Asmenų pavadinimai rankraštiniame teisės terminų žodyne (1920 m.)

Terminologija / Terminology 2025, Nr. 32, p. 1–21 Turinio nuoroda / Contents link ISSN 2669–2198 (elektroninis / online) OZNAČENÍ OSOB V RUKOPISNÉM SLOVNÍKU PRÁVNÍCH TERMÍNŮ (1920) Označení osob v rukopisném Slovníku právních termínů (1920) ALVYDAS UMBRASAS Lietuvių kalbos institutas El. paštas: alvydas.umbr [email protected] ORCID ID: https://orcid.org/0000-0002-5184-0056 Oblasti vědeckého výzkumu: terminologie, právní terminologie, normování a správa termínů. https://doi.org/10.35321/term32-10 ANOTACE Když Litva v roce 1918 vyhlásila nezávislost, okamžitě vznikla naléhavá potřeba litevské právní terminologie a brzy se začal připravovat první slovník právních termínů. Již v roce 1920 byl připraven rukopisný rusko-litevský návrh slovníčku právních termínů a dalších slov potřebných pro soudy. Jde o zajímavý pramen, který umožňuje poznat výzvy spojené se správou právní terminologie na počátku nezávislosti. Článek se zabývá označeními osob zařazenými do tohoto slovníku, která zahrnují jak právní termíny, tak i další slova. Cílem je zjistit, která označení osob byla v té době považována za aktuální pro jazyk práva, a systematicky je rozebrat – ukázat, jaké kategorie osob jsou ve slovníku pojmenovány. Výzkum odhaluje nejen rozmanitost označení osob, ale také jejich svébytnost. KLÍČOVÁ SLOVA: dějiny terminologie, právní termíny, slovník termínů, rukopis, označení osob. ABSTRAKT When Lithuania declared independence in 1918, there was an immediate need for Lithuanian legal terminology. Soon, work began on the first legal dictionary – in 1920, the manuscript Russian-Lithuanian dictionary, titled Teisės terminų ir kitų reikalingų teismams žodžių žodynėlio projektas (Eng. The Project of the Dictionary of Law Terms and other Words Necessary in Court), was prepared. This is an interesting source that provides insight into the challenges of legal terminology management at the beginning of independence. This article examines terms and other words denoting persons included in this dictionary. The aim is to find out which terms for persons were considered relevant to legal language at the time and to discuss them systematically – to show which categories of persons are named in the dictionary. The study reveals not only the diversity of terms for persons, but also their uniqueness. KLÍČOVÁ SLOVA: dějiny terminologie, právní termíny, slovník termínů, rukopis, označení osob. Copyright © 2025 Alvydas Umbrasas. Vydal Ústav litevského jazyka. Tento článek je otevřeně přístupný a šířený za podmínek licence Creative Commons Attribution, která umožňuje neomezené užívání, šíření a reprodukci v jakémkoli médiu, pokud je uveden původní autor a zdroj. // Vydal Ústav litevského jazyka. Tento článek je otevřeně přístupný a šířený podle podmínek licence Creative Commons Attribution, které umožňují neomezeně používat, šířit a reprodukovat obsah na jakémkoli médiu s uvedením autora a zdroje. Obdrženo: / Obdrženo: 2025-10-07. Přijato: / Přijato: 2025-10-27. 1 ÚVOD Překladové terminologické slovníky se obvykle sestavují k praktickým účelům – aby sloužily jako pomůcka při tvorbě textů z určité oblasti apod. Aktuálnost takových slovníků není neomezená; postupem času se některé termíny mění a v praxi se objevují nové, proto vzniká potřeba slovníky aktualizovat. Z historického hlediska terminologický slovník „zakonzervuje“ terminologii určitého období, a jeho materiál se tak časem stává potenciálním historickým pramenem pro výzkum. Je samozřejmé, že jedno či dvě desetiletí obvykle nestačí k tomu, aby se terminologie výrazně změnila (ačkoli i v nových oborech může během takové doby dojít k mnoha terminologickým změnám), avšak během jednoho století urazí terminologie každého oboru významnou vývojovou cestu a dojde k řadě proměn. Vzhledem k tomu, že litevská tištěná terminografie vznikla teprve na počátku 20. století, můžeme v podstatě hovořit pouze o něco málo více než stoletém společném terminografickém úsilí a dějiny terminografie v mnoha oborech jsou ještě kratší. Právo se mohlo stát oborem, jehož terminologický slovník by vyšel jako jeden z prvních, nestalo se tak však. Možná proto, že kvalitně připravit a vydat oborový terminologický slovník je nesmírně náročný úkol. Vezmeme-li v úvahu, že potřeba oficiální litevské právní terminologie vznikla až po vyhlášení nezávislosti v roce 1918, je vznik prvního oborového slovníku skutečně obtížně splnitelným úkolem. Přesto se o jeho splnění usilovalo a za krátkou dobu se toho podařilo mnoho. Jak známo, již v roce 1919 začalo Ministerstvo spravedlnosti připravovat „slovník právních termínů a slov, které nejvíce potřebují soudci, vyšetřovatelé, notáři atd.“ (DJTŽ: 2), a do podzimu 1920 byl připraven rukopisný projekt o rozsahu 120 stran Projektu slovníčku právních termínů a dalších slov potřebných pro soudy (podrobněji viz: Umbrasas 2010: 15–19; 2011: 109–110). Není známo, že by současníci popsali průběh přípravy a projednávání tohoto slovníku (vzhledem k jeho rozsahu jej lze nazývat slovníkem, nikoli slovníčkem), stejně jako není známo, proč práce nebyla dokončena. Projekt zůstal pouze projektem, skutečnost, že se dochovalo několik jeho tehdejších kopií1, však ukazuje, že byl dostupný určité skupině lidí, kteří jej možná mohli využívat, předkládat k němu návrhy apod. Slovník vznikal v době, kdy ještě neexistovalo mnoho terminografické praxe ani zkušeností s takovou prací, a proto má z dnešního pohledu nedostatky ve své struktuře (podrobněji viz Umbrasas 2011). Jeho největší hodnota však spočívá v obsahu, neboť může ukázat stav právní terminologie před celým stoletím a odhalit dobové představy o tvorbě právní terminologie. Dobové potřeby určily, že slovník je rusko-litevský, neboť bylo třeba překládat do litevštiny ruské právní předpisy, které zůstaly 1 Slovník a související koncepty lze nalézt ve fondu Konstantinase Jablonskise v Oddělení rukopisů Knihovny Wróblewských Litevské akademie věd (pravděpodobně byl právě on sestavovatelem tohoto slovníku nebo jedním z jeho sestavovatelů). Několik kopií, které pravděpodobně patřily Antanasi Kriščiukaitisovi, se nachází také v rodinném archivu jeho vnuka, doc. dr. Vytautase Vaidelise (děkuji jeho manželce dr. Adele Vaideliene a dceři Jūratė Vaidelytė za možnost seznámit se s materiálem). Kopie, která dříve patřila Kaziovi Šalkauskisovi, je v knihovně prof. dr. Vytautase Andriulise (děkuji jeho dceři dr. Alge Andriulytė za možnost slovník využít). Při přípravě tohoto článku byla použita kopie V. Andriulise. 2 platné po vyhlášení nezávislosti. Již v Prozatímním zákoně o litevských soudech a organizaci jejich práce, vyhlášeném v roce 1919, bylo stanoveno, že soudní řízení musí probíhat v litevštině, v tomto jazyce se musí pořizovat protokoly a vyhlašovat rozsudky. To samozřejmě nebylo snadné, neboť právníci získali právnické vzdělání v jiném jazyce než litevštině a ne všichni uměli litevsky vůbec mluvit a psát; advokáti proto někdy požadovali, aby soudní jednání probíhalo v ruštině (Nejvyšší tribunál to v roce 1920 zakázal). Právníci tedy někdy nejprve připravovali texty v ruštině a ty pak byly překládány do litevštiny (viz Deviatnikovaitė 2021: 158, 170 a tam uvedené prameny). V tomto kontextu jsou potřeba Projektu slovníčku právních termínů a dalších slov potřebných pro soudy i jeho urychlená příprava zcela pochopitelné. Struktura slovníku a podoba jeho dvouslovných termínů již byly zkoumány (Umbrasas 2012), tento zajímavý pramen si však nepochybně zaslouží ještě řadu dalších výzkumů z různých hledisek. Termíny označující osoby byly v terminologických výzkumech dlouhou dobu zpravidla opomíjeny. Kazimieras Gaivenis (2002: 31) navrhoval zkoumat