Terminological Activities: Principles and Perspectives

Terminologické činnosti: principy a perspektivy SERGIUSZ GRINIEWICZ TC 55 Terminology RF, Univerzita v Białystoku KLÍČOVÁ SLOVA: směry terminologického výzkumu, typy terminologické práce, prostředky tvoření termínů, plánování terminologie V terminologických činnostech můžeme rozlišit dva aspekty: teoretické činnosti neboli terminologickou vědu a praktické činnosti neboli terminologickou práci. V normě ISO WD 1087:94 je terminologická věda definována jako vědecké studium pojmů a termínů vyskytujících se ve speciálních jazycích. (Poslední část je podle našeho názoru povrchní a zbytečná, protože pojmy a termíny patří ke speciálním jazykům a lze jen stěží očekávat, že se vyskytují jinde.) Podle téhož dokumentu je terminologická práce jakákoli činnost zabývající se systematizací a reprezentací pojmů nebo prezentací terminologií na základě stanovených principů a metod. Pozdější oficiální verze tohoto dokumentu (ISO 1087-1:2000) nabízí podobnou definici: „Práce zabývající se systematickým shromažďováním, popisem, zpracováním a prezentací pojmů a jejich označení“, avšak terminologická věda je definována odlišně jako „věda zkoumající strukturu, tvorbu, vývoj, užívání a správu terminologií v různých oborových oblastech“, čímž jsou pojmy z jejího rozsahu vyloučeny. Analýza terminologických publikací ukazuje historické proměny vztahu mezi teoretickými a praktickými činnostmi. Na počátku, v první polovině 20th století, byly teoretické výzkumy podřízeny praktickým úkolům a problémům — zpočátku uspořádávání terminologií. První terminologické skupiny, které vznikly na počátku dvacátého století v Litvě a Lotyšsku, stejně jako průkopníci terminologické vědy — Eugen Wüster, Dmitrij Lotte, Ernest Drezen, Grigorij Vinokur a Aleksandr Reformatskij — se museli zabývat definováním 24 Sergiusz Griniewicz | Terminological Activities: Principles and Perspectives hlavních vlastností speciálních lexémů a hledáním způsobů, jak řešit jejich nedostatky. Podle prof. Heriberta Pichta se Wüster až do konce 50. let zajímal především o praktické aspekty terminologické práce (Picht 2011: 10–11). Později, počínaje padesátými lety minulého století, se v lingvistice objevil značný zájem o terminologické problémy, což vedlo k množství čistě lingvistických výzkumů a popisů různých terminologií, které přímo nesouvisely s praktickou terminologickou prací, a tím způsobilo rozchod teorie a praxe. Nepřímým důsledkem absence teoretické podpory praktických rozhodnutí byl velký počet (více než 500) nekvalitních terminologických norem vypracovaných v 60. a 70. letech v SSSR. O něco později, v 60. a 70. letech, se však začala formovat řada směrů terminologického výzkumu aplikované povahy. Vyznačovaly se regionálně specifickými zájmy: například petrohradští vědci zkoumali dějiny různých terminologií (Кутина 1966, 1970; Сорокалетов 1970; Герд 1968, 1971), gorkovští lingvisté se soustředili na fungování termínů a terminologií v řeči (Головин 1981; Кобрин, Пекарская 1977), voroněžští terminologové se specializovali na uplatňování statistických metod v terminologickém výzkumu a na problémy tvorby a hodnocení překladových slovníků (Иванов 1967; Аношин 1978), omským terminologům učarovaly problémy dějin termínů a také sociolingvistické aspekty terminologie (Ткачева 1987a, 6 a její žáci), zatímco moskevští vědci se přikláněli ke shrnování terminologických zkušeností (Akhmanova, Agapova 1974; Akhmanova 1977; Гринев 1993; Даниленко 1971, 1977; Канделаки 1977; Лейчик 1989; Суперанская, Подольская, Васильева 1989, 1993). V 80. a 90. letech 20. století se v důsledku širokého záběru terminologického výzkumu, který vedl k tomu, že bylo každoročně obhajováno více než 100 disertací (Grinev 1993), objevila řada terminologických disciplín, včetně srovnávací terminologické vědy, zabývající se překladem a harmonizací terminologie (Лейчик 1988; Циткина 1987, 1988); terminografie, zabývající se optimalizací návrhu a tvorby terminologických slovníků a termbank (Герд 1986; Гринев 1986, 1995; Марчук 1992); historické terminologické vědy, zabývající se odhalováním trendů ve vývoji pojmů a terminologických forem (Ткачева 1987б; Terminologija | 2013 | 20 25 Дианова 1995, 2000; Хижняк 1997a, 6; Борнхвальд 2000; Фельде (Борнхвальд) 2001) a typologická terminologická věda zabývající se stanovením obecných a specifických rysů terminologií (Казарина 1998; Володина 1997; Авербух 2004; Сложеникина 2005). V ruských normách 60. let a částečně 70. let lze v důsledku obrovského množství práce, kterou bylo třeba vykonat v krátkém čase, výše zmíněného rozporu mezi teorií a praxí a nedostatku vyškolených terminologů a metodických materiálů (první instrukce pro normalizaci terminologie se objevila až v roce 1977) nalézt všechny klasické chyby při definování pojmů a výběru optimálních terminologických podob. Absence předběžné systematizace a koordinace vedla k překrývajícím se normám, které obsahovaly stejné termíny s různými definicemi, a současně k absenci norem pro řadu oborů. V 70. a 80. letech se zároveň nashromáždily značné zkušenosti s koordinací při přípravě tezaurů pro vyhledávání informací, jež lze využít při organizaci systematického uspořádávání odborné slovní zásoby. Vzhledem k rostoucímu zájmu lingvistů o terminologické problémy byly vypracovány standardní pokyny a instrukce k organizaci terminologické práce v celé zemi, a to pro: – organizování předních oborových organizací odpovědných za normalizaci terminologie; – organizování a řízení oborových základen normalizované terminologie; – koordinaci normalizace terminologie s rozvojem lingvistických prostředků systémů pro vyhledávání informací; – koordinaci jednotlivých terminologií v rámci obecného systému termínů; – normalizaci terminologie; – normalizaci zkratek slov a slovních spojení pro ruský jazyk; – harmonizaci terminologie atd. Koncem 80. let se v Rusku ustálilo několik směrů terminologické práce. Jedním z nich je terminologická inventarizace — shromažďování a předběžný popis odborných lexémů zvoleného oboru, které mohou mít podobu samostatné práce vyúsťující v popisný terminologický slovník, obvykle však slouží jako předběžná podmínka 26 Sergiusz Griniwicz | Terminological Activities: Principles and Perspectives a fáze terminologického uspořádávání — ústřední a nejdůležitější terminologická práce, jejímž cílem je přeměnit terminologie — přirozeně vzniklé soubory termínů z jednotlivých oborů — na termínové systémy, tedy uspořádané soubory termínů se stanovenými vztahy mezi nimi, které odrážejí odpovídající vztahy mezi pojmy. Zkušenosti ukázaly, že terminologické uspořádávání má složitou povahu a skládá se z několika fází, které