Raštingumo problema interneto bendruomenės ir mokytojų akimis

KALBA IR VISUOMENĖ RITA MILIŪNAITĖ Institut litevského jazyka PROBLÉM GRAMOTNOSTI OČIMA INTERNETOVÉ KOMUNITY A UČITELŮ KLÍČOVÁ SLOVA: pravopis, jazykové postoje, výuka jazyka, kodifikace. 1. ÚVODNÍ POZNÁMKY V posledních letech se ve veřejném prostoru začalo hojně diskutovat o gramotnosti společnosti – jednak v užším smyslu, tedy o schopnosti psát bez chyb (a číst napsaný text), jednak o šířeji chápané kulturní gramotnosti (vzdělanosti), která zahrnuje také schopnost vytvářet text, rozpoznat jej, chápat a interpretovat1. Pozornost se nejprve obrací ke střední škole: zde se získávají základy gramotnosti, a gramotný by tedy měl být každý člověk, který dosáhl středoškolského vzdělání. Zřejmé známky a dosud nepříliš četné výzkumy současného stavu litevského pravopisu, kvůli jejichž nedostatku se při probírání tohoto tématu častěji musíme opírat o názory a úvahy zveřejňované v médiích, však ukazují, že gramotnost upadá nejen u žáků: tento jev se šíří i v dalších sociálních skupinách. Například v jednom rozhovoru filozof Vytautas Ališauskas, vyučující na Vilniuské univerzitě, tvrdí, že ačkoli je vzdělání všeobecně rozšířené, jeho celková kvalita klesá a jedním z důkazů jsou negramotní studenti (Jackevičius 2013): 1 Existuje také ještě širší pojetí gramotnosti: jde o schopnost chápat a používat různé další znakové systémy užívané v praxi, které nejsou jazykové, například: počítačová gramotnost (schopnost používat počítač a aplikační software), ekonomická gramotnost, matematická gramotnost aj. 192 KALBOS KULTŪRA | 86 Mnozí studenti dnes píší velmi špatně – nejenže dělají spoustu gramatických chyb, ale také mají velké potíže vyjadřovat své myšlenky písemně. A to je přirozené – koneckonců většina lidí nemůže aspirovat na status intelektuální elity, ať už jde o přírodní, nebo humanitní vědy. Lze pouze upřesnit, že k dosažení statusu gramotného člověka není nutné aspirovat na intelektuální elitu. Změny směrem k negramotnosti společnosti jsou však mimořádně výrazné. Například jsou uváděny tyto výsledky diktátů, které každoročně píší studenti prvního ročníku na telšské fakultě Žemaitijské koleje (Rimkutė 2012: 13–14): Při srovnání diktátů osob, které ukončily střední školu letos nebo loni, s diktáty těch, kdo ji ukončili před více než 12 lety, je patrný obrovský rozdíl: první při psaní diktátu udělali v průměru 22 chyb, druzí 9. Gramotnost se tedy zhoršila téměř 2,5krát! Situace se vyvíjí tak, že i ti, kteří si kdysi ve škole osvojili pravopisné dovednosti, někdy přiznávají, že je začínají ztrácet. Zvláštním problémem je, že děti Litevců vyrůstající v emigraci jsou odtrženy od prostředí, v němž se používá litevský psaný i mluvený jazyk. Je důvod k obavám, protože negramotnost je považována za hrozbu pro rozvoj společnosti: negramotní lidé nemohou být svobodní a tvořiví – jsou davem levné pracovní síly, s nímž lze snadno manipulovat2. Problém gramotnosti se někdy vykresluje jako téměř již nepřekonatelná potíž. Například učitelka litevského jazyka a metodička gymnázia v Žiežmariai Eglė Kanapinskienė v jednom rozhovoru říká (Jablonskaitė 2013): Používání jazyka se skládá ze čtyř částí: čtu, píšu, poslouchám a mluvím. V době počítačových her a internetového hluku je stále těžší pozorně naslouchat, protože se nedokážeme soustředit. Mluvit je těžké, protože máme velmi omezenou slovní zásobu. Psát je obtížné, protože neznáme pravidla a v praxi je nepoužíváme. Čtení je nudné, protože interaktivní zábava zastíní knihu. Začarovaný kruh. Tento problém, který nějakou dobu zůstával ve stínu jiných potíží ve vzdělávání, si tedy již všimli nejen odborníci, ale i celá společnost. Gramotností se začalo zabývat Ministerstvo školství a vědy: po analýze výsledků státní maturitní zkoušky z litevského mateřského jazyka v letech 2009–2012 2 Podobné procesy probíhají i v jiných současných společnostech (například ve Velké Británii vyjádřili obavy, že vojáci sloužící v britské armádě píší a počítají stále hůře), podrobné pojednání o těchto procesech by však přesahovalo rozsah tohoto článku. R. MILIŪNAITĖ. Raštingumo problema interneto bendruomenės ir mokytojų akimis 193 a na základě údajů z mezinárodních výzkumů gramotnosti a čtenářských dovedností byl vypracován a schválen Plán opatření ke zlepšení výuky litevského jazyka a kulturní gramotnosti na období 2013–2016. Objevují se ovšem i jiné názory – prý takový problém neexistuje, je uměle zveličován a nejvíce za něj mohou ti, kdo stanovují kritéria gramotnosti a jazykové normy vůbec (Vaicekauskienė 2013): [...] proč se dochází k závěru, že každý třetí náš žák je negramotný? Protože se gramotnost hodnotí podle současných norem spisovné litevštiny, přičemž normy jsou chápány poměrně úzce a nepružně. [...] Kdyby se naši žáci hodnotili podle jiných standardů norem, nejspíš bychom říkali, že gramotnost roste. Jak však ukazují komentáře k podobným článkům, sama společnost není ochotna s tímto názorem souhlasit; hodí se nanejvýš těm, kdo se snaží najít ospravedlnění své negramotnosti. Co způsobuje vznik problému s gramotností, jaké příčiny a faktory vedou k tomu, že stále více lidí komunikuje elektronickými prostředky, a tedy jako by mělo být dvojnásobně gramotných, ale nedokáže (nebo nechce) dodržovat dosud nezpochybňovaná pravidla litevského pravopisu? Článek vychází z užšího, nejrozšířenějšího pojetí gramotnosti, někdy označované také jako funkční gramotnost, a zkoumá, jak se na problém gramotnosti dívá internetová komunita: shrnuje jazykové postoje, které se projevily v jedné internetové diskusi z roku 2013. Uvádí také výsledky průzkumu mezi učiteli litevského jazyka, který se v roce 2012 zabýval gramotností ve škole. Výzkum těchto jazykových postojů je důležitý při hledání konkrétních způsobů, jak omezit negramotnost a spojit úsilí učitelů, rodičů žáků i celé aktivní společnosti. 