Gimtosios kalbos riteris – ir vienas lauke karys

P E R S O N A L I J O S ALBINA BATAITYTĖ RYTÍŘKA RODNÉHO JAZYKA – A TAKÉ VOJÁK V POLI K osmdesátinám jazykovědce Pranase Kniūkšty Na podzim tohoto roku – roku 2013 – byla v knihovně Ústavu litevského jazyka uspořádána výstava prací jazykovědce Pranase Kniūkšty, věnovaná osmdesátému výročí jeho života a působení. Na její vernisáž se 24. září sešli, aby oslavenci vzdali poctu, zástupci vedení Ústavu, spolupracovníci bývalého oddělení jazykové kultury, které vedl celé desetiletí (od roku 1991 do roku 2001), zaměstnanci dalších oddělení a kolegové. Oslavenec přivítal své jubileum s novou knihou v rukou – v roce 2013 byla připravena a vydána jeho nová kniha Mezi gramatikou a politikou (260 s., vydal Ústav litevského jazyka), do níž byly zařazeny články napsané během uplynulého desetiletí (přesněji v letech 2002–2012), publikované v tisku i některé dosud nepublikované. 322 KALBOS KULTŪRA | 86 Tento článek bychom rádi začali přehledem zmíněné knihy, protože se v ní pojednává o mnoha aktuálních a důležitých otázkách, které přímo souvisejí nejen s jazykem, ale také s jazykovou politikou a zákony přijímanými státní mocí, jež upravují užívání státního jazyka (svědčí o tom i název knihy zvolený autorem). Tím spíše je třeba o tom hovořit i proto, že Pranas Kniūkšta patří k oněm vzácným jazykovědcům, kteří velmi živě a včas reagují na současné jazykové problémy a oprávněně a zásadově polemizují s oponenty – činiteli z různých oblastí, kteří se pokoušejí šířit nepřátelské a často i drzé myšlenky namířené proti litevštině, její kultivaci a kodifikaci. Knihu tvoří sedm kapitol. V článcích prvních dvou kapitol – „Zásady a stanoviska jazykové kultivace“ a „Jevy na okraji norem“ – se probírají čistě jazyková témata. Velký prostor je zde věnován jazykové politice, praxi, zásadám a ideologii časopisu Kalbos kultūros. Samostatný článek „Kazys Ulvydas o jazykové kultuře a společnosti“ přináší přehled článků dlouholetého odpovědného redaktora časopisu Kalbos kultūros, které byly v tomto periodiku publikovány během jeho 26 let práce (1961–1986). Při hodnocení jazykovědcova přínosu současné litevštině Pranas Kniūkšta zdůrazňuje, že „nelze se zříci myšlenek o rozvoji a pěstování jazyka, které vědec prosazoval“. Články zveřejněné v knize byly publikovány v časopisech Kalbos kultūroje, Gimtojoje kalboje a v periodickém tisku (kde a kdy byl článek publikován, je uvedeno na jeho konci). Jak autor píše v předmluvě knihy, nejvíce prostoru připadlo administrativnímu jazyku. Věnují se mu dvě kapitoly: „Administrativní jazyk“ a „Zápis jmen a příjmení v dokumentech“. Přestože Pranas Kniūkšta považuje za své labutí píseň monografii Administracinė kalba ir jos vartosena vydanou v roce 2005, jak si však dále ukážeme, v oblasti administrativního jazyka toho během uplynulého desetiletí vykonal ještě poměrně mnoho. Při rozboru nového návrhu zákona o státním jazyce (s. 107–114) autor píše, že je třeba jej upravit. Za nejvíce nepřijatelné považuje dvě věci, které odporují myšlence státního jazyka: konkurenci jiných jazyků s litevštinou a definici veřejných nápisů i regulaci jejich užívání. Za nedostatky návrhu Pranas Kniūkšta považuje také nadbytečné části článků, které tento zákon nepotřebuje, a zejména množství kancelářských klišé a zmatky v terminologii právních předpisů. V souběžně otištěném článku „Nový kodex, staré jazykové problémy“ (s. 115–126) je hodnocen nový Administracinių teisės pažeidimų kodek- A. BATAITYTĖ. Gimtosios kalbos