popsal prof. Picht (Picht 2009: 15–16) a norma ISO 704 Terminology work: Principles and methods. Mezi další směry terminologické práce patřily: koordinace národních terminologických aktivit (soubor opatření směřujících k vytvoření systému institucí a projektů, jejichž úkolem je regulovat a rozvíjet národní terminologie); koordinace jednotlivých terminologií v rámci obecného systému termínů; navrhování a vytváření termínových systémů pro nové oblasti poznání; kromě vytváření nového termínového systému na základě určitých vzorců se zde také vypracovává a navrhuje soubor pravidel pro tvorbu nových termínů; terminografická práce — sestavování různých terminologických slovníků a databází; terminologická redakce; terminologická expertiza; terminologický překlad; terminologická dokumentace a informační služby; zavádění normalizované terminologie; terminologické vzdělávání odborníků; terminologické vzdělávání laiků; terminologický management; plánování terminologie. Směry terminologického výzkumu utvářely problémy, které bylo třeba řešit v terminologické práci. Výsledkem tohoto výzkumu bylo formulování některých teoretických principů týkajících se různých fází a typů terminologické práce. Tyto principy nejsou výlučně dílem ruské vědecké školy, protože byly vytvořeny kolektivně za účasti terminologů prakticky ze všech bývalých sovětských republik. Terminologija | 2013 | 20 27 Předpokládá se, že terminologická věda se zabývá principy: – vypracování obecných metod studia terminologií; – zkoumání hlavních typů pojmů, jejich definic a vztahů mezi nimi; – identifikace a popis hlavních typů speciálních lexikálních jednotek a analýzy jejich zvláštností; – sémantické (sémaziologické) analýzy terminologií; – strukturální (onomaziologické) analýzy terminologií a hlavních prostředků tvorby nových termínů v různých jazycích a různých oborech poznání; – analýzy zvláštností tvorby a vývoje terminologií v různých jazycích a různých oborech poznání; – stanovení optimálních principů navrhování, tvorby a zdokonalování různých typů slovníků; – komparativní analýzy různých způsobů zavádění normalizované terminologie; – vypracování účinných prostředků terminologické redakce a terminologického posuzování; – vypracování účinných prostředků terminologického překladu; – stanovení účinných metod terminologického vzdělávání; – v poslední době, díky neutuchajícím připomínkám prof. Pichta, zkoumání jiných než verbálních, sémiotických denotací pojmů; – zkoumání role terminologií v poznávání a osvojování znalostí, jakož i ve speciálním vzdělávání a komunikaci; – vypracování hlavních principů organizace národních terminologických činností a plánování terminologie. Existovalo mnoho ruských publikací zabývajících se metodami studia terminologií. Některé obecné metody již byly stručně popsány v Grinev–Griniewicz (2011). Při zkoumání hlavních typů pojmů se zdá nezbytné věnovat pozornost rozlišování přirozených neboli flexibilních pojmů, které mají konečný počet esenciálních znaků tvořících jádro pojmu a flexibilní periferii, u níž neexistuje ustálený a všeobecně přijímaný názor, a maticových pojmů — přesně definovaných a všeobecně schválených — které stávající příručky pro uspořádávání terminologie nezmiňují. Zkoumání hlavních typů pojmů a vztahů mezi nimi se tradičně považuje za doménu logiků. 28 Sergiusz Griniewicz | Terminological Activities: Principles and Perspectives Pokud však jde o definice, podařilo se terminologům doplnit několik požadavků lingvistické povahy, například jednotnost syntaktických a lexikálních rysů v definicích podobných pojmů, stručnost definice s vyloučením nadbytečných informací a prázdných výrazů a vyhýbání se nepotřebným definicím, jestliže jsou specifické rysy vyjádřeny v podobě termínu (Гринев 1993: 89–90; Гринев–Гриневич 2008: 85–87). Identifikace a popis hlavních typů speciálních lexémů začaly problémem stanovení specifických znaků termínu v protikladu k obecnému slovu. Na konci 70. let byl spor o rozdílu mezi termínem a běžným slovem konečně vyřešen na základě toho, že termín označuje pojem — jednotku poznání vytvořenou jedinečnou kombinací charakteristik — a běžné slovo označuje představu, tedy smyslově bezprostřední, zobecněný obraz předmětů a jevů skutečnosti, který se uchovává a reprodukuje v paměti, aniž by tyto předměty a jevy přímo působily na smyslové orgány. Na škále vědomí jsou představy o stupeň níže než pojmy a náležejí k úrovni paměti. Zjištění, že speciální slovní zásoba se neomezuje pouze na termíny, zároveň vyvolalo určité rozpaky a potřebu identifikovat a popsat hlavní typy speciálních lexikálních jednotek. Již v 80. letech byly obecně popsány takové hlavní typy, jako jsou terminoidy, pretermíny, kvazitermíny, prototermíny, profesionalismy a nomeny (Grinev 1996; Гринев 1993: 41–52; Шелов 1985), ačkoli nebyly zkoumány tak důkladně jako termíny; počet různých zjištěných znaků termínů přesahuje dvě stě — dosahuje 265 (Гринев 1998: 61–76). Zdá se účelné dále studovat všechny speciální lexémy a věnovat zvláštní pozornost nomenům — názvům jedinečných pojmů — a to ze dvou důvodů. Zaprvé v poslední době převažují ve speciálních lexikonech a tvoří snad 99% celkového počtu speciálních lexémů; zadruhé lze značnou část z nich snadno regulovat a tvořit podle určitých pravidel. Uspořádávání termínů má dva aspekty — unifikaci, jejímž cílem je odstranit nesoulad mezi lexikálním významem termínu a terminologickým významem (obsahem příslušného pojmu), a optimalizaci, která se týká volby optimálních podob a způsobů tvoření termínů. Příslušné směry výzkumu se staly v terminologických studiích tradičními a dnes získaly podobu odpovídajících terminologických subdisciplín — sémasiologické terminologie a onomasiologické terminologie. Terminologija | 2013 | 20 29 Uspořádávání termínů by mělo předpokládat mnohostrannou analýzu terminologie, která se provádí s cílem zjistit nejen její stávající nedostatky, ale také tendence jejího vývoje. Takové zkoumání by mělo nejprve zahrnovat sémantickou analýzu, jejímž cílem je odhalit různé odchylky od vztahu jedna ku jedné mezi lexikálním a terminologickým významem termínů. Měla by být provedena také formálně-strukturní a etymologická analýza — s cílem stanovit nejúčinnější způsoby a vzorce tvoření termínů ve zvoleném oboru, jakož i nevhodné podoby a prostředky, které se v něm vyskytují, a způsoby jejich zdokonalení či nahrazení; dále funkční analýza, jež má odhalit zvláštnosti užívání termínů (Гак, Лейчик 1981), a konečně diachronní analýza, která má odhalit tendence vývoje zvolené terminologie (Алексеева 1994; Алесенко 2000; Клепальченко 1999; Миронова 2002; Филиппова 1996; Герд 1971; Кутина 1964, 1966), a parametrický přístup (Grinev 