The Metaphor Cycle in a Term-Formation Process

doi.org/10.35321/term27-03 Metaforický cyklus v procesu tvorby termínů LARISA ALEKSEEVA Perm State University, Russia SVETLANA MISHLANOVA Perm State University, Russia HERIBERT PICHT Copenhagen Business School A B S T R A K T V průběhu let bylo publikováno mnoho modelů procesů tvorby a osvojování termínů, které je představují z různých perspektiv. Tento článek nastiňuje výzkum procesu tvorby metaforických termínů (MTFP), vycházející z analýzy modelování odborných znalostí. Popisujeme náš teoretický rámec a navrhujeme čtyřstupňový postup, jehož cílem je integrovat různé perspektivy utváření pojmů a tvorby termínů do jednoho jednotného modelu zahrnujícího tři úrovně. První úroveň souvisí s cyklem konceptualizace, který rozpracoval Lev Vygotsky a podle něhož každý krok v rozvoji znalostí odpovídá určité mentální struktuře. Druhá úroveň navazuje na spirálový model rozvoje znalostí Ikujira Nonaky. Třetí úroveň vychází z výsledků dvou experimentů s osobami osvojujícími si terminologii. Teoretickou diskusi doplňuje pojednání o způsobu chápání a užívání metaforických termínů a jeho specifických rysech. Ukazujeme, jak odborné znalosti pronikají do mysli a jak se rozvíjejí. KLÍČOVÁ SLOVA: proces tvorby termínů, metaforické termíny, model metaforického cyklu, konceptualizace, přenos znalostí A B S T R A K T V průběhu mnoha let bylo publikováno mnoho modelů tvorby termínů a procesů rozpoznávání termínů, které je zkoumají z různých perspektiv. Tento článek pojednává o metaforickém procesu tvorby termínů, který začíná modelováním speciálních znalostí 58 Larisa Alekseeva Svetlana Mishlanova Heribert Picht The Metaphor Cycle in a Term-Formation Process . ceptualization’ (Godin 2015). The term ‘model’ started to be used only in the 1970s (Rogers et al. 1977). Dnes je všeobecně známo, že modely lidem umožňují pochopit vědecké problémy, předvídat je a usnadňují jejich řešení. Za druhé, ve srovnání s mnoha jinými terminologickými procesy představuje modelování tvorby metaforických termínů mimořádnou výzvu. Výzkumníci vytvořili četné modely, aby porozuměli procesu tvorby termínů a zlepšili jej s ohledem na jeho specifické charakteristiky. (Alekseeva, Mishlanova 2019; Gibbs & M. Tendahl 2006; Lakoff 1993; Mishlanova 2002; Steen 2007; Temmerman 2002). Vzniklo z potřeby usnadnit přenos odborných znalostí. Současný pohled na metaforu vychází z toho, že vědci potřebují metaforu jako most mezi starými a novými poznatky, a tím metafora získává hypotetickou povahu. Vědecký obraz světa vzniká tím, že svět „vidíme“ jako určitý obraz. Metafora je tak základem vědeckých teorií a pojmů. Za třetí lze myšlenku „konverze znalostí“ vysledovat ve výzkumech L. Vygotského (Vygotsky 1934; Vygotsky 1980), které jsou považovány za první systematické pokusy o studium vývoje vědeckých pojmů. Zkoumal znalosti jednotlivce jako utváření jeho kognitivní struktury. Z teorie L. Vygotského jsme převzali dva předpoklady: 1) myšlenku, že jazyk je hlavním prostředníkem lidského poznávání, a 2) teorii psychologických procesů založenou na předpokladu, že „složité psychologické procesy“ souvisejí s „vnitřní řečí“ a jejím následným zvnějšněním. Za čtvrté, podle koncepčního pohledu na procesy tvorby znalostí, jak je nastíněn v A Dynamic Theory of Knowledge Creation (Nonaka 1994), se společnost, ve které žijeme, proměnila ve „znalostní společnost“. Poměrně malá pozornost však byla věnována tomu, jak se znalosti vytvářejí a jak lze řídit proces jejich tvorby (Nonaka 1994: 16). S ohledem na tuto skutečnost vytvořil I. Nonaka „spirálový“ model procesu konverze znalostí. Konverzí rozumí, že stávající znalosti lze „převést“ na nové znalosti. Domníváme se, že tato myšlenka je velmi podnětná pro modelování mentálních procesů, se zvláštním důrazem na dynamickou interakci mezi různými způsoby konverze znalostí. Nakonec je otázka modelu cyklu metafory zodpovězena jeho srovnáním s preskriptivními modely termínů. S ohledem na 60 Larisa Alekseeva Svetlana Mishlanova Heribert Picht The Metaphor Cycle in a Term-Formation Process Na základě dynamické povahy terminologizace a konceptu cyklu poznání odhalujeme v MTFP analogický systém kroků. Model cyklu metafory byl vytvořen s cílem řešit různé otázky týkající se MTFP. Výzkum naznačuje, že většinu případů MTFP lze popsat pomocí tohoto modelu. Vypracovaný model přináší vhled do různých úrovní myšlení a konceptualizace. Novým přínosem tohoto článku je aplikace modelu MTFP na terminologické projekty. Naše poznatky v kognitivní terminologické teorii naznačují, že je do značné míry určována tvorbou poznání na různých úrovních. V našem výzkumu se přikláníme k názoru skupiny terminologů, že „v prvních desetiletích terminologického hnutí se nevyvinula soudržná teorie terminologie; terminologické činnosti byly pragmaticky orientované a vyznačovaly se buď výraznou lingvistickou orientací (zejména při jazykovém plánování), nebo převážně profesionálním, nelingvistickým přístupem“ (Antia et al. 2005). Experimentální údaje o sémantice procesu osvojování termínů se dosud objevovaly především v analýzách nemetaforických termínů. V následujícím textu předkládáme nové výsledky zkoumání tohoto procesu prostřednictvím nových experimentů zaměřených na terminologickou inferenci a popisujeme změny v konceptuálních strukturách, k nimž dochází ve všech fázích činnosti profesně se utvářející osobnosti, tj. v procesu metaforické terminologizace. Za tímto účelem jsme navrhli a uskutečnili dva významné experimenty se studenty medicíny, kteří si osvojují nové odborné poznatky. Vycházeli