Rašto ženklų įvardijimas Pilypo Ruigio žodyne Littauisch–Deutsches und Deutsch–Littauisches Lexicon (1747)

Terminologija / Terminology 2025, Nr. 32, p. 1–27 Turinio nuoroda / Contents link ISSN 2669–2198 (elektroninis / online) Pojmenování písemných znaků ve slovníku Pilypa Ruigyse LITTAUISCH–DEUTSCHES UND DEUTSCH–LITTAUISCHES LEXICON (1747) Pojmenování písemných znaků v díle Philippa Ruhiga Littauisch–Deutsches und Deutsch–Littauisches Lexicon (1747) JURGITA VENCKIENĖ Institut litevského jazyka E-mail: [email protected] ORCID ID: https://orcid.org/0000-0002-6305-6664 Oblast vědeckého výzkumu: dějiny litevského jazyka a písemnictví. https://doi.org/10.35321/term32-09 ANOTACE Studie věnovaná dějinám lingvistické terminologie analyzuje slova označující písemné znaky: písmeno, číslici, tečku, diakritické znaménko, čárku a dvojtečku, která jsou obsažena ve slovníku Pilypa Ruigyho Littauisch–Deutsches und Deutsch–Littauisches Lexicon (1747). Článek rovněž analyzuje souvislosti těchto termínů se zdroji Ruigyho slovníku a jejich rozšíření ve východopruských litevských a německých slovnících 19. století. KLÍČOVÁ SLOVA: Pilypas Ruigys, písmeno, číslice, tečka, diakritické znaménko, čárka, dvojtečka. ABSTRAKT Tato studie věnovaná dějinám lingvistické terminologie analyzuje slova označující písemné znaky: písmeno, číslici, tečku, diakritické znaménko, čárku a dvojtečku, zahrnutá ve slovníku Philippa Ruhiga (Pilypas Ruigys, 1675–1749) Littauisch–Deutsches und Deutsch–Littauisches Lexicon (1747). Článek rovněž zkoumá souvislosti těchto termínů se zdroji Ruhigova slovníku a jejich rozšíření ve východopruských litevských a německých slovnících 19. století. KLÍČOVÁ SLOVA: Philipp Ruhig, písmeno, číslice, tečka, diakritické znaménko, čárka, dvojtečka. Copyright © 2025 Jurgita Venckienė. Vydal Institut litevského jazyka. Tento článek je v režimu otevřeného přístupu a je šířen za podmínek licence Creative Commons Attribution, která umožňuje neomezené používání, šíření a reprodukci v jakémkoli médiu, pokud jsou uvedeny autor a zdroj. // Vydal Institut litevského jazyka. Tento článek je v režimu otevřeného přístupu a je šířen za podmínek licence „Creative Commons“ Attribution, které umožňují neomezené používání, šíření a reprodukci obsahu v jakémkoli médiu při uvedení autora a zdroje. Obdrženo: / Přijato: 2025-07-03. Přijato: / Schváleno: 2025-08-25. 1 ÚVOD Počátky litevské lingvistické terminologie badatelé spojují s Katechismem Martyna Mažvyda Katechizmu1, intenzivnější etapa tvorby termínů však začala v první polovině 19. století – do té doby v litevských písemných památkách převládaly latinské termíny (Balašaitis 1961: 10). Hlavními díly, která v 17.–18. století vytvářela a šířila litevskou terminologii, byly slovníky. Novější výzkumy slovníku Pilypa Ruigyse (1675–1749) Littauisch–Deutsches und Deutsch–Littauisches Lexicon (Královec, 1747)2, zejména index litevských slov připravený Onou Aleknavičienė (Aleknavičienė 2024), umožňují lépe poznat celou terminologii. Dějinám lingvistických termínů od Mažvydova Katechizmu do padesátých let 20. století je věnována disertace Antana Balašaitise Lietuvių kalbotyros terminų istorija (1961)3. Jejím cílem je „ukázat, jak se při vzniku litevské lingvistiky vytvářela a normovala terminologie jejích různých oborů, jak se formovala, rozrůstala, měnila a ustálila v litevské lingvistice“ (Balašaitis 1961: 3). Ačkoli mezi prameny nejsou uvedeny slovníky ze 17.–18. století (srov. Balašaitis 1961: 3), do výzkumu byla zahrnuta i jejich data. Autor zaznamenal první případy užití lingvistických termínů, mezi nimiž bylo i několik termínů ze slovníku Pilypa Ruigyse Littauisch–Deutsches und Deutsch–Littauisches Lexicon. Cíl disertace a široké chronologické i věcné vymezení vedly k tomu, že A. Balašaitis nehledal prameny termínů užívaných Ruigysem ani jinými autory a nezabýval se šířením termínů. Tato studie se věnuje termínům označujícím písemné znaky, které Ruigys zařadil do slovníku Littauisch–Deutsches und Deutsch–Littauisches Lexicon (dále R – celý slovník, Rvl – německo-litevská část, Rlv – litevsko-německá část)4; jejím cílem je určit jejich prameny a šíření ve slovnících východního Pruska 19. století. Bylo zjištěno, že A. Balašaitis do okruhu svých uvedených výzkumů nezařadil všechny termíny obsažené v Ruigysově slovníku; například nezmínil termín skyrinėlis označující dvojtečku. Ve své práci neshromáždil všechny synonymní termíny Ruigyse: uvedl, že R označoval „písmeno“ výrazy skaitytinė, rašytinė a raštnėlis (Balašaitis 1961: 40), nezmínil však raštas, raštelis; jako výrazy s významem „tečka“ uvedl žymelė a spakelis (Balašaitis 1961: 152), nezmínil však žymė; jako výrazy s významem „čárka“ uvedl tarpbrūkšnelis a skyrimėlis (Balašaitis 1961: 152), nezaznamenal však další dvě synonyma, skyrinėlis a žymė. Protože nebyly zohledněny prameny, nebyly uvedeny všechny významy termínů; například mnohoznačný termín raštelis byl zmíněn 1 V Katechismu byly užity výrazy balsinė „samohláska“, dvibalsinė „dvojhláska“, sqbalsinė „souhláska“ (Zinkevičius 1988: 36). 2 Nejvíce výzkumů publikovala Vilma Zubaitienė (Zubaitienė 2006; 2010a; 2010b; 2018), dále Vincentas Drotvinas (Drotvinas 2005). O. Aleknavičienė a V. Zubaitienė připravily vědecké vydání Ruigysova slovníku (2024). 3 V článku „Z dějin litevských lingvistických termínů“ A. Balašaitis pojednal pouze o dějinách termínů označujících slovní druhy a stavbu slov, a to od počátku 19. století (Balašaitis 2010: 3–12). 4 Badatelé již věnovali pozornost termínům v R: Domas Kaunas uvedl, že R obsahuje 94 termínů vztahujících se k písmu, knize, tisku a čtení, a předložil jejich seznam (Kaunas 1996: 141–142). 2 pouze význam „písmena“, žymelė – pouze význam „tečky“, nebylo však zjištěno, že by označovaly také „diakritické znaménko“. Termín raištelis, který měl stejný význam, není doložen vůbec. Článek si klade za cíl zjistit: 1) které termíny označující písemné znaky Ruigys zahrnul do svého slovníku; 2) jaké mohly být zdroje termínů v R; 3) zda je převzali autoři pozdějších východopruských slovníků z XIX. století. Analýza termínů odhalila také jejich vlastnosti – synonymii a mnohoznačnost. Slova označující písemné znaky v R byla identifikována na základě jeho rejstříku litevských slov (Aleknavičienė 2024: 113–958). Bylo zjištěno, že R obsahuje termíny pro označení písmene (pojmy písmeno a hláska se nerozlišovaly), číslice (pojmy číslice a číslo se nerozlišovaly), diakritického znaménka, tečky, čárky a dvojtečky. V další fázi výzkumu se hledaly jejich souvislosti s dřívějšími pracemi. Zdroje R jsou známy z jeho předmluvy a z podrobných výzkumů V. Zubaitienė. Pro analýzu termínů označujících písemné znaky jsou důležité zdroje Rvl: slovník Ericha Weismanna (1641–1717) Lexicon Bipartitum (Štuttgart, 1725, dále W; Zubaitienė 2006: 97–148), německá Bible Martina Luthera5 (Zubaitienė 2010a: 13), vydání Bible z roku 1735 BIBLIA, Tai efti: Wiffas Szwentas Raßtas, Séno ir Naujo Teftamento (Královec, 1735, dále B 1735), z něhož se shromažďovaly litevské ekvivalenty německých slov a doplňoval rejstřík Rvl (Zubaitienė 2010a: 221; 2018: 1–38). Podle V. Zubaitienė byla Bible pro Ruigyse jedním z nejdůležitějších zdrojů litevské lexiky, „dobře odrážela možnosti synonymie litevského jazyka i možnosti překladu názvů nových náboženských pojmů (osob, věcí a dalších reálií)“ (Zubaitienė 2018: 4). Při překladu německých slov a sestavování rejstříku Rlv vycházel Ruigys ze třetího vydání slovníku Konstantinase Sirvydase Dictionarium trium linguarum (Vilnius, 1677, dále SD 1677), srovnávací analýza však ukázala, že termíny označující písemné znaky s tímto slovníkem nesouvisejí. Důležitým zdrojem R je slovník Frydricha Vilhelma Haka Vocabularium (Halle, 1730, dále H; Hvl – německo-litevská část, Hlv – litevsko-německá část; Zubaitienė 2010a: 82, 160, 221)6. Ruigys mohl vycházet také z rukopisných slovníků ze XVII.