Pastatų konstrukcijų ir jų sudedamųjų dalių liaudies terminija

Lidová terminologie stavebních konstrukcí a jejich součástí ROBERTAS STUNŽINAS Litevský jazykový institut KLÍČOVÁ SLOVA: lidové stavební termíny, názvy stavebních konstrukcí, synonyma, vícevýznamové termíny, rodové termíny, druhové termíny Lidová terminologie označující tradiční budovy, stavby a jejich části, stavební nářadí a materiály je bohatou a zajímavou lexikální vrstvou a důležitým zdrojem vědecké terminologie. Značná část této terminologie je zaznamenána v pracích regionálních badatelů, které popisují charakteristiky hospodářských budov, staveb a jejich částí, regionální podobnosti a rozdíly. Mnoho lidových stavebních termínů se nachází ve zdrojích zaznamenávajících fakta živého jazyka – v nářečních slovnících, Litevském jazykovém atlase, akademickém Slovníku litevského jazyka. Analýza termínů a jejich mikrosystémů v těchto zdrojích ukazuje rozmanitost prostředků vyjadřování, regionální charakter, názornost, synonymičnost, vícevýznamovost, homonymii a hierarchické vztahy v terminologii označující obytné a hospodářské budovy (podrobněji o mikrosystémech terminologie obytného domu a hospodářských budov viz Stunžinas 2010: 130–142; 2011: 142–153; 2012: 184–198). O součástech tradičních budov se také hojně píše v etnografických pracích; lze v nich nalézt názvy základních konstrukcí a jejich částí, např.: čerpe LEB 233, gontai LEB 233, grebėstas LEB 233, grindys LEB 211, kazilas LEB 233, kraigas LEB 235, lota LEB 233, lubos LEB 211, ožys LEB 235, pamatas LEB 230, sąlaida LEB 232, sąspara LEB 210, siena LEB 220, skarda LEB 233, sluogstis LEB 235, sparas LEB 233, stogas LEB 211, šulas LEB 231, vėtrinė LEB 233. Podstatně více lidových termínů označujících stavební konstrukce a jejich části lze nalézt ve zdrojích zachycujících údaje živého jazyka. Cílem článku je prozkoumat terminologii stavebních konstrukcí a jejich částí v těchto zdrojích z hlediska označovaných pojmů, původu a sémantických vztahů – synonymičnosti1, 1 V tomto článku, stejně jako v předchozích, je lidová terminologie zkoumána jako soubor termínů celého lidového jazyka, v němž se projevuje synonymie a vícevýznamovost. Lidové termíny lze zkoumat také v rámci nářečí, jako jeho terminologický systém (podrobněji viz Klepikova 1974: 31). 180 Robertas Stunžinas Pastatų konstrukcijų ir jų sudedamųjų dalių liaudies terminija vícevýznamovosti, homonymie a hierarchických vztahů. Materiál byl čerpán z těchto zdrojů: akademického Slovníku litevského jazyka (elektronické vydání), Slovníku druskininkajského nářečí, Slovníku mluvy Kaltanėnů, Slovníku mluvy Kazlų Rūdy (sv. I), Slovníku kupiškėnského nářečí (sv. I), Slovníku lazūnského nářečí, Slovníku mluv severovýchodních dzūků, Slovníku mluvy Zanavyků (sv. I–III), Litevského jazykového atlasu (sv. I). Celkem je analyzováno 422 různých 2lidových termínů3. 1. POJMY, PŮVOD TERMÍNŮ, SYNONYMIE A HIERARCHICKÉ VZTAHY Tradiční litevské budovy vykazovaly značné regionální rozdíly. Například žemaitskému domu se vyznačovalo dlouhé a široké těleso, nízké svisle prkenným obložením pokryté stěny, mohutná slaměná polovalbová střecha a složitý půdorys domu. Těleso aukštaitské obytné budovy bylo dlouhé a úzké, stěny středně vysoké a střecha sedlová, slaměná. U vchodu se stavěly předsíně a celá plocha budovy byla dvěma příčnými stěnami rozdělena na tři hlavní části. Tradiční obytné domy Suvalkije mají mnoho společných rysů s obytnými domy Žemaitije a Aukštaitije. Tradiční litevské budovy však měly společné konstrukční rysy – charakteristické pro ně byly stěny z vodorovně kladených klád, rohové vazby, slaměná střecha polovalbového, valbového nebo sedlového tvaru, kamenné základy atd. (LEB 216–224). Názvy základů a jejich částí. V Litvě nemají kamenné základy tradici – většina starých budov se stavěla přímo na zemi. Zděné základy jsou doloženy od 17. století (MS 2008: 18). Z pramenů živého jazyka vyplývá, že základ se označuje třemi termíny – litevským, slovanským a hybridním: pamatas „spodní část stavby, o niž se opírá celá stavba“ LKŽe, LKA I 35, fundamentas (z běloruského хундамент Fraenkel 1962: 3054) LKA I 35, KzRŽ I 200, pamūra (hybridní, lit. pa- a slov. mur LKŽe) LKA I 35. Za druhová označení lze považovat tři termíny označující kamenné a zděné základy – litevský, slovanský a hybridní: papamatis „kameny pod 2 V pramenech, které jsou zde zkoumány, se vyskytuje mnoho variant termínů, jež se v tomto článku nepovažují za samostatné termíny (podrobněji o pojetí varianty viz Stunžinas 2008: 111–112). Analyzují se pouze hlavní varianty; za ně se považují termíny nejčastěji užívané nebo ve zdrojích označené jako hlavní. 3 Článek vychází z materiálu autorovy disertační práce (viz Stunžinas R. Lidové stavební termíny, Vilnius, 2011). 4 V závorkách se uvádí původ termínu a zdroj. Terminologija | 2013 | 20 181 základním trámem, základ“ LKŽe, DūnŽ 238, xpodmūrauka (1. podmurówka LKŽe) „zděný základ“ LKA I 36, pamūrė (hybrid, litev. pa- a pol. mur LKŽe) „zděný základ“ LKA I 35, DrskŽ 243. Pro budovy stavěné bez základů jsou charakteristické konstrukce obložené hlínou – pašaliai. Vyráběly se z hlíny a štěrku, aby chránily spodní věnce před vlhkostí a chladem. Tento způsob zpevnění základů je charakteristický pro obytné budovy až do 19. století (LLA 1965: 46). Pojednávané konstrukce se označují dvěma litevskými termíny: pašalys „místo podél stěny stavby z vnější strany“ LKŽe, pamatas „pašalys, zemina nasypaná zvenčí podél stěny (nebo kamenného či zděného základu)“ LKA I 35. Další konstrukce související se základy označují dva litevské termíny: antpamatis „navýšení nasypané kolem domu podél základů kvůli teplu“ LKŽe, popėdis „základní kámen pod stodolním sloupem“ LKŽe. Názvy podlah. Hliněná podlaha se v tradičních obytných domech, stodolách, sýpkách a předsíních udusávala až do 19. století. V obytných venkovských domech postavených v 19.