názvy odborníků odděleně od terminologie oborů, v nichž tito odborníci působí. Právník teisininkas tedy jako by neměl být řazen mezi právní termíny. Přesto je toto slovo v právním jazyce potřebné. Potvrzuje to i skutečnost, že bylo do Projektu slovníčku právních termínů a dalších slov potřebných pro soudy zařazeno jako ekvivalent výrazů законовѣдъ (262) a юристъ (120). Výzkum dějin terminologie ukazuje, že přinejmenším v minulosti se v právní oblasti hojně užívaly termíny označující osoby (Umbrasas 2005), zatímco obdobné výzkumy současné právní terminologie v zásadě chybějí. Označení osob si tedy zaslouží terminologický výzkum a v poslední době se mu občas věnuje pozornost; například se zkoumají názvy osob v medicíně (Zemlevičiūtė 2020), označení osob uváděná v počítačových slovnících (Umbrasas 2018) či používaná v administrativním jazyce (Pečkuvienė 2014). Častěji se však o označeních osob hovoří ve výzkumech neterminologické povahy, například při zkoumání nářeční slovní zásoby (viz: Gritėnienė 2016; 2018 a literatura uvedená v obou publikacích) nebo při studiu slovotvorby a sémantiky (Džežulskienė 2001; Gaudinskaitė 2021). Předmětem výzkumu tohoto článku jsou označení osob uvedená v Projektu slovníčku právních termínů a dalších slov potřebných pro soudy. Cílem je určit, která označení osob byla na počátku vyhlášené nezávislosti považována za potřebná pro soudnictví, a proto zařazena do slovníku, zjistit, které skupiny osob měla pojmenovávat, tematicky tato označení rozebrat a ukázat jejich svébytnost. Používá se popisná analytická metoda. Materiál byl shromážděn četbou slovníku. Slovník je překladový, definice neobsahuje, většinu litevských označení osob však lze snadno rozpoznat i z dnešního pohledu na základě sémantiky slov a slovotvorných formantů typických pro označení osob. Při analýze materiálu a rozpoznávání označení osob se přihlíželo také k sémantice ruských slov a jejich spojení; v případě potřeby byla ověřována v ruských slovnících či jiných zdrojích dostupných prostřednictvím vyhledávače Google. 2 Zde a dále číslo za příklady označuje stránku rukopisu slovníku. 3 Při zkoumání terminologie kodexů z let 1918–1940 bylo zjištěno, že názvy osob v nich tvoří téměř jednu sedminu všech právních termínů (Umbrasas 2005: 107). Je samozřejmé, že při ručním shromažďování materiálu z textů se nelze vyhnout určité subjektivitě při zařazování či nezařazování jednotek mezi právní termíny, početnost názvů osob je však zřejmá. Při čtení Teisės terminų ir kitų reikalingų teismams žodžių žodynėlio projekto se ukázalo, že i v něm je takových názvů mnoho – přes 400 hesel obsahuje ruská slova nebo slovní spojení označující osoby. To představuje přibližně desetinu všech slovníkových hesel3 (celkem je jich asi 4 200). Protože ruské jednotky mají ve slovníku často více než jeden litevský ekvivalent, litevských názvů osob je celkem téměř 600 (včetně shodujících se v různých heslech). Tento poměr odpovídá – i to představuje asi desetinu všech litevských slov a slovních spojení uvedených ve slovníku (celkem jich je téměř 5 900). Je však třeba říci, že některá ruská slova lze užívat jak adjektivně, tak substantivně, a proto není vždy jasné, zda se míní vlastnost, nebo název osoby, např.: безвѣстно-отсутствующій – dingęs, nežinia kur dingęs, nudingėlis (3), неграмот-ный – beraštis, nemokąs rašyti (49), присяжный – prisiekęs, prisiekusis (84), уполномочен-ный – įgaliotas, įgaliotinis (113). V tomto případě lze již nudingėlis, beraštis, prisiekusis, įgaliotinis chápat jako názvy osob, zatímco sousední ekvivalenty nikoli. Porovnejme ještě hesla пострадавший – nuskaustas, nukentėjęs, nukentėjėlis (76), потер-певший – nukentėjęs, nukentėjėlis, nuskaustas (77), v nichž pouze nukentėjėlis jednoznačně označuje osobu, a proto byl zahrnut do výzkumu, zatímco ostatní sousední litevské ekvivalenty do něj zahrnuty nebyly (z příkladu je zároveň patrné, že dochází k opakování). I u podstatných jmen byl někdy ve slovníku zvolen ekvivalent s významem vlastnosti (samostatně nebo vedle podstatného jména), např.: недоимщикъ – neišmokėjęs mokesnių (49), старожилъ – senas vietos gyventojas; gyvenęs iš seno (105). Slovník je gramaticky rozmanitý – obsahuje podstatná jména, přídavná jména, slovesa i jiné slovní druhy a různá spojení. Gramaticky odlišné ekvivalenty jsou někdy uvedeny vedle sebe v jednom hesle bez jasného lexikografického rozlišení. Z celého materiálu jsou z hlediska výzkumu podstatná litevská jména; od litevských přídavných jmen a příčestí popisujících osoby jsme se snažili odhlížet, ledaže bylo možné rozpoznat jejich substantivizaci (jejím obvyklým znakem je určitý tvar, např. kaltas (9) bylo vyřazeno, zatímco kaltasis (9) zařazeno) nebo některé formanty, jako be-, -tinis, které se vyskytují ve slovech se sklonem k substantivizaci, např.: beprotis (4), kviestinis (75)). Přesto může být považování některé slovníkové jednotky za název osoby pouze interpretací výzkumníka založenou na možné substantivizaci. Dodejme, že opakující se členy jsou ve slovníku někdy vypsány (např. единоличный судья – vieninis teisėjas, vienas pats teisėjas, vienaasmenis teisėjas, vienavienis teisėjas (23)), jindy vynechány (např. акцизный надзиратель – akcīžės prievaizdas, prižiūrėtojas (45)). V druhém případě se předpokládá, že jde o dva ekvivalenty: akčyžės prievaizdas ir akčyžės prižiūrėtojas. Příklad stránky slovníku obsahující názvy osob viz na obrázku. 3 Straipsnis čia suprantamas kaip nurodyta Umbrasas 2011: 111. 4 Obrázek. Teisės terminų ir kitų reikalingų teismams žodžių žodynėlio projekto ukázka textu s názvy osob (část strany 76) Právo je systém zásad a norem, který stanovuje a zaručuje obecný společenský normativní řád (VLEe). Právo tedy lze spojovat v podstatě se všemi oblastmi, pokud spadají do sféry právní regulace, a je proto přirozené, že právní jazyk potřebuje různé termíny. Některé z nich jsou spíše právní, jiné spíše oborové a pocházejí z oblastí, které jsou regulovány. Na osobu lze v právu nahlížet jak jako na jednající subjekt, tak jako na regulovaný objekt. Při pojednávání o společenských vztazích je třeba osoby popisovat, pojmenovávat a řadit do určitých kategorií – názvům osob se nelze vyhnout. Teisės terminų ir kitų reikalingų teismams žodžių žodynėlio projekte najdeme jak obecnější názvy osob, které mohou být aktuální nejen v právním kontextu, tak i specifické termíny vytvořené pravděpodobně právě pro potřeby práva. Název slovníku zdůrazňuje potřeby soudnictví, termíny tedy byly zřejmě potřebné především při projednávání a popisu občanských i trestních případů nebo při řešení jiných právních otázek, evidenci právních skutečností apod. V následující části článku jsou názvy osob shromážděné ze slovníku probírány a ilustrovány na příkladech v tematických skupinách. 