Mokslinis seminaras, skirtas Lietuvos valstybės atkūrimo 100-mečiui

Vědecký seminář věnovaný 100. výročí obnovení litevské státnosti RAMUNĖ VASKELAITĖ Institut litevského jazyka V tomto výjimečném roce, kdy Litva slaví sté výročí obnovení státnosti a odborníci z praxe i teoretici z mnoha oblastí se při pohledu zpět snaží zamyslet nad nejvýznamnější prací vykonanou v různých oblastech života státu během těchto let, se terminologové Institutu litevského jazyka rozhodli pohlédnout na stoletý úsek z perspektivy terminologa – 12. října 2018 uspořádali v Institutu vědecký seminář „Zkušenosti litevské terminologie: ke 100. výročí obnovení litevské státnosti“. Je pochopitelné, že záměrem nebylo podrobně zhodnotit veškerou práci za celé století, neboť už jen její vyjmenování, byť pouze té nejvýznamnější, by pravděpodobně zabralo více než jeden seminář, i kdyby se omezil jen na jednu oblast – tvorbu terminologie, její úpravu či výzkum. Pohled se tedy obracel především k počátku století, k oněm složitým poměrům, kdy se o termíny pečovalo nikoli proto, že by se představitelé dané oblasti potřebovali mezi sebou domluvit, ale především z nutnosti obnovovat, restaurovat, léčit… A jak vyplynulo z příspěvků, nešlo ještě o organizované skupiny využívající možnosti, které nabízí výpočetní technika, nýbrž především o jednotlivé výjimečné osobnosti. V referátu „Složená stavební terminologie z let 1918–1940“ uvedla konkrétní čísla dokládající potřebu nejprve obnovovat, přičemž vycházela z pramene z roku 1929, Lina Rutkienė (Vilniuská technická univerzita Gediminase) – první světová válka zničila 13 250 obytných a 24 680 neobytných budov. S rostoucí potřebou pozvednout zemi z trosek vzrůstala také potřeba teoretického základu činnosti – odborné literatury – a v literatuře tohoto druhu se, jak známo, nelze obejít bez termínů. Přednášející však vznik stavebních termínů v daném období nespojovala pouze s nutností obnovy, nýbrž také s výrazným záměrem tvořit – uplatňovat nové kompoziční principy a zavádět nové materiály a technologie. Z 28 pramenů stavební odborné terminologie (odborných článků, učebnic a dalších publikací psaných odborným stylem) od- 236 Ramunė Vaskelaitė Mokslinis seminaras, skirtas Lietuvos valstybės atkūrimo 100-mečiui stavebních sloves, které shromáždila, spojovala přednášející četnost této skupiny s tehdy aktuálním cizím jazykem: při přípravě učebnic či článků se na rozdíl od současnosti nejčastěji překládalo z němčiny, v níž je tvoření složenin nejproduktivnějším slovotvorným způsobem. Zjištěním, že prameny z let 1918–1940 obsahují celkem 262 složených stavebních termínů s první složkou slovesa, bylo stanoveno, že u celých 85% z nich je druhá složka substantivní a nejproduktivnějším slovotvorným typem je dktv. + dktv. (akmengruntis, akmenkaltis, ąžuolmedis, basliašulis, drenažgriovis, durpiagruntis). Mezi nejpoužívanější stavební neologismy, které se dostaly do pozdější literatury i do Slovníku stavebních termínů vydaného v roce 2002, zařadila přednášející dūmtakį, dūmtraukį, gelžbetonį, pusiausvyrą, šaligatvį, skerspiūvį, statramstį, vandentiekį, zatímco řada dalších zůstala takzvanými textovými termíny, použitými pouze jedním autorem v jediné publikaci. L. Rutkienė spojovala zvláštnosti tehdejší stavební terminologie nejen s cizím jazykem, ale také s autoritou a postoji autorů odborných článků a knih. Jako autory zmínila výjimečné osobnosti – stavební inženýry Jonase Šimoliūnase, Pranase Morkūnase, Anatolijuse Rozenbliumase, Pranase Jodelėho, Jonase Kiškinase a Juozase Gabryse, kteří studovali na zahraničních vysokých školách a ovládali několik cizích jazyků. Stavební terminologie však byla zkoumána také v dalším příspěvku semináře, který již obrátil pozornost k bezejmenným, anonymním