Apie terminografiją ir terminų standartizaciją

O terminografii a standardizaci termínů JOLANTA GAIVENYTĖ-BUTLER Litevský jazykový institut KLÍČOVÁ SLOVA: terminografie, standardizace termínů, způsoby terminologické práce, terminologický slovník, terminologická norma V knize Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys vydané v roce 2002 vymezil Kazimieras Gaivenis čtyři způsoby terminologické práce – terminografii (tvorbu a vydávání terminologických slovníků), standardizaci termínů, počítačové zpracování termínů a textové zpracování termínů (Gaivenis 2002: 63). Předmětem článku jsou první dva z těchto způsobů. Terminografie má v Litvě poměrně dlouhou tradici: za několik let oslavíme dvousté výročí prvního rukopisného terminologického slovníku, první tištěný terminologický slovník vyšel před více než sto lety. Do roku 2018 bylo vydáno více než 600 tištěných terminologických slovníků. V pracích litevských lingvistů byla rozebírána řada terminologických slovníků, psalo se o zásadách a dějinách terminografie a sestavovala se bibliografie terminologických slovníků. Standardizaci termínů byla věnována podstatně menší pozornost. Tato oblast terminologické práce je v Litvě dosud poměrně nová – první litevské terminologické normy vyšly až v roce 1993. Cílem článku je prozkoumat a zhodnotit pojetí terminografie a standardizace termínů. Stanoveny jsou tyto úkoly: 1) přehledně ukázat, jak jsou termíny terminografija a terminų standartizacija definovány ve slovnících, terminologických normách, odborných a učebních publikacích, 2) pojednat o vztahu terminografie a standardizace termínů a o podobnostech terminologických slovníků a terminologických norem, 3) předložit návrhy týkající se výkladu pojmů a rozlišení způsobů terminologické práce. Při výzkumu byla použita především analyticko-popisná metoda. POJETÍ TERMINOGRAFIE Termín terminografija se v pracích litevských lexikologů a terminologů často používá, jeho význam lze snadno odhadnout, možná proto se jím podrobněji Terminologija | 2018 | 25 23 nekomentuje a samotný termín se jen zřídka někde definuje. Co zahrnuje pojem terminografie? Ve všeobecných litevských slovnících se slovo terminografija neuvádí – nenajdeme je ani v Lietuvių kalbos žodyne (LKŽe), ani v různých vydáních Dabartinės lietuvių kalbos žodyno (DLKŽ₂ 1972, DLKŽ₃ 1993, DLKŽ₇ 2017), ani v mezinárodních slovnících slov zpracovaných různými autory (TŽŽ 2001, TŽŽ 2008, TŽŽ 2013), ani v hesláři připravovaného Bendrinės lietuvių kalbos žodyno (BŽ). Tento termín není vysvětlen ani ve specializovanějších publikacích – v Kalbotyros terminų žodyne (KTŽ 1990) ani v Lietuvių kalbos enciklopedijoje (LKE 1999, LKE 2008). Ve zmíněných slovnících a encyklopedii jsou vysvětleny pouze pojmy související s terminografija: terminologija, leksikografija, leksikologija. Snad jediným litevským slovníkem obsahujícím heslo terminografija. je Mokomasi terminologijos žodynėlis (MTŽ 2005), který v roce 2005 sestavila Regina Kvašytė. V této publikaci je definována jako „teorie a praxe tvorby terminologických slovníků; terminologická lexikografie“. Visuotinėje lietuvių enciklopedijoje je zařazen článek o terminografijos, který připravila Evalda Jakaitienė a v němž je definována jako „teorie a praxe tvorby terminologických slovníků“ (VLEe). O terminografii se nejvíce psalo v pracích terminologů a lexikologů; stručně je představena téměř ve všech vysokoškolských učebnicích odborného jazyka vydaných v Litvě za posledních patnáct let. Jak je terminografija vysvětlována v pracích litevských lingvistů? Terminologové používají termín terminografijos již několik desetiletí – Jonas Klimavičius se zmiňuje, že tento termín, stejně jako termíny terminizacija, transterminizacija, determinizacija, přivezl na podzim roku 1970 z Kyjeva (na tamním poradním jednání o terminologii navrhl uvedené termíny I. Kovalik), a poznamenává, že „[t]erminová lexikografie – terminografija se začala používat nedávno, ale všeobecně“ (Klimavičius 2005 [2002]: 249)1. V článku „Lietuvių terminografija: praeities bruožai, dabarties sunkumai ir uždaviniai“ (Litevská terminografie: rysy minulosti, současné obtíže a úkoly), publikovaném v roce 2003, J. Klimavičius podrobně pojednal o vývoji litevské terminologie, její tvorbě a historii přípravy slovníků, avšak terminografijos nedefinoval; pouze v závěru článku konstatoval: „terminografická práce se v Litvě nepovažuje za vědeckou – ani tehdy, když ji vykonávají nejlepší odborníci (profesoři, akademici). Plánování, organizování a koordinování terminografické práce není institucionalizováno, nikomu nepřísluší – 1 Termín terminografija se začal používat a rozšířil se v různých jazycích v sedmdesátých letech minulého století. V terminologické literatuře se obvykle uvádí, že tento termín navrhli A. D. Chajutin a A. Rey (Leйчик 2007: 204; Rey 1995: 23; Warburton 2014: 6), ale zřejmě se objevily i dřívější návrhy. 