Statybos liaudies ir mokslo terminijos bendrybės ir skirtybės

Společné rysy a rozdíly lidové a odborné stavební terminologie ROBERTAS STUNŽINAS Mykolo Romerio universitetas Tento článek pojednává o hlavních podobnostech a rozdílech mezi lidovou a odbornou stavební terminologií. Tato práce navazuje na autorův cyklus výzkumu lidové stavební terminologie. Než přistoupíme k porovnání těchto dvou terminologií, je třeba říci, že živý jazyk a jeho terminologie jsou důležitým zdrojem odborné terminologie. Filozof St. Šalkauskis, zakladatel teorie litevské terminologie, v práci „Teorie terminologie a litevská filozofická terminologie“, publikované v časopise Logos, napsal, že slova běžného jazyka jsou hlavním zdrojem odborné terminologie: „není třeba vytvářet nový termín ani přejímat cizí, lze-li pro danou odbornou potřebu zcela uspokojivě použít slovo z běžného jazyka“ (Šalkauskis 1991: 55). Filozof zdůrazňoval, že běžný jazyk je nejen nejbohatším, ale také nejsrozumitelnějším zdrojem odborné terminologie. O tom hovořili také významní litevští jazykovědci K. Būga (1961: 784), J. Balčikonis (1978: 164), Pr. Skardžius (1997: 300). Význam zvláštních slov živého jazyka při tvorbě termínů jednotlivých oborů zdůrazňují také terminologové. Podle St. Keinia tvoří základ tvorby terminologie prostředky vlastního jazyka a v jednotlivých oborech lze široce čerpat ze slovní zásoby nářečí, zejména z lidových termínů (2005: 232). Význam slov živého jazyka při tvorbě odborných termínů zdůrazňují také odborníci na stavební vědu. Autoři Slovníku stavebních termínů – A. Kudzys, A. Rosinas a B. Kudzienė – v předmluvě ke slovníku píší, že ve stavební terminologii jsou důležité správné termíny živého jazyka užívané odedávna (STŽ 2002: 6). Přesto jsou však lidová a odborná terminologie odlišnými oblastmi – „rozhodují o tom rozdíly a rozpory mezi vědou, civilizací obecně a etnikem, lidovým životem“ (Klimavičius 2005: 133). Pokud jde o společné rysy lidových a odborných termínů, je třeba říci, že lidové i odborné termíny patří do vrstvy speciální slovní zásoby. Odborné termíny jsou slova nebo ustálená atributivní slovní spojení, která mají v jazyce určitého oboru přesně vymezený význam a pojmenovávají pojmy jako členy určitého systému (Keinys 2005: 229). 42 R. Stunžinas | Statybos liaudies ir mokslo terminijos bendrybės ir skirt ybės Lidové termíny jsou nomenklaturními odrazy koncentrované informace. Stejně jako odborné termíny označují lidové termíny speciální pojmy (Никитина 2009: 80). Odborné ani lidové termíny však nejsou pouze jedním druhem slov – nelze je omezit jen na hranice slova a mohou být jednoslovné i víceslovné (srov. Gaivenis 2000: 14, Jakaitienė 2010: 182). LIDOVÁ TERMINOLOGIE – ZÁKLAD ODBORNÉ TERMINOLOGIE Jak již bylo uvedeno, lidová a odborná terminologie jsou odlišné, samostatně fungující oblasti. J. Klimavičius tvrdí, že lidová terminologie je zdrojem odborné terminologie – odborná terminologie z ní přejímá termíny pro potřeby pojmenování soustavy odborných pojmů. Jazykovědec však upozorňuje, že přejímání není rovnoměrné: „Ostatně ne pro všechny obory odborné terminologie jsou tyto zdroje stejně hluboké, někdy vůbec neexistují“ (Klimavičius 2005: 133). Lze to pozorovat na rané odborné stavební terminologii. Hlavním zdrojem odborné stavební terminologie, která se začala objevovat v periodickém tisku v polovině a na konci 19. století, byly lidové termíny. Například v článcích s hospodářskými radami v kalendářích L. Ivinskise (1846–1863), v článcích časopisu Aušra Medega statant trobas (1883–1886) a v měsíčníku Ūkinikas (Ūkininkas) pro zemědělce, vydávaném Lietuvos draugijos (1890–1905), lze nalézt stavební pojmy převzaté z živého jazyka, např.: durelės Uk 1891 IV 175, durės Uk 1890 II 22, gelžis M 1884 I–II 56, gomurys Uk 1891 IV 174, grįčia Uk 1891 IV 173, grindys Uk 1891 IV 171, juška Uk 1891 IV 175, kakalis Uk 1891 IV 173, kalkiai M 1884 I–II 56, kaminas Uk 1891 