riteris – ir vienas lauke karys 323 so (jeho projektu) jazyk. Ačkoli jazyk dokumentu není špatný, poukazuje se však na řadu věcí, které je třeba opravit. Autor, který věnoval mnoho času a úsilí tvorbě Pravidel pro názvy firem a práci s názvy firem a jejich užívání, oprávněně klade otázku, proč byl změněn zákon o názvech firem (s. 127–131). Některé zmiňované změny otevírají cestu k šíření názvů firem vytvářených bez řádu a bez pravidel. Pranas Kniūkšta kriticky hodnotí nová Pravidla pro přípravu dokumentů, schválená 25. května 2006 (s. 132–139). Vedle smysluplných a potřebných úprav textu autor upozorňuje na změny provedené zcela zbytečně, jen aby byly „jiné“, nebo na změny překroucené a přehnaně byrokratizované. Zvláště aktuální a důležité pro celou společnost jsou články ve čtvrté kapitole knihy (s. 147–170). Pojednávají o zápisu jmen a příjmení ve státních dokumentech – v pasech občanů Litevské republiky. Jde o čtyři články: „K návrhu zákona o jménech a příjmeních“ (2007 07 20), „Obhájí Seimas litevštinu?“ (2009 06 19), „Znovu protiústavní návrh zákona“ (Kalbos kultūra, 2009, roč. 82), „Jaký by mohl být zákon o zápisu jmen a příjmení do dokumentů“ (2010 06 9–12). S odkazem na Ústavu a usnesení Nejvyšší rady přijaté 31. ledna 1991 Pranas Kniūkšta zásadově hájí zákonem stanovený pořádek – užívání státního jazyka ve veřejném životě státu. Základním požadavkem je, aby se jméno a příjmení občana Litevské republiky v pase nebo jiném dokumentu zapisovaly litevsky, tedy litevskými písmeny. Autoři tohoto zákona to však nerespektují a usilují o legalizaci zápisu osobních jmen občanů Litvy jiné než litevské národnosti v dokumentech latinkou a v jiných jazycích. Téměř deset let trvající úpravy a přepracovávání návrhu tohoto zákona mají jasný cíl – umožnit, aby se v dokumentech litevských občanů polské národnosti užívala nikoli litevština, nýbrž polština. Polština by se tak stala druhým státním jazykem v Litvě. Podle Pranase Kniūkšty lze výjimky týkající se volby jazyka uplatnit pouze na občany Litvy, kteří uzavřeli manželství s občanem jiné země (cizincem). Jazyk je neoddělitelný od politiky státu (či vlády), zakotvuje právní předpisy a další dokumenty, a pokud je jeho užívání v této oblasti oslabováno, oslabuje se i státnost. Právě na to autor těchto článků upozorňuje. Mnohé příčiny oslabování jazyka a snahy o jejich překonání Pranas Kniūkšta rozebírá v článku páté kapitoly „Cizí slova, politika a právní předpisy“ (s. 173–179). Že nejde jen o nějaké úvahy, dobře ukazuje „Obrázky z politiky a jazyka z Dieveniškės“ (s. 180–192), kde po absolvování Vilniuské univerzity sám pracoval a prakticky poznal, co znamená střet jazyka s politikou (v jihovýchodní Litvě k němu dochází dodnes). Mimochodem, otázkami tohoto kraje se zabýval v knížce vydané roku 1990. 324 KALBOS KULTŪRA | 86 Vilniuský kraj a litevský jazyk (vydané samostatně v litevštině, polštině a ruštině). Po náročných bojích na jazykové frontě, vítězstvích i porážkách, se šestá kapitola knihy (s. 195–213) hned rozzáří jinou barvou a zavane z ní minulost – už samotný název stojí za to! – RYTÍŘI MATEŘSKÉHO JAZYKA. Patří sem jeden z redaktorů velkého Slovníku litevského jazyka, sestavovatel a odpovědný redaktor třídílné akademické Gramatiky litevského jazyka, dlouholetý redaktor časopisu Jazyková kultura Kazys Ulvydas (100. výročí narození, 1910–1996), terminolog Kazimieras Gaivenis (předčasně zesnulý, 1934–2003), významný lexikograf Antanas Lyberis (1909–1996) a akademik, fyzik Adolfas Jucys (1904–1974). Zajímavé