tvůrcům stavební terminologie. R o b e r t a s S t u n ž i n a s (Institut litevského jazyka) nejprve připomněl, že hlavním zdrojem stavební odborné terminologie, která se začala objevovat v periodikách alespoň v polovině a na konci 19. století, byla lidová terminologie. Přednášející zvolil k analýze skupinu slov, která by z hlediska odborné terminologie zůstala mimo její hranice – slovesa –, a z elektronického vydání Slovníku litevského jazyka vybral 370 stavebních sloves označujících činnosti a jejich odvozenin. V příspěvku „Pojmenování činností v lidové stavební terminologii“ uvedl, že taková pojmenování činností tvoří více než 30 výrazných sémantických skupin. Množství příkladů dokládalo jak obecné termíny těchto skupin (statyti, dirbinti, rengti, taisyti, budavoti, dengti, stoguoti), tak slova označující související druhové pojmy (straiguoti, žardyti, skiedruoti, išskiedruoti, užskiedruoti, pribudavoti, užbudavoti). Příklady bohatě podporovaly také závěry, že druhovost je dána slovotvornými prostředky a lexikálními významy a že speciální pojmy jsou klasifikovány podle různých znaků. O původu bylo řečeno, že pouze něco přes polovinu (63%) stavebních názvů činností zaznamenaných v Slovníku litevského jazyka je litevského původu, zatímco 47% tvoří slova smíšeného původu se slovanským kořenem. Přesto by při případném pokračování tohoto výzkumu bylo pravděpodobně vhodné prozkoumat vztah synonymie mezi přejatými a litevskými názvy, zvláště když příspěvek již otevřel otázku polysémie a homonymie. Terminologija | 2018 | 25 237 názvů činností je litevského původu, zatímco 47% tvoří slova smíšeného původu se slovanským kořenem. Přesto by při případném pokračování tohoto výzkumu bylo pravděpodobně vhodné prozkoumat vztah synonymie mezi přejatými a litevskými názvy, zvláště když příspěvek již otevřel otázku polysémie a homonymie. Palmira Zemlevičiūtė (Institut litevského jazyka), která si zvolila zkoumat lékařské termíny, rovněž upozornila na poměrně obtížné poměry na počátku 20. století – připomněla, že první světová válka a německá okupace rozptýlily již tak nepočetný stav lékařů a že přestalo vycházet vydávání specializovaných lékařských novin a časopisů. Lékařské poznatky se přesto šířily a, jak lze soudit už z názvů článků („O válečných nemocech“; „O plicní tuberkulóze“; „Tyfus“; „Svrab“), k jejich šíření a zároveň k rozvoji lékařské terminologie podněcovaly nebezpečné nemoci rozšířené v poválečném období. I z tohoto příspěvku však vyplynulo, že rozvoj terminologie podněcovaný objektivním faktorem by nebyl možný bez faktoru subjektivního – osobností. Po přerušení vydávání specializovaných publikací začali Antanas Vileišis, Eliziejus Draugelis, Danielius Alseika a Petras Avižonis šířit lékařské poznatky v tehdy vycházejících nespecializovaných publikacích, například Moterų balsas, Dabartis, Lietuvos aidas, Tėvynės sargas a dalších. Autorka si v příspěvku „Prezentace a rozpoznávání synonymních lékařských termínů v textech z roku 1918“ zvolila zkoumat nikoli tuto práci, nýbrž jinou otázku, která terminology neustále zajímá – synonymii termínů –, a uvedla, že v lékařských textech z roku 1918 jde o častý typ sémantických vztahů mezi termíny. Tentokrát se však více než rozšířenost synonym zkoumal metodický problém: jak synonyma rozpoznat. Ta, která se vyskytují v jednom textu, lze rozpoznat snadno, protože bývají často uvedena v závorkách nebo spojena spojkou arba, určit synonymní vztah mezi termíny užívanými v různých textech (kruvinoji, kruvinoji liga, krauligė, dizenterija; bado, beriamosi, dėmėta, dėmėtoji šiltinė) však není snadné. Možnosti rozpoznávání se přesto našly a přednášející uvedla například tematiku textů, kontext užití termínů, synonyma v rámci jednoho textu, znaky