Concepts as Reflection of Societal Changes

Pojmy jako odraz společenských změn HERIBERT PICHT KLÍČOVÁ SLOVA: konstrukce společenských pojmů, objekty v humanitních vědách, pojmové změny, vlivy na konstrukci pojmů, životní cyklus pojmu, terminologická práce 1. Ú V O D Nejprve si připomeňme standardizované definice objektu a pojmu. Norma ISO 1087–1:2000 definuje tyto dva pojmy takto: Objekt: cokoli vnímatelného nebo představitelného. Poznámka: Objekty mohou být hmotné (např. motor, list papíru, diamant), nehmotné (např. konverzní poměr, projektový plán) nebo imaginární (např. jednorožec). Pojem: jednotka poznání vytvořená jedinečnou kombinací charakteristik. Poznámka: Pojmy nejsou nutně vázány na konkrétní jazyky. Často jsou však ovlivněny sociálním nebo kulturním prostředím, což často vede k odlišným kategorizacím. Obě definice nejsou nesprávné, jsou však poměrně skoupé na informace. Je zřejmé, že podrobnější reflexe obou pojmů se jeví jako nezbytná pro další pokrok v teorii terminologie. Pokud jde o objekt, první a základní klasifikaci uvádí poznámka normy. Uvedenou klasifikaci můžeme rozšířit takto: Fig. 1 (Picht 2004: 317) 10 Heribert Picht | Concepts as Reflection of Societal Changes Je zřejmé, že objekt představuje surový materiál pro utváření jakéhokoli pojmu; proces utváření se však bude lišit podle typu objektů. „Materiální objekty“ se převážně hodí k abstrakci — klasickému aristotelskému způsobu utváření pojmů. U „nemateriálního objektu“ a zejména „myšlenkového objektu“ se proces utváření jeví jako odlišný. Proto může být užitečné připomenout definice této skupiny objektů: Nemateriální objekt: objekt bez fyzické podoby, jehož existence a vztah k prostoru a času jsou dány prostřednictvím představujícího si subjektu. Poznámka: Moje osobní představa svobody. Myšlenkový objekt: nemateriální objekt, který existuje pouze v mysli, a je proto spojen s myslícím subjektem, jehož prostřednictvím se uskutečňuje vztah prostoru, času a souvislosti. Poznámka: Představa paní Y o devíti kruzích pekla podle Danteho. Reálně existující myšlenkový objekt: myšlenkový objekt, který má mentální, ale skutečnou existenci. Poznámka: Představa pana X o právním převodu jeho majetku. Základní charakteristiky těchto typů objektů jsou: • myslícím subjektem je člověk; • člověk je nositelem vztahu času, prostoru a souvislosti; • člověk rozhoduje o svých představách a jejich možných změnách. Pojmy založené na těchto předpokladech mají patrně jinou genezi než abstrakce. V případě abstrakce materiálních objektů určité třídy je poměrně snadné určit jejich ústřední charakteristiky, protože jsou pozorovatelné tím, kdo abstrakci provádí, a per se náleží dotčeným objektům. Člověk je pozorovatelem a tím, kdo abstrakci provádí, nikoli nositelem či „vlastníkem“ „materiálního objektu“. Geneze pojmů založených na „myšlenkových objektech“ se však řídí odlišnými mechanismy, například diskusí o „myšlenkových objektech“ a dosažením shody o charakteristikách výsledného pojmu. Rozšířená definice „pojmu“ by mohla znít: Pojem: jednotka poznání, kterou tvoří všechny charakteristiky (části poznání), jež odborná komunita intersubjektivně uznává a na nichž se shoduje v určitém okamžiku; její životní cyklus je určován dynamikou poznávání. (Picht 2009: 11) Mohlo by být vhodné poslední část věty mírně rozšířit tak, aby nyní zněla: „její životní cyklus je určován kognitivní a společenskou dynamikou.“ Terminologija | 2013 | 20 11 2. MÉ PŘEDPOKLADY 1. Společenské koncepty jsou převážně interdisciplinární a transdisciplinární. 2. Některé typy společenských konceptů mohou být vysoce normativní. 3. Životní cyklus společenských konceptů je určován převážně společenskými faktory. 4. Většina společenských konceptů jsou konstrukty. 