autorovy vzpomínky, podrobné a citlivé hodnocení práce těchto jazykovědců, výrazné rysy jejich osobností, milá a srdečná slova. Mimochodem, Pranas Kniūkšta psal o významných litevských jazykovědcích – Jonasi Jablonskisovi, Kazimierasi Būgovi, Juozasi Balčikonisovi a Antanasi Salysovi. Rodný salantský kraj je také světlý (7. kapitola, s. 217–253), snad dokonce mnohem jasnější díky výzkumům syna zdejšího kraje, který nejedl chléb nadarmo. Nejprve jsou zde zveřejněny dokumenty o převzetí kartotéky velkého Slovníku litevského jazyka a další cenné informace. Mimochodem, zde je třeba se na chvíli zastavit. Kartotéku slovníku na konci války, v létě roku 1944, převezl do Salantů jazykovědec Antanas Salys, tehdejší ředitel Institutu litevského jazyka, a svěřil ji do opatrování místnímu faráři. Tento významný jazykovědec pocházel ze stejného kraje – jeho rodnou vesnici od rodné vesnice Pranase Kniūkšty dělilo pouhých sedm kilometrů (Salys pocházel z vesnice Reketė, Kniūkšta z Barzdžiai). Z jazykovědců starší generace si Pranas Kniūkšta Antanase Salise velmi vážil, psal o něm při jeho jubileích, opíral se o jeho práci, často ho citoval a v péči o jazyk se dá říci, že kráčel po jeho vyšlapané cestě. Jazykovědci však spolu přímo nekomunikovali – nedělil je jen věk, ale i státní hranice. Salys sice v roce 1969 přijel do Litvy a navštívil Institut litevského jazyka a literatury. Poslední kapitola knihy je tedy věnována rodnému kraji, tedy výzkumu původu názvu Salantai a příjmení obyvatel rodné vesnice Barzdžiai, včetně vlastního příjmení, který si vyžádal čas i úsilí. Bylo třeba najít archivní prameny, prozkoumat je, vyvodit závěry a porovnat je se současností A. BATAITYTĖ. Gimtosios kalbos riteris – ir vienas lauke karys 325 fakty. To vše autor zpracoval velmi pečlivě a pozorně1. Pojednáno je také o salantském nářečí a „Žemaitiška ruoda so pajoukavėmās“ si zaslouží pozornost nejen obyvatele Žemaitska. Po takto poměrně stručné recenzi knihy Tarp gramatikos ir politikos bychom se měli vrátit také k životopisu jejího autora. Je třeba říci, že fakta ze života a působení jazykovědce Pranase Kniūkšty a jeho dílo velmi soustavně popsala Rasuolė Vladarskienė v 81. svazku Kalbos kultūros u příležitosti jeho 75. narozenin. Po pěti letech lze proto některé věci jen stručně zopakovat a jiné snad více zdůraznit či vyzdvihnout. Podrobné hodnocení díla Pranase Kniūkšty podal historik jazyka Algirdas Sabaliauskas ve své knize vydané roku 2012 Lietuvių kalbos tyrinėjimo istorija. 1980–2010 m. (s. 229–233). Pranas Kniūkšta se narodil 24. září 1933 v Barzdžiai (okres Salantai), zde vyrůstal a dokončil střední školu v Salantai. V roce 1954 nastoupil na Vilniuskou univerzitu. Studoval litevský jazyk a literaturu, byl nadaným, pracovitým a aktivním studentem. Po studiích mohl hned začít vědecky pracovat, avšak kvůli nepříznivému posudku, který tehdy psali tajemníci komsomolu, nebyl jako „ne zcela politicky vyzrálý“ doporučen ani k pedagogické práci. Paradoxně tuto práci úspěšně vykonával šest let v Dieveniškės (1959–1965). Toto období sám popisuje poměrně objektivně ve výše zmíněné knize a v knížce o dějinách rodného kraje. Po přestěhování do Vilniusu začal Pranas Kniūkšta v roce 1967 pracovat v Ústavu litevského jazyka a literatury. Vedoucí oddělení současného litevského jazyka, jazykovědec Kazys Ulvydas, si ho již zapamatoval jako nadaného studenta z přednášek na univerzitě. Během tří let mladý jazykovědec absolvoval na Ústavu aspiranturu a v roce 1971 obhájil kandidátskou