24 Jolanta Gaivenytė-Butler | Apie terminografiją ir terminų standartizaciją Tato důležitá práce se nevykonává. Bílé knize o vědě a technologiích Litvy (2001), připravené Odborem vědy a studií při Ministerstvu školství a vědy, pojmy terminologie, terminologie, terminografie nejsou obsaženy, ačkoli termíny jsou „červenými nitkami tkaniny všech věd“ (Klimavičius 2005 [2003]: 273). Terminografie je definována v knize K. Gaivenise Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys. V pododdílu „Pojmy ‚termín‘, ‚terminija‘, ‚terminologija‘ a jejich koreláty“ K. Gaivenis terminografii charakterizoval takto: „Slovu terminologija je blízký také termín terminografija. Nejčastěji se chápe ve smyslu ‚terminologické lexikografie‘, tj. teorie a praxe tvorby terminologických slovníků“2 (Gaivenis 2002: 16). Jako „příprava a vydávání terminologických slovníků“ je terminografija vysvětlena v kapitole této knihy věnované způsobům terminologického uspořádání (Gaivenis 2002: 63). V učebnicích obecného a odborného jazyka určených vysokým školám se terminografija nejčastěji definuje stejně jako v knize K. Gaivenise: „teorie a praxe tvorby terminologických slovníků“ (Kazlauskienė et al. 2008: 202; Bielinskienė et al. 2014: 138; Petrėtienė 2016: 26; Vladarskienė 2013: 127) nebo „příprava a vydávání terminologických slovníků“ (Celiešienė, Džežulskienė 2009: 55; Kazlauskienė et al. 2008: 212; Kazlauskienė et al. 2010: 223; Vladarskienė 2013: 44). Lina Rutkienė definuje terminografii jako „vědu o přípravě a vydávání terminologických slovníků“ (Rutkiene 2015: 54). Gintautas Akelaitis vymezuje předmět terminografie šířeji – kromě tvorby slovníků do této oblasti řadí i terminologické databanky: „<...> termíny z jednotlivých oborů se uvádějí v terminologických slovnících a elektronických terminologických databankách – teoretické principy a praxe tvorby terminologických slovníků a databank jsou předmětem vědy terminografijos“ (Akelaitis et al. 2009: 37). O terminografii se psalo v pracích lexikologů a lexikografů. Vincentas Drotvinas považuje terminografii za odvětví lexikologie a charakterizuje ji jako „sběr termínů a vydávání terminologických slovníků“ (Drotvinas 1987: 52). Pojem terminografie a její vztah k lexikografii jsou poměrně podrobně pojednány v monografii E. Jakaitienė Leksikografija (2005). V pododdílu „Pojem termínu a terminografie“ se píše: „[t]erminologické slovníky jsou výsledkem tvorby a uspořádání termínů. Jejich přípravě a vydávání se říká t e r m i n o g r a f i e. Terminografie se někdy chápe jako jakási součást lexikografie, podobně jako termín 2 K. Gaivenisova kniha se zmiňuje ještě o jednom významu terminografijos (historiografie termínů), blíže jej však nekomentuje. J. Klimavičius v recenzi této knihy napsal, že takový význam je „v litevské terminologii neznámý, podle mého soudu chybný“ (Klimavičius 2005 [2002]: 133). Terminologija | 2018 | 25 25 vedle slova, terminologie vedle lexikologie, ačkoli vztah mezi pojmy slovo a termín, lexikologie a terminologie, lexikografie a terminografie není čistě vztahem rodu a druhu. <...> Z toho vyplývá, že i terminografie, tj. teorie a praxe tvorby terminologických slovníků, má rysy, které ji odlišují od jiných typů lexikografické činnosti“ (Jakaitienė 2005: 188–189). Při dalším pojednání o terminologických slovnících E. Jakaitienė rozšiřuje předmět terminografie: „za výsledek práce současného terminografa <...> se považuje elektronická databáze, tj. metodicky uspořádaný soubor terminologických hesel z určité oborové oblasti nebo souhrn takových souborů“ (Jakaitienė 2005: 207). Ve standardech věnovaných terminologii je terminografie rovněž definována šířeji. LST ISO 1087-1:2005 Terminologijos darbas. Aiškinamasis žodynas. 1 dalis. Teorija ir taikymas (totožný s ISO 1087-1:2000) uvádí tuto definici terminografie: „část terminologické práce zahrnující zaznamenávání a prezentaci terminologických údajů“. K tomuto heslu je připojena také poznámka: „[t]erminologické údaje mohou být prezentovány ve formě terminologických bank, překladových slovníků, systematických slovníků či jiných publikací“. LST 1695:2001 Kompiuterių panaudojimas terminologijoje. Terminų duomenų bazių ir tekstynų kūrimas bei naudojimas (totožný s ISO TR 12618:1994) uvádí adaptovanou definici z ISO 1087-1:2000: „zaznamenávání, zpracování a prezentace terminologických údajů“. Podobně je terminografie definována také v několika ne-litevských slovnících. Dictionnaire de linguistique podává toto vysvětlení terminografie: „La terminographie enregistre, traite et présente les donnée obtenues par la recherche terminologique. Il s’agit donc de l‘activité dictionnairique du terminologue“ (Terminografie zaznamenává, zpracovává a prezentuje údaje získané terminologickým výzkumem. Jde tedy o slovníkovou činnost terminologa) (DL 2001). Ve vědeckém časopise Terminology vydávaném nakladatelstvím John Benjamins je v terminologickém slovníčku terminografie definována takto: „the study and practice of describing the linguistic, conceptual, and pragmatic properties of terminological units of one or more than one language in order to produce reference works in printed or electronic form“ (teoretická a praktická činnost zaměřená na popis jazykových, pojmových a pragmatických vlastností terminologických jednotek jednoho či více jazyků za účelem přípravy tištěných nebo elektronických referenčních publikací) (GTUT 1997). Internetový Collins English Dictionary uvádí tuto definici terminografie: „kompilace terminologie užívané v určitém oboru“ (CED). V pracích zahraničních terminologů a lexikologů se terminografie rovněž častěji charakterizuje nikoli jako příprava terminologických slovníků, nýbrž jako zaznamenávání a prezentace terminologických údajů 26 Jolanta Gaivenytė-Butler | Apie terminografiją ir terminų standardizaciją (Felber 1984: 13; Rey 1995: 135; Thomas 1993: 44; Antia 2000: 139; Cabré 1999: 115). Ve všeobecných slovnících litevského jazyka by terminografie mohla být definována jako „teorie a praxe sestavování terminologických slovníků“, avšak při vysvětlování tohoto termínu nebo pojednávání o této oblasti činnosti ve specializované literatuře by se nemělo omezovat na terminologické slovníky – současná terminografie zahrnuje jakékoli shromažďování, zpracování a prezentaci terminologických údajů: přípravu slovníků, vytváření terminologických databází a bank, standardizaci termínů. STANDARDIZACE TERMÍNŮ Vývoj terminologie úzce souvisí se standardizací termínů. Podle K. Gaivenise