5. Mnohé společenské koncepty jsou ovlivněny ideologiemi či náboženstvími nebo jsou na nich založeny. 6. Společenské koncepty jsou otevřené vyjednávání, interpretaci a dalším vlivům. 7. Společenské koncepty mohou procházet náhlými či postupnými změnami. 2.1. Společenské koncepty jsou převážně interdisciplinární a transdisciplinární Každé společenství, ať už takzvaně primitivní, nebo vysoce civilizované, se řídí určitými psanými či nepsanými zákony, pravidly a rituály, které vytvářejí společný základ pro jeho členy. „Dohody“ se často dosahuje tichým konsensem a vyjadřuje se v konceptech. Například právní oblast jako sociální a společenská veličina může být rozdělena do dvou velkých koncepčních oblastí: 1. Koncepty náležející do oblasti znalostí zabývající se jurisprudencí, jejím uplatňováním, dokumenty atd. Zde nacházíme především pravidla a předpisy a jejich praktické projevy. 2. Koncepty a objekty, na něž se mají právní předpisy vztahovat. Tyto koncepty mohou vycházet z kteréhokoli z typů objektů uvedených na obrázku výše. Ad 1. Koncept „koupě“ může souviset s hmotnými i nehmotnými objekty téměř ze všech oblastí života. Lze koupit automobil stejně jako právo nebo službu. Právo — zjevně společenský koncept — může být relevantní ve velmi odlišných oblastech, například v obchodě, dědictví, ústavě (např. lidská práva), právních či správních řízeních atd. Služby se nabízejí, kupují a prodávají téměř ve všech odvětvích společnosti, ať už jde o kadeřníka, přepravní společnost nebo radu právníka. Ad 2. Objekt nebo koncept může být relevantní ve velmi odlišných společenských souvislostech. Kůň může být předmětem pojištění, obchodu, produkce masa, krádeže, může souviset s různými druhy sportu nebo být pacientem u 12 Heribert Picht | Concepts as Reflection of Societal Changes veterináře, objektem zoologického výzkumu atd. Společenské zaměření se mění, koncept nebo objekt však zůstává stejný. Lze hovořit o transdisciplinaritě objektu či konceptu. 2.2. Některé typy společenských konceptů mohou být vysoce normativní, nebo dokonce preskriptivní Vnitřní soudržnost společnosti zajišťují normy, které určují vztahy mezi jednotlivci. Například legislativa státu je normativní a závazná buď pro všechny občany, nebo pro určité omezené skupiny. Například koncept „placení daní“ nebo „povinné školní docházky“ pro jasně vymezené skupiny lidí je stanoven zákonem. Normy a pravidla jsou však vytvořeny člověkem, a proto závisejí buď na obecně přijímaném postoji ve společnosti, nebo mohou být společnosti vnuceny vnější silou, například terorem, okupací či státním převratem. Normy se mohou vyvíjet v závislosti na historických či jiných událostech, jako jsou ideologické revoluce nebo hospodářská krize. To znamená, že předpisy a normy nejsou absolutními konstrukty. Aby bylo možné přijmout a prosadit jakýkoli předpis, musí být v demokracii splněny určité podmínky, například: • norma je dynamická veličina; • o normě lze vyjednávat; • normu musí přijmout alespoň většina členů společnosti; • porušení normy s sebou nese sankci; • rozdělení moci směřuje k řádnému stanovení předpisů; • atd. V komunitách, které nejsou řízeny demokraticky, se některé z těchto podmínek liší, například: • přijetí většinou společnosti není zásadní, nebo dokonce ani nutné; • o normě nelze svobodně vyjednávat; • rozdělení moci neexistuje; • porušování dané normy určitými skupinami společnosti může být žádoucí, například mučení nebo korupce; • atd. Terminologija | 2013 | 20 13 V praxi můžeme pozorovat, že se pojetí základních norem mohou měnit, ačkoli se jejich termíny více či méně záměrně zachovávají beze změny, aby se společenské změny zastřely nebo ospravedlnily. Každá norma či předpis však z dlouhodobého hlediska vyžaduje morální a etické zdůvodnění, aby získala nebo se těšila společenskému přijetí. Každá norma či předpis navíc ze své podstaty zahrnuje časový aspekt. Bez ohledu na typ předpisu nemůže být žádný z nich věčný; věčnost by v tomto ohledu znamenala trvalou společenskou stagnaci. Skutečnost naopak odráží „dynamiku norem“ odpovídající společenskému vývoji a změnám. 