5 OBECNÉ NÁZVY OSOB Praktické určení zkoumaného slovníku lze považovat za důvod pro zařazení obecných názvů osob. Tyto názvy nejsou čistě právní, lze je užívat i pro nespecializované účely při označování osob, například: podle věku – kūdikis (младенец, 43), mergina (дѣвица, 22), nepilnametis (несовершеннолетній, 51), paaugolis (подростокъ, 72), senolė (бабка, 2); podle místa bydliště – v tomto ohledu může být důležité rozlišovat délku pobytu na určitém místě, např.: nuolatinis gyventojas (обыватель, 56), senas vietos gyventojas (старожилъ, 105), senovinis gyventojas (коренной житель, 38), nebo povahu (ne)změny místa bydliště, čímž se částečně vyjadřuje i opozice vlastní–cizí: išeivis (эмигрантъ, 119), nutremtinis (ссыльно-поселенецъ, 105), svečiašalis, svetimašalis (иностранецъ, 33), vietos gyventojas (мѣстный житель; туземецъ, 109), vietos žmogus (туземецъ, 109); podle zapojení do společné činnosti – vyjadřuje obecný vztah k jiným osobám, společnosti apod., např.: bendramintis (единомышленникъ, 23), dalyvis (участникъ, 115), draugas, bendrininkas (товарищъ, 108), minios dalyvis (участникъ толпы, 115), narys (членъ, 118), pirmatakas, pirmtakūnas (предшественникъ, 80), prievolės žmogus (человѣкъ долга, 21), šalininkas (послѣдователь, 76), tikrasis narys (непремѣнный членъ, 51), visuomenės darbininkas (дѣятель (общественный), 23), visuomenininkas, bendruomeninkas (общественникъ, 55); podle zdravotního stavu – lze uvést kurčias nebylys (глухонѣмой, 17); slovo узувъртъ (32) je ve slovníku přeloženo jako išsigimėlis, išgama, išvisa a zde se patrně míní osoba s výraznými znaky tělesné a/nebo duševní degenerace (srov. vedle toho узувъртъ – suluošinti4), tímto ruským slovem však mohla být označována i zvláště krutá osoba. Uvedeno je mnoho názvů osob s intelektovým postižením – слабоумный (98) je přeloženo jako silpnaprotis, mažaprotis, безумный (4) jako beprotis, pamišėlis, padūkęlis; slovo бепротис je navíc uvedeno také jako ekvivalent slova сумасшедший (107) a умалишенный (112). V Rusku se první zákony stanovující postavení duševně nemocných a jejich odpovědnost objevily poměrně brzy, již v roce 1722. Ruský car Petr I. zakázal „bláznům uzavírat manželství“ a po vyhlášení nezávislosti bylo převzato ruské právo. V Litvě přijatý návrh ruského trestního zákoníku stanovil, kdy jsou „slabomyslní a šílení“ trestně odpovědní či nepříčetní (Radavičius 2004: 24, 28). V právních pramenech té doby lze najít také vysvětlení rozdílu mezi termíny: „blázni jsou ti, kteří od útlého věku nemají zdravý rozum“, „šílenci jsou ti, kteří v důsledku nějaké události přišli o rozum, onemocněli a někdy propadají záchvatům zuřivosti“ (Šalkauskis 1933: 68). Termíny označující intelektová postižení se v průběhu dějin mnohokrát měnily (podrobněji viz Gedzevičienė 2021); v poslední době jsou posuzovány obzvlášť citlivě, stigmatizujícím názvům se předchází a větší důraz se klade na pojmenování postižení než osoby. 4 Ve slovníku je také přídavné jméno popisující osobu luošas (увѣчный, 111). 6 Jak z právního, tak i z jiných hledisek jsou důležitá označení osob podle statusu. Do slovníku byla zařazena označení podle stavovského statusu, např.: šlechtic (дворянник, 19), šlechtic-zeměpán (помѣстный дворянинъ, 74), čyžininkas (обро́чникъ, 55; чиншевикъ, 118), statkář (помѣщикъ, 74), nešlechtic (разночинецъ, 90), šlekta (дворянникъ, 19), rolník (крестьянинъ, 39). Jako шляхта (119) jsou uvedeny ekvivalenty šlektos, smulkūs bajorai, plikbajoriai. Důležitý je také ekonomický status, např.: osoba s daňovou úlevou (состоящий на льготѣ, 42), emeritus, důchodce (пенсіонеръ, 65), insolventní dlužník (несостоятельный должникъ, 51), zchudlík, bankrotář (банкротъ, 3), zchudlý obchodník (несостоятельный торговецъ, 52), zchudlý dlužník (несостоятельный должникъ, 51), chudák, nuzák (бѣдный, 7), tulák (бродяга, 6). Jak je patrné, tato označení často vyjadřují negativní aspekt, existují však i příklady statusu podle pozitivních znaků, např.: čestný občan, vážený občan (почетный гражданинъ, 77), patron (патронъ, 65), dobrodinec (благотворитель, 5). Status ve vztahu k náboženství či státu vyjadřují označení odpadlík (раскольникъ, 91; сектантъ, 97), občan (гражданинъ, 17), samovládce (самодержецъ, 95), poddaný (подданный, 70). Pohřešovaná či zemřelá osoba je označena jako pohřešovaný (безвѣстно-отсутствующий, 3), nezvěstný (пропавший безъ вѣсти, 87), mrtvola (мертвое тѣло, 43), zemřelý (умершій, 113). OZNAČENÍ OSOB PODLE PŘÍBUZENSKÝCH A RODINNÝCH VZTAHŮ Při stanovení vyživovacích povinností, manželských vztahů a dědických práv jsou důležitá označení osob podle příbuzenských a rodinných vztahů. Ve slovníku tvoří tato označení významnou skupinu. Uvádějí se obecná označení osob předek v přímé linii (восходящій родственникъ, 12), příbuzný v pobočné linii (боковой родственникъ, 6), potomci (нисходящіе родственники, 52) a řada označení vyjadřujících konkrétní příbuzenské vztahy, např.: tchyně (свекровь5, 96), synovec, bratranec (двоюродный братъ, 19), strýc (дядя, 23), švagr (деверъ, 19), neteř (племянница, 68), snacha (невѣстка, 48; сноха, 100), neteř, sestřenice (двоюродная сестра, 19), synovec (племянникъ, 68), švagrová (своячина, 96), příbuzný z manželství (свойственникъ, 96), švagr (своякъ, 96; шуринъ, 119), tchyně (тёща, 108), tchán (тесть, 108). Vztahy mezi manželi se za příbuzenské nepovažují, sémanticky však k příbuzenství přiléhají. Uvádí se několik označení souvisejících s manželstvím, např.: snoubenci (брачу́ющиеся, 6), nevěsta, snoubenka (невѣста, 48), manželé (супруги, 107), ženich, snoubenec (женихъ, 24), manžel a manželka (супруги, 107). Z právního hlediska jsou důležité vztahy vznikající nejen v původní rodině, ale i při opakovaných sňatcích nebo osvojení, proto byla do slovníku zařazena následující označení osob: osvojenec (приемышъ, 85), adoptivní dcera (приемная дочь, 85), adoptivní matka (приемная мать, 85), osvojitel (усыновитель, 115), adoptivní syn (приемный сынъ, 85), adoptivní otec (приемный отецъ, 85; усыновитель, 115), macecha (мачиха, 42), otčím (отчимъ, 12), nevlastní dcera (падчерица, 64), nevlastní syn (пасынокъ, 65). Za legitimní se tehdy považovaly děti narozené v manželství; existují označení rodičů a 5 Vedle свекоръ (96) je ponecháno bez ekvivalentu. 7 zejména z hlediska legitimity dětí („legitimované děti se považují za legitimní ode dne sňatku jejich rodičů“ (Šalkauskis 1933: 43)), např.: podstrčené dítě, nepravé dítě (подложное дитя, 71), nemanželské dítě (внебрачный ребенокъ, 10; дитя, рожденное внѣ брака, 6), odložené dítě (подкинутый ребенокъ, 70), nalezenec (найденышъ, 46), nalezené dítě (внебрачный ребенокъ, 10; дитя, рожденное внѣ брака, 6), zákonný otec (законный отецъ, 26), zákonné děti (законныя дѣти, 26), zákonné dítě, manželské dítě (законнорожденный, 26). Ve slovníku je pavainikis uvedeno pouze jako přídavné jméno, avšak v tehdejším právu se užíval termín podstatného jména: „nemanželské děti se legitimují sňatkem rodičů“ (Šalkauskis 1933: 43). Ve slovníku se nachází také pavaikinis kūdikis (незаконный ребенокъ, 49), zde však jde nejspíš o chybu. Po úmrtí člena rodiny nabývají na významu označení osob sirotek (сирота, 97), vdova (вдова, 7), vdovec (вдовецъ, 7), potomek, dědic (потомокъ, 77), zatímco переживший супругъ (66) zůstalo nepřeloženo. K tomu se pojí také označení osob v rámci vztahů opatrovnictví a poručnictví, např.: opatrovník (опекунъ, 58; попечитель, 75), opatrovník-poradce (попечитель, 75), opatrovník-strážce, opatrovník-dozorce (опекунъ-блюститель, 5), opatrovanec (опекаемый, 58), opatrovník (опекунъ, 58), poručník (попечитель, 75), (a)poručník6 (опекунъ, 58). Existují označení vycházející z příbuzenských a rodinných vztahů, která pojmenovávají osoby i z různých dalších hledisek, např.: vyděděná sestra (выдѣленная сестра, 14), zakladatel rodu (родоначальникъ, 93), člen domácnosti (домочадецъ, 21), předek (предокъ, 79), člen domácnosti (домочадецъ, 21). Lze zde zmínit také slovo bevaikis (безѣтный, 3; безпотомственный, 4), ačkoli mohlo být užito také jako přídavné jméno. OZNAČENÍ OSOB PODLE SPECIALIZACE Pro potřeby regulace a klasifikace se v současnosti na mezinárodní i vnitrostátní úrovni sestavují klasifikace povolání (viz LPK 2023); někdy se vydávají také slovníky názvů povolání (např.: Andriuškevičienė a kol. 2005; 2006). Po vyhlášení nezávislosti v roce 1918 začala být litevština používána pro oficiální státní účely a vznikla potřeba oficiálně pojmenovat také některé funkce, specializace apod. Potřeba dohodnout se na takových termínech mohla být důvodem, proč byly do projektu Slovníčku právních termínů a dalších slov potřebných pro soudy hojně zařazovány různé názvy osob podle specializace. Zastoupeny jsou různé oblasti, včetně těch, které nemají přímou souvislost s právem. Lze nalézt řadu označení osob, jimiž jsou pojmenováni řemeslníci, pracovníci vykonávající technické a podobné práce. Objevuje se několik obecnějších označení, např.: dělník v řemesle, řemeslník (мастеровой, 42), mistr cechu (цеховой мастеръ, 117), nádeník (поденщикъ, 70), člen pracovní družiny (артельщикъ, 2), tovaryš (подмастерье, 71), a značné množství názvů zaměřených na konkrétní činnosti založené na fyzické práci, např.: honák dobytka (гуртовщикъ, 18), tesař (зодчій, 31; плотникъ, 68), hasič (пожарный, 72), kovář (кузнецъ, 40), kamnář (печникъ, 67), kurýr, posel (курьеръ, 40), švec 6 Pravopisná chyba, správně má být (ap)rūpintojas. 