Iš kur kilęs „kìbiras“ („kibìras“)

VINCENTAS DROTVINAS Vilniuská pedagogická univerzita ODKUD POCHÁZÍ KÌBIRAS (KIBÌRAS) O původu litevského slova kibiras bylo vysloveno více názorů. Kazimieras Būga si tohoto slova všiml nejprve kvůli jeho přízvuku. V „Oznámení redaktora Slovníku litevského jazyka“ uvedl, že vydávané slovníky neoznačují přízvuk slova ani intonaci přízvučných samohlásek: „Z takových slovníků se člověk, i kdyby chtěl, nedozví, jak má vyslovit to či ono méně časté slovo. Dejme tomu, že někdo potřebuje zjistit, jak se vyslovují tato slova [...] kibirai ‚vědra‘ a kibirai ‚třesky‘ (dřevěné) třísky, proutky“ (Lietuva, 1921, č. 91). Později napsal, že „[v] dobrém slovníku bychom našli odpověď, že se má vyslovovat [...] kibirai ‚vědra‘ a kibirai“ (Būga 1959: 379). Na základě rozdílů v přízvuku a významu se ve Slovníku litevského jazyka uvádí dvojice homonym: 1 kibìras (kibìras) ‚drobná suchá větvička, chrastí, proutek‘ (k původu viz Smoczyński 2007: 283) a 2 kibìras ‚nádoba k nabírání vody a jejímu vynášení ze studny‘ (LKŽ V 1959: 725); k přízvuku slova kibìras ‚nádoba vytahovaná ze studny na vodu‘ viz podrobněji Vitkauskas 2006: 125. Ve Slovníku současného litevského jazyka (1972, 1993, 2004, 2006) jsou uvedeny 2 přízvukové varianty: kibìras ir kìbiras. Státní komise pro litevský jazyk rozhodla, že za základní přízvukovou variantu bude považována kìbiras (3b), zatímco vedlejší variantou bude kibìras (2). V článku „Slovansko-baltské etymologie“ vysvětloval K. Būga také původ tohoto slova: litevské kibìras = prasl. čьbьrъ. Příponu –ira-s srovnával s příponou ve slovech inkst-iras, bimb-iras (Būga 1958: 326). Jinak se původ slova kibiras pokoušel vysvětlit Viktoras Kamantauskas, litevský lingvista a překladatel (1899–1951). Připravil Krátkou nauku o přízvuku v litevštině (I–II, 1928–1929) a slovníček výpůjček a jejich litevských ekvivalentů Mluvme litevsky (1933). V Krátkém slovníčku nesprávností a barbarismů v litevštině (1928) uvádí V. Kamantauskas slovníček pravopisných a přízvukových chyb u barbarismů a slov, jejichž opravy jsou sporné nebo je jazykoví korektoři opravují nesprávně; je určen „široké veřejnosti a žákům“. Opravy odůvodňuje názory K. Būgy a Rygiškių Jonas, F. Kuršaitise, P. Skardžiuse a starších autorů M. Daukši, K. Sirvydase, S. Daukantase a M. Valančiuse. O původu slova kibiras píše: „Kibiras, jímž jazykoví litevizátoři nařizují nahrazovat va- V. DROTVINAS. Iš kur kilęs kibìras (kibìras) 169 děním ‚cizí slovo‘ viedrą, je stejně nelitevské jako viedras (přišlo z jidiš).“ (Kamantauskas 1928: 35). Na slovníček V. Kamantauskase záhy reagoval Jonas Jablonskis, který pod pseudonymem Rygiškių Jonas vydal soubor komentářů ke slovníčku (Záležitosti slovníčku našeho jazyka, 1929). Aniž bychom se podrobněji zabývali jednotlivými poznámkami J. Jablonskise, lze říci, že lingvista v opravách V. Kamantauskase často postrádá podrobnější zdůvodnění názoru. Požaduje, aby autor „byl výřečnější“, tj. uváděl více živých příkladů a dokladů jazykového úzu; říká, že argumentům korektora zcela neporozuměl; někdy ukazuje, že autor oprav nemá vždy pravdu, protože nepostřehl rozdíly mezi nářečními nebo slovotvornými podobami; připomíná, že vhodnost některých příkladů S. Daukantase