Žodžių „krūmas“, „puskrūmis“, „krūmokšnis“, „krūmelis“ samprata (remiantis studentų apklausa)

ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ Institut litevského jazyka SLOVA KEŘ, POLOKEŘ, KEŘÍK, KEŘÍČEK POJETÍ (NA ZÁKLADĚ STUDENTSKÉHO PRŮZKUMU) KLÍČOVÁ SLOVA: průzkum, význam, sémantická analýza, rys, definice, terminologie, keř, polokeř, keřík, keříček. ANOTACE Předmětem tohoto článku jsou slova keř, polokeř, keřík, keříček. Bylo zjištěno, že je lidé příliš nerozlišují, přestože terminologické významy uvedených slov se liší. Cílem článku bylo prozkoumat nikoli terminologické, ale současné každodenní chápání těchto slov. Jako výzkumná metoda byl zvolen studentský průzkum. Článek si klade za úkol určit, klasifikovat a prodiskutovat rysy keře, polokeře, keříku a keříčku zaznamenané v odpovědích studentů. Ukázalo se, že rysy vymezené tímto výzkumem, zejména u polokeře a keříku, se značně liší od rysů zaznamenaných v definicích uvedených v Všeobecné litevské encyklopedii. ÚVODNÍ POZNÁMKY Článek je součástí cyklu článků autorek věnovaných zkoumání pojetí některých rostlin1. V předchozích článcích bylo zkoumáno, jak jsou ve veřejném úzu chápána slova rostlina a květina, jak jsou definována a kolik významů se rozlišuje ve slovnících. Vycházelo se ze slovníků litevského, lotyšského, ruského a anglického jazyka, shromažďoval se materiál z Korpusu současné litevštiny a analyzovaly se údaje ze studentského průzkumu. Při zkoumání shromážděného materiálu a psaní těchto článků (zejména článku o květině) se zjistilo, že představy o tom, co je keř a polokeř, se velmi různí, a proto bylo rozhodnuto věnovat se této otázce podrobněji. O konkrétních keřích, polokeřích, 1 Podrobněji viz Gaidienė, Liutkevičienė 2017; Gaidienė, Liutkevičienė 2018a; Gaidienė, Liutkevičienė 2018b. ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ. Žodžių krūmas, puskrūmis, krūmokšnis, krūmelis samprata (remiantis studentų apklausa) | 2 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.12 O keřích – šeříku, božském dřevě, střemše, svídě, javoru, kalině, vrbě a podobně2 psali folkloristé, etnologové, lingvisté aj., obecnější názvy rostlin však pozornosti badatelů unikaly. Cílem tohoto článku je prozkoumat současné chápání slov krūmas, puskrūmis, krūmokšnis a krūmelis na základě výsledků studentského průzkumu a porovnat je s definicemi uvedenými ve Všeobecné litevské encyklopedii (dále jen VLEₑ). Protože byly zkoumány významy čtyř slov a materiálu bylo mnoho, bylo rozhodnuto omezit se pouze na analýzu výsledků průzkumu a materiály z korpusů a slovníků ponechat pro pozdější výzkum. Článek si klade za úkol určit, klasifikovat a prodiskutovat znaky keře, polokeře, křoviny a keříku zaznamenané v odpovědích studentů a také je porovnat se znaky uvedenými v definicích VLEₑ. METODOLOGIE A TEORETICKÁ VÝCHODISKA Metody výzkumu: sémantická analýza, komparativní metoda, metoda výpočtu a dotazníkové šetření. Průzkumu se zúčastnilo 100 studentů různých stupňů studia a fakult ze tří litevských univerzit – nejen z hlavního města, ale i z menšího města. Pro výzkum byli vybráni právě studenti, protože představují velmi různorodou, heterogenní skupinu lidí3. Jak uvádějí Kristina Rutkovska, Marius Smetona a Irena Smetonienė: „studenti jsou obvykle skupinou, která si dosud uchovala postoje rodičů a prarodičů, ale ve škole a na univerzitě již získala