–20. století se již pokládaly prkenné podlahy. Hliněné podlahy se zachovaly až do 20. století v předsíních a komorách obytných domů Aukštaitů, ve velkých světnicích Žemaitů a v hospodářských budovách (VLE II 2002: 82). Z analyzovaných pramenů vyplývá, že udusaná podlaha se označuje dvanácti termíny – devíti jednoslovnými a třemi dvojslovnými. Osm jednoslovných termínů je litevských a jeden lotyšský: asla LKŽe, LKA I 36, DrskŽ 20, KzRŽ I 29, grendymas LKA I 37, DrskŽ 111, KzRŽ I 251, LžŽ 86, ZanavŽ I 496, grinda LKŽe, kluonas LKA I 37, laitas LKŽe, LKA I 37, plonas (lot. plāns) LKA I 37, LKŽe. Podle podobnosti funkce se podlaha metaforicky označuje názvem části lidského těla – padas LKŽe, LKA I 37, KltŽ 195. Podlaha se rovněž metonymicky pojmenovává podle materiálu, z něhož je vytvořena – molis LKA I 37, žemė LKŽe, LKA I 37. Jeden dvojslovný termín má oba litevské komponenty, dva mají slovanské základní a litevské určující komponenty: molio grindys LKA I 37, molinėxpadlaga (pol. podłoga, bělorus. падлога) LKA I 37, molinisxpamastas (pol. pomost LKŽe) LKA I 37. Termín asla se používá také ve významu prkenné podlahy. Tato konstrukce se celkem označuje šesti termíny: třemi litevskými, dvěma slovanskými a jedním lotyšským: asla LKA I 36, KpŽ I 73, grindys LKA I 37, KzRŽ I 255, KpŽ I 742, ZanavŽ I 507, paklotė LKA I 38, xpadlaga LKŽe, LKA I 37, ZanavŽ II 302, xpamastas LKŽe, LKA I 38, xparlagas (lot. pārlags, 182 Robertas Stunžinas Pastatų konstrukcijų ir jų sudedamųjų dalių liaudies terminija srov. rus. перелог) LKŽe, LKA I 38. Dva litevské termíny mají status druhových názvů a označují podlahy různého určení: pagrindas „horší, spodní podlaha, podkladová podlaha“ LKŽe, juodgrindės „horší, spodní podlaha“ ZanavŽ I 576. Názvy stěn a jejich částí. Stěny tradičních staveb byly trojího typu: sloupové, rámové a roubené konstrukce. Sloupové konstrukce byly nejstarší a nejprimitivnější; zanikly, protože byly netěsné a krátkověké. Rámové konstrukce byly v Litvě rovněž vzácné – byly typické pro oblasti bez lesů a pro chudé stavebníky. V Litvě převládaly roubené konstrukce od poloviny 1. tisíciletí. Spolehlivě nesly střechu a dobře udržovaly teplo. Způsoby roubení tradičních staveb se lišily – ve východní Litvě byly stěnové klády spojovány přeplátováním, na západě rovnými plochami (MS 2008: 18; LLA 1965: 46). V analyzovaných pramenech bylo nalezeno nejvíce termínů označujících roubené konstrukce a jejich části. Celá roubená stěna se označuje pěti synonymními termíny různého původu: třemi litevskými, jedním slovanským a jedním germánským: graža „roubené stěny dřevěné stavby (bez střechy a základů)“ LKŽe, KpŽ I 712, rentinys LKŽe, DrskŽ 302, kertinys LKŽe, xzrūbas (sl.) LKŽe, LzŽ 293, xriūmas (germ. Sabaliauskas 1990: 265) LKŽe. Srubovou stěnu označují dva litevské synonyma: siena LKŽe, DrskŽ 324, LzŽ 233, ZanavŽ III 47, sienojus LKŽe. Jako druhový se používá litevský termín označující zužující se stěnu budovy – skliautas „zužující se stěna na štítovém konci domu v podkroví“ LKŽe. Množné číslo tohoto termínu označuje druhový pojem – zužující se stěnu komory. Skupinu názvů této konstrukce tvoří celkem sedm termínů – jeden litevský a šest slovanských: skliautai LKA I 49, xpadvolas (pol. powala „strop sienojů“) LKA I 49, xpavolas (pol. powala) LKA I 49, xpavalašas (pol. powala) LKA I 49, xviškos (bělorus. вышки) LKŽe, LKA I 49, xvolas (pol. wał „val“) LKA I 49, xzakatas (bělorus. заком „průčelí rolnického domu, štít“) LKA I 49. Stěnová kláda se označuje třemi litevskými synonymními termíny: medžias KltŽ 166, sienojas LKŽe, DrskŽ 324, sienolis LKŽe. Jako druhové se používají termíny označující stěnové klády podle různých rozlišovacích znaků. Nejvíce je termínů pojmenovávajících stěnové klády podle jejich polohy a účelu. Skupinu názvů spodních stěnových klád tvoří osm synonymních termínů: jeden litevský, dva slovanské, jeden germánský a čtyři hybridní: pam atinis LKŽe, LKA I 35, xpadamentas (bělorus. хундамент) LKŽe, xpadrūba Terminologija | 2013 | 20 183 (sl.) LKA I 36, LzŽ 181, xšvelys (něm. Schwelle LKŽe) LKŽe, xbalkinis (hybridní, něm. Balken a litev. -inis) LKŽe, xpabalkinis (hybridní, litev. pa-, něm. Balken a litev. -inis) LKŽe, xpadamentinis (hybridní, bělorus. хундамент a litev. -inis) LKŽe, xpamūrlotis (hybridní, litev. pa-, pol. mur a něm. Latte) LKŽe, LKA I 36. Prostřední stěnový trám se označuje litevským termínem įmatas LKŽe. Skupinu názvů horních stěnových trámů tvoří deset synonym – devět litevských a jedno slovanské: gegninis LKŽe, KpŽ I 627, grąžas LKŽe, ilginis LKŽe, kreklinis LKŽe, krekūinė LKŽe, pagegninis LKŽe, perejinis LKŽe, perlaidas LKŽe, sparinis LKŽe, xlabokas (sl.) LKŽe. Podle velikosti se stěnové trámy označují třemi termíny – litevským, germánským a hybridním: sienojokas „menší stěnový trám“ LKŽe, xbalkigalis (hybridní, něm. Balken a litev. galas) „menší trám“ LKŽe, xbalkis (bělorus. бал(ь)ка Urbutis 2009: 422) „silný trám“ LKŽe, KzRŽ I 52, ZanavŽ I 103. Dva litevské a jeden slovanský termín označují stěnové trámy podle konstrukčních vlastností: krump-linis „trám dřevěného stavení se zářezem či zubem vytvořeným pro spojení s jiným trámem“ LKŽe, pervaras „dlouhý trám stodoly, který vede od jednoho konce ke druhému“ LKŽe, xbrusas (pol. brus, bělorus. брус) „konec trámu, čtyřhranný trám“ LKŽe. Krátký stěnový trám je metaforicky pojmenován názvem zvířete šuniukas LKŽe. Řada trámů tvořící čtyři stěny se označuje litevským termínem vainikas LKŽe, KltŽ 375, LzŽ 278, ZanavŽ III 554. Skupinu názvů druhů tvoří termíny označující základní a horní věnce. Základní věnec označují tři termíny se stejným významem, dva litevské a jeden germánský: pakertalas LKŽe, pamatai LKŽe, xšveliai (něm. Schwelle) LKŽe. Horní věnec trámů se označuje dvěma synonymními termíny – litevským a slovanským: gegninis LKŽe, xmūrlotas (pol. murlat, něm. dial. mūrenlatte) LKŽe. Spojovací trám se označuje jedním litevským a dvěma slovanskými termíny: sija KltŽ 270, LKŽe, xbrosas (srov. brusas l. brus, bělorus. брус LKŽe) ZanavŽ I 175, xbalkis (bělorus. бал(ь)ка Urbutis 2009: 422) LKŽe, DrskŽ 27, KzRŽ I 52, ZanavŽ I 103. Skupinu názvů druhů tvoří deset termínů označujících spojovací trámy podle jejich účelu a příslušnosti. Sedm termínů je litevských, jeden slovanský a dva hybridní: ilginė „trám, na nějž se pokládá strop“ LKŽe, jungas „trám spojující stropní trámy stodoly poněkud níže než hřeben“ LKŽe, permetė „příčný trám, který něco spojuje“ LKŽe, sanvirža „příčný ztužující trám“ LKŽe, stapas „nosný trám“ LKŽe, užla „stropní trám“ LKŽe, virdis „stod— 184 Robertas Stunžinas Pastatų konstrukcijų ir jų sudedamųjų dalių liaudies terminija lový nebo stropní příčný trám“ LKŽe, xzavolas (sl.) „spodní trám stodoly či kůlny“ LKŽe, xskersbalkis (hybridní, litev. skersas a něm. Balken LKŽe) „příčný trám“ LKŽe, xtrambalkis (hybridní, litev. tramas a něm. Balken LKŽe) „příčný hlavní trám nesoucí podélné trámy“ LKŽe. Pevnost stěn z kulatin a jejich schopnost udržovat teplo závisely na těsnosti spojení stěnových trámů. Kulatiny se spojovaly třemi způsoby: výřezy nahoře, dole a rovnými plochami (MS 2008: 19). Různé zářezy, výřezy, záseky a drážky v kulatinách se označují sedmi termíny: pěti litevskými, jedním slovanským a jedním germánským: kertė „výřez v kládě, dřevě“ LKŽe, DrskŽ 148, karpas „zářez v kládě, vysekání rohů (domu)“ LKŽe, mazgas „místo spojení a propletení klád“ LKŽe, rentimas „zářez, zásek (ve stěnových trámech)“ LKŽe, šonkaklis „výřez pro spojení stěnových trámů“ LKŽe, xpozas (bělorus. naz, pol. paz) „podélná