–XVIII. století Lexicon Lithuanicum (dále Lex), Clavis Germanico-Lithvana (dále C), takzvaného Krauzova slovníku (dále Q)7, slovníku Jakoba Brodowského Lexicon Germanico–Lithvanicum et Lithvanico–Germanicum (dále B) nebo opisů těchto slovníků (Zubaitienė 2010a: 222–223)8. Takzvaný pražský německo-litevský rukopisný slovník9 (dále P) 5 Zatím není zjištěno, které vydání Lutherovy Bible nebo konkordance Ruigys používal (Zubaitienė 2010a: 201; 2018: 33–34). Německý text je v článku citován z vydání Nového zákona z roku 1727 (dále NT 1727). 6 H kritinį leidimą žr. Zubaitienė 2012a, lietuviškų žodžių indeksą žr. Zubaitienė 2012b. 7 Apie rankraštinių žodynų ryšius žr. Urbutis 2008: 622–623. 8 Ruigys naudojosi ir Ernesto Dicelijaus (1629–1692) rankraštine medžiaga, bet ji nėra surasta (Zubaitienė 2010a: 222). Dar keletas R šaltinių šiam tyrimui nėra aktualūs: Ruigio veikalai Meletema ([1735]) ir Betrachtung der Littauischen Sprache, in ihrem Ursprunge, Wesen und Eigenschaften (Karaliaučius, 1747), iš kurių į R teimti posakiai ir iliustraciniai žodžių junginiai (Zubaitienė 2010a: 190, 310), Danieliaus Kleino, Teofilio Gotlibo Šulco ir Kristupo Sapūno lietuvių kalbos gramatikos (jomis Ruigys galėjo remtis pateikdamas 3 V. Zubaitienė jej v roce 2010 mezi zdroji R nezmiňovala, protože se o něm dozvěděla až v roce 2011. Jak ukazuje textologická analýza Birutė Triškaitė, P „je opisem staršího rukopisného slovníku z Malé Litvy“ a souvisí s Lex a Q (Triškaitė 2014: 313), proto jsou i jeho materiály důležité při analýze lexikálních zdrojů R. Srovnání s německými a latinskými termíny zaznamenanými v těchto slovnících umožnilo přesněji určit označované pojmy. Dále se analyzovalo šíření termínů označujících písemné znaky v R. R spolu s gramatikou Ruigysova syna Povilas Frydrichas Anfangsgründe einer Littauischen Grammatik (Královec, 1747) se těšily dobré pověsti mezi současníky. O. Aleknavičienė uvedla, že „pruský historik Johann Friedrich Goldbeck (1748–1812) ve svém díle Literarische Nachrichten von Preußen (1781–1783) tvrdil, že jde o nejlepší knihy, jaké lze pro výuku jazyka mít, a že je chválí všichni znalci tohoto jazyka“ (Aleknavičienė 2024: 13). Článek zkoumá, zda byly zkoumané termíny převzaty do pozdějších prací – tištěných litevských a německých slovníků z XIX. století – Kristijonase Gotlybase Milkuse (1732–1807) Littauisch=Deutsches und Deutsch=Littauisches Wörter=Buch (Královec, 1800; dále M; Mvl – německo-litevská část, Mlv – litevsko-německá část), Georga Heinricha Ferdinanda Nessel manna (1811–1881) Wörterbuch der Littauischen Sprache (Královec, 1851; dále N) a Frydricha Kuršaitise (1806–1884) Wörterbuch der littauischen Sprache (dále K) – Deutsch–Littauisches Wörterbuch 1–2 (Halle, 1870–1874; dále Kvl) a Littauisch–Deutsches Wörterbuch (Halle, 1883; dále Klv). Podle O. Aleknavičienė přiměly R a zmíněná litevská gramatika Ruigysova syna K. G. Milkuse k přípravě opraveného a doplněného vydání R10 – M (Aleknavičienė 2024: 13–14). To, že K. G. Milkus používal R, dokládá titul jeho slovníku: Littauisch–Deutsches und Deutsch–Littauisches Wörter=Buch, worinn das vom Pfarrer Ruhig zu Walterkehmen ehemals heraus gegebene zwar zum Grunde gelegt. G. H. F. Nesselmann ve své předmluvě ke slovníku uvedl zdroje, z nichž čerpal materiál; mezi nimi je i Ruigysův slovník (N V). F. Kuršaitis při přípravě Kvl a Klv patrně přímo z R nevycházel, používal rukopisné slovníky (Triškaitė 2011: 40, 44) a M i N (Drotvinas 2006: 33) – z posledně jmenovaných mohl převzít termíny z R. gramatines nuorodas (Zubaitienė 2010a: 300), Jono Šulco Ezopo pasakėčios (1706), iš kurių galbūt imti šnekamosios kalbos pavyzdžiai (Zubaitienė 2010a: 300–301). 9 Plačiau žr. Lemeškin 2013: 269–279. 10 Kaip K. G. Milkus keitė R medžiagą, žr. Zubaitienė 2003: 127–178. 4 PÍSMENO Do Rvl bylo zařazeno německé heslo Buchstabe „písmeno“11 (v gramatikách 17.–18. století a později, až do počátku 20. století, se písmeno nerozlišovalo od hlásky) a jsou uvedeny jeho čtyři litevské ekvivalenty: skaitytinė, rašytinė, raštelis, raštas (viz obr. 1). Obrázek 1. Rvl 87: Buchftabe litevské ekvivalenty Skaitytinė, Raßytinė, Raßtėlis, Ráßtas; LMAVB RSS: LK–18/10 Seznam doplňuje heslo Rlv raštinėlis, takže R obsahoval celkem pět termínů označujících „písmeno“ (jejich významy a tvary viz Aleknavičienė 2024: 731, 691)12, srov.: Rvl 87: Buchftabe. Skaitytinė, ê̇s, f. Raßytinė, ê̇s, f. Raßtélis, élio, m. Matt. V. 18. Ráßtas, to, m. Rom. II. 29. Rlv 118: Raßinėlis élio, m. eine Buchftabe. Termín označující písmeno byl zařazen do W a do německo-litevských slovníků 17.–18. století – rukopisných Lex, C, Q, B, P13 a H. Německé Buchstabe mělo v německo-litevských slovnících dva litevské ekvivalenty – skaitytinė a raštelis, srov.: W 83: Buchftaben. litera, gramma, elementa, character. Hvl 165: Buchftabe Skaitytinė, Raßtelis. Lex 20a: Buchftabe Skaitytinė. C I 405: Buchftabe. Čtecí písmeno, ê̇s. F. Q 105: Buchftabe Čtecí písmeno. B 301: Buchftab Čtecí písmeno Lev 19,28 Matth 5,18. P 47v: Buchftabe Čtecí písmeno. SD 1677 uvádí také slovo pro označení písmene: Litera, czcionká Litera. Litera SD 1677 109, ale latinské litera, místo něhož měl být uveden litevský ekvivalent, Ruigys do svého slovníku nezařadil. 11 R uvádí také sloveso buchftabiren, Bokßtabéróju, Raßytines fudemi Rvl 87, které se vyskytovalo ve W: Buchftabieren. coordinare literas & syllabas W 83; v B nemá překlad: [Buchftab]biren B 301. V jiných pramenech se toto sloveso nevyskytovalo. 12 A. Balašaitis zaznamenal v R pouze tři slova označující písmeno: skaitytinė, rašytinė, raštinėlis (Balašaitis 1961: 40). 13 Za údaje z pražského slovníku upřímně děkuji dr. Birutė Triškaitė. 5 Čtenina Termín skaitytinė uvedený Ruigio v Rvl jako první z ekvivalentů německého Buchstabe (viz oddíl „Písmeno“) a jako heslové slovo v Rlv, navíc užitý při výkladu slova silbė „slabika“14, srov.: Rvl 87: Buchftabe, čtecí znak, ês, f. Rlv 131: čtecí znak, ês, f. der Buchftabe. Rvl 347: Syllbe, slabika, ês, f. Slabiky vyslovované najednou. Termín skaitytinė je znám již od prvních litevských písemných památek: byl užit v Mažvydově Katekizme (Balašaitis 1961: 39), v Evangelijose bei Epistolose Baltramiejuse Vilentase, v Margaritoje Teologiškoje Simona Vaišnora a v Postilėje Jokūba Morkūna15. Jak již bylo uvedeno, byl zařazen do Hvl a do rukopisných německo-litevských slovníků ze 17.