nové aspekty názorů a především je více spjata se současností a snadněji získává informace pomocí nejnovějších technologií, sociálních sítí a médií“ (Rutkovska ir kt. 2017: 32). Studenti přírodovědných a technických oborů tvořili 37% všech respondentů, studenti společenských věd 45% a studenti humanitních věd 18% (podrobněji viz tabulka 1). Ženy tvořily 56% respondentů (z toho 3% studovaly přírodovědné a technické obory, 63% společenské vědy a 32% humanitní vědy), muži 44% všech respondentů (z toho 77% studovalo přírodovědné a technické obory, 23% společenské vědy a 0% humanitní vědy). 2 Viz Gliva ir kt. 2010; Gritėnienė 2016; Kregždys 2012; Šeškauskaitė 2004. 3 Průzkum se uskutečnil v únoru až květnu 2019. Autorky srdečně děkují docentce dr. Rasuole Vladarskiene z Vilniuské technické univerzity Gediminase, dr. Iloně Čiužauskaitė z Univerzity Mykolase Romerise a docentce dr. Jolantě Vaskeliene ze Šiauliajské univerzity, které pomohly s provedením studentského průzkumu. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ. Žodžių krūmas, puskrūmis, krūmokšnis, krūmelis samprata (remiantis studentų apklausa) | 3 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.12 Ženy, které prožily dětství a rané mládí na venkově, tvořily 26% všech dotazovaných žen, muži 30% všech dotazovaných mužů. Ženy, které prožily dětství a rané mládí ve městě, tvořily 64% všech dotazovaných žen, muži 52% všech dotazovaných mužů. Třetí skupinu tvořili studenti, kteří uvedli, že dětství a rané mládí prožili jak ve městě, tak na venkově. Ženy v této skupině tvořily 9% všech dotazovaných žen a muži 18% všech dotazovaných mužů (podrobněji viz tabulka 1). TABULKA 1. Rozdělení respondentů podle pohlaví a studijního oboru, počet osob. Obor | Pohlaví | Ženy | Muži | Celkem | z venkova | z města | z města i z venkova | z venkova | z města | z města i z venkova | Přírodovědné a technické obory | – | 3 | – | 11 | 18 | 5 | 37 | Společenské vědy | 6 | 25 | 4 | 2 | 5 | 3 | 45 | Humanitní vědy | 9 | 8 | 1 | – | – | – | 18 | Celkem (místo) | 15 | 36 | 5 | 13 | 23 | 8 | 100 | Celkem (pohlaví) | 56 (56%) | 44 (44%) | 100 Byli tedy dotazováni respondenti, které lze rozdělit do 13 skupin: 1. muži z venkova, studenti přírodovědných a technických oborů; 2. muži z venkova, studenti společenských věd; 3. muži z města, studenti přírodovědných a technických oborů; 4. muži z města, studenti společenských věd; 5. muži z města / z venkova, studenti společenských věd; 6. muži, z města / z venkova, studenti přírodovědných a technických oborů; 7. ženy z venkova, studentky společenských věd; 8. ženy z venkova, studentky humanitních věd; 9. ženy z města, studentky přírodovědných a technických oborů; 10. ženy z města, studentky humanitních věd; 11. ženy z města, studentky společenských věd; BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ. Žodžių krūmas, puskrūmis, krūmokšnis, krūmelis samprata (remiantis studentų apklausa) | 4 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.12 12. ženy z města, z venkova, studentky společenských věd; 13. ženy z města / z venkova, studentky humanitních věd. Dotazované ženy byly ve věku přibližně 18 až 27 let, muži ve věku 19 až 28 let. Mezi studentkami humanitních věd byly i starší ženy (viz tabulka 2). TABULKA 2. Rozložení respondentů podle věku Obor Pohlaví Ženy Muži Přírodovědné a technické obory 19, 23 21–24 