disertaci z filologických věd (dnes doktorskou) s názvem „Přídavná jména s příponou –inis a jejich gramatická synonyma“. Na jejím základě vyšla samostatná monografie Priesagos –inis būdvardžiai (1976). Jak píše sám autor ve své autobiografii: „obhájil jsem disertaci a byl jsem přidělen k pracím v oblasti jazykové kultury a sociolingvistiky“. Sociolingvistika se tehdy chápala jako dvojjazyčnost a šíření ruského jazyka. Všichni se jí vyhýbali, ale Pranas Kniūkšta k ní přistupoval jinak – zaměřoval se na užívání a kultivaci jazyka. 1 K dějinám rodného kraje přirozeně přiléhají také dějiny rodu Kniūkštů. Jde o knížku, kterou připravil sám autor a která vyšla v roce 2013: Žvilgsnis į giminės istoriją. 326 KALBOS KULTŪRA | 86 Od roku 1972 začal připravovat a redigovat periodikum Kalbos kultūros, v letech 1994–2003 byl odpovědným redaktorem tohoto periodika. Nejenže redigoval a učil mladé autory psát, ale také sám psal – v Kalbos kultūroje publikoval přibližně 100 svých článků, větších i menších2. V 75. sešitě Kalbos kultūros Pranas Kniūkšta pojednává o 25 číslech periodika vydaných během sedmnáctiletého období (1986–2002). Soustavně přehledně popisuje a hodnotí vše, co se za tu dobu psalo a publikovalo, i změny, které periodikum ovlivnily – připomíná jeho editory a autory, nejdůležitější otázky jazykové politiky, které v té době vyvstaly, a pojednává o jazykové kultivaci a strategii. „Úkolem jazykové kultury je zkoumat současné jazykové jevy, hodnotit je a poskytovat doporučení k jejich užívání,“ píše autor (Tarp gramatikos ir politikos, s. 30). Jazykovědec však poznamenává, že v periodiku v poslední době převažují přehledové články a chybí hodnocení, normování a doporučení k užívání konkrétních nových jazykových jevů. V mnohem později napsaném článku „Slova a přání jazykových postmodernistů“, který vyšel v Gimtojoje kalboje (2011, č. 3, s. 25–30), Pranas Kniūkšta polemizuje s postmodernisty nové generace (litevci a dalšími), kteří prosazují „jazykovou svobodu“ a navrhují zcela odmítnout kritérium jazykové správnosti a ponechat užívání jazyka bez omezení. „[N]ení třeba se domnívat, že nejvědečtějšími výzkumy jsou sociologické průzkumy a počítání empirických údajů. Nejdůležitější je prozkoumat lingvistickou podstatu jevu [...], a výsledky takové analýzy je pak žádoucí porovnávat s údaji o užívání jazyka,“ říká jazykovědec, neboť daleko se nedostane ten, kdo „se spokojí se sbíráním empirických faktů a ospravedlňuje všechno, co se podaří najít v žargonovém, makarónském či jinak nečistém jazyce“ (Tarp gramatikos ir politikos, s. 54). Souhlasíme-li s těmito autorovými myšlenkami, můžeme z dnešní jazykové praxe uvést typické schéma článku sociolingvistického zaměření: v úvodní části se obvykle vyjmenovávají zahraniční autoři a díla (s uvedením data vydání), v některých případech se citují jejich názory, aby se přizpůsobily zamýšlenému cíli článku (seznam pramenů na konci článku – přibližně 2–3 strany anglicky psané literatury). Následují technické prostředky – výzkumné metody (nejčastěji dotazníková šetření) a nástroje. Tabulky, schémata, statistické údaje. Ačkoli už je vše spočítáno (v procentech a setinách procenta) a je to zřejmé, ještě jednou tolik se vysvětluje textem (důležitý je článek 2 Do roku 2013 vyšlo 85 čísel Kalbos kultūros (od 81. se označují jako svazky). A. BATAITYTĖ. Gimtosios kalbos riteris – ir vienas lauke karys 327 rozsah!). A co z toho? „Je to, jak to je,“ řekl by nějaký politik nebo ekonom (když už nedokáže říct nic jiného). A sociolingvista (-ka)? Lingvistická analýza chybí, doporučení tím spíše, předkládají se pouze sociálně obnažená fakta o užívání, někdy dokonce zjevně účelová. Při práci na kodifikaci jazyka Pranas Kniūkšta vždy uznával přednost živého jazyka před umělými pravidly a varoval lingvisty před nebezpečím přehnané normalizace: „Při práci na kultivaci jazyka musíme ponechat prostor také jazykové svobodě. Je třeba uznávat varianty norem a jejich postupné změny, rozlišovat větší (skutečné) a menší (kodifikační) chyby, odlišné požadavky různých oblastí užívání jazyka a stylů, prestižní a běžný spisovný jazyk [...]“ (Kalbos kultūra, sešit 68, s. 38–39). Jazyk je živý, neustále se mění; nelze jej vtěsnávat do úzkých rámců norem a pravidel a uměle brzdit jeho vývoj, ale zároveň nesmí být ani jako řeka bez břehů, která s sebou odnáší všechny odpadky. To, že se lidem po jazykových odpadcích stýská a snaží se je znovu vrátit do užívání, dobře ukazuje rozhovor nových jazykových ideologů zveřejněný před několika lety v tisku, kterého se účastnilo několik osobností z oblasti kultury. Na jejich rýpání, znevažování spisovné litevštiny a práce lingvistů, arogantní a drzé myšlenky, které jsou v rozporu se základními požadavky normální diskuse, Pranas Kniūkšta odpovídá ve svém článku „Co hlásají noví jazykoví ideologové?“ (Tarp gramatikos ir politikos, s. 55–59). „Proč vědci a vědkyně mluví tak podivně? – ptá se autor článku. – Takto bojují proti obráncům jazyka a oficiální ideologii litevštiny. Používají metafory, hyperboly, nevyhýbají se urážkám [...].“ Všechny tyto argumenty mají jasný cíl – litevštinu není třeba bránit, není třeba kodifikovat ani kultivovat. Lingvista Pranas Kniūkšta věnoval celý nejzralejší a nejplodnější úsek svého života péči o mateřský jazyk a jeho kultivaci. Bibliografie jeho prací vydaná v roce 2008 obsahuje celkem 358 publikací, z toho 13 knih; ostatní jsou články publikované v lingvistických dílech, periodikách věnovaných jazyku, novinách a časopisech. Za posledních pět let jich přibylo dalších 20 článků a dvě nové knihy (Tarp gramatikos ir politikos ir Žvilgsnis į giminės istoriją). O administrativním jazyce, který lingvista soustavně zkoumal poté, co Litva znovu získala státnost a rozšířily se oblasti i potřeby jeho užívání, již byla řeč dříve, je však třeba zmínit ještě důležitou práci z této oblasti 328 KALBOS KULTŪRA | 86 Kanceliarinės kalbos patarimus, které vyšly v 5 vydáních3. Během posledního desetiletí Pranas Kniūkšta napsal a vydal několik příruček důležitých pro praxi administrativního jazyka: Įstaigų, įmonių ir organizacijų pavadinimai (2004), Viešieji užrašai. Po dokumentus ir Vilniaus gatves pasižvalgius (2006), Dokumentų rengimo taisyklių naujienos. Pataisymai ir nutaisymai (2007). Pro užívání jazyka a jeho kodifikaci je důležitá také kniha Pranase Kniūkšty z roku 2001 Kalbos vartosena ir tvarkyba, do níž autor zařadil své články o různých jazykových otázkách z období tří desetiletí (do roku 2001). Byla recenzována v Kalbos kultūros, v sešitu 754. Lingvista si uvědomoval velkou odpovědnost školy za rozvoj kulturnosti a gramotnosti společnosti, a nezůstal proto stranou – v roce 1983 připravil (spolu s Antanem Lyberisem) Mokomąjį lietuvių kalbos rašybos ir kirčiavimo žodyną (vyšlo více než 10 jeho opakovaných vydání). Žákům je určen také další titul – Lietuvių kalbos žinynas (Pranas Kniūkšta je jeho sestavovatelem a autorem 3 kapitol). Lingvista nebyl po celý život lhostejný ani k literatuře; rád nejen recitoval, ale také zkoumal jazyk