2.3. Životní cyklus společenských pojmů je většinou určován společenskými faktory Zdá se, že životní cyklus pojmu lze snadno určit — musí existovat okamžik, kdy se pojem „rodí“, a jiný okamžik, kdy jeho životní cyklus končí. Ve skutečnosti však může být obtížné tyto okamžiky vyznačit na časové ose. Kromě toho je třeba rozlišovat mezi životním cyklem a „věčnou“ existencí pojmu (Picht 2008: 287 ff). Z pragmatického hlediska lze životní cyklus definovat jako období, během něhož je pojem považován za správný, a proto se aktivně používá. Například pojem „nemanželské dítě“ byl až do roku 1983 podle práva římskokatolické církve překážkou přijetí do duchovního stavu. V tomto případě lze přesně určit konec životního cyklu. U jiných pojmů, například „pronásledování čarodějnic“, může být možné určit, kdy bylo zákonem zakázáno, co však sociální realita? V některých regionech životní cyklus definitivně skončil, v jiných se to zdá nejisté, přinejmenším v určitých méně vzdělaných společenských vrstvách. Konec životního cyklu pojmu není totožný s jeho „smrtí“. Pojmy nemohou zemřít. Pojem je definován jako „jednotka poznání“, takže smrt pojmu by se rovnala trvalé ztrátě poznání. Lidstvo by si nebylo vědomo svého intelektuálního vývoje a dějin. Například pojem „éter“ stále známe jako „látku ve starověké a středověké vědě“; v tomto smyslu jej již nepoužíváme, protože je uznán za nepravdivý; pojem však stále uchovává poznání, jehož byl nositelem. Pojem může upadnout v zapomnění, ale pak musíme hovořit o mezerách v našem současném poznání dřívějších etap poznání, způsobených 14 Heribert Picht | Concepts as Reflection of Societal Changes různými možnými okolnostmi, například když se ztratí nebo přestane být srozumitelná jakákoli podoba reprezentace pojmu. Přesto existuje alespoň teoretická možnost obnovy pojmu prostřednictvím výzkumu (Picht 2010: 24), jak se například stalo u staroegyptských pojmů, když archeologové dokázali přečíst egyptské hieroglyfy. Životní cyklus pojmů, zejména v přírodních vědách a jejich aplikacích, lze vymezit pomocí pojmů „verifikace“ a „falzifikace“, „potřeba technického řešení“ a „konec jeho aplikace“. Poznávání je proto v přírodních vědách dominantním parametrem. 2.4. Většina společenských pojmů jsou konstrukty Mnohé případy utváření pojmů ve společnosti začínají nejasným a vágním pocitem potřeby vyjasnit určitý stav, problém, status či podmínku. Obecnou tendencí je hledat řešení; společnost jako celek však jen stěží dokáže proces hledání řešení zahájit. Nejčastěji se setkáváme s jednotlivci, kteří navrhují možná řešení a snaží se popsat či vysvětlit své vlastní myšlenky. Jinými slovy, předkládají své „myšlenkové objekty“. Tyto objekty lze považovat za surovinu pro případný pozdější proces tvorby pojmu. Objekty mají vlastnosti — nikoli charakteristiky — a tyto vlastnosti se mohou stát základem procesu konstrukce pojmu, pokud je jejich jednotliví nositelé dokážou sdělit. Tento proces má často podobu vyjasňující diskuse s argumenty pro a proti určitým vlastnostem. V ideálním případě je výsledkem takového procesu, založeného na shodě ohledně žádoucích a přijatelných vlastností, vytvořený pojem. Dohodnuté vlastnosti pak tvoří intenzi vyjádřenou charakteristikami, jež jsou předpokladem pro formulaci definice. Je zřejmé, že při tomto druhu procesu jednotlivé „myšlenkové objekty“ neprocházejí abstrakcí, při níž by status charakteristik získaly pouze společné vlastnosti třídy objektů; takový postup ve skutečnosti představuje proces