jsme z určitých charakteristik osvojování odborných znalostí a naším cílem bylo tyto charakteristiky prozkoumat se zvláštním důrazem na kompetenci v tvorbě termínů. Odstavec 4 popisuje, jak může cyklický model tvorby termínů objasnit jednotlivé fáze vývoje konceptu. Tvrdíme, že rozvoj poznání souvisí s rozvojem konceptu. Zkoumáme proto přenos odborných znalostí, který je podporován procesem vývoje konceptu. Modelováním procesu metaforické tvorby termínů jako cyklu získáváme zásadní poznatky o výzvách spojených s přiblížením se lidské duševní činnosti. Vezmeme-li v úvahu předpoklad, že se koncepty vyvíjejí, lze dospět k závěru, že podstata jejich vývoje spočívá především v přechodu od jedné struktury zobecnění k jiné. Terminologija | 2020 | 27 61 Hlavní tezí našeho výzkumu je, že termíny jakožto specializované jednotky poznání, verbalizované v jazyce, jsou uzpůsobeny procesu osvojování poznatků i jejich následnému zpracování při předávání znalostí. Tento pohled na termíny zprostředkovává jejich porozumění v rámci komunikace poznání. Výzkumné otázky jsou následující: (1) Jak termíny interagují s kognitivními schopnostmi a způsobilostmi při vyjadřování vlastních myšlenek (konceptů)? (2) Jak cyklus metafory odráží proces tvorby termínů? V naší studii (1) porovnáváme dosavadní pokusy o vysvětlení procesu tvorby metaforického termínu, (2) opíráme se o důkazy z teoretických a empirických studií a (3) vymezujeme čtyři fáze „cyklu metafory“ v procesu tvorby metaforického termínu. 2. NĚKTERÉ TEORETICKÉ PŘÍSTUPY K MODELOVÁNÍ Je známo, že první cyklické modely se používaly ve filozofii a sociologii. Známý francouzský filozof Edgar Morin, zakladatel systémové teorie, vypracoval projekt komplexní sociologie, v jehož centru stojí principy nejistoty, sebeorganizace a dialogu. Prosazoval myšlenku, že kognitivní pohyby chápané v rámci komplexity jsou vždy kruhové a nelineární (Morin 1977). Výchozím bodem modelování je předpoklad, že člověk porozumívá realitě a vysvětluje ji prostřednictvím jazykových výrazů. Každé porozumění se zakládá na užívání určitých pojmů, které vysvětlují, co pozorujeme ve světě. Rozvoj vědění se nám tedy jeví jako rozvoj pojmů. Poznamenáváme, že na počátku XXI. století se v lingvistické metodologii objevilo několik cyklických modelů. P. Carlile chápe rozvoj vědění jako cyklický model neboli cyklus transformace vědění (Carlile 2003). Tento model se opírá o tři pojmy – transformace, uchovávání a vyhledávání. Cyklus transformace vědění začíná fází akumulace. Podle našeho názoru tento model odpovídá obecnému pojetí rozvoje vědění a při použití ve vztahu ke konkrétním procesům vyžaduje určité úsilí a zpřesnění. 62 Larisa Alekseeva Svetlana Mishlanova Heribert Picht The Metaphor Cycle in a Term-Formation Process Základem našeho přístupu jsou: (1) model rozvoje vědění I. Nonaky, (2) teorie rozvoje pojmů L. Vygotského, (3) výsledky našich vlastních experimentů. Tyto základy jsou podnětné z několika důvodů: (1) zabývají se úlohou jazyka ve vyšších psychologických procesech (tj. jazykem jako hlavním prostředníkem lidského poznávání), (2) studium jazykových reprezentací procesu utváření pojmů přispívá k výzkumu mentálního modelování a systémového myšlení, (3) při zohlednění těchto základů lze studiem složité povahy vnitřní řeči lépe proniknout k jejímu pochopení. Náš model metaforického tvoření termínů se zakládá na třech vrstvách. Spodní vrstvou vytvořeného modelu je takzvaný spirálový model I. Nonaky, popsaný v práci I. Nonaky „A Dynamic Theory of Organizational Knowledge Creation“ (1994) (viz obr. 1). Obr. 1. Spirálový model I. Nonaky Terminologija | 2020 | 27 63 Jak vidíme, obr. 1 znázorňuje vznik nových znalostí jako nepřetržitý dialog mezi tacitními a explicitními znalostmi (Nonaka 1994: 15). I. Nonaka popisuje tacitní znalosti jako vysoce osobní, obtížně formalizovatelné a obtížně sdělitelné. Jsou hluboce zakořeněny v jednání a v závazku jednotlivce ke konkrétnímu kontextu. Tacitní znalosti (viz Polanyi 1966) sestávají zčásti z technických dovedností a know-how, které se rozvíjejí během mnoha let praxe. Kognitivní dimenze tacitních znalostí spočívá v jejich složení z mentálních modelů, přesvědčení a perspektiv, jež se obtížně vysvětlují, protože jejich nositelé je považují za samozřejmé. Předpoklad I. Nonaky o tvorbě znalostí mu umožňuje rozlišit čtyři „způsoby“ konverze znalostí: (1) z tacitních znalostí na tacitní znalosti, (2) z explicitních znalostí na explicitní znalosti, (3) z tacitních znalostí na explicitní znalosti a (4) z explicitních znalostí na tacitní znalosti. Střední vrstva souvisí s teorií L. Vygotského o vývoji pojmů (viz obr. 2). Již v první polovině 20th. století přicházel L. Vygotskij s myšlenkami týkajícími se forem mysli. Studoval proces vývoje znalostí. Hlavním tématem teoretického rámce L. Vygotského je zásadní role sociální interakce ve vývoji poznávání. L. Vygotskij se domnívá, že vše se učíme na dvou úrovních: „Každá funkce v kulturním vývoji dítěte se objevuje dvakrát: nejprve na sociální úrovni a později na úrovni individuální; nejprve mezi lidmi (interpsychicky) a poté uvnitř dítěte (intrapsychicky). To platí stejně pro volní pozornost, logickou paměť i utváření pojmů. Všechny vyšší funkce vznikají jako skutečné vztahy mezi jednotlivci“ (Vygotsky 1987: 57). Studoval tedy vývoj znalostí na základě vývoje pojmu. Podle jeho názoru není pojem prostým souhrnem asociačních vztahů, nýbrž složitým myšlenkovým procesem, během něhož myšlení ve svém vnitřním vývoji dospívá na vyšší úroveň, čímž vzniká možnost, aby se v mysli zrodil pojem. Nedílným faktorem