Knowledge Structures and Ways of Their Description in Cognitive Terminology Research

doi.org/10.35321/term26-03 Struktury znalostí a způsoby jejich popisu ve výzkumu kognitivní terminologie LARISSA MANERKO Lomonosov Moscow State University A B S T R A K T Kognitivní terminologie vznikla jako pokračování předchozích etap terminologického výzkumu a vychází z antropocentrického principu a zaměření na poznávání a komunikaci. Tento interdisciplinární a komplexní přístup přináší nové cíle, východiska, metodologii a postupy. Představuje terminologický význam ve vztahu k osobnímu myšlení, které odráží sociální, pragmatické a další mimojazykové faktory ve strukturách znalostí v souladu s kognitivními mechanismy a kategorizací v průběžné interakci ve specializovaném diskurzu. V diskurzu moderních technologií, telekomunikací, právní soudní komunikace a klinické psychiatrie převládají nominativní terminologické jednotky. V článku jsou představeny na základě různých kognitivních modelů – propozic jako součásti kognitivně-onomaziologického modelování, obrazových schémat, konceptuální metonymie a metafory a rámců, které představují terminologické systémy jako dynamické modely lidského poznávání. Proměnlivost konceptů a specifičnost konceptualizace obecných i odborných znalostí v terminologických jednotkách fungujících v profesním diskurzu souvisí s odpovědí na složité otázky percepčních a konceptuálních zdrojů tvorby termínů v interakci a terminologických systémech. KLÍČOVÁ SLOVA: terminologický výzkum, termín, výzkum kognitivní terminologie, odborný diskurz, kategorizace, konceptualizace, struktury znalostí. A N O T A C E Kognitivní terminologie, která vznikla jako pokračování předchozích terminologických výzkumů, je založena na antropocentrickém principu a zaměřuje se na poznávání a komunikaci. Tento mnohostranný interdisciplinární přístup přináší nové cíle a poskytuje nová východiska, metodologii a postupy. Terminologický význam je spojován s myšlením, které odráží sociální, pragmatické a další mimojazykové faktory struktur znalostí, jak předpokládají kognitivní mechanismy a kategorizace interakcí ve specializovaném diskurzu. Terminologija | 2019 | 26 47 V diskurzu moderních technologií převládají nominativní terminologické jednotky z oblasti telekomunikací, komunikace typické pro soudní řízení a diskurzu klinické psychiatrie. Článek je představuje na základě různých kognitivních modelů – výpovědí jako součásti kognitivně-onomaziologického modelování, obrazových schémat, konceptuálních metafor a metonymií a rámců, které zprostředkovávají terminologické systémy jako dynamické modely lidského poznávání. Rozmanitost pojmů a specifika konceptualizace obecných a odborných znalostí při vytváření terminologických jednotek fungujících v profesním diskurzu souvisejí s odpovědí na složité otázky týkající se zdrojů vnímání a konceptualizace při tvorbě termínů a terminologických systémů. ZÁSADNÍ SLOVA: terminologický výzkum, termín, výzkum kognitivní terminologie, odborný diskurz, kategorizace, konceptualizace, struktury znalostí. ÚVOD Terminologie různými způsoby utvářela svůj předmět zkoumání a stala se středem zájmu značného počtu příspěvků vycházejících z rozličných oborů, včetně filozofie, logiky, teoretické a aplikované lingvistiky, informační vědy, počítačové lingvistiky, sociologie a pragmatiky. Každý z těchto oborů rozšířil a prohloubil záběr terminologického výzkumu a odrážel převládající představy o termínu a jeho sémantice. Přispěly teoretickými základy, výzkumným záměrem, souborem využívaných pojmů a metod. Každá nová etapa vývoje terminologie zároveň umožňovala zachovat mnoho z předchozích etap. Moderní terminologie jako komplexnější oblast výzkumu vychází z výsledků předchozích přístupů a nových perspektiv chápání poznávání a komunikace. V současnosti jde o mimořádně interdisciplinární přístup, který se neslučuje s dřívějšími cíli a snaží se přesněji zachytit sémantiku termínů a terminologické systémy z kognitivního a funkčního hlediska. Zásadně zohledňuje různé oblasti lidského poznání v dynamických mentálních procesech, které provázejí odbornou komunikaci. Podáváme zde přehled různých oblastí terminologického výzkumu, zejména těch, které přinesl posun ke kognitivnímu a funkčnímu pohledu na jazykové i nejazykové znalosti utvářející terminologickou práci. Tato perspektiva změnila terminologický výzkum, protože odhaluje lidské znalosti prostřednictvím kognitivních procesů v myslích účastníků komunikace při chápání reality a funkčních mechanismů užívání jazyka. Jejím cílem je odhalit sociokulturní podmíněnost odborného diskurzu a lidského myšlení v komunikaci. 48 Larissa Manerko Knowledge Structures and Ways of Their Description in Cognitive Terminology Research Cílem článku není podat vyčerpávající přehled vývoje terminologie s ohledem na veškerá publikovaná díla; hlavní pozornost je věnována tomu, jak nový vývoj v lingvistice ovlivnil terminologický výzkum v Rusku a naopak – jak některé pokroky v terminologii ovlivnily lingvistickou práci obecně. Na začátku článku nastíním hlavní etapy jejího vývoje a vymezím cíle terminologického výzkumu v souladu s výzkumnými principy a metodologií kognitivní terminologie. 1. V Ý V O J T E R M I N O L O G I C K É H O V Ý Z K U M U Následující odstavec stručně představuje vývoj terminologie v nejobecnějším pojetí, počínaje tradičními přístupy a pokračuje současnými pokroky v lingvistice. V počátcích terminologického výzkumu byl termín popisován jako jednotka vyznačující se přísnou definicí a vztahem jedna ku jedné mezi termínem a jeho referentem, která se vyhýbá polysémii a nejednoznačnosti termínu a napodobuje příslušné tendence ve formálních vědách – logika, matematika – i relativně „pravdivé poznání“ ve filozofii. Jazyk vědy obsahující termíny byl navíc výstižně definován jako „formalizovaná a kodifikovaná jazyková varieta“ (Picht, Draskau 1985: 9). V tomto kontextu terminologická věda odrážela určité principy a metody související se „standardizací a optimalizací odborné komunikace“ (Schubert 2011: 27), kodifikovanými v principech a metodách TC 37, které zdůvodňovaly standardizaci terminologie. Tato výzkumná strategie zdůrazňovala tradiční pojetí pojmu jakožto klíčového prvku myšlení a východiska terminologické analýzy. Logicko-filozofický přístup v terminologii se dostal do popředí o něco později prostřednictvím informačních studií analýzy textu a přístupu počítačového inženýrství, v nichž se pro řadu aplikací v odborné slovní zásobě staly významnými různé modely spojené se společenskými znalostmi, zejména v „kvalitativním usuzování“ a „znalostní úrovni“ či interpretacích AI jako „sekvence chování“ expertů v sociotechnických systémech (viz Clancey 1993: 39). Další etapou je strukturální neboli systematická etapa vývoje terminologie. Přinesla nové teoretické principy i nové výzkumné metody. Tyto studie se zaměřovaly na vysvětlení vztahů mezi formou a významem a na ztotožnění terminologické jednotky s charakteristikami slova. The Terminologija | 2019 | 26 49 understanding of a term as “a word in its specific function” (Vinokur 1939) deepened the understanding of a term. Besides that it was interpreted as a sign realised in language. The characteristics of terminological vocabulary were analysed on the basis of a comparative, typological, semasiological and onomasiological methods. Each of them seemed to be useful for term and its concept understanding, but these methods advocated the simplification of the data analysis, because they were performed as formal procedures representing terminology in statics (Manerko 2016). Identifikace terminologických pojmů a vztahů mezi nimi se v polovině 20. století stala předmětem terminologické práce, která měla „řešit překážky v komunikaci mezi odborníky v daném oboru a naplňovat jejich terminologické potřeby“ (Nuopponen 2018: 10). Další velkou skupinou uživatelů terminologie jsou překladatelé, jejichž požadavkem je „‚neliterární‘ překlad založený na terminologii“ (Rogers 2015: 4). Sedmdesátá léta 20. století obohatila terminologická studia o nové přístupy ke slovní zásobě odborné komunikace, v nichž se inventář určitých pojmů uplatňoval jako základní východisko lingvistického výzkumu. Těchto změn není mnoho, avšak ve vztahu k termínům a jejich kontextu v odborné komunikaci nabývají na významu. 