IV 173, kliausmas Uk 1891 IV 174, langas Uk 1890 II 22, lenta Uk 1891 IV 171, lubos Uk 1891 IV 172, molis K 1849 31, namas K 1849 30, palubė Uk 1891 IV 175, pamatas Uk 1890 II 22, pecius Uk 1891 IV 173, plyta Uk 1891 IV 171, samanos Uk 1891 III 134, siena K 1849 31, sienojas Uk 1891 III 132, sklepas Uk 1891 IV 172, smiltis Uk 1891 III 134, stiklas M 1884 I–II 56, stogo čerpės M 1884 I–II 56, teptuvas K 1849 31, tinkas Uk 1891 III 134, trioba Uk 1891 III 134, vaini-kas Uk 1891 III 132, ziame K 1862 45. Ne všechny lidové termíny se však do odborné terminologie dostaly ve svých přímých významech. St. Šalkauskis upozornil na to, že slova běžného jazyka přejímaná pro potřeby terminologie se upravují a jejich významy se zpřesňují, rozšiřují, zužují nebo přenášejí analogicky Terminologija | 2010 | 17 43 (Šalkauskis 1991: 24–31). Psali o tom také terminologové (Keinys 2005: 231; Klimavičius 2005: 135; Gaivenis 2000: 52–53). Výstižně řečeno slovy J. Klimavičiuse: „využití lidové terminologie není přelitím z jedné nádoby do druhé, ale transfuzí krve podle vhodné skupiny; není přenesením z jednoho místa na jiné, nýbrž transplantací nebo roubováním“ (2005: 135). Všeobecně se uznává, že vědecké termíny se od běžných slov (a tedy i od lidových termínů) liší specializací významu a jasnou sémantickou hranicí (LE XXXI 1964: 81; Гринев 1993: 29). Z přehledu terminologie ve vědeckých publikacích o stavebnictví z počátku 20. století (1910–1937) vyplývá, že stavební pojmy často vycházejí z lidových termínů. V rané vědecké terminologii stavebnictví se lidovými termíny označují základní stavební pojmy a význam značné části vědeckých termínů se téměř shoduje s významem lidových termínů, např.: akmuo Jod 2, alie jus Kind 32, anglis Iv 48, ąžuolas Kind 7, balana Jan 16, eglė Jan 18, sija Kind 14, kambarys Jan 14, kūtė Van 10, lenta Braž 2, lubos Jan 15, molis Reis 1, namas Zub 9, pečius Braž 1, pušis Jan 18, rąstas Reis 24, siena Reis 1, smėlys Jan 9, šulas Braž 10, žabai Van 28, žvyras Reis 13. Ve většině případů se však významy lidových termínů specializují, zužují nebo rozšiřují, a vědecké termíny tak mohou získávat nové významy, např.: druskos Jod 1, grindys Kind 13, krosnys Šim 4, lubos (lubos ir perdangos) Šim 4. Terminologizovanými tvary množného čísla se zde označují třídy předmětů (podrobněji viz Stunžinas 2007: 125–134). POŽADAVKY NA LIDOVOU A VĚDECKOU TERMINOLOGII Jazykovědci upozornili, že ne všechny lidové termíny mohou být vhodné pro vědeckou terminologii. A. Salys napsal, že „lidové termíny se v jazyce ustálí jako obecně užívané pouze tehdy, když neodporují logice a jsou snadno použitelné“ (Salys 1985: 102–103). K. Gaivenis uvedl, že terminologizaci slov z lidového jazyka brání řada překážek – značná část odborné slovní zásoby zahrnuje slova užívaná na malém území a málo známá, mnoho lidových termínů má nejasnou motivaci a je stylisticky konotováno (Gaivenis 2002: 52). Lze tedy tvrdit, že lidové termíny mohou mít vlastnosti, které vědeckým termínům nejsou vlastní. Na vědecké termíny jsou však kladeny přísné požadavky. Základními vlastnostmi vědeckých termínů jsou přesnost (Keinys 1980: 31, Гринев 1993: 29, Skujiņa 1993: 51, Gaivenis 2002: 38), jednoznačnost (Гринев 1993: 32, Skujiņa 1993: 51), vymezenost významu (Keinys 1980: 28, Гринев 1993: 30), správnost (Keinys 44 R. Stunžinas | Statybos liaudies ir mokslo terminijos bendrybės ir skirtybės 1980: 52, Gaivenis 2002: 36), emocionální neutralita (Keinys 1980: 35, Гринев 1993: 32, Gaivenis 2002: 44), snadná použitelnost (Keinys 1980: 42), systémovost (Keinys 1980: 37, Skujiņa 1993: 51, Gaivenis 2002: 40), snadná tvořitelnost (Keinys 1980: 45, Gaivenis 2002: 47), nominativnost (Гринев 1993: 33), kontextová samostatnost (Гринев 1993: 32, Skujiņa 1993: 51), mononymičnost, neambivalentnost (Skujiņa 1993: 51) aj. Přesnost se v mnoha případech zdůrazňuje jako zásadní rozlišovací rys vědeckých termínů (Keinys 1980: 31; Гринев 