–18. století jako ekvivalent německého Buchftabe (viz oddíl „Písmeno“); v Hlv je navíc také heslovým slovem, srov.: Skaitytine, ês ein Buchftabe Hlv 116. Skaitytinė se vyskytovala také v B 1735, avšak Ruigys u tohoto slova nevyznačil odkazy na Bibli. Ve slovníku SD 1677 mělo skaitytinė jiný význam – „čtení“, nikoli „písmeno“: Czytánie, Lectio. Skaytimas, skaitytine SD 1677 31. Termín skaitytinė byl převzat také do slovníků z 19. století M, N a K: jako litevský ekvivalent německého termínu do německo-litevských částí a jako heslové slovo do litevsko-německých částí, srov.: Mvl 114: Buchftabe, čtecí znak, ês, f. písemný znak, ês, čmáranice, élio, m. Matt. V, 18. Ráb tas, to, m. Rom. II, 29. Mlv 240: Čtecí znak, nės, f. der Buchftabe, není příliš srozumitelné. N 474: Čtecí znak, ês, f. znak písma, písmeno Plur. čtecí znaky, abeceda. Kvl I 267: Písmeno, der, nyní obvykle: búkß taws. jinak také: písemný znak. čtecí znak. značka hlasu. Klv 376: ſkaitytiné, -ės Subst. f. písmeno; biblicky jinak, nyní búkßtawas. Jak je vidět, K. G. Milkus označil toto slovo za nepříliš srozumitelné, zatímco F. Kuršaitis za biblické. Ten uvedl také tehdejší termín pro „písmeno“: „jetzt búkßtawas“, „jetzt gew.: búkßtaws“, srov. i jeho ilustrační příklady: didėlis búkßtaws, mažas búkßtaws Kvl I 267; βwininei (od. lietiniei) búkßtawai Kvl II 25. Termín skaitytinė tedy v 19. století začal ustupovat z užívání. V N je ještě zaznamenán, ale F. Kuršaitis jako tehdy užívaný ekvivalent německého Buchstabe navrhl slovo búkßtawas. 14 Skaitytinė R turėjo ir „natos“ reikšmę (Aleknavičienė 2024: 731): Note, Žymėlė giedama, žáidžema: Skaitytine giedamoji Rvl 269. 15 Viz LKŽ. 6 Psaný znak Termín psaný znak ‚písmeno‘ uvedl Ruigys jako ekvivalent německého Buchstabe, užitý při výkladu slovesa buchstabieren, a zařadil jej do registru Rlv, srov.: Rvl 87: Buchſtabe [...] Psaná značka, ženský rod. Rvl 87: buchſtabiren, píšu písmena, zhotovuji psané značky. Rlv 118: Písemná značka, ženský rod; ein Buchſtabe. Raſytinė, ės, f. idem. Podle A. Balašaitise vytvořil Ruigys výraz psaný znak analogicky ke slovu čtený znak (Balašaitis 1961: 40). V dřívějších pracích tento výraz nebyl zaznamenán, v pozdějších slovnících byl zařazen jak jako ekvivalent německého slova, tak jako heslo (s výjimkou Klv), srov.: Mvl 114: Buchſtabe [...] Psaná značka, ženský rod. Mlv 218: Raſtinėlis, lio, m. Raſytinė, nės, f. písmeno, málo známé. N 429: Raszytinne, ės, f. jedno písmeno. Kvl I 267: Písmeno, střední rod, nyní obvykle: búkßṭaws. Také jinak: raſýtinė. skaitytinė. bálfo žymėlė. Mlv však připojuje poznámku, že jde o výraz nepříliš známý; není ale jasné, zda se vztahuje na obě litevská slova raštinėlis a rašytinė, nebo jen na jedno z nich. V Kvl je psaný znak uveden jako jeden ze čtyř ekvivalentů německého Buchstabe, avšak do seznamu hesel Klv zařazen nebyl; pro označení písmene se používá termín būkštavas: búkβtawas, –o, Subst. m. der Buchstabe, (dtsch.) Klv 63. Poznámka Ruigys uvedl termín raštelis jako jeden ze čtyř ekvivalentů něm. Buchstabe16, v Rlv toto slovo není, srov.: Rvl 87: Buchſtabe [...] Písmenko, -a, středního rodu. Matt. V. 18. A. Balašaitis při zkoumání lingvistických termínů zaznamenával první případy jejich užití; slovo raštelis „písmeno“ nalezl u H, další autory, kteří je používali, a tedy ani Ruigia, již ve své studii nezmínil (Balašaitis 1961: 40). Gita Kazlauskaitė spojovala tento termín s díly K. G. Milkausa, G. H. F. Nesselmanna a Antanase Baranauskase (Kazlauskaitė 2002: 66). Jak je vidět, užíval jej také Ruigys (viz též Aleknavičienė 2024: 691). K termínu raštelis „písmeno“ Ruigys uvedl pramen – Mt 5,18. Při srovnání německé Bible s B 1735, kterou Ruigys používal, je patrné, že něm. Buchstabe17 odpovídá v B 1735 výrazu raštelis, srov.: 16 R raštelis mělo také významy „diakritické znaménko“ (viz pododdíl „Raštelis“) a „písmo“ (Aleknavičienė 2024: 691). 7 Mt 5,18 NT 1727 15: Neboť pravím vám vpravdě, || dokud nebe a země nepominou=||, nepomine ani nejmenší písmeno, || ani jediná čárka zákona, || dokud se všechno nestane. B 1735 6: Nėfa iß tiefôs ſakau jums: || ik* dangus ir žéme ſugaiß, ne || ſugaiß nei mažáufas raßtélis, || arba ney wien’s žodélis žóka=||lno, ikk’ wiff’ iſſipildis. Termín raštelis „písmeno“ se vyskytuje také u H: je jedním z ekvivalentů něm. Buchstabe v Hvl a heslovým slovem v Hlv. F. V. Haack mohl toto slovo převzít z NT 1727, na jehož přípravě se sám významně podílel (Zubaitienė 2010a: 58), neuvedl však biblický odkaz, srov.: Hvl 165: Buchftabe Skaitytine, Raßtelis. Hlv 110: Raßtelis, lio ein Buchftabe I d. g. m. Mt 5,18 NT 1727 15: Nėfa iß tiefôs ſakau || jums: Ik Dangus ir Žéme || ſugaiß, ne ſugaiß ney ma=||žáufas Raßtelis, arba ney || wien’s Žodélis žokano, ikk’ || wiff’ iſſipildis. V dřívějších východopruských slovnících tento termín zaznamenán není, do pozdějších slovníků se však dostal. K. G. Milkus jej zařadil do hesla „Buchstabe“ v Mvl (v Mlv nebyl), zatímco v N je uveden jako heslové slovo (s pěti synonymy), srov.: Mvl 114: Buchftabe [...] Písmenný znak, -u, m. Matt. V, 18. N 429: Rasztélis, io, m. Rasztátis, czio, m. Rasztužis, io, m. Rasztinė, ės, f. jedno písmeno; vyšívání. Rasztinélis, io, m. daff. Rasztinélė, ės, f. daff. Dim. Schrift, Buchftabe, Stikkerei. Písmo Čtvrtým ekvivalentem Rvl něm. Buchstabe je písmo (A. Balašaitis jej nezaznamenal, srov. Balašaitis 1961: 40). Tento termín má význam „písmeno“18 pouze v Rvl, srov.: Rvl 87: Buchftabe [...] Raßtas, to, m. Rom. II. 29. Na místě uvedeném Ruigiem, tj. v Listu Římanům 2,29, má NT 1727 něm. Buchstaben (V littera), což odpovídá B 1735 písmu, srov.: 17 Ve Vulgátě (dále jen V) je na tomto místě jota „deváté písmeno řecké abecedy“, srov. Mt 5,18: „Amen quippe dico vobis, donec transeat cælum et terra, jota unum aut unus apex non præteribit a lege, donec omnia fiant.“ 18 R písmo má i další významy: „psaní; Písmo svaté; dokument; ornament“ (Aleknavičienė 2024: 691). 8 Řím 2,29 NT 1727, 625: Sondern das ist ein Ju=||de, der inwendig verborgen ist; || und die Beschneidung des Her=||tzens ist eine Beschneidung die || im Geist und nicht im Buchsta=||ben geschicht; welches Lob ist || nicht aus Menschen sondern aus Gott. V: sed qui in abscondito Judaeus est, et circumcisio cordis in spiritu non littera, cuius laus non ex hominibus sed ex Deo est. B 1735, 214: Bet tas 3ydas yra, kurſai || widduje paſlėptas eſti, ir ßir=||diês appipjauſtimas, kurſai dwáſėje, o ne || raßte nufiduſt; kurro garbe || ne eſti iß 3monû, bet iß Diewo. Tad vok. Buchstabe atitikmenį raštas Ruigys veikiausiai įtraukė į R remdamasis B 1735. Juo labiau kad nei H, nei ankstesniuose rankraštiniuose žodynuose tokia šio žodžio reikšmė nebuvo nurodyta. Tik B duoti keli iliustraciniai žodžių junginiai, kuriuose vok. Buchstabe atitikmuo yra raštas, plg.: B 301: Buchſtab verguldet Slatitas Raßtas. B 377: Ebreiſcher Buchſtaben 3ydißkas Raßtas Luc. 23,38. Jak již bylo uvedeno, do Mvl byl převzat celý článek Rvl „Buchstabe“ a uvedeny tytéž ekvivalenty s odkazy na tytéž biblické verše, srov.: Mvl 114: Buchſtabe [...] Raßtas, to, m. Rom. II, 29. Mlv heslové slovo písmo nemá něm. ekvivalent Buchstabe, ačkoli z příkladu Ne moka Raß tus, er kann nicht ſchreiben by se mohlo zdát, že by mohlo mít význam „písmeno“, srov.: Mlv 218: Ráßtas, to, m die Schrift, das ausgenähte Bluhmwerk. Ne moka Raß tus, er kann nicht ſchreiben. N u heslového slova písmo rovněž nemá něm. ekvivalent Buchstabe, ale i zde je uveden příklad z Mlv (pouze s pozměněným slovosledem), který by mohl naznačovat, že má význam „písmeno“, srov.: Rásztus ne moka, er kann nich ſchreiben N 429. Kvl již nemá litevský protějšek něm. Buchstabe raštas (srov. Kvl I 267), význam „písmeno“ u heslového slova raštas v Klv rovněž není uveden (srov. Klv 346). Význam „písmeno“ tedy v 19. století již nebyl obvyklý u slova raštas, které Ruigys převzal z Bible. Raštinėlis Kromě čtyř litevských ekvivalentů něm. Buchstabe, které jsme probrali u Rvl, uvádí Rlv ještě jedno slovo s významem „písmeno“ – raštinėlis (Aleknavičienė 2024: 691; viz obr. 2); v Rvl se nevyskytuje, srov.: Rlv 118: Raßtinélis élio, m. eine Buchſtabe. 