drážka vysekaná v kládě, aby do sebe spojené klády těsněji zapadly“ LKŽe, ZanavŽ II 458, xkanė (něm. Kanne) „zářez na konci klády pro spojení rohů“ LKŽe. Mezera mezi stěnovými trámy se označuje pěti synonymy – třemi litevskými, jedním slavismem a jedním termínem nejasného původu: sienotarpis LKŽe, sklinda LKŽe, tarpsienis LKŽe, xžalabas (srov. pol. žłób) LKŽe, xbukantas LKŽe. Lze se domnívat, že tento termín je slavismus, srov. kantas (pol. kant, kąt) LKŽe. Místo styku stěn se označuje pěti synonymními termíny: třemi litevskými, jedním lotyšským a jedním slovanským: kampas LKŽe, KzRŽ I 314, LzŽ 105, ZanavŽ I 609, kertė LKŽe, sąspara LKŽe, DrskŽ 317, ZanavŽ III 20, stūrys (lot. stūris) LKŽe, xkantas (pol. kant, kąt) LKŽe. V pracích regionálních badatelů se píše, že způsoby spojování klád se označují jako sąspara a kertė (raktu, capu). V jednom případě konce zkřížených klád vyčnívají, v druhém jsou konce ořezány (LEB 232). Některé termíny lze nalézt ve zkoumaných pramenech: sąspara LKŽe, ZanavŽ III 20, kertė LKŽe, xcapas (pol. cap, něm. dial. žape) „oříznutí klád při spojování, spoj“ LKŽe, KzRŽ I 101, KpŽ I 272, ZanavŽ I 203. Bylo zjištěno, že v živém jazyce se místo rakto5 používají dva termíny – litevské spyna LKŽe, ZanavŽ III 145 a slovanské xzomkas (pol. zamek) LKŽe. Součást sloupové konstrukce se označuje dvěma synonymy – litevským a germánským: stulpas LKŽe, DrskŽ 353, xstenderis (něm. dial. ständer) LKŽe. 5 V Lietovském slovníku je tento termín označen jako nářeční slovo: Roubené stěny se nejčastěji stavějí z 13 věnců klád, klády se v rozích spojují na zámek (kertė, capas), méně často do sloupu (šulo) rs LKŽe. Terminologija | 2013 | 20 185 Názvy okenních konstrukcí a jejich částí. Okna nejjednodušší konstrukce byla bezrámové otvory vysekané ve stěně, které se zakrývaly posuvnými prkénky. Od 16. století měla okna obytných domů rámy. Do nich se vkládaly zvířecí měchýře, kůže, papír, tkanina a později, od 17.–18. století, sklo. První skleněná okna se vyráběla z malých skleněných úlomků nepravidelného tvaru, zpevněných dřevěnými štěpinami. Ve vesnických obytných staveních 17.–20. století převládala okna se čtyřmi či šesti tabulkami (MS 2008: 20). Obecným názvem otvoru ve stěně je litevský termín langas LKŽe, DrskŽ 184, KltŽ 136, KzRŽ I 426, LzŽ 139. Druhové termíny pojmenovávají okna podle účelu, velikosti a kvality. Tři termíny jsou litevské: antralangis „druhé okno vkládané na zimu“ LKŽe, KzRŽ I 21, ZanavŽ I 45, langalis „nepatrné, špatné, malé okno“ LKŽe, langelynas „špatné okno“ LKŽe. Germanismus xliūkas (něm. Lücke) označuje podle LKŽe větrací okénko. Okenní rám je pojmenován devíti synonymními termíny, z nichž tři jsou litevské: įstatas LKŽe, stakta LKŽe, apylangės LKŽe. Skupinu cizích termínů tvoří čtyři slavismy a dva germanismy: xbalanka (bělorus. балонка) LKŽe, KpŽ I 139, xpelčiai (bělorus. пяльцы) LKŽe, xšiubai (bělorus. шиба) LKŽe, xšupleda (pol. szuflada < něm. Schublade) LKŽe, rėmai (něm. dial. räm) LKŽe, KltŽ 246, xšlengė (něm. Schlenge) LKŽe. Skleněné tabule vkládané do této konstrukce se označují pěti slavismy: stiklas (sl. stьklo Fraenkel 1962: 906) LKŽe, DrskŽ 348, KltŽ 291, LzŽ 245, xbalanka (bělorus. балонка) LKŽe, xkletka (pol. klatka) LKŽe, xkvartka (rus. форточка) LKŽe, ZanavŽ I 824, xšiba (bělorus. шиба) LKŽe. Okenní otevírací zařízení se označuje dvěma litevskými synonymy: vyris LKŽe, vinginis LKŽe. Litevský termínem prielangis LKŽe se označuje obložení okenního rámu. Větrací okénko se označuje dvěma litevskými synonymy: langelis LKŽe, LzŽ 139, puslangis LKŽe. V 16.–19. století se u oken s rámy používaly otevíravé nebo posuvné okenice. Jejich konstrukce byla podobná dveřím; zdobily je malé otvory ve tvaru srdce, měsíce či jiných tvarů (MS 2008: 21). Z pramenů živého jazyka vyplývá, že zavírací okenice se označují čtyřmi termíny – dvěma litevskými a dvěma hybridními: langinė LKŽe, KzRŽ I 426, langavietė LzŽ 139, xlanginyčia (hybridní, litev. langas a slav. -inyčia) DrskŽ 184, KltŽ 137, xlangaravyčia (hybridní, z langinyčia LKŽe, litev. langas, slav. -inyčia) LKŽe. Posuvné okenice označuje litevský termín braukšlė LKŽe, vnitřní pak hybridní termín xbarbynyčia (hybridní, litev. barbenti a slav. -inyčia) LKŽe. Skupinu názvů dalších součástí okenních konstrukcí tvoří deset termínů. Spodní prkno okna se označuje pěti synonymními termíny: 186 Robertas Stunžinas Pastatų konstrukcijų ir jų sudedamųjų dalių liaudies terminija třemi litevskými, jedním slovanským a jedním hybridním: palangė LKŽe, KltŽ 199, antlangis LKŽe, prielangis LKŽe, skrynia (bělorus. скрыня, pol. skrzynia) LKŽe, xlanginyčia (hybridní, litev. langas a slav. –inyčia) LKŽe. Prkénko na vnější straně se označuje dvěma litevskými synonymy: priešpalangė LKŽe, užlangė LKŽe. Termínem užlangė LKŽe se označuje také polička nad oknem. Taková polička se označuje rovněž litevským termínem langė LKŽe a hybridním termínem xlanginyčia (hybridní, litev. langas a slav. –inyčia) LKŽe. Názvy dveřních konstrukcí, jejich částí a zařízení k otevírání. Dveře tradičních staveb měly několik typů. Nejjednodušší kůlové dveře se vyráběly z širokých prken z rozštípaného jehličnatého dřeva, těsně přiléhajících k sobě. Konstrukci dveří s výplněmi tvořil rám vyplněný prkennými výplněmi; dvouvrstvé dveře se objevily, když se dveře obložily prkny. Dveře hospodářských stavení se pletly z proutí, svazků slámy a rákosu, dveře obytných domů a sýpek se zdobily malovanými ornamenty a profilovanými obložkami. Zárubně se zhotovovaly dvěma způsoby – buď se otvor vysekával v hotové roubené stěně, nebo se zárubně osazovaly do spodní klády. Masivní zárubně byly zapotřebí s nástupem těžších zavěšených dveří (MS 2008: 20). Z pramenů živého jazyka vyplývá, že dveře označuje pouze šest termínů. Dva litevské termíny jsou považovány za obecná označení: durys LKŽe, KltŽ 56, KzRŽ I 171, KpŽ I 492, ZanavŽ I 341, vartai LKŽe. Termín vartai se užívá také jako druhové označení – označují se jím rovněž velká dvoukřídlá vrata stodoly: vartai „velké dvoukřídlé dveře“ LKŽe. Další litevské druhové termíny označují dveře podle účelu, konstrukce a příslušnosti: durelės „zadní, méně kvalitní dveře obytných domů“ LKŽe, pusdurės „dveře otevírané napůl (zpravidla se v zakouřené jizbě zavírá spodní část, zatímco horní se ponechává otevřená, aby mohl unikat kouř)“ LKŽe, varčia „dveře stodoly“ LKŽe. Dveřní rámy se označují pěti termíny: dvěma litevskými, dvěma slovanskými a jedním germánským: stakta LKŽe, varčia LKŽe, xadverija (bělorus. odberbja Fraenkel 1962: 2) LKŽe, KzRŽ 1 3, KpŽ I 6, LzŽ 18, xlušėkas (pol. uszak) LKŽe, xšlengė (něm. Schlenge) LKŽe. Termínem stakta se označuje také horní část zárubně. Jako druhové označení se užívá latvismus