redukce, neboť každá abstrakce je svou povahou redukcionistická. Samozřejmě ne každá skupina jednotlivých „myšlenkových objektů“ povede ke vzniku nového vytvořeného pojmu, neboť důležitým faktorem je jeho přijetí společností, přičemž tento faktor zahrnuje i možnost odmítnutí. Tento proces lze ilustrovat následujícím příkladem: jeden okres se potýká s nezaměstnaností, nedostatečně rozvinutou infrastrukturou a velmi malým počtem turistů, má však nedotčenou krajinu, zajímavou historii, starobylé Terminologija | 2013 | 20 15 budovy a krásné jezero. Někteří přední představitelé se domnívají, že je třeba něco podniknout, například podpořit pozitivní faktory, aby se neutralizovaly negativní prvky. Okresní správa rozhodne o zřízení komise složené z pěti osob. Každá z těchto pěti osob má vlastní představu o řešení. Jako první krok k vyjasnění se shodnou na posílení cestovního ruchu. Ale jak? Každý popíše své nápady (myšlenkové objekty) a sestaví se seznam nápadů (vlastností), o němž se diskutuje. Tento proces může nějakou dobu trvat a může zahrnovat dlouhé argumentace pro a proti, týkající se výhod a nevýhod, hospodářských a ekologických důsledků, způsobů realizace atd. Nakonec se shodnou na vytvoření funkce propagátora cestovního ruchu s vymezenými úkoly, povinnostmi a pravomocemi. Tento návrh — ve skutečnosti pojem s vymezenou intenzí — se předloží okresnímu zastupitelstvu jako rozhodovacímu orgánu. Tam se návrh znovu projedná a případně upraví. Výsledkem je nový pojem s konečnou intenzí „propagátora cestovního ruchu okresu“. Negativním příkladem může být návrh na zrušení celibátu v římskokatolické církvi. Tento návrh, který byl v posledních desetiletích předložen několikrát, byl zamítnut; to znamená, že pojem celibátu zůstává nezměněn a nadále platí. 2.5. Mnohé společenské pojmy jsou ovlivněny ideologiemi či náboženstvími nebo na nich spočívají Je skutečností, že značné množství pojmů souvisejících se společenským chováním pochází přímo či nepřímo z náboženského nebo ideologického přesvědčení. Tento problém mohou ilustrovat například pojmy z legislativy národního socialismu, jako jsou „rasová hanba“ (Rassenschande) a „příbuzenská odpovědnost“ (Sippenhaft), nebo z legislativy ruských komunistů, jako jsou „společný majetek“ (коллективная собственность), „kolektivizace“ (коллективизация), „velká čistka“ (чистка), „přesun obyvatelstva“ (депортация) či „dekulakizace“ (раскулачивание). Dalším příkladem jsou „etnické čistky“, definované jako proces či politika odstraňování nežádoucích etnických nebo náboženských skupin deportací, nuceným vysídlením, masovým vražděním či hrozbami takových činů, s cílem vytvořit území obývané lidmi stejného či „čistého“ etnika, náboženství, kultury a historie (Ethnic cleansing – Wikipedia). V případě pojmů ovlivněných náboženstvím můžeme rozlišit tři typy: 16 Heribert Picht | Concepts as Reflection of Societal Changes 1. Pojmy, které vznikly na základě božského zjevení, například Desatero přikázání. V křesťanství představují etické a morální základy občanského a trestního zákonodárství a jeho pojmů. Svátosti římskokatolické církve jsou „účinná znamení milosti, ustanovená Kristem a svěřená církvi, jejichž prostřednictvím se nám uděluje božský život“. (Sacraments of the Catholic Church – Wikipedia). 2. Pojmy, které vycházejí z dogmatu. Například pojem „papežská neomylnost“ je definován jako dogma římskokatolické církve, podle něhož je papež na základě Ježíšova příslibu Petrovi uchráněn před možností omylu, „když z titulu svého úřadu pastýře a učitele všech křesťanů a na základě své nejvyšší apoštolské autority vyhlašuje nauku o víře nebo mravech, kterou má zastávat celá církev“ (Papal infallibility – Wikipedia). Islám zakazuje konverzi k jakémukoli jinému náboženství, ačkoli příslušná súra Koránu to výslovně neuvádí. Právní sankcí je v mnoha islámských zemích podle šaríi trest smrti. Tento pojem tedy patří k dogmatům neboli zásadám islámu. 