2. INTERNETOVÁ KOMUNITA O GRAMOTNOSTI Dne 7. května 2012 byl na internetovém zpravodajském portálu delfi.lt zveřejněn článek novináře Mindaugase Jackevičiuse „Generace negramotných: kvůli chybám se už musí odmítat i disertace“ (Jackevičius 2012). Myšlenky učitelů, vysokoškolských pedagogů a jazykovědců v něm jsou podobné: gramotnost žáků a studentů klesá a „na Vilniuské univerzitě (VU), která je podle různých žebříčků nejlepší, se disertace odmítají kvůli obrovskému množství chyb“. Jako jedna z příčin této situace se uvádí rozhodnutí přijaté v letech 2002–2003, které poškodilo výuku litevského jazyka na středních školách: mateřský jazyk 194 KALBOS KULTŪRA | 86 vyučovat podle metodiky výuky cizích jazyků s přehnaným důrazem na komunikační funkci jazyka. Dainora Eigminienė, učitelka litevského jazyka a expertka na gymnáziu sv. Kryštofa ve Vilniusu, uvádí: [...] mateřský jazyk je mnohem víc než kterýkoli osvojený cizí jazyk a neslouží jen ke vzájemnému dorozumívání. Člověk přirozeně myslí svět prostřednictvím mateřského jazyka. Je základem existence člověka a důležitou součástí jeho identity. Proto je třeba se nad jeho úlohou neustále zamýšlet. Uplynulo deset let a už máme důsledky takové „moderní“ výuky. Na základní škole je proto třeba vrátit se k systematické výuce jazyka, nikoli k dnešnímu způsobu, kdy se učí po částech a úsecích, systém se rozbíjí a nedbá se na návaznost.3 Tento článek získal více než 600 komentářů. Návštěvníci portálu v nich na základě vlastních zkušeností hodnotili současný stav gramotnosti a uvažovali o příčinách, které k němu vedly. V komentářích4 Aistis Ignacio Savukynas, který se podepsal jménem i příjmením, tento stav popsal takto: Mimochodem, odvažme se veřejně říci, že dnes nejsou negramotní jen žáci a studenti. Proboha, kolik negramotných doktorů, kteří píší články, ba dokonce knihy, se tu vyrojilo! Je zvláštní, že dnes je snazší ulovit několik diplomů na světových univerzitách... než se naučit mateřský jazyk. A tak si nejjednodušší cestou zjednodušujeme interpunkci, protože je pro negramotné „příliš těžké“ se ji naučit! Bohužel, co jiného jsme mohli čekat, když se ani spisovatelé na sociálních sítích už neobtěžují psát velká písmena nebo litevská písmena s diakritikou...? Dělat všechno co nejjednodušeji a nejrychleji je rysem současné společnosti. Někteří komentující označují „neobtěžování se“ s pravopisem za obecnou lidskou nedbalost: Dodal bych – jsme zemí lenochů, kteří nechtějí psát litevskými znaky. Je smutné se na to dívat – doma mají litevskou klávesnici, ale nechtějí, bojí se psát. Všichni ti, kdo nechtějí, totiž lžou. Bojí se ukázat svou negramotnost. Říkají: nemám litevskou klávesnici. [...] Myslím, že je tu i další problém – chybí pozornost a odpovědnost za to, co člověk dělá. 3 Mimochodem, když se na konci 20. století začalo mluvit o nových vyučovacích metodách, včetně integrace vyučovacích předmětů a významu analýzy textu v hodinách litevského jazyka, zaznělo varování, které však nebylo vyslyšeno: „Je důležité, aby takové fragmentární propojování jednotlivých jazykových disciplín nenarušilo celkový obraz jazykového systému a aby tato fragmentární propojení sama tvořila metodicky podložený systém. Kde není systém, tam vždy hrozí nebezpečí chaosu. [...] Analýza textu kromě všech svých předností skrývá také nebezpečí, že bude utvářet chaotický pohled na jazyk, možná i jistou povrchnost, zvláště pokud bude tato analýza primitivní a málo promyšlená.“ (viz Akelaitis, Labutis 1995: 19, 21). 4 Jazyk komentářů (pravopis, interpunkce, gramatika) byl mírně upraven při zachování stylu jejich autorů. R. MILIŪNAITĖ. Raštingumo problema interneto bendruomenės ir mokytojų akimis 195 Ve veřejném prostoru se v posledních letech rozvíjí nihilistický přístup k různým politickým, ekonomickým a sociálním procesům probíhajícím ve společnosti, který se nevyhýbá ani otázkám jazyka. Proto komentátoři na internetu uvádějí jako jednu z důležitých příčin negramotnosti negativní jazykové postoje společnosti, které souvisejí s obecným postojem ke státu, jeho dědictví, současnosti a budoucnosti: Současné generaci už nezáleží ani na Litvě, ani na jejím jazyce, ani na její historii, necítí [...] hrdost na to, že jsi Litevec. Necítí, že jsme baltské kmeny, které zde žily po tisíciletí a spojily se ve stát nazvaný LITVA. Jednotliví komentátoři říkají, že nevidí smysl v učení litevštiny, protože není hodnotou („jazyk je pouze komunikační prostředek“), a že s vymřením národa zanikne i ona („litevština je jazyk domorodců, brzy už nebude“; „k čemu je jazyk umírajícího národa?“). Mladí lidé nespojují svou budoucnost s Litvou a v zahraničí ji ani nebudou potřebovat: A k čemu je litevština? V Litvě pro Litevce není místo a v londýnských ulicích stačí mluvený cizí jazyk. Litevštinu čeká osud jazyků severoamerických Indiánů, protože na tomto území budou žít jiní lidé. Budou svým tmavookým dětem ukazovat dřevěné sošky rūpintojėlis a vyprávět jim o primitivní domorodé kultuře. Jako protiklad k takovým názorům uvádějí jiní komentátoři skutečnost, že litevština je jedním z úředních jazyků Evropské unie, a proto není v ničem horší než ostatní a je třeba být na ni jen hrdý, „tím spíše, že čím méně nás Litevců ve světě zbývá, tím větší prestiž a exotiku má její znalost“. Obecné negativní postoje je třeba změnit a především to musí udělat škola. Učitelé musí shromažďovat pozitivní příklady ze svého okolí, které dokládají důležitost gramotnosti (a těch je opravdu dost), a v diskusích se žáky, nikoli však nudným moralizováním, vhodně předkládat argumenty motivující k učení litevštiny a také jejího pravopisu. Komentátoři zdůrazňují také nepříznivé obecné jazykové prostředí, v němž je stále obtížnější učit se správnému jazyku a neztrácet jazykové dovednosti: Podmínky pro osvojení litevštiny jsou i pro Litevce žijícího v Litvě mnohem obtížnější než před 20 lety: počítače a telefony doslova nutí deformovat litevský pravopis, [...] škola si s novými metodikami v pozadí novinek už neví rady. Větší pozornost by měli rodnému jazyku dětí věnovat rodiče. Možnosti mnohých z nich jsou však omezené... 