1) Jedna z těchto zásadních změn se datuje do roku 1972, kdy se tato disciplína v ruské terminologické škole začala nazývat Terminology science („terminovedeniye“) (Leitchik 1983). Její podobu určovalo pečlivější zkoumání teoretických základů disciplíny, metodologického aparátu a výzkumných postupů v konkrétních oblastech lidské činnosti označovaných jako terminologies. V evropské terminologii se toto rozlišení odráží v odlišném pravopisu výrazů Terminology („s velkým počátečním písmenem“), označujícího disciplínu, a terminology („s malým počátečním písmenem“), vycházejícího ze slovní zásoby odborného jazyka (viz Temmermann 2000: xiii). Kromě tohoto rozlišení se přidávají „alternativní označení“ týkající se teoretického základu terminologické oblasti, například terminologická práce, terminologický management a terminologické inženýrství (Nuopponen 2018). 2) Druhým přínosem vědy o terminologii bylo rozšíření předmětu výzkumu, které souviselo s jazyky pro specifické účely, definovanými jako „jazykové prostředky používané v komunikačních situacích v rámci určitého oboru“ (Hoffmann 1976: 170; citováno podle Schubert 2011: 28). Rozvoj LSP jako „jednotky metal jazyka“ terminologie posílil zájem nejen o svět technických a vědeckých pojmů, 50 Larissa Manerko Knowledge Structures and Ways of Their Description in Cognitive Terminology Research na něž se specializované termíny vztahují, ale také o způsoby, jakými se terminologické systémy vyjadřují v psaných textech. Odborné termíny, které zahrnují lexikální a morfologické prostředky, jsou „klíčem k úspěšné komunikaci v LSP“ (Rogers 2015: 3). Používají se v ústní i písemné interakci. Například texty LSP z přírodovědných oborů vykazují „nezávislost na kontextu, neutrální užívání jazykových prostředků a nižší míru motivovanosti jednotlivých položek“ (Gvishiani 1986 (2008): 22), zatímco v textech z oblasti historie, filozofie a lingvistiky sémantiku termínu ovlivňuje „znaková či sémiotická situace“ nebo pragmatické faktory. Odborné pojmy se neustále vyvíjejí; v textech je „nelze vytrhnout z kontextu“ a měly by být vysvětlovány na základě „sémiotiky interlingvisticky založených textů“ (Nazarova 1994: 160–161). funkční perspektiva popisuje „trvale dynamické“ odborné pojmy vztahující se k termínům (Cabré 1995: 3), které podle záměru autora textu plní komunikační a sémiologické funkce. 3) Třetím významným krokem ve vývoji vědy o terminologii je definování termínu jako „jazykové jednotky plnící pojmenovávací funkci a nesoucí obecný pojem v systému odpovídajících pojmů“ (Leitchik 1987: 141). Geeraerts považuje proces pojmenovávání za velmi důležitý pro pochopení dynamických procesů lidského myšlení, zatímco onomaziologická analýza pomáhá znázornit, jak „daná položka vstupuje do vztahů s dalšími položkami téhož lexikálního pole“ (2006: 413). Pro pochopení této analýzy je zásadní, jak si lidská mysl osvojuje jevy skutečnosti a jak motivace vytvořené jednotky souvisí se schopností osob vytvářet nové položky podle potřeb komunikační situace při promluvě. Pojmenovávací jednotky vyjádřené různými podobami odvozených slov lze zkoumat na základě „slovotvorného významu“, který odpovídá „vazebnému vzorci mezi dvěma kategoriálními významy; jde o určitý druh vztahů mezi věcmi, procesy a vlastnostmi ve skutečnosti a pojmy, které jim odpovídají“ (Koubriakova 1978: 57). Tento druh analýzy lze uplatnit také na substantivní konstrukce. Význam onomaziologického přístupu je nepopiratelný, neboť odhalil „gnoseologický základ pojmenovávací činnosti, její spojení s kognitivními procesy, charakterizující sémiotické aspekty pojmenování atd.“ (Koubriakova 2004: 323). Jak vidíme, onomaziologická studia jak v lingvistické, tak zejména v terminologické oblasti lidské činnosti představovala ranou a mimořádně plodnou zkušenost s porozuměním lidskému poznávání a předjímala myšlenky budoucí kognitivní vědy. Terminologija | 2019 | 26 51 4) Posledním výsledkem lingvistického a terminologického výzkumu je „vymezení způsobu, jakým člověk ovlivňuje jazyk“ (The role of human factor in language 1988: 9). Neobjevilo se to jako pouhé deklarativní tvrzení, jak tomu bylo v předchozích obdobích, kdy vědci hovořili o pojmu, aniž k němu dospěli prostřednictvím formálních druhů analýzy, přestože se o to snažili řádně, v souladu s tehdy platnými výzkumnými principy a metodami. Stává se však jedním z nejzákladnějších principů kognitivního zkoumání jazyka, který se dostává do popředí na konci 20. století. Tento princip se nazývá antropocentrický princip. Povzbuzující je, že tento princip tvoří základ porozumění lidskému myšlení a diskurzivní činnosti, spojovaného s vlivem kognitivního výzkumu, který „pokládá jazyk za součást kognitivního systému“ jednotlivce, jehož mentální schopnosti „interagují s jazykem a jsou jím ovlivňovány“ (Dirven, Vespoor 1998: xi). Kognitivní lingvistika zohledňuje mentální a komunikační činnost aktérů a zahrnuje sociální, psychologické, pragmatické i další stránky lidské interakce (Manerko 2016: 129). Tento pohled ukazuje odklon od strukturálně orientovaného výzkumu jazyka jako autonomního systému a přechod k paradigmatickému posunu, který se odráží v kognitivním a funkčním pohledu na popis lingvistických znalostí a v nové podobě vědy o terminologii, jež se rovněž zabývá poznáváním, kognitivním zpracováním a komunikačními procesy. Kognitivní (kognitivně-komunikační) terminologie se stala jednou z hlavních oblastí kognitivního lingvistického výzkumu. Jde o výzkum založený na kognitivních principech, orientovaný na mluvčího, propojený s tím, jak účastníci komunikace chápou svět, a funkčně uplatňující pojmové a diskurzivní mechanismy v jazykovém užívání. Terminologická studia se stále více přibližují lidskému chápání poznávání a cílů komunikace. Cílem výzkumu v rámci kognitivně terminologických studií je odhalit sémantické zvláštnosti terminologických jednotek na základě známých, nových a přenesených pojmových prvků, které ve strukturách znalostí představují obecný (obvyklý) i odborný charakter lidské zkušenosti, zachycený prostřednictvím spektra různých jednoduchých a složitých mentálních konstruktů v závislosti na polyfunkčnosti významu přenášeného v odborné komunikaci. V tomto článku sleduji tento cíl a předkládám výsledky terminologického výzkumu. V následující části článku se pojednává o kognitivní terminologii společně s metodologicky důležitými termíny pro analýzu této disciplíny. 52 Larissa Manerko Knowledge Structures and Ways of Their Description in Cognitive Terminology Research 2. POZORNOST VĚNOVANÁ KOGNICI A KOMUNIKACI V KOGNITIVNÍCH TERMINOLOGICKÝCH STUDIÍCH Kognitivní neboli kognitivně-komunikativní terminologie představuje novou etapu vývoje terminologie, která se začala rozvíjet koncem 90. let 20. století. Navázala na předchozí etapy vývoje terminologické disciplíny, vyznačuje se však novými cíli, základy, metodologií a výzkumnými postupy. To se odráží v představování kognitivních a komunikativních funkcí. Ústředním cílem terminologického výzkumu je popsat kognitivní funkci jazyka, která v konečném důsledku vede k tvorbě termínů. Úroveň a hloubka jejího popisu se liší od těch pojetí, která se zabývají pouze „schopnostmi uvažování“ člověka a představami o „doménách specifičnosti“ jako „distribuovaných zařízeních“ (Hirschfeld, Gelman 1994: 4, 22). Kognitivní funkce je totiž chápána jako širší jev, než jak byla pojímána před vznikem kognitivní lingvistické teorie. Výzkum nepovažuje jazykový systém a jeho struktury za autonomní celek, nýbrž zohledňuje jazykové prostředky zkoumané na základě smyslových, fyzických, sociálních, historických a kulturních specifik, která se projevují prostřednictvím jazykových rysů. Snaží se pochopit, jak člověk vytváří znalosti s pomocí jazykových prostředků používaných ke komunikaci. Jak poukazuje Temmermann, pojem pozorování je zásadně opřen o zkušenostní epistemologii „...zasazenou do bohatých kognitivních modelů“ (2000: 29). Kognitivní funkce souvisí s lidským vnímáním objektů ve vnějším světě a skutečné situace