1992; Grinev-Griniewicz 2011: 30). Takový přístup může zajistit správná rozhodnutí při vytváření terminologické soustavy. V sémantické analýze terminologií je stále co dělat. Pokud jde o synonymii, zdá se účelné stanovit všeobecně přijímanou klasifikaci synonym a také přesněji vymezit poměr různých typů úplných synonym, která lze využít jako lexikální zdroje při vytváření názvů druhů v procesu poznávání. Kromě synonymie a polysémie byly zjištěny i další typy nesouladu mezi lexikálním a terminologickým významem. Někdy může význam lexikální podoby obsahovat nadbytečné charakteristiky — v tautologických termínech, jako jsou living flats, living houses, traumatic injury, plans for the future, nebo naopak nemusí obsahovat podstatné charakteristiky pojmu. Jde o případy, kdy se lexikální podoba se širokým významem používá pro úzký pojem — britská norma BS 4118:1967 Glossary of Sanitation Terms navrhuje termín capacity pro označení velmi specializovaného pojmu „objem akumulační nádrže“, termín angle ve významu „tvarovka použitá na dešťovém okapu ke změně jeho směru“ a termín chair ve významu „kovová konstrukce zabudovaná do tenké příčky a podlahy, která umožňuje podepřít umyvadlo, záchodovou mísu či jiné sanitární zařízení nad podlahou“. V britské normě BS 2780:1972 Glossary of leather terms je široký termín bend uveden v úzkém významu — „polovina hřbetní části hovězí kůže získaná jejím rozdělením podél linie páteře“ atd. Je také třeba zkoumat nový jev 30 Sergiusz Griniewicz | Terminological Activities: Principles and Perspectives kde paronymie hraje roli hranice při využívání termínové variace k vytváření nových příbuzných termínů (například termíny onomasiology a onomastics si studenti filologie často pletou). Analýza hlavních způsobů tvoření nových termínů je nezbytná pro výběr těch nejúčinnějších. Jejich klasifikace je uvedena v Grinev-Griniewicz 2011: 36; zde můžeme shrnout jejich hlavní přednosti a nedostatky. Sémantické tvoření termínů. Jedním z nejstarších tradičních způsobů tvoření nových termínů je metaforický přenos významu obecného slova (později termínu) na základě podobnosti. Vychází ze dvou hlavních typů podobnosti — vnější podobnosti tvaru, např. krk a tělo (sloupu), zuby (pily), kryt (ventilátoru) nebo polohy, např. patka (stránky, hory), hlava (šroubu); a podobnosti funkce, např. trubka (zařízení k signalizaci poplachu); svod (odváděcí žlab střešní kanalizace). Termíny mohou vznikat také metonymií — přenosem významu na základě souvislosti. Existují různé typy metonymie: – materiál předmětu se může stát jeho názvem, např. sklo, prkna, železo atd.; – název místa se může stát názvem předmětu, který se tam nachází nebo se tam vyrábí, např. kanárek (pták), krůta, čína (porcelán), kašmír (vlněná tkanina); – jména vynálezců se často stávají termíny označujícími věci, které vynalezli, např. watt, ohm, rentgen atd.; – název procesu často získává druhotný význam: a) výsledku procesu: klasifikace (proces) – klasifikace (výsledek), definování (proces) – definice (výsledek), přejímání (proces) – přejímka (výsledek); b) prostředku k provedení úkonu: zachytit (úkon) – západka (zařízení u okna nebo dveří); stříkat (úkon) – rozprašovač (zařízení); c) místa úkonu nebo příslušné konstrukce: obchodovat (obchodování) – tržiště (konstrukce). Některé názvy operací, jako obkládání, nátěr, podlahová krytina, izolace a vycpávka, se také používají pro označení jak výchozího materiálu, tak výsledku. Chronologicky následuje specializace významu běžného slova nebo širšího termínu, např. případ s obecným významem „okolnosti, za nichž se někdo nebo něco nachází“ se specializuje a stává se termínem v právu (soudní spor), v gramatice (tvar v paradigmatu podstatného jména) nebo v lékařství (nemoc). Elevace v lingvistice nabývá významu elevace (významu); ve stavebnictví máme vápno, utvořené ze slova označujícího „jakoukoli lepicí látku“. Terminologija | 2013 | 20 31 Chronologicky později se objevují výpůjčky z jiných terminologií: ve stavební terminologii pochází kotva, markýza z námořní terminologie, antény z biologie, krajina z malířské terminologie, zákop z vojenské terminologie atd. Sémantické tvoření termínů představuje přibližně 3% odborné slovní zásoby, ačkoli v mladých terminologiích je podíl takových termínů vyšší; obvykle však tvoří jádro terminologie a slouží jako základ pro odvozování, skládání a tvorbu slovních spojení (Гринев 1993: 134). Jsou krátké, motivované a často užívané, mnohdy jde o hyperonyma a mnohé z nich jsou názvy terminologií. Sémantické tvoření termínů zároveň vede k polysémii a homonymii. Pokud se takové homonymní formy užívají v různých oborech, nezpůsobuje to žádné problémy (terminologická forma morfologie se zcela běžně užívá v biologii, geologii a lingvistice), ale pokud se v důsledku sémantického přenosu užívají dvě formy v téže vědě, jako například dublety (etymologické) a dublety (absolutní synonyma) v lexikologii, nebo jako názvy procesů, jejich prostředků a výsledků, je to velmi nepraktické. Morfologické tvoření termínů představuje přibližně 5% celé odborné slovní zásoby (Гринев 1993: 134). Nejproduktivnějším prostředkem morfologického tvoření termínů je sufixace. Analýza užívání sufixů při tvorbě nových termínů odhaluje několik zajímavých jevů. Zaprvé se projevuje tendence vyjadřovat kategorie určitými sufixy: – procesy sufixy -ing/1/ a -ation/1/ – extracting, polishing, excavation, discolouration; – činitelé sufixy -er/1/, -or/1/, -an – welder, expeditor, electrician; – zařízení sufixy -er/2/ (-or/2/) – scraper, loader, ventilator; – výsledky sufixy -ing/2/, -ation/2/ – flooring, insulation; Zde se setkáváme také se specializovanými sufixy označujícími minerály: -ite – biotite, diatomite, chromite; a chemické látky: -ate, -ine, -ide, -oid, -um – chlorate, chlorine, chloride, celluloid, calcium. Za druhé lze pozorovat synonymii i polysémii sufixů: sufix -er/or se může užívat k tvoření termínů s následujícími významy: činitel, vykonavatel děje vyjádřeného slovním základem (speaker), povolání (teacher), nástroj (transmitter), chemické činidlo (retarder, hardener, plasticizer) a v poslední době také počítačový program (driver, supervisor). 