systémové organizace složitých psychologických procesů je zapojení určitých pojmových forem (synkret, komplex, předpojem a pojem). Podle jeho hlavních tvrzení, 64 Larisa Alekseeva Svetlana Mishlanova Heribert Picht The Metaphor Cycle in a Term-Formation Process role těchto pojmových forem spočívá ve zprostředkování znalostí, které je univerzální pro všechny typy znalostí (Vygotsky 1934: 239). Jak uvádí L. Vygotskij, pojmy na jakékoli úrovni svého vývoje jsou z psychologického hlediska akty vzniku. Vezmeme-li v úvahu tvrzení, že se pojmy vyvíjejí, lze dospět k závěru, že podstata jejich vývoje spočívá především v přechodu od jedné struktury zobecnění k jiné (Vygotsky 1934: 164–165). Podle L. Vygotského se vědecký pojem rodí nikoli bezprostředním setkáním s věcmi, nýbrž zprostředkovaným vztahem k objektu (Vygotsky 1934: 218). První fáze procesu vývoje pojmu se vyznačuje vytvářením synkretických obrazů neboli synkretů, které představují první formy myšlení odrážející nejobecnější a nejméně diferencovaný způsob, jakým se člověk setkává s novými objekty. Jsou spojeny s konkrétními objekty, které se vybavují v paměti jako výsledek předchozího vnímání nebo informací o životě. Druhá fáze představuje pokročilejší krok ve vývoji pojmu a vyznačuje se vytvářením složitějších mentálních jednotek nazývaných komplexy. Fáze komplexů znamená, že člověk shromažďuje neboli sdružuje synkretické obrazy vytvořené v předchozí fázi do skupiny podle jejich společných kvalit a vlastností. Komplex je první strukturovaný mentální obraz založený na empirické podobnosti jednotlivých objektů. Vlastnosti těchto objektů se zobecňují a jsou zastoupeny v jednotném obrazu. Komplexy jsou tedy abstraktnější a obecnější než synkrety. Předpojmy a pojmy jsou založeny na různých typech logických vazeb či vztahů mezi objekty. Pojem je založen na jednotných vazbách. V pojmu je každý objekt zahrnut do zobecnění na stejném základě jako všechny ostatní objekty. Každý prvek je spojen s celkem a jeho prostřednictvím i se všemi ostatními prvky. Přechod od předpojmů k pojmům se uskutečňuje pomocí ještě obecnějších typů abstrakce ve srovnání s předchozími fázemi vývoje pojmu. Je tedy zřejmé, že vývoj znalostí souvisí s vývojem pojmu. Jak můžeme v tomto modelu pozorovat, cykly vývoje pojmu souvisejí s fázemi mentální činnosti – synkretem, komplexem, předpojmem a pojmem –, které představují proces abstrakce. Terminologija | 2020 | 27 65 Obr. 2. Model vývoje pojmu L. Vygotského Tento proces, označovaný jako cyklus konceptualizace, nazval L. Vygotskij „živým poznáním“; jeho výsledkem je lokalizace pojmu v určitém systému vztahů (Vygotsky 1934: 166). Zavedením tohoto termínu autor míní, že pojmy nevznikají samy od sebe, nýbrž jsou vytvářeny jako výsledek velkého napětí a činnosti lidského myšlení. Navrhuje tedy, že „myšlení prochází branami vědeckých pojmů“ (Vygotsky 1934: 193–194). Tento pohyb lze interpretovat jako určitý druh přenosu poznání. Z obr. 2 vyplývá, že první dvě fáze souvisejí s vnitřním vývojem při vzniku vědeckých pojmů. L. Vygotskij rozlišoval mezi „vnitřní řečí“ (internalizovanou sociální řečí), zahrnující „egocentrickou (soukromou) řeč“ (tedy řeč k sobě samému), a „vnější (sociální) řečí“ (tedy řečí používanou v sociálních interakcích). Je důležité poznamenat, že probíhá proces „internalizace“, při němž se první forma (vnější neboli sociální řeč) proměňuje ve druhou (egocentrickou neboli soukromou řeč) a nakonec ve třetí (vnitřní řeč). 66 Larisa Alekseeva Svetlana Mishlanova Heribert Picht The Metaphor Cycle in a Term-Formation Process Soukromá řeč ve skutečnosti představuje jakousi mezistanici mezi „vnější“ a „vnitřní“ řečí, má však velmi charakteristické vlastnosti. Egocentrická (soukromá) řeč L. Vygotského je proto spojnicí mezi sociální (vnější) řečí a organizovanou vnitřní řečí. Sociální řeč je navíc zjevná, vnější řeč určená druhým (slova, věty) za účelem sociální interakce a komunikace, zatímco vnitřní řeč je řeč subvokalizovaná, směřovaná k sobě samému a přizpůsobená vlastní potřebě. Vidíme tedy, že myšlenka vnitřního a vnějšího přenosu není nová, avšak teprve v posledních letech nabyla na významu. Nejdůležitějším základem modelování jsou naše vlastní zkušenosti. Na základě výsledků experimentů ukážeme, jak probíhá přenos poznání v reálném životě. Představujeme nové experimenty zaměřené na terminologické usuzování. Popisujeme změny konceptuálních struktur ve všech fázích profesní činnosti jednotlivce, tj. proces terminologizace. Ukázali jsme, že vývoj poznání koreluje s vývojem pojmu (viz obr. 3). Obr. 3. Třívrstvý model zprostředkování poznání Terminologija | 2020 | 27 67 horní vrstva modelu je spojena se čtyřmi sektory odpovídajícími čtyřem konceptům: identita, pseudoidentita, metaforická tvorba termínů a definice. Fáze identity je spíše individuální. Každý pracovník se znalostmi jí prochází vlastním způsobem. V této fázi získává pracovník se znalostmi informace z různých zdrojů a většinou je reflektuje a napodobuje. Fáze pseudoidentity je charakterizována prostřednictvím volného asociačního experimentu. Cílem experimentu je proniknout k hlubinné úrovni konceptualizace individuálních znalostí. V tomto experimentu zkoumáme struktury asociačních polí termínu IMMUNITY v různých typech lékařského diskurzu (laickém, praktickém, odborném a vědeckém). Asociační pole definujeme jako uspořádanou množinu reakcí na podnět. Podnětem byl termín IMMUNITY. Jak můžeme vidět, hierarchie konceptů v kognitivní struktuře koreluje s dynamikou utváření konceptů v dějinách imunologie. Fáze metaforické tvorby termínů je spojena