velvė (lotyš. velve) LKŽe – označuje se jím klenutá dveřní zárubeň. Části zárubně se většinou označují litevskými termíny. Spodní část zárubně se označuje litevským termínem slenkstis LKŽe, KltŽ 281, LzŽ 239, ZanavŽ III 106. Skupinu názvů horní části tvoří pět synonymních termínů – čtyři litevské a jeden hybridní: stakta LKŽe, įmata LKŽe, kepurėtas LKŽe, viršdurė LKŽe, xkaptūrinis (hybridní, pol. kaptur Terminologija | 2013 | 20 187 a litevská přípona -inis LKŽe) LKŽe. Boční část se označuje germanismem ᵡšvelius (něm. Schwelle) LKŽe. Boční část konstrukce stodoly pro ukládání obilí se označuje slavismem ᵡvėreja (sl.) LKŽe, LzŽ 283. Obložení zárubní se označuje dvěma synonymními slavismy: ᵡabletūra (pol. tablatura) LKŽe, KpŽ I 2, ᵡlemperija (pol. lamperija) LKŽe, ZanavŽ II 49. Otočné součásti nejstarších konstrukcí otočných dveří označuje jedenáct synonymních termínů – devět litevských a dva slovanské: bėgis LKA I 56, bėgūnas LKA I 56, bėgūniukas LKA I 56, kukta LKŽe, LKA I 56, sąvarstė LKA I 56, sukučiai LKŽe, LKA I 56, varas LKA I 56, vartikšlis LKŽe, LKA I 56, vyriai LKA I 55, ᵡkačka (pol. nář. kaczka) LKA I 56, LKŽe, ᵡkašė (pol. kosz, bělorus., rus. кош) LKŽe, LKA I 56. Pozdější železné otočné součásti označuje třináct synonymních termínů – sedm litevských, jeden lotyšský, tři slovanské a dva germánské: gembės LKA I 56, kabas LKA I 56, kabikas LKA I 56, kablys LKA I 56, kukis LKA I 56, vašas LKŽe, vyriai LKA I 55, kengė (lot. ķeņķis „hák“, něm. nář. kenning „hák“) LKA I 56, ZanavŽ I 657, ᵡprabajus (bělorus. прабой) LKŽe, LKA I 56, ᵡzoviesai (bělorus. завеса) LKA I 56, ᵡkriūgai (bělorus. крюк „hák“, rus. крук „hák“) LKA I 56, ᵡhokas (něm. Haken „hák“) LKA I 56, ᵡkrampas (něm. Krampe „oko“) LKA I 56. Názvy vnitřních stropů. Za obecný název stropu místnosti lze považovat litevský termín lubos LKŽe, LKA I 36, DūnŽ 181, DrskŽ 197, KzRŽ I 467, KltŽ 154, LzŽ 151, ZanavŽ II 99. Druhové názvy představují termíny označující strop podle příslušnosti, účelu a složení. Strop obytného domu se nazývá sedmi synonymními termíny: dvěma litevskými, dvěma slavismy, jedním latvismem, jedním germanismem a jedním hybridním termínem: lubos LKŽe, LKA I 36, DūnŽ 181, KzRŽ I 467, KltŽ 154, LzŽ 151, ZanavŽ II 99, užlos LKŽe, ᵡstalevonia (bělorus. nář. сталя́ванне) LKA I 36, LKŽe, ᵡpacesas (bělorus. паўе́ч) LKA I 36, grindys (lot. nář. grida „strop“) LKA I 36, ᵡdekis (něm. Decke) LKA I 36, ᵡlubavonia (hybrid, litev. lubos a slov. -vonia) LKA I 36. Pět druhových termínů označuje stropy obytného domu podle kvality, účelu a složení. Původem jde o tři litevské, jeden slovanský a jeden hybridní termín: juodlubės „nekvalitní, druhý strop“ ZanavŽ I 576, lubokšliai „nekvalitní strop narychlo udělaný z prken nebo tyčí“ LKŽe, palubys „druhý strop“ LKŽe, ᵡsupitas (pol. sufit) „strop zakrývající černý strop“ LKŽe, ᵡgipsdekis (hybrid, řec. gypsos a něm. Decke LKŽe) „omítnutý strop“ LKA I 36. 188 Robertas Stunžinas Pastatų konstrukcijų ir jų sudedamųjų dalių liaudies terminija Strop přístavku obytného domu se označuje dvěma synonymními termíny – litevským a slovanským: užlos LKŽe, LKA I 36, xviškos (bělorus. вьшки) LKŽe. Strop budovy určené k uskladnění obilí se označuje dvanácti synonymními termíny, z nichž sedm je litevských: kartys LKŽe, lubos LKA I 48, palundai LKŽe, DrskŽ 242, užlelės LKA I 48, užlos LKA I 48, užulaidinis LKA I 48, virdys LKŽe. Tentýž význam se označuje také čtyřmi slavismy a jedním hybridním termínem: xgrėdai (rus. гряда „záhon, řada“, bělorus. града „záhon, řada“) LKA I 49, xpakarnės (srov. pol. podchodny) LKŽe, xpalotai (bělorus. палаці, rus. полати) LKŽe, xstalevonia (bělorus. nář. сталяванне LKA I 36) LKA I 49, LKŽe, xlubavonia (hybrid, litev. lubos a slov. -vonia) LKA I 48. Termíny užlos a užlelės označují také strop přístavku budovy určené k uskladnění obilí. Takový strop se označuje i termínem užlikės LKA I 48. Termínem xgrėdai LKA I 49 se označuje také prkenná záklopová stropní konstrukce. Skupinu názvů stropu budovy určené k uskladnění sena tvoří dva litevské a jeden slovanský termín: virdys LKŽe, grandai LKŽe, xviškos (bělorus. вьшки) LKŽe. Dva druhové termíny označují stodoly podle materiálu stropu: riek lės „strop z tyčí ve stodole či jinde, k ukládání nebo sušení věcí“ LKŽe, ZanavŽ II 520, užlaidas „prkenný strop nad vraty mlatu nebo stodoly“ LKŽe. Strop budovy určené k ustájení dobytka se označuje čtyřmi synonymními termíny – dvěma litevskými, jedním slovanským a jedním hybridním: grįslai LKŽe, KpŽ I 744, užleliai LKŽe, ZanavŽ III 538, xgrėdai LKŽe, xpagrėdai (hybrid, litev. pa- a bělorus. града „záhon, řada“ LKA I 49) LKŽe. Názvy střešních konstrukcí a jejich částí. Nejstarší střechy tradičních obytných domů byly valbové, s nízkými půdními prostory. V polovině 19. století se objevily čiukuriniai střechy – lomené valbové střechy s malými trojúhelníkovými štíty a částečně otevřenými klenbami. Nejpozději se objevila sedlová střecha; pokrývala se slámou, šindeli, prkénky, taškami či plechem, štíty se obkládaly prkny (LEB 233). Z analyzovaných pramenů vyplývá, že horní část budovy označuje pět termínů – tři litevské a dva slovanské: stogas LKŽe, LKA I 34, ZanavŽ III 182, dangtis LKŽe, LKA I 35, palėpė LKŽe, xdokas (pol. dach) LKŽe, DrskŽ 70, LžŽ 61, xstriekas (pol. strzecha) LKŽe, LKA I 35, DrskŽ 352. Termíny stogas, dangtis, dokas a striekas se užívají také jako druhové názvy střech. V Lietuvių kalbos atlase (I 35) se uvádí, že se v některých oblastech doku říká střeše pokryté plechem nebo prkénky, zatímco strieku střeše pokryté slámou. Z příkladů v Lietuvių kalbos žodyno vyplývá, že slámová střecha se označuje také slovy stogu a dangčiu, například: Stogas da šiaudinis, kiauras jau Pb LKŽe. Kūlių reikėjo stógui dengti Terminologija | 2013 | 20 189 Plšk LKŽe. Na pokrytí střechy je potřeba sláma Ds LKŽe. Druhovým označením slaměné střechy je litevský termín striegtas LKŽe – označuje slaměnou střechu pokrytou klasy obrácenými dolů. Střecha stodoly má zvláštní označení – apdanga LKŽe. Části střechy se označují dvaceti čtyřmi termíny. Skupinu názvů horní části střechy tvoří šestnáct synonymních litevských termínů, např.: antstogis LKŽe, bemblys LKŽe, čiukuras LKŽe, kaugas LKŽe, kraigas LKŽe, DrskŽ 164, ZanavŽ I 751, kurtinys ZanavŽ I 816, pasulabis LKŽe, statgalis LKŽe, stogviršis LKŽe, šelmuo LKŽe, viršustogė LKŽe. Ve skupině názvů této konstrukce se vyskytuje mnoho metaforických termínů – na základě podobnosti umístění se konstrukce označuje názvy přírodních jevů, částí zvířecího těla a předmětů denní potřeby: gūbrys LKŽe, ketera LKŽe, skiauteris LKŽe, šerys LKŽe, žirklė LKŽe. Vincas Urbutis (1981: 74) napsal, že ketera je chápána metaforicky – vrchol střechy se jakoby