1993: 29; Skujiņa 1993: 50). V další části článku jsou rozebrány některé z těchto vlastností. SPRÁVNOST Vědecké termíny musí odpovídat požadavkům spisovného jazyka; jsou přímo spojeny s jeho obecnou lexikální soustavou a v žádném případě od ní nemohou být izolovány (Keinys 1980: 53). Lidová terminologie obsahuje mnoho slov cizího původu, která jsou z hlediska spisovného jazyka hodnocena jako cizí výrazy, např.: xkatukas (brus. комух, 1. ko-tuch) „kurník“ LKŽe, xpavietis (brus. павец) „kůlna“ LKŽe, xsienis (1. sien) „předsíň“ LKŽe, xšopas (1. szopa < vok. Schuppen) „stodola“ LKŽe aj. Je třeba také dodat, že mluvená a psaná forma patří k nejdůležitějším rozlišovacím znakům lidových a vědeckých termínů (Никитина 2009: 82). S. Nikitina tvrdí, že vědecká terminologie je prostředkem k předávání konceptuálních znalostí o zkoumaném předmětu a funguje především v psané podobě. Ve vědecké terminologii musí být vše explicitně vyjádřeno a psaný text je hlavní formou realizace takových znalostí. Lidová terminologie se vyznačuje mluvenou formou komunikace a část znalostí se předává neverbálními komunikačními prostředky (Никитина 2009: 82). S mluveným užíváním lidových termínů je zřejmě třeba spojovat i nejednotnost jejich formy. Pro lidovou stavební terminologii je příznačná nestálost výrazové stránky – vyskytuje se zde mnoho případů hláskového a gramatického kolísání, např.: daržinė (3b) LKA I 53, LKŽe – daržinė (1) LKA I 53, klėtis (1) LKA I 47, LKŽe – klėtis (3) LKA I 47, LKŽe, málkinė (1) LKŽe – malkinė (3a) LKŽe; peludnica LKA I 54 – peludnyca LKA I 54, pūnė LKA I 49, LKŽe – punė LKA I 49, sušnia LKA I 65 – sūšnia LKA I 65; abarės LKA I 50, LKŽe – abarai LKA I 50, ankletis LKA I 49, LKŽe – ankletė LKA I 49, arklinykas LKA I 50 – arklinykė LKA I 50, aruodas LKA I 47, LKŽe – aruoda LKA I 47. Terminologija | 2010 | 17 45 EMOCIONÁLNÍ NEUTRALITA Vědecké termíny se vyznačují emocionální neutralitou; ideální termín by měl být bezcitným výtvorem logického rozumu (Keinys 1980: 35). Lidové termíny však na rozdíl od vědeckých mohou mít emocionální zabarvení. Upozornil na to K. Gaivenis, když napsal, že značná část lidových termínů jsou stylisticky zabarvená slova (Gaivenis 2002: 52). Některé lidové termíny například nesou hodnotící rysy. Malý a nekvalitní obytný dům se v lidové terminologii označuje stylisticky konotovanými termíny nebo má hodnotící sém, např.: lūšna KazRŽ I 468, numpalaikiai DūnŽ 224, laužas LKŽe, laužynas LazŽ 141, trobukas LKŽe, ZanavŽ3 481, trobapalaikė DūnŽ 406, trobesikė ZanavŽ3 481. JEDNOZNAČNOST A MNOHOZNAČNOST V dokonale uspořádané odborné terminologii by měl mít každý pojem samostatný termín a každý termín by měl označovat pouze jeden pojem (Keinys 1980: 30). A. Kaulakienė napsala, že ideální nominace je možná pouze tehdy, když je terminologie ustálená a existuje jasná souvislost a motivace mezi kategoriemi termínů odpovídajícími kategoriím pojmů. Ideální nominace nastává tehdy, když termín pojmenovává jeden pojem a pojem odpovídá jednomu termínu (Kaulakienė 2009: 82). V ne zcela uspořádaných oblastech terminologie se však často stává, že jeden termín označuje několik pojmů nebo je jeden pojem označován několika termíny. Mnohoznačnost a synonymie termínů se považují za nedostatky terminologie (Даниленко 1977: 65). Tyto terminologické jevy ztěžují předávání informací a způsobují zmatek v celém systému termínů – to je jednou z příčin neizomorfismu systému pojmů a termínů. Přesto je mnohoznačnost v lidové terminologii poměrně častým jevem. Tentýž termín například často označuje různé stavby, budovu i místnost, např.: butas „jakákoli budova, stavba“ LKŽe – „obytný dům, selský dům, chalupa“ LKA I 34, LKŽe, daržinė „stavba, kde se skladuje seno“ KaltŽ 40, LKA I 56 – „stavba, do které se pouze ukládá obilí“ LKA I 53, LKŽe, klojimas „stavba, kde se skladuje seno“ LKA I 57 – „stavba, do které se ukládá a suší obilí“ LKA I 53; namas „obytný dům“ LKA