3. Protože jedním z cílů náboženství nebo ideologie — někdy je rozdíl nepatrný — je vést, kontrolovat, a dokonce ovládat společnost, má značný počet pojmů, které byly původně založeny na náboženství či ideologii, dvojí úlohu — náboženskou i světskou. Spojení mezi těmito dvěma oblastmi však často zůstává zjevné. Například v římskokatolické církvi je manželství svátostí, což znamená, že manželství lze rozvést pouze ve velmi zvláštních případech; obvykle se prohlašuje za neplatné. Podle občanského práva mnoha sekulárních států lze manželství rozvést bez ideologických či náboženských překážek. V německém právu se však například církevní a občanský sňatek liší svou právní závazností; občanský sňatek je prvním a povinným krokem, který má právní účinky. V Dánsku neexistuje právní rozdíl mezi církevním a občanským sňatkem. Dalším příkladem může být sebeobětování sebevražedného atentátníka, který získá svou odměnu v ráji. Podle určitého výkladu náboženství a ideologie jde o pozitivní pojem. Jiné islámské nauky považují sebevraždu — bez ohledu na důvod — za těžký hřích. Islám, stejně jako ostatní abrahámovská náboženství, považuje sebevraždu za jeden z největších hříchů a za čin, který nesmírně škodí duchovnímu putování člověka. Verš v Koránu přikazuje: „A nezabíjejte sami sebe, věru Bůh je k vám nejvíce Terminologija | 2013 | 20 17 milosrdný.“ Korán, súra 4 (An-Nisa), ajat 29. Dále Dža'far al-Sádik, šestý šíitský imám, řekl v souvislosti se sebevraždou toto: Abí Valid řekl: Slyšel jsem Abá Abd Alláha říkat: „Kdokoli se úmyslně zabije, bude navždy v pekelném ohni“ (Religious views on suicide – Wikipedia). Z těchto příkladů můžeme vyvodit, že náboženské a ideologické pojmy se mohou rozštěpit na několik pojmů, jak je tomu v případě sebevraždy, kdy vznikla dvojice pojmů s opačným hodnotovým zabarvením. V případě manželství původní pojem podnítil vznik druhého, světského pojmu. Tyto změny jsou dány pouze společenskými postoji a hodnotami, které převládají v určitém okamžiku. Nejsou důsledkem poznávání. 2.6. Společenské koncepty jsou otevřené vyjednávání, interpretaci a dalším vlivům Intenze konceptu „gravitace“ se téměř nedá vyjednávat; lze o ní diskutovat a vědecky ji prokazovat opakovanými experimenty, nemůže však podléhat lidským postojům či názorům vyjádřeným při vyjednávání. Na rozdíl od mnoha konceptů z oblasti přírodních věd jsou společenské koncepty chápané jako konstrukce otevřené vyjednávání, protože vycházejí z proměnlivých lidských idejí. Konceptuální konstrukce opět odráží určité společenské okolnosti a duševní rozpoložení, které nejsou neměnnými konstrukty; lze je zpochybňovat, diskutovat o nich, měnit je nebo rušit v závislosti na změněných politických, ekonomických, ekologických, klimatických či jiných vnějších nebo vnitřních podmínkách. Společenské okolnosti a duševní rozpoložení utvářejí mentální prostředí lidských bytostí; a právě tyto lidské bytosti jsou „vlastníky“, „tvůrci“, „interpretátory“ a „vyjednavači“ společenských konceptů. Koncept „politická korektnost“ je definován jako „postoj nebo politika spočívající v mimořádné opatrnosti, aby nebyla uražena či rozrušena žádná skupina lidí ve společnosti, která je znevýhodněna nebo s níž bylo zacházeno odlišně kvůli jejímu pohlaví, rase či zdravotnímu postižení“ (CED). Tato definice se v civilizované společnosti jeví jako zcela rozumná a přijatelná. Interpretace tohoto konceptu různými společenskými skupinami se však značně liší: od záměrně úzké interpretace, která kriminalizuje jakýkoli kritický a oprávněný výrok, až po vágní a rozmělněnou interpretaci, jež připouští téměř jakoukoli hanlivou poznámku. V