v určité oblasti lidské činnosti. Termíny vyjádřené jedním slovem jsou v odborné komunikaci poměrně vzácné. I ve slovníkovém hesle můžeme najít lexémy propojené s jinými, které označují různé, avšak vzájemně související jevy, např.: letadlo – motorové těžší než vzduch letadlo s pevnými křídly, od nichž získává většinu vztlaku (https://www.merriam-webster.com/dictionary/airplane); detektor je zařízení používané k vyhledávání určitých látek nebo věcí nebo k měření jejich úrovně: detektor lži, detektor kouře, detektor kovů“ (Cambridge 1995: 375). První úrovní, kterou je tedy třeba zohlednit, je hierarchická struktura konceptuálních domén v rámci souboru znalostí. Tvorba termínů vždy závisí na stupni rozvoje daného oboru v určitém období. Zahájit analýzu definicí termínu a Terminologija | 2019 | 26 53 v některých případech i jeho etymologií je běžné, avšak i tato informace nám vypovídá o LSP jako o „systému jazykových prostředků národního jazyka“ a důležité metajazykové jednotce moderních terminologických studií (Zyablova 2005: 17). Podívejme se na jeden z příkladů z oblasti klinické psychiatrie, a to na termín schizofrenie. Slovník uvádí informace o slově schizofrenie a jeho původu. Vzniklo ze dvou řeckých kořenů skhizein „rozštěpit“ a phren (genitiv phrenos) „mysl, srdce“ (https://www.etymonline.com/word/schizophrenia). Tento termín vytvořil roku 1910 švýcarský psychiatr Eugen Bleuler (1857–1939), který chtěl vysvětlit stav lidské mysli vyznačující se poruchou asociací, dětskou pošetilostí, hysterickými projevy a halucinacemi jako nepřiměřeným afektem vůči realitě a dalšími příznaky této nemoci. Bylo to období rozvoje specializace v medicínské oblasti, kdy se pečlivě sledovala diagnostika, prevence a léčba duševních poruch. Nominativní jednotka schizofrenie je definována jako „duševní porucha charakterizovaná abnormálním chováním a nesprávnou interpretací reality“ (https://www.etymonline.com/word/schizophrenia), kde hyperonymum „duševní porucha“ odpovídá určité třídě nemocí v medicínské oblasti. Dříve, v rané fázi tohoto vědního oboru v 80. letech 19. století, se však užíval jiný termín – dementia praecox „předčasná demence“. Latinské označení poukazovalo na věkový nesoulad osoby s tímto syndromem; kromě toho byl latinský výraz ve svém označení poměrně vágní, přesto odkazoval na jeden z nejtypičtějších rysů nemoci. Termín a jeho bezprostřední kontext tedy poukazují na mnohé další vrstvy lidské zkušenosti, včetně oblastí vnímání, tělesnosti, společnosti a dalších. Někteří badatelé se domnívají, že kognitivní procesy lze odhalit prostřednictvím ontologických znalostí založených na entitách, činnostech, charakteristikách a vztazích (Sager 1990: 27), které připomínají význam slovních druhů. Jiní badatelé tento seznam rozšiřují o „konceptuální entity“, mezi něž patří věc, událost, stav, místo, cesta, činnost, vlastnost a množství, ačkoli je zcela zřejmé, že se „všechny značně liší druhem reference“ (Jackendoff 1996: 9, 34). Předpokládá se, že tyto entity představují mentální operace kategorizace a konceptualizace a zachycují chápání světa v pojmu jako „operativní jednotce vědomí“, která odpovídá určitému znaku v probíhajícím procesu interakce v lidské činnosti. Langacker popisuje význam jako „konceptualizaci“, která „spočívá v kognitivním zpracování“ a dokáže „charakterizovat typy kognitivního 54 Larissa Manerko Knowledge Structures and Ways of Their Description in Cognitive Terminology Research events whose occurrence constitutes a given mental experience” (Langacker 1991: 2). Showing how the cognitive processing works, the author discusses the notion of hypotenuse, which posits a hierarchy referring to “the prior conception of a right triangle” and this triangle “functions as the cognitive domain for hypotenuse” (Langacker 1991: 3). He also mentions a kind of implication appearing in human consciousness, when a person compares these two notions – a hypotenuse and a right triangle. In real meaningful descriptions, including usual and of course special notions, these implications may be of various kinds corresponding to sensory, kinesthetic, spatial, emotional, and rational. Langacker states that people usually remember “basic domains”, which are “irreducible representational spaces or fields of conceptual potential” (Langacker 1991: 4). The definition helps to find out the higher level identifier or a word of the same level in conceptual organization of certain classes of words in the explanatory dictionary, e.g. in the example with an airplane our mind switches to the cognitive domain of a powered heavier-than-air aircraft (https://www.merriam-webster.com/dictionary/airplane) and in a detector the prominent characteristic is a device. The term becomes an integral part of certain domains of human knowledge, as in our examples corresponding to means of transport or devices. Jazykové jednotky zahrnuté do dopravní domény se svou morfologickou strukturou značně liší, jsou však uspořádány do jedné tematické oblasti na základě výsledků lidského poznávání a kategorizace. Jako každá jiná konceptuální kategorie se vyznačuje hierarchickou strukturou svých členů, která odhaluje vztahy mezi jazykovými jednotkami. Tematický pojem DOPRAVA organizuje lidské znalosti o celé kategorii objektů a zahrnuje řadu různých dopravních prostředků. Je zařazen do širšího pojmu ARTEFAKT, představovaného nejvyšší úrovní kategorizace, která je v tomto taxonomickém systému nejabstraktnějším jevem. Zároveň lze snadno sledovat hierarchickou cestu touto oblastí znalostí, protože DOPRAVA vykazuje vztah schematičnosti k pojmům LETADLO, PLAVIDLO a VOZIDLO, které představují jejich využití podle různých způsobů pohybu vzduchem, vodou a po zemském povrchu. Nadřazené, základní a subkategoriální úrovni náleží jednoduchá, odvozená a složená slova i nominativní sousloví (Manerko 2000). Všechny tyto jednotky popisují různé druhy dopravy (viz Figure 1). Terminologija | 2019 | 26 55 Obrázek 1. Hierarchické úrovně v pojmové doméně dopravních prostředků Existuje mnoho důkazů, že termíny základní úrovně jsou výraznější než představitelé jiných úrovní (Dirven, Vespoor 1998: 38), avšak je podstatné, že na základní úrovni obvykle nacházíme jazykovou jednotku, která se mezi několika dalšími možnostmi používá nejpohotověji k označení určitého jevu. Tyto jazykové jednotky představují nejprototypičtější fyzické objekty v kategorii artefaktů a dopravních prostředků. Jde o nejvýraznější členy kategorie, které nás obvykle napadnou jako první, když na tuto pojmovou kategorii pomyslíme. V diskurzu, chápaném jako jazyková činnost vykonávaná člověkem, je kategorizace funkční a dynamická, závislá na lidském myšlení a osobní zkušenosti i na okolnostech komunikace; vychází z dat a může odhalovat hledisko, které chce mluvčí nebo pisatel vyjádřit v písemné či ústní interakci (Manerko 2014). Jak zdůraznila Koubriakova, diskurz je „především kognitivní událost, která se zabývá předáváním znalostí“ a vyžaduje od posluchače či čtenáře znalosti, jejich nové zpracování nebo opření o poznatky vycházející ze znalostí a sledující určité cíle (2004: 516). Nominativní jednotky zaujímají ve specializovaném diskurzu výsadní postavení. Převládají v něm, protože jejich podíl se podle oborové specializace pohybuje od 70 do 95 procent textového prostoru. Vztahy mezi těmito jednotkami předpokládají nejen vztah 56 Larissa Manerko | Knowledge Structures and Ways of Their Description in Cognitive Terminology Research zařazení do určité třídy pojmů, ale také některé další vztahy, např.: souběžný příchod nové technologie v oblasti počítačů a kompozitních materiálů ovlivnil komerční leteckou dopravu, v níž jsou letadla větší než Boeing 747 a rychlejší než Concorde nejen možná, ale i nevyhnutelná (https://www.britannica.com/technology/airplane/Materials-and-construction). Některé implikace pomáhají odhalit kognitivní doménu, k níž se výraz vztahuje v lidské paměti. Tato věta z Encyklopedie Britannica v naší mysli vyvolává několik implikací souvisejících s oblastmi lidského poznání a zkušenosti. Výrazy z věty obracejí naši pozornost nejen k novým technologiím v počítačovém inženýrství a letectví, ale také k