8 (саночникъ, 95), listonoš (почтальонъ, 77), lodník (корабельщикъ, 38), polní dělník (сельскій рабочій, 97), lovec (охотникъ, 63), lesní strážce (лѣсникъ, 42), průvodce (проводникъ, 86), porodní bába, porodní asistentka (повивальная бабка, 68), hrnčíř (гончарь, 17), zámečník (слесарь, 98), rytec (граверъ, 17; рѣзчикъ (печатей), 94), eunuch (скопецъ, 98), strážný (сторожъ, 105), voroplavec (водоходецъ, 10), krejčí⁷ (портной, 75), ošetřovatelka (сидѣлка (при больномъ), 97), truhlář (столяръ, 105), stavitel (зодчій, 31), sklenář (стекольщикъ, 105), zámečník (слесарь, 98), soustružník (токарь, 109), přístavní dělník (портовый рабочій, 75), vozka, kočí (возчикъ, 11), kojící žena, kojna (кормилица, 39). Obdobnou skupinu tvoří označení osob vykonávajících duševní práci, tj. osob, jejichž činnost je založena především na duševní práci a rozhodování, třebaže může zahrnovat i složky fyzické práce, např.: archivář (архивариусъ, 2), výtvarník (художникъ, 117), praktický lékař (практикующий врачъ, 78), lesník (лѣсничій, 42), kontrolor kvality (браковщикъ, 6), odhadce (оцѣнщикъ, 64), lodivod (лоцманъ, 42), licitátor⁸ (аукціоннстъ, 2), nemocniční správce (смотритель больницы, 99), makléř (маклеръ, 42), zeměměřič (землемѣръ, 30), lesník (лѣсничій, 42), správce budovy (смотритель здания, 99), účetní příjmů a výdajů (приходо-расходчикъ, 85), správce tržiště (базарный староста, 105), spisovatel (сочинитель, 103), správce paláce⁹ (смотритель здания, 99), účetní (счетоводъ, 107), počtář, sčítač (счетчикъ, 107), sčítač (счетчикъ, 107), správce panství (управляющій (имѣніемъ), 113), lékárník (фармацевтъ, 116), lékárníkům pomocník (аптекарскій помощникъ, 2), překladatel (переводчикъ, 65). Mimochodem, zajímavé je, že výraz журналистъ (24) je ve slovníku přeložen jako laikraštininkas, dienoraštininkas. Druhé slovo není v LKŽₑ zaznamenáno nejen v tomto významu, ale vůbec. Jsou zde také obecnější označení osob vykonávajících duševní práci, která nejsou zaměřena na konkrétní předmět či činnost, např.: zástupce (замѣститель, 27; товарищъ, 108), zástupce (замѣститель, 27), pracovník (прикащикъ, 83), vedoucí prací (производитель работъ, 86), zmocněnec (прикащикъ, 83), kancelářský úředník (конторщикъ, 38), pomocník (товарищъ, 108), poradce (совѣтникъ, 101), zmocněnec (прикащикъ, 83), náměstkův pomocník, náměstek předsedy (товарищъ председателя, 108), dozorce (надзиратель, 45; надсмотрщикъ, 45), správce, vedoucí (завѣдывающій, 24), tajemník (секретарь, 97), poradce (совѣтникъ, 101), sluha¹⁰ (служитель, 99), zaměstnanec (служащій, 99), zástupce (замѣститель, 27). K označením osob vykonávajících duševní práci lze přiřadit také označení podnikatelů a organizátorů podnikání, např.: důlní podnikatel (горнопромыш-ленникъ, 17), obchodník (лавочникъ, 40), lodní podnikatel (судопромышленникъ, 107), směnárník¹¹ (мѣняло, 44), dřevařský podnikatel (лѣсопромышленникъ, 42), poštovní provozovatel (почто- 7 Pravopisná chyba, mělo by být siuvėjas. 8 V LKŽₑ je pouze licitatorius. 9 Mělo by být rūmų. 10 Sluha zde zřejmě odpovídá výrazu tarnautojas, srov. raštinės tarnas (канцелярскій служитель, 35). 11 Soudě podle ruského ekvivalentu se zde míní osoba živící se směnou peněz. LKŽₑ toto slovo nezaznamenává, jsou v něm však mainininkas, mainikautojas, maineiva, mainelninkas a podobně. 9 содержатель, 77), pramoninkas (промышленникъ, 87), prekininkas (торговецъ, 109), verteiva (дѣлецъ, 23; предприниматель, 79). Verteiva je zde patrně uvedeno jako slovo bez konotací, zhruba odpovídající dnešnímu označení verslininkas. Již v překladu Baudžiamojo statuto, který vyšel v roce 1919, se užívalo také jako ekvivalent výrazu промышленникъ (Umbrasas 2005: 118). Ve slovníku je výraz предприниматель překládán také jako įmoninkas, įsimanytojas. Samostatně je vhodné vyčlenit označení zaměstnanců státních úřadů a institucí a státních funkcionářů. V nově vzniklém státě se budoval celý správní aparát, a proto bylo vytváření označení těchto osob aktuální. Ve slovníku nelze spatřit ucelený systém těchto označení, neboť účel slovníku je jiný, ale je v něm mnoho označení osob potřebných v různých souvislostech státní správy, např.: dozorce spotřební daně (акцизный надзиратель, 45), zmocněnec (уполномоченный, 113), zmocněnec pro záležitosti (повѣренный въ дѣлахъ, 69), pokladník (казначей, 34), kancelářský písař (канцеляристъ, 35), člen městské rady (городской гласный, 17), daňový inspektor (податной инспекторъ, 70), notář (нотариусъ, 52), notářský písař (нотариальный писецъ, 67), vyslanec (посолъ, 76; посланникъ, 76), kancelářský zaměstnanec (канцелярский служитель, 99), kancelářský písař (канцеляристъ, 35; писецъ, 67), raštvaizdis12 (дѣлопроизводитель, 23; письмоводитель, 67), vedoucí záležitostí (правитель дѣлъ, 77), výběrčí poplatků (сборщикъ, 95), člen rady (гласный, 17), státník (государственный мужъ, 17). Uvedeno je obecné označení valdininkas (должностное лицо, 21) a rozlišeny jeho varianty: civilinis valdininkas (чиновникъ гражданскаго вѣдомства, 16), didysis valdininkas (сановникъ, 95), išetatintas valdininkas (заштатный чиновникъ, 29), raštinės valdininkas (канцелярский чиновникъ, 35), renkamas valdininkas (выборная должность, 13). Jsou zde také dva kandidáti na funkce: kandidatas teismo pareigumams eiti (кандидатъ на судебныя должности, 35), kandidatas valdybos nariams (кандидатъ въ члены правленія, 35). Je třeba zmínit označení příslušníků bezpečnostních složek, armádních funkcionářů a souvisejících osob, např.: dozorce stájí (шталъмейстеръ, 119), záložní voják (запасный солдатъ, 27), ubytovatel (квартирмейстеръ, 36), dozorce věznice, správce věznice, ředitel věznice (смотритель тюрьмы, 99), vojáci (нижние воинские чины, 11; воинские чины, 118), vojenští hodnostáři (воинские чины, 11, 118), nováček (новобранецъ, 52), policisté, policejní13 úředníci (чины полиции, 118), jízdní strážník (шталъмейстеръ, 119), strážce (стражъ, 106), odvedenec (призывной, 82), střelec (ратникъ, 92), detektiv (сыщикъ, 108; шпионъ, 119) (постовой 76) nepřeloženo). Ve slovníku je uvedeno policininkas (полицейский, 73), avšak miesto milicininkas (городовой, 17). Zde je třeba upozornit, že od roku 1918 a v době přípravy slovníku působila v Litvě milicija; právě v roce 1920 byl přijat zákon o miliciji, přičemž na policija byla přejmenována teprve od začátku roku 1924 (Kiškis 2017: 7). Na počátku nezávislosti 12 Význam slova není příliš průhledný, v LKŽe není zaznamenáno. 13 Ačkoli lze rukopis možná nesprávně přečíst, pravopis zřejmě kolísal. Častěji se píše palicija, ale objevuje se i policija, srov. policijos komanda (полицейская команда, 37). 