tomto případě je rozsah interpretací tak široký, že obecně 18 Heribert Picht | Concepts as Reflection of Societal Changes uznávanou intenzí konceptu nelze stanovit. Otázkou tedy je, jak s takovým konceptem terminologicky zacházet. Hovoříme o jednom, nebo o několika konceptech? Příkladem „dalších vlivů“ může být koncept „ekologické zemědělství“; „ekologické zemědělství je zastánci udržitelného zemědělství uznáváno jako nejvyšší cíl. Cílem ekologického zemědělství není pouze udržitelná produkce potravin, nýbrž také optimalizace poskytování ekosystémových služeb, a to jak při navrhování farmy, tak významným snížením ekologické stopy, kterou zanechávají spotřebitelé produktů farmy po sklizni.“ (Ekologické zemědělství – Wikipedia) Vznik konceptu „ekologické zemědělství“ lze považovat za reakci na vysoce industrializované zemědělství, které je zase přizpůsobením se například ekonomickému a demografickému vývoji a jeho důsledkům. Tradiční — staromódní — zemědělství by však nedokázalo zajistit potřebné množství ani splnit požadavky zákazníků na rozmanitost a kvalitu produktů. „Ekologické zemědělství“ by zajistilo udržitelnější produkci potravin, je však dobře známo, že výnosy ekologického zemědělství jsou nižší, a to mimo jiné kvůli řadě technických a právních omezení. Dilema konceptu „zemědělství“ je zčásti společenské povahy a zčásti je důsledkem skutečností, na něž má společnost pouze nepřímý vliv. Tento případ ukazuje dvě věci: 1. společenský koncept může být ovlivněn faktory, které jsou vlastní společnosti; 2. koncept se může rozštěpit na soupeřící koncepty, které vyjadřují různé společenské postoje; vědecké základy postoje ke konceptu „ekologického zemědělství“ jsou dosud slabé a obecné řešení nebylo prokázáno. 2.7. Společenské koncepty mohou podléhat náhlým nebo postupným změnám Postupné změny společenských konceptů mohou trvat několik let nebo dokonce desetiletí, zejména v legislativě, protože právní systém vykazuje určitou setrvačnost, která ztěžuje okamžitou reakci na změny ustálených hodnot. Setrvačnost je třeba vnímat jako pozitivní faktor, protože zajišťuje jednoznačné uplatňování práva v čase. Změny je nutné rozpoznat a sledovat po delší dobu, aby se vyloučily pomíjivé trendy, které mohou vést k právní nejistotě. Aby však bylo možné překlenout dobu, než dojde k odůvodněné změně závazných norem, Terminologija | 2013 | 20 19 diskreční rozhodování umožňuje postupné změny přizpůsobené změnám hodnot, aniž by se však měnila psaná norma. V dřívějších dobách bylo například v Německu právní postavení nemanželského dítěte záměrně horší než postavení dítěte manželského. Tato skutečnost byla jasně vyjádřena v textu občanského zákoníku z roku 1896. Nemanželské dítě bylo považováno za stigmatizované a za neslučitelné s obecnými morálními hodnotami té doby. V průběhu následujícího století bylo zamýšleno a částečně uskutečněno několik reforem, které znamenaly postupné přizpůsobování měnící se společenské realitě; přizpůsobování však probíhalo po malých krocích, což ilustruje již zmíněnou setrvačnost. Radikální změna tohoto právního postavení trvala celé století. Od roku 2011 německé právo již nerozlišuje mezi manželskými a nemanželskými dětmi (Unehelichkeit – Wikipedia). Náhlé změny společenských konceptů obvykle vyžadují náhlé změny ve společnosti, které mají velmi často podobu revolucí, úplné porážky země, násilné okupace státu, změny formy vlády apod. Například základní společenské normy, hodnoty a instituce se změnily po ruské revoluci v roce 1917. Základy nového společenského řádu byly přizpůsobeny komunistické ideologii — a v důsledku toho bylo nutné zavést, nebo dokonce vytvořit, její pojmový aparát. Porážka Třetí říše odstranila celý soubor ideologicky utvářených konceptů a legislativa byla přizpůsobena demokratickým standardům, což v důsledku jiné formy vlády a ideologického směřování znamenalo náhlé a zásadní koncepční změny. Násilná okupace pobaltských států Sovětským svazem vedla ke změnám v legislativě, formě vlády, zahraničních institucích apod., které změnily přinejmenším oficiální pojmový aparát dotčených států. Španělsko je dobrým příkladem poměrně pokojné změny formy vlády, od Francovy diktatury k demokracii. I v tomto případě byla značná část legislativy přizpůsobena novému režimu. 