Kirčiuotų trumpųjų balsių ilginimo polinkiai 1960–2011 m. informacinėse laidose

RAMUNĖ ČIČIRKAITĖ Litevský jazykový institut TENDENCE K PRODLOUŽENÍ PŘÍZVUČNÝCH KRÁTKÝCH SAMOHLÁSEK V INFORMATIVNÍCH POŘADECH V LETECH 1960–2011 KLÍČOVÁ SLOVA: informativní pořady, spisovný jazyk, prodlužování samohlásek. 1. ÚVODNÍ POZNÁMKY Tvrzení, že jazyk užívaný médii přímo ovlivňuje náš jazyk – jazyk televizních diváků a rozhlasových posluchačů –, může být jen jedním z mnoha jazykových mýtů (Chambers 1998), avšak jazyk médií může působit na naše jazykové postoje a měnící se postoje mohou podněcovat jak změny jazykového chování a volby jazykového kódu, tak jednotlivé či systémové změny samotného jazyka (srov. Trudgill 1986; Milroy, Milroy 1999; Kerswill 2003 aj.). V poslední době badatelé v mnoha evropských zemích hledají souvislosti mezi úlohou médií a procesy destandardizace spisovného jazyka (sj) probíhajícími ve společnosti či utvářením nových center sj (Kristiansen, Coupland 2011). Předpokládá se, že v některých zemích se novými centry utváření norem sj stávají velká města, a proto se už nějakou dobu pokoušejí spojovat normy jazykového projevu médií s normami městského jazyka (Thoegersen, Kristiansen, Östman 2012; srov. také Coupland 2012). Má se za to, že takové změny jazyka médií se mohou projevovat současně se společenskými změnami, když začínají mizet hranice mezi soukromým a veřejným jazykovým projevem a ve všech oblastech veřejného života stále více převládá neformální komunikace. Zda tyto procesy probíhají i u nás, začínají litevští badatelé teprve nyní zkoumat intenzivněji (viz Tamaševičius 2012). Jazykoví kodifikátoři již nějakou dobu upozorňují, že v mluvených médiích lze pozorovat jev narušující systém litevské spisovné výslovnosti – jak v nepřízvučných, tak v přízvučných slabikách se oslabuje kvantitativní opozice krátkých a dlouhých samohlásek, jinými slovy, dlouhé samohlásky mají tendenci se zkracovat a krátké prodlužovat (Pupkis 1999, 178 KALBOS KULTŪRA | 85 2007; Kači už? TABULKA 1. Rozložení zpravodajských pořadů a jejich účastníků v různých etapách vývoje médií Etapa vývoje médií Délka zpravodajských pořadů Počet účastníků zpravodajských pořadů Sovětské období (1960–1987) 334 min. 47 (36 mužů a 11 žen) Přechodné období (1988–1992) 138 min. 25 (15 mužů a 10 žen) Současné období (1993–2011) 158 min. 50 (25 mužů a 25 žen) Při provádění výzkumu se nepřihlíží k věku mluvčího ani k jeho nářečí či původu, protože ve většině případů (zejména u novinářů v rozhlasových pořadech) nejsou osobní údaje známy a nelze je zjistit. Vychází se také z předpokladu, že řeč profesionálních novinářů by těmito faktory v zásadě neměla být ovlivněna a že by měli dodržovat normy spisovného jazyka. Při zkoumání toho, nakolik je prodlužování přízvučných krátkých samohlásek rozšířeno v různých etapách vývoje médií, se počítá relativní četnost prodloužených samohlásek u každého mluvčího. Tento ukazatel se používá k výpočtu celkové relativní četnosti prodloužených samohlásek u mužů a žen nebo v jednotlivých obdobích. Zkoumaný vzorek tvoří 5994 slov z, jak již bylo uvedeno, 37 zpravodajských pořadů a jejich úryvků. Do vzorku byly zařazeny: 1) dvojslabičná (a) a víceslabičná (b) litevská slova, jejichž slabičné jádro tvoří přízvučná krátká samohláska a, e, i nebo u, např.: a) būtais, didì, džiūgià, mès­ti, metù, ràšti; b) àtnesa, devynì, krìsdavo, netrùkus, pabaigojè, pranėšime, šilùminę, ùžvirė; 2) cizí slova, v nichž se přízvuk klade na litevský zakončovací prvek – příponu nebo koncovku, např.: centrinio, eksponatùs, fonė, programà, respublikinis, rezultatù, specialybė3. Nesklonná cizí slova (např.: interviu, taksi, žiuri aj.) nebyla