiných slovech, se nazývá koncovka; vlastní podstatná jména označují jména jednotlivých (konkrétních) osob nebo věcí; mnohoznačné slovo je slovo, které má několik významů a další. V učebnicích pro VII–VIII ročník 238 Rita Katelytė | Kalbotyros terminai vidurinės mokyklos... je definic termínů ještě více. V učebnici pro VIII ročník jsou definice termínů formulovány odborně, výklady jsou podrobné a dlouhé, např.: ortoepie je část fonetiky, jejímž úkolem je stanovit normy výslovnosti a předvídat jejich možná porušení; předložka je neohebné nesamostatné slovní druh, který se obvykle pojí s pádem a vyjadřuje vztah skloňovaného slova k jiným slovům; slovesa, která mají pouze tvar 3. osoby a neoznačují žádnou osobu, se nazývají bezosobní. V učebnicích pro vyšší ročníky se uvádí ještě více definic lingvistických termínů. Většina definovaných termínů je opatřena přízvukem, definice jsou odborné a podrobné a často se shodují s definicemi termínů ve Kalbotyros terminų žodyno K. Gaivenise a S. Keinčio (1800 lingvistických termínů; V., 1990), např.: částice je neohebný slovní druh, který dodává větě nebo jejím částem další významové odstíny; dialektologie je věda, která zkoumá nářečí; přízvuk je silnější vyslovení jedné slabiky ve slově. V učebnicích pro nejvyšší ročníky je ještě více termínů doplněno definicemi. Například v učebnici V. Salienė a A. Smetony Lietuvių kalba: XI–XII klasei jsou téměř všechny lingvistické termíny uvedeny s definicemi převzatými z různých encyklopedií, příruček a slovníků. Na konci učebnice je připojen výkladový slovníček důležitějších termínů, v němž jsou všechny termíny zvýrazněny a opatřeny přízvukem, např.: odstavec je jednotka textu vyjadřující jednu ucelenou myšlenku textu; část textu začínající na novém řádku; stylistika je věda o stylu a jeho prostředcích; text je dílo či jeho fragment v ústní podobě, vytištěné, napsané nebo vyslovené; sled slov tvořící určitý celek, vyslovený nebo graficky vyjádřený (písmem), zaznamenaný na desce, magnetofonové pásce apod. ZÁVĚRY Po prozkoumání 2445 lingvistických termínů z osmnácti učebnic litevštiny pro střední školy bylo zjištěno, že počet termínů se v jednotlivých stupních značně liší. Na prvním stupni se používá 212 lingvistických termínů, v 5.–6. ročníku 461 a v 7.–8. ročníku 500. Nejvíce lingvistických termínů se používá ve stupni 9.–10. ročníku – 800. Na nejvyšším stupni, v 11.–12. ročníku, se používá 472 lingvistických termínů. Nejpočetnější z oblastí lingvistických termínů je oblast morfologie a tvoření slov. Termíny z této oblasti se nejčastěji vyskytují ve všech stupních kromě nejvyšších ročníků. Termíny, které přecházejí z nižšího stupně do vyššího, tvoří 37 procent všech zkoumaných lingvistických termínů. K největšímu přechodu lingvistických termínů dochází z učebnic pro 7.–8. ročník do učebnic pro 9.–10. ročník. Terminologija | 2008 | 15 239 Způsob uvádění definic lingvistických termínů závisí na úrovni vzdělání žáků. V učebnicích pro první stupeň jsou definice termínů ojedinělé, v učebnicích pro nižší ročníky jsou termíny definovány odborně. V učebnicích pro vyšší ročníky jsou lingvistické termíny často definovány stejně jako v Slovníku lingvistických termínů, zatímco v učebnicích pro nejvyšší ročníky jsou termíny definovány encyklopedicky. ŠALTINIAI Čepaitienė G., Palubinskienė E. Lietuvių kalba: VII klasei. Kaunas, 2000. Čepaitienė G., Palubinskienė E. Lietuvių kalba: VIII klasei. Kaunas, 2001. Dobrovolskis B., Kavaliauskas V., Koženiauskienė R., Zinkevičius Z. Lietuvių kalba: X klasei. Kaunas, 2001. Koženiauskienė R., Dobrovolskis B., Zinkevičius Z. Lietuvių kalba: IX klasei. Kaunas, 1999. Marcelionienė E., Plentaitė V. Šaltinis: III klasei. I dalis. Kaunas, 2004. Marcelionienė E., Plentaitė V. Šaltinis: III klasei. III dalis. Kaunas, 2004. Marcelionienė E., Plentaitė V. Šaltinis: IV klasei. II dalis. Kaunas, 2005. Marcelionienė E., Plentaitė V. Šaltinis: IV klasei. IV dalis. Kaunas, 1997. Plentaitė V., Marcelionienė E. Šaltinis: III klasei. II dalis. Kaunas, 2004. Plentaitė V., Marcelionienė E. Šaltinis: III klasei. IV dalis. Kaunas, 2004. Plentaitė V., Marcelionienė E. Šaltinis: IV klasei. I dalis. Kaunas, 2005. Plentaitė V., Marcelionienė E. Šaltinis: IV klasei. III dalis. Kaunas, 2005. Salienė V., Smetona A. Lietuvių kalba: XI–XII klasei. Vilnius, 2004. Sirtautai J., V., V.V. Lietuvių kalba: V klasei. I dalis. Vilnius, 2005. Sirtautai J., V., V.V. Lietuvių kalba: V klasei. II dalis. Vilnius, 2005. Sirtautai J., V., V.V. Lietuvių kalba: VI klasei. Vilnius, 1998. Šukys J. Lietuvių kalba: XI klasei. Kaunas, 2001. Župerka K. Lietuvių kalba: XII klasei. Kaunas, 2001. LITERATŪRA Ambrazas V., Girdenis A., Morkūnas K., Sabaliauskas A., Urbutis V., Valeckienė A., Vanagas A. Lietuvių kalbos enciklopedija. Vilnius, 2008. Bendrosios programos ir išsilavinimo standartai. Vilnius, 2003. Dabartinės lietuvių kalbos gramatika. Red. V. Ambrazas, Vilnius, 1997. Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Vyr. red. St. Keinys, Vilnius, 2000. Gaivenis K., Keinys St. Kalbotyros terminų žodynas. Kaunas, 1990. Lietuvių kalbos gramatika 1. Vyr. red. K. Ulvydas, Vilnius, 1965. Tarptautinių žodžių žodynas. Ats. red. V. Kvietkauskas, Vilnius, 1985. Tarptautinių žodžių žodynas. Red. A. Kinderys. Vilnius, 2001. Vaitkevičiūtė V. Tarptautinių žodžių žodynas. Vilnius, 2001. Гринев С. Введение в терминоведение. Москва, 1993. Gauta 2008-11-28 Rita Katelytė Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 E. paštas: [email protected] 240 Rita Katelytė | Kalbotyros terminai vidurinės mokyklos…