a A. Kaulakienė podnítila mezinárodní standardizace termínů formování terminologie jako aplikovaného vědního oboru. (Gaivenis, Kaulakienė 2014 [1997]: 235). Standardizace terminologie na mezinárodní úrovni začala již na počátku 20. století. V Litvě byly první terminologické normy vydány před více než dvaceti lety, standardizace termínů však byla zkoumána jen málo. K. Gaivenis je snad jediným litevským lingvistou, který nejen několik let spolupracoval s odborníky z jiných oborů na přípravě terminologických norem, ale také o standardizaci termínů rozsáhleji psal3. Vymezil standardizaci termínů jako jeden z důležitějších způsobů uspořádávání termínů, normy považoval za autoritativní zdroje terminologie, ale domníval se, že „standardizace termínů je přesto omezenou oblastí uspořádávání termínů. Je tomu tak proto, že se standardizují pouze termíny z oblasti výroby a techniky, zatímco terminologie společenských, humanitních a mnoha dalších oborů se tímto způsobem neeviduje ani nenormuje“ (Gaivenis 2002: 63, 81). Standardizace termínů v Litvě byla představena v několika přehledových článcích, avšak pojetí standardizace v nich není vysvětleno (Maslauskienė 2004; Dudlauskienė 2005). O standardizaci termínů se krátce píše v několika učebnicích odborného jazyka. Za předmět standardizace termínů se v nich považují úzce 3 K. Gaivenis upozorňuje, že „[a]nglický termín standardization znamená nejen ‚standardizaci‘, ale také ‚normování‘ <...>, proto by se standardizace termínů neměla chápat příliš široce. Pojem ‚standardizace termínů‘ znamená pouze přípravu terminologických norem“ (Gaivenis 2002: 81). Tento článek zastává podobný přístup – standardizace je zde chápána jako příprava standardizovaných terminologických údajů. Širší pojetí jazykové standardizacijos je představeno v článku Rity Miliūnaitė „Dėl terminų standartizacija, norminimas ir kodifikacija santykio dabartinėje norminamojoje kalbotyroje“ (Miliūnaitė 2017). Terminologija | 2018 | 25 27 gamybos ar technikos sritys (Cელiešienė, Džežulskienė 2009: 59; Vladarskienė 2013: 45), ši veikla tapatinama su terminų standartų rengimu (Rutkienė 2015: 54; Kazlauskienė et al. 2008: 213; Celiešienė, Džežulskienė 2009: 58). MTŽ 2005 standartizavimas taip pat apibrėžtas kaip „terminų standartų rengimas“4. Jak standardizaci termínů definují normy připravené mezinárodními normalizačními organizacemi pro tuto oblast činnosti? Norma ISO 15188:2001 Project management guidelines for terminology standardization a její litevské vydání LST ISO 15188:2003 Vadovavimo terminijos standartizacijos projektams gairės uvádějí následující definici: „terminology standardization – establishment of terminology standards or of terminology sections in technical standards, and their approval by an authoritative body“ (ISO 15188:2001); „standardizace terminologie – tvorba terminologických norem nebo terminologických oddílů v neterminologických normách a jejich schválení příslušným orgánem“ (LST ISO 15188:2003). V později vydané normě ISO 10241-2:2012 Terminological entries in standards – Part 2: Adoption of standardized terminological entries byla definice termínu terminology standardization upřesněna: „development of terminological entries in terminology standards and of terminology sections in other standards, and their approval by a standardizing body“ (zpracování terminologických hesel v terminologických normách a terminologických oddílů v jiných normách a jejich schválení normalizačním orgánem). Jak vyplývá z těchto definic, rozsah standardizace termínů je širší a tato činnost se neomezuje na terminologické normy. Většina norem připravovaných organizacemi působícími v oblasti normalizace – ISO (Mezinárodní organizace pro normalizaci), IEC (Mezinárodní elektrotechnická komise), CEN (Evropský výbor pro normalizaci), CENELEC (Evropský výbor pro normalizaci v elektrotechnice), ETSI (Evropský institut pro telekomunikační normy) – nejsou terminologické normy. V mezinárodní klasifikaci norem ICS je kromě obecné oblasti, do níž jsou zařazeny terminologické normy a normalizační činnost, vyčleněno dalších třicet devět oblastí (elektrotechnika, informační technologie, letecké a kosmické inženýrství, chemická technologie, potravinářská technologie, stavební inženýrství aj.). Ne všechny tyto oblasti mají vlastní terminologické normy, avšak 4 V tomto glosáři jsou rozlišeny dva významy normalizace: první je širší a zahrnuje přípravu obecných požadavků v určité oblasti, druhý je užší a souvisí s uspořádáním terminologie. 28 Jolanta Gaivenytė-Butler | Apie terminografiją ir terminų standartizaciją většina vydávaných norem má oddíl „Termíny a definice“. V tomto oddílu mohou být uvedeny: termíny z úzké oblasti, relevantní pro konkrétní normu; termíny společné několika částem jedné normy; termíny společné skupině norem. Hesla s těmito termíny se často beze změny přebírají do souvisejících norem s odkazem na původní zdroj. V oddílu „Termíny a definice“ neterminologických norem se obvykle uvádí několik až několik desítek termínů. Přibližně polovina termínů, které jsou v současné době uvedeny v terminologické databázi Litevského normalizačního úřadu5, pochází z neterminologických norem. Zpracování a uvádění terminologických hesel v neterminologických normách je důležitou součástí standardizace termínů, při její definici se však nejprve zmiňují terminologické normy. Termíny uváděné v neterminologických normách slouží především potřebám těchto norem, zatímco terminologické normy mají za cíl systematizovat a sjednotit terminologii v širším měřítku. Co je terminologická norma? V normě LST EN 45020:2007 Standartizacija ir su ja susijusi veikla. Bendrasis aiškinamasis žodynas (ISO/IEC Guide 2:2004) je terminologická norma definována jako „norma, která obsahuje termíny, obvykle také jejich definice a v některých případech i poznámky, ilustrace, příklady atd.