a F. Kuršaitise je třeba posuzovat kriticky, a podobně. Dokládá to také názor lingvisty na původ slova kibiras. J. Jablonskis zpochybnil vysvětlení původu slova kibiras a autorovo tvrzení hodnotil skepticky: „Autor odvozuje kibirą, jak se zdá, z jidiš, jenže neříká, z kterého současného jidišského slova je utvořeno. Tato autorova novinka mě opravdu překvapuje. Než autor začne tak rozhodně tvrdit něco o viedrą (slovanské) nebo o kibirą, měl své tvrzení alespoň o něco přesvědčivě opřít.“ (Rygiškių Jonas 1929: 44–45). J. Jablonskis tedy považuje takové nezdůvodněné vysvětlení původu slova za „novinku“, sám však původ slova neupřesňuje. Jak ukazují litevské slovníky, kibiras (kibìras) je slovo západních Aukštaitů, doložené ve slovnících Malé Litvy – v německo-litevském slovníku ze 17. století Lexicon Lithuanicum: Eymer wiedras, kibiras 33a.; Schöpffeymer kibirras 76a. Ve Slovníku litevského jazyka začíná jeho dokladová historie slovníkem ze 17. století Clavis Germanico-Lithuana: Eimer. Wedras, ô. M. Kibbiras, ô. M. C I 23 (avšak v biblickém dokladu, který se zde nachází, je zaznamenáno pouze wiedras, stejně jako ve slovnících Konstantinase Sirvydase). Slovo kibiras se objevuje také ve slovnících Jokūbase Brodovskise, Pilypase Ruigyse, Kristijonase Gotlybuse Milkuse, Georga Heinricha Ferdinanda Nesselmanna, Fridricha Kurschata a pozdějších slovnících, v písních Antanase Jušky a ve sbírkách litevského folkloru Augusta Schleichera, Augusta Leskiena a Karla Brugmanna. Zaznamenal je také sám Jonas Jablonskis (LKŽ V 1959: 725); dnes se běžně používá ve spisovném jazyce. Proč V. Kamantauskas odvozoval slovo kibiras z jidiš? Podívejme se, co mohlo být jeho zdrojem v jidiš. Samotné jidišské slovo emer ‚vědro‘ (← něm. Eimer) nebylo přímo spojováno s litevským kibiras (Jankelovičius, Kačergis 1940). Jidišské slovo ceber ‚nízká dřevěná nádoba s uchy‘, které se nejspíše asociovalo s litevským kibiras, 170 KALBOS KULTŪRA | 83 nachází se v jidiš slovnících naší doby, například: Русско-еврейский (идиш) словарь […], 1984: 60, 619; cuber = ceber = ciber „цэбар“ (Астравух 2008: 202); srov. polské ceber, cebr. V litevštině jsou známy varianty této výpůjčky čābaras, càberis a cabàrkas, cèberas „nízká dřevěná nádoba s uchy, rečka, pūskubilis“, stejně jako cèberis, cẽberis, ceberỹs, cebẽrkas, cẽbras, cèbras 1 viz ceberas, 2 bidonas (LKŽ II 1969: 8). Původ polských slov ceber, cebr se vykládá různě. Aleksander Brückner píše, že polské ceber nemá nic společného s německým Zuber, Zober, jen klamně připomíná litevský kořen kib- „viset, zachytit se, vznášet se“ (Brückner 1989: 56, 107). Polonismus ceber, cebr se však odvozuje od slova zuber, zuibar z hornoněmeckého nářečí (složenina zwei „dva“ + beran „nést“) (Duden 2001: 952; Paul 2002: 1211); srov. také Zuber „velká nádoba na vodu nesená dvěma lidmi“, na rozdíl od Eimer „kbelík“ (Pfeifer 1995: 1624). Podle M. Fasmera slovanská forma čьbьrь souvisí s litevským kibiras „ведро“. V nejnovějších polských etymologických slovnících se uvádí, že ceber nemá nic společného s litevským kibiras; zároveň se poznamenává, že kibiras je pouze „nabírací nádoba trvale zavěšená u vahadla studny“ (Bańkowski 2000: 109). Tedy kibiras (kibiras) je nepochybně litevské slovo. LITERATŪRA