dalším druhům sociálních, prostorových a kulturních znalostí a k hodnotícím postojům. Znalostní struktury, k nimž se terminologické jednotky v komunikaci vztahují, nemohou být stabilní a neměnné, zejména když označují různé věci v realitě. Jak však uvádí Novodranova, utváření vědeckého poznání je „kognitivní proces spojený se zpracováním dat, jejich organizací v mentálním lexikonu, uchováváním v paměti, vyhledáváním potřebných údajů atd. Na druhou stranu se na něj nahlíží jako na proces tvorby vědeckých textů, v němž se v kontextu vědecké činnosti střídají komunikační akty“ (2000: 8). Kognitivní a komunikační funkce se uskutečňují ve specializovaném diskurzu, kde se termín, jak můžeme pozorovat, stává „verbalizovaným výsledkem profesního poznávání“ (Manerko 2014: 481), který představují různé druhy znalostních struktur charakterizujících stav rozvoje určité vědní oblasti a úroveň společnosti v konkrétním okamžiku. Je to „relevantní lingvokognitivní prostředek orientace v doméně specializované činnosti a v oblasti profesní komunikace“ (Manerko 2014: 481), jehož povahu podtrhuje vztah k jiným znakům, utvářený podle lidských záměrů, kontextového zakotvení a typu specializované komunikace. Specifické zprostředkování a utvářený jazyk pro speciální účely (LSP) v určitých doménách poznání se vyznačují otevřeností sémantických hranic terminologických jednotek, na něž někdy působí kognitivní zpracování založené na emočních a hodnotových složkách znalostních struktur, které vyjadřují obecný (běžný) i zvláštní druh lidské zkušenosti. Závisí na smyslu předávaném ve specializované komunikaci v konkrétním okamžiku. V této souvislosti je třeba zmínit velmi důležité pozorování Engberga, který upozornil: „znalost je vyvíjející se, nestabilní entita jako základní Terminologija | 2019 | 26 57 pojem... ve studiích diskurzu specifického pro určitou doménu...“ Pokud je toto poznání studováno v „kognitivních systémech lidských bytostí, důležitým důsledkem je, že je třeba na ně nahlížet jako na něco, co je ze své podstaty dynamické“ (2007: 35). Toto chápání sémantiky termínu, zahrnující znalostní struktury a jejich konceptualizaci, se stalo hlavním přínosem kognitivní terminologie. Vedlo také k novým metodologickým rozhodnutím a změnám cílů při studiu specializované komunikace. Výsledek poznávání v rámci určité specializované činnosti se realizuje v termínu na základě zvláštních a někdy i běžných (každodenních) znalostních struktur; jejich kognitivní povaha je vymezena díky vztahům mezi terminologickými jednotkami a kognitivními operacemi, které se projevují v určité terminologické soustavě utvářené diskurzem jazykové osobnosti. Dále bych se chtěla věnovat popisu několika konkrétních jazyků pro speciální účely a ukázat, jak lze v rámci studií kognitivní terminologie zkoumat specifické domény lidského poznání. Patří k nim jazyk moderních technologií, počítačového inženýrství a telekomunikací, obvykle považovaných za úzce vymezené oblasti poznání, v nichž terminologické jednotky nesou hlavní sémantickou zátěž. 3. TECHNICKÉ OBLASTI LIDSKÉHO POZNÁNÍ: SPECIFIKA VÝZKUMU KOGNITIVNÍ TERMINOLOGIE Jak již bylo uvedeno, nominativní jednotky různého druhu hrají ve specializovaném diskurzu zásadní roli. Jde o specifické kognitivně-diskurzivní útvary, jejichž kognitivní povaha má pro účely komunikace mimořádný význam. Představují různé druhy informací o světě, které se prolínají prostřednictvím prostorové, sociální a emocionální zkušenosti jednotlivce, jazykových znalostí a způsobů jejich uspořádání. Názvy artefaktů zaujímají privilegované postavení ve specializovaném diskurzu moderních technologií. Označují různé objekty vytvořené člověkem v souladu s jejich instrumentální funkcí. Tato funkce řadí an airplane mezi letadla a začleňuje tento koncept do zvlášť uspořádaného systému pojmenování dopravních prostředků. Kromě názvů letadel zahrnují další oblasti technických artefaktů druhy zbraní, mechanismy, stroje, přístroje, zařízení, nástroje atd. (Manerko 2000). Všechny se vyznačují hierarchickými vztahy, pokud jde o úroveň širšího či užšího vymezení uvnitř pojmových kategorií, jak je znázorněno na obrázku 1 (viz obrázek 1). 58 Larissa Manerko Knowledge Structures and Ways of Their Description in Cognitive Terminology Research Vedle kategorizace v rámci pojmových oblastí využíváme také kognitivní metody, které dokládají vnitřní (mentální) procesy, kontextualizaci kognitivní funkce a významu nominálních konstrukcí jako nedílné součásti empirického pozorování při organizaci odborného jazyka (LSP). Nominální fráze ze specializovaného diskurzu většinou náleží do podkategoriální úrovně specializované oblasti poznání, která se skládá z několika složek. Lze je analyzovat na základě jejich kognitivně-onomaziologického modelování. Toto modelování začíná popisem hlavních složek ve slovních skupinách a jejich pododdělení – onomaziologickým základem nominální fráze bacteriological bomb vehicle je vehicle, zatímco její přívlastek náleží k onomaziologickému znaku (bacteriological bomb, kde druhý prvek je řídícím členem této slovní skupiny). V naší analýze rozlišujeme tři typy onomaziologického základu v nominálních slovních spojeních z oblasti moderních technologií, které jsou strukturálně zastoupeny jednoduchým, složeným a komplexním základem (viz tabulka). Tento krok analýzy nás přivádí k modelům tvoření frází, k nimž se vztahují různé formáty domén poznání. Analýza umožňuje odhalit, jak se mentální lexikon seskupuje do určitých pojmových kategorií v souladu s aktuálním obrazem světa v lidské mysli. Tabulka 1. Tři typy nominálních frází v odborném jazyce (LSP) moderních technologií TYP ONOMAZIOLOGICKÉHO ZÁKLADU V SUBSTANTIVNÍCH SLOVNÍCH SPOJENÍCH | ONOMAZIOLOGICKÝ (PŘÍVLASTKOVÝ) ZNAK KONSTRUKCE | ONOMAZIOLOGICKÝ ZÁKLAD KONSTRUKCE | Jednoduchý onomaziologický základ | [(bacteriological bomb) [(geometric wing) | (vehicle)] (aircraft)] | Složený onomaziologický základ | [(self-escorting) | (fighter bomber)] | Komplexní onomaziologický základ | [((time of arrival) (measurement equipment)) | (guided bomb)] Obě onomaziologické části nominální konstrukce, jako například v [(bacteriological bomb) (vehicle)] nebo [(geometric wing) (aircraft)] náležejí ke konceptuální entitě VĚCI. Zjišťujeme, že kromě těchto dvou Terminologija | 2019 | 26 59 mezi částmi nominální fráze existuje predikační vztah, který je spojuje. Není vyjádřen jazykově, ale je implikován; například u geometric wing aircraft lze tento vztah mezi částmi nominální skupiny popsat jako [THING1 (celek) se skládá z THING2 (část)]. THING1 (celek) odpovídá kategorii onomaziologického základu nominální fráze – aircraft jako jedné z „kognitivních domén neboli domén vědění“. THING2 (část) označuje the wing – nezbytnou součást letadla. Propozice specifikuje predikační vztah mezi částmi syntaktické konstrukce. Predikační vztah spojující obě části odráží kognitivní zpracování v lidské mysli, když mluvčí tuto frázi vysloví nebo napíše jako součást odborného diskurzu. Při zkoumání korpusu nominativních frází označujících artefakty v diskurzu moderních technologií bylo nalezeno 45 kognitivně-onomaziologických modelů. Některé z nich se užívají častěji než jiné. Určitá část lidské zkušenosti odpovídá „jedinému, jasně vymezenému prototypu“ (Langacker 1991: 2), který se častěji používá k popisu artefaktů v nominálních slovních spojeních. Vypovídá o výskytu, jenž utváří lidskou mentální zkušenost s VĚCMI vytvořenými člověkem a pojmenovanými komplexními syntaktickými jednotkami. Takový prototype pomáhá identifikovat určité třídy objektů ve skutečnosti. V našem materiálu jsou nejprototypičtější propoziční modely zastoupeny třemi vztahy: [THING1 (celek) – složený z – THING2 (část)], [THING – má – QUALITY], [THING – používá se k (provádění) – FUNCTION (činnost)]. Jejich četnost výskytu je v porovnání s ostatními propozičními vztahy v terminologických konstrukcích jednoznačně vyšší. Všechny nalezené kognitivně-onomaziologické modely odpovídají určité situaci, v níž porozumění objektu a jeho vlastnostem závisí na absolutních charakteristikách konkrétního objektu (geometric wing aircraft) nebo na relativních vlastnostech objektu, které