32 Sergiusz Griniewicz | Terminological Activities: Principles and Perspectives Prefixace je tvoření termínů přidáním předpony ke kmeni. Předpony se často používají ke specializaci významu termínu a k tvorbě názvů jeho variant: afixy se dělí na předpony, postpozice, přípony, infixy, interfixy, cirkumfixy a transfixy. Předpony lze rozdělit na a) předpony se záporným významem, jako jsou: in- (indigestion), non- (nonformals), un- (unrest) atd.; b) předpony označující opakování nebo zvrácení děje, jako jsou: de- (defragmentation, desynonymisation), re- (revegetation), dis- (disconnection); c) předpony označující časové, prostorové a stupňové vztahy, jako jsou: inter- (interplanetary), hyper- (hypertension), ex- (ex-student), pre- (prestressing, pre-terms), over- (overextension) atd. Morfologické prostředky umožňují vytvářet krátké, strukturálně motivované a systematické termíny, ačkoli polysémie přípon způsobuje tytéž problémy jako sémantické prostředky. Syntaktické tvoření termínů (kombinování slov) je nejproduktivnějším prostředkem obohacování terminologie — tímto způsobem vzniká 60–95% nových termínů (Гринев 1993: 141). Při tomto způsobu tvoření termínů se volná slovní spojení mění v ekvivalenty slov. Nové pojmy, zejména druhy existujících pojmů, lze často snadno pojmenovat tak, aby jejich názvy odkazovaly k obecné myšlence. Když se objevily nové typy pil, například pásové pily, které se dále rozčlenily na kotoučové pásové pily a řetězové pásové pily, názvy jednotlivých druhů se snadno vytvořily kombinováním slov. Nejjednodušším typem terminologických slovních spojení je dvoulexémová forma, která tvoří dvě třetiny celkového počtu vícelexémových (víceslovných) termínů. V anglické stavební terminologii představují tříslovné termíny 30% a čtyřslovné termíny 5,5% celkového počtu víceslovných termínů (Гринев 1993: 146, 149). Tento způsob pojmenovávání pojmů vytváří explicitní, strukturálně motivované a vysoce systematické termíny, vede však k prodlužování termínových forem, které se stávají těžkopádnými. S objevováním delších forem se jejich používání stává nepraktickým a mají tendenci být nahrazovány zkrácenými variantami. Morfosyntaktické tvoření termínů zahrnuje tři způsoby zkracování slovních spojení, obvykle na jednolexémové (jednoslovné) termíny. Jsou to: a) elipsa (syntaktické zkrácení), kdy slovní spojení ztrácí své sémanticky slabé podstatné jméno, např. a grown-up person se zkracuje na a grown-up, cathedral church to cathedral, porter’s ale to porter, smoking jacket to smoking, nebo sémanticky slabý přívlastek, např. window mullion – mullion, nuclear reactor – reactor; Terminologija | 2013 | 20 3 3 b) kompozice je způsob zkracování slovního spojení spojením dvou či více kmenů do jednoho slova: class room > classroom, pad lock > padlock, aircraft-carrier, bed-sitting-room; c) zkracování – zkrácení slovních spojení vynecháním částí slov, např. permanent frost > permafrost, helicopter port > heliport, ampere meter > ammeter, motor hotel > motel, včetně zkracování počátečními písmeny – damp-proof course > dpc, water closet > wc, nebo tvorby akronymů – light amplification by stimulated emission radiation > laser, dual income no kids yet > dinky, self-contained underwater breathing apparatus > scuba. Nejstarší z těchto postupů v terminologii je elipsa. Je-li vynecháno podstatné jméno, dochází zároveň k substantivizaci přívlastku (přídavné jméno se mění v podstatné jméno), např. explosive (látka), expletive (slovo), dovetail (spoj), oil (barva), detergent (prostředek), laundry (místnost). Při úplné substantivizaci přebírá přívlastek paradigmata počitatelného podstatného jména, např. a criminal, criminals, a criminal’s (chyba). Existují také dva typy částečně substantivizovaných přídavných jmen: – ta, která mají pouze množné číslo a význam hromadných podstatných jmen, například sweets, news, empties, finals, greens, asphalts; – ta, která mají pouze jednotné číslo a užívají se s určitým členem. Mají rovněž význam hromadných podstatných jmen a označují třídu, národnost či skupinu lidí, např. the rich, the English, the dead. Mezi termíny vytvořenými tímto způsobem najdeme mnoho slov odvozených od názvů míst: Carrara marble – carrara, Attic storey – attic, Panama hat – panama. Dalším typem z chronologického hlediska je kompozice. Strukturální jednota složeného slova závisí na: a) jednotě přízvuku; b) psaní dohromady nebo se spojovníkem; c) sémantické jednotě; d) jednota morfologického a syntaktického fungování. Diachronní analýza složenin ukazuje, že proces přeměny slovního spojení ve slovo se odráží v nahrazování odděleného psaní psaním se spojovníkem a následně dohromady: 1480 – rychlý písek, 1610 – rychlý-písek, 1700 – rychlopísek; 1511 – skleník, 1544 – skleník, 1625 – skleník; 34 Sergius Griniewicz | Terminological Activities: Principles and Perspectives 1536 – skladiště, 1609 – sklad, 1660 – sklad; 1569 – visací zámek, 1703 – visací zámek, 1874 – visací zámek; 1583 – zemětřesení, 1635 – zemětřesení, 1719 – zemětřesení. V současnosti není pravopis anglických složenin příliš spolehlivý, protože mohou mít různý pravopis i v témže textu, např. warship lze psát dohromady nebo se spojovníkem, blood-vessel lze psát se spojovníkem, ale také odděleně, insofar, underfoot lze psát dohromady nebo odděleně. V moderní angličtině se navíc objevil zvláštní typ složených slov, označovaný jako block compounds; mají jeden společný přízvuk, ale píší se odděleně, např. air piracy, cargo module, coin change, penguin suit atd. Ve zkratkovém tvoření lze tendenci ke zkracování termínové podoby pozorovat u compound-shortened words, např. boatel, tourmobile, V-day, motocross, intervision, Eurodollar. Začíná mírným zkrácením jedné ze složek — praseodymium z praseo + (di)dymium, ammeter z am(pere) + meter a nakonec nabývá podoby počáteční zkratky slovního spojení, které se zkracuje na počáteční písmena: potential difference – PT, pulverised fly ash – PFA. V angličtině existují tři typy iniciálových zkratek: a) iniciálové zkratky s abecedním čtením, například UK, TV atd.; b) akronymy, které se čtou jako slova, např. UNESCO, UNO, NATO, scuba, dinky atd.; c) akronymy, které se zvukovou podobou shodují s anglickými slovy; např. CLASS (Computer-based Laboratory for Automated School System). Vzorce navazují na prostředky tvoření termínů. Jednotlivé prostředky, například sufixace, se dále dělí na dílčí vzorce, například vzorce pro označení původce děje: -er/1/, -an, -ist atd. Vzorec terminologické nominace lze definovat jako průnik dvou typů vzorců — strukturálního a sémantického. Strukturálním vzorcem rozumíme rozlišení alespoň dvou složek ve formální struktuře termínu, nazývaných termínovými prvky a reprezentovaných morfémy nebo slovy, tj. loader – loading device. Sémantické modely jsou určeny vztahem mezi sémantickými složkami termínu. Jedním z nejdůležitějších úkolů terminologa je nalézt konkrétní strukturální vzorce, které jsou optimální pro vyjádření kategorií a logických vztahů mezi nimi. Například ve většině technologických oborů poznání lze vyčlenit šest hlavních kategorií — všechny technologické operace Terminologija | 2013 | 20 35 usilují o to, aby se ze zdrojového materiálu pomocí zařízení používaného