přirovnává k hrbu, hřbetu zvířete. Koncové části se označují dvěma slavismy: xčytas (l. szczyt) „konec střechy obložený prkny, štíty, průčelí“ LKŽe, DrskŽ 54, xlabėkas (sl.6) „šikmá trojúhelníková část střechy na konci budovy“ LKŽe, LžŽ 138. Okraje střechy se označují čtyřmi synonymy – třemi litevskými a jedním slovanským: bamblys LKŽe, zimblys LKŽe, zvimblė LKŽe, xpastriekis (l. podstrzesze) LKŽe. Dolní části se označují dvěma litevskými termíny: paražė „spodní část doškové střechy“ LKŽe, pasterblys „dolní část střechy až k místu styku se stěnou budovy“ LKŽe. Konstrukce střech tradičních budov měly tři typy: sloupkové, trámové a krokvové. Sloupková konstrukce je nejstarší a zanikla jako první (MS 2008: 19). Nosné sloupy této konstrukce spočívají na podélných a krokvových věncích stěn. Tato konstrukce je typická pro východní a střední Litvu. Pozdější je krokvová konstrukce, v níž se nosné střešní krokve opírají o krokvový věnec stěn (LLA 1965: 50). Nejstarší konstrukci označuje litevský termín pėdžia „svislá podpěra ve staré stodole, která nese střechu“ LKŽe. Bylo nalezeno nejvíce termínů označujících prvky krokvové konstrukce. Hlavní nosná střešní krokev se nazývá osmi termíny, z nichž šest je litevských: gegnė LKŽe, KltŽ 71, KpŽ I 627, ZanavŽ I 420, krakas LKŽe, kreklas LKŽe, KltŽ 120, LžŽ 128, krekva LKŽe, stiegis, jeden je metaforický – ožys LKŽe. Metafo- 6Labėkas, labokas lze také považovat za hybridy (Skardžius 1996: 126). 190 Robertas Stunžinas Pastatų konstrukcijų ir jų sudedamųjų dalių liaudies terminija Za základ metaforického pojmenování lze považovat podobnost vnějšího vzhledu; lze se domnívat, že tento termín vznikl z ruského козлы LKŽe. Dvojici nelitevských termínů tvoří jeden germanismus a jeden hybrid: xsparas (něm. Spar, Spare Sabaliauskas 1990: 266) LKŽe, ZanavŽ III 136, sparinis (hybrid, něm. Spar, Spare (Sabaliauskas 1990: 266) a litev. -inis) ZanavŽ III 137. Dvojice krokví se označuje dvěma synonymy – jedním litevským a jedním slovanským: žagas LKŽe, xkazilas (rus. козлы) LKŽe. Lať přibíjená na krokve se označuje dvěma synonymy – litevským a slovanským: grebėstas KltŽ 80, KzRŽ I 250, LKŽe, ZanavŽ I 494, lota (pol. łata, něm. Latte) LKŽe. Dvanáct termínů označuje příčné prvky spojující krokve, většina z nich je litevských: panta „příčný trám spojující střešní krokve“ LKŽe, ZanavŽ II 329, permetis „příčná tyč spojující krokve“ LKŽe, skersinė „příčný trám“ LKŽe, skersplautis „příčný trám spojující krokve, vazný trám“ LKŽe, varža „trámek spojující krokve, příčný trám, vzpěra“ LKŽe. Téměř třetina litevských termínů je metaforická – součást konstrukce se na základě podobnosti funkce či jiných podobností nazývá podle oděvu, stavebního zařízení a části zvířecího těla: juosta „příčný trám spojující krokve“ LKŽe, LzŽ 99, laktelė „příčný trám krokví, pás“ LKŽe, vilkausis „příčný trám spojující krokev s krokvovým věncem stěny, příčný trám“ LKŽe. Tyto části se označují také třemi nelitevskými termíny: xkardielis (pol. kardel) „pás krokví, příčný trám, aby krokve pevněji držely“ LKŽe, xbendelis (něm. Binder) „dřevo zpevňující krokve, pás“ LKŽe, xantsparis (hybrid, litev. ant- a něm. Spar, Spare Sabaliauskas 1990: 266) „příčný trám krokví, pás“ ZanavŽ I 46. Příčný trám krokví označuje hybridní termín xkaziljuostė (hybrid, rus. козлы LKŽe a litev. juosta) LKŽe. Krovový skelet se označuje litevským termínem grebėstas LKŽe. Krovový věnec se metaforicky označuje podle podobnosti umístění s pokrývkou hlavy – kepurė LKŽe. Taková konstrukce se nazývá také hybridním termínem xapičėpas (srov. 1. оцеп) LKŽe. Střechy tradičních budov se pokrývaly šindeli, prkny, střešními taškami, plechem, rákosem (v přímořských oblastech), nejčastěji však slámou: snopy a dlouhou slámou. Sláma se kladla buď klasy vzhůru (nejrozšířenější způsob), nebo klasy dolů (v jižní Litvě) (LLA 1965: 51). Skupina termínů označujících slámu a její svazky je největší – tvoří ji šestnáct termínů, převážně litevských. Malé svazky se označují třemi synonymními litevskými termíny: bamblys LKŽe, ZanavŽ I 108, zimblys LKŽe, raišalas LKŽe. Dlouhé svazky se označují čtyřmi litevskými termíny: ilginiai „celá, nerozlámaná, nepomíchaná žitná sláma“ LKŽe, kūlys „velký Terminologija | 2013 | 20 191 svazky dlouhé slámy na pokrývání střechy“ LKŽe, kūlynė „svazeček slámy (obvykle ze tří hrstí) na pokrývání střechy“ LKŽe, motelė „svazeček dlouhé slámy používaný k pokrývání okrajů slaměné střechy“ LKŽe. V živém jazyce se kūliu označuje také kámen: Kameny se [v sauně] rozžhaví, naléváme [na ně] vodu, aby byla pára, a myjeme se teplou [v]odou Gršl. Na základ nebude dost kamenů Tl LKŽe. Označení kamene je však charakteristické pro Žemaitijsko a předpokládá se, že jde o slovo kuršského původu (Vitkauskas 1966: 163). V pracích vlastivědných badatelů se uvádí, že v Žemaitijsku se slaměné svazky nazývají ilginiais (LLA 1965: 51). Skupinu názvů okrajových částí slaměného svazku tvoří devět synonym, z nichž sedm je litevských, např.: damblis LKŽe, dvikūlė LKŽe, DrskŽ 81, kūlaitis LKŽe, kūlelis LKŽe, kulikas LKŽe, pasterblys LKŽe. Takový svazek se označuje také názvem ptáka – šarkiukai LKŽe. Kromě toho se označuje jedním slavismem a jedním hybridem: špyga (bělor. фіга, pol. figa, rus. фуа) LKŽe, ˟burčiukas (hybrid, něm. Borte LKŽe a litevské -iukas) LKŽe. V tradičních stavbách se sláma připevňovala ke střešním příčným tyčím latěmi a proutky. V etnografických pracích se uvádí několik názvů pro latě, např.: gniutelės, klotės. Proutky se nazývají kliugelėmis (LEB 235). Z pramenů zkoumaného živého jazyka vyplývá, že skupinu názvů přitahovacích latí tvoří osmnáct synonymních termínů, z nichž třináct je litevských: klostė LKŽe, blakštas LKŽe, klotė LKŽe, DūnŽ 142, krekvelė LKŽe, matarelis LKŽe, prieraišas LKŽe, stoglazdė LKŽe, strieglazdė LKŽe, šatra LKŽe, šegždė LKŽe, verpstelė LKŽe, varža LKŽe, vija LKŽe, DrskŽ 459. Přitahovací latě a tyče se označují také dvěma lotyšismy, jedním slavismem a dvěma hybridy: gniutelė (lot. gņuta, gņutele) LKŽe, kniutė (lot. gņuta, gņutele) LKŽe, lota (pol. łata, něm. Latte) LKŽe, KltŽ 153, KzRŽ I 466, ZanavŽ II 98, kraikl otė (hybrid, litevské kraikas a německé Latte) ZanavŽ I 751, prielotė (hybrid, litevské prie- a německé Latte LKŽe) LKŽe. Proutky, jimiž se přivazuje sláma, se označují dvěma litevskými synonymy: prieraišas LKŽe, prievija LKŽe. Konstrukční prvky, které zpevňují a chrání slaměnou střechu, se nazývají slogščiais, kryžiokais (v jižní Litvě, Suvalkiji a pobřežních oblastech), lėkiais (v celé Litvě) (LLA 1965: 51, 71). Z pramenů, které byly zkoumány, vyplývá, že upevňovací střešní prvky označuje sedmnáct termínů různého původu. Čtrnáct termínů je litevských, např.: gegnė „hřebenová tyč na slaměné