člověk vnímá v prostoru (land-based launcher). Mluvčí/pisatel odhaluje absolutní i relativní vlastnosti v souladu s mimojazykovými charakteristikami tříd artefaktů pozorovaných v komunikativní události (Manerko 2000; 2016). In the English terminological system of telecommunications (Orel 2005) representing the synthesis of common and computer engineering knowledge 11 nominal conceptual categories are revealed. The most complicated is the further subdivision of the large artifact category corresponding to the class THING. Other conceptual categories refer to SPACE, 60 Larissa Manerko Knowledge Structures and Ways of Their Description in Cognitive Terminology Research PROCESS, FEATURE, STATE, PROBLEM v telekomunikačním systému, PARAMETER, MEASURING UNIT atd. Hranice mezi kategoriemi jsou neostré a dynamické, protože některá pojmenování mohou odkazovat ke dvěma nebo i více třídám a označovat artefakt a proces nebo měřicí jednotku a artefakt. Případy metonymie a metafory v diskurzu telekomunikačního systému jsou analyzovány s přihlédnutím k obrazovým schématům (Manerko 2016: 22–24). Obrazová schémata jsou dynamické vzorce vnímání, které vysvětlují vývoj lidské zkušenosti v sémantice termínů. Terminologický význam se vyvíjí na základě známých konceptuálních rysů obecnojazykové jednotky a v telekomunikačním systému zahrnuje nové přenesené významy. Nejdůležitějším obrazovým schématem je SOURCE – PATH – GOAL (Orel 2007: 142), které představuje zúžení významu slova address od označení čísla budovy a názvu ulice a města atd., kde někdo bydlí nebo pracuje, zejména jsou-li uvedeny na dopise či balíku, k terminologickému významu výrazu address jako části signálu, která určuje cílové místo hovoru (obrázek 2). Obrázek 2. Obrazové schéma termínu address v telekomunikačním systému Obrazová schémata a propozice jsou jednoduché mentální konstrukty objektivizované pomocí jazykových prostředků. Slouží jako základ složitějších mentálních konstruktů v konceptuálním rámci telekomunikačního systému. Tato složitá struktura vědění v anglickém terminologickém systému telekomunikací odráží způsob přijímání a přenosu informací, včetně fyzické, kanálové, souborové, transportní a dalších úrovní. Struktura rámce zahrnuje všech 11 konceptuálních tříd pojmenování (Orel 2005: 213–219) a může mít dvě varianty rámce v závislosti na strukturách vědění v mysli tvůrce telekomunikačních technologií nebo jejich zákazníka. Terminologija | 2019 | 26 6 1 Analýza jazyka moderní terminologie a telekomunikační oblasti potvrdila, že hlavním cílem terminologického výzkumu v kognitivně-komunikativní terminologii je zaměřit se na proměnlivost konceptuálních struktur termínů v diskurzu, dále specifikovanou v konstrukci jazyků odborného zaměření (LSP) a terminologických systémů. Tato analýza vychází z antropocentrického přístupu k porozumění odbornému diskurzu a odpovídajícímu terminologickému systému. Vedle jazykové analýzy zahrnuje také popis struktur vědění. Začíná znázorněním kategorizačního potenciálu všech terminologických jednotek náležejících k určitým úrovním domén vědění, propozice jako součásti kognitivně-onomaziologického modelování, která dostatečně odkazuje ke konceptuálním entitám v nominálních komplexech; někdy se podle potřeby využívají obrazová schémata a analýza založená na konceptuální metafoře a metonymii. Konstrukce vztahů mezi určitými doménami ve zkoumaných oborech končí vytvořením rámce, který rozpracovává schematické substruktury organizace jazyků odborného zaměření (LSP) v rámci lidské profesní činnosti. Metodologické principy a postupy se staly předmětem kognitivního a komunikativního výzkumu také v dalších pracích věnovaných terminologickým oblastem angličtiny. 4. KOGNITIVNÍ VÝZKUM V PRÁVNÍM DISKURZU A PSYCHIATRII Jedním z nejzajímavějších druhů odborného diskurzu je právní diskurz. Zde se zabýváme některými zvláštnostmi tvorby termínů v právním diskurzu na základě odborné soudní komunikace u Nejvyššího soudu USA (2011–2018) (Manerko 2018; 2019; Vorobjova 2018). Naše chápání právního soudního diskurzu souvisí také s významem odborných a obecných znalostí, které se uplatňují při zprostředkování mezi účastníky rozhovoru, jejichž profesní a jazykovou činnost ovlivňují osobní, sociokulturní a pragmatické faktory, jakož i protichůdné zájmy a role v soudní komunikaci. Právní diskurz zahrnuje jazykové struktury odborného práva i každodenní typy znalostí v profesně orientovaném obrazu světa. Profesní projev představuje již existující ustálené termíny a jejich sémantiku v terminologickém systému práva. Naše analýza začala jazykovými informacemi obsaženými v ústních argumentech a protiargumentech v soudních řízeních u Nejvyššího soudu 62 Larissa Manerko Knowledge Structures and Ways of Their Description in Cognitive Terminology Research USA. Získáváme údaje o konfliktu mezi dvěma skupinami lidí (viníky na jedné straně a oběťmi na straně druhé) a o příčině konfliktní situace. Při analýze existujícího konfliktu v reálné UDÁLOSTI jsme věnovali pozornost zájmům těchto lidí a záležitosti vymezené mimojazykovou situací a okolnostmi UDÁLOSTI (viz obrázek 3). Z textů ústních argumentů se pak dozvídáme o právním konfliktu a vysvětlujeme sociální role a hodnoty účastníků, které někdy neúmyslně způsobují újmu jiným subjektům práva. Je koncepčně ztvárněn jako PROCES. U soudu je zvýrazněna role porušovatelů zákona a obětí, kteří se stávají právními osobami či subjekty – buď navrhovateli, nebo odpůrci, zatímco obžalovaní, právní zástupci, svědci, znalci a soudci různých stupňů soudců přispívají k občanskoprávnímu řízení, které soustavně směřuje k VÝSLEDKU zachycenému v soudním rozhodnutí v každé věci. Obrázek 3. Konfliktní UDÁLOST v reálném životě a v právním řízení jako PROCES Terminologija | 2019 | 26 6 3 Jména účastníků jsou uspořádána do pojmových kategorií vyjádřených odvozenými jednotkami domácího nebo přejatého (francouzského) původu. Stávají se pojmovou oporou znalostních struktur zahrnutých do složitějších kognitivních mechanismů právního diskurzu. Pojmový model konfliktní události určují vztahy mezi účastníky UDÁLOSTI a PROCESU a jejich funkce, které se projevují v komunikačních blocích analýzy konfliktu. Popis funkcí odpovídajících účastníkům soudního diskurzu vychází z vazeb na pojmové kategorie PROSTORU, ČASU a HMOTY, odkazující ke společnému světonázoru, a na kategorie vymezené PRÁVEM, druhy TRESTNÉ ČINNOSTI, ÚJMOU a DŮKAZY. Způsob pojmového uchopení termínů a vztahů mezi nimi se zřetelně projevuje v pojmovém modelování vědní oblasti, které vychází z lidské zkušenosti a dynamického rámce každé ústní argumentace před Nejvyšším soudem USA. V odborném medicínském diskurzu, zejména v klinické psychiatrii (Voron-Kovalskaya 2016), jazykové jednotky představují kategorii „lidský mozek“, která rovněž náleží k podřazené úrovni kategorizace. Většinu těchto jednotek tvoří víceslovná spojení (mozkový okruh, šedá kůra mozková, Brocova oblast), další jsou slova latinského původu (amygdala, thalamus, atd.). Vedle této kategorie nabývají relativní významnosti i další oblasti znalostí, zahrnující domény lidské zkušenosti od neurofyziologie a genetiky, které profilují funkce nervové soustavy a jejích strukturních jednotek – neuronů – až po pojmy sociální oblasti. V disertaci je ukázáno (Voron-Kovalskaya 2016), že každý obor se rozvíjí s vývojem lidského poznání. Nejdůležitější složky pojmového modelování představují fáze rozvoje nemoci, diagnostika, proměnlivost příznaků, zvláštní rysy remise a relapsu a samozřejmě léčba pacientů. Termíny označující nové oblasti poznání se stávají složitějšími a podrobnějšími. Diskurz klinické psychiatrie je vysoce antropocentrickým druhem komunikace, který je vyjádřen termíny s obraznou sémantikou utvářenou na základě pojmové metafory a metonymie. V právním diskurzu a diskurzu klinické psychiatrie, jakožto druzích odborné komunikace uskutečňované jazykovými osobnostmi, jsou určité terminologické jednotky uspořádány do ústředních pojmových kategorií, na něž se zaměřuje bezprostřední pozornost. Jsou zastoupeny určitými znalostními strukturami 64 Larissa Manerko Knowledge Structures and Ways of Their Description in Cognitive Terminology