Společenské vědy 18–23, 25, 27 19, 20, 23 Humanitní vědy 19–24, 45 – Celkem 100 respondentů V dotazníku bylo uvedeno devět otevřených otázek (viz 1–9), na které měli respondenti napsat odpověď formulovanou vlastními slovy, a pět uzavřených otázek (viz 10–14), na které měli respondenti odpovědět ano nebo ne, je však třeba zmínit, že mohli vybrat více než jednu možnost odpovědi. Respondentům byly položeny následující otázky: 1. Popište vlastními slovy, co pro Vás znamená keř. 2. Jaké jsou podle Vás hlavní znaky keře? 3. V čem se podle Vás keř liší od stromu? 4. Co je podle vás polokeř a jaké jsou jeho hlavní znaky? 5. Liší se podle vás polokeř nějak od keře? Pokud ano, čím? 6. Co je podle vás nízký keřík a jaké jsou jeho hlavní znaky? 7. Liší se podle vás nízký keřík nějak od keře? Pokud ano, čím? 8. Liší se podle vás nízký keřík nějak od polokeře? Pokud ano, čím? 9. Co je podle vás keřík? BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ. Žodžių krūmas, puskrūmis, krūmokšnis, krūmelis samprata (remiantis studentų apklausa) | 5 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.12 10. Je šeřík4 a) strom, b) keř, c) polokeř, d) nízký keřík, e) vytrvalá bylina? Lze zvolit více než jednu odpověď. 11. Je maliník a) keř, b) polokeř, c) nízký keřík, d) vytrvalá bylina? Lze zvolit více než jednu odpověď. 12. Je dobromysl a) keř, b) polokeř, c) nízký keřík, d) vytrvalá bylina? Lze zvolit více než jednu odpověď. 13. Je tymián a) keř, b) polokeř, c) nízký keřík, d) vytrvalá bylina? Lze zvolit více než jednu odpověď. 14. Je máta a) keř, b) polokeř, c) nízký keřík, d) vytrvalá bylina? Lze zvolit více než jednu odpověď. Po analýze všech dotazníků se ukázalo, že mezi odpověďmi mužů a žen, mezi odpověďmi lidí vyrůstajících na venkově a ve městě ani mezi odpověďmi zástupců různých studijních oborů nejsou zásadní rozdíly, a proto byl shromážděný materiál dále analyzován bez rozdělení respondentů do skupin. Pohlaví, původ a studijní obor respondentů tedy nemají na znalosti studentů o pojetí zkoumaných rostlin výrazný vliv, zřejmě proto, že současní mladí lidé mají vzhledem k podobným životním a studijním podmínkám přibližně stejné možnosti získávat informace o svém okolí. V uzavřených otázkách dotazníku se zkoumalo, zda jsou rozdíly mezi třemi 5 slovy – keřem, polokeřem, nízkým keříkem – v praxi vnímány, tj. které z těchto slov se používá pro označení konkrétních rostlin (šeřík, maliník, dobromysl, tymián a máta). Na první pohled by se mohlo zdát, že otevřených otázek je příliš mnoho6, ve skutečnosti se však stejné otázky kladly několikrát, pouze byly formulovány trochu jinak, aby studenti odpovídali co nejpodrobněji. Podstata položených otázek tedy byla následující: a) Co je keř a jaké jsou jeho hlavní znaky? b) Co je polokeř a jaké jsou jeho hlavní znaky? c) Co je to keřiček a jaké jsou jeho hlavní znaky? Tato metoda se skutečně osvědčila, protože někteří respondenti odpověděli na první otázku velmi stručně, ne příliš jasně nebo vůbec, zatímco odpovědi na další dvě otázky (nebo 4 Otázky 10–14 byly studentům předloženy spolu s fotografiemi příslušných rostlin. 5Keříček není termín, a proto se na jeho pojetí v uzavřených otázkách neptali. 6 Plačiau apie anketavimo metodus plg. Rutkovska ir kt. 2017: 32–33. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ. Žodžių krūmas, puskrūmis, krūmokšnis, krūmelis samprata (remiantis studentų apklausa) | 6 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.12 alespoň na jednu z nich) formulovali mnohem podrobněji, takže bylo možné udělat si představu o tom, co respondenti považují za / nazývají keřem, srov.: 1. „Popište vlastními slovy, co pro Vás znamená keř“7: (a) rostlina; (b) nízká rostlina; (c) –; (d) keř – to je strom, rostlina. 2. „Jaké jsou podle Vás hlavní znaky keře?“?: (a) větve, listy; (b) malého vzrůstu, s mnoha větvemi; (c) keř; (d) mnoho větví, korun, kulatý tvar. 3. „V čem se podle Vás keř liší od stromu?“: (a) keře jsou většinou nižší, více rozvětvené, stromy mají jeden kmen; (b) svou výškou, hmotností, hustotou; (c) keř je malý, zatímco strom je rostlina; (d) keř je menší, kvete, stromy samozřejmě také, ale keř kvete rozmanitěji. Z odpovědi respondenta (a) vyplývá, že podle něj jsou hlavními znaky keře „rostlina“; „nižší než strom“; „má mnoho větví“; „má několik kmenů“8. Respondent (b) se domnívá, že hlavními znaky keře jsou „rostlina; menší než strom“; „má mnoho větví (rozvětvení)“; „hustší než strom“9; „lehčí než strom“10. Odpovědi respondenta (c) jsou svérázné, srov.: hlavním znakem keře je keř; keř je malý, zatímco strom je rostlina – není jasné, proč je zde takový protiklad, protože keř je také rostlina. I v takových tvrzeních však lze rozpoznat alespoň jeden znak keře: „malý“ (ve srovnání se stromem). Z odpovědí respondenta (d) vyplývá, že hlavními znaky keře jsou „rostlina“; „má mnoho větví (korun)“; „kulatý tvar“; „kvete“ a „je menší než strom“. Totéž platí i pro odpovědi na otázky týkající se polokeře a keříku. Je třeba zmínit, že článek se zabývá i nejméně často uváděnými znaky těchto rostlin. Bylo rozhodnuto postupovat takto proto, že se v budoucnu očekává srovnání údajů z dotazníků s údaji z jiných zdrojů, kde může být četnost znaků zcela odlišná. Údaje z ankety byly zpracovány ručně. Odpovědi jsou v článku uvedeny v číselném a procentním vyjádření. 7 Jazyk studentů byl v článku upraven jen minimálně; opravily se pouze gramatické chyby. 8 Respondent se nezmiňuje o několika kmenech, tento závěr však lze vyvodit z tvrzení, že stromy mají jeden kmen (a tím se liší od keřů). 9Respondent používá slovo hustota, teoreticky by bylo možné chápat to i opačně – že keř je řidší než strom, takový výklad je však přesto pochybný. 10Respondent používá slovo váha, možná se tím nemyslí ani tak lehkost či těžkost jako spíše objem. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ. Žodžių krūmas, puskrūmis, krūmokšnis, krūmelis samprata (remiantis studentų apklausa) | 7 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.12 ANALÝZA VÝSLEDKŮ STUDENTSKÉHO PRŮZKUMU 1. ZNAKY KEŘE UVÁDĚNÉ STUDENTY KEŘE VLE keř definuje jako „vytrvalou rostlinu s několika či několika desítkami přibližně stejně silných dřevnatých stonků, které se větví od povrchu země nebo v jeho blízkosti a dosahují výšky 0,5–6 m“. Analýza údajů z průzkumu ukázala, že dotázaní studenti zmínili 20 znaků keře. Mnozí respondenti uvedli nikoli jeden, ale několik znaků. V článku bylo rozhodnuto tyto znaky rozdělit a spočítat, kolikrát byl který znak zmíněn. Ačkoli tedy bylo respondentů sto, celkový počet zmínek o všech znacích je podstatně vyšší11. Všechny zmíněné znaky keře byly rozděleny do tří skupin: 1) keř v obecném smyslu (2 znaky, 10%), 2) vnější znaky keře (14 znaků, 70%) a 3) vnitřní znaky keře (4 znaky, 20%). Do skupiny znaků keř v obecném smyslu patřily, jak už název napovídá, nejobecnější charakteristiky keře. Do skupiny vnější znaky keře byly zařazeny znaky, které lze vnímat zrakem, hmatem apod.; jinými slovy jde o to, co člověk sám vidí a vnímá v každodenním životě. Vnitřní znaky keře souvisejí spíše s vnitřními vlastnostmi zkoumaných rostlin (rozmnožováním, stavbou buňky apod.). 