s procesem externalizace tacitních znalostí. V této fázi se explicitní znalosti vytvářejí artikulací tacitních znalostí. Jde o proces přechodu od maximálně komprimované vnitřní řeči (řeči pro sebe) k rozvinuté verbalizované řeči. Tento proces je sledován prostřednictvím řízeného experimentu. V tomto experimentu jsme respondenty požádali, aby ve vlastních větách použili termín IMMUNITY. Fáze definice se týká druhé části řízeného experimentu, v níž byli respondenti požádáni, aby podali definice termínu IMMUNITY. Provedli jsme konceptuální analýzu jejich definic. Abychom si udělali jasnou představu o fungování našeho modelu, znázorňujeme jej ilustračním schématem (viz Fig. 4). Uvědomujeme si, že popsané základy nejsou jediné. Všímáme si také několika dalších autorů, například Petera Kastberga a jeho práce „Knowledge Communication Formative Ideas and Research Impetus“ z roku 2009, v níž rozlišuje tři perspektivy – konstrukci, reprezentaci a komunikaci znalostí – a předkládá myšlenku, že tyto perspektivy zřejmě mohou zahrnovat jakýsi prototypický životní cyklus znalostí. Dále také Ritu Temmermanovou, která tvrdí, že lidé objektivní svět nejen vnímají, ale mají také schopnost vytvářet v mysli kategorie (Temmerman 2000). 68 Larisa Alekseeva Svetlana Mishlanova Heribert Picht The Metaphor Cycle in a Term-Formation Process Fig. 4. Ilustrační schéma cyklu metaforické tvorby termínů 3. METODOLOGIE MENTÁLNÍHO MODELOVÁNÍ Cílem této části je poskytnout metodologické základy mentálního modelování. Popíšeme zde fáze terminologizace, jejichž prostřednictvím terminologie získává identitu při zprostředkování znalostí a vytváří svou znalostní bázi. Terminologické činnosti zahrnují tvorbu termínů, sdílení, porozumění a aplikaci. Terminologizace se skládá ze základních mentálních jednotek, které budeme označovat jako koncepty. Proto jsme vytvořili model, který na jedné straně zachycuje proces terminologizace a na druhé straně proces rozvoje odborných znalostí. Abychom si o těchto procesech udělali jasnou představu, potřebujeme úspěšně rekonstruovat jejich vhledy. Není však tak jednoduché určit životní cyklus konceptu, protože jej určují společenské změny, nikoli nutně vědecké poznávání a výzkum. Měli bychom odpovědět na otázku, kdy životní cyklus začíná a kdy končí (Picht 2013: 37–47). Terminologija | 2020 | 27 69 V našem výzkumu se snažíme modelovat rozvoj odborných znalostí, tj. zjistit, jak jsou získávány, využívány a reprezentovány. Na druhou stranu je cílem modelování objasnit proces utváření termínů. Rádi bychom zdůraznili jeden důležitý návrh. Termín životní cyklus neoznačuje dobu existence termínu ani časové období, během něhož je kterýkoli termín považován za platný a správný, nýbrž spíše model jeho utváření. Životní cyklus je tedy název modelu utváření termínů. Vyjadřuje vztahy zprostředkování mezi čtyřmi fázemi vývoje termínu. Abychom zdůraznili pojem životního cyklu, rozlišili jsme lineární a cyklické modely (viz tabulka 1). Tabulka 1. Rozlišení lineárních a cyklických modelů Na cestě závislá (lineární) povaha utváření termínůUtváření termínů jako cyklusZávislost na jazyceZávislost na myšleníStanovuje hranice znalostí napříč oboryHranice bez oborových omezeníMnožství a/nebo typ specializace či rozdílů mezi zdroji znalostíZohledňují se všechny typy znalostí (naivní, praktické, odborné a vědecké)Model „push vyvolaný objevem“Model „pull vyvolaný poptávkou (potřebou)“Model utváření termínůModel tvorby znalostí Navrhujeme a vyhodnocujeme čtyřfázový postup zprostředkování znalostí, jehož záměrem je začlenit různé pohledy na utváření pojmů a produkci termínů do jednoho konsenzuálního modelu. 4. FÁZE A VÝSLEDKY VÝZKUMU Složitost a polyparadigmatický metodologický princip analýzy zahrnují řadu přípravných úkolů. Začali jsme výběrem vhodného metaforického termínu k dalšímu zkoumání a zvolili jsme IMUNITU, základní termín imunologie, rychle se rozvíjející vědy. Analýza rozsáhlé literatury a slovníků (Drössler 1988; DRW 1856; DST 1953; NLU 1948; Wasserman 1910; WM 1956) nám umožnila studovat rysy vzniku a vývoje jednoho z klíčových termínů imunologie. V době, kdy tento termín vznikl, již 70 Larisa Alekseeva Svetlana Mishlanova Heribert Picht The Metaphor Cycle in a Term-Formation Process prodělaly řadu změn, které podle našeho názoru způsobily originalitu utváření termínu. Studium dějin vývoje imunologie nám zabralo mnoho času. Výsledkem bylo sestavení a zdůvodnění periodizace vědy a odhalení pojmů utvářených v určitých obdobích dějin imunologie. Zjistili jsme, že první předvědecké představy o imunitě souvisely s pojmem ochrany zdraví / života během epidemií ve starověkém Řecku v 5.–4. století př. n. l. Začátek první vědecké etapy vývoje imunologie souvisel s vytvořením první vědecky podložené teorie imunity, podle níž byla imunita definována jako necitlivost vůči infekčním nemocem. Zakladatelem této teorie byl francouzský vědec L. Pasteur (1881). Před experimenty jsme vycházeli z kognitivní struktury pojmu IMMUNITY. Jak jsme zjistili, původní etymologický význam tohoto pojmu pochází z odvozeného latinského slova «IM-MUNIS» z kolokace „in + munia“, kde „IM“ znamená zápor a „MUNIA“ znamená „povinnosti, úřední záležitosti, zaměstnání“: „IMMUNITY (from Lat. immunis, not subject to a munus or public service), a general term for exemption from liability, principally used in the legal sense discussed below, but also in recent times in pathology (for which see Bacteriology” (EB 339). „IM-MŪNIS“ tedy znamenalo „osvobozený od povinností a zaměstnání, výsada“ (ChED 458; viz také: DRW 428). K dalšímu vývoji