Research ovlivňují další kategorie v textech. V právním diskurzu, který odhaluje vztahy mezi lidmi ve společnosti, je systém konstruován na základě jmen účastníků a stavu věcí v konkrétním okamžiku, úzce souvisejícího se záležitostmi, zájmy a sociálními rolemi jednotlivců v komunitě, a označuje soubory propojených specifických entit odpovídajících právu a pravidlům chování. V diskurzu klinické psychiatrie poukazuje dominantní konceptuální kategorie na lidský mozek, jehož konceptuální chápání je utvářeno podle jeho charakteristik a funkcí specifikovaných terminologickými jednotkami. Dominantní kategorie obecně zajišťuje uspořádání vztahů mezi kategoriemi, přináší symbolizaci konceptuálního obsahu vyjádřeného nominativními jednotkami v rámci určitých terminologických systémů. ZÁVĚR Kognitivně-komunikativní terminologická věda, jak bylo v tomto článku ukázáno, navazuje na vývoj předchozích etap terminologického výzkumu. Tato etapa však nepředstavuje odklon od formálních typů analýzy, nýbrž nový pohled na cíle, základy, metodologii a výzkumné postupy, ovlivněný interdisciplinárním přístupem. Tento přístup vychází z dynamiky lidského poznání a z jejího uplatnění při reprezentaci kognitivního kontextu utváření terminologického významu, jehož nedílnou součástí jsou mentální procesy komunikujících účastníků specializovaného diskurzu. Zkoumání odborného diskurzu, jazyka pro specifické účely (LSP) a terminologických systémů z této nové perspektivy vychází z kognitivních a komunikačních funkcí, jež se odrážejí v antropocentrickém principu popisu užívání jazyka. Tato perspektiva bere v úvahu utváření lidského poznání na základě jazyka a kognitivních procesů, jimiž účastníci rozhovoru chápou realitu, i funkční mechanismy užívání jazyka podmíněné sociokulturními a dalšími faktory ve specifickém zprostředkování. Odborné diskurzy moderních technologií a telekomunikací odhalují dominantní úlohu kategorií artefaktů odpovídajících konceptuální entitě THING a vytvářejících určitá spojení s kategoriemi SPACE, PROCESS, FEATURE, STATE a dalšími. V právní soudní argumentaci a klinické psychiatrii závisí terminologie na sociálních a pragmatických faktorech, jež ovlivňují komunikaci konkrétní jazykové osobnosti v písemné či ústní interakci. V právním diskurzu převládají jména účastníků, kteří jsou zapojeni Terminologija | 2019 | 26 65 do konkrétních událostí, zatímco v akademických textech z psychiatrie odpovídá hlavní konceptuální oblast charakteristikám lidského mozku, stadiím onemocnění, diagnostice a léčbě. Struktury poznání v konkrétním odborném diskurzu tak mohou osvětlit zvláštnosti lidské pozornosti v určitých oblastech poznání. Utváření struktur poznání se organizuje kolem ústředních konceptuálních kategorií, které jsou obvykle vyjádřeny nominativními jednotkami. Z jazykového hlediska patří k jednoduchým, odvozeným a složeným jednotkám a nominálním spojením, jež poukazují na prohlubování lidské zkušenosti při poznávání vnějšího světa. Nominativní jednotky spojené s běžnou, odbornou a profesní činností náležejí převážně k subkategoriální úrovni analyzovaných kategorií. Konstruktivní potenciál různých typů odborného diskurzu a terminologických systémů se uskutečňuje prostřednictvím rozmanitosti kognitivních metod. Různé formáty poznání, plodně využívané ve výzkumu kognitivní terminologie, odhalují organizaci konceptů založenou na kategorizaci a konceptualizaci v lidské mysli, která se uplatňuje při profesně orientovaném zprostředkování. Patří k nim kognitivně-onomaziologické modelování založené na propozičních strukturách, obrazová schémata, konceptuální metonymie a metafora. Osvětlují průběžnou povahu lidského myšlení, mentální zkušenosti a způsoby tvorby termínů. Kromě toho tyto druhy analýzy pomáhají popsat dynamické procesy terminologického pojmenování prostřednictvím jeho sémantiky a vztahů k dalším jednotkám v profesním diskurzu a přispívají k řešení složitých otázek týkajících se percepčních a konceptuálních zdrojů tvorby termínů a jejich organizace v terminologických systémech. Jednoduché mentální konstrukty jsou zahrnuty do kognitivních rámců domén terminologického systému v odborném diskurzu, které představují spojení mezi běžnými a odbornými typy struktur poznání ovlivněnými jazykovým a mentálním zpracováním. Kognitivně-komunikativní terminologie se snaží nejen popsat terminologické prostředky a jejich zvláštnosti v odborném diskurzu, ale zaměřuje se také na mimolingvistické kontexty, které v dané situaci nabývají značné kognitivní významnosti ve vzájemném „dialogu vědomí“ účastníků rozhovoru (Bakhtin 1996: 159). Zkoumání nominativní sféry v odborné komunikaci do značné míry závisí na utváření terminologické sémantiky uvnitř terminologických systémů, které zpřítomňuje mentální mechanismy odhalené prostřednictvím struktur poznání založených na kateg- 66 Larissa Manerko | Knowledge Structures and Ways of Their Description in Cognitive Terminology Research egorizace a konceptualizace. Analýza materiálu ukazuje určitou míru předvídatelnosti při porozumění kognitivním procesům v globálním kontextu specializovaného diskurzu a terminologických systémů v určité oblasti znalostí. REFERENCES Bakhtin M. 1996: Бахтин М. Проблема речевых жанров. – Собрание сочинений. Т. 5: Работы 1940–1960 гг, Москва: Русские словари, 159–206. Cabré M. T. 1995: On Diversity and Terminology. – Terminology 2(1), 1–16. Cambridge International Dictionary of English 1995: Cambridge: Cambridge Univ. Press. Clancey W. J. 1993: The Knowledge Level Reinterpreted: Modeling Socio-Technical Systems. – Knowledge Acquisition as Modelling. K. M. Ford, J. M. Bradshaw (eds.), New York: John Wiley & Sons, 33–50. Concept – Etymology-on-line Dictionary. Available at: https://www.etymonline.com/word/concept. Dirven R., Vespoor M. (eds.) 1998: Cognitive Exploration of Language and Linguistics, Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins. Engberg J. 2007: Specialised Knowledge as an Evolving Entity: The Case of Concepts from Consumer Credit Law of the EU. – The XVIth European Symposium on Language for Special Purposes (LSP) “Specialised Language in Global Communication”. Book of Abstracts, Hamburg, 34–35. Geeraerts D. 2006: Words and Other Wonders: Papers on Lexical and Semantic Topics, Berlin, New York: Mouton de Gruyter. (Cognitive linguistics research; 33). Gvishiani N. 1986 (2008): Гвишиани Н. Б. Язык научного общения: вопросы методологии, Москва: УРСС. Hirschfeld L. A., Gelman S. A. 1994: Toward a Topography of Mind: An Introduction to Domain Specificity. – Mapping the Mind: Domain Specificity in Cognition and Culture. Ed. by Cambridge University Press, 3–36. Hoffmann L. 1976: Kommunikationsmittel Fachsprache, Berlin: Akademie-Verlag. Jackendoff R. 1996: Languages of the Mind: Essays on Mental Representation, Cambridge, Massachusetts; London, England: A Bradford Book; the MIT Press. Koubriakova H. 1978: Кубрякова Е. С. Части речи в ономасиологическом освещении, Москва: Наука. Koubriakova H. 2004: Кубрякова Е. С. Язык и знание. На пути получения знаний о языке. Части речи с когнитивной точки зрения. Роль языка в познании мира, Москва: Языки славянской культуры. Langacker R. W. 1991: Concept, Image, and Symbol: The Cognitive Basis of Grammar, Berlin, New York: Mouton de Gruyter. Leitchik V. 1983: Лейчик В. М. Особенности терминологии общественных наук и сферы ее использования. – Язык и стиль научного изложения: Лингвометодические исследования, Москва, 70–87. Leitchik V. 1987: Лейчик В. М. Термин и его определение. – Терминоведение и терминография в индоевропейских языках, Владивосток: Изд-во ДВО АН СССР, 135–145. Longman Dictionary of Contemporary English. Available at: https://www.ldoceonline.com/dictionary/airplane. Manerko L. 2000: Манерко Л. А. Язык современной техники: Ядро и периферия, Рязань: Изд-во Рязанского гос. ун-та имени С. А. Есенина. Manerko L. 2014: Concept Understanding in Cognitive Linguistics and Cognitive Terminology Science. – Languages for Special Purposes in a Multilingual, Transcultural World. Proceedings of the 19th European Symposium on Languages for Special Purposes, 8–10 July 2013. G. Budin, V. Lušicky (eds.), Vienna, Austria: University of Vienna, 471–482. Available at: http://lsp2013.univie.ac.at/proceedings. Manerko L. 2016: Towards Understanding of Conceptualisation in Cognitive Terminology. – Lege Artis. Language Yesterday, Today, Tomorrow Vol. 1, issue 2, 129–170. Available at: https://www.degruyter.com/view/j/lart.2016.1.issue-2/lart-2016-0012/lart-2016-0012.xml?format=INT. Manerko L. 2018: Манерко Л. А. Когнитивное терминоведение как отражение антропоцентрического и конструирующего взгляда на терминосистемы и специальный дискурс. – Когнитивные исследования языка. Вып. 34: Cognitio и Communicatio в современном глобальном мире. Материалы VIII международного конгресса по когнитивной лингвистике 10–12 октября 2018 года. Отв. ред. вып. Л. А. Манерко, Москва: МГУ имени М. В. Ломоносова; Неолит, 720–725. Terminologija | 2019 | 26 67 Manerko L. 2019: Knowledge Construal of Term Semantics as the Basis of Terminological System and Special Discourse. – 22nd Conference on Languages for Special Purposes: Mediating Specialised Knowledge: Challenges and Opportunities for LSP Communication, Translation and Research. Book of abstracts, Padova: Padova University, 81–82. Merriam-Webster Dictionary. Available at: https://www.merriam-webster.com/dictionary/airplane. Nazarova T. 1994: Назарова Т. Б. Филология и семиотика: Современный английский язык. Монография, Москва: Высшая школа. Novodranova V. 2000: Новодранова В. Ф. Терминологический взрыв в 90-е годы XX века. – Научно-техническая терминология: научно-технический реферативный сборник, Москва: ВНИИКИ, 1, 4–9. Nuopponen A. 2018: Dimensions of Terminology Work. – Terminologija 25, 6–22. Orel T. 2005: Орёл Т. И. Структура и номинативно-образовательные характеристики английской терминосистемы телекоммуникации. Дис....канд. филол. наук, Москва. Orel T. 2007: Методика описания терминосистем посредством образных схем (на материале английской терминосистемы телекоммуникации). – Когнитивная лингвистика: новые проблемы познания: сборник научных трудов, Москва: Институт языкознания РАН, Рязань: РГУ имени С. А. Есенина, 141–148. Picht H., Draskau J. 1985: Terminology: An Introduction, England: University of Surrey. Philosophical Encyclopedic Dictionary 1983: Философский энциклопедический словарь. А. Я. Горский (ред.), Москва: Сов. Энциклопедия. Доступ через интернет: https://dic.academic.ru/dic.nsf/enc_philosophy/952/Понятие. Rogers M. 2015: Specialised Translation: Shedding the ‘Non-literary’ Tag. Palgrave Macmillan (Palgrave Studies in Translating and Interpreting). The Role of Human Factor in Language 1988: Роль человеческого фактора в языке: язык и картина мира. Отв. ред. Б. А. Серебренников, Москва: Наука. Schizophrenia – Etymology on-line Dictionary. Available at: https://www.etymonline.com/word/schizophrenia. Schubert K. 2011: Specialized Communication Studies: and Expanding Discipline. – Current Trends in LSP Research: Aims and Methods. M. Petersen, J. Engberg (eds.), Bern, Berlin: Peter Lang, 19–58. Temmerman R. 2000: Towards New Ways of Terminology Description: The Sociocognitive Approach, Amsterdam/Philadelphia: John Benjamins Publishing Company. Vinokur G. O. 1939: Винокур Г. О. О некоторых явлениях словообразования в русской технической терминологии. – Труды Московского института истории, философии и литературы: сборник статей по языковедению, Москва, 3–54. Vorobjova M. 2018: Воробьева М. П. Языковые, концептуальные и функциональные характеристики судебных прений верховного суда США как типа судебного дискурса. Дис....канд. филол. наук, Москва. Voron-Kovalskaya V. E. 2016: Ворон-Ковальская В. Е. Языковые особенности описания феномена шизофрении в художественном и специальном англоязычном дискурсе. Дис....кандидата филол. наук, Москва. Sager J. C. 1990: A Practical Course in Terminology Processing, Amsterdam: John Benjamins. Zyablova Olga. 2005: Зяблова О. А. Принципы исследования языка для специальных целей (на примере языка экономики). Дис....доктора филол. наук, Москва. СТРУКТУРЫ ЗНАНИЯ И СПОСОБЫ ИХ ОПИСАНИЯ В ИССЛЕДОВАНИЯХ ПО КОГНИТИВНОМУ ТЕРМИНОВЕДЕНИЮ Р е з ю м е Когнитивное или когнитивно-коммуникативное терминоведение появилось как продолжение предыдущих этапов развития терминоведческой науки, вобрав много ценного из прошлого опыта из смежных дисциплин, таких как философия, логика, теоретическая и прикладная лингвистика, информатика и т.д. На основе логико-философского и структурного подходов стали использоваться различные виды анализа в терминологических исследованиях. В 70-ые годы XX века изучение терминологических единиц начинает связываться с изучением 6 8 Larissa Manerko | Knowledge Structures and Ways of Their Description in Cognitive Terminology Research свойств знака в рамках специальных текстов. Антропоцентрический принцип и внимание к ономасиологическому анализу привели к формированию новых тенденций в исследовании термина, позволившему обратить внимание на когницию и коммуникацию. Когнитивное терминоведение ввело новые цели, основания, методологию и процедуры анализа. Становится очевидным, что термин является важной составляющей когнитивной и функциональной перспективы профессионального дискурса и представления языков для специальных целей и терминологических систем как динамических моделей человеческого сознания. Для цели этого междисциплинарного комплексного подхода внимание отдается терминологическому значению и экстралингвистической информации, оказывающей влияние на процесс коммуникации. Формирование значения в терминологических единицах описывается на основе наиболее важных концептов и когнитивных механизмов, категоризации и концептуализации в протекающем взаимодействии, выражая личностные смыслы в специальном дискурсе. Автор представляет своеобразный отчет об изучении разнообразных видов специального дискурса, в рамках которых изучены терминологические единицы и терминологические системы. В дискурсах современной техники и телекоммуникации, представляющих точные сферы человеческого знания, основную семантическую нагрузку несут номинативные и синтаксические единицы. В дискурсе современной техники мы наблюдаем превалирование терминологических единиц, обозначающих артефакты. Из этих единиц строятся категории: наименования транспортных средств, видов оружия, машинам, инструментам, устройствам, и т.д. Каждый класс единиц организован иерархически в соответствии с пятью уровнями категоризации. В статье представлена категория наименований транспортных средств, в которой большинство номинативных единиц имеют отношение к субкатегориальному уровню. В дискурсе современной техники от 70 до 95 процентов текстового пространства выражено номинативными фразами. Считается, что концепты представляют ментальные операции категоризации и концептуализации, представляя действительность. Концепт ВЕЩЬ, доминирующий в технической сфере, способен описать наименования артефактов. Эта концептуальная сущность характеризуется связями с другими, такими как ПРОСТРАНСТВО, ПРОЦЕСС, СВОЙСТВО, СОСТОЯНИЕ и т.д. Эти сущности используются в пропозициях – основного этапа в когнитивно-ономасиологическом моделировании номинативных словосочетаний. Модель состоит из ономасиологического признака и ономасиологического базиса, последний представлен простым, сложным и составным видами. Ономасиологический базис и ономасиологический признак связаны друг с другом предикативными отношениями. Наиболее частотными и прототипическими в терминологических конструкциях, обозначающих артефакты, являются [THING1 (whole) – composed of – THING2 (part)], [THING – have – QUALITY], [THING – is used for (performing) – FUNCTION (activity)]. Описание концептуальной категории ВЕЩЬ указывает на восприятие объекта человеком на основе абсолютных и относительных свойств, отраженных в словосочетаниях. Terminologija | 2019 | 26 69 В дискурсе телекоммуникации представлены категории ВЕЩЬ, ПРОСТРАНСТВО, ПРОЦЕСС, СВОЙСТВО, СОСТОЯНИЕ, ПРОБЛЕМА в телекоммуникационных системах, ПАРАМЕТР, ИЗМЕРИТЕЛЬНАЯ ЕДИНИЦА и т.