196 KALBOS KULTŪRA | 86 Podle komentujících negramotnost podporuje špatný jazyk plný chyb, který se používá ve veřejném prostoru („každodenností se nyní staly dokonce i novinové titulky s chybami, a ne jen nějakými těžko odhalitelnými chybami v interpunkci či stylu, ale zásadními: ve skloňování a v psaní nosových samohlásek“): V tisku samé chyby, televizní moderátoři mluví kdovíjakým slangem, v knihách je také spousta gramatických a stylistických chyb a jazyk politiků je už za hranicí kritiky. Starší všechno překládají z ruštiny a mladí skládají věty podle anglických vzorů [...]. [...] dokud v rádiu a televizi neuslyšíme státní jazyk, nýbrž jakýsi žargon, a za vzor bude považována řeč Algise Greitaiho, na gramotnost národa zapomeňme... V analyzovaných komentářích je čtení považováno za jednu z nejdůležitějších podmínek rozvoje gramotného člověka5 a současné sociální a kulturní prostředí čtení nepodporuje, takže nízkou úroveň čtení lze považovat za další z důležitých příčin negramotnosti: Proč číst knihu, když se lze podívat na film? Vždyť čtení knih rozvíjí vizuální paměť, takže i bez znalosti pravopisných pravidel lze psát slova bez chyb. Proč psát na internetu nebo v SMS s litevskými znaky, když bez nich působí text mnohem „cool“... Problém je v tom, že mladí lidé vůbec nečtou knihy, a nemají tak žádnou možnost obohatit svůj jazyk a zapamatovat si příklady správného psaní. Číst, číst, číst a znovu číst – tak nás to učili. Tak budeme své myšlenky vyjadřovat snadněji a psát bez chyb. Kam se ze škol vytratily diktáty a hodiny krasopisu? Někteří komentující – učitelé a rodiče žáků – ze své zkušenosti píší o nevhodné vzdělávací politice („reforma školství udělala své, na středních školách se nyní gramatice věnuje málo hodin“; údajně je nejdůležitější umět porozumět textům, zatímco souvislých textů se tvoří málo): Jak by neměli být negramotní, když se ve škole ve všech hodinách píší testy, testy, testy, v nichž je třeba odpovědět ano nebo ne, případně zakroužkovat kolečko, označit plus či minus – hrůza, 5Mezinárodní výzkum schopností patnáctiletých žáků PISA, který každé tři roky provádí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) (Programme for International Student Assessment; v roce 2012 jej v Litvě uskutečnilo Ministerstvo školství a vědy a provádělo Národní centrum pro zkoušky), odhalil, že Litva se podle čtenářských dovedností nachází statisticky pod průměrem ze 65 zkoumaných zemí. Bylo také zjištěno, že se mnohem lépe učí ti patnáctiletí, kterým rodiče četli knihy v dětství, a zejména na prvním stupni školy, bez ohledu na jejich sociální postavení (viz Dukynaitė, Stundža 2013; Audenienė 2013). R. MILIŪNAITĖ. Raštingumo problema interneto bendruomenės ir mokytojų akimis 197 a na první místo multimédia, kde děti vidí obrázky, hotové tabulky a nápisy, a jen málo píší a tvoří. Zmiňuje se také o občasné nekompetentnosti učitelů, kritizuje se nevhodná metodika výuky litevského jazyka, učební osnovy i učebnice a pracovní sešity jsou označovány za „zabijáky mozku“6. Podle mého názoru je třeba nejprve vyhodit [...] všechny pracovní sešity, za které se platí hodně, ale užitek je nulový. Je třeba vrátit se k sešitům, jako před 20 a více lety, kdy jsme všechno psali vlastní rukou a neumřeli jsme, zato ještě i dnes píšeme bez chyb, nebo alespoň s menším počtem chyb než právě dostudovaní učenci. Dnes jen obracejí listy, doplní jedno písmenko a co se tak mohou naučit? Vzdělávací systém klesl tak hluboko, že už není kam dál. Když člověk píše slohovou práci, přemýšlí, ale když odpovídá na testové otázky, rozhoduje odhad správné odpovědi, nikoli vědomosti. Protože není třeba rozebírat slohové práce, je po absolvování vysoké školy velkým problémem napsat i ten nejjednodušší text bez chyb. Když se v různých rozhlasových či televizních soutěžích neudělují ceny za správnou odpověď, ale za tipování, není třeba se ani učit. Protože sleduji, co se syn učí, výsledky mě vůbec nepřekvapují: současné osnovy litevského jazyka a učebnice i pracovní sešity podle nich připravené jsou na prvním stupni určeny ke kreslení, stříhání, lepení atd., ale rozhodně ne k psaní (no, na stránce je jeden nebo tři řádky, které lze vyplnit, ale jen to). V hodinách, jak jsem se vyptávala, „dělají různé projekty“ zaměřené na rozvoj komunikačních dovedností atd., ale vůbec nepíší. Řekla jsem učitelce své připomínky, načež odpověděla, že dnešní děti píší na počítači a tam se také kontrolují chyby, tak proč by se měly učit psát... Jeden žák si stěžuje, že se u maturitní zkoušky ověřují jiné vědomosti a dovednosti, než jaké jsou potřeba v životě: Podívejte se, jaké jsou u nás zkoušky z litevského jazyka v 10. a 12. třídě. Jestliže v 10. třídě jsou ještě alespoň trochu zastoupeny gramatické úlohy, u maturity nejsou VŮBEC. 6Podobně – jako metodicky nevhodné – jsou hodnoceny i pracovní sešity z jiných předmětů. Například názor Leona Narkevičiuse, učitele matematiky a experta na gymnáziu Kaunaské technologické univerzity, je následující: „Když učitel porovnal znalosti dřívějších a současných žáků deváté třídy, všiml si, že se zhoršily, a částečně za to lze vinit pracovní sešity, úbytek přepisování a také to, že děti už nečtou text, ale automaticky doplňují písmena a čísla. „Pracovní sešity jsou asi největší problém: doplňte chybějící písmeno, čísílka. Kolegová, která má syna v první třídě, vyprávěla, že v pracovním sešitě je zadání slovní úlohy, dokonce i příklady na sčítání či odčítání, a je třeba jen vybrat čísílka. Chybí problémové vyučování.