pojmu a doplňkové prameny. Nakolik je synonymie rozšířena v současné lékařské terminologii, nebylo na semináři samostatně zkoumáno, ale i jediný příspěvek týkající se současného stavu umožnil předpokládat, že je jí hojnost. Rūta Dubakienė (Litevská akademie věd, Vilniuská univerzita), která alergologii označila za obor imunologie nejvíce související s biologickými vědami, v příspěvku 238 Ramunė Vaskelaitė │ Mokslinis seminaras, skirtas Lietuvos valstybės atkūrimo 100-mečiui Příspěvek „Litevské alergologické termíny, práce a plány“ zmínil mnoho otázek, s nimiž se alergologové stále potýkají, například antigenní determinant neboli epitop, roztoči neboli roztoči domácího prachu, DiGeorgeův syndrom neboli syndrom Di George; jak ukazuje i několik příkladů, souvisejí právě se synonymií či variantností termínů. Z téhož příspěvku však vyplynulo, že při sjednocování alergologických termínů se již také vykonalo mnoho práce: v roce 2002 vyšla první litevská učebnice alergologie – Alergologija R. Dubakienė; v roce 2012 vyšel Vysvětlující slovník imunologických a alergologických termínů, který ocenila Státní komise pro litevský jazyk a na jehož přípravě se podílela také autorka příspěvku, prof. R. Dubakienė, aktivní tvůrkyně alergologické terminologie a autorka učebnic, monografií a článků. Terminologie se rozvíjí v časopise Alergija, astma, imunologija a na internetových stránkách „Alergijos ekspertas“. Když přednášející hovořila o budoucí práci, zmínila „mnoho ladem ležících úhorů, které je ještě třeba zorat“, největší naději, že se na nich bude pracovat a terminologie tohoto oboru se bude ubírat správným směrem, však dával opakovaně zaznívající názor, že litevská alergologie s vlastním evropským profilem nemusí nic kopírovat – má vytvářet vlastní terminologii. Synonymie termínů je stejně jako typy tvoření termínů patrně problémem, o němž terminologové diskutují nejčastěji; při pohledu na terminologii jako na správu termínů se snad neméně často vynořuje otázka vztahu individuální a kolektivní práce. Názory na tuto otázku se různí, zvláště často se však vytváření terminologie, a tím spíše její správa, považují za kolektivní činnost a soudí se, že kvalitnější jsou termínové slovníky, které sestavují a posuzují kolektivy. Dějiny terminologie i současnost přesto ukazují, kolik zdařilých novotvarů by nevzniklo, nebýt slovníků připravovaných jednotlivými tvořivými a nadšenými osobnostmi; navíc vědecká literatura, včetně vysokoškolských učebnic, považovaná za jeden z hlavních zdrojů terminologie, je ve skutečnosti spíše výsledkem činnosti osobností než kolektivů. Přednášející, kteří se zabývali terminologií z počátku století, rovněž zmínili mnoho významných osobností a Asta Mitkevičienė (Litevský jazykový institut) připomněla ty zvlášť významné – Jonase Basanavičiuse, Mykolase Biržišku, Antanase Smetonu, Pranase Dovydaitise, Jurgise Šaulise, Jonase Vileišise a Saliamonase Banaitise, kteří podepsali akt o obnovení státu připomínající jeho sté výročí. V příspěvku „Stopy signatářů aktu ze 16. února v terminologii litevské literární vědy“ vyjmenovala signatáře, kteří se tak či onak podíleli na vytváření literárněvědné terminologie, a největší pozornost věnovala literátovi, překladateli, diplomatovi a právníkovi Kaziysi Terminologija | 2018 | 25 239 Bizauskasovi a termínům v jeho první učebnici literární teorie. Z příspěvku však vyplynulo, že autorské byly pouze termíny zařazené do prvních vydání učebnice; do třetího vydání (1922) se dostaly až po posouzení Terminologickou komisí, která začala působit v roce 1921 a kterou tvořily rovněž výjimečné osobnosti: Kazimieras Būga, Jonas Jablonskis, Juozas Tumas-Vaižgantas aj. Práce komise přesto neprobíhala vždy hladce: schůzí se neúčastnili všichni členové, termíny z oblasti dramatu a divadla zůstaly neprojednány… Příspěvek se nezabýval otázkou, co má při vytváření a správě terminologie větší váhu – výjimečnost osobnosti, její úsilí a tvořivost, nebo síla a kompetence kolektivu – ani tím, zda zde vůbec existuje nějaký konflikt; zakončil jej však velmi výmluvný závěr: „Stanovení termínů není záležitostí jednoho zainteresovaného člověka či autora, ale společnou věcí nás všech.