9 Raštinelís elio, m. eine Buch- Obrázek 2. Rlv 118: Raštinėlis „písmeno“; LMAVB RSS: LK–18/10 V dřívějších slovnících tento termín zaznamenán není; podle A. Balašaitise jej vymyslel sám Ruigys (Balašaitis 1961: 40). Raštinėlis je v Mlv zařazen do rejstříku heslových slov. Na konci hesla je uvedeno, že slovo není příliš známé, není však jasné, zda se poznámka vztahuje k oběma slovům raštinėlis a rašytinė, nebo jen k jednomu z nich (v Mvl se nevyskytuje u něm. Buchstabe, stejně jako v R), srov.: Mlv 218: Raßtinélis, lio, m. Raßytinė, nės, f. der Buchftabe, nicht fehr bekannt. G. H. F. Nesselmann, který uvedl nejvíce slov označujících písmeno, zařadil raštinėlį také do R a M, F. Kuršaitis je však do K již nezařadil, stejně jako slova s významem „písmeno“ raštas a raš telis, srov.: N 429: Rasztinė, ės, f. ein Buchftabe; eine Stikerei. Rasztinélis19, io, m. daff. Shrnutí Termíny označující „písmeno“ byly zařazeny do pramenů R – W, H a rukopisných německo-litevských slovníků ze 17.–18. století. V R je zaznamenáno pět litevských slov označujících písmeno: skaitytinė, rašytinė, raštas, raštelis, raštinėlis. První čtyři (skaitytinė, rašytinė, raštas, raštelis) jsou v Rvl uvedeny jako ekvivalenty něm. Buchstabe; s výjimkou raštelise jsou zařazeny také do hesláře Rlv; raštinėlis je pouze v Rlv. Skaitytinė, raštelis a raštas mají spojitost se staršími litevskými písemnými prameny: skaitytinė a raštelis se vyskytují u H, raštelis a raštas odkazují na B 1735 (viz tabulku 1). Rašytinė a raštinėlis nejsou ve starších textech doloženy; pravděpodobně je vytvořil sám Ruigys. Tabulka 1. Užívání termínů označujících „písmeno“ v R v dřívějších dílech H | Lex | C | Q | B | P | B 1735 rašytinė | – | – | – | – | – | – | – raštas | – | – | – | – | – | – | + raštelis | + | – | – | – | – | – | + 19 Přípona –ėl- [ė] je v N označena <ė>, srov.: Abrufėlis R 3 – Abrusėlis N 2, Akmenėlis R 4 – Akmenėlis N 3, Apokėlis R 7 – Apokėlis N 8, Awinėlis R 11 – Awinėlis N 12. 10 H Lex C Q B P B 1735 raštinėlis - - - - - - skaitytinė + + + + + + K. G. Milkus převzal z R všechny termíny označující „písmeno“. Skaitytinė, rašytinė a raštas jsou stejně jako v R uvedeny v Mvl jako ekvivalenty něm. Buchstabe a v Mlv jako heslová slova. Raštelis je v M pouze jedním z ekvivalentů něm. Buchstabe, zatímco raštinėlis je zařazeno pouze jako heslové slovo v Mlv. Všechny probírané termíny byly převzaty také do N. V K je pouze skaitytinė (ekvivalent něm. Buchstabe v Kvl a heslové slovo v Klv), rašytinė je pouze v Kvl (viz tabulku 2); F. Kuršaitis uvedl jako hlavní ekvivalent něm. Buchstabe výraz būkštavaas. Výzkum G. Kazlauskaitė ukazuje, že ve východopruských slabikářích 19. století se užívaly pouze skaitytinė a rašytinė (Kazlauskaitė 2002: 66). Podle Vincenta Drotvinase věnoval F. Kuršaitis ve svém slovníku velkou pozornost právě materiálu z mluveného jazyka (Drotvinas 2006: 32–33). F. Kuršaitis termíny z R do slovníku nejspíše nezařadil proto, že se v té době již nepoužívaly. Tabulka 2. Termíny označující „písmeno“ v R v slovnících 19. století Mvl Mlv N Kvl Klv rašytinė + [+] + + - písmo + - - - - písmenko + - + - - písmenečko - [+] + - - čteninka + [+] + + [+] Poznámka: [+] označuje, že termín byl zařazen, ale označen jako zastaralý, biblický či ne zcela jasný. ČÍSLICE Rvl uvádí jako německé ekvivalenty výrazů Zahl a Ziffer slova rokuotinė, suskaitytinė „číslice“ (Aleknavičienė 2024: 705, 786; viz obr. 3; číslice se nerozlišovala od čísla), v části Rlv tato slova nejsou, srov.: Rvl 413: Ziffer, f. Zahl, Rokótinė, ê, f. Sufkaitytinė, ê, f. Ziffer, die Nulle, Nullè, lês, f. Rvl 408: Zahl, im Schreiben, Rokótinė, nês, f. Obrázek 3. Rvl 413: Ziffer a Zahl litevské ekvivalenty Rokótinė, Sufkaitytinė; LMAVB RSS: LK–18/10 11 Něm. Zahl a Ziffer „číslice“ se vyskytovala ve W, H i v rukopisných slovnících; slovo označující „číselný znak“ bylo zařazeno také do SD 1677, srov.: W 500: Zahl. numerus. W 508: Ziffer. numerus, nota numeri. Hvl 227: Zahl Skaitlus. Lex 108a: Zahl Skaitlus, C₃iene, Skaic₃zus Lex 109a: Zиеffer. Skaitlus. C II 1027: Zahl. Skaitlus, aus. M. C₃iene, és. F. [...] Skaic₃zus, aus. M. C II 1052: Ziffer. Skaitlus, aus. M. Q 633: Zahl Skaitlus. Skaiczus. C₃iene. SD 1677 108: Liczbá, Numerus (i. m.) Skayčius Jak je vidět, Ruigys nepřevzal ekvivalenty Zahl a Ziffer uvedené v H a rukopisných slovnících, skaitlius, skaičius. Slova R rokuotinė a suskaitýtinė nebyla zaznamenána v dřívějších písemných pramenech; pravděpodobně je mohl vytvořit sám Ruigys (srov. slova skaitytinė, rašytinė). M, stejně jako R, uvádí rokuotinė a suskaitýtinė pouze jako ekvivalenty německých slov, srov.: Mv1 557: Ziffer, f. Zahl, Rokótinė, és, f. Sufkaitytinė, és, f. Mv1 550: Zahl, im Schreiben, Rokótinė, nês, f. G. H. F. Nesselmann zařadil termín rokuotinė do svého slovníku jako heslové slovo, zatímco suskaitýtinės v N není20, srov.: N 446: Rokótine, és, f. die geschriebene Zahl, die Ziffer. K je rovněž pouze u R a M počtový ekvivalent – Kvl jako něm. Zahl a Ziffer, 21je uvedena také poznámka, že jde o dříve užívané slovo; Klv je uvedeno jako heslo (viz tabulku 3), srov.: Klv 358: rokútinė, -ės, podstatné jméno ženského rodu, starší výraz místo dnes běžného cólis, číslo. Kvl II 365: Zahl, ženského rodu, 1) počet, Įkaitlius. [...] 2) číselný znak, cólis, io. dříve: rokútinė. Kvl II 372: Ziffer, ženského rodu, číslice, cólis, io, dříve: rokútinė. 20 Význam „číslice“ má také řada dalších slov: Suskaitinė, ės, f. die Ziffer, die Zahl; Skaitytinė, ės, f. ein Schriftzeichen; Skaiczus, aus, m. die Zahl, Anzahl; Skaitlus, aus, m. die Zahl, Anzahl N 474. 21 Význam „číslice“ mají v K: [ſkaičius, -iaus, Subst. m. die Zahl, Anzahl, Rechnung. Szyrwid.] Klv 375; [ſkaitlius, -iaus, Subst. masc. die Zahl, Anzahl. Klv 376; [ſufkaitinė, -ės, Subst. f. die Ziffer, Zahl.] Klv 415. 12 Tabulka 3. Slova s významem „číslice“ v R v slovnících 19. století Mvl | Mlv | N | Kvl | Klv; rokuotinė | + | - | + | + | +; suskaitytinė | + | - | - | - | - DIAKRITICKÉ ZNAMÉNKO Ruigys do Rvl zařadil slova, která mají význam jak „tečky – interpunkčního znaménka“, tak „diakritického znaménka“. Německá tečka, puntík22 se v R překládají slovem značka; německé tečka, puntíček23 – třemi slovy: písemko, uzlík, značka (viz obr. 4); německé tečka – značka a spakėlis (všechny jejich významy a podoby viz Aleknavičienė 2024: 687, 691, 936), srov.: Rvl 101: Tečka, puntík, značkélė, ės, f. Rvl 358: Tečka, puntíček, písmélis, ėlio, m. Luc. XVI. 17. Uzlíček, ėlio, m. Matth. V. 18. Značkélė, ės, f. Rvl 283: Tečka, značkélė, ės, f. Spakielis, ėlio, m. Obrázek 4. Rvl 358: Tütel, Pünktlein litevské ekvivalenty Raštėlis, Raištėlis, Žymėlė; LMAVB RSS: LK–18/10 K označení „tečky – interpunkčního znaménka“ (lat. punctum) a „diakritického znaménka“ (lat. apex) sloužila slova ve W a SD z roku 1677, srov.: W 314: Tečka. punctum, apex, centrum. SD 1677 93: Kropka piłarská, Apex (icis.), punctum. Taſzkielis, rašitoiu taſzkas. 22 Srov. Deutsches Wörterbuch Jacoba Grimma a Wilhelma Grimma, digitalizovaná verze ve Wörterbuchnetz Trier Center for Digital Humanities, verze 01/25. Dostupné online: https://woerterbuchnetz.de/?sigle=DWB&lemid=D02652, https://woerterbuchnetz.de/?sigle=DWB&lemid=T04578. 23 Srov. Etymologisches Wörterbuch des Deutschen. Dostupné online: https://www.dwds.de/wb/etymwb/T%C3%BCtel#wb-2. 13 Něm. Punkt, Pünktlein byly zařazeny také do rukopisných slovníků 17.