“ (Audenienė 2013). 198 KALBOS KULTŪRA | 86 Jistě, jiní řeknou, že za dobrou gramatiku lze dostat z písemné práce 10 bodů. Ale to je směšné – ze 100 bodů, které lze u zkoušky získat, dostanete za gramatiku v nejlepším případě 10 bodů!!! A to jen v písemné práci, kde si můžete sami sestavovat věty, a když neznáte nějaké slovo, můžete ho jednoduše nahradit jiným, snazším slovem. Loni jsem sám dělal zkoušky a vím, že nejdůležitější částí zkoušky je porozumět textu. Porozumět tomu, čemu někdy nerozumí ani sám autor. Další příčina negramotnosti, kterou mnozí uvádějí, souvisí s používáním informačních technologií: Klávesnice QWERTY, ať už je jakákoli – litevská písmena (s nosovkami a dlouhá) odsouvá mimo běžnou abecedu, jako by tato písmena nebyla rovnocenná ostatním, ale byla jakýmsi doplňkem, kterého se lze i vzdát... Je třeba otevřeně přiznat: naše nepochopení a nedostatek předvídavosti ohledně škod, které způsobí e-mailové programy a klávesnice počítačů a mobilních telefonů nepřizpůsobené litevštině, napáchaly za zhruba 15 let těžko napravitelné škody na celé generaci mladých lidí: Za zhoršení litevštiny mohou nejvíce POČÍTAČE. Sama si dobře pamatuji, jak těžké bylo naučit se psát BEZ litevských písmen na prvních počítačích a internetu. Teď je třeba si zvyknout na opak, ale podívejte se, jak je nepohodlné, když je třeba neustále nastavovat litevskou klávesnici, zatímco anglická se nabízí automaticky. Proč tedy naši vysoce kvalifikovaní IT specialisté nemohou tohle napravit? Například ve Francii je to naopak – automaticky se zapíná francouzská klávesnice... [...] čím více děti píší na počítači, tím méně přemýšlejí, protože počítač opravuje chyby nebo na ně upozorňuje, takže mozek už nepracuje na správném pravopisu a atrofuje. Čím méně psaní na počítači bude ve školách, tím lepší bude situace. Zadejte dětem, aby přepisovaly texty z knih, pět stran týdně, bez dalších úkolů, a situace se zlepší. Někdy se na základě výzkumů elektronické komunikace anglicky mluvící mládeže zastává příliš optimistický názor, že „psaní zpráv dokonce pozitivně ovlivňuje čtenářské dovednosti a fonologické uvědomování“ a že nejdůležitější je pouze rozlišovat komunikační kódy. Připouští se však, že litevština má specifické rysy písemné podoby (viz Nevinskaitė 2010: 282–283): Na jedné straně by psaní zpráv mohlo mít pozitivní vliv i na uživatele litevštiny, podporovat jazykovou tvořivost mládeže a poskytovat více příležitostí k psaní. Na litevštinu by však největší vliv měly mít jiné (pro angličtinu neak- R. MILIŪNAITĖ. Raštingumo problema interneto bendruomenės ir mokytojų akimis 199 (virtuální) pravopisné rysy – psaní písmen bez diakritických znamének, v důsledku čehož může být obtížnější rozlišovat krátké a dlouhé samohlásky a zapomínají se pravopisná pravidla. Se stejnými pravopisnými problémy způsobenými vlivem informačních technologií se potýkají i další jazyky se specifickými písemnými znaky (srov. Wells 2000: 249–272). Například naši nejbližší sousedé Poláci na to aktivně reagují na úrovni státních institucí7: Odborníci na polský jazyk zahájili kampaň, v níž vyzývají k zachování složitého pravopisného systému se všemi jeho diakritickými znaménky. Uvádějí, že v důsledku tlaku IT [...] mnozí upouštějí od nosovek, teček a háčků. Iniciativa, kterou ve čtvrtek zahájila státní Komise pro polský jazyk, je součástí akcí pořádaných u příležitosti Dne mateřského jazyka UNESCO. Název kampaně „Język polski jest ą-ę“ (Polština je „an“ a „en“), který lze jen obtížně napsat na běžné počítačové klávesnici bez polských znaků, je sarkastickou připomínkou, že v pravopisu jsou důležité všechny znaky, které umožňují text správně pochopit. Bez nich text ztrácí část významu a četl by se nesprávně. Podle lingvisty Jerzyho Bralczyka (Ježiho Bralčyka) jsou diakritická znaménka vizuálním znakem, který pomáhá rozpoznat polské texty. Dodal, že tato znaménka mají svůj význam a obohacují jazyk. Informace si předáváme nejen ústně a písemně – její velký proud proudí digitálními kanály a v elektronickém prostředí se komunikuje mnohem rozmanitějšími způsoby, které lze zkoumat různými metodami, mimo jiné „gramatikou vizuálního designu“ (srov. Liubininė 2012: 74 a tam uvedenou literaturu): [...] v jazyce nových médií je komunikace psaným textem jen jedním z mnoha způsobů, jak vyjádřit myšlenku. Uživatelé si stále častěji předávají neverbální informace prostřednictvím hypertextových odkazů, komunikují spolu výměnou videozáznamů a hudebních nahrávek a textové komentáře nahrazují grafickými znaky. Člověk tedy musí být vzdělaný i v oblasti počítačů – musí se orientovat v tom, jak ovládat digitální nástroje a přijímat i předávat informace nejen slovy, ale také jinými prostředky: statickými a pohyblivými obrazy, zvukovými znaky. Slovní komunikace však nepochybně zůstává důležitá, protože ve virtuálním prostoru probíhá písemně mnohem větší část komunikace než v době před internetem. 7 Viz: Polští lingvisté se vyslovují pro zachování složitého pravopisného systému – www.alfa.lt, 2013 02 21. Dostupné online <http://www.alfa.lt/straipsnis/15081716/Lenkijos.kalbininkai.pasisako.uz.sudetingos.rasybos.sistemos.issaugojima=2013-02-21_15-52>. 