do zkoumaného vzorku zahrnuta, protože prodlužování přízvučných krátkých samohlásek v nich může být dáno jinými faktory než v litevských slovech, především cizím původem samotného slova. Do zkoumaného vzorku byla navíc zahrnuta pouze slova užitá v informačních pořadech, které výslovně postrádají— 3 Při uvádění příkladů se zachovává autentické přízvukování slov. 180 KALBOS KULTŪRA | 85 vyjádřený dialogický a spontánní charakter, a v jejich úryvcích. Užívání přízvučných krátkých samohlásek v dialogizovaných a/nebo spontánních promluvových úsecích nebylo zkoumáno, protože takové úseky a předem připravený monologický projev obvyklý pro informační pořady představují odlišné komunikační situace, které mohou vést k odlišnému jazykovému chování. Při zkoumání, zda je krátká samohláska užitá v přízvučné pozici zachována jako krátká, nebo je prodloužena (na polodlouhý či dlouhý zvuk), se používá auditivní, tedy sluchem založená metoda. Nejdůležitějším znakem rozlišujícím krátké a prodloužené samohlásky je jejich kvantita (délka), doplňujícím znakem je jejich kvalita (napětí). Protože pro tuto studii v zásadě není důležité, zda je přízvučná krátká samohláska prodloužena na polodlouhý, nebo dlouhý zvuk4, jsou pro analýzu vyčleněny dvě skupiny samohlásek – zachované krátké a prodloužené. Právě jejich vzájemný poměr (relativní četnost prodloužených samohlásek vyjádřená v procentech) se v této studii počítá za účelem zjištění změn jevu prodlužování v různých etapách vývoje médií. 3. VÝSLEDKY VÝZKUMU Výzkum ukázal, že ve všech třech etapách vývoje médií (jak v sovětském období, tak v přechodném i současném období) se v připravovaných informačních pořadech mohly v přízvučné pozici místo krátké samohlásky užívat varianty s různou kvantitou: krátká (a) nebo prodloužená (polodlouhá (b) či dlouhá (c)) samohláska. Pokud to lze auditivně určit, v kmeni slova se užívají krátké, polodlouhé a dlouhé samohlásky (a1, b1, c1). Ve zkoumaném materiálu se nevyskytly případy, kdy by se v přízvučném zakončení slova v informačních pořadech místo krátké samohlásky užívala dlouhá: v této pozici se na rozdíl od kmene slova vyskytovaly pouze krátké a polodlouhé samohlásky (a2, b2) (v příkladu jsou všechny varianty krátké samohlásky uvedeny kurzivou), srov.: a1. bylo, jiný, pomáhá, nezvaný, b1. nedal, přináší, zahraničí, všechno, c1. dílna, lepší, předání, vlastní, a2. den, společně, nést, první, b2. elektrický., není., upřímný., všichni.. 4 Důležitý je pouze samotný fakt prodloužení samohlásky, proto nebyla prováděna dodatečná měření délky, která by umožnila odlišit polodlouhou samohlásku od dlouhé. R. ČIČIRKAITĖ. Kirčiuotų trumpųjų balsių ilginimo polinkiai 1960–2011 m. informacinėse laidose 181 OBR. 1 Relativní četnost prodloužených samohlásek (v procentech) v jednotlivých etapách vývoje médií Ve všech etapách vývoje médií se najdou mluvčí, kteří v přízvučné pozici častěji užívají prodlouženou, nikoli krátkou samohlásku, avšak sklon prodlužovat přízvučné krátké samohlásky byl častěji zaznamenán v informačních pořadech připravovaných v sovětském období. Od roku 2000 se navíc objevuje více novinářů, v jejichž řeči se už případy prodlužování vůbec nezaznamenávají. Případů prodlužování přízvučných krátkých samohlásek v informačních pořadech tedy postupně ubývá: v sovětském období se prodlužuje každá třetí, v přechodném období každá pátá a v současnosti každá sedmá krátká samohláska v přízvučné slabice (viz obr. 1). Jak je vidět, prodloužené samohlásky v přízvučné pozici se v řeči informačních pořadů v současnosti vyskytují dvakrát méně často než v sovětském období. Navíc, nakolik to umožňuje sluchová analýza krátkých samohlásek užitých v