–18. století. C něm. Punkt patrně znamená jak „diakritické znaménko“, tak „tečku – interpunkční znaménko“. Význam něm. Punkt a Pünktlein zařazených do B a P není upřesněn, srov.: C II 248: Punct. Žimele, ês, f. Κεραία, Apex. B 988: Tečka Sȝlakas B 988: Tečička. Spakkelis P 202v: Punct Poznámka K něm. Tütel, Pünktlein je v Rvl doplněn ekvivalent raštelis a odkaz na Bibli – Lk 16,17; tentýž odkaz je uveden také v C, pouze jsou tam jiné litevské ekvivalenty něm. Tütel – piešėlis (pėšelis), brūkšmelis, srov.: Rvl 358: Tȕtel, Pȕnktlein, Raƀtélis, élio, m. Luc. XVI. 17. C II 611: Tȕttel. Tečka, iô. M. (drobná tečka. [...] Je jisté, že nebe i země pominou, aniž by jediná tečka | drobná tečka: | ze zákona zmizela [...] Luc. 16. 17. Srovnáním německé a litevské varianty Lk 16,17 je patrné, že něm. Tittel24 (V lat. apex) v NT 1727 odpovídá výrazu raštelis v B 1735; Ruigys tedy toto slovo převzal z B 1735. V pomáhá upřesnit význam – „diakritické znaménko“, srov.: Lk 16,17 NT 1727 322: Je však snadnější, aby || nebe a země pominuly, || než aby jediná čárka z Ge=||feȝ padla. B 1735 110: Ale snadněji jest, aby ne=||be a země pominuly, než aby || jediný raƀtélis v zákoně pro=||padl. V: Je však snadnější, aby nebe a země pominuly, než aby z Zákona vypadla jediná čárka. V H má raštelis pouze význam „písmeno“ (viz pododdíl „Poznámka“); v rukopisných slovnících se toto slovo nevyskytovalo. Celé heslo R „Tütel, Pünktlein“ bylo převzato pouze do Mv1, v ostatních slovnících není, srov.: Mv1 479: Tȕtel, tečka, Raƀtélis, élio, m. Luc. XVI, 17. Raiƀtélis, élio, m. Matt. V, 18. Značka, lês, f. Písmenko R Tütel, Pünktlein má jako ekvivalent také písmenko a odkazuje rovněž na Bibli – Mt 5,18, srov.: 24 LB je tütel, srov. Lk 16,17: Je však snazší, aby pominulo nebe i země, než aby zanikla jediná čárka v Zákoně. 14 Rvl 358: Tūtel, Půnktlein [...] Písmenko, -a, s. Matouš V. 18. B 1735 (a NT 1727) však v Mt 5,18 slovo raištelis nemá: německému Tittel25 v NT 1727 odpovídá žodelis v B 1735; význam slova raištelio pomáhá určit latinské V apex „diakritické znaménko“, srov.: Mt 5,18 NT 1727, 15 Neboť vám pravím vpravdě, || dokud nepomine nebe a země=||, nepomine ani nejmenší || písmeno, ani jediná || čárka v Zákoně, dokud se || všechno nestane. B 1735: Nēfa iš tiefôs fakau jums: || ik* dangus ir žémę šugaiß, ne || šugaiß nei mažáufas raßtélis, || arba ney wien’s žodélis žóka=||no, ikk’ wiff’ ißfipildis. V: Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ze Zákona ani jediné iota či jediná čárka, dokud se všechno nestane. V žádném z předchozích slovníků nemá slovo raištelis význam „diakritického znaménka“. Je možné, že raištelis je tisková chyba (tj. *raštelis), to je však málo pravděpodobné, protože obě slova, raštelis i raištelis, jsou v Rvl ve stejném hesle „Tūtel, Pünktlein“, hned vedle sebe (viz oddíl „Diakritické znaménko“, obr. 4). Lze pouze opatrně hádat, že si Ruigys mohl slovo raištelis zapamatovat ze společného překladu NT 1727 a B 1735, a proto připsal odkaz na Bibli. Jak již bylo zmíněno, celé heslo Rvl „Tūtel, Pünktlein“ bylo převzato do Mvl, včetně slova raištelis (viz pododdíl „Písmenko“). Dostalo se také do N: je uvedeno za slovem raištas a má význam „tečka“, srov.: N 432: Raisztas, o, m. kruh. [...] Raisztélis, io, m. zdrob. kroužek, tečka. Klv má pouze raištas ([raißtas, -o, Subst. m. ein Kreis.] Klv 342), nikoli však raištelis. Značka Slovo žymelė26 je v R uvedeno jako synonymum slov raštelis a raištelis, která označovala „diakritické znaménko“, a jako ekvivalent něm. Dipfel, Tipfel, Punkt, která mohla znamenat „diakritické znaménko“ i „tečku – interpunkční znaménko“, srov.: Rvl 358: Tūtel, Půnktlein, Raßtélis, élio, m. Luc. XVI. 17. Raißtélis, élio, m. Matth. V. 18. Žymélé, ės, f. Rvl 101: Dipfel, Tipfel, Žymélé, ės, f. Rvl 283: Punct, Žymélé, ės, f. Spakiélis, élio, m. 25 LB má Tūtel, srov. Mt 5,18: Neboť pravím vám vpravdě: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani nejmenší písmeno, ani jediná čárka Zákona, dokud se všechno nestane. 26 R žymelė znamená nejen „diakritické znaménko“ a „tečku – interpunkční znaménko“, ale také „znamení“ a „notu“ (Aleknavičienė 2024: 936). 15 Jak již bylo zmíněno, C žymelė je ekvivalentem něm. Punkt a znamená „diakritické znaménko“ (řec. Κεραία, lat. apex); tento význam mělo také něm. Punkt ve W. Ve významu „diakritické znaménko“ je žymelė užito v novozákonním vydání Samuela Bitnera (Královec, 1701, dále BtNT), Mt 5,18 – tento biblický verš Ruigys uvedl u jiného slova téhož významu, raištelis (srov. něm. Titel27 v NT 1727, lat. apex ve V), srov.: Mt 5,18 BtNT: Nefa ißtieſôs fakau ju=Ilmus. iki koḷey praeis dangus ir || ǯ́ėme ne praeis wiena jota / arba || wiena ǯ́imėle raßto iß 3okono / || iki wifs ißpildis. Přesto nelze s jistotou říci, že by žymelė mohla být převzata z BtNT, neboť výzkum V. Zubaitienė ukazuje, že Ruigys se o něj patrně neopíral (Zubaitienė 2010a: 196). Žymelė byla spolu s hesly R „Dipfel, Tipfel“, „Punkt“ a „Tütel, Pünktlein“ převzata do M, srov.: Mvl 132: Dipfel, Tipfel, ǯymélė, ês, f. Mvl 378: Punct, ǯymélé, ês, f. Spakiélis, élio, m. Mvl 479: Tůtel, Půnktlein, Raßtélis, élio, m. Luc. XVI, 17. Raißtélis, élio, m. Matt. V, 18. ǯymélé, lês, f. G. H. F. Nesselmannas a F. Kuršaitis zařadili slovo žymelė do svých slovníků také jako zdrobnělinu slova žymė, které znamenalo „znamení, symbol, písmenný znak“, jeho význam „diakritické znaménko“ však už neuváděli, srov.: N 546: Z’yme, ês, f. ein Zeichen, ein Kennzeichen, ein Charakter; eine Spur, eine Narbe; ein Schriftzeichen, eine Ziffer. Z’ymélé, ês, f. Dim. daß. Klv 522: žymė, -ės, Subst. fem. ein Merkzeichen; Demin. žymėlė, -ės, ein kleines Merkzeichen, ein Komma. Shrnutí Ruigys do svého slovníku zařadil slova označující „diakritické znaménko“. Německá hesla registru Rvl mají souvislost se zdroji, zatímco litevské ekvivalenty jsou odlišné, s výjimkou C značka. Biblický odkaz naznačuje, že raištelis mohl být převzat z B 1735 (viz tabulku 4). Tabulka 4. Užívání termínů označujících v R „diakritické znaménko“ v dřívějších dílech H | Lex | C | Q | B | P | B 1735 raištelis | – | – | – | – | – | – 27 Srov. LB Tütel. 16 H Lex C Q B P B 1735 raštelis − − − − − + žymelė − − + − − − Z termínů R označujících „diakritické znaménko“ zařadil M. G. H. F. Nesselmann do svého slovníku raštelis „tečku“ („ein Kreischen, Pünktchen“). F. Kurschat tyto termíny R do svého slovníku nezařadil (viz tabulku 5). Tabulka 5. Termíny označující v R „diakritické znaménko“ ve slovnících 19. století M N K raštelis + + − raštelis + − − žymelė + − − TEČKA Význam „tečky“ mají v R dvě slova: žymė a spakelis. Značka Rlv duotas žodis žymė „taškui“ reikšti (Aleknavičienė 2024: 936)28, Rvl jo nebuvo, plg.: Rlv 192: Žymė, ės, f. jizva, znamení rány, 2. čárka nebo tečka v písmu. Ani v dřívějších, ani v pozdějších slovnících nemělo slovo žymė význam „tečka“. N žymė má několik významů, jedním z nich je „písmenný znak“, avšak význam „tečka“ není vyčleněn, srov.: N 546: Z’ymė, ės, f. znak, označení, charakter; stopa, jizva; písmenný znak, číslice. Spakelis Rvl něm. Punkt má jako jeden z ekvivalentů spakelis (v Rlv není). Dříve je spakelis doloženo pouze v B, srov.: Rvl 283: Punkt, značka, -y, f. Spakiélis, -élio, m. B 988: tečka. Spakkelis. Do M byl z R převzat celý německý článek „Punkt“, tedy i spakelis. V N je spakelis jako zdrobnělina zmíněno pouze u slova spakas „tečka“. „Tečka“ se v N a K označuje jinými slovy: N spakas, spuogis, K spuogelis, punktas (uvedena jsou také „nejasná“ spakas, spuogas, taškas), srov.: Spakas, o, m. ein Tropfen; ein Pünctchen. Spakélis, io, m. Dim. daff. N 491; Spugis, io, m. 28 R žymė znamená také „tečku – interpunkční znaménko“, „rozlišovací znaménko“, „jizvu“ (Aleknavičienė 2024: 936). 