“ Definice tohoto termínu uvedená v ISO 10241-2:2012 Terminological entries in standards – Part 2: Adoption of standardized terminological entries je ještě konkrétnější: „standard that is concerned with terms accompanied by their definitions, and sometimes by explanatory notes, illustrations, examples, etc.“ (norma, která se zabývá termíny doplněnými o jejich definice a někdy také o vysvětlující poznámky, ilustrace, příklady atd.). Terminologické normy mohou být národní (připravené normalizačním orgánem určité země a platné v této zemi) nebo mezinárodní (připravené mezinárodními normalizačními organizacemi a platné v zemích, které je převzaly). V Litvě se terminologické normy začaly vydávat v roce 1993. Všechny terminologické normy schválené v tomto roce Litevskou normalizační službou jsou původní6. 5 Od roku 2005 je terminologická databáze Litevského normalizačního úřadu volně přístupná na internetu. V polovině roku 2018 obsahovala přibližně 70 000 termínů z terminologických i neterminologických norem. 6 Litevské národní normy se také nazývají původními. Terminologija | 2018 | 25 29 V polovině roku 1993 vstoupily v platnost první čtyři terminologické normy – LST 1249–93 Kovové a nekovové anorganické povlaky. Termíny a definice, LST 1279–93 Chléb a pekařské výrobky. Termíny a definice, LST 1280–93 Spolehlivost techniky. Termíny a definice, LST 1281–93 Metrologie. Termíny a definice. Norma LST 1279–93 uvádí ruské ekvivalenty termínů, další tři normy také německé, anglické a francouzské. V údajích o vydání se uvádí, že normy LST 1249–93, LST 1280–93 a LST 1281–93 byly připraveny na základě norem ISO a GOST. Celkem bylo v daném roce vydáno 15 terminologických norem, které obsahovaly téměř 600 termínů. Připravovaly je pracovní skupiny složené z odborníků z praxe, pracovníků vědeckých institucí nebo vysokoškolských pedagogů. V prvních původních terminologických normách byli uvedeni jejich zpracovatelé, recenzent a schvalovatel; například normu LST 1249–93 připravili A. Jagminas, E. Davidavičius, G. Šimkevičiūtė (Chemický ústav), recenzoval ji doc. Zenonas Mačionis (Chemická fakulta Vilniuské univerzity) a schválil K. Gaivenis (Institut litevského jazyka). Když se Litva stala členem mezinárodních normalizačních organizací, potřeba přípravy původních norem klesala a jako litevské normy se začaly přejímat normy těchto organizací. Postupem času nahradily většinu původních norem. V roce 1994 byla v litevštině vydána první mezinárodní terminologická norma převzatá jako litevská terminologická norma, v roce 1995 pak první evropská terminologická norma převzatá jako litevská terminologická norma (Maslauskienė 2004: 263). Terminologické normy mezinárodních normalizačních organizací bývají nejčastěji připravovány jako: • samostatné slovníky, například: LST ISO Guide 73:2018 Management rizik. Slovník (totožná s ISO Guide 73:2009), LST EN ISO 13943:2017 Požární bezpečnost. Slovník (ISO 13943:2017), LST EN ISO 14532:2017 Zemní plyn. Slovník (ISO 14532:2014), LST EN ISO 11145:2016 Optika a fotonika. Lasery a laserová zařízení. Slovník a symboly (ISO 11145:2016); takové slovníky mohou být rozděleny do několika částí, například norma LST CEN ISO/TS 80004 Nanotechnologie. Slovník se skládá ze třinácti částí, LST ISO 4046 Papír, lepenka, vláknina a související termíny ze šesti částí; • první části řad norem, například řada norem věnovaných bezpečnosti informací začíná normou LST EN ISO/IEC 27000:2017 Informační technologie. Bezpečnostní techniky. Systémy řízení bezpečnosti informa 30 Jolanta Gaivenytė-Butler | Apie terminografiją ir terminų standartizaciją cí. Přehled a slovník (ISO/IEC 27000:2016); další normy této řady se věnují různým aspektům bezpečnosti informací (ISO/IEC 27001 stanoví požadavky na systémy řízení bezpečnosti informací, ISO/IEC 27002 se věnuje opatřením pro řízení bezpečnosti informací atd.); • první části normy, například slovník je první ze sedmi částí normy LST EN 764 Tlaková zařízení a první ze šesti částí normy LST EN ISO 16140 Mikrobiologie potravinového řetězce. Validace metody. Mezinárodní terminologické normy připravují pracovní skupiny složené z odborníků z různých zemí. Návrhy těchto norem jsou zpřístupněny národním normalizačním institucím a odborníci, kteří se na jejich činnosti podílejí, k nim mohou předkládat připomínky. Možnost shrnout zkušenosti několika zemí a projednat termíny na mezinárodní úrovni pomáhá předcházet subjektivitě, která může být vlastní terminologickým slovníkům zpracovaným jedním či několika autory. E. Jakaitienė v kapitole své monografie Leksikografija věnované terminologickým slovníkům upozornila na další charakteristický rys terminologických norem: „Ačkoli je podle mínění terminologů tato práce poměrně úzce vymezenou oblastí terminologické úpravy <...