spisovatelů, zejména básníků. V roce 1981 vydal knihu Rašytojas ir žodis. V nové knize Tarp gramatikos ir politikos je otištěn dosud nikde nepublikovaný článek „Soulad poezie a syntaxe“ (na základě básní Justina Marcinkevičiuse), který zkoumá soulad básnické myšlenky a jazyka; ten však podle autora v současné poezii často postrádáme. Na závěr tohoto textu by autorka ráda portrét lingvisty dokreslila několika dalšími osobními rysy. Od roku 1995 měla příležitost pracovat s letošním jubilantem na časopise Kalbos kultūros. Nejprve jako redaktoři a později jako sestavovatelé zajišťovali veškerou redakční i vydavatelskou práci spojenou s přípravou časopisu. Bylo to trochu nesnadné a náročné, protože časopis vyžadoval pečlivost i odpovědnost. Společnou prací jsme vydali deset čísel časopisu Kalbos kultūros. Nemohu říci, že bychom se během těch deseti let kvůli něčemu vážně pohádali. Samozřejmě se občas objevila redaktorova nespokojenost, když v čísle chyběly dobré články nebo se nepodařilo získat kvalitní autory (vědečtí pracovníci Institutu již neměli povinnost psát pro Kalbos kultūrai jako dříve; nyní záleželo na jejich vůli – kdy chtěli a kdy mohli...). 3 Celkem od roku 1993 vyšlo 5 vydání tohoto časopisu (6. vydání je internetové). 4 Taip pat žr. recenzijas: Acta Linguistica Lituanica, 2002, Nr. 47; Gimtoji kalba, 2002, Nr. 3. A. BATAITYTĖ. Gimtosios kalbos riteris – ir vienas lauke karys 329 Díky tomu jsem mohl Jubiliáta poznat zblízka – jako vedoucího oddělení, redaktora publikace a samozřejmě jako osobnost. Jako vedoucí oddělení byl tolerantní – nepočítal minuty ani hodiny, které zaměstnanec strávil u pracovního stolu. Pro vedoucího bylo důležité, co člověk udělá a jak to udělá. Jako redaktor byl náročný a přísný. Článek, který nesplňoval požadavky časopisu Kalbos kultūros, okamžitě odmítl, aniž čekal na zasedání redakční rady, nebo po autorovi požadoval, aby jej zásadně přepracoval. K mladým nezkušeným autorům však byl pozorný, zvláště k mladým litevským filoložkám, které přicházely pracovat do oddělení časopisu Kalbos kultūra. Když si všiml některé nadanější, snažil se ji zapojit do jazykovědného výzkumu a učil ji, jak psát článek. Na počest jubilanta lze vybrat mnoho pěkných slov, ale nejdůležitější je, že je to pravý Žmuďan, trpělivý, neústupný, pracovitý, se smyslem pro humor, který ve veřejném životě nejednou prokázal odvahu a občanskou odpovědnost, když hájil nejen jazyk, ale i státní záležitosti s ním spojené. A ještě něco – co by muž dokázal bez podpory dobré ženy? Jak sám píše ve své rodinné historii, prozíravě si za manželku vybral Genutė Dagytė, spolužačku z kurzu, litevskou filoložku původem z kraje Biržai, která mu dodnes velmi pomáhá v práci i v životě. U příležitosti jubilea obdržel lingvista Pranas Kniūkšta blahopřání prezidentky Litevské republiky a děkovné listy předsedy Seimasu Litevské republiky a primátora města Vilniusu. Dne 18. října se v knihovně Motiejuse Valančiuse v Kretingě konala konference „Mezi gramatikou a politikou“, věnovaná 80. výročí lingvisty, a obdržel blahopřání od starosty města Kretinga. Hodnotu člověka ukazují nejen díla, vydaná či nevydaná v knihách, ale také duchovní energie, kterou kolem sebe šíří. Svou vědeckou prací a praktickou osvětovou činností lingvista Pranas Kniūkšta mnoho vykonal pro obyvatele Litvy. Přejeme jubilantovi pevné zdraví a všestranné úspěchy a doufáme, že ho i v budoucnu budeme vídat stejně zásadového a náročného, jak pečuje o svůj rodný jazyk a trápí se o něj. 330 KALBOS KULTŪRA | 86