200 KALBOS KULTŪRA | 86 Jaké východisko vidí komentující na litevském internetu, aby se gramotnost zlepšila? Komentující často šíří názor – pravopis litevštiny je prý příliš obtížný, těžko se mu lze naučit, a proto je údajně třeba jej zjednodušit: Co je jazyk? Je to prostředek k předávání informací ústně nebo písemně. A především musí být POHODLNÝ, snadný a srozumitelný. Pokud je jazyk těžkopádný, propletený [...] nesrozumitelnými a nejtěžšími pravidly – tak ať jde takový jazyk k čertu! Je třeba ho zdokonalovat, měnit, zjednodušovat, a ne požadovat, aby ho všichni měli nabiflovaný od a do z! Jazyk slouží lidem, ne lidé jazyku! Je příznačné, že takoví komentující, kteří primitivně chápou účel jazyka, narážejí především na psaní nosovek a diakritických znamének – tyto dovednosti v elektronické komunikaci už oslabili nebo ztratili: Pro začátek by se měla zrušit písmena s nosovkami (buďme chudí, ale poctiví – jsou zcela zbytečná) a písmena s háčky. A k čemu jsou ty nosovky potřeba? Dodnes tomu nerozumím – litevsky jsem nikdy pořádně neuměl, a přesto mi to v životě nebránilo podnikat. Jiní komentující takovému zjednodušování jazyka oponují: A jak potom zjednodušit matematiku, fyziku nebo chemii? Vzorce a zákony tam zjednodušit nelze, je třeba se je naučit. S jazykem je to stejné. Koupíš si nové auto plné elektroniky a jeho návod k použití je napsán takovým „zjednodušeným“ jazykem – měli bychom z toho velkou radost? A jak dlouho bys měl radost z lékařského předpisu napsaného „zjednodušeným“ jazykem? Ve společnosti existuje odpovědný a seriózní přístup ke gramotnosti, do veřejného prostoru se však dostane jen několik pozitivních příkladů: U nás ve firmě dostane nový uchazeč o práci nejprve diktát podle učiva 7. třídy. Pokud ho napíše, má šanci pokračovat v pohovoru. Ještě se nám nestalo, že bychom se zmýlili. Možná nám nějaký pologramotný génius unikl, ale statisticky vzato, kdo je gramotný, ten má pořádek i v jiných oblastech, čistě profesních také. Pravděpodobně existují i jiné ukazatele, ale jazyková kultura je ten nejjednodušší a nejspolehlivější. Těžko si představuji, že by pro normálního člověka se zdravým rozumem bylo problémem naučit se jazyk, tím spíše mateřský. Z komentářů k článkům, které jsme probrali, je patrné, že veřejnost zajímá otázka gramotnosti a komentující hodnotí vzniklou situaci z různých hledisek, R. MILIŪNAITĖ. Raštingumo problema interneto bendruomenės ir mokytojų akimis 201 uvádí řadu příčin klesající gramotnosti, takže souhrn komentářů poměrně dobře odhaluje nejobecnější postoje internetové komunity ke gramotnosti. 3. VÝSLEDKY PRŮZKUMU UČITELŮ LITEVŠTINY O PROBLÉMECH GRAMOTNOSTI VE ŠKOLE Situaci gramotnosti ve školách mohou nejlépe posoudit učitelé litevštiny a ti, kteří učí déle, mohou také porovnat schopnosti dřívějších a současných žáků. S ohledem na to uspořádal Litevský jazykový institut před zahájením tvorby další části nové výukové počítačové hry „Kieti riešutėliai“8, určené k upevňování pravopisných dovedností, průzkum mezi učiteli litevštiny. Na osm otázek dotazníku9 bylo získáno 120 odpovědí z 95 litevských škol různého zaměření (jejich seznam je zveřejněn na uvedené stránce webu), v nichž učitelé vyučují žáky různého věku a různých národností. Je třeba zdůraznit, že kontext dotazníku umožnil učitelům jednoznačně pochopit, že otázky se týkají písemných prací, které žáci vypracovávají ve škole a doma při studiu, nikoli jejich písemné komunikace ve volném čase. Uvedené příznaky negramotnosti žáků tedy odrážejí oficiální stav pravopisu ve škole. Ačkoli tento průzkum nelze považovat za vysoce reprezentativní, odpovědi na kvalitativní otázky byly podrobné (respondenti byli požádáni, aby svá tvrzení ilustrovali konkrétními příklady) a odhalily různé aspekty problému gramotnosti. Odpovědi na tři otázky dotazníku již byly shrnuty a statisticky zpracovány v článku Sauliause Vasiliauskase (Vasiliauskas 2013: 27–31)10, tentokrát však, 8 Hra z této série „Tadas Blinda. Kirčiavimas“, vytvořená v roce 2007, byla vydána na CD-ROM. Více viz <http://www.kalbosnamai.lt/index.php?option=com_content&task=view&id=22&Itemid=36>. 9 Dotazník byl zveřejněn na webu Litevského jazykového institutu „Kalbos namai“ na adrese: <http://www.kalbosnamai.lt/index.php?option=com_content&task=view&id=143&Itemid=69>. 10 Byly projednány odpovědi na tyto otázky dotazníku: 1) Mohli byste obecně zhodnotit pravopisné dovednosti svých žáků? 2) Liší se pravopisné chyby podle věku žáků? Jak? 3) Používáte k výuce pravopisu nějaké výukové prostředky informačních technologií (interaktivní testy, počítačové hry apod.)? Pokud ano, jaké? 202 KALBOS KULTŪRA | 86 Při zkoumání příčin negramotnosti je důležitý názor učitelů, který vyjádřili v odpovědích na tyto otázky dotazníku11: Jaké nejtypičtější pravopisné chyby vaši žáci dělají? Která pravopisná pravidla se žáci učí nejobtížněji? Proč? Změnili byste některá pravopisná pravidla? Pokud ano, uveďte, která pravidla, proč a jak byste změnili. Po analýze odpovědí učitelů lze příčiny negramotnosti žáků obecně shrnout takto: 1) pravopisná pravidla jsou složitá nebo je jich příliš mnoho: žáci nejsou schopni všechna pochopit; 2) žáci nemají kde poslouchat vzor správné výslovnosti a nemají osvojenou správnou vnitřní výslovnost, proto je mezi jejich výslovností a pravopisnými normami výrazný rozpor; 3) žáci nechápou jazyk jako systém: a) nerozpoznávají části slov a slovní druhy (to je zvlášť důležité pro určení slovotvorného základu slovních tvarů, o který se opírají pravopisná pravidla, srov.: šąla – šąlant, šąlanti; šalti – sušalsiąs); b) nedokážou najít příbuzná slova, jimiž by doložili pravopisná pravidla (např.: ręsti a rąstas; tęsti, tąsa a tęsti); 4) žáci mají příliš malou slovní zásobu: a) nevnímají rozdíly ve významu slov (např.: gurkti a gurgti, lįsti a lysti); b) zaměňují si podobná, ale odlišně psaná slova (např. mąslus a masalas). Na základě odpovědí na uvedené otázky byl sestaven seznam pravopisných jevů, které žáci zvládají nejobtížněji. Pomohl při výběru úloh a konkrétních příkladů pro připravovanou pravopisnou hru. Na otázku, zda by změnili pravopisná pravidla, odpovědělo o něco méně než třetina (29 procent), tj. 35 učitelů účastnících se ankety, že by byla ochotna některá pravopisná pravidla více či méně změnit. Z toho lze 11 Zvláštní