10 Pracovníkům milice se nedostávalo odborné ani právnické přípravy a celý systém činnosti ještě nebyl ustálen (Mančinskas 1998: 10–11), proto v posuzovaném slovníku zatím nelze očekávat systém názvů příslušníků této oblasti. V tomto slovníku je také jen několik názvů osob spojených s armádou (některé byly uvedeny mezi příklady); zařazeny byly patrně ty, které byly aktuálnější v kontextu orgánů činných v trestním řízení. Je zde skupina názvů osob označujících vedoucí zaměstnance státních institucí a úředníky, například: бурмистр (голова городской, 17), dešimtininkas (десятникъ, 19), laivo vadas (командиръ судна, 37), pirmininkas (предсѣдатель, 80), raštinės valdytojas (правитель канцелярии, 77), skyriaus viršininkas (столоначальникъ, 105), vadas (командиръ, 37), vadovas (вожакъ, 10; завѣдывающій, 24; проводникъ, 86), valdytojas (правитель, 77), valdovas (правитель, 77), vyresnysis (старшина, 105), vyriausiasis vadas (главнокомандующий, 16), vyriausiasis valdytojas (главноуправляющий, 16), viršila (старшина, 105), viršininkas (командиръ, 37; начальникъ, 48). Je pravda, že některé z těchto názvů jsou obecnější povahy a lze je užívat i mimo kontext úředníků, avšak bez definic je obtížné posoudit hranice jejich užití. Obecně se oblasti užívání těchto slov někdy v průběhu času mění; například termínem viršila se dnes označuje pouze hodnost armádních a policejních úředníků, zatímco slovník uváděl valsčiaus viršila (волостной старшина, 105), ačkoli se tehdy vžil název valsčiaus viršaitis. Naproti tomu v slovníku není seniūnas; výraz староста (сельский) (105) je uveden bez litevského ekvivalentu. Mimochodem, ve slovníku je výraz vyriausioji valstybės galva (глава государства, 16), chybí však prezidento, ministro (tehdy se užívalo ministeris), ačkoli ministerio padėjėjas, ministerio antrininkas (товарищъ министра, 108) uvedeno je. Při pojednání o specializaci osob stojí za samostatnou zmínku názvy právních specialistů a subjektů zákonodárství. Subjekty zákonodárství jsou sem zařazeny pouze podmíněně, neboť obvykle jde o kolektivní jednotku, avšak v určitých případech může mít zákonodárnou pravomoc i jediný subjekt (např. prezident, císař). Posuzovaný slovník uvádí v zásadě synonymní termíny įstatymų davėjas (законодатель, 26; праводатель, 78), teisiadavy s (праводатель, 78) a įstatymų leidėjas (законодатель, 26). Ustálil se právě poslední termín, zatímco první dva byly kalky ruských termínů. Uvedeno je také několik názvů právních specialistů – teisininkas (законовѣдъ, 26; юристъ, 120), procesininkas (процессуалистъ, 88); výraz юрисконсультъ (120) má dokonce tři ekvivalenty: teisininkas patarėjas, teisės patarėjas, juriskonsultas, které se všechny vyskytují v užívání i dnes. Zákony platné ve většině Litvy jak před vyhlášením nezávislosti, tak po něm uznávaly pouze náboženská manželství; záznamy o narození, sňatku a úmrtí se sepisovaly u duchovních příslušného náboženství a v souladu s postupem stanoveným zákony. Prozatímní ústava z roku 1918 zakotvila převzetí zákonů Ruského impéria – lidé se mohli i nadále brát mezi sebou s příslušníky svého náboženství, aniž žádali civilní instituce o povolení. Sňatky mezi příslušníky různých náboženství byly buď zcela zakázány (např. katolíkům s nekřesťany), nebo pro ně platily určité možnosti podle jednotlivých náboženství (Šalkauskis 1933: 17–25). Náboženské manželství působilo řadu obtíží těm, kdo se chtěli rozvést, proto tehdy existovala jak nelegální manželství, tak případy, kdy jeden z manželů změnil víru, aby se mohl rozvést a uzavřít jiné manželství (Juozapaitienė 2011: 107–109). 11 V tomto ohledu jsou tedy patrné vazby mezi občanským právem a náboženstvím a lze očekávat, že se jejich odraz objeví v posuzovaném Teisės terminų ir kitų reikalingų teismams žodžių žodynėlio projekte. Termínů souvisejících s náboženstvím v něm není mnoho, ale některé se vyskytují, například: (bažnytinė) procesija (крестный ход, 39), kunigų seminarija (духовная семинария, 22), dvasinis teismas (духовный суд, 22). Existují také názvy označující osoby působící v náboženství, především duchovní, například: dvasininkas (духовное лицо, 22), klebonas (настоятель (церкви), 48), kunigas (священник, 97), parapijos kunigai ir bažnyčios tarnautojai (причть, 85), vyskupas vikaras (викарный епископ, 9), zatímco церковный староста (105) není přeloženo. Z dalších osob působících v náboženství stojí za zmínku podis14 (восприемникъ, 12); bez litevského ekvivalentu zůstalo slovo кmtоръ15 (40). NÁZVY ÚČASTNÍKŮ SOUDNÍHO ŘÍZENÍ V názvu posuzovaného slovníku je uvedeno, že termíny jsou potřebné pro soudy, lze proto oprávněně očekávat, že slovník obsahuje termíny přímo související se soudnictvím. Litevská státní rada přijala 28. listopadu 1918 Prozatímní zákon o litevských soudech a organizaci jejich práce, který stanovil třístupňovou soudní soustavu: smírčí soudce, okresní soudy a soud nejvyšší instance – Nejvyšší litevský tribunál (VLEe). Ve slovníku jsou uvedeny názvy soudů, patrně se však kladl větší důraz nikoli na skutečnost existujícího právního systému, nýbrž na hledání ekvivalentů různých ruských termínů; proto je zde značná rozmanitost, např.: valstybinis teismas (коронный суд, 39), apygardos teismas (окружной суд, 57), vyriausiasis teismas (верховный суд, 8), liaudies teismas (народный суд, 47), pačių teismas, žmonių teismas (самосуд, 95), trečiųjų teismas, garbės teismas (судъ чести, 118), trečiųjų teismas, savitarpio teismas (третейский судъ, 109), prekybinis teismas (коммерческий судъ, 37). Rozmanitá je také řada názvů osob označujících účastníky soudního řízení. Poměrně hojné jsou termíny označující strany sporu a případu, obviněné a žalující osoby i poškozené, například: apeliuotojas (апелляторъ, 2), areštantas (арестантъ, 2), atsakytojai, atsakomoji šalis (ответная сторона, 61), atsakytojas (ответчикъ, 61), atstovas (представитель, 80), bylininkai, dalyviai, šalys (стороны (въ дѣлѣ), 105), bylininkas, bylos dalyvis (тяжущійся, 110), dalyvis (сообщникъ, 102), ieškotojas, bylos kėlėjas16 (истецъ, 34), ieškotojų šalis (истцовая сторона, 34), įrašydintojas (заявитель, 30), išreikalautojas (взыскатель, 8), išteisintoji šalis (оправданная сторона, 58), kalinys (арестантъ, 2; заключенный, 26), kaltinamasis (обвиняемый, 53), kaltintojas (обвинитель, 53), nukaltintoji šalis (обвиненная сторона, 53), nukentėjėlis (пострадавший, 14 Tímto přejatým slovem se označoval kmotr (LKŽ). 15 Výraz Ktitorius není v obecné lexikografii zaznamenán; tak se označovala osoba, jejížmi prostředky byl postaven nebo vybaven pravoslavný chrám (RŽ 1991). 16 Samostatně je uvedena také ieškotoja, bylos kėlėja (истица, 34), ačkoli obecně jsou názvy osob ve slovníku uváděny v neoznačeném mužském rodě. 12 76; poškozený, 77), navrhovatel (заявитель, 30), odpůrce (противник, 87), odpůrci, protistrana (противная сторона, 87), odpůrce (противник, 87), vymáhající věřitel (взыскатель, 8; предъявитель, 80), stěžovatel (жалобщик, 23), zadržený (арестант, 2; заключенный, 26), vyšetřovaný (подследственный, 72), obžalovaný (подсудимый, 72). Vedle toho jsou uvedeny názvy úředníků provádějících přípravné řízení a zastupujících stát před soudem, soudců a vykonavatelů soudních rozhodnutí, například: soudní vykonavatel (приставъ (полицейский), 84), smírčí soudce (мировой судья, 43), vyšetřovatel (слѣдователь, 99), soudní vykonavatel, soudní zřízenec (судебный приставъ, 84), soudní vyšetřovatel (судебный слѣдователь, 99), státní žalobce (прокуроръ, 86), zástupce státního žalobce, náměstek státního žalobce (товарищъ прокурора, 108). Je třeba poznamenat, že termín soudce (судья, 107) tehdy ještě nebyl ustálen; v témže hesle bylo uvedeno také tiesdarys, zatímco единоличный судья (23) má dokonce čtyři ekvivalenty: vieninis teisėjas, vienas pats teisėjas, vienaasmėnis teisėjas, vienavienis teisėjas. Významnou skupinu ve slovníku tvoří názvy označující advokáty, znalce, svědky, třetí osoby a další osoby účastnící se řízení před soudem, například: advokát (стряпчій, 106; ходатай (по дѣламъ), 116), адвокатъ повѣренный (повѣренный по дѣламъ, 69), okolní lidé (окольные