1.1. Keř v obecném smyslu 1.1.1. 87 respondentů tvrdilo, že keř je především „rostlina“. Když se jich 15 zeptali, co pro ně keř znamená, uvedli obecně pouze a) tento znak, srov.: rostlina; keř je rostlina; keř je pro mě rostlina, anebo b) přidali ještě jeden diskutabilní znak, srov.: keř je květina / rostlina; keř je strom, rostlina. Jedna odpověď, která nejspíš vyjadřovala totéž – že keř je rostlina –, byla formulována poměrně složitě: keř je kategorie organismu rostlinného původu. 1.1.2. Jeden respondent uvedl, že keř je součástí přírody. 11Totéž platí i pro odpovědi na otázky týkající se polokeře, keříku a keříčku. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ. Žodžių krūmas, puskrūmis, krūmokšnis, krūmelis samprata (remiantis studentų apklausa) | 8 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.12 1.2. Vnější znaky keře 1.2.1. 79 respondentům připadalo, že velmi důležitým znakem keře je ‚velikost‘12. Většina respondentů velikost keře s ničím nesrovnávala, srov. varianty odpovědí: velmi malý; malý; nízkého vzrůstu; nízký; nízký; nevelký; nepříliš vysoký; nepříliš vzrostlý; nevelkého vzrůstu; malý; nízký; obvykle malý; ne příliš vysoký; nebývá vysoký; neroste do výšky; nedorůstá velké výšky; malý nebo velký; velký. Někteří studenti srovnávali velikost keře s velikostí stromu, srov.: (mnohem) menší než strom; drobnější než strom; (mnohem) nižší než strom; s kmenem nižším než u stromu; zmenšený strom; ne tak vysoký jako strom. Jiní, kterých bylo pouze 4–1, uvedli konkrétní výšku keře podle svého názoru: dorůstá do výšky boků až hrudníku; 0,5 m vysoký; až 1 m vysoký; 1 m vysoký. Jak je vidět, velikost keře si lze představovat velmi různě – od velmi malého až po velký. Přesto je však pro mnoho respondentů keř ‚malou‘ rostlinou. Ve skutečnosti může keř, jak již bylo zmíněno dříve, dorůst až do výšky šesti metrů, málokdo si však asi představuje (a průzkum to potvrzuje) keř tak vysoký; jedním z nejtypičtějších znaků keře je tedy ‚malost‘, přinejmenším ve srovnání se stromem. 1.2.2. 70 respondentů uvedlo jako jeden z hlavních znaků keře ‚větvení‘. Studenti především tvrdili, že keř ‚má větve‘, srov.: může mít větve13; má větve; s větvemi; rozvětvený; rozvětvený; tvoří jej soubor větví; s korunou; s hromadou větví; má (velmi) mnoho větví; má mnoho rozvětvení; mnoho rozvětvených větví; mnoho větví na jednom místě; mnoho větších i menších větviček; obrovská síť větviček; rozvětvenější než strom; má více větví (větviček) než strom; keř je velmi rozvětvený strom. Někteří respondenti se pokoušeli popsat větve keře; podle jejich názoru jsou větve keře ‚husté‘14, ‚tenké, drobné‘, srov. varianty odpovědí: s drobnými větvičkami; tenké větve; tvořený malými větvemi; nemá silné (mohutné) větve (pozn. aut.: jako strom); mnoho drobných větví; mnoho větviček; mnoho malých a tenkých větví; úzké větvičky a na jednom místě jich může být více. 12 Ve většině případů se má na mysli výška, v některých případech však respondenti pravděpodobně měli na mysli výšku i šířku (malý, velký), proto je tento znak označován jako ‚velikost‘, nikoli jako ‚výška‘. 