termínu IMMUNITY došlo za feudalismu, kdy získal význam „osvobozený od státních daní, feudální imunita“. Další etapa vývoje termínu IMMUNITY souvisela s hromaděním přírodovědeckých poznatků. Tento proces vedl k biologickému významu slova IMMUNITY, který byl poprvé zaznamenán ve francouzském encyklopedickém slovníku: „IMMUNITE n.f. (1866) Biol. Etat d’un organisme qui resiste, sans manifestations pathologiques, a une infection a laquelle un autre organisme, reagit par une evolution morbide“ (DLFr1 936). Další významná událost souvisela s objevem způsobu ochrany před neštovicemi britským lékařem Edwardem Jennerem v roce 1896. Další proces terminologizace pojmu IMMUNITY souvisel se specializací jeho významů v důsledku vydání slavného článku Louise Pasteura v The British Medical Journal v roce 1881. V tomto článku získal termín IMMUNITY význam odolný vůči infekčním nemocem. Tento význam dal vzniknout novému termínu: „IMMUNITE. 1. Droit fixe accordé à tout un corps, à tout Terminologija | 2020 | 27 71 městu, který je osvobozuje od daní, poplatků, povinností atd. <...> 2. <...> Feudální termín. Výsada, na jejímž základě žádný královský soudce nesměl vstoupit na církevní panství a vykonávat zde jakýkoli úřední úkon. 3. Lékařský termín. Ochrana před nemocí, nepodléhání nemoci. Vakcinace ve většině případů zajišťuje imunitu proti neštovicím“ (DLFr² 24). Výsledkem bylo, že jsme vytvořili hierarchii pojmů odrážející dějiny vývoje termínu IMMUNITY. Dějiny IMMUNOLOGY rozlišují 3 období a 3 základní metafory: 1) IMMUNOLOGY byla chápána jako necitlivost organismu vůči infekčním nemocem a metaforou byla „válka proti mikrobům“ (Louis Pasteur), 2) aktivní účast makroorganismů na vytváření imunity (Ilja Mečnikov); IMMUNITY byla považována za způsob ochrany organismu před vším geneticky cizorodým, nešlo pouze o válku proti mikrobům, ale také o rozpoznávání a ničení „zrádcovských buněk“, tj. buněk, v nichž došlo k mutaci alespoň jednoho genu, 3) IMMUNITY byla chápána jako regulace interakce „přátelských“ a „cizích“ makromolekul neboli antigenů; metaforou proto byla dobře fungující kolektiv, spolupráce. Na základě zjištěné hierarchie kognitivní konceptuální struktury jsme určili hlavní charakteristiky pojmu IMMUNITY: – Zdraví, – Nemoc, – Očkování, – Vlastnost organismu, – Faktory imunity, – Ochrana, – Interakce. Je třeba zdůraznit, že v různých obdobích vývoje imunologie byly pojmy spojené s IMMUNITY utvářeny s různými významy. První tři pojmy se vztahují k předvědeckému období vývoje imunologie. Poslední čtyři pojmy vznikly během rozvoje vědy o imunologii. Tento článek přináší zprávu o empirické studii zaměřené na osvojování kompetence tvořit termíny studenty. Konkrétně zkoumá, jak studenti tuto kompetenci vnímají. Jeho cílem je určit problémy, s nimiž se mohou během procesu učení setkat jako uživatelé terminologie. 72 Larisa Alekseeva Svetlana Mishlanova Heribert Picht The Metaphor Cycle in a Term-Formation Process Hlavním úkolem našeho experimentu je zkoumat proces terminologizace metafory sledováním etap utváření terminologické kompetence ve všech typech diskurzu prostřednictvím analýzy reakcí na podnět IMMUNITY. Pozorované etapy cyklu tvoření metaforických termínů jsou zřetelně patrné v průběhu psycholingvistického experimentu (experimentu volných asociací) (viz tabulka 2). Za tímto účelem jsme vytvořili několik skupin informantů, jejichž odborná kompetence odpovídala vědeckému, profesnímu, praktickému a laickému (kontrolní skupina) typu lékařských znalostí. První skupinu tvořili studenti VI. ročníku Permské lékařské akademie (50 studentů), studenti V. ročníku (39 studentů), studenti III.–IV. ročníku (39 studentů), studenti II. ročníku (43 studentů) a studenti I. ročníku (52 studentů). Druhou skupinu tvořili lékaři (23 osob) a zdravotní sestry (53 osob). Třetí skupinu tvořili učitelé základních a středních škol a pacienti lékařských klinik (130 osob). Poslední skupinu tvořili studenti I.–II. ročníku Permské polytechnické univerzity (44 studentů). Celkový počet respondentů experimentu volných asociací tedy činil 534 osob. Experiment byl proveden metodou analýzy asociačních polí (AF) termínu IMMUNITY na různých úrovních znalostí – vědeckých, profesních, praktických a laických. Tabulka 2. Údaje experimentu TYPY ZNALOSTÍ RESPONDENTI EXPERIMENT VOLNÝCH ASOCIACÍ DE Vědecké Studenti medicíny VI. ročník V. ročník III.–IV. ročník II. ročník I. ročník 50 39 36 43 52 Profesní Lékaři Zdravotní sestry 23 53 Praktické Pacienti 194 Laické Studenti Polytechnické univerzity 44 Celkem 534 344 Terminologija | 2020 | 27 73 Byli požádáni, aby uvedli své odpovědi na hlavní termín imunologie – IMMUNITY (volný asociační experiment, FAE). Asociativní pole definujeme jako uspořádanou množinu reakcí na podnět. Podnětem byl termín IMMUNITY. Šlo o úkol spojený s fází pseudo-identity. Cílem experimentu je proniknout k hlubší úrovni konceptualizace individuálních znalostí. Výsledkem FAE bylo vytvoření určité matice. V tomto experimentu jsme zkoumali struktury asociativních polí termínu IMMUNITY v různých typech lékařského diskurzu (naivním, praktickém, odborném a vědeckém). Výsledky FAE zachycují největší zastoupení konceptů z vědeckého období vývoje imunologie ve vědeckém diskurzu: ochrana, faktory imunity a organismus. A největší zastoupení konceptů z předvědeckého období vývoje imunologie v naivním diskurzu: zdraví a nemoc. Druhý experiment (cílený experiment, DE) souvisel s třetí fází našeho modelu – procesem metaforické term-formation. Ve druhém experimentu jsme respondenty požádali, aby použili termín IMMUNITY ve