přízvučné pozici, v sovětském období se místo krátké samohlásky častěji vyslovovala dlouhá samohláska (a), zatímco v současnosti zvuk polodlouhý (b), například: a. dvasininkíjos, lietūviais, pranešīmų (korespondent rozhlasové reportáže „Plenární zasedání výboru pro kulturní styky“, 1966) elektrėniškių, išrenkamas, partinio, pranešimo, respublikos (korespondent rozhlasové reportáže „Oslavy stého výročí narození Vladimira Lenina“, 1970) alūs, nedidelės, respublikos, savo, turi (korespondent pořadu LTV „Panorama“, 1977) 182 KALBOS KULTŪRA | 85 OBR. 2 Relativní četnost prodloužených samohlásek (v procentech) v jednotlivých etapách vývoje médií v řeči mužů a žen b. įtì.kinamo, pridėti.nės, ũ.žsienio (moderátor zpravodajství Baltské televize, 1994) bũ.vo, dvì.dešimt, istoriškũ.mo, nũ.tarė, pagrindì.niai, visuomenì.nė (korespondentka pořadu LTV „Dobré ráno“, 1999) pritarì.mo, tarptautì.nio (LNK žinių korespondentė, 2011) Muži i ženy užívají prodloužené samohlásky v přízvučné pozici podobně: místo krátkých samohlásek vyslovovali prodloužené nejčastěji v sovětském období a nejméně často v současnosti (viz obr. 2). Jednoznačně odpovědět na otázku, proč v informačních pořadech prodloužených samohlásek ubývá, je poměrně obtížné. Je možné, že tato změna výslovnosti je důsledkem dlouholetého úsilí jazykových normotvůrců: v naší normativní tradici je sklon prodlužovat přízvučné krátké samohlásky negativně hodnocen již od prvních rozhlasových vysílání (srov. Talmantas 1933: 6) a později také od prvních televizních vysílání (srov. Vaitkevičiūtė 1965: 59). Tento jev prodlužování je navíc již několik desetiletí společensky stigmatizován (podrobněji viz Čičirkaitė, Vaicekauskienė 2012). Je zajímavé, že klasické sociolingvistické rozhovory provedené s Vilňany litevského původu druhé a třetí generace odhalily podobné sklony k prodlužování přízvučných krátkých samohlásek (Čičirkaitė, Vaicekauskienė 2012): Vilňané, kteří se na řeč soustředili nejvíce, tedy při čtení minimálních párů lišících se jediným znakem stejně jako hlasatelé, korespondenti či moderátoři zpravodajství v předem připravených, čtených, někdy dokonce i přízvuky vyznačených textech informačních pořadů prodlužují každou sedmou přízvučnou slabiku. Odpovídají ukazatele relativní četnosti prodloužených samohlásek v informačních pořadech a ve výslovnosti Vilňanů— R. ČIČIRKAITĖ. Kirčiuotų trumpųjų balsių ilginimo polinkiai 1960–2011 m. informacinėse laidose 183 OBR. 3 Relativní četnost prodloužených samohlásek i, u, a, e (v procentech) v různých etapách vývoje médií Odpovědět na otázku, zda příklady v minimálních párech ukazují přibližování výslovnosti v médiích ke spisovné normě, anebo snad utváření nového centra mediálních norem na základě výslovnosti obyvatel Vilniusu, je příliš brzy: v litevské lingvistice stále nemáme podrobné srovnávací studie jazyka obyvatel Vilniusu a jazyka médií. Ve všech třech zkoumaných etapách vývoje médií se prodlužované samohlásky řadí ve stejném pořadí podle klesající četnosti: i, u, a, e. To znamená, že jak v sovětském období, tak v přechodném i současném období se v informačních pořadech nejčastěji vlivem přízvuku prodlužuje samohláska i (např.: ki.tas5, visi., dvi.-dešimties, liki.mas, vi.siškai, ąžuoli.nis, asmeni.nis, hitleri.nis), o o něco méně často u (institū.tas, grū.pė, lietū.viai, tū.rite, svarbū., respū.blika, sutriu.