operátorem náležejícím k určité profesi vyráběly určité výrobky. Všechny uvedené kategorie mají určité vlastnosti. V mnoha případech jsou vztahy mezi těmito kategoriemi vyjádřeny určitými sémantickými vzorci, které v kombinaci s konkrétními strukturními vzorci (afixálními, kompozičními, syntaktickými — v případě slovních spojení) tvoří následující hlavní typy terminologických vzorců. NÁZVY OPERACÍ příklady vztahů materiál – operace: omítání, zdění, ukládání betonu operace – operace: ražení tunelů vrtáním, ražení tunelů odstřelem zařízení – operace: vrtání, čerpání, přepravní operace operátor – operace: výrobek – operace: stavba silnic, pokládka podlah, pokrývačské práce vlastnost – operace: svařování za tepla, elektrické zpracování NÁZVY MATERIÁLŮ materiál – materiál: struskový beton, azbestocement operace – materiál: železobeton zařízení – materiál: nástrojová ocel, stříkaný beton operátor – materiál: malířská barva výrobek – materiál: zdicí cihla kvalita – materiál: těžký beton, surovina NÁZVY ZAŘÍZENÍ materiál – zařízení: betonářské zařízení operace – zařízení: vrtací zařízení, dokončovací nástroje zařízení – zařízení: kalolis operátor – zařízení: malířský štětec, bosunská židle výrobek – zařízení: rýhovač, stroj na hloubení rýh kvalita – zařízení: hydročerpadlo NÁZVY PRACOVNÍKA materiál – pracovník: zedník, tesař, uhlíř operace – pracovník: pekař, střelmistr zařízení – pracovník: jeřábník, obsluha výtahu pracovník – pracovník: stavební makléř výrobek – pracovník: účetní, hudebník, bednář, kamnář kvalita – pracovník: elektrikář, vedoucí pracovník, hostující přednášející 36 Sergiusz Griniewicz | Terminological Activities: Principles and Perspectives NÁZVY VÝROBKU materiál – výrobek: kovové konstrukce operace – výrobek: vrtaná studna, drcené kamenivo zařízení – výrobek: piliny pracovník – výrobek: výrobek – výrobek: plášť piloty kvalita – výrobek: pneumatické konstrukce, tuhé rámy NÁZVY VLASTNOSTÍ materiál – vlastnost: čirost vody operace – vlastnost: rychlost vrtání zařízení – vlastnost: nosnost nákladního automobilu operátor – vlastnost: produkt – vlastnost: prefabrikovatelnost konstrukce vlastnost – vlastnost: skutečná pórovitost Kromě těchto vzorců může forma termínu vyjadřovat vztahy celek–část — blok zdi, pneumatika automobilu, vlastnost — přírodní proces, chemické zvětrávání. Postoj k přejímání jako prostředku terminologické nominace by měl vycházet z poznání, že ve většině případů jde o přenos lexikálních forem, a proto by se přejímání mělo chápat jako zdroj formálního materiálu. Srovnáme-li přejímání s jinými způsoby tvoření termínů: využíváním již existujících forem k vyjádření nových významů, odvozováním a tvorbou slovních spojení, zjistíme, že přejímání má jisté přednosti. Přisuzování nových významů existujícím slovům vede k homonymii, která může být v terminologii nevýhodná. Odvozování je omezeno skutečností, že od některých termínů nelze tvořit odvozeniny. Tvorba terminologických slovních spojení vždy vede k prodlužování termínů a k jejich proměně v popisy. Přejatá slova těchto nedostatků nemají. Nemají ani konotace, které mohou vznikat při přenosu významů běžných slov. Jejich předností je snadnost vytváření nových forem, což je v současnosti důležité, neboť rychlý rozvoj vědy a techniky vyvolává neustále rostoucí potřebu nových lexikálních forem pro označování nových pojmů. Potvrzuje to výskyt etymologických dubletů v mnoha jazycích, vznikajících přejímáním jedné a téže lexikální jednotky prostřednictvím různých zprostředkujících jazyků a získáváním odlišných forem v důsledku nevyhnutelného pozměnění téhož slova v různých jazycích. Tedy v Terminologija | 2013 | 20 37 V ruštině se objevily dvojice termínů jako асбест (azbest) – известь (vápno), шторм (bouře) – штурм (útok), реестр (seznam) – регистр (zvukový rozsah), кристалл (krystal) – хрусталь (broušené sklo) atd. V takových případech se různé podoby etymologicky téhož přejatého slova považují za samostatné termíny. Totéž platí pro přejímání různých gramatických tvarů téhož slova: кекс (bábovka) – кек (suchý kal) a кювет (příkop) – кювета (fotografická kyveta). Potřebu lexikálních podob a účelnost přejímání potvrzuje také vznik společného fondu speciální lexiky (mezinárodní terminologie), který je výsledkem přejímání z téhož zdrojového jazyka do mnoha jazyků. Například v architektuře byl arabský termín alcove přejat do mnoha jazyků: angl. alcove, fr. alcove, rum. alcove, šp. alcoba, něm. alkoven, maď. alkov, čes. alkovna, pol. alkowa, srbochorv. alkov, bul. алков, rus. альков, mong. альков. Další termín — amphi-theatre — byl přejat ze staré řečtiny v podobách amfiteatr v češtině, amphitheatre ve francouzštině, Amphiteater v němčině, amfiteatrum v maďarštině, amfiteatras v litevštině, amfiteatr v polštině, amfiteatru v rumunštině, amfiteatar v srbochorvatštině, anfiteatro ve španělštině, амфумеатар v bulharštině, амфумеатр v mongolštině a амфумеатр v ruštině. Přejímání zároveň vede ke vzniku nemotivovaných termínů, postrádajících sémantickou průhlednost i systematičnost (kromě případů, kdy se přejímají celé systémy termínů). Při optimalizaci terminologických podob se snažíme měnit nevhodné podoby a vybírat optimální podoby v souladu s požadavky na ideální termín uvedenými v (Grinev-Griniewicz 2011: 33–35). Optimalizace je umění, protože některé požadavky si odporují, například motivovanost a mezinárodní charakter, stručnost a přesnost významu, což ztěžuje výběr optimálních podob. Existují různé situace, kdy lze podobu termínu poměrně snadno změnit. Stává se to tehdy, když máme synonyma s vhodnější podobou; když pokrok vědy a změna pojmu vyžadují změnu stávající podoby nebo zavedení nové podoby; když vznikne nový pojem; při hledání ekvivalentu cizího termínu v procesu překladu. Při využití sémantických prostředků lze v některých případech problém polysémie vyřešit použitím existujících variant termínu, například classifying (činnost) – classification (výsledek), defining (proces) – definition (výsledek). 