Bańkowski A. 2000: Etymologiczny słownik języka polskiego. Tom I, A–K, Warszawa: Wydawnictwo naukowe. Brückner A. 1989: Słownik etymologiczny języka polskiego, Warszawa: Wydawnictwo wiedza powszechna. Būga K. 1958: Славяно-балтийские этимологии. – Rinktiniai raštai 1, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. Būga K. 1959: Lietuvių kalbos žodyno redaktoriaus pranešimas. – Rinktiniai raštai 2, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. Duden 2001: Duden das Herkunftswörterbuch. Etymologie der Deutschen Sprache, 3. völlig neu bearbeitete und erweiterte Auflage. Duden Verlag. Fraenkel E. 1962: Litauisches etymologisches Wörterbuch, Heidelberg–Göttingen. Jankelovičius Ic., Kačergis S. 1940: Kišeninis Lietuvių Kalbos Raktas. Žydiškas–lietuviškas Žodynas. Stud. Ic. Jankelovičiaus ir S. Kačergio leidinys, Kaunas: C. Kagano spaustuvė. Kamantauskas V. 1928: Trumpas kalbos netaisyklingumų ir barbarizmų žodynėlis, Kaunas: Valstybės spaustuvė. LKŽ 1969: Lietuvių kalbos žodynas 2. Atsak. redaktorius J. Kruopas, Vilnius. LKŽ 1959: Lietuvių kalbos žodynas 5. Atsak. redaktorius K. Ulvydas, Vilnius. V. DROTVINAS. Iš kur kilęs kibiras (kibiras) 171 Paul H. 2002: Deutsches Wörterbuch. Bedeutungsgeschichte und Aufbau unseres Wortschatzes. 10. überarbeitete und erweiterte Auflage von Helmut Henne, Heidrun Kämper und Georg Objartel, Max Niemeyer Verlag, Tübingen. Pfeifer W. 1995: Etymologisches Wörterbuch des Deutschen, Deutscher Taschenbuch Verlag, München. Rygiškių Jonas 1929: Mūsų kalbos žodynėlio dalykai. Atskiras pastebėjimas dėl V. Kamantausko „Trumpo kalbos netaisyklingumų ir barbarizmų žodynėlio“, Kaunas: Tulpės B-vės leidinys. Smoczyński W. 2007: Etymologiczny słownik języka litewskiego, Wilno. Vitkauskas V. A. 2006: Žodžių istoriją iškreipiame. – Acta Linguistica Lithuanica 55, 125–126. Астравух А. 2008: Идыш-беларускі слоўнік, Мінск: Медисонт. Фасмер М. 1986: Этимологический словарь русского языка. Том II, Москва: Прогресс. Gauta 2010 10 26 ON THE ORIGIN OF KÌBIRAS (KIBÌRAS) Summary The article discusses the origin of two Lithuanian homonyms, namely, 1. kìbiras, kibìras ‘a small dry twig, a dry branch’, and 2. kibìras ‘a container to carry water and draw it from a well’ (Lietuvių kalbos žodynas, 1959, vol. V). The Dictionary of Contemporary Lithuanian (Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, 2006) gives two stress variants for the second homonym: kìbiras, kibìras. The dictionaries of Lithuanian provide convincing evidence testifying to the Lithuanian origin of the word. This word originates in the Western Highlanders (Aukštaitian) subdialect, it has also been traced in some dictionaries that were published in the 17th c. in the Prussian Lithuania, or Lithuania Minor, is found in dictionaries and folklore collections. Moreover, the word belongs to the general lexicon of current Lithuanian. Etymologists K. Būga (1958, 1959), E. Fraenkel (1962), A. Brückner (1989), M. Vasmer (1986), and A. Bańkowski (2000) suggest different interpretations of its origin: OSlav. čьbьrъ (< OHG zwibar) and Lith. kib-ti „an.?“, kyb-oti „an.?“ VINCENTAS DROTVINAS Vilniaus pedagoginis universitetas T. Ševčenkos g. 31, LT-03111 Vilnius [email protected] 172 KALBOS KULTŪRA | 83