škino, bū.deliai), ještě méně často a (sá.vo, pá.neša, maná.sis, pirmá.sis, á.tvežė) a nejméně často e (didé.snė, tebė.kvepiančioje, suve.stumėt). Jinými slovy, vlivem přízvuku se častěji prodlužují samohlásky vysokého stupně i ir u, zatímco prodloužené varianty samohlásek nízkého stupně a ir e jsou podstatně méně časté6. Kdybychom porovnali, jak se v různých etapách vývoje médií měnilo rozložení každé samohlásky prodlužované vlivem přízvuku, viděli bychom, že případy prodlužování krátkých samohlásek nízkého stupně a ir e užívaných v přízvučné pozici v mluveném jazyce ži- 5 Zde i v dále uváděných příkladech se značka polodélky používá konvenčně: neoznačuje polodlouhou samohlásku, nýbrž samohlásku prodlouženou vlivem přízvuku na polodélku nebo délku. 6 Tendence častěji prodlužovat samohlásky vysokého stupně i, u než samohlásky nízkého stupně a, e je patrná také v mluvě obyvatel Vilniusu druhé a třetí generace (Čičirkaitė, Vaicekauskienė 2012). 184 KALBOS KULTŪRA | 85 V médiích klesá: v současném období se samohláska a vlivem přízvuku prodlužuje třikrát, samohláska e pětkrát až šestkrát méně často než v sovětských letech. Relativní četnost prodloužených variant samohlásky i, která se vlivem přízvuku prodlužuje nejčastěji, se však mění jen nepatrně – jak v sovětském, tak v přechodném i současném období tvoří právě prodloužená, nikoli krátká varianta přibližně tři pětiny všech případů samohlásky i užívané v přízvučné pozici. Krátká samohláska u se v přízvučné pozici zachovává stále méně: relativní četnost prodloužené samohlásky u ve všech třech obdobích postupně roste: v sovětském období tvořila prodloužená varianta 27%, v současném období téměř 37%7 (viz obr. 3). Rozložení prodloužených přízvučných samohlásek i, u, a, e v mluvě mužů a žen vykazuje jak podobnosti, tak rozdíly (viz tabulka 2). TABULKA 2. Relativní četnost prodloužených samohlásek i, u, a, e (v procentech) v různých etapách vývoje médií v mluvě mužů a žen Samohlásky | Muži | Ženy | 1960–1987 | 1988–1992 | 1993–2011 | 1960–1987 | 1988–1992 | 1993–2011 | [i.] | 60,5 | 61 | 51,2 | 50 | 62,5 | 64,1 | [u.] | 26,5 | 31,2 | 44,4 | 37,5 | 31,8 | 32,1 | [a.] | 10,5 | 6,9 | 3,8 | 6,25 | 5,7 | 3,4 | [e.] | 2,5 | 0,9 | 0,6 | 6,25 | 0 | 0,4 V mluvě mužů i žen, moderátorů informačních pořadů, ubývá případů prodlužování krátkých samohlásek nízkého stupně a, e vlivem přízvuku. Relativní četnost prodloužených samohlásek vysokého stupně i, u užívaných v přízvučné pozici se však v mluvě mužů a žen na první pohled vyvíjí odlišně. V mluvě mužů ubývá prodlužování samohlásky i, ale v přízvučné pozici se místo krátké samohlásky u častěji užívá její prodloužená varianta. V mluvě žen se v současném období ve srovnání se sovětskými lety zvýšil počet případů prodlužování samohlásky i o 14%, avšak o několik procent méně často se vy- 7 Je samozřejmě zajímavé prozkoumat, jak rozšířené je prodlužování přízvučných krátkých samohlásek a, e, i, u v kmeni a v koncovce, avšak kromě těchto dvou pozic je v mluvě každého mluvčího příliš málo samohlásek, které se v nich vyskytují, než aby bylo možné na základě srovnání vyvozovat obecné závěry. R. ČIČIRKAITĖ. Kirčiuotų trumpųjų balsių ilginimo polinkiai 1960–2011 m. informacinėse laidose 185 OBR. 4 Relativní četnost (v procentech) prodloužených samohlásek v kmeni a na konci slova v různých etapách vývoje médií variant prodloužené samohlásky u. Výzkum mezi obyvateli Vilniusu ukázal, že pohlaví může být významným faktorem četnosti prodloužených jazykových variant: muži z Vilniusu mají sklon prodlužovat přízvučné krátké samohlásky jak v kmeni, tak na konci slova více než dvakrát častěji než ženy (Čičirkaitė, Vaicekauskienė 2012). Výkyvy ve výslovnosti novinářů zaznamenané v této studii jsou však příliš malé na to, abychom mohli tvrdit, že pohlaví určuje také jazykovou variabilitu veřejných mluvčích. Spíše naopak – potvrzují předpoklad větší homogenity veřejného jazyka a menší sociální diferenciace. V informačních pořadech vysílaných v různých