17 (3’em.) ein Punct N 494; Punct, der, 1) ein kleines rundes Tüpfchen, [pogēlis. als Interpunctiozeichen, pùṅktas Kvl 116; [fpakas, -o, ein Tropfen, ein Pünktchen, s. v. a. fpógas.] Kvl 395; [taßkas, -o, Subst. m. der Tropfen, ein Punkt in der Schrift.] Kvl 450. Shrnutí R „tečku“ označovala slova žymė a spakelis; v dřívějších pracích nebyla zaznamenána, s výjimkou B spakelį (viz tabulka 6). Tabulka 6. Užívání termínů označujících v R „tečku“ v dřívějších pracích H | Lex | C | Q | B | P; žymė | – | – | – | – | – | –; spakelis | – | – | – | – | + | – R žymė „tečka“ nebyla zařazena do žádného pozdějšího slovníku; spakelis „tečka“ se dostal do M, zatímco G. H. F. Nesselmann jej uvedl pouze v hesle „Spakas“. F. Kuršaitis nezařadil do svého slovníku žádný z R termínů označujících „tečku“ (viz tabulka 7). Tabulka 7. Termíny označující v R „tečku“ v slovnících 19. století M | N | K; žymė | – | – | –; spakelis | + | + | – ČÁRKA Rvl uvádí dva německé ekvivalenty slova Komma „čárka“: pomlčka a oddělovací znaménko (viz Aleknavičienė 2024: 826, 736; viz obr. 5), srov.: Rvl 92: Čárka, Tarpbrukßnelis, -élio, m. Skyrimélis, -élio, m. V rejstříku Rvl je více termínů s významem čárky: pomlčka a další dvě slova, která Rvl neuvádí: oddělovací znaménko a značka (viz Aleknavičienė 2024: 736, 936), srov.: Rlv 157: Tarp Brukßnelis, élio, m. čárka. Rlv 133: Skyrinélis, élio, m. čárka nebo dvojtečka v knize. Rlv 192: Žymė, ės, f. jizva, znaménko rány, 2. čárka nebo tečka v písmu. 18 Obrázek 5. Rvl 92: litevské ekvivalenty německého Comma Tarpbrukšnelis, Skyrimėlis; LMAVB RSS: LK–18/10 Celkem tedy R obsahuje čtyři termíny označující „čárku“: tarpbrūkšnelis, skyrimėlis, skyrinėlis a žymė. Slovo označující čárku bylo zařazeno do W i do B (je uvedena také podoba tohoto znaménka </>). Překladové varianty německého Komma v Rvl se shodují s B; v ostatních slovnících se tato slova nevyskytovala, srov.: W 96: Comma, ātis, 3. n. rozlišovací znaménko v písmu, jinak nazývané Virgula. B 314: Comma. Tarp-brukßnelis, Skirimelis. v. g. (/) Pomlčka Termín pomlčka „čárka“ je jak v Rvl, tak v Rlv, jak již bylo uvedeno, byl také v B (viz kapitolu „Čárka“). A. Balašaitis si všiml, že Ruigiova pomlčka a dále probíraný oddělovací znak (viz podkapitolu „Oddělovací znak“) nebyly příliš rozšířené (Balašaitis 1961: 152), dostaly se však do slovníků 19. století. K. G. Milkus zařadil pomlčku do obou částí slovníku (do Mvl převzal celý článek „Komma“), srov.: Mvl 121: Čárka, Tarpbrukßnelis, elio, m. Skyrimėlis, elio, m. Žymėlė, ės. f. Mlv 288: Tarpbrukßnelis, lio, m. čárka, interpunkční =značka. V N je pomlčka uvedena dvakrát: v oddílech písmen „B“ a „T“; F. Kuršaitis ji zařadil do Klv, ovšem uzavřel ji do hranatých závorek, které ukazují, že slovo je nejasné, srov.: N 91: Tarpbruksżnélis, io, m. čárka, interpunkční znaménko. N 347: Tarpbruksżnélis, io, m ein Komma. Klv 449: [tarpbrūkßnelis, -io, podstatné jméno mužského rodu, zdrobnělina: čárka.] Pro označení čárky uvádí Kvl i jiné termíny: Komma, das, kūma, brukėlis, io. Kvl 699. Čárka Termín skyrimėlis „čárka“, jak již bylo zmíněno, se vyskytuje pouze v Rvl; dříve jej do svého slovníku zařadil J. Brodovskis (viz oddíl „Čárka“). Tento termín byl převzat do Mvl (viz pododdíl „Pomlčka“; v Mlv se nevyskytuje) a N; v Klv je stejně jako tarpbrūkšnelis zapsán v hranatých závorkách jako nejasný, srov.: 19 N 478: Skyrimėlis, io, m. Dim. daff. 3. B. das Komma. Klv 381: [ſkyrimėlis, -io zdrob. od ſkýrimas, rozdělení, oddělení, čárka.] Čárčička Termín skyrinėlis v Rlv, který označoval „čárku“ a „dvojtečku“ (viz oddíl „Čárka“, obr. 6), A. Balašaitis ve své studii neuvedl; V. Zubaitienė jej považovala za tiskovou chybu (Zubaitienė 2010a: 261). Je zcela pravděpodobné, že zde skutečně mohlo jít o chybu sazby: možná bylo místo Skyrimėlis vysázeno Skyrinėlis. Vždyť Ruigys v Rvl uvedl dva německé ekvivalenty pro Komma – tarprūškėnelis a skyrimėlis; první je v Rlv zařazen jako heslo, druhý nikoli, zato je zde skyrinėlis, který v Rvl nebyl. Ani v pramenech R se termín skyrinėlis nevyskytuje. Na druhou stranu by však mohlo jít také o slovo vytvořené Ruigisem, související s výrazem skyrinys „rozdělení, oddělení“29 (srov. raštinėlis). Obrázek 6. Rlv 133: Skyrinėlis „čárka“, „dvojtečka“; LMAVB RSS: LK–18/10 K. G. Milkus zařadil skyrinė­lį do svého slovníku, ovšem s poznámkou, že slovo je nejasné; v N a K tento termín není, srov.: Mlv 244: Skyrinėlis, lio, m. čárka, rozdělovací =znak v knize; není příliš srozumitelné. Značka Rlv má mezi významy slova značka také „čárka“30 (viz Aleknavičienė 2024: 936), zatímco Rvl nemá ekvivalent německého Komma „čárka“ značka; srov.: Rlv 192: Žymė, ės, f. jizva, stopa po ráně, 2. čárka nebo tečka v písmu. Ani v pramenech R nemělo slovo značka význam „čárka“. K. G. Milkus doplnil převzaté heslo Rvl „Komma“ synonymem značka, nikoli však značka (viz pododdíl „Tarprūškėnelis“), a Mlv již neuváděl význam slova značka „čárka“, který se objevoval v Rlv; srov.: Mvl 121: Comma, Tarprukßnėlis, elio, m. Skyrimėlis, elio, m. Žymėlė, ės. f. Mlv 351: Žymė, ės, f. jizva, stopa po ráně, stopa=Zeichen. 29 Viz LKŽ. 30 R značka znamená také „tečku – interpunkční znaménko“, „rozlišovací znaménko“, „jizvu“ (Aleknavičienė 2024: 936). 20 N značka má několik významů, jedním z nich je „písmenný znak“, význam „čárka“ však není vyčleněn; ani Klv značka neznamená „čárku“, tento význam má zdrobnělina značka, stejně jako v M, srov.: N 546: Z’ymė, ės, f. znak, rozlišovací znak, charakter; stopa, jizva; písmenný znak, číslice. Klv 522 žymė, ės, Subst. fem. rozlišovací znak; Demin. žymėlė, -ės, malý rozlišovací znak, čárka. Shrnutí Do R bylo zařazeno několik termínů označujících čárku. Dva z nich – tarpbrūkšnelis, skyr imėlis – mají souvislost s B; ostatní se ve zdrojích nevyskytují a pravděpodobně je vymyslel sám Ruigys (skyrinėlis [pokud nejde o tiskovou chybu], žymė; viz tabulku 8). Tabulka 8. Užívání slov označujících „čárku“ v R v dřívějších dílech H | Lex | C | Q | B | P | mezičárka | - | - | - | - | + | - | skyr imėlis | - | - | - | - | + | - | skyrinėlis | - | - | - | - | - | - | značka | - | - | - | - | - | - Termíny označující v R „čárku“, tarpbrūkšnelis a skyr imėlis, byly převzaty do všech tří slovníků z 19. století; pouze v K jsou označeny jako nejasné. Výraz skyrinėlis ve stejném významu se dostal pouze do M, zatímco žymė v N a K význam „čárky“ již nemá (pouze žymelė) (viz tabulku 9). Tabulka 9. Termíny označující v R „čárku“ ve slovnících 19. století (hranaté závorky označují, že slovo nebylo autorovi jasné či známé) M | N | K | mezičárka | + | + | [+] | skyr imėlis | + | + | [+] | skyrinėlis | + | - | - | značka | - | - | - DVOJTEČKA Termín R skyrinėlis má význam „dvojtečka“ (i „čárka“)31 (Aleknavičienė 2024: 736, viz 6.3), srov.: Rlv 133: Skyrinėlis, ėlio, m. čárka nebo dvojtečka v knize. 31 Skyrinėlis je v LKŽₑ doloženo z R pouze ve významu „čárka“. 21 Do W a B jsou zahrnuta také hesla označující dvojtečku, avšak B nemá litevský ekvivalent, pouze znak <:>, srov.: W 94: Colon, colum. n. 2. zwei Puncta. B 314: colon v. g (:) Jak již bylo zmíněno, toto slovo bylo převzato do M, zde však nemá význam dvojtečky (viz pododdíl „Oddělovač“). N a KŽ nemají oddělovač a dvojtečka se nazývá termíny dvispuogis, dvillinkas punktas, srov.: Dwispugis, io, m. ein Doppelpunct, das Kolon N 494; Doppelpunct, der, dwilinkas punktas Kvl 302; [dwifpugis, -io, Subst. m. ein Doppelpunct. Wohl eine Erfindung der Sprachlehrer.] Klv 103. ZÁVĚRY V 17.