pozornost (a článek) si zaslouží odpovědi učitelů na otázku Všímáte si, že návyky a móda vyvolané informačními technologiemi (mobilními telefony, počítači) ovlivňují pravopis žáků? Pokud ano, jaký je tento vliv? Odhalují pohled učitelů na vliv IT na gramotnost žáků – jak se tento vliv konkrétně projevuje. Stručně lze říci, že mnozí učitelé (87,5 procenta) spojují negramotnost právě s psanou komunikací v elektronickém prostředí, která je velmi rozšířená a vyznačuje se vynecháváním diakritiky a žargonem. Lze se domnívat, že statistiky pro jednotlivé věkové skupiny žáků by se poněkud lišily. R. MILIŪNAITĖ. Raštingumo problema interneto bendruomenės ir mokytojų akimis 203 domnívat, že nevhodná pravopisná pravidla jsou jednou z nepřímo uváděných příčin negramotnosti. O která pravidla a pravopisné jevy jde? Protože učitelé popisovali pravopisné obtíže a pravidla volnou formou, jsou odpovědi v následující tabulce sjednoceny a systematizovány a příklady z odpovědí v dotaznících byly vybrány jako ty nejtypičtější a nejčastěji se opakující. TABULKA. Pravopisná pravidla, která by se podle učitelů měla změnit, a argumenty pro jejich změnu Pravopisný jev12 Argumenty pro změnu13 1. Psaní nosových písmen (obecně) 1) [...] omezil bych počet pravidel tak, aby se žáci po vytvoření systému mohli naučit tři pravidla. Například jedno pravidlo – kdy se píše nosové písmeno v kořeni; další pravidlo – kdy se píše na koncovce; třetí – slova s pravopisem, který je třeba si zapamatovat (ąsa, Kęstutis, žąsis aj.). 2) Zrušil bych psaní nosových samohlásek v kořeni. Pokud se zvuk ve slově kasa vyslovuje úplně stejně jako ve slově kasnis, jaký má smysl zapisovat je různými písmeny? 3) [Navrhoval by změnit] normy pro vzácná starobylá slova, v jejichž kořeni se z historických důvodů píší nosová písmena. 4) Zrušit výjimky a pravopisná pravidla, která se vztahují jen na několik slov. 2. Psaní nosových písmen v kořenech sloves v přítomném čase a tvarů od nich odvozených 1) Toto pravopisné pravidlo správně uplatňují jen zdatnější žáci, všichni ostatní buď nepíší žádné nosové písmeno, nebo píší ą v kterémkoli čase, pokud jen slyší dlouze vyslovovanou samohlásku (šąla, bąla, bet nubalęs). 2) Žákům je obtížné vysvětlit, proč je [nosové písmeno potřeba] pouze v přítomném čase. Při psaní nevěnují pozornost časovým tvarům. 3) Učíme se nazpaměť slovesa, která mají nosové písmeno pouze v přítomném čase. To zabírá mnoho času a úsilí; navrhoval bych pravopis zjednodušit – psát bez nosových písmen. V ostatních případech, např. kęsti, siųsti, lįsti, grįžti, bych navrhoval zachovat tradiční pravopis. 12 Případy jsou uvedeny v pořadí podle klesající četnosti zmínek v odpovědích učitelů; druhý a zčásti i čtvrtý případ podle svého předmětu spadají do prvního, učitelé je však uváděli samostatně. To ukazuje, že psaní nosových písmen, zejména v kořenech sloves, působí žákům největší obtíže. 13 Argumenty jsou uvedeny tak, jak byly formulovány v odpovědích učitelů (ne všechny odpovědi byly zdůvodněny). 204 KALBOS KULTŪRA | 86 Pravopisný jev Argumenty pro změnu 4) Tady se nic nestřídá, žáci mají potíže to smysluplně vysvětlit, a pak se to celé opakuje při psaní přechodníků a příčestí: šąla – šaląs, šalanti, šąlant a šalo – šalęs, šalusi, šalus. Jaký je v tom rozdíl? To není jako gražinti (udělat krásným) a grąžinti (vrátit dluh). Tady lze alespoň přesvědčivě vysvětlit, proč je nosovka potřebná. 3. Psaní částic dohromady a zvlášť 1) Jednodušší pravidla, aby nebylo tolik případů. 2) Kurgi bych psal jako kas gi, protože kur lze chápat jako lokál skloňovatelného zájmena kas. 3) Mnoho žáků se nenaučí ani případy psaní částic ne, gi, ani když už opouštějí školu. 4) Děti se to musí „drtit“. 4. Samohláska v kořeni sloves a z nich odvozených tvarů, když se a nebo e střídá s e Změnil bych pravopis slov graso, gresia; drasko, dreskia. Opravdu mnoho žáků při psaní těchto nebo příbuzných slov chybuje (atgrasus, grasinimas), i když je v kořeni krátká samohláska. 5. Samohláska v kořeni sloves ve 3. osobě budoucího času Pokusil jsem se zjednodušit [...] krácení samohlásek v kořeni 3. osoby budoucího času. Pravopis je složitý a na význam slov nemá velký vliv. 6. Střídání samohlásek v kořeni sloves Sjednotil bych ho, protože žákům opravdu nezbývá než se to naučit nazpaměť (įgristi, įgrysta, įgriso). 7. Pravopis souhlásky j 1) Mnoho problémů vidím v pravopisu slov s j: v litevských slovech se j píše, v mezinárodních se vyslovuje, ale nepíše. Chytří žáci se to naučí nazpaměť a zvládají to, ale ti, kterým to jde obtížně... Takže bych pravidlo sjednotil. 2) Zjednodušil bych pravopis j. Milijonas s j, stadionas bez j? Proč? Jak to vysvětlit? V učebnicích se píše, že milijonas je staré slovo, a stadionas ne? Ve slově herojiškas se j píše, ale v heroizmas ne kvůli původu přípon; mnozí nedokážou rozlišit, která přípona je litevská! Nezbývá než se to „nabiflovat“ a pak zapomenout. R. MILIŪNAITĖ. Raštingumo problema interneto bendruomenės ir mokytojų akimis 205 Pravopisný jev Argumenty pro změnu 8. Pravopis samohlásek a, e po j Sjednotil bych pravopis slov javai, jazminai, ajerai, jerubė, deja, beje po j. 9. Nosovky v koncovkách zájmenných tvarů Zjednodušil bych nebo zrušil […] pravidlo pravopisu koncovek zájmenných tvarů (kde se nosovky zdvojují). 10. Velká a malá písmena Asi bych zjednodušil pravidla pro psaní velkých písmen. Je jich opravdu příliš mnoho a jejich uplatňování je příliš složité (zejména pro žáky nižších ročníků). 