люди, 57), náhradní přísedící (запасный засѣдатель, 27), procesní zástupce (стряпчій, 106; ходатай (по дѣламъ), 116), zástupce ve věcech jiných osob (ходатай по чужимъ дѣламъ, 116), znalec, odborník (экспертъ, 119), obhájce (защитникъ, 30), svědek při úkonu (понятой, 75), očitý svědek (очевидецъ, 64; свидѣтель, 96), křivý svědek (лжесвидѣтель, 41), odborníci, znalci (свѣдущіе люди, 96), ustanovený prostředník (назначенный посредникъ, 46), cizí osoba, neúčastník (третье лицо, 109), přísedící (засѣдатель, 29), referent (докладчикъ, 20), přísežný (присяжный, 84), přísežný advokát (присяжный повѣренный, 85), přísežný přísedící (присяжный засѣдатель, 29, 85), soukromý advokát (частный повѣренный, 118), svědek (свидѣтель, 96), ustanovený obhájce (защитникъ по назначенію, 46). Zajímavé je, že do slovníku bylo zařazeno poměrně mnoho slov označujících různé zločince, přestupce a další porušovatele právních norem. Lze rozlišit obecná označení osob, které se dopustily protiprávního jednání nebo jim napomáhaly, například: viník (виновникъ, 9), zločinec (виновникъ, 9; преступникъ, 81), přestupce (совершившій проступокъ, 87), spolupachatel (сообщникъ, 102; соумышленникъ, 103; соучастникъ, 103), pomocník, návodce (пособникъ, 76), původce, iniciátor (зачинщикъ, 29), podněcovatel (подстрекатель, 72) (výrazy tohoto typu рецидивистъ (93), подставное лицо (72) zůstaly nepřeloženy), a zvláštní označení, která již odkazují na konkrétní negativně hodnocené chování či čin, například: арклиавогіѕ (конокрадъ, 38), zahaleč, povaleč (праздношатающійся, 78), vrah (убійца, 110), zrádce (измѣнникъ, 32), pašerák17 (контрабандистъ, 38), prostitutka (проститутка, 87), rozhazovač, marnotratník 17Jak je vidět, výraz gram atinta je přejat podle ruské výslovnosti, stejně jako kantrabanda (контрабанда, 38), dnes obvyklé kontrabanda. 13 (расчотитель, 92), lichvář (ростовщикъ, 94), rebel (бунтовщикъ, 6), prostopášník, zhýralec (порочный, 75), přisluhovač (понустьитель, 75), zločinec (злоумышленникъ, 30), lupič (грабитель, 17), křivopřísežník, porušitel přísahy (клятвопреступникъ, 36), škůdce (обидчикъ, 53), pytlák (браконьеръ, 6), násilník (насильникъ, 47). Z pohledu dneška by většina těchto označení náležela nanejvýš do publicistického kontextu, tehdy se však považovala za slovní zásobu právního jazyka; přinejmenším tomu nasvědčuje jejich zařazení mezi „slova potřebná pro soudy“. NÁZVY SUBJEKTŮ PRÁVNÍCH VZTAHŮ Právo upravuje různé právní vztahy. Existují-li vztahy, existují i jejich subjekty. V teorii se obecně rozlišují termíny subjekt práva a subjekt právních vztahů (viz Vitkevičius 2004: 103), při pojednání o názvech osob to však není příliš důležité. Subjektem právních vztahů není pouze člověk, nýbrž také kolektivní subjekt nebo stát. V právu se ustálila tradice označovat podniky a instituce rovněž jako osoby – právnické osoby, avšak v době přípravy zkoumaného slovníku nejspíš ještě neexistoval termín právnická osoba; uváděl se výraz teisinis asmuo (юридическое лицо, 119). Ačkoli se termín právnická osoba objevil již v období první nezávislosti18, Terminologická komise působící při Státní radě na konci období nezávislosti stále navrhovala výrazy teisinis asmuo a tikrinis asmuo (Stravinskas 1940: 185). Druhý z těchto termínů odpovídal dnešnímu termínu fyzická osoba, který se rovněž již používal (viz Šalkauskis 1933: 87). V analyzovaném rukopisném slovníku se nachází soubor názvů osob označujících subjekty právních vztahů. Tehdy zřejmě ještě v právním jazyce nedocházelo k jasnějšímu rozlišování, a proto se jako ekvivalent výrazu лицо (41) uvádělo jak asmuo, tak žmogus. Asmuo bylo zařazeno také jako ekvivalent výrazu личность (41). Частное лицо (118) bylo přeloženo nejen jako privatinis žmogus, ale také neterminologicky jako šiaipjau žmogus; výraz физическое лицо chybí. Ve slovníku jsou i jiné termíny, které lze alespoň podmíněně zařadit mezi obecnější názvy subjektů právních vztahů, například: zmocněnec, pověřenec (доверенное лицо, 20; поверенный, 69), zmocnitel (доверитель, 20; препоручитель, 81), svěřitel (доверитель, 20), právní nástupce, nástupce v právu (правопреемник19, 78), právní předchůdce (правопредшественник, 78). Lze zde zmínit také zřejmě synonymně uváděná označení smluvních stran: smluvní strana, účastník smlouvy, účastník právního úkonu (контрагентъ, 38), smluvní strany (договаривающияся стороны, 20). Označování vztahů často vede ke vzniku dvojic termínů; například subjekty pojistných vztahů jsou ve slovníku pojmenovány pojistitel (страховщикъ, 106) a pojistník (страхователь, 106). Termínové mikrosystémy však nemusí být úplné; například z politických vztahů a volebního kontextu jsou uvedeny termíny zástupce (депутатъ, 19), volič ¹⁸ „Soukromý majetek tvoří vše, co náleží soukromým osobám a právnickým osobám, například společnostem, obchodním společnostem a soutěžím“ (Šalkauskis 1933: 85). ¹⁹ A výraz правоуступатель (78) zůstal ve slovníku bez ekvivalentu. 14 (избиратель, 31), rinkikas (выборщик, 13), avšak chybí případný možný termín renkamasis20; toto slovo je uvedeno pouze jako ekvivalent přídavného jména избирательный (31). Většina názvů subjektů právních vztahů uvedených ve slovníku označuje subjekty věcných práv a souvisejících závazkových práv. Věcné právo je právo vykonávat práva držby, užívání a nakládání; zde jde o aspekty vlastnictví, zástavy, nájmu, usufruktu apod. (VLE.), přičemž předmětem věcněprávního vztahu je obvykle určitá hmotná hodnota, zatímco předmětem závazkového práva jsou již úkony spojené s převodem, prodejem, půjčením apod. těchto věcí a jim podobných objektů (Baranauskas ir kt. 2010: 17–19). Ve slovníku jsou různé názvy osob související se vztahy vlastnictví, darování, zástavy, úschovy apod., např.: autorius (сочинитель, 103), dovanotojas (даритель, 18), įkaitinis turėtojas (заставный владелец, 29), įkaito davėjas (закладчик, 26; залогодатель, 27), įkaito laikytojas (закладодержатель, 26; залогодержатель, 27), įkaitėjas (закладчик, 26; залогодатель, 27), laikytojas (хранитель, 117), laivo savininkas (судопромышленник, 107), miško savininkas (льсовладелец, 42), namininkas (домовладелец, 21; домохозяин, 21), namų šeimininkas (домохозяин, 21), nesąžiningas turėtojas (недобросовестный владелец, 49), padėlio priėmėjas, padėlio laikytojas (поклажеприниматель, поклажехранитель, 73), padėtojas (поклажедатель, 73), savininkas (собственник, 100), sąžiningas turėtojas (добросовестный владелец, 19), turėtojas (владелец, 9), turėtojas bendrininkas (совладелец, 101), vaisių naudotojas21 (пользователь, 74). Skupina termínů označuje subjekty nájemních vztahů, např.: įnamys (наниматель квартиры, 46), kampininkas (угловой жилец, 111), nuomininkas (арендатор, 2; наниматель, 46), nuomotojas (сдающий в аренду, 2), (iš)nuomotojas (наймодавец, 46), pusininkas, pusinis (половник, 73); pouze перенимаемщик (66) zůstalo nepřeloženo. Je zde také skupina termínů označujících subjekty výpůjčních vztahů, např.: laid(u)otojas (поручитель, 75), pasiskolintojas (ссудоприниматель, 105), paskolintojas (заимодавец, 25), (pa)skolintojas (ссудодатель, 105), skolininkas (должник, 21), skolintojas (кредитор, 39), skolintojas, įtikėtojas (вверитель, 16), vekselio davėjas (векселедатель, 7), vekselio laikytojas (векселедержатель, 7); о заемщик (25) zůstalo bez litevského ekvivalentu. Je patrná řada termínů označujících různé subjekty ekonomických vztahů, např.: akcininkas (акционер, 1), dalininkas (акционер, 1; пайщик, 64), bendrininkas (компаньонъ, 37), didmenų rengėjas (оптовый подрядчик, 59, 72), gamintojas (производитель, 86), gavėjas, ėmėjas (получатель, 74), įdėjėjas (вкладчик, 9), indėlininkas (вкладчик, 9), įgijėjas (приобретатель, 85), laikytojas (держатель, 19), mažmenų prekininkas (мелочный торговец, 43), mokėtojas (плательщик, 68), neviešas bendrininkas (негласный товарищ, 49), pardavėjas, pardavinėtojas (продавец, 86), pasikliautinis tarpininkas (посредник за честь, 76), pirkėjas (покупатель, 73), pirkikas (покупщик, 73), priėmėjas (приёмщик, 85), rengėjas (подрядчик, 72), tarpininkas (посредник, 76), 20 Šiaip jau sudiktavardėjęs renkamasis anuomet buvo vartojamas (žr. Umbrasas 2005: 125). 