I 34, LKŽe – „samostatně stojící malá stavba s pecí pro letní pobyt“ LKŽe – „chlév pod jednou střechou s obytným domem“ LKA I 49, LKŽe; buta „stavba, dům“ LKŽe – „pokoj“ LKŽe, gryčia „obytný dům“ KupŽ 733, LKA I 34, LKŽe – „jeden konec obytného domu“ LKA I 34, LKŽe, jauja „samostatná stavba, kde se suší a drhne len“ 46 R. Stunžinas | Statybos liaudies ir mokslo terminijos bendrybės ir skirtybės a drhne“ LKŽe, ZanavŽ1 563 – „místnost na sušení obilí“ LKA I 64, LKŽe. Mnohoznačnost v lidové terminologii je mnohotvárná; termíny jsou zde často spojeny různými asociačními vazbami a mohou být spojeny metonymickým vztahem celku a části, nástroje a výsledku činnosti, materiálu a výrobku nebo jiným vztahem (podrobněji viz Stunžinas 2009: 68–92). MONONYMIE A SYNONYMIE Jak již bylo zmíněno, mononymičnost (označení pojmu jedním termínem) je jedním z požadavků odborné terminologie. Pojmenovávání týchž pojmů několika termíny je jedním z nejstarších a nejdůležitějších terminologických problémů. Nejobecnějšími příčinami synonymie jsou nejednotnost terminologie, nerespektování zavedeného úzu, rozdílné využívání jazykových prostředků (Keinys 1980: 98–99), snaha pojmenovat pojem racionálněji, důsledky jazykové interference (Kaulakienė 2009: 178), kolísání podob termínů, zdůrazňování různých aspektů, přejímání dvou různých termínů nebo přejímání termínu a vznik domácího ekvivalentu, užívání úředního a hovorového termínu nebo současného a zastaralého termínu, užívání delší a kratší varianty termínu (Гринев 1993: 29). V terminologii se synonymům vědomě předchází a panuje všeobecná shoda, že každý pojem má být označen pouze jedním termínem (Keinys 1980: 98). V terminologii může být synonymie přípustná v několika případech. Především jsou synonyma oprávněná tehdy, když se v různých terminologických systémech chtějí zdůraznit odlišné rysy téhož pojmu. Synonyma mohou vznikat také užíváním kratších variant. Přípustná je i synonymie mezinárodních termínů a termínů domácího původu (Keinys 1980: 103). V lidové terminologii, stejně jako v běžném jazyce, je synonymie běžným jevem, který svědčí o sémantické pružnosti jazyka a rozmanitosti vyjadřovacích prostředků. Například obytný dům se v živém jazyce označuje téměř třemi desítkami termínů různého původu, např.: apseigos LKŽe, butas LKŽe, duba LKŽe, gyvenimas LKŽ, gūžta LKŽe, namas LKŽe, pastatas LKŽe, pašalys LKŽe, pirkia LKŽe, pirktaitė LKŽe, pirkutė LKŽe, priešinė LKŽe, triobesys LKŽe, troba LKŽe, trobinė, xbudavonė (1. budowanie) LKŽe, xbudinkas (1. budynek, bělorus. будынак) LKŽe, xgaspada (1. gospoda) LKŽe, grinyčia (bělorus. грыдніца) LKŽe, gryčia (bělorus. грыдніца) LKŽe, xbakūžė (něm. nář. backhus) LKŽe, xistuba (něm. Stube, lotyš. istaba, istuba) LKŽe, xkūta (něm. Kote) LKŽe, rūmas (germ.) LKŽe, xstuba (něm. nář. stuba) LKŽe, xškūnė (něm. nář. schūne) LKŽe, xūta (něm. Hütte) LKŽe, xšeimynstubė (hybrid.) LKA I 34. Terminologija | 2010 | 17 47 Kromě toho jsou mnohé synonymní lidové termíny navzájem spojeny také vztahem mnohoznačnosti. Například synonymní termíny označující stavbu, kde se skladuje seno, šieninė LKŽe, daržinė LKŽe, klaimas LKŽe, klojimas LKŽe, kluonas LKŽe, skūnia LKŽe mají také význam stavby, kde se skladuje obilí, zatímco termíny označující předsíň obytného domu, butukas LKŽe, kalidorius LKŽe, nameliokas LKŽe, namelis LKŽe mají také význam první místnosti v lázni (podrobněji viz Stunžinas 2009: 70–72). To lze vysvětlit tím, že lidové termíny, stejně jako slova běžného jazyka, se vyznačují nestálostí významů (Трубачев 1966: 62; Клепикова 1974: 30; Klimavičius 2005: 134). V běžném jazyce je význam slov neurčitý a závisí na kontextu; synonyma vznikají, aby se předešlo nejednoznačnostem vyplývajícím z užívání slov v přeneseném významu a z rozšiřování či zužování významů (Riggs 1993: 195). Synonymičnost lidových termínů je dána zdroji synonym běžného jazyka. Rozlišují se tři hlavní zdroje synonym v běžném jazyce – slovotvorné možnosti, možnosti vzniku nových významů, nářečí a jiné jazyky (viz Jakaitienė 2010: 124). ASOCIATIVNOST A LOGIČNOST S požadavkem na přesnost termínů úzce souvisí asociativnost a logičnost. Prvky obsahu myšlení se v lidových a odborných termínech vyjadřují odlišně. A. Salys upozornil, že ve živém jazyce vznikají slova se zvláštním významem, zejména neologismy, na jiném principu než v odborné terminologii: „v živém lidovém jazyce vznikají novotvary rychleji na základě prvního spatření předmětu a dojmu, někdy také z ne zcela logické analogie“ (Salys 1985: 102). S. Nikitina uvádí, že základy pojmů vyjadřovaných odbornými termíny formulují odborníci prostřednictvím teorií a koncepcí, zatímco obraz světa vyjadřovaný lidovými termíny se zakládá na jiných, neméně složitých principech, ustavených dlouholetou zkušeností a znalostmi (Никитина 2009: 81). Uvádí se, že odborné termíny označují speciální pojmy, zatímco lidové termíny – představy1 (viz Гринев 1993: 48). S. Griniov napsal, že systém představ každodenního života se od systému odborných pojmů značně liší. Systém představ každodenního života vyjadřovaný prostředky běžného jazyka se vytváří na základě asociativních vztahů; systém odborných pojmů vyjadřovaný termíny 1 Představa je smyslově živý obraz objektu, který přetrvává a obnovuje se ve vědomí i tehdy, když samotný objekt již nepůsobí na smyslové orgány. Pojem je zobecněným odrazem věcí světa ve vědomí lidí, zvláštní formou myšlení, která odráží výsledky poznávací činnosti (Jakaitienė 2010: 46). Pojem je v terminologii „zobecněným mentálním ekvivalentem (konceptem) určité oborové oblasti“. V terminologii je pojem nejen jednotkou myšlení, ale také jednotkou poznání (Jakaitienė 2010: 183). 48 R. Stunžinas | Statybos liaudies ir mokslo terminijos bendrybės ir skirt ybės tema kuriama loginių, visų pirma hierarchinių, ryšių pagrindu (Гринев 1993: 172). Sąvokų ryšiai atsiskleidžia terminų apibrėžtyse – tai taip pat yra vienas pagrindinių liaudies ir mokslo terminų skiriamųjų bruožų. Lidová terminologie je odrazem obrazu světa daného národa, a proto se v ní vyskytují lakuny. Lakuny jsou lexikální jednotky, které odrážejí specifické prvky určité kultury a nemají v jiném jazyce přímé lexikální sémantické ekvivalenty (Kvašytė 2009: 63). Příčinou vzniku lakun jsou zvláštnosti kategorizace světa v jazyce (Gudavičius 2007: 93). Na tuto zvláštnost lidové terminologie upozornila S. Nikitina (Никитина 2009: 82). Systémy odborných pojmů odrážejí pouze strukturu vědy a neodhalují jazykové hledisko. Odborné pojmy nejsou závislé na konkrétním jazyce – i když mohou mít specifický sociální nebo kulturní odstín (Antia 2000: 105). SYSTÉMOVOST Důležitý rozdíl mezi lidovými a odbornými termíny spočívá v tom, že lidové termíny pojmenovávají speciální představy bez vazby na systém pojmů (Гринев 1993: 48). Odborné termíny se vytvářejí jako odrazy pojmů daného vědního oboru – na to již před válkou upozornil filozof St. Šalkauskis: „termín je slovo vyjadřující pojem, který má zvláštní význam pro určitý vědní obor“ (Šalkauskis 1991: 15). V terminologii se odborné termíny chápou pouze jako členové systému: „slova nebo ustálená atributivní slovní spojení, která mají v jazyce určité oblasti lidské činnosti velmi přesně vymezený význam a jejichž účelem je pojmenovávat pojmy kterékoli oblasti jako členy určitého systému“ (Keinys 1983: 229; Gaivenis 2002: 14). Terminologové zdůrazňují, že systematizace pojmů je důležitou součástí terminologické vědy a práce (Picht 2009: 14). Jedním z hlavních úkolů terminologie je sestavování a analýza terminologického systému. Podle výzkumníků by sestavení a analýza terminologického systému měly napomoci dosažení izomorfismu systému pojmů a jeho formálního vyjádření – jejich vzájemné shody (Татаринов 2006: 81). SÉMANTICKÁ POLE Se systémovostí odborných termínů souvisí pojem terminologického pole. Terminologické pole se definuje jako složitá