–18. století, kdy byly gramatiky litevštiny psány v jiných jazycích, byly slovníky hlavními díly, která vytvářela litevskou terminologii. Pilypas Ruigys do litevsko-německého a německo-litevského slovníku vydaného v roce 1747 zařadil litevské termíny označující písemné znaky: jak hesla, tak litevské ekvivalenty německých termínů. Srovnávací analýza německých a latinských termínů zaznamenaných v R, vícejazyčných slovnících a Bibli umožnila přesněji určit pojmy, které označují. V dřívějších výzkumech terminologie nebyly zaznamenány všechny termíny, které Ruigys používal pro označení písemných znaků. Tento článek poprvé pojednává o slovech, jimž R přisuzuje významy „dvojtečka“ a „diakritické znaménko“. Bylo zjištěno, že hesla Rv1 pro označení písmene, číslice, diakritického znaménka, tečky a dvojtečky mají souvislost s W. Na H odkazují litevské ekvivalenty německého Buchstabe v Rv1 skaitytinė, raštelis, uvedené také jako hesla v litevsko-německých částech obou slovníků. S B spojuje německé Buchstabe ekvivalent raštas, německého Komma ekvivalenty tarpbrūkšnelis a skyr imėlis a německého Punkt, Pünktlein ekvivalent sp akelis. Z C mohl být převzat německý Buchstabe ekvivalent skaitytinė. Slova s biblickými odkazy raštas, raštelis „písmeno“ a raštelis „diakritické znaménko“ lze spojovat s B z roku 1735. Termíny rašytinė, raštinėlis „písmeno“, rokuotinė, suskaitytinė „číslice“, raištelis „diakritické znaménko“, žymė „tečka“, „čárka“, skyrinėlis „čárka“, „dvojtečka“ nejsou zaznamenány v dřívějších pracích; jejich autorem mohl být Ruigys. Nejvíce termínů z R bylo převzato do M: heslo „Buchstabe“ z Rv1 s litevskými ekvivalenty skaitytinė, rašytinė, raštelis, raštas; hesla „Ziffer“ a „Zahl“ s ekvivalenty rokuotinė, suskaitytinė; ekvivalenty německého Tütel, Pünktlein, Dipfel, Tipfel raštelis, raištelis, žymelė „diakritické znaménko“; ekvivalenty německého Komma tarpbrūkšnelis, skyrinėlis; německého 22 Punkt odpovídají výrazy žymelė, spakelis; z Rlv – heslová slova skaitytinė, rašytinė, raštinėlis „písmeno“, tarpbrūkšnelis, skyrinėlis „čárka“. V pozdějších slovnících je mnohem méně termínů označujících pravopisné znaky, které se vyskytovaly v R. Do N jsou jako hesla zařazeny termíny z R písmenko, písemné písmeno, písemný lístek, písemná kartička „písmeno“, číslice „číselný znak“, pomlčka, oddělovač „čárka“, tečka „tečka“. Vazeb KŽ na R je ještě méně: Kvl uvádí pouze odpovídající výrazy pro něm. Buchstabe z Rvl písemné písmeno, písmenko (jako hlavní ekvivalent něm. Buchstabe uvedl F. Kuršaitis būkštavus), ekvivalentem něm. Zahl a Ziffer je číslice, ekvivalenty něm. Komma jsou pomlčka, oddělovač (oba označeny jako nejasné; pro označení čárky jsou uvedeny termíny kuma, brůkelis); Klv – hesla písmenko (je uvedeno, že je biblické), číslice, pomlčka (označeno jako nejasné). Výzkum ukázal, že termíny v R jsou mnohoznačné: jedno litevské slovo označuje několik pojmů: raštelis je ekvivalentem jak německého Buchstabe „písmeno“, tak Tütel, Pünktlein „diakritické znaménko“ (a také německého Schrift der Buchdrucker, Lėtas Raβtelis Druckorū „písmo“); skyrinėlis (pokud nejde o tiskovou chybu) má dva významy: „čárka“ a „dvojtečka“; žymė znamená „čárka“ i „tečka“. Pro termíny v R označující pravopisné znaky je charakteristická také synonymie: Ruigys uvádí několik litevských ekvivalentů německých slov: německé Buchstabe „písmeno“ – skaitytinė, rašytinė, raštelis, raštas, raštinėlis; německé Komma „čárka“ – tarpbrūkšnelis, skyrinėlis, skyrinėlis; německé Punct „tečka“ – žymelė, žymė, spakelis. ŠALTINIAI B: LEXICON GERMANICO=LĪTHVANĪCVM ET LĪTHVANICO=GERMANĪCVM [...], [prieš 1744]. Dokumentinis leidimas, žodžių indeksas: Brodovskis Jokūbas 2009: Lexicon Germanico=Lithvanicum et Lithvanico=Germanicum. Rankraštinis XVIII amžiaus žodynas 1–3, parengė V. Drotvinas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. B 1735: BIBLIA, Tai efti: Wiffas Sʒwentas Raβtas, Sėno ir Naujo Teftamento, Pagal Wokiβką Pėrguldimą D. Mertino Luteraus [...] Karaláuczuje. BtNT: NOVUM TESTAMENTUM LITHVANICUM [...] Naujas Teftamentas Lietuwiβkas [...] Karalauczuje / Ißβáuśtas nūg Potámkû Reuβnėraus. Mėtu 1701. Internetinis leidinys: Samuelis Bitneris, Naujasis Testamentas, 1701, parengė O. Aleknavičienė, J. Venckienė, programavo V. Zinkevičius, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2007–2008. Prieiga internete: https://seniejirastai.lki.lt/db.php?source=26. C: Clavis Germanico-Lithvana [po 1680]. Faksimilinis leidimas: Clavis Germanico-Lithvana. Rankraštinis XVII amžiaus vokiečių–lietuvių kalbų žodynas 1–2, parengė V. Drotvinas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1995–1997; 3–4, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 1997. H, Hvl, Hlv: [Hakas Frydrichas Vilhelmas,] VOCABVLARIVM LITTHVANICO-GERMANICVM, ET GERMANICO-LITTHVANICVM [...] HALLE, Druckts Stephanus Orban, Univerf. Buchdr. [1730]. Kritinis leidimas: Zubaitienė 2012a, 23 lietuviškų žodžių indeksas: Zubaitienė 2012b. Internetinis leidinys: Hakas Frydrichas Vilhelmas 1730: Vocabularium Litthuanico–Germanicum, et Germanico–Litthuanicum, parengė V. Zubaitienė, programavo V. Zinkevičius, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2018. Prieiga internete: https://seniejirastai.lki.lt/db.php?source=61. Klv: [Kuršaitis Frydrichas,] Littauisch-Deutsches Wörterbuch [...], Halle: Verlag der Buchhandlung des Waisenhauses, 1883. Kvl I: [Kuršaitis Frydrichas,] Wörterbuch der littauischen Sprache [...], Erster Theil: Deutsch-Littauisches Wörterbuch, Halle: Verlag der Buchhandlung des Waisenhauses, 1870. Kvl II: [Kuršaitis Frydrichas,] Wörterbuch der littauischen Sprache [...], Erster Theil: Deutsch-Littauisches Wörterbuch, Zweiter Band, Halle: Verlag der Buchhandlung des Waisenhauses, 1874. LB: D. Martin Luthers Werke. Kritische Gesamtausgabe. Die Deutsche Bibel 6–7, Weimar: Hermann Böhlau Nachfolger, 1929–1931. Lex: Lexicon Lithuanicum: rankraštinis XVII a. vokiečių–lietuvių kalbų žodynas. Įvadą, žodyno teksto transliteraciją ir žodžių rodyklę parengė V. Drotvinas, Vilnius: „Mokslas“, 1987. M, Mlv, Mvl: [Milkus Kristijonas Gotlybas,] Littauifch=Deutfches und Deutfch=Littauifches Wörter=Buch [...], Königsberg, 1800. Im Druck und Verlag der Hartungfchen Hofbuchdruckerey. N: [Nesselmann Georg Heinrich Ferdinand,] Wörterbuch der Littauifchen Sprache [...], Königsberg: Verlag der Gebrüder Bornträger, 1851. NT 1727: Naujas Teſtamentas Mufu Pono Iezaus Kriſtaus / ir Pſalteras Dowido [...]