>, náležitě standardizovaná terminologie má nejkonzistentnější terminologický systém“ (Jakaitienė 2005: 210). Terminologické normy vydané organizacemi ISO, IEC nebo evropskými normalizačními organizacemi jsou bohatým zdrojem terminologie systematizované na mezinárodní úrovni, bohužel se však do litevštiny překládá jen velmi malá část z nich. VZTAH MEZI TERMINOGRAFIÍ A STANDARDIZACÍ TERMÍNŮ V roce 1993 (v témže roce, kdy byla vydána první litevská terminologická norma) napsal K. Gaivenis: „Standardizace termínů“ pro nás znamená především přípravu terminologických norem. Tato práce v Litvě teprve začíná. Je to jeden ze směrů terminologické činnosti. Od terminografie se liší především rozsahem a účelem. Terminologické normy zahrnují mikrosystémy termínů z některé úzké výrobní nebo technické oblasti, zatímco výkladové terminologické slovníky uvádějí nejen makrosystémy termínů, ale také některé obecné vědecké termíny, prvky složených termínů apod. Terminologické normy jsou určeny pracovníkům ve výrobě a jsou závazné. Nyní je zvláště potřebujeme k prosazení postavení litevštiny jako státního jazyka a k přechodu na litevštinu v administrativě“ (Gaivenis 2014 [1993]: 201). Vilija Celiešienė rozlišovala terminologické slovníky a terminologické normy důsledněji: Terminologija | 2018 | 25 31 „[t]erminologické normy by se neměly zaměňovat s terminologickými slovníky. Od slovníků se terminologické normy liší především rozsahem a účelem. Terminologické normy zahrnují pouze mikrosystémy termínů z některé úzké výrobní nebo technické oblasti <...>“ (Celiešienė, Džežulskienė 2009: 59). Takové rozdíly mezi terminologickými slovníky a terminologickými normami byly typičtější pro poslední desetiletí 20. století, kdy se aktivně připravovaly původní litevské terminologické normy, avšak dnes se takové rozlišování jeví jako sporné. Lze terminologickou normu považovat za terminologický slovník? V učebním terminologickém slovníčku R. Kvašytė terminologickou normu definuje jako „soubor připravený na základě všeobecné shody a přijatý uznávanou standardizační institucí, který stanoví termíny vhodné pro všeobecné a opakované používání a jehož účelem je zavést optimální řád užívání termínů v určité oblasti“, zatímco terminologický slovník jako „soubor termínů jednoho nebo více jazyků odpovídající zásadám terminografie, určený uživateli terminologie v určité vědecké či profesní oblasti“ (MTŽ 2005). Obě definice spojuje výraz soubor termínů. Kdybychom z první definice vypustili frázi „přijatý standardizační institucí“, kterákoli z těchto definic by mohla platit jak pro terminologický slovník, tak pro terminologickou normu. Terminologické normy a terminologické slovníky mají více podobností než rozdílů. Terminologická norma je slovník standardizovaných termínů, sestavovaný podle stejných terminografických zásad jako terminologické slovníky. Ještě před zahájením prací na standardizaci termínů v Litvě byla vydána norma Lietuvos RST 1115-90 Zásady a metody terminologie, kterou pracovníci Vilniuské univerzity a Institutu litevského jazyka připravili podle ISO 704-87 a přizpůsobili litevštině. Terminologové se ustanoveními této normy řídili při pomoci sestavovatelům terminologických norem i terminologických slovníků a opírali se o ně také při hodnocení těchto publikací. V seznamu doporučené literatury a zdrojů uvedeném v Obecných požadavcích na přípravu terminologických slovníků, které schválila VLKK, je uvedeno několik norem věnovaných terminologické práci, jimiž se doporučuje při přípravě terminologických slovníků řídit. Terminologická podkomise obvykle posuzuje a k potvrzení VLKK předkládá ty terminologické slovníky, jejichž přípravu VLKK podporuje. V Litvě vychází řada terminologických slovníků bez snahy o takové schválení; některým z nich chybí důkladnější terminologická redakce. Kvalita terminologických norem je vyrovnanější – od roku 1993 původní litevské terminologické normy i mezinárodní terminologické normy přeložené do litevštiny schvalovalo Terminologické oddělení LKI; v roce 1998 byla tato funkce svěřena VLKK. 32 Jolanta Gaivenytė-Butler | Apie terminografiją ir terminų standardizaciją S kvantitativním i kvalitativním růstem terminologie roste potřeba specializovaných slovníků. Velikost souboru terminologických hesel a úzké zaměření oboru sotva mohou být nadále považovány za rozlišovací znaky terminologického slovníku a terminologické normy. Například Terminų bankas obsahuje neméně rozsáhlý a neméně specializovaný slovníček Sauliause Maskeliūnase (VU) Slovníček termínů znalostních technologií (asi 60 termínů), než jsou normy. Některé terminologické normy jsou skutečně malé a pokrývají úzkou oblast, například LST EN 472:2008 Tlakoměry. Výkladový slovník (55 termínů) nebo LST EN 1885:2004 Peří a prachové peří. Termíny a definice (43 termínů), existuje však mnoho mezinárodních terminologických norem, které se od terminologických slovníků neliší ani účelem, ani rozsahem. Tyto normy uvádějí jak obecnější termíny, tak prvky složených termínů. Například norma LST EN ISO 9000:2015 Systémy managementu kvality. Základy a slovník definuje vedle termínů z oblasti managementu, například závěr auditu, systém managementu kvality, povolení odchylky, plán řízení projektu, také obecné termíny, například údaje, dokument, kompetence, organizace, cíl. Termíny z této normy (s odkazem na ni) se uvádějí nejen v normách pro management, ale i v normách z mnoha dalších oblastí, například zajišťování kvality – LST EN ISO 16559:2014 Tuhá biopaliva. Terminologie, definice a popisy; systém managementu kvality – LST EN ISO 15198:2013 Zdravotnické laboratoře. Požadavky na kvalitu a způsobilost; validace; LST EN ISO/IEC 27000:2017 Informační technologie. Bezpečnostní metody. Systémy managementu bezpečnosti informací. Přehled a slovník. Některé normy se rozsahem vyrovnají terminologickým slovníkům; například LST EN ISO 13943:2017 Požární bezpečnost. Slovník obsahuje více než 400 termínů a LST ISO 5127:2017 Informace a dokumentace. Základy a slovník přibližně 2 000 termínů (srovnatelný rozsah má například první vydání Encyklopedického slovníku výpočetní techniky (2005)). Často se má za to, že normy jsou určeny pouze úzkým výrobním či technickým oblastem, standardizovány však nejsou jen termíny z těchto oblastí. Marija Teresa Cabré upozorňuje, že standardizace terminologie je důležitá ve všech oblastech – v humanitních, společenských, přírodních i technických vědách, stejně