klasifikační struktura sjednocená na systémovém základě, která sdružuje termíny jednoho profesního oboru. V terminologii je také důležité zkoumat terminologická pole: strukturování materiálu, vztahy mezi prvky terminologických polí, vzájemné vymezení prvků, celistvost struktury pole, historické interakce a vývoj (Татаринов Terminologija | 2010 | 17 49 (2006: 275–276). Sémantické pole tvořené lidovými termíny se nevyznačuje přísností ani jednotností. Sémantická pole běžného jazyka odrážejí skutečný či představovaný svět, v němž jsou předměty, jevy a vlastnosti rovněž spojeny nejrůznějšími vztahy a tvoří určité prostory či oblasti, které jsou od sebe podmíněně oddělené (Gudavičius 2007: 117). Sémantická pole lidových termínů, stejně jako slov běžného jazyka, se od sémantických polí vědeckých pojmů liší tím, že jejich obsah je méně jednotný, složitější a širší (viz Antia 2000: 105). NOMINACE LIDOVÝCH A VĚDECKÝCH TERMÍNŮ Lidová terminologie se od vědecké liší živelností svého vzniku a fungování (Никитина 2009: 80–81). G. Klepikova tvrdí, že ve vědecké terminologii se záměrně usiluje o soulad mezi předmětem skutečnosti a sémiémem; nominace je zde završena. V lidové terminologii se na rozdíl od vědecké vztah mezi předmětem skutečnosti a sémiémem ustavuje živelně a nominace je výběrová – její podrobnost závisí na významu předmětů skutečnosti (Клепикова 1974: 33). Lze se proto domnívat, že lidová terminologie vykazuje rysy počáteční etapy tvorby odborné slovní zásoby. V takovém případě nominaci určují subjektivní faktory – v sémantice jazykového znaku se odráží nevědecké chápání předmětů, vlastností, činností a procesů (Володина 1997: 43). Nevědecké chápání předmětů a jevů vede k pojmenovávání pojmů a představ na základě určitých asociací. S. Nikitina tvrdí, že metafory jsou v lidové terminologii jedním z nejdůležitějších prostředků pojmenování (Никитина 2009: 82). Ve stavební lidové terminologii je metaforické pojmenovávání pojmů častým jevem, např.: kamurka „chatrná chaloupka“ LKŽe, kaniūkšlė „chatrná chýše“ LKŽe, pašiūrė „uboze vypadající chaloupka“ LKŽe, pirtis „chatrný obytný dům“ LKŽe; nameliokas „předsíň“ LKA I 39, namelis „síň“ LKA I 39, LKŽe, pirtikė „předsíň“ LKŽe. Lze také dodat, že velmi důležitým prostředkem pojmenování v lidové terminologii je metonymie. Ve stavební lidové terminologii se konkrétní předměty (zařízení, části budov) pojmenovávají podle činností, např.: užsukimas „otočná závora“ LKA I 41, nusirengimas „předsíň sauny“ LKA I 58, nebo se konstrukce – podlahy – pojmenovávají podle stavebního materiálu, např.: žemė „podlaha stodoly“ LKA I 54, molis „podlaha obytného domu“ LKA I 37. Podle terminologů je metonymie důležitým způsobem vzniku nových slov a významů vědeckých termínů. Bylo zjištěno, že metonymický přenos významu ve vědecké terminologii, ačkoli má jisté odlišnosti, je 50 R. Stunžinas | Statybos liaudies ir mokslo terminijos bendrybės ir skirt ybės grindžiamas tokiais pačiais principais, kaip ir paprastojoje kalboje (Прохорова 1996: 69). Tiesa, terminologai atkreipia dėmesį, kad mokslo terminus veikia paprastosios kalbos leksiniai ir semantiniai procesai. Taip pat sakoma, kad mokslo terminai priklauso nuo vartosenos situacijos ir konteksto. Tokiu atveju mokslo terminai gali sinoniminiais ryšiais sietis su kitais terminais, pasižymėti daugiareikšmiškumu, vaizdingumu ir ekspresyvumu (Татаринов 2006: 134). Terminų vaizdingumas, metaforiškumas ir emocingumas gali atsirasti dėl funkcionavimo sferos išsiplėtimo, vartojimo už specialiosiosos mokslo srities ribų (Татаринов 2006: 134). Pavyzdžiui, statybos mokslo terminijoje pasitaiko iš profesionalizmų atsiradusių terminų, kuriems būdingas metaforinis perkėlimas pagal įvairias asociacijas, pvz.: (girdėjimo) slenkstis STŽ 547, greičių dėžė ALSTŽ 160, oro tinklas ALSTŽ 8, šilumos tiltelis ALSTŽ 44, (apvijos) žingsnis STŽ 728, (laikančiųjų sienų) žingsnis STŽ 728 (plačiau žr. Stunžinas 2006: 