11. Pravopis cizích vlastních jmen Měnil bych pouze psaní jmen a příjmení příslušníků jiných národů. Myslím, že bychom je měli psát tak, jak je vyslovujeme, jako dříve, protože když je najdeme napsaná v originálním jazyce, nevíme, jak je číst. 12. Jednotlivé případy Baikštus a baugštus. Sujudo – sąjūdis; patvino – potvynis, ale proč nusmuko – nuosmukis s krátkým u? Ze všech 35 učitelů, kteří by byli ochotni alespoň trochu změnit pravopisná pravidla, dvě třetiny uvádějí psaní nosovek – jak jako obecný problém, tak několik jeho nejobtížnějších případů (zejména v kořenech sloves v přítomném čase). Psaní nosovek by tedy chtělo alespoň částečně změnit 15,8% dotázaných učitelů. Několik učitelů se domnívá, že pravidla není třeba měnit, snad jen v několika drobných případech: Myslím, že pravidla jsou sestavena podle promyšleného jazykového systému. Umět je znamená mít dobrou paměť a vzdělání. Změny nenavrhuji, snad jen přezkoumat psaní částic dohromady a zvlášť. […] Nosovky v historickém pravopisu bych neměnil, „nelhal bych“ o našem starém jazyce: jestliže ąžuolas ztratí nosovku, i ti, kdo mu tak říkají, se promění v olše. Dva učitelé navrhovali pravidla neměnit, ale v některých případech zmírnit hodnocení, tedy nepovažovat všechno za pravopisné chyby: Upravil bych normy pro hodnocení diktátů ve prospěch žáků. Opravdu nevidím žádný velký prohřešek v tom, když si dítě splete tvary časů a napíše susąlęs. Známku mu za to nesnížím. Těžko bych je měnil, snad jen zmírnil, aniž bych přihlížel k tomu, kam tu částici gi napsali a podobně. 206 KALBOS KULTŪRA | 86 Snad nejčastějším přáním učitelů je sjednotit, zjednodušit pravopis některých případů a omezit počet výjimek. Argumenty, které učitelé uvádějí, však ukazují, že ani oni sami nemají pravopisný systém vždy zcela pochopený; někdy vnímají jen jednotlivé tvary a nechápou jejich vzájemné souvislosti. Je třeba rozlišovat, kde je pravopis věcí dohody (například psaní velkých a malých písmen, psaní slov dohromady a zvlášť – v tomto ohledu je rozhodně co upravovat) a kde pravopisné normy určuje jazykový systém. Dohodnuté normy se mění snadněji, je-li postup jejich změny dobře promyšlen. Pokud by se však například zrušilo psaní nosovek v kořenech sloves v přítomném čase, nejprve by se rozkolísala výslovnost těchto tvarů, protože nepřítomnost nosovky ukazuje, že se v nepřízvučné slabice a, e vyslovuje krátce. Nesmíme přehlížet, že délka samohlásek v přítomném čase u této skupiny sloves je přirozená (tj. zachovává se i v nepřízvučných slabikách) a že písmena s nosovkami odrážejí vývoj zvukového systému litevštiny. Ačkoli je v současném užívání litevštiny obecně patrná tendence zkracovat dlouhé samohlásky v nepřízvučných slabikách alespoň na polodlouhé (nejde o kodifikovanou normu spisovné výslovnosti), bez rozsáhlejších výzkumů lze těžko říci, nakolik je rozšířeno zkracování dříve nosové samohlásky v nepřízvučné slabice, např. [šalù]. Alespoň část lidí tyto samohlásky stále vyslovuje dlouze nebo alespoň polodlouze. Zrušením nosovek by se zároveň rozkolísalo i přízvukování těchto tvarů, zejména tvarů s předponou, srov.: šąla, šàlù – nešąla, nešàlù, *šàla, šàlù – *nèšala, nèšalu (jako kãla, kalù – nèkala, nèkalu); bãla – išbãla, *bãla – *išbala (jako mãla – išmala). Samotná tato slovesa by pak musela přejít do jiného typu časování, takže by došlo ke změnám gramatické struktury: šąla – šalo → šala – šalė (jako kala – kalė) → nešala – nešalė. Z pravopisu tvarů této skupiny sloves bychom neměli dělat velký problém, protože aktivně užívaných sloves tohoto typu je málo a tvary přítomného času jsou v běžném úzu ještě vzácnější. Pro školu by stačilo vyjmenovat jich deset až jedenáct, případně méně (před 40 lety se učila přibližně tato řada: šąla, bąla, sala; gęsta, glęžta, mažta; šąšta, tęžta, tręšta; klęra, gvėra), aniž bychom žáky zatěžovali cvičeními se speciálně vytvořenými umělými příklady jejich pravopisu14. 14 Další protiargumenty ke změně pravopisu nosových samohlásek viz informace Státní komise pro litevský jazyk o závěrech pracovní skupiny ustavené k revizi pravopisných pravidel: „Projednával se pravopis výrazů šala, bala, gesta, mažta...“, 27. 5. 2008. Dostupné na internetu: <http://www.vlkk.lt/lit/naujienos/naujiena.1068.htm>. R. MILIŪNAITĖ. Raštingumo problema interneto bendruomenės ir mokytojų akimis 207 V jedné věci mají učitelé naprostou pravdu, když říkají, že tvůrci školních úloh se někdy příliš baví tím, že zařazují archaická, zastaralá a nerelevantní slova či tvary s neobvyklým pravopisem: krešta, tevas, blęsti a podobně. Taková slova a jejich pravopis patří do olympiád či vědomostních soutěží, nikoli mezi učivo každodenní jazykové praxe. ZÁVĚRY 1. Výzkum jazykových postojů internetové komunity a názorů učitelů na problémy gramotnosti odhaluje hlavní vnější příčiny negramotnosti vznikající ve společnosti i vnitřní příčiny vzniklé ve vzdělávacím systému: a) negativní jazykové postoje společnosti, b) nepříznivé jazykové prostředí, c) negativní vliv informačních technologií, d) nepromyšlená vzdělávací politika a nedostatky v metodice výuky litevštiny. Žádnou z těchto příčin nelze absolutizovat, ukazují však na oblasti, které vyžadují největší pozornost na úrovni státu a jeho vzdělávací politiky. 2. Odpovědi učitelů na otázky z dotazníku probírané v článku ukazují, že příčiny negramotnosti zdaleka nelze spojovat pouze s nejčastěji zdůrazňovaným negativním vlivem informačních technologií. Přestože mezi používáním elektronických komunikačních prostředků (mobilních telefonů, klávesnic počítačů a tabletů) a některými pravopisnými problémy (například vynecháváním nosovek a dalších diakritických znamének) existuje přímá souvislost, žákům způsobuje mnoho pravopisných obtíží množství pravidel a výjimek, a především neschopnost pochopit jazykový systém. 3. Úvahy učitelů o změně či zpřesnění některých pravopisných pravidel je třeba kriticky vyhodnotit a zohlednit při projednávání pravopisných norem a jejich kodifikace, při přípravě učebních pomůcek i při zdokonalování metodiky výuky pravopisu. 