jako v takových odvětvích činnosti, jako je obchod, kde se uplatňuje nejčastěji (Cabré 1999: 200). Existují normy určené například pro různé oblasti managementu (management kvality, řízení rizik, lidských zdrojů a znalostí), činnost knihoven, zachování kulturního dědictví, ochranu životního prostředí, bankovnictví a finance, cestovní ruch, zdravotnictví i překlad, terminologii a terminografii. Terminologija | 2018 | 25 3 3 Terminologické normy již nejsou pouze dokumenty závazného použití určené pro pracovníky ve výrobě (tak tomu bývalo u GOSTů), k nimž byl přístup velmi omezený. Termíny ze všech terminologických norem vydaných v Litvě jsou uvedeny v terminologické databázi Litevského normalizačního úřadu, která je volně přístupná na internetu; termíny z terminologických norem schválených VLKK jsou uvedeny také v Terminologické bance Litevské republiky. Na normalizační činnosti se podílí řada vysokoškolských pedagogů, takže by se dalo předpokládat, že se standardizovaná terminologie používá ve vědeckých publikacích, učebních materiálech i studentských pracích. Není pochyb o tom, že mikrosystémy standardizovaných termínů se přenášejí do terminologických slovníků; například normy pro tepelnou izolaci, metrologii, veličiny a jednotky jsou uvedeny v seznamu hlavních zdrojů Fizikos terminų žodyno (2007), zatímco seznam literatury v Statybos terminų žodyno (2002) obsahuje více norem než slovníků. O normy s terminologickými i neterminologickými hesly se opírali také autoři dalších rozsáhlých terminologických slovníků, například Radioelektronikos terminų žodyno (2000), Aiškinamojo telekomunikacijų terminų žodyno (2004), Automatikos terminų žodyno (2004), Penkiakalbio aiškinamojo metrologijos terminų žodyno (2006) a Aiškinamojo elektrotechnikos terminų žodyno (2010). Nejednomu odborníkovi působícímu v oblasti terminologické práce se podařilo jak sestavit terminologické slovníky, tak se podílet na standardizaci terminologie – členy technické komise Litevského normalizačního úřadu Terminologija (TK 37) byli Julius Riaubūnas (jeden ze spoluautorů Rusų–lietuvių–anglų kalbų skaičiavimo technikos terminų žodyno (1979), který se stal základem pozdějších slovníků výpočetní techniky, a čtyřjazyčného slovníku Informatika (1997)), Kalikstas Vytautas Paulauskas (autor či spoluautor Aiškinamojo kompiuterijos žodyno (1995), slovníku Informatika (1997) a Aiškinamojo kompiuterijos terminų santrumpų žodyno (2000)), Zenonas Mačionis (spoluautor Chemijos terminų aiškinamojo žodyno (1997 a 2003)), Antanas Kudzys (spoluautor Rusų–lietuvių kalbų statybos terminų žodyno (1992), Anglų–lietuvių kalbų statybos terminų žodyno (1993) a Statybos terminų žodyno (2002)), Vytautas Valiukėnas a Vilius Palenskis (oba spoluautoři Kineskopų gamybos terminų penkiakalbio žodynėlio (1990), Ryšių technikos terminų penkiakalbio žodyno (1994), Radioelektronikos terminų žodyno (2000), Fizikos terminų žodyno (2007) a Aiškinamojo elektrotechnikos ir elektronikos gaminių terminų žodyno (2014)); V. Valiukėnas navíc se spoluautory sestavil Tarptautinį pagrindinių ir bendrųjų metrologijos terminų žodyną (1997), Penkiakalbį aiškinamąjį metrologijos terminų žodyną (2006), Aiškinamąjį telekomunikacijų terminų žodyną (2004) a další slovníky. 34 Jolanta Gaivenytė-Butler | Apie terminografiją ir terminų standartizaciją Pokud bychom předpokládali, že záběr terminografie je širší než sestavování terminologických slovníků, bylo by možné považovat standardizaci terminologie nikoli za samostatný způsob terminologické práce vedle terminografie, nýbrž za jeden z jejích způsobů. Při rozlišování způsobů terminologické práce se můžeme znovu opřít o K. Gaivenise, tentokrát však nikoli o jeho knihu Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys, v níž jsou popsány čtyři způsoby práce – terminografie, standardizace terminologie, počítačové zpracování terminologie a textová práce s terminologií –, nýbrž o článek vydaný o deset let dříve, který rozlišuje dva směry terminologické práce: informační (vytváření sféry zaznamenávání termínů) a upřesňovací (regulace sféry užívání termínů). K prvnímu směru článek řadí sestavování a vydávání terminologických slovníků, přípravu terminologických norem a vytváření terminologických databází; ke druhému normování terminologie různých textů a mluveného jazyka (Gaivenis 2014 [1990]: 179). S ohledem na vznik nových přístupů, metod a nástrojů terminologické práce by bylo možné rozsah těchto směrů mírně upřesnit. První směr (terminografie) by měl zahrnovat přípravu tištěných (jejichž počet sice klesá) i elektronických terminologických slovníků, standardizaci terminologie (přípravu terminologických norem a terminologických hesel obsažených v neterminologických normách) a tvorbu terminologických databází a terminologických bank. Druhý směr (textová práce s terminologií) by zahrnoval systematizaci a normování termínů při psaní, překladu a redakční úpravě různých textů, jak jej K. Gaivenis popsal ve své knize Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys. ZÁVĚRY 1. V pracích litevských lingvistů se terminografija nejčastěji definuje jako teorie a praxe sestavování terminologických slovníků, takové pojetí je však příliš úzké: současná terminografie zahrnuje přípravu nejen běžných tištěných, ale i elektronických terminologických slovníků, tvorbu terminologických databází a terminologických bank a standardizaci terminologie. Terminografiją by bylo možné definovat jako teorii a praxi sestavování souborů terminologických dat. 2. Standardizace terminologie zahrnuje nejen přípravu terminologických norem, ale také přípravu terminologických hesel a jejich uvádění v neterminologických normách. Normy vypracované mezinárodními normalizačními organizacemi jsou autoritativními zdroji terminologie, které obsahují mezinárodně systematizovaná terminologická data. Litevský normalizační úřad vydává litevské překlady terminologických norem mezinárodních normalizačních organizací Terminologija | 2018 | 25 35 mateřských terminologických norem, ty však tvoří pouze malou část převzatých mezinárodních terminologických norem. 