66). Taip pat mokslo terminijoje pasitaiko ir daugiareikšmių terminų. Tuo mokslo terminai panašūs į liaudies terminus. Tačiau kalbininkai atkreipia dėmesį, kad daugiareikšmiškumo reiškiniai mokslo terminijoje skiriasi nuo analogiškų paprastosios kalbos reiškinių. Skirtumas yra tas, kad visi šie procesai neveikia leksinių ir semantinių mokslo terminijos požymių ir nesuardo terminų semantinio apibrėžtumo (Даниленко 1977: 65). ZÁVĚRY 1. Lidové a vědecké termíny jsou slova a slovní spojení nomenklatorní povahy, která plní nominativní funkci a označují odborné pojmy. Lidová terminologie je důležitým zdrojem vědecké terminologie – příklady rané vědecké stavební terminologie ukazují, že lidové termíny byly přejímány v přímých i nepřímých významech. 2. Ne všechny lidové termíny jsou vhodné k pojmenování vědeckých pojmů – liší se také požadavky, které jsou na ně kladeny. Od vědeckých termínů se vyžaduje přesnost, jednoznačnost, správnost, systémovost, stylová neutralita a logičnost. Lidové termíny ukazují rozmanitost výrazových prostředků jazyka; vyznačují se synonymií, mnohoznačností a obrazností. 3. Vědecké termíny se vytvářejí jako prvky systému vědeckých pojmů. Tvoří a definují je odborníci. Sémantické pole tvořené vědeckými termíny je klasifikační struktura sjednocená na systémovém základě, která propojuje termíny jedné oblasti. Lidové termíny odhalují obraz světa daného národa a pojmenovávají specifické představy bez vazby na systém pojmů. Jejich Terminologija | 2010 | 17 5 1 sémantické pole je složitější a širší než sémantické pole vědeckých pojmů. 4. Ve vědecké terminologii se usiluje o soulad mezi pojmy a termíny, zatímco v lidové terminologii je nominace výběrová. Vlivem různých faktorů běžného jazyka a jeho užívání se vědecké termíny mohou podobat lidovým termínům a vyznačovat se synonymií, mnohoznačností a obrazností. ŠALTINIAI ALSTŽ – Anglų–lietuvių kalbų statybos terminų žodynas. Vilnius, 1993. Braž – Bražinskas J. Kaip ir iš ko galima statyti pigius ir tvermingus ūkio trobesius, Vilnius, 1910. DūnŽ – Šiaurės rytų dünininkų šnektų žodynas. V. Vitkauskas, Vilnius, 1976. Iv – Ivanauskas J. Plytų gamyba kaimo plytinėse, Kaunas, 1932. Jan – Januševičius P. Namai, jų svarba, vieta, padėjimas, stilius, medga, statymas, Kaunas, 1917. Jod – Jodelė P. Statybos medžiagoms priimti normos ir joms bandyti sąlygos, Kaunas, 1929. K – Kalendorius arba Metu skajtlus uzkiskas ant metu nuog užgimima Wieszpaties Metu paprastunju turenčziun 365 dienas. Parašitas par L. Iwiński, Wilniuje, 1849–1862. KaltŽ – Kaltanėnų šnektos žodynas. A. Vilutytė, Vilnius, 2008. KazRŽ – Kazlų Rūdos šnektos žodynas. A. Pupkis, Vilnius, 2008–2009. Kind – Kindurys V. Ūkiškų trobų statybos vadovas, Kaunas, 1935. KupŽ – Kupiškėnų žodynas. K. Vosyl y tė, Vilnius, 2007. LazŽ – Lazūnų tarmės žodynas. J. Petrauskas, A. Vidugiris, Vilnius, 1985. LKA I – Lietuvių kalbos atlasas. T. 1: Leksika. Red. K. Morkūnas, Vilnius, 1977. LKŽe – Lietuvių kalbos žodynas (elektroninis leidimas, www.lkz.lt), Vilnius. M – Medega statant trobas. – Auszra, 1884, Nr. 1–3, 56–59. Reis – Reisonas J. Molio statyba, Kaunas, 1928. STŽ – Statybos terminų žodynas. Ats. red. A. Kudzys, Vilnius, 2002. Šim – Šimoliūnas J. Statyba. I tomas. Statybos medžiagos, Kaunas, 1937. Uk – Ukininkas: lietuviszkas laikrastis, paskirtas reikalams ukininkų. Ats. red. M. Jankus, Ragainė, 1890–1891. Van – Vanagaitis R. Ūkio statyba: ūkininkams ir statybos darbininkams vadovėlis, Šiauliai, 1922. ZanavŽ1–3 – Zanavykų šnektos žodynas. T. 1. Vyr. red. A. Pupkis, Kaunas, 2003. T. 2. Vyr. red. V. Sakalauskienė, Vilnius, 2006. Zub – Zubauskas K. Statybos ir butų tvarkymo įstatymai, taisyklės, Tilžė, 1922. LITERATŪRA Antia B. E. 2000: Terminology and Language Planning, Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins. Balčikonis J. 1978: Rinktiniai raštai 1, Vilnius. Būga K. 1961: Rinktiniai raštai 3. Sudarė Z. Zinkevičius, Vilnius. Gaivenis K. 