38 Sergiusz Griniewicz | Terminological Activities: Principles and Perspectives Když se dlouhá slovní spojení vzniklá použitím syntaktických prostředků tvoření názvů často užívají, bývají zkracována, např. zařízení pro chlazení vzduchem – chladič vzduchu, lanová dráha – lanová železnice, nástroje pro tahání kabelů – kabelové nástroje. Analýza zvláštností utváření a vývoje terminologií usnadňuje výběr způsobů tvorby nových termínů. V medicíně bylo na základě typologického výzkumu zjištěno, že existují tři typy terminologií. První se užívá v různých oborech chirurgie (všeobecné, břišní, neurochirurgie, kardiovaskulární, traumatologie atd.) a vyznačuje se přesnými, latinizovanými, obvykle složenými mezinárodními podobami. Terminologie užívaná v hygieně (všeobecné, komunální, osobní, profesní) se blíží obecné slovní zásobě, je nepřesná a má národní charakter. Terminologie klinických oborů medicíny využívá oba typy termínů, s mírnou převahou prvního typu. Stanovení optimálních zásad tvorby, zpracování a zdokonalování různých typů slovníků je podrobně pojednáno v (Гринев-Гриневич 2007). Stačí uvést, že na základě zkušeností se souběžným sestavováním několika typů slovníků a porovnání více než 300 výkladových a překladových terminologických slovníků byl vypracován optimální postup pro sestavení kvalitního slovníku na základě předem zvoleného rozsahu (obecný, oborový, specializovaný), účelu (výkladový, překladový, normalizační, vzdělávací) a počtu zahrnutých jazyků (jednojazyčný, dvojjazyčný, vícejazyčný). Zaznamenávání normalizovaného systému termínů používaného při zavádění normalizované terminologie může mít různé podoby: – standardizace (nejpřísnější forma používaná u technických terminologií); – doporučování (méně závazná forma používaná Komisí pro vědeckou a technickou terminologii Akademie věd SSSR u vědeckých termínů); – nepřímé způsoby normalizace užívání terminologie v informačních systémech. Zkušenosti získané v posledních letech přinesly novou formu, která se ukázala jako nejúčinnější — přípravu nových příruček založených na normalizovaných či propracovaných terminologických systémech. Ukázalo se, že užívání této formy zavádění systémů termínů, ačkoli není výslovně omezující, má dokonce závaznější charakter než normy, protože takové příručky nechávají Terminologija | 2013 | 20 39 pro jiné názvy pojmů zde není místo — budoucí odborníci si osvojují uspořádanou soustavu termínů společně s uspořádanou soustavou pojmů. Existují důvody domnívat se, že stejný přístup by se měl uplatňovat také při přípravě nových oficiálních vyhlášek a normativních dokumentů. Práce na vypracování účinných prostředků terminologické redakce byla zahájena skupinou autorů (Квитко, Лейчик, Кабанцев 1986). VNIIKI zároveň připravilo příručku pro organizaci a provádění terminologické expertizy. Podle našeho názoru by takovou expertizou měla projít většina státních dokumentů, počínaje ústavou a právními kodexy (které jsou v podstatě soubory pojmů a jejich definic). Zavádění účinných metod terminologického vzdělávání by mělo předpokládat různé typy těchto činností. Můžeme rozlišit alespoň tři typy takového vzdělávání: – příprava odborníků na teorii a metody terminologie, která začíná speciálními kurzy pro lingvisty a všechny, kdo mají zájem podílet se na terminologické práci, a pokračuje přípravou disertací PhD a Dr.Sc.; – kurzy úvodu do oboru založené na představení daného oboru jako soustavy pojmů a termínů. V Rusku již existují určité zkušenosti a příručky tohoto typu (viz Помпеев 1976); – seznamovací kurzy pro lingvisty (především překladatele) jako součást LSP. Takové kurzy pořádal v 70. letech 20. století v SSSR Institut pro zvyšování kvalifikace informačních specialistů (ИПКИР); – základní kurzy terminologických technik pro odborníky, kteří se zabývají terminologickou prací (v mnoha případech jsou prodlužování práce a nekvalitní projekty důsledkem nedostatečné terminologické kompetence realizátorů). Zkoumání různých sémiotických denotací pojmů předpokládá výzkum obecné a aplikované sémiotiky (Гринев 2000; Гринев-Гриневич, Сорокина 2012) a také analýzu na pomezí sémiotiky a terminologické vědy (Grinev 1997; Picht 2009, 2011). Zkoumání role terminologií v poznávání by mělo vycházet ze zohlednění skutečnosti, že poznávání je duševní proces získávání znalostí a porozumění prostřednictvím myšlení, zkušenosti a smyslů, který začíná vznikem lidského druhu a je pro něj charakteristický 40 Sergiusz Grinewicz | Terminological Activities: Principles and Perspectives u lidí. Vymezení kognice jako procesu určuje potřebu diachronního přístupu k její analýze. Diachronní terminologické studie, které vedly nejprve (v roce 2000) ke vzniku historické terminologické vědy a poté v roce 2004 antropolingvistiky, odhalily, že vedle etapového vývoje uvažování dochází také k etapovému vývoji vnímání jazyka a postojů k němu. Tento vývoj začíná neuvědomováním si existence jazyka u raného člověka kromaňonského typu, pokračuje připisováním magických sil jazyku v primitivním uvažování předvědecké epochy a primitivních kultur a následně deskriptivním přístupem, který měl zvládnout prudký růst slovní zásoby v protovědeckém období, a pokusy o zdokonalení jazyka a odstranění nejzjevnějších nedostatků ve speciálních slovnících. Následující přechodné období skýtá příležitost přikročit k vědomé, pečlivé a plánovité regulaci té části jazyka, kterou lze zdokonalovat — totiž odborné slovní zásoby. Ta by měla vycházet z řady principů. Vypracování hlavních principů organizace národních terminologických aktivit a terminologického plánování se v éře globalizace stává nezbytností pro menšinové jazyky. Ruské úsilí v tomto směru v 70.–90. letech 20. století vyústilo v řadu aktivit: – zhodnocení hlavních směrů a rozsahu teoretického výzkumu, který probíhal v 80.–90. letech 20. století a vyústil v přehled disertačních prací (Grinev 1993), bibliografii terminologických publikací (Татаринов 1998) a bibliografii úspěšně obhájených disertačních prací z oblasti terminologie (Гринев–Гриневич et al. 2006); – bibliografie platných terminologických norem, připravené v 80.–90. letech 20. století ve VNIIKI; – databanka standardizované terminologie (ROSTERM) ve VNIIKI, která nyní obsahuje více než 140 000 terminologických hesel; – slovníky ruské terminologie terminologické vědy (Гринев 1998; Татаринов 2006); – úvodní příručky k terminologické vědě (Гринев 1993; Гринев–Гриневич 2008) a terminografii (Гринев 1995; Гринев–Гриневич 2009), založené na předběžně systematizovaných pojmech a terminologii. Existují důvody domnívat se, že obdobné směry aktivit (v menším měřítku), doplněné vědomým plánováním národního Terminologija | 2013 | 20 41 terminology ordering, management and advancement mentioned in (Griniewicz 2010) should be useful for minor languages. If we take for example Lithuania, terminology policy should be determined on the basis of estimating the state of the present terminology, namely: – organizování databáze existujících terminologických slovníků; – zmapování toho, co již bylo v terminologickém výzkumu vykonáno — shromažďování terminologických publikací a posuzování stávajících problémů; – shromažďování národních standardizovaných termínů v podobě terminologické databanky; – analýza tendencí při utváření národních terminologií na základě historických studií a současného vývoje; – analýza historických tendencí v přejímání