vlastních větách. Zkoumali jsme dynamiku konceptuálních struktur. Tento experiment se zabýval externalizací (artikulací) tacitních znalostí. Jde o proces přechodu od maximálně komprimované vnitřní řeči (řeči pro sebe) k rozvinuté verbalizované řeči. Jak jsme zjistili, aktivuje se pouze 5 konceptů (ze 7) – interakce z vědeckého období a vakcinace z předvědeckého období jsou opomenuty. Jsou zastoupeny tři koncepty vědeckého období (ochrana, faktory imunity a organismus) a aktivují se pouze 2 koncepty předvědeckého období (nemoc a zdraví). Většina reakcí souvisí s konceptem organismus (55%). Převahu konceptu organismus lze vysvětlit tendencí respondenta spojovat své znalosti s vlastní osobní zkušeností a zdůrazňovat sebe sama. Vidíme tedy, že většina reakcí souvisí s koncepty vědeckého období. Můžeme dojít k závěru, že terminologická kompetence studentů je utvářena a hodnocena na dobré úrovni. Úkol studentů ve čtvrté fázi souvisel s druhou částí cíleného experimentu, v níž byli respondenti požádáni, aby uvedli definice termínu IMMUNITY (viz tabulka 3). Provedli jsme konceptuální analýzu jejich definic. Vycházíme z předpokladu, že definice 74 Larisa Alekseeva Svetlana Mishlanova Heribert Picht The Metaphor Cycle in a Term-Formation Process se skládá ze tří složek: integrující složky označující nadřazený pojem, rozlišující druhové složky a fakultativního konkretizujícího prvku. Uvažujme příklad: „Imunita je schopnost organismu bránit se / cizorodým agens / prostřednictvím tvorby protilátek“. Je zřejmé, že integrující složka vysvětluje koncept DEFENSE. Nejvyšší úroveň modelu terminologické kompetence je zaměřena na reflexivní činnost, která odhaluje znalost hlavních zákonitostí profesní a transprofesní činnosti i schopnost pracovat vědomě a autonomně. Zjistili jsme, že respondenti chápou konceptuální strukturu termínu IMMUNITY převážně v rámci vědecké sféry poznání. Termín IMMUNITY chápou jako ochranu (40,3%), jako nutnost očkování (36%) a jako funkci organismu (21,3%). Toto chápání termínu IMMUNITY odpovídá čistě vědeckým interpretacím tohoto konceptu v rámci logiky jeho historického vývoje. Tabulka 3. Tvorba definic (DE) TYP ZNALOSTÍ | OCHRANA | FAKTORY IMUNITY | ORGANISMUS | VAKCINACE | NEMOC | ZDRAVÍ | Vědecké | 40.3 | 17.2 | 21.3 | 36 | 9.1 | 8.1 | VI. ročník | 44 | 20 | 18 | 0 | 8 | 10 | V. ročník | 41.0 | 20.5 | 20.5 | 10.2 | 5.5 | 2.6 | III.–IV. ročník | 41.7 | 22.2 | 25.0 | 0 | 8.3 | 2.8 | II. ročník | 44.2 | 18.6 | 14.0 | 4.7 | 7.0 | 11.62 | I. ročník | 32.1 | 9.4 | 28.3 | 3.8 | 13.2 | 11.3 | Odborné | 26.7 | 12.0 | 37.3 | 3 | 10.7 | 12.0 | Lékaři | 30.4 | 21.7 | 30.4 | 4.3 | 8.6 | 4.3 | Zdravotní sestry | 25.0 | 7.7 | 40.4 | 0 | 11.5 | 154 | Praktické | 16.0 | 1.6 | 36.6 | 3.2 | 6.4 | 12.9 | Učitelé | 28.1 | 1.6 | 42.2 | 3.2 | 6.4 | 14.1 | Pacienti | 10.0 | 1.5 | 33.8 | 3.1 | 13.8 | 12.3 | Naivní | 15.9 | 2.3 | 18.2 | 11.4 | 18.2 | 25.6 | Studenti PSPU | 15.9 | 2.3 | 18.2 | 11.4 | 18.2 | 25.6 Terminologija | 2020 | 27 75 Je známo, že pojem Protection je z hlediska dějin vývoje termínu IMMUNITY nejnovější. Zjistili jsme, že odpovědi reprezentující tento pojem jsou nejtypičtější a tvoří 27,5%. Tento pojem je zastoupen ve všech typech diskurzu. Nejvíce odpovědí spojených s tímto pojmem se vyskytuje ve vědeckém diskurzu a nejméně v naivním diskurzu (40,3%, respektive 15,9%). Nejčastější odpovědi spojené s pojmem Protection jsou: ochrana, ochrana organismu, ochranný systém těla. Pojem Organism je rovněž jedním z nejčastějších ve všech typech diskurzu (28,8%). Jeho četnost lze vysvětlit tím, že téměř ve všech lexikografických zdrojích přímo odhaluje význam termínu IMMUNITY. Tato skutečnost podobně vysvětluje četnost pojmu Organism v praktickém (36,6%) a odborném (37,3%) diskurzu a jeho nejnižší míru výskytu v naivním diskurzu (18,2%). Nejtypičtější odpovědi reprezentující tento pojem jsou: organismus, nevnímavost, specifický, mocný, slabý. Zjistili jsme, že ve studentských definicích se používají pouze 3 pojmy. Všechny pocházejí z vědeckého období vývoje immunology. Většina reakcí souvisí s pojmem Protection (73%). Výsledky této části experimentu nám umožňují pozorovat charakter víceméně stereotypních situací. Ačkoli se základní současná literatura o imunologii věnuje především faktorům imunity, tento pojem není ve slovnících, zejména v tezaurech, zastoupen úplně. Obsah odpovědí, které jsou s tímto pojmem spojeny, však činí 13,9%. Z hlediska platnosti jde o třetí pojem. Nejvyšší zastoupení pojmu Organism je ve vědeckém diskurzu (17,2%). Poměrně častý je také v odborném diskurzu (12%). Nejnižší zastoupení pojmu Factors of immunity se vyskytuje v praktickém (1,6%) a naivním (2,3%) diskurzu. Nejtypičtější odpovědi spojené s tímto pojmem jsou: buňka, lymfocyty, makrofág, imunoglobulin, protilátky a krev. Při charakteristice pojmů z předvědecké fáze vývoje poukazujeme na maximální četnost těchto tří předvědeckých pojmů v naivním diskurzu; nejčastějším z nich je starobylý pojem Health (25,6%), následuje pojem Disease (18,2%) a Vaccination 76 Larisa Alekseeva Svetlana Mishlanova Heribert Picht The Metaphor Cycle in a Term-Formation Process (11,4%). Ze všech předvědeckých pojmů převládají pojmy Health a Disease (10,9% a 10,2%), zatímco nejméně častý je pojem Vaccination (4,2%). Pozorovali jsme, že pojem Disease je častější ve vědeckém diskurzu, zatímco pojem Health je častější v odborném a naivním diskurzu. Nejtypičtější odpovědi reprezentující pojem Health jsou: zdraví, zdravý a uzdravení. Nejtypičtější odpovědi reprezentující pojem Disease jsou: nemoc, AIDS, chřipka, slabost a deficit. Největší rozmanitost variant reprezentujících tento pojem se objevuje v praktickém diskurzu, kde kromě již uvedených odpovědí zaznamenáváme také: nemoc, bolest, infekce, po kousnutí klíštětem, alergie a alergie na antibiotika, léky a pilulky. Zjistili jsme také, že ve všech typech diskurzu, v nichž se aktualizuje pojem Disease, s výjimkou odborného diskurzu, se objevuje odpověď AIDS. Naivní diskurz obsahuje různé varianty tohoto patologického stavu: AIDS, HIV a získaná imunodeficience. Pojem Vaccination se vyskytuje ve všech typech diskurzu. Mezi studenty medicíny ve III.