Tarptautinė konferencija „Nacionalinės kalbos mokslo ir aukštojo mokslo srityse“

MEZINÁRODNÍ KONFERENCE NÁRODNÍ JAZYKY VE VĚDĚ A VYSOKÉM ŠKOLSTVÍ (Národní jazyky v akademickém výzkumu a vyšším vzdělávání) Ve dnech 29.–30. srpna 2011 se v Tallinnu konala mezinárodní konference Národní jazyky ve vědě a vysokém školství, věnovaná: akademické jazykové politice; analýze toho, v jakých jazycích se na univerzitách jednotlivých zemí podle vědních oborů vyučuje, píší disertace a vydávají vědecké časopisy; výzkumu kvality vědeckého jazyka a jeho vývoje v současném globalizujícím se světě. Konferenci organizovalo Centrum akademického estonského jazyka Tallinské univerzity společně s Estonským institutem jazyka a kultury. spiritus movens konference byl doktor Peep Nemvalts. Zúčastnilo se jí přes třicet vědců z dalších estonských vysokých škol, Belgie, Velké Británie, Lotyšska a Finska. Přijeli také zámořští hosté z Mexika a Spojených států amerických. Plenární příspěvky přednesly profesorka Turku University Kirsti Siitonen a autorka těchto řádků. Kirsti Siitonen ve svém příspěvku „Finština ve vysokoškolském vzdělávání, humanitních a přírodních vědách“ představila přehled strategií jazykové politiky, které by měla připravit každá univerzita. Ve Finsku se touto otázkou zabývá Finský institut jazyků (KOTUS), který univerzity vybízí, aby vytvořily vlastní jazykovou politiku vysoké školy, zveřejňovaly ji a vyměňovaly si osvědčené postupy s ostatními univerzitami. Vzhledem k tomu, že univerzity mají autonomii, nelze přijmout žádný zákon ani nařízení; lze však vytvořit systém, který bude vysoké školy motivovat k volbě umírněné a rozumné politiky neomezující práva finštiny. Příspěvek také představil a komentoval statistiky o tom, jak se finština používá při tvorbě výukových textů, psaní disertací a vědeckých článků. Byla uvedena i praktická doporučení, jak se na Turku University studenti různých oborů učí psát odbornou finštinou, protože tyto dovednosti jim velmi chybí. Situace 282 KALBOS KULTŪRA | 84 Na finských univerzitách je situace různorodá, avšak, jak se později ukázalo v diskusích, poměrně složitá. Tato země spolu s Nizozemskem a Dánskem patří v Evropě k předním zemím, pokud jde o počet vysokoškolských studijních programů, disertací a vědeckých publikací v angličtině. Odborníkům na finštinu to nevyhovuje, neboť v tom vidí negativní vliv na vývoj finštiny a rozvoj jejích pojmů. V příspěvku „Jazyk vědy v Litvě: výzvy a možnosti“ byla situace litevštiny nahlížena z několika hledisek: byly představeny nové požadavky na litevštinu poté, co se stala úředním jazykem EU; byly představeny nejdůležitější dokumenty jazykové politiky litevštiny v oblasti vědy a vysokého školství; byly probrány problémy kvality vědeckého jazyka a terminologie a hledání způsobů jejich řešení; pozornost byla věnována jazykové péči o učebnice, kterou iniciuje a zajišťuje Státní komise pro litevský jazyk. Posluchače obzvláště zaujala část příspěvku, v níž bylo ukázáno, jak se litevský vědecký jazyk rozvíjí na zahraničních vysokých školách a vědeckých institucích, tj. v centrech baltistiky a lituanistiky, kde se litevština nejen vyučuje, ale také se v ní píší disertace, vydávají vědecké časopisy, píší články a monografie. Autorka příspěvku vycházela z materiálů a poznatků předsedkyně Státní komise pro litevský jazyk Ireny Smetonienėové. Další dva příspěvky z Litvy byly příspěvek Nijolė Linkevičienėové, Anny Ruskanové a Birutė Ryvitytėové „Nástroj pro výzkum akademických textů“, který se zabýval možnostmi Korpusu akademické litevštiny (CorALit), a příspěvek Anny Ruskanové „Evidenciální adjektiva v akademickém diskurzu litevštiny“, v němž bylo ukázáno, jak se CorALit používá při konkrétním výzkumu. Peep Nemvalts a Triin Roosalu představili první výsledky rozsáhlého výzkumu toho, jak národní jazyk používaný v akademickém diskurzu ovlivňuje vnímání světa (kognitivní aspekt) a formy jazykového vyjadřování. Vědci vycházejí z prací Keesa de Bota a rozvíjejí jeho myšlenky v kontextu estonštiny. Výzkum je velmi zajímavý a jeho výsledky ukazují přínos národního akademického jazyka. Pokud se postavení některého jazyka v akademické oblasti oslabí, netrpí tím pouze terminologie: mění se vnímání světa prostřednictvím jazyka a ubývá forem jazykového vyjadřování. Diskutovalo se o tom, jak vytvořit rovnováhu, aby byla zachována vícejazyčnost ve vědě a vysokém školství v Evropě a aby si vědci používající různé jazyky co nejefektivněji vyměňovali nové poznatky, které vytvořili, neboť je velmi důležité, aby se věda intenzivně rozvíjela. Mimochodem, Lefas Höckerstedt z Helsinské univerzity, který vyučuje také v jezuitském institutu Thomaso Stephensono Konknni Kendro— Tarptautinė konferencija Nacionalinės kalbos mokslo ir aukštojo mokslo srityse 283 —v indické Goy přečetl příspěvek „Angličtina ve vyšším vzdělávání – a co potom?“, který se zabýval jazykovou situací v Indii (22 úředních jazyků); žertem přitom Evropu zahanbil tím, že má tak málo jazyků, a přesto nedokáže tento problém vyřešit. Teze konference byly zveřejněny na internetu (viz http://www.tlu.ee/files/arts/10106/NatAc818599b30c9375d860436bf2b929fef2.pdf). Bylo potěšitelné vidět, jak našim sousedům záleží na postavení estonštiny jako vědeckého jazyka v mezinárodním prostředí. Účastníci konference neustále vnímali pozornost rektora Tallinské univerzity. Již po konferenci byla uspořádána diskuse pro vzdělanou veřejnost, které se zúčastnila i autorka těchto řádků; informoval o ní kulturní časopis SIRP (viz http://www.tlu.ee/files/arts/10106/NatAc818599b30c9375d860436bf2b929fef2.pdf). Na konferenci byly vzneseny aktuální otázky a konference byla velmi potřebná. Toto téma by mělo být dále rozvíjeno i v Litvě. Doručeno 12. 12. 2011 JOLANTA ZABARSKAITĖ Institut litevského jazyka P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius [email protected] 284 KALBOS KULTŪRA | 84