slov. Jonas Klimavičius ve svém působivém přehledu minulosti litevského jazyka komentoval škodlivý vliv vynuceného dvojjazyčí (s polštinou, ruštinou a angličtinou) v dějinách Litvy (Klimavičius 2008). Nyní může Litva jako nezávislá země porovnávat zkušenosti s interakcí s různými jazyky a zjišťovat, které národní podoby přetrvaly a obstály v konkurenci se zahraničními lexikálními jednotkami, přičemž věnuje pozornost nejen negativním, ale i pozitivním stránkám této interakce; – odhad potřeb v oblasti uspořádávání a rozvoje terminologie v různých oborech znalostí. Shromážděné informace mohou sloužit jako základ pro opatření jazykové politiky, z nichž některá jsou zmíněna v Pokynech pro terminologické politiky, které připravila organizace Infoterm (GTP) a které by měly zahrnovat: – přípravu nebo výběr vhodné příručky o terminologii a terminografii, organizování kurzů terminologické vědy a jazyka pro specifické účely (LSP) na vysokých školách; – přípravu pokynů pro odborníky zapojené do terminologické práce; – organizování kurzů pro odborníky zapojené do terminologické práce; – systematizaci litevské slovní zásoby a přípravu systematického slovníku, který bude sloužit jako jádro národní terminologie; – porovnávání různých typů tvoření termínů a navrhování vzorců speciální nominace pro různé obory znalostí; 42 Sergiusz Griniewicz | Terminological Activities: Principles and Perspectives – posoudit možnosti využití stávajících cenných informací o nářeční lexikální zásobě při pojmenovávání nových pojmů; – vymezit politiku přejímání — stanovit vhodnější typy přejímání (materiální výpůjčky, kalky, smíšené výpůjčky) pro různé obory poznání; – vypracovat zásady tvorby technických nomen; – zkoumat možnosti kontroly forem pragmonymů. Tyto aktivity lze chápat jako součást komplexního programu kultivovaného jazykového rozvoje, založeného na tak výjimečné vlastnosti litevštiny, jakou je skutečnost, že patří k nejstarším dosud živým indoevropským jazykům a zachovává mnoho archaických jazykových rysů, které jsou charakteristické také pro latinu a sanskrt. Snad by bylo vhodné požádat o finanční prostředky orgány Evropské unie odpovědné za kulturní dědictví. Další opatření na podporu litevštiny mohou zahrnovat: – obrátit se na všechny evropské univerzity, na nichž se vyučuje obecná a srovnávací historická lingvistika, s návrhem organizovat kurzy litevštiny; – nabídnout v zemi výhodnější pracovní podmínky rodilým mluvčím jiných jazyků, kteří studují litevštinu a ovládají ji; – pořádat kurzy litevštiny zdarma; – připravovat učitele litevštiny pro různé země. Z Á V Ě R Přehled teoretických i praktických terminologických aktivit v bývalém SSSR a Rusku za posledních 50 let ukazuje, že intenzivní rozvoj teorie terminologie v 80. a 90. letech vedl k formulaci principů různých směrů terminologické práce, které se v té době utvářely. Některé z těchto principů lze úspěšně uplatnit v terminologické politice a plánování pro menšinové jazyky. SOURCES BS 2780:1972 Glossary of leather terms. London: British Standards Institution. BS 4118:1967 Glossary of sanitation terms, London: British Standards Institution. GTP – Guidelines for Terminology Policies. Formulating and implementing terminology policy in language communities (CI-2005/WS/4). Prepared by Infoterm, Paris: UNESCO, 2005. ISO 1087-1:2000 Terminology work – Vocabulary. Part 1. Theory and application. ISO 704 Terminology work: Principles and methods ISO WD 1087-1.5:94 Terminology work – Vocabulary. Part 1. Terminologija | 2013 | 20 43 REFERENCES Akhmanova O., Agapova G. (eds.) 1974: Terminology: Theory and Method, Moscow. Akhmanova O. 1977: Linguistic Terminology, Moscow. Grinev S V. 1992: Description of Terminology: a Parametrical Approach. – ITTF Journal 3(1), 41–46. Grinev S. V. 1993: Terminological Research in the Former USSR. – Knowledge Organization 20(3), 150–159. Grinev S. V. 1996: Terminology and Nomenclature in Russian Terminology Science. – Terminologie und Nomenclature, Lang, 25–42. Grinev S. V. 1997: Some Semiotic Aspects of Terminology Science. – Proceedings of the 11th European Symposium on LSP, Copenhagen, August 1997, 300–307. Grinev-Griniewicz S. 2011: Terminological methods in the history of terminology science. – Terminologija 18, 27–42. Griniewicz S. 2010: Terminology and language policy (towards establishing rudiments of linguopolitology). – Terminologija 17, 16–20. Klimavičius J. 2008: Lietuvių kalba ir visuomenė: bendrasis ir terminologinis aspektai (The Lithuanian Language and Society: General and Terminological Aspects). – Terminologija 15, 56–104. Picht H. 2009: The Seven Pillars of Terminology. – Terminologija 16, 8–22. Picht H. 2011: The Science of Terminology: History and Evolution. – Terminologija 18, 6–26. Авербух К. Я. 2004: Общая теория термина, Иваново. Алексеева О. Б. 1994: Когнитивные аспекты диахронического исследования терминологии строительных материалов. Дисс. … канд. филол. наук, Москва. Алесенко Т. А. 2000: Особенности формирования современных межотраслевых терминологий (на материале сопоставительного анализа терминологии воды в английском и русском языках), Москва. Анюшкин Е. С. 1978: Преимущества и недостатки двуязычных переводных научно-технических словарей. – Проблемы общей и терминологической лексикографии, Баку, 7–9. Анюшкин Е. С., Анюшкина Г. К. 1980: О некоторых типичных недостатках в содержании и оформлении переводных научно-технических словарей. – Лингвистические аспекты терминологии, Воронеж, 90–98. Борнхвальд О. В. 2000: Историческое терминоведение русского языка, Красноярск. Володина М. Н. 1997: Теория терминологической номинации, Москва. Гак В. Г., Лейчик В. М. 1981: Субституция терминов в синтагматическом аспекте. – Терминология и культура речи, Москва, 47–57. Герд А. С. 1968: Проблемы формирования научной терминологии. Автореф. дис. … докт. фил. наук, Ленинград. Герд А. С. 1971: Проблемы становления и унификации научной терминологии. – Вопросы языкознания 1, 14–22. Герд А. С. 1986: Основы научно-технической лексикографии, Ленинград. Головин Б. Н. 1968: Термин и слово. – Термин и слово, Горький, 3–12. Головин Б. Н. 1981: Типы терминосистем и основания их различения. – Термин и слово, Горький, 3–10. Головин Б. Н., Кобрин Р. Ю. 1987: Лингвистические основы учения о терминах, Горький. Гринев С. В. 1968: Введение в терминологическую лексикографию. Учебное пособие, Москва. Гринев С. В. 1993: Введение в терминоведение, Москва. Гринев С. В. 1995: Введение в терминографию, Москва. Гринев С. В. 1998: Исторический систематизированный словарь терминов терминоведения. Учебное пособие, Москва. Гринев С. В. 2000: Основы семиотики, Москва. Гринев-Гриневич 2007: О принципах создания терминологических словарей. – Terminologija 14, 20–36. Гринев-Гриневич С. В. 2008: Терминоведение. Учеб. пособие для студ. высш. учеб. заведений, Москва. Гринев-Гриневич С. В. 2009: Введение в терминографию: Как просто и легко составить словарь. Учебное пособие. Изд. 3-е, доп., Москва. Гринев-Гриневич С. В., Гринева В. П., Минкова Л. П., Скопюк Т. Г. 2006: Указатель терминологических диссертаций. Справочное пособие, Белосток–Москва. Гринев-Гриневич С. В., Сорокина Э. А. 2012: Основы семиотики. Учебное пособие, Москва. Даниленко В. П. 1971: Лексико-семантические и грамматические особенности слов-терминов. – Исследования по русской терминологии, Москва, 5–67. 