střeše, střešní hřeben“ LKŽe, kreginis „střešní křížové tyče“ LKŽe, kreigamedis „překřížená tyč na střeše, aby vítr neodnesl hřeben“ LKŽe, kreiglys „střešní hřebínek“ LKŽe, krekvos „překřížené latě na hřebeni slaměné střechy“ LKŽe 192 Robertas Stunžinas Pastatų konstrukcijų ir jų sudedamųjų dalių liaudies terminija slaměné střechy“ LKŽe, lėkis „dvě sbité latě, připevněné na hřebeni, aby jej vítr neroztrhal, střešní hřeben, hřebínek“ LKŽe, slogstis „dvě překřížené latě podpírající střešní hřeben, hřebenová tyč, hřebínek“ LKŽe, svarlas „dvě sbité latě připevněné na hřebeni slaměné střechy, aby jej vítr neroztrhal“ LKŽe, žaginėlis „zpevnění střechy hřebínky“ LKŽe, žarginys „střešní hřeben, hřebínek na hřebeni“ LKŽe. Ochranná konstrukce se označuje také názvy zvířat: šarkiukai „křížem sbité tyče ke zpevnění hřebene slaměné střechy“ LKŽe, ož eliai „zkřížené střešní tyče, jimiž se přitlačuje hřeben, hřebínky“ LKŽe, kiškis „střešní hřebínek, překřížené latě k přidržení slámy“ LKŽe, žirgelis „ozdoba na koncích střechy“ LKŽe. Názvy zvířat vznikly v důsledku ozdobné funkce těchto prvků. Nejčastějšími ozdobnými motivy jsou koňské hlavy a ptáci. Z ptačích motivů byla nejčastější kohoutí hlava, typická pro Žemaitijsko (LLA 1965: 74). Táž konstrukce se označuje jedním slavismem a dvěma germanismy: xragavikas (pol. dial. rogownik) „křížová tyč upevňující hřeben střechy“ LKŽe, xgėvelis (něm. dial. Gevel, něm. Giebel) „dvě sbité latě připevněné na hřebeni, aby jej vítr neroztrhal, střešní hřeben, hřebínek, hřebíček“ LKŽe, ZanavŽ I 443, xžėgliai (něm. Segel) „dvě překřížené tyče zpevňující štít, hřebenové desky“ LKŽe. Termínů označujících jiné druhy krytin je podstatně méně. Skupinu názvů štípaných střešních šindelů tvoří pět synonymních termínů – dva litevské, dva slovanské a jeden germánský: lentelė LKŽe, skiedra LKŽe, gontas (pol. gont) LKŽe, KpŽ I 703, ZanavŽ I 480, xdronyčia (pol. dranica) LKŽe, DrskŽ 73, xskindelis (něm. Schindel) LKŽe. Hliněná krytina se označuje sedmi synonymními termíny: jedním litevským termínem, třemi slavismy, jedním lotyšismem, jedním germanismem a jedním hybridem: stiegelė (srov. litev. stiegti Skardžius 1996: 77, lot. tēgula Fraenkel 1962: 904) LKŽe, čerpe (srov. bělor. чэран) LKŽe, DūnŽ 61, KzRŽ I 107, KpŽ I 283–284, xdokauka (pol. dachówka) LKŽe, KpŽ I 430, koklis (bělor. кахля, něm. Kachel) LKŽe, KltŽ 116, kėgelis (srov. lot. kēglis) LKŽe, xdek panė (něm. Dachpfanne) LKŽe, stogplytė (hybrid, litevské stogas a bělor. плита LKŽe) LKŽe. Plech se označuje třemi synonymními výpůjčkami – finskou, slovanskou a germánskou: skarda (fin. Fraenkel 1962: 797; Sabaliauskas 1990: 227) „plát železa nebo jiného kovu“ LKŽe, DūnŽ 326, ZanavŽ III 67, xblėka (bělor. бляха, pol. blacha LKŽe, Smoczyński 2007: 63) LKŽe, KltŽ 22, LzŽ 37, KpŽ I 201, ZanavŽ I 150, xblėta (germanismus) LKŽe. Podle V. Urbučio na západě je znám výraz s přízvukem na první slabice Terminologija | 2013 | 20 193 Přízvuk blėta je germanismus, který vznikl bezprostředně z něm. Blatt. Formy s cirkumflexovým přízvukem blė̀tą (blė̃tą) a blėka je třeba považovat za převzaté přes slovanské prostředníky (Urbutis 2009: 402). Názvy prken a cihel. Podlouhlá deska vyřezaná ze dřeva, která je součástí různých konstrukcí, se označuje třemi synonymy – litevským, slovanským a germánským: lenta LKŽe, DrskŽ 189, KltŽ 144, KzRŽ I 444, LzŽ 145, ZanavŽ II 54, lota (pol. lata, něm. Latte) LKŽe, ⁽ˣ⁾dielė (něm. Diele) LKŽe, ZanavŽ I 277. Druhové termíny označují prkna podle účelu, vlastností výroby, velikosti a kvality. Podle účelu se prkna nejčastěji označují litevskými termíny, např.: antlubė „prkno přibité v místě styku stropních prken“ LKŽe, antslenkstis „prkno přibité na práh“ LKŽe, drablentė „prkno přibité vodorovně nad základem, aby přes něj nestékala voda“ LKŽe, durstyk las „odřezek prkna na podlahu“ LKŽe, luba „stropní prkno“ LKŽe, pavartė „prkno položené při zemi u dveří chléva“ LKŽe, DrskŽ 254, pėra (srov. lotyš. piere Fraenkel 1962: 573) „jedno z prken na obložení vnější strany budovy“ LKŽe, perlentė „příčné prkno“ LKŽe, prieduris „prkno zakrývající zárubeň“ LKŽe, užlaidinys „prkno přibité k hornímu věnci (na ochranu zdi před deštěm)“ LKŽe, vėj alentė „prkno přibité na konci střechy k latím, které chrání střechu před větrem“ LKŽe, vėtrinė „prkno přibíjené na konce latí, aby vítr nepoškozoval střechu“ LKŽe. Dva termíny jsou nelitevské – jeden slovanský a jeden hybridní: ⁽ˣ⁾šaliauka (pol. szalówka) „prkénko na obložení stěn domu“ LKŽe, DrskŽ 364, ⁽ˣ⁾vėtrauka (hybridní, litev. vėtra a slov. -ovka) „prkno přibíjené na konec střechy, aby ji chránilo před větrem“ LKŽe. Prkno odříznuté od krajové části kulatiny se označuje šesti termíny různého původu: jedním litevským, třemi slovanskými, jedním germánským a jedním hybridním: šonlentė LKŽe, ⁽ˣ⁾tartyčia (pol. tarcica) LKŽe, ⁽ˣ⁾apal ka (pol. opalka) LKŽe, KpŽ I 45, balanas (bělorus. болона Fraenkel 1962: 31) LKŽe, ⁽ˣ⁾švartė (něm. dial. schwarte) LKŽe, ⁽ˣ⁾pašvartė (hybridní, litev. pa- a něm. dial. schwarte LKŽe) „první prkno odříznuté od okraje kulatiny, okrajová deska“ LKŽe. Litevským termínem skerslentė LKŽ se označuje prkno vyřezané ze zkrouceného dřeva. Tenké prkno se označuje dvěma synonymy – germánským a slovanským: lystė ZanavŽ II 85, ⁽ˣ⁾dronvčia (pol. dranica) LKŽe, KltŽ 52. Silné prkno se označuje dvěma synonymními germanismy: ⁽ˣ⁾dilė (něm. Diele) LKŽe, ⁽ˣ⁾planka (něm. dial. planke) LKŽe, zatímco nekvalitní prkno se označuje litevským termínem lentpalaikė DūnŽ 173. Části prkna se většinou označují nelitevskými termíny, např.: lentgalys LKŽe, KzRŽ I 444, ZanavŽ II 54, ⁽ˣ⁾plozas „plochá 194 Robertas Stunžinas Pastatų konstrukcijų ir jų sudedamųjų dalių liaudies terminija část, plocha (prkna)“ LKŽe, xabzojus (pol. obz oj LKŽe) „nezaříznutý okraj prkna“ KzRŽ I 2, xbuomkantis (něm. dial. bōm, něm. Kante) „zaoblený okraj prkna“ LKŽe. Okraj prkna se označuje třemi synonymy – dvěma litevskými a jedním germánským: briauna LKŽe, KltŽ 25–26, žambas LKŽe, xkanta (něm. Kante) LKŽe, DrskŽ 137. Skupinu názvů per a drážek v prknech tvoří čtyři termíny různého původu: jeden litevský, jeden slovanský, jeden germánský a jeden hybridní: spraudis LKŽe, xš puntas (pol. szpunt) LKŽe, xgropa (střední dolnoněm. grope) LKŽe, xpatelka (hybridní, litev. patelė a slov. -ka) LKŽe. Hliněný výrobek se označuje dvěma slavismy: plyta (bělorus. plita, pol. plyta Fraenkel 1962: 625) LKŽe, DrskŽ 273, ZanavŽ II 440, xcegla (pol. cegła) LKŽe. Stavební odpad z cihel se označuje třemi synonymními hybridními termíny: plytgalys (hybridní, bělorus. nлima a litev. galas) LKŽe, ZanavŽ II 440, xplytstukis (hybridní, bělorus. nлima a něm. dial. stuk, stak) LKŽe, pusplytė (hybridní, litev. pusė a bělorus. nлima) LKŽe. 