. Karalauczuje, Mete 1727. Internetinis leidinys: Naujasis Testamentas, 1727, parengė M. Šinkūnas, B. Triškaitė, J. Venckienė, programavo V. Zinkevičius, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2016. Prieiga internete: http://seniejirastai.lki.lt/. P: Rankraštinis vad. Prahos vokiečių–lietuvių kalbų žodynas [XVIII a. pirmoji pusė], NK ČR: XVI.F.30. R, Rlv, Rvl: [Ruigys Pilypas,] Littauifch=Deutfches und Deutfch=Littauifches Lexicon [...], Königsberg: druckts und verlegts I. H. Hartung, 1747. Faksimilinis leidimas: Aleknavičienė, Zubaitienė 2024; kritinis leidimas: Zubaitienė 2024; lietuviškų žodžių indeksas: Aleknavičienė 2024. Q: Krauzės vokiškai–lietuviškas žodynas XVII a., LLTIB R: F 1–5792. SD 1677: [Sirvydas Konstantinas,] DICTIONARIUM TRIUM LINGVARUM, In ufum Studiofae Iuuentutis [...] Vilnae, Typis Academicis Societatis IESV. Anno Domini M. DC. LXXVII. Internetinis leidinys: Konstantinas Sirvydas, Dictionarium trium linguarum, 1677, parengė M. Šinkūnas, programavo V. Zinkevičius, Vilnius: Lietuvių 24 kalbos institutas, 2012. Prieiga internete: https://seniejirastai.lki.lt/db.php?source=53. W: [Weismann Erich,] Lexicon bipartitum, Latino-germanicum, et Germanicolatinum [...] auctore Eryco Weismanno, Stuttgardia, Sum[p]tibus, Joh. Bened. Mezleri & Christoph Erhardi, Anno MDCCXXV [1725]. LITERATŪRA Aleknavičienė Ona 2024: Pilypo Ruigio žodynas Littauisch–Deutsch und Deutsch–Littauisches Lexicon, 1747 3 [The Littauisch–Deutsches und Deutsch–Littauisches Lexicon, 1747, dictionary by Philipp Ruhig 3]: studija ir morfologiškai anotuotas lietuviškų žodžių indeksas, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla (spausdinama). Aleknavičienė Ona, Zubaitienė Vilma 2024: Pilypo Ruigio žodynas Littauisch–Deutsches und Deutsch–Littauisches Lexicon, 1747 1 [The Littauisch–Deutsches und Deutsch–Littauisches Lexicon, 1747, dictionary by Philipp Ruhig 1]: faksimilė, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla leidykla (spausdinama). Balašaitis Antanas 1961: Lietuvių kalbotyros terminų istorija [History of Lithuanian Linguistic Terminology]: disertacija filolog. m. kand. laipsniui įgyti, Vilnius; VUB RS, F 76–298. Balašaitis Antanas 2010: Iš lietuviškų kalbotyros terminų istorijos [From the History of Lithuanian Linguistic Terminology]. – Gimtoji kalba 5, 3–12. Deutsches Wörterbuch von Jacob Grimm und Wilhelm Grimm [The Deutsches Wörterbuch by Jacob Grimm und Wilhelm Grimm], digitalisierte Fassung im Wörterbuchnetz des Trier Center for Digital Humanities, Version 01/25. Prieiga internete: https://www.woerterbuchnetz.de/DWB. Drotvinas Vincentas 2005: Dėl Pilypo Ruigio „Littauifch=Deutfches und Deutfch=Littauifches Lexicon [...]“ (Königsberg, 1747) vokiečių–lietuvių dalies registro šaltinių: Ehrenreicho Weismanno „Lexicon Bipartitum, latino-germanicum et germanico-latinum [...]“ [Regarding the Sources of the Register of the German-Lithuanian section of Philip Ruig’s Littauifch=Deutfches und Deutfch=Littauifches Lexicon [...] (Königsberg, 1747): Ehrenreich Weismann’s Lexicon Bipartitum, latino-germanicum et germanico-latinum]. – Lituanistica 1, 25–37. Drotvinas Vincentas 2006: Fridrichas Kuršaitis žodynininkas [The Lexicographer Friedrich Kurschat]. – Gimtasis žodis 4, 31–35. Etymologisches Wörterbuch des Deutschen [Etymological Dictionary of German]. Prieiga internete: https://www.dwds.de/d/wb-etymwb. 25 Kaunas Domas 1996: Mažosios Lietuvos knyga. Lietuviškos knygos raida 1547–1940 [The Book of Lithuania Minor. The Development of Lithuanian Book, 1547–1940], Vilnius: Baltos lankos. Kazlauskaitė Gita 2002: Lietuviškų elementorių kalbotyros terminai [Linguistic Terms of Lithuanian ABC Books]. – Lituanistica 2, 63–83. Lemeškin Ilja 2013: Prahos vokiečių–lietuvių rankraštinio žodyno autorystės klausimu [On the Issue of Authorship of the Prague Manuscript German–Lithuanian Dictionary]. – Acta Linguistica Lithuanica 69, 269–279. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/actalinguisticalithuanica/article/view/967/1057. LKŽe: Lietuvių kalbos žodynas [Dictionary of the Lithuanian Language] 1–20 (1941–2002), red. Kolegija: G. Naktinienė, J. Paulauskas, R. Petrokienė, V. Vitkauskas, J. Zabarskaitė, vyr. red. G. Naktinienė, e. variantas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008 (atnaujinta versija, 2018). Prieiga internete: https://ekalba.lt/. Trishkaitė Birutė 2011: Recepcija rukopisnyx slovarej Maloj Litvy v leksikograficheskix rabotax G. G. F. Nesselmana i F. Kurshaitisa [Reception of Manuscript Dictionaries of Lithuania Minor in Lexicographic Works by G. H. F. Nesselmann and F. Kuršaitis]. – Kul’turnoe nasledie Vostochnoj Prusii: sbornik statej 1, Kaliningrad, 30–45. Triškaitė Birutė 2014: Ar Frydrichas Vilhelmas Hakas – vadinamojo Prahos rankraštinio žodyno autorius? [Is Friedrich Wilhelm Haack the Author of the So-Called Prague Manuscript Dictionary?]. – Acta Linguistica Lithuanica 71, 292–317. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/actalinguisticalithuanica/article/view/932/1022. Urbutis Vincas 2008: Žodynų istorija [History of Dictionaries]. – Lietuvių kalbos enciklopedija, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 622–628. V: Nestle-Aland, Novum Testamentum Graece et Latine [The New Testament in Greek and Latin], Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft, 52016. Zinkevičius Zigmas 1988: Lietuvių kalbos istorija 3: Senųjų raštų kalba [History of the Lithuanian Language 3: The Language of the Old Writings], Vilnius: Mokslas. Zubaitienė Vilma 2003: Kristijono Milk aus pakeitimai Pilypo Ruigio (1747) žodyne [Christian Gottlieb Mielcke’s Amendments to Phillip Ruhig’s dictionary (1747)].– Archivum Lithuanicum 5, 127–178. Zubaitienė Vilma 2006: Aštuntasis Ehrenreicho Weismanno Lexicon bipartitum leidimas(1725) – Pilypo Ruigio žodyno (1747) vokiečių–lietuvių kalbų dalies registro šaltinis [The Eight Edition of Lexicon Bipartitum by Ehrenreich Weismann (1725) as a Source for the German–Lithuanian Part of the Dictionary by Philipp Ruhig (1747)]. – Archivum Lithuanicum 8, 97–148. 26 Zubaitienė Vilma 2010a: Pilypo Ruigio Littauisch–Deutsches und Deutsch–Littauisches Lexicon (1747): šaltiniai ir leksikografinis metodas [Philipp Ruhig’ Littauisch–Deutsches und Deutsch–Littauisches Lexicon (1747): Sources and Lexicographical Method], Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Zubaitienė Vilma 2010b: Priešai Pilypo Ruigio (1747) ir Frydricho Kuršaičio (1883) žodynų egzemplioriuose [Additions Found in the Copies of the Dictionaries by Pilypas Ruigys (1747) and Frydrichas Kuršaitis (1883)]. – Leksikografija ir leksikologija 2, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 123–139. Zubaitienė Vilma 2012a: Frydrichas Vilhelmas Hakas, Vocabularium Litthvanico-Germanicum, et Germanico-Liththvanicum... Nebst einem Anhang einer kurtzgefassten Litthauischen Grammatic (1730) 1 [Friedrich Wilhelm Haack, Lithuanian-German and German-Lithuanian Dictionary with an Appendix Containing a Concise Lithuanian Grammar (1730) 1]: kritinis leidimas, gramatiką iš vokiečių kalbos vertė L. Plaušinaitė, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Zubaitienė Vilma 2012b: Frydrichas Vilhelmas Hakas, Vocabularium Litthvanico-Germanicum, et Germanico-Liththvanicum... Nebst einem Anhang einer kurtzgefassten Litthauischen Grammatic (1730) 2 [Friedrich Wilhelm Haack, Lithuanian-German and German-Lithuanian Dictionary with an Appendix Containing a Concise Lithuanian Grammar (1730) 2]: studija, indeksai, rodyklės, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Zubaitienė Vilma 2018: 1735 m. Biblijos leksika Pilypo Ruigio žodyne [Vocabulary from 1735 Lithuanian Translation of the Bible in the Dictionary of Pilypas Ruigys]. – Lietuvių kalba 12, 1–37. Prieiga internete: https://www.zurnalai.vu.lt/lietuviu-kalba/article/view/22513. Zubaitienė Vilma 2024: Pilypo Ruigio žodynas Littauisch–Deutsches und Deutsch–Littauisches Lexicon 1747 2 [The Littauisch–Deutsches und Deutsch–Littauisches Lexicon, 1747 dictionary by Philipp Ruhig 2]: mokslo studija ir kritinis leidimas, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla (spausdinama). 27