44 Sergiusz Griniewicz | Terminological Activities: Principles and Perspectives Даниленко В. П. 1977: Русская терминология. Опыт лингвистического описания, Москва. Даниленко В. П., Скворцов Л. И. 1982: Нормативные основы унификации терминологии. – Культура речи в технической документации, Москва, 5–35. Дианова Г. А. 1995: Язык алхимии: становление языка английской химической литературы 15–18 вв., Москва. Дианова Г. А. 2000: Термин и понятие: проблемы эволюции (к основам исторического терминоведения), Москва. Иванов С. З. 1967: Терминология сахарного производства, Москва. Казарина С. Г. 1998: Типологические характеристики отраслевых терминологий, Краснодар. Канделаки Т. Л. 1977: Семантика и мотивированность терминов, Москва. Квитко И. С., Лейчик В. М., Кабанцев Г. Г. 1986: Терминоведческие проблемы редактирования, Львов. Клепальченко И. А. 1999: Сопоставительный анализ лексики семантической группы «Лестницы и элементы лестничных конструкций» (на материале английского и русского языков). Автореф. дис. … канд. филол. наук, Москва. Кобрин Р. Ю. 1979: О принципах терминологической работы при создании тезаурусов для информационно-поисковых систем. – Научно-техническая информация 2(6), 1–9. Кобрин Р. Ю., Пекарская Л. А. 1977: Лингвостатистический анализ употребления терминов нормативных словарей и ГОСТов в реальных научно-технических текстах. – Языковая норма и стилистика, Москва, 265–279. Кутина Л. Л. 1964: Формирование языка русской науки: терминология математики, астрономии, географии в первой трети XVIII века, Москва–Ленинград. Кутина Л. Л. 1966: Формирование терминологии физики в России, Москва–Ленинград. Кутина Л. Л. 1970: Языковые процессы, возникающие при становлении научных терминологических систем. – Лингвистические проблемы научно-технической терминологии, Москва, 82–94. Лейчик В. М. 1988: Основные положения сопоставительного терминоведения. – Отраслевая терминология и ее структурно-типологическое описание, Воронеж, 3–10. Лейчик В. М. 1989: Предмет, методы и структура терминоведения. Автореф. дис. … докт. филол. наук, Москва. Марчук Ю. Н. 1992: Основы терминографии, Москва. Миронова Е. Е. 2002: Проблемы эволюции архитектурной терминологии (на примере английской лексики поля «Окна и двери»). Дис. … канд. филол. наук, Москва. Помпеев Ю. А. 1976: Основы строительной специальности, Ленинград. Сложеникина Н. Ю. В. 2005: Термин: семантическое, формальное, функциональное варьирование, Самара. Сорокалетов Ф. П. 1970: История военной лексики в русском языке 11–17 в., Ленинград. Суперанская А. В., Подольская Н. В., Васильева Н. В. 1989: Общая терминология: Вопросы теории, Москва. Суперанская А. В., Подольская Н. В., Васильева Н. В. 1993: Общая терминология: Терминологическая деятельность, Москва. Татаринов В. А. 1996–2004: Теория терминоведения. В 3 т., Москва. Татаринов В. А. 1998: Терминоведение. Указатель работ, опубликованных отечественными терминологами в 20 веке, Москва. Татаринов В. А. 2006: Общее терминоведение. Энциклопедический словарь, Москва. Ткачева Л. Б. 1987а: Актуальные вопросы терминологии в социолингвистическом освещении. Автореф. дис. … доктора фил. наук, Ленинград. Ткачева Л. Б. 1987б: Основные закономерности английской терминологии, Томск. Фельде О. В. (Борнхандт) 2001: Историческое терминоведение в теории и практике, Красноярск. Филиппова Е. В. 1996: Эволюция английской онкологической терминологии. Автореф. дисс. … канд. филол. наук, Москва. Хижняк С. П. 1997а: Англо-американская и русская терминология права: Социолингвистический аспект возникновения и развития, Саратов. Хижняк С. П. 1997б: Юридическая терминология: формирование и состав, Саратов. Циткина Ф. А. 1987: Сопоставительное терминоведение: теоретические вопросы и приложения. – Вопросы языкознания 4, 114–124. Циткина Ф. А. 1988: Терминология и перевод (к основам сопоставительного терминоведения), Львов. Шелов С. Д. 1985: Об одном классе научно-технической лексики (три подхода к выделению номенклатурных наименований). – Научно-техническая терминология 2(3), 1–7. Terminologija | 2013 | 20 45 TERMINOLOGIJOS VEIKLA: PRINCIPAI IR PERSPEKTYVOS Straipsnyje trumpai aprašomos pagrindinės praktinės terminologijos veiklos kryptys ir principai SSRS ir Rusijoje per pastaruosius penkiasdešimt metų. Atkreipiamas dėmesys į terminologijos ir savarankiškų jos disciplinų ryšį. Gilvenamos pagrindinių sąvokų tipų tyrinėjimo, pagrindinių specialiųjų leksemų tipų nustatymo ir aprašymo, tvarkomos terminijos kompleksinės analizės, terminijos semantinio nagrinėjimo problemos, apžvelgiami svarbiausių terminų darybos būdų ir tipų, sunormintos terminijos diegimo būdų, terminologų rengimo privalumai ir trūkumai, terminologijos veiklos organizavimo nacionaliniu lygmeniu principai ir metodai. Remiantis lietuvių kalbos pavyzdžiu apžvelgiami galimi bendrieji nacionalinės terminijos plėtros skatinimo ir planavimo metodai. ТЕРМИНОЛОГИЧЕСКАЯ ДЕЯТЕЛЬНОСТЬ: ПРИНЦИПЫ И ПЕРСПЕКТИВЫ Дается краткое описание основных направлений практической терминологической деятельности и ее теоретических принципов в СССР и России за последние 50 лет. Отмечается филиация терминоведения с появлением самостоятельных терминоведческих дисциплин. Рассматриваются проблемы исследования основных типов понятий, выявления и описания основных типов специальных лексем, комплексного анализа упорядочиваемых терминологий, семантического анализа терминологий, разбираются достоинства и недостатки основных способов образования терминов, моделей образования терминов, способов введения упорядоченных терминологий, подготовки терминоведов и терминологов, развитие восприятия языка человеком в процессе его эволюции, принципы и методы организации национальной терминологической деятельности. На примере литовского языка рассматриваются общие методы организации и планирования развития национальной терминологии. Gauta 2013-11-04 Sergiusz Griniewicz TC 55 Terminology RF, University of Bialystok Waska 4, m. 20, Bialystok, 15-481, Poland E-mail [email protected] 46 Sergiusz Griniewicz | Terminological Activities: Principles and Perspectives