2. VÍCEZNAČNOST A HOMONYMIE TERMÍNŮ Pro lidovou stavební terminologii, vyznačující se malým počtem významů, přesností a názorností, je charakteristická víceznačnost. Víceznačnost mohla být způsobena nevyhraněností hranic odborných pojmů, vývojem významů či přenesením pojmenování na základě určitých asociací. Terminologie této oblasti zahrnuje víceznačné termíny propojené rozmanitými vztahy: termíny pojmenovávající blízké pojmy, termíny s rozlišovacími znaky příslušnosti, účelu a složení, termíny propojené asociačními a metaforickými vztahy i termíny s nejasnými významovými souvislostmi (podrobněji viz Stunžinas 2009: 68–92). Víceznačnost termínů v různých mikrosystémech se může lišit. Například v mikrosystému terminologie hospodářských budov víceznačné termíny většinou označují blízké pojmy, které se liší účelem (podrobněji viz Stunžinas 2012: 184–198). V terminologii obytného domu a jeho částí mohou víceznačné termíny označovat blízké pojmy s rozlišovacími znaky účelu nebo pojmy z různých kategorií se společným účelem (podrobněji viz Stunžinas 2009: 68–92). Přibližně pětina termínů označujících konstrukce a jejich součásti má stejnou formu a odlišný význam – osmdesát čtyři termínů tvoří třicet sedm řad víceznačných či homonymních termínů. Většinou jde o víceznačné termíny označující různé Terminologija | 2013 | 20 195 konstrukce nacházející se na stejném místě nebo zaujímající podobné místo, konstrukce a jejich součásti nebo různé sousedící součásti konstrukcí (16 řad), např.: xbalanka „rámy okna“ LKŽe, KpŽ I 139 – xbalanka „okenní sklo“ LKŽe, bamblys „okraj slaměné střechy“ LKŽe – bamblys „malý svazek slámy položený na střechu“ LKŽe, ZanavŽ I 108, gegnė „střešní krokve“ LKŽe, KltŽ 71, KpŽ I 627, ZanavŽ I 420 – gegnė „hřebenáč na vrcholu slaměné střechy, žirglvs“ LKŽe, grebėstas „střešní kostra“ LKŽe – grebėstas „tyč přibitá na krokve“ KltŽ 80, KzRŽ I 250, LKŽe, ZanavŽ I 494, xlanginyčia „okenice“ DrskŽ 184, KltŽ 137 – xlanginyčia „parapet“ LKŽe, pamatas „spodní část stavby, o kterou se opírá celá stavba“ LKŽe, LKA I 35 – pamatas „zemina navršená podél vnější strany stěny (nebo kamenného či zděného základu)“ LKA I 35, pasterblys „spodní část střechy až k místu styku se stěnou budovy“ LKŽe – pasterblys „svazeček přivazovaný ke spodní lati“ LKŽe, prieraišas „lať k přitlačení slámy na střeše“ LKŽe – prieraišas „proutek k přivázání slámy k lati“ LKŽe, šarkukai „zkřížené kůly upevňující hřeben slaměné střechy“ LKŽe – šarkiukai „stočené svazečky slámy používané při zahájení pokrývání střechy“ LKŽe, varčia „zárubeň“ LKŽe – varčia „vrata stodoly“ LKŽe, xviškos „klenba sýpky“ LKŽe, LKA I 49 – xviškos „strop stodoly“ LKŽe. V těchto případech je společným znakem polysémních termínů zaujímané místo. Část polysémních termínů označuje blízké pojmy a pojmenovává konstrukce či jejich součásti, které se liší umístěním, složením nebo účelem (11 řad), např.: xdronyčia „tenká deska na pokrývání střechy“ LKŽe, DrskŽ 73 – xdronyčia „tenké prkno“ LKŽe, KltŽ 52, xlubavonia „strop obytného domu“ LKA I 36 – xlubavonia „strop stodoly“ LKA I 48, prielangis „prkno zakrývající okenní rám“ LKŽe – prielangis „parapet“ LKŽe, xstalevonia „strop obytného domu“ LKA I 36, LKŽe – xstalevonia „strop stodoly“ LKA I 49, LKŽe, xšlengė „okenní rám“ LKŽe – xšlengė „dveřní rám“ LKŽe, užlangė „police nad oknem“ LKŽe – užlangė „venkovní parapet“ LKŽe, užlelės „strop stodoly“ LKA I 48 – užlelės „strop přístavby stodoly“ LKA I 48, vyriai „dřevěné zařízení k otevírání“ LKA I 55 – vyriai „kovové zařízení k otevírání“ LKA I 55. Některé polysémní termíny označují příbuzné pojmy a pojmy podřazené (7 řad), např.: dangtis „střecha“ LKŽe, LKA I 35 – dangtis „slaměná střecha“ LKŽe, LKA I 35, xgrėdai „strop stodoly“ LKA I 49 – xgrėdai „strop stodoly zhotovený z prken“ LKA I 49, lubos „krytina místnosti“ LKŽe, 196 Robertas Stunžinas Pastatų konstrukcijų ir jų sudedamųjų dalių liaudies terminija LKA I 36, DūnŽ 181, DrskŽ 197, KzRŽ I 467, KltŽ 154, LzŽ 151, ZanavŽ II 99 – lubos „strop obytného domu“ LKŽe, LKA I 36, DūnŽ 181, KzRŽ I 467, KltŽ 154, LzŽ 151, ZanavŽ II 99 – lubos „strop stodoly“ LKA I 48, stogas „střecha“ LKŽe, LKA I 34, ZanavŽ III 182 – stogas „slaměná střecha“ LKŽe, LKA I 34, ZanavŽ III 182, vartai „dveře“ LKŽe – vartai „velké dvoukřídlé dveře“ LKŽe. Některé termíny jsou spojeny vztahem celku a části a označují konstrukci a její část (2 řady): gegninis „horní věnec z trámů“ LKŽe – gegninis „horní stěnový trám, na který se stavějí krokve“ LKŽe, KpŽ I 627, stakta „dveřní rám“ LKŽe – stakta „horní část zárubně“ LKŽe. Homonymní dvojici tvoří termíny různého původu – litevské grindys „prkenná podlaha“ LKA I 37, KzRŽ I 255, KpŽ I 742, ZanavŽ I 507 a lotyšské grindys (lot. nářeč. grīda „strop“) „strop obytného domu“ LKA I 36. ZÁVĚRY 1. Prameny živého jazyka obsahují mnoho lidových termínů označujících tradiční stavební konstrukce a jejich součásti. 422 termínů pojmenovává více než 200 tradičních stavebních konstrukcí a jejich částí. Nejvíce je názvů střech a jejich částí (32%) a stěn a jejich částí (20%); o něco méně termínů označuje dveře, okna a jejich části (11% a 9,5%), krytiny místností (9,5%) a prkna (9,5%). Jen málo termínů označuje podlahy (4,7%), základy a jejich příslušenství (2,4%) nebo cihly (1,4% všech termínů). 2. Terminologie tradičních stavebních konstrukcí a jejich částí je litevská – jednoslovné a víceslovné litevské termíny tvoří téměř dvě třetiny (63%) všech termínů. Termínů cizího původu je více než čtvrtina (28,9%), hybridní termíny a termíny smíšeného složení tvoří méně než desetinu (8,1%). Ve skupině výpůjček převažují slavismy – představují více než dvě třetiny (70%) všech výpůjček. Germanismů je více než pětina (21%), lotyšismů méně než desetina (9%). 3. Téměř třetina (30%) konstrukcí a jejich částí je pojmenována několika termíny. Pojmy jsou nejčastěji označovány dlouhými synonymickými řadami – řady o pěti a více členech tvoří více než třetinu (37%) všech synonymických řad. Dvojčlenné synonymické řady představují méně než třetinu (30%), trojčlenné čtvrtinu (24%) a čtyřčlenné jednu dvanáctinu (8%) všech synonymických řad. Největší jsou řady označující přítlačné latě (18) a střechy Terminologija | 2013 | 20 197 skupiny názvů horní části (16 synonym). Z hlediska původu převažují synonymní řady s termíny různého původu (90%). 4. Hierarchická struktura terminologie stavebních konstrukcí a jejich částí je jednoduchá. Termíny nejčastěji tvoří dvouúrovňovou hierarchii, pouze malá část pojmů je pojmenována tříúrovňovými termíny. Třetinu (31%) zkoumaných termínů tvoří termíny druhové. Pojmy nejčastěji pojmenovávají podle příslušnosti (34%), účelu (25%) nebo místa (18%), podstatně méně často podle zvláštností struktury (11%), velikosti (7%) nebo kvality (4%). 