21 Srov. současný termín uzufruktorius. 15 zprostředkovatel (коммуционеръ, 37), dodavatel (поставщикъ, 76), předkladatel (предъявитель, 80). Mezi názvy subjektů právních vztahů je třeba zmínit také názvy subjektů dědických vztahů zaznamenané v analyzovaném slovníku, např.: inventoriaus turto įpėdinis (инвентарный наследник, 33), įpėdinis (наследник, 48), įstatyminis įpėdinis, teisės įpėdinis (законный наследник, 26), legataras (легатарий22, 41), palikėjas (наследодатель, 48), testatorius, testamento davėjas (завещатель, 25), vykonavatel závěti určený zesnulou, testamentární vykonavatel (душеприказчик, 22). Souhrnně lze říci, že v analyzovaném slovníku je přibližně 20 ruských názvů osob, které nebyly přeloženy do litevštiny (v článku je řada z nich zmíněna u příslušných tematických skupin). Je patrné, že potíže s překladem působily mimo jiné i specifické historické názvy, např. nepřeložené бобыль (5) – tak se označovali zchudlí rolníci žijící a pracující u feudála, osvobození od naturálních povinností vůči státu (Dinaev 2016: 82); stejně tak nepřeložené вотчинникъ (12) – tak byli v ruštině označováni správci feudálních pozemkových držav (dědičných statků). Později se při překladu občanských zákonů Ruského impéria psalo tėvonis (Umbrasas 2005: 122). Je třeba mít na paměti, že první slovník právních termínů se připravoval v době, kdy do litevštiny ještě nebyl přeložen ani první občanský zákoník (v té době se mu říkalo prostě občanské zákony), ani občanské a trestní řády; spěchalo se pouze s trestním zákoníkem (v té době nazývaným také trestní statut a trestní zákony), protože jeho první neoficiální překlad vyšel již v roce 1919, tedy ještě před přípravou pojednávaného rukopisného slovníku (Umbrasas 2010: 32–40). Lze dodat, že Terminologická komise při ministerstvu školství byla zřízena a projednala pouhých několik desítek právních termínů v roce 1921. První projekt slovníku právních termínů byl tedy skutečně připravován při nedostatku potřebných litevských zdrojů a jeho cílem bylo patrně především vybrat právní termíny Ruského impéria, tedy ruské termíny, které se již dlouho používaly v přebíraném právu, aniž by se nutně zaměřoval pouze na poměry let 1919–1920 (například termín Ruského impéria предводитель дворянства (79) již neměl být aktuální; byl přeložen jako bajorų vadas, bajorvedis). Obecně nebylo cílem článku podrobně z věcného hlediska analyzovat termíny či terminologické jednotky a sestavit jejich přísnou soustavu, tím spíše, že slovník není výkladový; srovnání litevských a ruských termínů však v zásadě umožnilo pochopit hlavní kategorie názvů osob, které byly v dané době důležité. ZÁVĚRY V letech 1919–1920 byl na ministerstvu spravedlnosti připraven rukopisný projekt slovníčku právních termínů a dalších slov potřebných pro soudy, který představoval první pokus o právní terminografii v dějinách Litvy, jehož výsledky však veřejnost nikdy nespatřila. Slovník vznikal na samém počátku nezávislosti, kdy se oficiální litevský právní jazyk teprve začal 22 Частный легатарий (118) nebylo přeloženo. 16 uspořádávat a teprve se formovaly i principy litevské terminografie. Historické a politické okolnosti způsobily, že hlavními právními prameny byly v té době ruské texty, a proto vznikla potřeba překladového rusko-litevského slovníku právních termínů. Nedostatek litevských právních termínů pravděpodobně pocítili nejprve nikoli pracovníci zákonodárství, které se rozvíjelo postupně, nýbrž pracovníci v oblasti aplikace práva. Protože soudní řízení mělo již od roku 1919 probíhat v litevštině, bezpochyby se setkávali s řadou jazykových problémů. To byl nejspíš důvod, proč ministerstvo spravedlnosti urychleně začalo připravovat slovník potřebný soudům, který byl zapotřebí jak při provádění předsoudních úkonů, tak při vykonávání soudních rozhodnutí. Připravený návrh slovníku je z dnešního pohledu zajímavý nejen jako pramen k poznání vývoje právního jazyka, ale také jako odraz tehdejších právních reálií a aktuálních témat. Dokumenty, z nichž by bylo zřejmé, jak se vybíral materiál potřebný pro tento slovník, nebyly nalezeny, text slovníku však ukazuje, že se autoři snažili obsáhnout různé aspekty. Názvům osob byla věnována značná pozornost – tvoří desetinu slovníku. Již název napovídá, že nejde pouze o slovník právních termínů, ale také dalších slov potřebných pro soudy. Ani názvy osob tedy nemusí být nutně terminologické ani přímo náležet do oblasti práva, hranici mezi termíny a netermíny by však bylo obtížné vymezit. V té době se mělo za to, že tato slovní zásoba je tak či onak důležitá pro práci soudů, a proto byla zařazena do právního jazyka. Výzkum ukázal, že názvy osob začleňované na počátku nezávislosti do právního jazyka se vyznačují značnou tematickou rozmanitostí. Vedle právních termínů se uváděla slova, která se z dnešního pohledu nezdají být příliš terminologická; mohou být součástí obecné slovní zásoby, a to i s konotacemi, stejně jako termíny, které nejsou ryze právní. Vidíme obecná označení osob podle věku, místa bydliště, zdravotního stavu aj. Je zde nemálo názvů osob podle příbuzenských a rodinných vztahů a alespoň část z nich jsou prostě slova obecné slovní zásoby, jejichž význam v právním kontextu je až druhotný, přičemž nemusí jít ani o terminologizaci. Poněkud překvapivé je, že slovník obsahuje mnoho názvů osob podle specializace a zahrnuje četná označení vykonavatelů fyzické i duševní práce. Jejich vztah k právu se jeví jako poměrně slabý, potřeba těchto označení však mohla vyplývat z aktuálních potřeb soudní práce. Jinou věcí jsou názvy osob působících ve státních úřadech a institucích, příslušníků orgánů činných v trestním řízení, armádních důstojníků apod. Taková označení se obvykle úředně standardizují; pokud tomu tak nebylo, jejich zařazení do slovníku mohlo svědčit přinejmenším o snaze o inventarizaci. Za právní terminologii, která byla pro soudy pravděpodobně nejpotřebnější, lze považovat označení účastníků právního procesu a subjektů právních vztahů. Slovník se snažil pojmenovat aktéry s právní subjektivitou, přičemž největší pozornost věnoval subjektům věcných práv a závazkového práva. Jak napovídá jeho soudní účel, usiloval také o pojmenování toho, co přímo souviselo s potřebami soudů: zařadil označení účastníků řízení, obviněných, žalobců, poškozených, úředníků provádějících předsoudní vyšetřování a zastupujících stát u soudu, soudců, vykonavatelů soudních rozhodnutí, advokátů, znalců, svědků a dalších osob spojených s řízením. Uvedena je také řada slov označujících zločince, pachatele přestupků a jiné porušovatele právních norem. 