д. Пропозиции и образные схемы как простые когнитивные конструкты используются для объяснения особенностей семантики терминологических единиц. В сфере телекоммуникации концептуальные категории, отношения между ними и образные схемы далее организуются в разновидности фреймов, представляющих систему телекоммуникации в сознании создателя компьютерных технологий или ВЕЩЬ ее потребителя. В судебных прениях и дискурсе клинической психиатрии терминология зависит от социальных и прагматических факторов, влияющих на коммуникацию отдельной языковой личности. Данные виды языка для специальных целей становятся более сложным с развитием научного знания и человеческого опыта. В юридической коммуникации в Верховном суде США доминируют наименования участников, которые вовлечены в различные эпизоды событий. В устных прениях в суде конфликт между людьми в реальной жизни описан посредством языковых единиц, указывающих на специальные юридические знания и каждодневные виды знания при отражении обстоятельств СОБЫТИЯ, индивидуальных интересов и причин конфликтной ситуации. Профессионально-ориентированная картина мира представляет юридический конфликт, социальные роли участников, иногда наносящих непредумышленно вред другим субъектам права, в конфликта как СОБЫТИИ. Структуры знания раскрывают то, как рассмотрение дела приводит к РЕЗУЛЬТАТУ, что находит отражение в решении суда по каждому делу. В научных текстах в области психиатрии основной концептуальной сущностью является человеческий мозг и его свойства, стадии болезни, диагностика и лечение. Анализ семантики термина включает обыденные слова с переосмысленным значением в специальном дискурсе. В статье была сделана попытка представить различные типы терминов, функционирующих в дискурсе и соотносимых с разновидностями концептов. Свидетельство о концептуальной сфере человеческого опыта получено на основе различных форматов знания: пропозиций как части когнитивно-ономасиологического моделирования, образных схем, концептуальной метафоры и метонимии, фреймов, представляющих структуру терминологических систем. Они помогают описать концептуализацию терминологических единиц в профессиональном дискурсе и ответить на запутанные вопросы по поводу истоков восприятия и концептуализации при формировании термина в процессе общения и при построении терминологических систем. ŽINIŲ STRUKTŪROS IR JŲ APRAŠYMO BŪDAI KOGNITYVINĖS TERMINOLOGIJOS TYRIMUOSE Santrauka Kognityvinė, arba kognityvinė-komunikacinė, terminologija atsirado kaip ankstesnių terminologijos tyrimų tąsa ir perėmė vertingiausią tarpusavyje susijusių sričių – filosofijos, logikos, teorinės ir taikomosios kalbotyros, informatikos ir kt. – patirtį. Remiantis šiais loginiu-filosofiniu ir struktūriniu pagrindais, terminologijos moksle buvo tai- 70 Larissa Manerko Knowledge Structures and Ways of Their Description in Cognitive Terminology Research koma įvairių rūšių analizė. XX a. aštuntajame dešimtmetyje terminologijos vienetų tyrimai imti sieti su ženklo ypatumais specialiuosiuose tekstuose. Antropocentrinis principas ir dėmesys onomasiologiniams tyrimams lėmė naujus terminijos tyrimų pokrypius, taip atkreiptas dėmesys į pažinimą ir komunikaciją. Kognityvinė terminologija iškėlė naujus tikslus, numatė naujus pagrindus, metodologiją ir procedūras. Tampa akivaizdu, kad terminas yra svarbi profesiniam diskursui būdingo kognityvinio ir funkcinio požiūrio dalis, reikšminga specialios paskirties kalbų ir terminijos sistemų kaip dinaminių žmogiško pažinimo modelių dedamoji. Taikant tokį daugiapusį tarpdalykinį požiūrį, dėmesys sutelkiamas į terminologinę reikšmę ir komunikacijai įtakos turinčią ekstralingvistinę informaciją. Terminologijos vienetų reikšmės aprašomos remiantis svarbiausiais konceptais ir pažinimo mechanizmais, bendraujant taikomu kategorizavimu ir konceptualizavimu, taip perteikiant specialiajame diskurse asmens teikiamą prasmę. Autorė pateikia tam tikrą specialiųjų diskursų, kurių pagrindu nagrinėti terminologiniai vienetai ir terminologinės sistemos, tyrimų ataskaitą. Šiuolaikinių technologijų ir telekomunikacijų diskursuose, atstovaujančiuose tiksliesiems žmogaus pažinimo sritims, pagrindinis semantinis krūvis tenka nominatyviniams ir sintaksiniams vienetams. Šiuolaikinių technologijų diskurse vyrauja terminologijos vienetai, žymintys artefaktus. Vienetai sudaro kategorijas: transporto priemonės, ginklų rūšys, mechanizmai, mašinos, įrankiai, prietaisai ir t. t. Kiekviena terminų klasė yra hierarchinė, apimanti penkis kategorizavimo lygmenis. Straipsnyje aptariama transporto priemonių pavadinimų kategorija ir atskleidžiama, kad dauguma nominatyvinių vienetų sudaro subkategorijas. Šiuolaikinių technologijų diskurse nominatyviniais žodžių junginiais perteikiama nuo 70 iki 95 procentų teksto. Manoma, kad konceptai perteikia mentalinius kategorizavimo ir konceptualizavimo veiksmus, taip jie atspindi tikrovę. Technikos srityje vyraujančią DAIKTO sąvoką galima aprašyti artefaktų pavadinimais. Šis konceptas apibūdinamas pagal ryšius su kitais konceptais, tokiais kaip ERDVĖ, PROCESAS, SAVYBĖ, BŪKLĖ ir kt. Tokie vienetai įtraukiami į teiginius, kurie yra kognityvinio-onomasiologinio nominatyvinių žodžių junginių modeliavimo dalis. Modelius sudaro onomasiologinis požymis ir onomasiologinis pagrindas, pastarajam atstovauja paprasti, sudurtiniai ir sudėtiniai tipai. Onomasiologinis pagrindas ir onomasiologinis požymis susiję predikatiniais ryšiais. Artefaktus žyminčiose terminologinėse konstrukcijose dažniausiai yra prototipiniai [DAIKTAS1 (visuma), sudarytas iš DAIKTAS2 (dalis)], [DAIKTAS turi SAVYBĘ], [DAIKTAS naudojamas (atliekant) FUNKCIJĄ (vykdant veiklą)]. Konceptualiosios DAIKTO kategorijos aprašymas rodo objekto suvokimą per absoliučiąsias ar santykines ypatybes, reiškiamas žodžių junginiais. Telekomunikacijų diskurse ryškėja DAIKTO, ERDVĖS, PROCESO, SAVYBĖS, VALSTYBĖS, telekomunikacijų sistemos PROBLEMŲ, PARAMETRO, MATAVIMO VIENETO ir kt. kategorijos. Terminologijos vienetų semantikos ypatumams paaiškinti naudojami teiginiai ir vaizdinių schemos – paprasti pažintiniai konstruktai. Telekomunikacijų srityje konceptualiosios kategorijos, jų santykiai ir vaizdinių schemos virsta struktūrų įvairove, kuri perteikia telekomunikacijų sistemą kompiuterinių technologijų kūrėjo arba kliento suvokimu. Terminologija | 2019 | 26 71 Teismo ginčuose ir klinikinės psichiatrijos diskurse vartojama terminija priklauso nuo socialinių ir pragmatinių veiksnių, darančių poveikį tam tikro kalbėtojo komunikacijai. Plėtojantis mokslo žinioms ir kaupiantis patirčiai, tokios specialiosios paskirties kalbos tampa vis sudėtingesnės. ĮAV Aukščiausiojo Teismo teisinėje komunikacijoje vyrauja į konkrečius įvykių etapus įtraukiamų dalyvių įvardijimas. Vykstant žodiniams ginčams, tikroviškas žmonių konfliktas aprašomas specialiąsias teisines ir įprastas žinias rodančiomis kalbos priemonėmis, taip atspindimos ĮVYKIO aplinkybės, interesai, priežastys. Profesinio pobūdžio pasaulio matymas, perteikiantis teisinį konfliktą, dalyvių, kitąkart netyčia padarančių žalos kitiems teisės subjektams, socialinius vaidmenis, atsiskleidžia kaip PROCESAS. Žinių struktūromis parodoma, kaip nuo civilinio ieškinio einama prie REZULTATO, kuris kiekvienoje byloje reiškiasi kaip teismo sprendimas. Moksliniuose psichiatrijos tekstuose esminė konceptualioji sritis yra žmogaus smegenys ir jų ypatybės, ligos stadijos, diagnostika ir gydymas. Terminų semantikos analizė apima ir įprastinius žodžius, specialiajame diskurse turinčius kitą reikšmę. Straipsnyje mėginama pateikti skirtingų diskurse funkcionuojančių terminų, atitinkančių sąvokų įvairovę, tipų. Konceptualiosios žmogiškos patirties sferos duomenys yra gauti taikant skirtingo formato žinias: kognityvinio-onomasiologinio modeliavimo sudėtinę dalį, teiginius, vaizdų schemas, konceptualiąsias metaforas ir metonimiją, terminų sistemų struktūrą perteikiančius fremus. Tai leidžia perteikti profesiniame diskurse būdingą konceptualizavimą terminijos vienetais ir atsakyti į sudėtingus klausimus dėl suvokimo ir konceptualizavimo kuriant terminus bei terminų sistemas šaltinių. Gauta 2019-10-02 Larissa Manerko Lomonosov Moscow State University Higher School of Translation and Interpreting Building 51, Leninskiye Gory, GSP-1 119991 Moscow, Russian Federation E-mail [email protected] 72 Larissa Manerko Knowledge Structures and Ways of Their Description in Cognitive Terminology Research