5. Některé termíny (3%) pojmenovávají pojmy na základě určitých asociací. Konstrukce a jejich části jsou metaforicky pojmenovávány názvy zvířat, jejich částí, předmětů denní potřeby, částí lidského těla a přírodních objektů. Metonymické termíny pojmenovávají pojmy podle materiálu, z něhož jsou vytvořeny. 6. Pětina (19%) termínů má stejnou podobu a různý význam. Jde převážně o víceznačné termíny označující různé konstrukce a/nebo jejich součásti, které zaujímají podobné místo, nebo termíny označující blízké pojmy, jež označují konstrukce či jejich součásti na různých místech, s různým složením nebo různým účelem. Méně často víceznačné termíny označují rodové a druhové pojmy nebo pojmenovávají konstrukci a její část. Dvojici homonym tvoří termíny stejné podoby, ale různého původu. ŠALTINIAI DrskŽ – Druskininkų tarmės žodynas. Sud. G. Naktinienė, A. Paulauskienė, V. Vitkauskas, Vilnius: Mokslas, 1988. DūnŽ – V. Vitkauskas. Šiaurės rytų dūnininkų šnektų žodynas, Vilnius: Mokslas, 1976. KltŽ – A. Vilutytė. Kaltanėnų šnektos žodynas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008. KzRŽ I – A. Pupkis. Kazlų Rūdos šnektos žodynas A–M, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008. KpŽ I – K. Vosylytė. Kupiškėnų žodynas A–H, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2007. LžŽ – J. Petrauskas, A. Vidugiris. Lazūnų tarmės žodynas, Vilnius: Mokslas, 1985. LKA I – Lietuvių kalbos atlasas 1. Leksika. Red. K. Morkūnas, Vilnius: Mokslas, 1977. LKŽe – Lietuvių kalbos žodynas (I–XX, 1941–2002), elektroninis variantas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005. – www.lkz.lt. ZanavŽ I–III – Zanavykų šnektos žodynas 1. A–K, 2. L–R, 3. S–Ž, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų institutas, 2003–2006. LITERATŪRA Fraenkel E. 1955–1962: Litauisches etymologisches Wörterbuch I–II, Heidelberg: Carl Winter. Universitätsverlag, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht. LEB – Lietuvių etnografijos bruožai, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1964. LLA 1965: Lietuvių liaudies architektūra 1. Kaimo gyvenvietės ir gyvenamieji namai, Vilnius: Mintis. MS 2008: Medinė statyba: jaukių namų žinynas, Kaunas: UAB „Dangus“. Sabaliauskas A. 1990: Lietuvių kalbos leksika, Vilnius: Mokslas. 198 Robertas Stunžinas Pastatų konstrukcijų ir jų sudedamųjų dalių liaudies terminija Skardžius Pr. 1996: Rinktiniai raštai 1, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Smočyński W. 2007: Lietuvių kalbos etimologinis žodynas, Vilnius: Vilniaus universitetas. Stunžinas R. 2008: Variantiniai statybos liaudies terminai Lietuvių kalbos žodyne. – Terminologija 15, 111–130. Stunžinas R. 2009: Daugiareikšmiai ir homoniminiai statybos liaudies terminai. – Terminologija 16, 68–92. Stunžinas R. 2010: Gyvenamojo namo ir pagrindinių jo dalių liaudies terminijos sinonimija. – Terminologija 17, 130–142. Stunžinas R. 2011: Gyvenamojo namo ir pagrindinių jo dalių rūšiniai liaudies terminai. – Terminologija 18, 142–153. Stunžinas R. 2011: Statybos liaudies terminai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Stunžinas R. 2012: Ūkinių pastatų liaudies terminija. – Terminologija 19, 184–198. Urbutis V. 1981: Baltų etimologijos etiudai, Vilnius: Mokslas. Urbutis V. 2009: Baltų etimologijos etiudai 2, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Vitkauskas V. 1966: Apie kai kurių žemaitiškų žodžių vartojimą. – Lietuvių kalbotyros klausimai 8, 155–168. VLE II 2002: Visuotinė lietuvių enciklopedija 2, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Клепикова Г. П. 1974: Славянская пастушеская терминология, Москва: Наука. FOLK TERMINOLOGY OF BUILDING CONSTRUCTIONS AND THEIR PARTS The article deals with folk terminology of constructions and their parts of traditional Lithuanian buildings in respect of concepts, origin and semantic relations: synonymy, polysemy and hierarchy. The researched terms are taken from various lexicographical sources of Lithuanian folk terminology. There are 422 terms in the researched sources which name about 200 different constructions and their parts. The majority of terms name roof and wall constructions and their parts, for example dangtis (roof), kraigas (ridge), gegnė (rafter), siena (wall), sienojas (log), pamatinis (main log). A smaller part of the terms name door and window constructions and their parts, room coverings and planks, for example durys (door), stakta (door frame), langas (window), apylangės (window frame), lubos (ceiling), juodlubės (sound boarding), lenta (plank), špuntas (rebate). A few terms name flooring, foundation, foundation parts and bricks, for example grindys (floor), pamūra (foundation), papamatis (foundation stones), plyta (brick). The majority of terms are of Lithuanian origin (63%), for example asla (dirt floor), pamatas (foundation), užlos (ceiling). Slavic, Germanic and Latvian borrowings make up more than one quarter (28.9%), hybrids and terms with mixed composition – less than one tenth (8.1%), for example dokas (Pol. dach) ‘roof’, švelys (Germ. Schwelle) ‘lower balk’, stūrys (Latv. stūris); pamūra (Lith. pa- and Sl. mur) ‘foundation’, molinė (Lith.) padlaga (Sl. podłoga, Belar. падлога) ‘dirt floor’. Less than one third (30%) of the researched constructions and their parts are named using more than one term. Lines of synonyms naming constructions are rather long and they consist of synonyms of different origin. Groups of names for laths and roof tops are the largest – they consist of 18 and 16 terms. Terms naming constructions have a simple hierarchy. Usually terms make a two-level hierarchy and only a few terms make a three level hierarchy. One third of terms can be viewed as specific terms. Such terms name constructions and their parts of different dependence, purpose or place, for example pamatas ‘foundation’, podmūrauka ‘masonry foundation’. Terminologija | 2013 | 20 199 One fifth of terms are polysemous. Most often polysemous terms name different constructions or parts of constructions of the same place, for example balanka ‘window frame’ – ‘window glass’, grėbestas ‘roof frame’ – ‘rafter lath’. Other terms name generic and specific concepts or name construction and part of it, for instance dangtis ‘roof’ – ‘straw roof’, stakta ‘door frame’ – ‘top of door frame’. Pairs of homonyms consist of terms of different origin – Lithuanian grindys ‘floor’ and Latvian grindys (from Latvian grīda ‘ceiling’) ‘ceiling’. Gauta 2013-10-04 Robertas Stunžinas Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E. paštas [email protected] 200 Robertas Stunžinas Pastatų konstrukcijų ir jų sudedamųjų dalių liaudies terminija