3. DŮSLEDKY PRO PRAKTICKOU TERMINOLOGICKOU PRÁCI Protože jsou společenské pojmy založené na myšlenkových objektech vysoce závislé na společenských změnách, interpretacích, myšlenkových školách atd., může být rozumné předpokládat, že zejména terminologická analýza vyžaduje metody, které zohledňují povahu společenských pojmů. 20 Heribert Picht | Concepts as Reflection of Societal Changes Zvláštní význam se zdají mít přinejmenším čtyři body: 1. Výběr dokumentace. Odráží dokumentace skutečný stav poznání? Které interpretace jsou relevantní a uznávané? Existují různé myšlenkové školy? Vyznačují se pojmy postupnými změnami? 2. Jednojazyčná analýza. Odhalují definice a vysvětlení různé intenze, přestože označení/termín je stejný? Jsou rozdíly natolik výrazné, že odpovídají různým pojmům, které vyžadují vlastní heslo? Je možné popsat drobné rozdíly v poznámkách, aby se uživateli zajistila větší transparentnost? 3. Uspořádání pojmů. Je možné vytvořit vhodné a uživatelsky přívětivé pojmové systémy? Nebo je vhodnější použít flexibilnější pojmové pole? Jaký typ pojmových vztahů lze použít? Je třeba zavést i jiné vztahy než ty, které jsou popsány v normách? Existují vztahy závislé na oboru (pravděpodobně ontologické vztahy)? Protože se pojmové systémy mohou lišit mezi společnostmi se stejným jazykem (např. Rakousko, Švýcarsko, Německo), je třeba vytvořit samostatné systémy. Totéž platí pro vícejazyčné systémy. Jak vyřešit problém systémů, které jsou z pojmového hlediska téměř nesrovnatelné? 4. Ekvivalence. Jestliže se různé společenské systémy od sebe odlišují, jak lze stanovit ekvivalenci na úrovni termínů? Který typ tvorby termínů se jeví jako nejvhodnější? Jsou zapotřebí poznámky odkazující na ekvivalenci? To jsou jen některé z otázek, kterým musíme čelit při terminologické práci v široce pojatých společenských vědách. Teoretické literatury je bohužel k dispozici jen velmi málo, což odráží mezery ve výzkumu, které je třeba zaplnit. 4. ZÁVĚRY Společenské koncepty jsou převážně interdisciplinární a transdisciplinární, protože společnost zahrnuje všechny oblasti života; každý objekt a koncept může být nebo se stát pro společnost relevantním. Některé typy společenských konceptů mohou být vysoce normativní, například právní koncepty. Na ontické úrovni jsou však otevřené interpretaci. Životní cyklus společenských konceptů je z větší části určován společenskými faktory v souladu s vývojem společnosti. Životní cyklus konceptu začíná jeho vznikem a končí; koncept však nezaniká Terminologija | 2013 | 20 21 a zůstává nositelem poznání náležejícího k dřívějším etapám poznávání, víry či vývoje. Většina společenských konceptů jsou konstrukce, nikoli abstrakce, protože vycházejí z „myšlenkových objektů“, jejichž nositeli jsou lidé, kteří diskusí o svých představách a přijetím výsledku této diskuse koncept vytvářejí. Mnohé společenské koncepty jsou ovlivněny ideologiemi nebo náboženstvími, případně z nich vycházejí. Společenské koncepty mohou být založeny na konceptech zjevených zakladatelem náboženství. V závislosti na osobním postoji k náboženství lze tyto koncepty považovat za konstrukce vytvořené lidmi — takový výklad nebude pro ortodoxní věřící přijatelný — nebo za koncepty stvořené božím zjevením. Společenské koncepty jsou otevřené