3. Obvykle se má za to, že se terminologické slovníky a terminologické normy liší rozsahem a účelem: terminologické slovníky uvádějí makrosystémy termínů, zatímco terminologické normy mikrosystémy termínů z některé úzce vymezené oblasti výroby nebo techniky; rozsah terminologických norem (stejně jako terminologických slovníků) a šíře oblastí, které pokrývají, však mohou být velmi rozmanité. S rozvojem terminologie roste potřeba specializovaných slovníků. Velikost souboru terminologických hesel a úzké zaměření oboru sotva mohou nadále sloužit jako rozlišovací znaky terminologického slovníku a terminologické normy. Terminologický slovník i terminologická norma jsou soubory terminologických hesel z určité oblasti, uspořádané podle stejných terminografických zásad. Terminologické normy by bylo možné považovat za druh terminologických slovníků. 4. Standardizaci terminologie lze považovat nikoli za samostatný způsob terminologické práce vedle terminografie, nýbrž za jeden ze způsobů terminografické práce. Bylo by možné rozlišovat dva směry terminologické práce. První směr – terminografie – by zahrnoval zaznamenávání termínů, tj. přípravu tištěných a elektronických terminologických slovníků, standardizaci terminologie a tvorbu terminologických databází a terminologických bank; druhý směr – textová práce s terminologií – by zahrnoval zavádění termínů do užívání, tj. systematizaci a normování termínů při přípravě textů. LITERATURA A PRAMENY Akelaitis G. et al. 2009: Akelaitis G., Pečkuvienė L., Žilinskienė V. Specialybės kalba. Administracinės kalbos vadovėlis, Vilnius: Mykolo Romerio universitetas. Antia B. E. 2000: Terminology and language planning: an alternative framework of practice and discourse, Amsterdam/Philadelphia: John Benjamins Publishing Company. Bielinskienė A. et al. 2014: Bielinskienė A., Kazlauskienė A., Rimkutė E., Tamošiūnaitė A. Lietuvių bendrinė kalba: normos ir vartosena. Vadovėlis aukštųjų mokyklų studentams, Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas. BŽ – Slovník spisovné litevštiny, Vilnius: Ústav litevského jazyka. Dostupné na internetu: http://bkz.lki.lt/ [cit. 2018-06-12]. Cabré M. T. 1999: Terminology: Theory, methods and applications. Edited by J. C. Sager, Amsterdam/Philadelphia: John Benjamins Publishing Company. CED – Collins English Dictionary, HarperCollins Publishers. Dostupné na internetu: https://www.collins-dictionary.com [cit. 2018-07-12]. Celiešienė V., Džežulskienė J. 2009: Profesinės kalbos pagrindai. Vadovėlis, Kaunas: Technologija. DL 2001: Dubois J., Giacomo M., Guespin L., Marcellesi Ch., Marcellesi J.-B., Mével J.-P. Dictionnaire de linguistique, Paris: Larousse. DLKŽ₂ 1972: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Ats. red. J. Kruopas, 2-asis papild. leid., Vilnius: Mintis. DLKŽ₃ 1993: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Vyr. red. St. Keinys, 3-iasis patais. ir papild. leid., Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. DLKŽ₇ 2017: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Vyr. red. St. Keinys, 7-asis patais. ir papild. leid., Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Prieiga per internetą: http://lkiis.lki.lt/dabartinis [žiūrėta 2018-06-12]. Drotvinas V. 1987: Lietuvių kalbos leksika ir frazeologija. Mokomoji knyga, Vilnius: LTSR aukšt. ir spec. vid. mokslo m-ja. 36 Jolanta Gaivenytė-Butler | Apie terminografiją ir terminų standartizaciją Dudlauskienė N. 2005: Lietuviškų technikos terminų standartizacija. – Pabaltijo tautų terminologijos problemos ir Europos Sąjunga, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla. Felber H. 1984: Terminology Manual, Paris: Unesco. Gaivenis K. 2002: Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys, Vilnius: LKI leidykla. Gaivenis K. 2014 [1990]: Terminologija ir dabartis. – Kazimieras Gaivenis. Rinktiniai raštai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 179–181. Gaivenis K. 2014 [1993]: Keletas pastabų dėl terminijos ugdymo. – Kazimieras Gaivenis. Rinktiniai raštai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 199–204. Gaivenis K., Kaulakienė A. 2014 [1997]: Kalbinis ir dalykinis technikos terminijos vertinimas. – Kazimieras Gaivenis. Rinktiniai raštai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 235–240. GTUT 1997: Bessé B. de, Nkwenti-Azeh B., Sager J. C. Glossary of Terms Used in Terminology. – Terminology 4(1), 117–156. Prieiga per internetą: https://benjamins.com/series/term/term.gloss.pdf [žiūrėta 2018-06-26]. ISO 10241-2:2012 Terminologické záznamy v normách – část 2: Převzetí normalizovaných terminologických záznamů. ISO 15188:2001 Pokyny pro řízení projektů normalizace terminologie. Jakaitienė E. 2005: Leksikografija, Vilnius: Mokslų ir enciklopedijų leidybos institutas. Kazlauskienė A. et al. 2008: Kazlauskienė A., Rimkutė E., Bielinskienė A. Bendroji ir specialybės kalbos kultūra. Mokomoji knyga, 3-iasis patais. ir papild. leid., Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas, Pasaulio lietuvių centras. Kazlauskienė A. et al. 2010: Kazlauskienė A., Rimkutė E., Bielinskienė A. Bendroji ir specialybės kalbos kultūra. Vadovėlis, Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas, Pasaulio lietuvių centras. Klimavičius J. 2005 [2002]: [Rec.:] Kazimieras Gaivenis. Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys. – Leksikologijos ir terminologijos darbai: norma ir istorija, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 246–258. Klimavičius J. 2005 [2003]: Lietuvių terminografija: praeities bruožai, dabarties sunkumai ir uždaviniai. – Leksikologijos ir terminologijos darbai: norma ir istorija, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 259–276. KTŽ 1990: Gaivenis K., Keinys St. Kalbotyros terminų žodynas, Kaunas: Šviesa. LKE 1999: Lietuvių kalbos enciklopedija. Parengė K. Morkūnas, red. V. Ambrazas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. LKE 2008: Lietuvių kalbos enciklopedija. Parengė K. Morkūnas, red. V. Ambrazas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. LKŽe – Slovník litevského jazyka. Hlavní redaktorka G. Naktinienė, Vilnius: Ústav litevského jazyka, 2005 (aktualizovaná verze 2017). Dostupné na internetu: www.lkz.lt [cit. 2018-06-12]. LST 1695:2001 Kompiuterių panaudojimas terminologijoje. Terminų duomenų bazių ir tekstynų kūrimas bei naudojimas (tapatūs ISO TR 12618:1994). LST EN 45020:2007 Normalizace a související činnosti. Všeobecný slovník (ISO/IEC Guide 2:2004). LST ISO 9000:2015 Systémy managementu kvality. Základy a slovník. LST ISO 1087-1:2005 Terminologická práce. Slovník. Část 1. Teorie a použití (totožná s ISO 1087-1:2000). LST ISO 15188:2003 Pokyny pro řízení projektů normalizace terminologie. Maslauskienė R. 2004: Terminų standartizavimas. – Terminologijos istorijos ir dabarties problemos, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 256–270. Miliūnaitė R. 2017: Dėl terminų standartizacija, norminimas ir kodifikacija santykio dabartinėje norminamojoje kalbotyroje. – Bendrinė kalba 90. Prieiga per internetą: http://www.bendrinekalba.lt/Straipsniai/90/Miliunaite_BK_90_straipsnis.pdf [žiūrėta 2018-07-09]. MTŽ 2005: Kvašytė R. Mokomasis terminologijos žodynėlis, Šiauliai: Šiaulių universiteto leidykla. Petretienė A. 2016: Transportininkų kalbos kultūra: teorija ir praktika. Mokomoji knyga, Vilnius: Technika. Rey A. 1995: Essays on terminology. Translated and edited by J. C. Sager, Amsterdam/Philadelphia: John Benjamins Publishing Company. Rutkienė L. 2015: Technologijų specialistų profesinė kalba: sistema ir vartosena. Vadovėlis, Vilnius: Technika. Thomas P. 1993: Choosing headwords from language-for-special-purposes (LSP) collocations for entry into a terminology data bank (term bank). – Terminology: applications in interdisciplinary communication, Amsterdam/Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 43–68. Terminologija | 2018 | 25 37 TŽŽ 2001: Vaitkevičiūtė V. Tarptautinių žodžių žodynas, 2-asis patais. ir papild. leid., Vilnius: Žodynas. TŽŽ 2008: Tarptautinių žodžių žodynas. Ats. red. A. Kinderys, Vilnius: Alma littera. TŽŽ 2013: Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius: Alma littera. Vladarskienė R. 2013: Kūrybinių industrijų specialybės kalbos kultūra. Vadovėlis, Vilnius: Technika. VLEe – Všeobecná litevská encyklopedie. Dostupné na internetu: www.vle.lt. [cit. 2018-07-02]. Warburton K. C. 2014: Narrowing the gap between termbases and corpora in commercial environments. Prieiga per internetą: https://www.researchgate.net/publication/275111020_Narrowing_the_gap_between_termbases_and_corpora_in_commercial_environments [žiūrėta 2018-07-02]. Лейчик В. М. 2007: Терминоведение: предмет, методы, структура, 3-е изд., Москва: ЛКИ. O TERMINOGRAFII A TERMINOLOGICKÉ NORMALIZACI V pracích litevských lingvistů jsou terminografie a terminologická normalizace (příprava terminologických norem) obvykle chápány jako dvě různé oblasti terminologického uspořádávání. Terminografie se obvykle definuje jako praxe a teorie sestavování terminologických slovníků, zatímco terminologická normalizace se chápe jako příprava terminologických norem. Rozsah terminografie i terminologické normalizace je širší: terminografie zahrnuje nejen sestavování terminologických slovníků, ale také soubory terminologických hesel prezentované různými formami; terminologická normalizace se zabývá terminologickými normami a soubory terminologických hesel uvedenými v normách, které nejsou terminologickými normami. V litevské lingvistice převládá názor, že terminologické normy pokrývají mikrosystémy termínů z velmi úzce vymezených oblastí výroby či techniky a používá je malý počet odborníků, zatímco terminologické slovníky představují makrosystémy termínů a mají mnohem širší využití. To platí jen do určité míry. Rozvoj nových oblastí poznání a růst terminologie vytvářejí potřebu specializovaných slovníků. Existují vysoce specializované terminologické slovníky obsahující malý počet termínů i rozsáhlé terminologické normy zahrnující termíny široce používané v několika oborech. Terminologické normy a terminologické slovníky se od sebe tolik neliší – obojí tvoří soubor terminologických hesel sestavený podle stejných terminografických zásad. Terminologickou normalizaci lze proto považovat za součást terminografie. Terminologická normalizace je v Litvě poměrně novým typem terminologické práce – první národní terminologické normy byly vydány v roce 1993. V následujících několika letech se každoročně připravovalo velké množství národních terminologických norem, ale poté, co se Litva stala členem mezinárodních normalizačních organizací, tento počet výrazně poklesl. Současně bylo zahájeno vydávání litevských verzí mezinárodních terminologických norem, avšak počet přeložených norem představuje jen malý podíl všech převzatých norem. Přijato 2018-07-13 Jolanta Gaivenytė-Butler Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E. paštas [email protected] 38 Jolanta Gaivenytė-Butler | Apie terminografiją ir terminų standartizaciją