4. Je nezbytné usilovat o to, aby zvukové výukové pomůcky používané ve školách (namluvená literární díla, výukové filmy, vzdělávací hry apod.) odpovídaly výslovnostní normě spisovné litevštiny; k objasnění současné situace je proto třeba provést výzkum v této oblasti. 208 KALBOS KULTŪRA | 86 5. Učitelé litevštiny potřebují odbornou pomoc specialistů na pravopis a vzájemnou spolupráci založenou na důkladném výzkumu úrovně gramotnosti žáků a jejích změn. LITERATŪRA Akelaitis G., Labutis V. 1995: Apie integraciją, teksto analizę ir lietuvių kalbą mokykloje. – Gimtoji kalba 8–9, 18–21. Audenienė R. 2013: Prasti penkiolikamečių moksleivių pasiekimai ar nepatikimi juos atskleidžiantys tyrimai? – www.alfa.lt, gruodžio 14 d. Prieiga per internetą: <http://www.alfa.lt/straipsnis/15168588/Prasti.penkili-kameciu.moksleiviu.pasiekimai.ar.nepatikimi.juos.atskleidziantys.tyrimai.=2013-12-14_13-49>. Dukynaitė R., Stundža M. 2013: OECD PISA rezultatų pristatymas. Prieiga per internetą: <http://www.smm.lt/uploads/lawacts/docs/598_cda4378e649b22e73413af209144d0d1.pdf>. (Žiūrėta 2013 12 20.) Jablonskaitė D. 2013: Lietuvoje neliko vidutiniškai rašančių vaikų – arba puikiai, arba gausybė klaidų. – www.15 min.lt, balandžio 1 d. Prieiga per internetą: <http://www.15min.lt/naujiena/ziniosgyvai/interviu/lietuvoje-neliko-vidutiniskai-rasanciu-vaiku-arba-puikiai-arba-gausybe-klaidu-599-321144>. Jackevičius M. 2012: Beraščių karta: dėl klaidų jau tenka atmesti ir disertacijas. – www.delfi.lt, gegužės 7 d. Prieiga per internetą: <http://www.delfi.lt/news/daily/education/berasiu-karta-del-klaidu-jau-tenka-atmesti-ir-disertacijas.d?id=58666579&com=1&s=1>. Jackevičius M. 2013: Pasiklydę „Google“: kuri karta buvo protingiausia. – www.delfi.lt, gruodžio 29 d. Prieiga per internetą: <http://www.delfi.lt/news/daily/education/pasiklyde-google-kuri-karta-buvo-protingiausia.d?id=63432888#ixzz2pudgf5pu>. Liubinienė V. 2012: Naujųjų medijų kalbos komponentai, kontekstai ir vartotojai. – Kalbų studijos 21, 74–83. Prieiga per internetą: <http://www.kalbos.lt/zurnalai/21_numeris/10.pdf>. Nevinskaitė L. 2010: Trumpųjų žinučių rašybos bruožai. – Kalbos kultūra 83, 275–296. Rimkutė A. 2012: Kolegijos pirmakursių raštingumas: gal lietuvių kalbai nereikalingos nosinės raidės? – Gimtoji kalba 12, 13–17. Vaicekauskienė L. 2013: Jaunimo raštingumas mažėja? Nedarykime stabo iš lietuvių kalbos. – www.delfi.lt, balandžio 17 d. Prieiga per internetą: <http://www.delfi.lt/news/ringas/lit/lvaicekauskiene-jaunimo-rastingumas-mazeja-nedarykime-stabo-is-lietuviu-kalbos.d?id=61155115>. R. MILIŪNAITĖ. Raštingumo problema interneto bendruomenės ir mokytojų akimis 209 V a s i l i a u s k a s S. 2013: Ar mokytojai patenkinti savo mokinių raštingumu? – Gimtasis žodis 1, 27–31. W e l l s J. C. 2000: Orthographic diacritics and multilingual computing. – Language Problems and Language Planning, Vol. 24, No. 3, 249–272. Prieiga per internetą: <http://www.phon.ucl.ac.uk/home/wells/dia/diacritics-revised.htm>. (Žiūrėta 2013 12 09.) Gauta 2013 12 09 Priimta 2013 12 20 PROBLEM OF LITERACY IN THE EYES OF THE INTERNET COMMUNITY AND TEACHERS S u m m a r y The article addresses the approach of the society towards the problem of literacy, which has lately been actively discussed by spelling specialists and in the public domain. Such problems are especially common in those languages which have a greater or lesser number of characters of different type in comparison to the English language dominating online. The survey of language attitudes of the Internet community and the approach of teachers towards the problems of literacy (based on the comments of online articles and the survey of Lithuanian language teachers) reveals the principal external reasons of illiteracy developing in society as well as internal reasons of illiteracy evolving in the system of education: 1) negative language attitudes in society, 2) unfavourable linguistic environment, 3) negative impact of information technologies, 4) inconsiderate education policy and faulty methodology of Lithuanian language teaching. None of the above reasons should be considered absolute; nevertheless, they indicate the areas requiring most attention at the level of the state and its education policy. The answers of teachers to the questions of the questionnaire analysed in the article show that the reasons of illiteracy cannot be associated solely with the negative impact of information technologies, which get into the centre of attention these days. Even though there is a direct correlation between the use of electronic communications (mobile phones, computer and tablet keyboards) and certain spelling difficulties (for example, omission of nasal letters and other diacritical signs), a lot of difficulties of spelling faced by pupils derive from the abundance of rules and exceptions and, most importantly, the inability to comprehend the language system. 210 KALBOS KULTŪRA | 86 The considerations of teachers regarding the change or correction of certain spelling rules presented in the article should be evaluated critically and taken into account in the consideration of spelling norms and their codification as well as in the development of teaching aids and the improvement of the methodology for the teaching of spelling. The considerations of Lithuanian language teachers on illiteracy, its causes and specific manifestations in pupils’ written works show that teachers themselves are in need of professional assistance of spelling specialists and mutual cooperation based on in-depth studies of the situation of pupils’ literacy and its changes. KEYWORDS: orthography, language attitudes, language acquisition, codification. RITA MILIŪNAITĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius [email protected] R. MILIŪNAITĖ. Raštingumo problema interneto bendruomenės ir mokytojų akimis 211