–IV. a VI. ročníku a mezi zdravotními sestrami se však v reakci na podnět spojený s termínem IMMUNITY nevyskytly žádné odpovědi. 5. Z Á V Ě R Při modelování životního cyklu terminologie jsme se zaměřili na kognitivní procesy a na to, jak se odborné znalosti dostávají do mysli a jak se rozvíjejí. Naším cílem bylo zkoumat vnější reprezentace konceptualizace, které umožňují nahlédnout do vnitřních konstruktů a procesů. Experimentální analýza ukazuje, že vnější reprezentace mohou poskytnout užitečné informace o tom, jak si studenti konceptualizují termín IMMUNITY. Doufáme, že jsme prokázali účinnost teorie L. Vygotského při studiu procesu tvorby termínů. Jejím uplatněním lze popsat každou fázi modelu „živých znalostí“ a odhalit zvláštnosti lidské konceptualizace. Důležité je také zkoumat přechody znalostí v rámci tohoto cyklu terminologizace. Předkládáme nové experimenty zaměřené na terminologickou inferenci, včetně řízeného experimentu. Popisujeme změny konceptuálních struktur ve všech fázích profesní činnosti jednotlivce, tedy proces terminologizace. Ukázali jsme, že rozvoj znalostí souvisí s rozvojem pojmu. Terminologija | 2020 | 27 77 REFERENCES Alekseeva Larisa, Mishlanova Svetlana 2014: Knowledge Transfer in the Process of translation of Special texts. – Proceedings of SGEM Conference on Anthropology, Archeology, History, Philosophy, 1–10 September 2014, Albena, Bolgaria, 115–122. Alekseeva Larisa, Mishlanova Svetlana 2019: Metaphor from the Derivational Perspective. – Fachsprache Special Issue 41(S1): Metaphor as Means of Knowledge Communication, 3–21. Antia Bassey, Budin Gerhard, Picht Heribert, Rogers Margaret, Schmitz Klaus-Dirk, Wright Sue Ellen 2005: Shaping Translation: A View from Terminology Research. – Meta, 50(4). Available at: https://doi.org/10.7202/019907ar [accessed 2019-09-20]. Björk Bo-Christier 2007: A model of scientific communication as a global distributed information system. – Information Research 12(2). Available at: http://InformationR.net/ir/12-2/paper307.html [accessed 2020-07-20]. Cabré María Teresa 2003: Theories of terminology. – Terminology 9/2, 163–199. Campo Ángela, Cormier Monique C. 2005: The Role of the Communicative Approach in the Development of Terminology. – Meta 50(4). Available at: https://doi.org/10.7202/019913 [accessed 2020-01-07]. Carlile Paul R., Rebentisch Eric S. 2003: Into the black box: The knowledge transformation cycle. – Management Science 49, 1180–1195. Douglas Kathy, Fiel Rachael 2006: Looking for Answers to Mediation’s Neutrality Dilemma in Therapeutic Jurisprudence. – eLaw Journal 13(2), 177– 201. Faber Pamela 2003: Terminological competence and enhanced knowledge acquisition. – Research in Language 1, 95–117. Faber Pamela 2009: The cognitive shift in terminology and specialized translation. Available at: https://www.researchgate.net/publication/43174550 [accessed 2020-05-02]. Gibbs Raymond W., Tendahl Markus 2006: Cognitive effort and effects in metaphor comprehension: Relevance Theory and psycholinguistics. – Mind & Language 21(3), 379–403. Godin Benoît 2006: The Linear Model of Innovation: The Historical Construction of an Analytical Framework. – Science, Technology and Human Values 31(6), 639–67. Godin Benoît 2015: Models of innovation: Why models of innovation are models, or what work is being done in calling them models? – Social Studies of Science 45(4), 570–596. Jeong Allan, Johnson Tristan E., Seel N orbert M., Shute Valerie J., Spector Michael J. 2009: Model-Based Methods for Assessment, Learning, and Instruction: Innovative Educational Technology at Florida State University. – Educational Media and Technology Yearbook, ed. by Michael Orey, Greenwood Publishing Group, 61–79. Kastberg Peter 2010: Knowledge Communication - Formative Ideas and Research Impetus. – Programmatic Perspectives 2(1), 59–71. Kolb David A. 2015: Experimental learning. Experience as the source of learning and development, 2nd edition, Pearson Education, Inc. Lakoff George 1993: The contemporary theory of metaphor. – Metaphor and thought, ed. A. Ortony, Cambridge, UK: Cambridge University Press, 202–251. Liyanage Champika, Elhag Taha, Ballal Tabarak 2009: Effective knowledge transfer in construction – the need for a ‘KNOWLEDGE MEDIATOR’. – 13th Pacific Association of Quantity Surveyors Congress (PAQS 2009): Conference Paper, August 2009. Available at: https://www.researchgate.net/publication/325099453 [accessed 2020-05-02]. Mishlanova Svetlana 2002: Metaphor in medicine, Perm: Perm State University Press. MA – Modern approaches to terminological theories and applications, ed. H. Picht, New York: Peter Lang, 2006. Morin Edgar 1977: La Méthode, Paris, Le Seuil. Myking Johan 2001: Against prescriptivism? The ‘socio-critical’ challenge of terminology. – Terminology Science & Research 12(1–2), 49–64. Nonaka Ikujirō 1994: A Dynamic Theory of Knowledge Creation. – Organization Science 5(1), 14–37. Nonaka Ikujirō, Takeuchi Hirotaka 1995: The knowledge-creating company: How Japanese