vyjednávání, interpretaci a dalším vlivům. Protože společnost je vyvíjejícím se organismem, prostředky evoluce určují změny, které se odrážejí v pojmovém aparátu společnosti. Společenské koncepty mohou v závislosti na dynamice společnosti podléhat náhlým nebo pozvolným změnám. Je zřejmé, že několik mých předpokladů je vzájemně propojeno a v praxi je nelze oddělit; v určitém případě však může být jeden z předpokladů dominantní, například při terminologickém rozboru nebo při konstrukci systému konceptů. REFERENCES ISO 1087–1:2000 Terminology work – Vocabulary. Part 1. Theory and application. Picht H. 2004: Überlegungen zum Gegenstand und zum Begriff in der Terminologie. – Pluralität in der Fachsprachenforschung; Forum für Fachsprachenforschung FFF 67. K.-D. Baumann, H. Kalverkämper (Hrsg.), Tübingen: G. Narr Verlag, 313–340. Picht H. 2008: Einige Gedanken zum Lebenszyklus von Begriffen. – Sprachenvielfalt im Kontext von Fachkommunikation, Übersetzung und Fremdsprachenunterricht. H. P. Krings, F. Mayer (Hg.), Berlin: Frank & Timme, 285–294. Picht H. 2009: The seven pillars of terminology. – Terminologija 16, 8–22. Picht H. 2010: Einige Gedanken zur Wesen der Begriffe im Recht. – Synaps 25, Fagspråk, Kommunikasjon, Kulturkunnskap: Festskrift for Åge Lind, Bergen: Norges Handelshøyskole, Institutt for Fagspråk og Interkulturell Kommunikasjon, 19–25. REFERENCES FROM THE INTERNET Ecological farming – Wikipedia: The Free Encyclopedia. Wikimedia Foundation, Inc., available at: <http://en.wikipedia.org/wiki/Ecological_farming> [accessed August 2013]. Ethnic cleansing – Wikipedia: The Free Encyclopedia. Wikimedia Foundation, Inc., available at: <http://en.wikipedia.org/wiki/Ethnic_cleansing> [accessed August 2013]. CED – Collins English dictionary, available at: <http://www.collinsdictionary.com/dictionary/english/political-correctness> [accessed August 2013]. 22 Heribert Picht | Concepts as Reflection of Societal Changes Papal infallibility – Wikipedia: The Free Encyclopedia. Wikimedia Foundation, Inc., available at: <http://en.wikipedia.org/wiki/Papal_infallibility> [accessed August 2013]. Religious views on suicide – Wikipedia: The Free Encyclopedia. Wikimedia Foundation, Inc., available at: <http://en.wikipedia.org/wiki/Religious_views_on_suicide#Islam> [accessed August 2013]. Sacraments of the Catholic Church – Wikipedia: The Free Encyclopedia. Wikimedia Foundation, Inc., available at: <http://en.wikipedia.org/wiki/Sacraments_of_the_Catholic_Church#Marriage> [accessed August 2013]. Unehelichkeit – Wikipedia: The Free Encyclopedia. Wikimedia Foundation, Inc., available at: <http://de.wikipedia.org/wiki/Unehelichkeit> [accessed August 2013]. SĄVOKOS KAIP VISUOMENĖS POKYČIŲ ATSPINDYS Straipsnyje trumpai apžvelgiamos ir kritiškai įvertinamos standartinės sąvokų „objektas“ ir „sąvoka“ apibrėžtys, pabrėžiama pirmieji objekto kaip „žaliavos“ svarba sąvokų formavimuisi. Pristatomi ir apibrėžiami skirtingi objektų tipai. Konstruktas kaip sąvokinis darinys priešpriešinamas abstrakcijai. Bandoma pagrįsti šiuos teiginius: 1. Socialinės sąvokos dažniausiai yra tarpdisciplininės ir transdisciplininės. 2. Tam tikri socialinių sąvokų tipai gali būti aiškaus norminio pobūdžio. 3. Socialinių sąvokų gyvavimo ciklą dažniausiai lemia socialiniai veiksniai. 4. Dauguma socialinių sąvokų yra konstruktai. 5. Daugelis socialinių sąvokų yra veikiamos ideologijų ar religijų ar jomis remiasi. 6. Socialinės sąvokos yra kintančios, atviros interpretavimui ir kitoms įtakoms. 7. Socialinės sąvokos gali kisti staiga ar palengva. Straipsnio pabaigoje keliami su socialinėmis sąvokomis susiję klausimai, į kuriuos reikėtų atsižvelgti dirbant praktinį terminologijos darbą. Gauta 2013-10-10 Heribert Picht E-mail [email protected] Terminologija | 2013 | 20 2 3