“ Výmluvný proto, že jej formulovala… výjimečná osobnost – K. Bizauskas. O mimořádné osobnosti se hovořilo také v příspěvku Rity Katelytė (Litevský jazykový institut) „Tvoření podstatných jmen v psychologické terminologii Mečislovase Reinise“. Arcibiskup, diplomat, politik a profesor teologie a filozofie Mečislovas Reinys přeložil z ruštiny Psychologickou učebnici Georgije Čelpanova (volný překlad, vydáno roku 1921 ve Vilniusu). Přednášející se zaměřila na jednu skupinu termínů v učebnici – litevská a hybridní jednoslovná podstatná jména – a zjistila, že největší část těchto termínů tvoří odvozeniny s příponami (atgaminimas, mąstymas, svarstymas, atitrauktis, dėmesys, gailesys, uoslė, kerštas, vaizduotė). Je jich celých 77%, zatímco složeniny, které se přibližně ve stejné době hojně šířily v učebnicích stavebnictví, tvořily v psychologické učebnici (spolu s předponovými odvozeninami) pouhá 4%. Otázka, co způsobilo tak výrazné rozdíly mezi terminologiemi vytvářenými zhruba ve stejné době (obor, postoje tvůrců termínů či jiné faktory), na semináři nezazněla; lze však předpokládat, že jedním z podnětů mohl být cizí jazyk – autor této učebnice překládal nikoli z němčiny, ale z ruštiny. Od mimořádné osobnosti a připomínky stého výročí začal také příspěvek Reginy Kvašytė; zmínila však lingvistu narozeného v Lotyšsku, v Litvě známějšího jako tvůrce esperanta a interlingvista. Na mezinárodní konferenci konané v roce 1992 v Lotyšsku bylo slavnostně připomenuto sté výročí narození Ernestase Drežena (Ernests Drēziņš). Autorka příspěvku „O spolupráci litevských a lotyšských terminologů“ začala zdánlivě s litevským stým výročím nesouvisející skutečností a jménem, aby odhalila mimořádně důležitý aspekt obnovení státnosti, který dnes, 240 Ramunė Vaskelaitė Mokslinis seminaras, skirtas Lietuvos valstybės atkūrimo 100-mečiui když se vědci bez jakýchkoli překážek účastní evropských i světových konferencí, bývá často považován za samozřejmost. Konference v Lotyšsku v roce 1992 se zúčastnili vědci ze 13 zemí světa, což ukazovalo, jak se začínají rozšiřovat možnosti jejich spolupráce. Autorka příspěvku se zaměřila na spolupráci Litevců a Lotyšů a zmínila nejen pokračování konference z roku 1992 (v letech 2002 a 2012) a účast litevských terminologů na těchto konferencích, ale také vzájemné šíření informací – články o lotyšské terminologii publikované v Litvě a naopak, účast v redakčních radách a bibliografické materiály. Jako hlavní šiřitelé informací byli uvedeni Rūdolfas Grabis (Rūdolfs Grabis), Valentina Skujinia (Valentīna Skujiņa), Juris Baldunčikas (Juris Balduņčiks), Maris Baltinis (Māris Baltiņš) aj.; z litevských vědců Stasys Keinys, Solvita Labanauskienė, Albina Auksoriūtė a Kazimieras Župerka. Snad nejaktivnější šiřitelkou informací o lotyšské terminologii, terminolozích a terminologii je sama autorka příspěvku. Další příspěvek semináře jako by dodával, že za jedno století se neuvěřitelně rozšířily nejen možnosti spolupráce, ale také možnosti správy a výzkumu technologické terminologie. Gintautas Grigas (Vilniuská univerzita) představil terminologický portál společnosti „Microsoft“ (https://www.microsoft.com/en-us/language), který umožňuje porovnávat počítačové termíny ve více než 100 jazycích. Ačkoli z příspěvku „Přehled litevské části slovníku společnosti „Microsoft““ vyplynulo, že ani tato počítačová databáze se nevyhnula nedostatkům (překlady některých termínů do litevštiny jsou sporné a některé termíny nejsou přeloženy vůbec), v září 2018 v ní bylo celkem 115 dvojjazyčných slovníků (angličtina a další jazyk), takže možnosti okamžitého porovnání počítačových termínů jsou působivé. Přednášející, který domýšlel možnosti využití portálu, zmínil především jeho používání při přípravě počítačových slovníků a překladových pamětí. Když se hovoří o vztahu výpočetní techniky a jazyka, obvykle se nezmiňují ani tak možnosti jazykového výzkumu, které výpočetní technika otevírá, jako spíše druhá stránka věci – nebezpečí pro fungování litevského jazyka. Za původce nebezpečí se označuje mnohé – výpočetní technika jako taková, internet, elektronické prostředí i počítačová terminologie. Ve společnosti je skutečně rozšířen názor, že počítačové termíny nemá cenu překládat do litevštiny a je lepší používat anglické; proto bylo poměrně překvapivé jedno z tvrzení uvedených v příspěvku Alvyda Umbrase (Litevský jazykový institut) „Termíny výpočetní techniky označující osoby“ Terminologija | 2018 | 25 241 závěrů. Po prozkoumání skupiny počítačových termínů uvedených v 7 počítačových slovnících si přednášející všiml, že přinejmenším výpůjčky označující osoby, které jsou neologismy (internautas, kibernautas, infonautas; hakeris, krekeris, lameris, luzeris), se svým množstvím a rozmanitostí nevyrovnají termínům domácího původu, zatímco většina ostatních výpůjček (abonentas, administratorius, adresatas, analitikas, ekspertas) je stejně jako hybridní útvary přejímána hotová z obecného jazyka, nikoli vytvářena. Tento závěr byl ovšem vyvozen pouze na základě slovníkového materiálu, který, jak známo, bývá obvykle posuzován z hlediska jazykových norem nebo jej alespoň rediguje jazykový redaktor. Zkoumáním skutečného úzu, zejména internetového, by se patrně dospělo k jiným závěrům o tendencích v užívání neologismů. Na druhou stranu může být tendence nepřekládat přímo z angličtiny, ale přebírat slova, která se již v litevštině užívají, zvláštností počítačových slovníků typickou pouze pro skupinu pojmenování osob. Z mnoha uvedených anglických termínů označujících osoby (employee, reviewer, owner, liveware, media librarian, software designer, network surfer, first-time user) je patrné, že i po pouhé fonetické adaptaci by se vyslovovaly poměrně obtížně, což může být rovněž důležitým faktorem tendence vyhýbat se takzvaným cizím slovům. Samotný uvedený závěr by tedy k vyvrácení mýtu o nebezpečí, které počítačová technika představuje pro litevštinu, rozhodně nestačil. Přednášející si však takový cíl ani nekladl. Jeho cílem bylo prozkoumat termíny označující osoby v počítačových slovnících a jako hlavní závěr na základě jejich rozboru konstatoval tendenci přebírat pojmenování osob (litevská i nelitevská) ve slovnících z jiných oborů, místo aby se vytvářela speciální pojmenování určená výhradně pro potřeby počítačové techniky. Souhrn představených příspěvků ukazuje, že seminář věnovaný stému výročí obnovení litevského státu se zabýval pouze některými oblastmi užívání terminologie. Dotčením problémů, aktuálních témat a podmínek jak z počátku, tak z konce století však vzniklo celé pole významů, které umožňuje posoudit, co se v terminologii za celé století nezměnilo a lze to patrně považovat za neměnné, a co již patří minulosti nebo představuje současné úkoly; s ohledem na to pak lze stanovit směry a linie činnosti pro začátek nového století. Doručeno 2018-10-20 Ramunė Vaskelaitė, Institut litevského jazyka, P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius. E-mail: [email protected] 242 Ramunė Vaskelaitė Mokslinis seminaras, skirtas Lietuvos valstybės atkūrimo 100-mečiui