2002: Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys, Vilnius. Gudavičius A. 2007: Gretinamoji semantika, Šiauliai. Jakaitienė E. 2010: Leksikologija, Vilnius. Kaulakienė A. 2009: Lietuvių fizikos terminijos raida, Vilnius. Keinys St. 2005: Dabartinė lietuvių terminologija, Vilnius. Keinys St. 1980: Terminologijos abėcėlė, Vilnius. Klimavičius J. 2005: Leksikologijos ir terminologijos darbai: norma ir istorija, Vilnius. Kvašytė R. 2009: Tautinės realijos: pavadinimai, terminai ir jų pavartojimas. – Terminologija 16, 56–67. LE XXXI – Lietuvių enciklopedija. Vyr. red. V. Biržiška, Boston, 1964. Picht H. 2009: The seven pillars of terminology. – Terminologija 16, 8–22. Riggs F. 1993: Social Science Terminology: Basic Problems and Proposed Solutions. – Terminology: Applications in Interdisciplinary Communication, 195–202. 52 R. Stunžinas | Statybos liaudies ir mokslo terminijos bendrybės ir skirt ybės Salys A. 1985: Raštai 3, Roma. Skardžius Pr. 1997: Rinktiniai raštai 2, Vilnius. Skujina V. 1993: Some Aspects of the Specific Character of the Semantic Level in Terminology. – TKE’93 Terminology and Knowledge Engineering, Frankfurt/M.: Indeks Verlag, 50–55. Stunžinas 2006: Lietuviški metaforiniai statybos terminai. – Terminologija 13, 62–75. Stunžinas 2007: 1910–1937 m. lietuviškoji statybos terminija (iš turimų išteklių). – Terminologija 14, 125–134. Stunžinas 2009: Daugiareikšmiai ir homoniminiai statybos liaudies terminai. – Terminologija 16, 68–92. Šalkauskis St. 1991: Raštai 2, Vilnius. Володина М. Н. 1996: Термин как средство специальной информации, Москва. Гринев С. В. 1993: Введение в терминоведение, Москва. Даниленко В. П. 1997: Русская терминология, Москва. Клепикова Г. П. 1974: Славянская пастушеская терминология, Москва. Никитина С. 2009: Народная терминология и народное знание. – Терминология и знание: материалы Международного симпозиума (Москва, 23–24 мая 2008), 78–88. Прохорова В. 2006: Русская терминология (лексико-семантическое образование), Москва. Трубачев О. Н. 1966: Ремесленная терминология в славянских языках: (этимология и опыт групповой реконструкции), Москва. Татаринов В. 2006: Общее терминоведение: энциклопедический словарь, Москва. SIMILARITIES AND DIFFERENCES OF FOLK AND SCIENTIFIC TERMINOLOGY OF BUILDING This paper deals with similarities and differences between folk and scientific terminology of building. Folk and scientific terms are functional and semantic types of words, both are a nomenclative reflection of condensed information. Folk terminology is treated as an important source of scientific terminology and scientific terminology uses folk terminology for the needs of a naming system. Folk terms are incorporated into scientific terminology with revised, expanded, narrowed or figurative meanings. Some folk terms cannot be used for scientific concepts. Scientific terms have strict requirements of precision, monosemy, correctness, systematicality, stylistic neutrality, logicality. In folk terminology synonymy, polysemy and figurativeness are regular phenomena, which show the semantic flexibility of language. Scientific terms are created as units of a scientific concept system and they are defined by the specialists of the particular knowledge field. Terminological field is a systemic unified classification structure which comprises terms of a particular field. Folk terminology reflects the world view of a nation and names special concepts without relation to a concept system. In scientific terminology correspondence of concepts and terms is claimed. In folk terminology nomination of terms is a matter of choice. Due to various factors of common language and usage scientific terms can show the resemblance to folk terms and develop synonymy, polysemy and figurativeness. Gauta 2010-12-10 Robertas Stunžinas Mykolo Romerio universitetas Ateities g. 20, LT–08303 Vilnius E. paštas [email protected] Terminologija | 2010 | 17 53