etapách vývoje médií jsou přízvučné krátké samohlásky prodlužované v kmeni a na konci slova rozloženy rovněž nerovnoměrně: v sovětských letech se v přízvučné kmenové slabice prodlužovala každá pátá krátká samohláska, na konci slova každá sedmnáctá. V současném období je užívání přízvučných prodloužených samohlásek méně časté: v kmeni se prodlužuje každá osmá krátká samohláska, na konci slova pouze každá padesátá. Je tedy patrné, že jev prodlužování přízvučných krátkých samohlásek na konci slova se vždy vyskytoval mnohem méně často než v kmeni8, avšak v současném období je jeho výskyt ještě nižší (viz obr. 4). V litevské lingvistice se obvykle tvrdí, že prodlužování krátkých samohlásek v kmeni slova má nářeční původ, zatímco prodlužování těchto samohlásek na konci slova se hodnotí jako městský slang, jev pouliční řeči, který vznikl vlivem jiných jazyků nebo pod jejich vlivem (Grumadienė 1983: 87; Pupkis 2006, 2007; 8 Přízvučné krátké samohlásky na konci slova mají sklon prodlužovat také zkoumaní Vilňané druhé a třetí generace, a to mnohem méně často (pětkrát) než v kmeni (Čičirkaitė, Vaicekauskienė 2012). 186 KALBOS KULTŪRA | 85 Vitkauskas 1973: 48; 1978: 24; Zinkevičius 1966: 104). Jei (kaip matyti iš 4 pav.) informacinėse laidose ir žodžio kamiene, ir galūnėje vartojamų kirčiuotų pailgintųjų balsių mažėja, galbūt mažėja ir tarmių bei miesto kalbos poveikis viešajai kalbai. 4. ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY Analýza prodlužování přízvučných krátkých samohlásek za uplynulých pět desetiletí ukázala, že prodloužené samohlásky se v jazyce médií místo krátkých používají poměrně zřídka. Častější je sklon prodlužovat přízvučné samohlásky v kmeni, zatímco prodlužování na konci slova je mimořádně vzácné. To platí pro všechny tři etapy vývoje médií. V textech zkoumaného současného období se v jazyce médií zaznamenává méně prodloužených samohlásek než v sovětském či přechodném období. Podobnou relativní četnost prodloužených samohlásek lze pozorovat i v současné řeči obyvatel Vilniusu. Analýza jednotlivých samohlásek umožňuje konstatovat, že změny ve veřejném jazyce jsou nejvíce ovlivněny změnami ve výslovnosti dvou samohlásek a a e. Počet případů prodloužení přízvučné krátké samohlásky i zůstává stabilní, zatímco případy prodloužení samohlásky u dokonce přibývají. Konkrétní fonetické proměnné tedy ovlivňují změny výslovnosti. Prodloužení samohlásek nezávisí na pohlaví zkoumaných mluvčích – v tomto ohledu se profesionálové veřejného jazyka liší od běžných mluvčích. Výskyt prodlužování v jazyce médií možná klesá v důsledku ideologie preskriptivismu, která má jasnou jazykovou strategii a od prvních rozhlasových a televizních pořadů se drží stejného směru kodifikace. Lze také předpokládat, že změny jazyka médií jsou dány i jeho přirozeným vývojem, neboť v rozhlase a televizi ubývá mluvčích, kteří prodlužují přízvučné krátké samohlásky. LITERATŪRA Chambers J. 1998: TV makes people sound the same. – Language Myths. L. Bauer, P. Trudgill (eds.). New York: Penguin, 123–131. Coupland N. 2012: Sociolinguistic change, vernacularisation and British media. [2012 m. rugpjūčio 21–24 d. Berlyne vykusio XIX sociolingvistikos simpoziumo medžiaga.] Prieiga per internetą: <http://neon.niederlandistik.fu-berlin.de/ss19/paper/311> (žiūrėta 2012 12 20). R. ČIČIRKAITĖ. Kirčiuotų trumpųjų balsių ilginimo polinkiai 1960–2011 m. informacinėse laidose 187 Čičirkaitė R., Vaicekauskienė L. 2012: Balsių ilginimas kaip sociolingvistinė vilniečių tarties ypatybė. – Taikomoji kalbotyra 1. Prieiga per internetą: <http://taikomojikalbotyra.lt.azalija.serveriai.lt/lt/2012/10/balsiu-ilginimas-kaip-sociolingvistine-vilnieciu-tarties-ypatybe> (žiūrėta 