companies create the dynamics of innovation, New York, NY: Oxford University Press. Picht Heribert 2006: Modern Approaches to Terminological Theories and Applications, ed. H. Picht, Bern: Peter Lang. 78 Larisa Alekseeva Svetlana Mishlanova Heribert Picht The Metaphor Cycle in a Term-Formation Process Picht Heribert 2008: The Object is a Unit of Knowledge. – Simonnaes Ingrid. SYNAPS 21, Festskrift for Magnar Brekke, Bergen: NHH, 91–97. Picht Heribert 2009: The seven pillars of terminology. –Terminologija 16, 8–22. Picht Heribert 2013: Legal concepts – a transdisciplinary mirror of society. – SYNAPS 29, 37–47. Polanyi Michael 1958: Personal Knowledge. Towards a Post Critical Philosophy, London: Routledge. Polanyi Michael 1966: The Tacit Dimension, London: Routledge. Rapp David N. 2005: Mental Models: Theoretical issues for Visualization in Science Education. – MMTV1, 43–60. Rogers Everetti M., Eveland J. D., Klepper Constance A. 1977: The innovation process in public organizations: Some elements of a preliminary model. – Report to the US National Science Foundation, Ann Arbor, MI: Department of Journalism, University of Michigan. Steen Gerard 2007: Finding metaphor in grammar and usage, Amsterdam: John Benjamins BV. Temmerman Rita 1997: Questioning the univocity ideal. The difference between socio-cognitive Terminology and traditional Terminology. – Hermes, Journal of Linguistics 18, 5–90. Temmerman Rita 2000: Towards New Ways of Terminology Description: The Sociocognitive Approach, Amsterdam / Philadelphia: John Benjamins Publishing. Temmerman Rita 2002: Metaphorical Models and the Translation of Scientific Texts. – Linguistica Antverpiensia 1, 211–226. Toft Birthe 2011: Language Efficiency, Term Quality, and the Basic Level of Categorization. – The 18th European Symposium on Languages for Special Purposes (LSP). Special Language and Innovation in Multilingual World: Proceedings, Perma State National Research University, 262–272. Vygotsky Lev S. 1934: Thinking and speech. Available at: https://www.marxists.org/archive/vygotsky/ works/words/ch05.htm [accessed 2020-05-02]. Vygotsky Lev S. 1980: Mind in society: The development of higher psychological processes, Harvard university press. Vygotsky Lev S. 1987: Thinking and speech. – The collected works of L. S. Vygotsky. Problems of general psychology1, New York, London: Plenum Press, 37–285. DICTIONARIES ChED – Chambers’s English Dictionary, London, 1898. DST – Dictionary of scientific terms, New York, 1953. Drössler Karl. Immunologie (Wörterbuch der Biologie), Jena, 1988. DLFr1 – Larousse Pierre. Dictionnaire de la langue Française, Paris, 1992. DLFr2 – Littré Émile. Dictionnaire de la langue Française 3, Paris, 1875. NLU – Nouveau Larousse universel. Dictionnaire encyclopédique en deux volumes 1, Paris, 1948. EB – The Encyclopedia Britannica: A Dictionary of arts, sciences, literature and general information XIV, Cambridge, 1910. DRW – Vollständiges Deutsch–Russisches Wörterbuch, 2 Bde, Riga, 1856. Wasserman August. Hämolysine, Zitotoxine und Präzipitine, Leipzig, 1910. WM – Wörterbuch der Medizin, Berlin, 1956. METAFOROS CIKLAS TERMINŲ DARYBOS PROCESE S a n t r a u k a Per daugelį metų buvo paskelbta daug terminų darybos modelių ir terminų atpažinimo procesų, nagrinėjančių juos iš skirtingų perspektyvų. Atsižvelgiant į pastarųjų metų kognityvinės terminologijos pažangą, galima sukurti metaforinio terminų darybos proceso modelį. Šio straipsnio tikslas – ištirti, kaip būtų galima sukurti šį modelį. Atsižvelgiant į teiginį, kad sąvokos yra kuriamos, svarbu konstatuoti, kad jų kūrimo proceso esmę pirmiausiai sudaro perėjimas iš vienos apibendrinimo struktūros į kitą. Terminologija | 2020 | 27 79 Pirmame straipsnio skyriuje suformuluojami pagrindiniai tyrimo klausimai: (1) kaip terminai sąveikauja su kognityviniais pajėgumais ir gebėjimais išreiškiant savo mintis (sąvokas)?; (2) kaip metaforos ciklas atspindi terminų kūrimo procesą? Antrame skyriuje siūlomos modeliui sukurti reikalingos teorijos: (1) Ikūjiro Nonakos žinių kūrimo modelis; (2) Levo Vygotskio sąvokų kūrimo teorija; (3) mūsų eksperimentų rezultatai. Trečiame skyriuje pristatomas keturių etapų procesas, sujungiantis skirtingas sąvokų kūrimo ir terminų darybos perspektyvas į vieną integruotą trijų lygmenų modelį. Taigi, viena vertus, mūsų modelis atskleidžia terminologizacijos procesą ir, kita vertus, profesinių žinių kūrimo procesą. Pirmasis mūsų modelio lygmuo siejamas su L. Vygotskio pasiūlytu konceptualizacijos ciklu, pagal kurį kiekvienas žinių kūrimo žingsnis koreliuoja su tam tikra mentaline struktūra. Antrasis lygmuo atitinka I. Nonakos spiralinį žinių kūrimo modelį. Trečiasis lygmuo sukurtas dviejų eksperimentų su besimokančiaisiais terminologijos rezultatų pagrindu. Teorinę diskusiją papildo metaforinių terminų suvokimo ir vartojimo ypatybių aptarimas. Parodoma, kaip profesinės žinios patenka į protą ir kaip jos yra kuriamos. Ketvirtas skyrius yra skirtas mūsų eksperimentų etapams ir rezultatams aprašyti. Darome išvadą, kad modeliuodami terminologinio proceso ciklą, daugiausiai dėmesio skyrėme kognityviniams procesams, siekdami paaiškinti, kaip profesinės žinios patenka į protą ir kaip jos yra kuriamos. Straipsnyje teigiame, kad terminai, kaip specialieji kalboje verbalizuojami kognityviniai vienetai, yra pritaikomi žinių gavimo procesui. Gauta 2020-10-05 Larisa Alekseeva [email protected] Svetlana Mishlanova [email protected] Heribert Picht [email protected] 80 Larisa Alekseeva Svetlana Mishlanova Heribert Picht The Metaphor Cycle in a Term-Formation Process