17 Tehdejší právní situace a převzetí právních předpisů Ruského impéria vedly k tomu, že slovník vznikal se záměrem překládat ruské termíny či jiné lexikální jednotky do litevštiny. Výběr ruských termínů pravděpodobně vycházel ze soudní praxe, která se ustavila ještě před vyhlášením nezávislosti, a z pramenů používaných soudy, včetně poměrně starých pramenů Ruského impéria. V zásadě se tedy hledaly litevské ekvivalenty k termínům nebo prostě slovům, která fungovala v ruském právním jazyce na konci 19. a na počátku 20. století a která mohla v době přípravy slovníku označovat pojmy, jež nebyly nutně aktuální pro Litvu po vyhlášení nezávislosti, ale souvisely s převzatým právem. Právě převzetí práva například vedlo k zařazení názvů osob spojených s náboženstvím do připravovaného slovníku. Ačkoli označení osob zařazená do projektu slovníčku právních termínů a dalších slov potřebných pro soudy nelze považovat za úplný soubor, lze přesto již s ohledem na jejich počet tvrdit, že slovník obsahoval jádro označení osob důležitých v té době pro právní praxi, a dokonce i pro historii. Překladový charakter slovníku a snaha najít možné litevské ekvivalenty navíc vedly k tomu, že počet litevských označení osob výrazně převyšuje počet ruských jednotek. LITERATŪRA Andriuškevičienė Danguolė, Tamulevičius Algirdas, Valiukėnas Vytautas 2005: Inžinieriai, technikai ir technologai: trikalbis aiškinamasis žodynėlis [Engineers, Technicians, and Technologists: Trilingual Vocabulary], Vilnius: Lietuvos darbo rinkos mokymo tarnyba. Andriuškevičienė Danguolė, Tamulevičius Algirdas, Valiukėnas Vytautas 2006: Vadovai ir vadybininkai: trikalbis aiškinamasis žodynėlis [Heads and Managers: Trilingual Vocabulary], Vilnius: Lietuvos darbo rinkos mokymo tarnyba. Baranauskas Egidijus, Laurinavičius Kęstutis, Pakalniškis Vytautas, Vasarienė Dalia 2010: Daiktinė teisė [Property Law], Vilnius: Mykolo Romerio universiteto Leidybos centras. Deviatnikovaite Ieva 2021: Lietuvių kalba tarpukario teisėje [Legal Lithuanian Language in the Interwar Period]. – Logos 106, 156–172. Prieiga internete: http://www.litlogos.eu/L106/Deviatnikovaite.html. Dinaev I. Z. 2016: Istoriko-pravovoj terminologičeskij slovar' [Historical and Legal Terminology Dictionary], Groznyj: Čečenskij gosudarstvenyj universitet. DJTŽ: Del juridinių terminų žodyno [Regarding the Glossary of Legal Terms]. – Lietuva, 1919, lapkričio 3, 2. Džežulskienė Judita 2001: Asmenų pavadinimai, reiškiami veiksmažodiniais mobiliaisiais daiktavardžiais (substantiva mobilia) [Motion Nouns in Lithuanian]. – Acta Linguistica Lithuanica 44, 55–69. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/actalinguisticalithuanica/article/view/1235. 18 Gaivenis Kazimieras 2002: Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys [Lithuanian Terminology: Theory and Management Principles], Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla. Gaudinskaitė Danguolė 2021: Sinonimiški bendrašakniai asmenų pagal profesiją pavadinimai: darbą, semantiką, stilistiką ir vartoseną [The Synonymous Conjugate Personal Names by Profession: Formation, Semantics, Stylistics and Usage]. – Acta humanitarica academiae Saulensis 28, 8–28. Prieiga internete: https://www.zurnalai.vu.lt/actahas/article/view/33022. Gedzevičienė Dalia 2021: Lietuviškų intelekto sutrikimą ir jo lygius įvardijančių terminų kaita ir ją lemiantys veiksniai [Change of Terms Defining Intellectual Disability and Its Levels in Lithuania and Change-determining Factors]. – Terminologija 28, 114–152. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/terminologija/article/view/2074. Gritėnienė Aurelia 2016: Asmenų pavadinimai šiaurės panevėžiškių patarmėje [Personal Names in the Northern Panevėžiškiai Subdialect]. – Acta Linguistica Lithuanica 75, 224–242. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/actalinguisticalithuanica/article/view/850. Gritėnienė Aurelia 2018: Šiaurės panevėžiškių vaizdingieji asmenų pavadinimai [Figurative Names of Persons in Northern Aukštaitian Subdialect of Panevėžys]. – Rytų aukštaičių patarmė: kaita ir pokyčiai, Vilnius: Baltijos kopija, 318–342. Prieiga internete: https://talpykla.elaba.lt/elaba-fedora/objects/elaba:34365353/datastreams/MAIN/content. Juozapaitienė Rusnė 2011: Bažnytinės santuokos registracija Lietuvoje: istorija ir dabartis [Inclusion of Church Marriage into the State (Civil) Register in Lithuania: History and the Present Time]. – Kultūra ir visuomenė 2(3), 101–123. Prieiga internete: https://portalcris.vdu.lt/server/api/core/bitstreams/20e6f9f8-8074-43f8-bf24-b38a0997b98a/content. Kiškis Alfredas 2017: Lietuvos kriminologijos raida 1918–2017 m.: šimtmečio patirtis [The Development of Lithuanian Criminology in 1918-2017: the Experience of a Century], Vilnius: Mykolo Romerio universitetas. LKŽe: Lietuvių kalbos žodynas 1–20 (1941–2002) [Lithuanian Language Dictionary 1–20 (1941–2002)], red. kolegija G. Naktinienė, J. Paulauskas, R. Petrokienė, V. Vitkauskas, J. Zabarskaitė, vyr. red. G. Naktinienė, e. variantas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008 (atnaujinta versija, 2018). Prieiga internete: https://ekalba.lt/. LPK 2023: Lietuvos profesijų klasifikatorius [Lithuanian Classification of Occupations]. Prieiga internete: https://www.profesijuklasifikatorius.lt. Mančinskas Česlovas 1998: Policija Lietuvoje 1918–1940 metais: mokymo leidinys [The Police in Lithuania 1918–1940: Educational Book], Vilnius: Lietuvos teisės akademija. 19 Pečkuvienė Laima 2014: Dėmenų bendr- turintys asmenų pavadinimai ir jų darybos ypatumai administracinėje kalboje [Formation Peculiarities of Terms Containing Component Bendr- in Administrative Language]. – Socialinių mokslų studijos 6(3), 648–660. Prieiga internete: https://cris.mruni.eu/server/api/core/bitstreams/37cb7203-a254-4b51-a987-6e17cef2499f/content. Radavičius Liaudginas Erdvilas 2004: Teisės psichiatrija: istorija ir dabartis [Legal Psychiatry: History and Present], Vilnius: Mykolo Romerio universiteto Leidybos centras. RŽ 1991: Religijotyros žodynas [Dictionary of Religious Studies], sud. R. Petraitis, Vilnius: Mintis. Stravinskas Petras 1939, 1940: Teisinės terminijos projektas [Legal Terminology Project]. – Teisė 48, 384–387; 49, 475–480; 50, 73–74; 51, 184–185. Šalkauskis Kazys 1933: Civiliniai įstatymai: X tomo 1 dalis [Civil Laws: Volume X, Part 1], Kaunas. Umbrasas Alvydas 2005: Asmenis įvardijantys teisės terminai 1918–1940 m. Lietuvos kodeksuose [Law Terms Naming Persons in Lithuanian Legal Codes of 1918-1940]. – Terminologija 12, 107–136. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/terminologija/article/view/640. Umbrasas Alvydas 2010: Lietuvių teisės terminija 1918–1940 metais: pagrindinių kodeksų terminai [Lithuanian Legal Terminology in 1918–1940: Terms from the Main Codes], Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Umbrasas Alvydas 2011: Rankraštinio teisės terminų žodyno (1920 m.) sandara [The Structure of Manuscript Dictionary of Law Terms (1920)]. – Terminologija 18, 109–141. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/terminologija/article/view/418. Umbrasas Alvydas 2012: Rankraštinio teisės terminų žodyno (1920 m.) lietuviški dvižodžiai terminai [Lithuanian Two-Word Terms from the Manuscript Dictionary of Law Terms (1920)]. – Terminologija 19, 143–172. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/terminologija/article/view/458. Umbrasas Alvydas 2018: Asmenų pavadinimai kompiuterijos žodynuose [Names of Persons in Dictionaries of Computer Science]. – Terminologija 25, 107–127. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/terminologija/article/view/123. Vitkevičius Pranciškus Stanislovas 2004: Civilinės teisės subjekto ir civilinio teisinio subjektiškumo problemos [Problems of Civil Law Subject and Civil Legal Subjectivity]. – Jurisprudencija 55(47), 102–113. Prieiga internete: https://ojs.mruni.eu/ojs/jurisprudence/article/view/3240/3038. VLEe: Visuotinė lietuvių enciklopedija [Universal Lithuanian Encyclopedia]. Prieiga internete: https://www.vle.lt/. 20 Zemlevičiūtė Palmira 2020: Medicinos asmenų pavadinimai 1920 metų nepriklausomos Lietuvos pirmajame Medicinos žurnale [Names for Actors in the Medical Field in the 1920 Issues of Medicina, the First Medical Magazine in Independent Lithuania]. – Lituanistica 66(4), 302–322. Prieiga internete: https://www.lmaleidykla.lt/ojs/index.php/lituanistica/article/view/4364. 21