2012 12 01). Grumadienė L. 1983: Социолингвистическое исследование литовской речи коренных вильнюсцев. – Lietuvių kalbotyros klausimai 23, 62–101. Kavaliauskas V., Šmitas A. 2010: Būdingosios televizijos žurnalistų tarties klaidos. – Žmogus ir žodis 1, 28–34. Kerswill P. 2003: Dialect levelling and geographical diffusion in British English. – Social Dialectology. In honour of Peter Trudgill. D. Britain, J. Cheshire (eds.). Amsterdam: Benjamins, 223–243. Kristiansen T., Coupland N. 2011: SLICE: Critical perspectives on language (de) standardization. – Standard Languages and Language Standards in a Changing Europe. Oslo: Novus Press. Kruopienė I., Kačiuškienė G. 2008: Ilgųjų ir trumpųjų balsių realizavimas sakytinės žiniasklaidos darbuotojų kalboje. – Žmogus ir žodis 10, 38–42. Milroy J., Milroy L. 2002: Authority in Language. Investigating Standard English, London and New York: Routledge. Nevinskaitė L. 2012: Lietuvos sakytinės žiniasklaidos tekstynas: rengimo metodologija ir patirtis. – Taikomoji kalbotyra (įteikta spausdinti). Pupkis A. 1999: Ar turime prestižinę tartį? – Gimtoji kalba 6, 1–7. Pupkis A. 2006: Ką parodė Kalbos švaros dienos (1–3). Prieiga per internetą: <http://www.flf.vu.lt/lkd/pdf/gk_straipsniai/gk_2006_5_3_8_ksd_pupkis.pdf> (žiūrėta 2012 12 01). Pupkis A. 2007: 2007 metų Kalbos švaros dienos. Prieiga per internetą: <http://www.flf.vu.lt/lkd/pdf/gk_straipsniai/gk_2007_11_3_11_ksd_pupkis.pdf> (žiūrėta 2012 12 20). Reikalavimai 1997: Būtinausi tarties reikalavimai. Prieiga per internetą: <http://www.vlkk.lt/lit/klaidos/tarties-reikalavimai.html> (žiūrėta 2012 12 12). Talmantas J. 1933: Daugiau dėmesio šnekamajai bendrinei kalbai. – Gimtoji kalba 6–7. Tamaševičius G. 2012: Žiniasklaidos lyderių sociolingvistinė kompetencija visuomenės transformacijų kontekste. Daktaro disertacija. Vilnius. Thoegersen J., Kristiansen T., Östman J. O. 2012: Changing linguistic norms in the audiovisual media. [2012 m. rugpjūčio 21–24 d. Berlyne vykusio XIX sociolingvistikos simpoziumo medžiaga.] Prieiga per internetą: <http://neon.niederlandistik.fu-berlin.de/ss19/paper/155> (žiūrėta 2012 12 20). Trudgill P. 1986: Dialects in Contact, Oxford: Blackwell. 188 KALBOS KULTŪRA | 85 Vaitkevičiūtė V. 1965: Daugiau dėmesio taisyklingai tarčiai. – Kalbos kultūra 8, 57–63. Vitkauskas V. 1973: Sėkmės, jaunieji aktoriai! – Kalbos kultūra 24, 47–49. Vitkauskas V. 1978: Kokios kalbos moko vaikus teatras. – Kalbos kultūra 35, 21–25. Zinkevičius Z. 1966: Lietuvių dialektologija, Vilnius: Mintis. Gauta 2012 12 27 PHENOMENON OF STRESSED SHORT VOWEL LENGTHENING IN NEWS BROADCASTS FROM 1960 TO 2011 Summary The paper presents a retrospective auditive analysis of the speech of TV and radio news. The aim of the study is to find out how frequent the lengthening of stressed short vowels is in the speech of professional voices such as journalists, news readers and hosts and how this phenomenon changes. The analysis covers more than 10 hours of news broadcasts since year 1960. The investigation has resulted in identifying the following tendencies of TV and radio news: 1) in the speech of professional voices the lengthening of stressed short vowels decreases over time; 2) the lengthening commonly affects word stems but it seems to be quite rare at the end of the words; 3) the lengthening of stressed short vowels doesn’t depend on gender of a speaker. KEYWORDS: broadcasts, standard language, vowel lengthening. RAMUNĖ ČIČIRKAITĖ Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius [email protected] [email protected] R. ČIČIRKAITĖ. Kirčiuotų trumpųjų balsių ilginimo polinkiai 1960–2011 m. informacinėse laidose 189