13 Poměrně podivná odpověď, která naznačuje, že keř nemusí mít ani větve; ostatně jedna odpověď skutečně zněla: „nemá větve“. 14 Znak hustota celého keře (ne pouze jeho větví) je probírán dále, kde jsou uvedeny také příklady hustých větví. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ. Žodžių krūmas, puskrūmis, krūmokšnis, krūmelis samprata (remiantis studentų apklausa) | 9 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.12 Podle několika studentů jsou větve keře ‚dlouhé‘15, tenké, ale ‚pevné‘16. Někteří respondenti ještě uvedli, ‚jak rostou větve keře‘, srov.: větví se hned od země; větve jsou blíže zemi než u stromu17. Typickými znaky keře, které vyzdvihuje mnoho respondentů, jsou tedy ‚velké větvení‘ a ‚hustota větví‘. K dalším znakům patří ‚tenkost‘, ‚délka‘ a ‚pevnost‘; uvádí se také, že keř ‚se větví hned od země‘. 1.2.3. 57 respondentů při popisu keře uvádí jako důležitý znak ‚vlastnosti kmene (stonku) keře‘18. Především se mnozí respondenti domnívají, že keře ‚nemají kmeny‘, a někteří považují větve keře za kmeny, srov.: bez kmene; nemá stonek; nemá (ani jeden) kmen; nemá jeden zřetelný kmen; strom má kmen, keř ne; je to rostlina, u níž není kmen zřetelně vymezen; nemá jeden společný kmen; nemá jeden hlavní kmen; nemá zřetelný, tlustý kmen; hlavní kmen není vidět; u stromů je kmen viditelnější (pozn. aut.: než u keřů); nemá jeden kmen, ale má mnoho větví; nemá kmen, větve začínají od země; nemá jeden kmen, tvoří jej soubor větví; keř je rostlina vyrůstající z kořene, tvořená spletí větví, většinou menších. Jiní respondenti zdůrazňují, že keř naopak ‚má několik kmenů‘, srov.: často má několik kmenů; je to rostlina s několika kmeny; má několik kmenů; má mnoho stonků; má trs tvrdých, dřevnatých kmenů; má velmi mnoho kmenů; od stromu se liší počtem kmenů; strom má výrazný kmen, zatímco keř se skládá z několika pařezů; keř má více kmenů než strom. Uvádí se také, že kmen keře je ‚tenký‘, přinejmenším tenčí než kmen stromu: má tenký kmen; má nepříliš tlustý kmen; kmeny jsou tenčí než u stromu; tenký a dlouhý kmen, menší než u stromu; od stromu se liší tloušťkou kmene; strom má tlustý kmen, keř nikoli; kmen stromu je tlustší a širší (pozn. aut.: než u keře). Tvrdí se, že kmen keře je nejen tenký, ale také ‚krátký‘, kratší než kmen stromu: nemá dlouhý kmen; s krátkým kmenem; kmen je nižší než u stromu; stonek 15 Tak tvrdí pouze jeden respondent. 16 Tak tvrdí pouze jeden respondent. 17 Tento znak úzce souvisí s dále probíraným znakem keře – charakteristikami jeho kmene. 18 Termíny kmen a stonek označují různé pojmy, avšak pro laiky jsou v mnoha případech při hovoru o stromu a keři kmen a stonek synonyma. Toto chápání zachycují i některé slovníky, dokonce učebnice pro žáky. Téma však vyžaduje důkladnější výzkum, takže nyní lze říci pouze tolik, že se v článku kmen a stonek považují za synonyma a při popisu znaků keře se bude používat slovo kmen. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ. Žodžių krūmas, puskrūmis, krūmokšnis, krūmelis samprata (remiantis studentų apklausa) | 10 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.12 menší než u stromu; strom má dlouhý kmen, keře jej nemají; strom má vysoký (velký) kmen, keř nikoli; od stromu se liší velikostí kmene19. Jak je vidět, značná část respondentů se domnívá, že keř nemá kmeny a považuje je za větve. Ve skutečnosti tomu tak není, větve keřů vyrůstají na kmenech (stoncích). Tento názor je však pochopitelný, protože kmeny keřů skutečně vizuálně připomínají větve. Jiná část respondentů se domnívá opak a vyzdvihuje velmi důležitý znak keře – ‘několik kmenů’. Kromě toho tyto kmeny popisuje jako ‘tenké’ a ‘krátké’. V tomto případě je krátkost relativní záležitostí, což zdůrazňují i odpovědi – kmeny jsou krátké, pokud je srovnáme s kmeny stromů. Jak bylo zmíněno v jedenácté poznámce pod čarou, keře mohou dorůst i velmi vysoké. 1.2.4. 48 respondentů považovalo za důležitý znak keře ‘olistěnost’ nebo ‘trnitost’. Většina dotázaných jednoduše uvedla, že keř ‘má listy’, např.: listy; má listy; rostlina, která má listy; listnatá rostlina; má korunu z listů; mnoho listů; mnoho větví nebo listů; s větvičkami nebo listy20; kmeny jsou od samých kořenů pokryté listy. Někteří respondenti zmínili nejen to, že listů je mnoho, ale také že jsou ‘malé’: malé listy; drobné listy; drobné malé listy; obvykle má drobné lístky; má mnoho lístků. Listy byly uváděny jako rozlišovací znak mezi stromem a keřem, např.: více listů než strom; má více lístků než strom (pokud je keř listnatý); keř – to je olistěný strom21; jiné listy než strom. Několik respondentů uvedlo, že keř může být nejen ‘olistěný’, ale také ‘trnitý’, srov.: olistěná nebo trnitá rostlina; s listy nebo trny; má listy, někdy může mít trny. Některé odpovědi nejsou zcela jasné, např.: trnitý; keř je trnitá rostlina; trnitý, kulatého tvaru; mnoho větví, možná trny; může píchat; keř je pichlavá rostlina. Z takových odpovědí lze usuzovat, že listnaté keře neexistují, pouze jehličnany. Poslední dvě odpovědi (může píchat; keř je pichlavá rostlina) jsou ovšem dvojznačné, vždyť píchat a bodat mohou nejen trny, ale i husté větve. Shrneme-li odpovědi respondentů týkající se ‘olistěnosti’ a ‘trnitosti’, lze říci, že ‘přítomnost listů’ je typickým znakem keře. Kromě toho se má za to, že listy keře jsou ‘menší než listy stromu’ a že jich je ‘více’. ‘Přítomnost trnů’ se zmiňuje mnohem méně často. 19 Zde se nejspíš nemyslí jen výška, ale i šířka. 20 Podivná formulace; zdálo by se, že keř může mít buď větvičky, nebo listy, ale ne obojí. 21 Lze usuzovat, že keř má více listů než strom. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ. Žodžių krūmas, puskrūmis, krūmokšnis, krūmelis samprata (remiantis studentų apklausa) | 11 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.12 1.2.5. 22 respondentů uvedlo, že keř je „hustý, bujný“, srov. odpovědi: hustota; hustota; hustý; poměrně hustý; velmi hustý; husté větve; mnoho hustých větví; hustě porostlý větvemi; větve hustší než u stromu; hustota větví (mnohem) větší než u stromu; se širokými a hustými větvemi; mnoho hustých větviček; hustá směs větví a listů; husté, malé listy; hustší než strom; více větví na jednom místě než u stromu; listy stromů nejsou tak husté; od stromu se liší hustotou (má mnoho větvení); bujnost; bujná rostlina; velmi bujný, bujnější než strom; rostlina s mnoha větvemi, kterou je obtížné prorazit. Vlastnost keře „hustota, bujnost“ je poměrně jasná a typická. Respondenti uvádějí, že „hustá je sama rostlina“, „husté jsou její větve“, „husté jsou listy“. Jeden respondent dokonce zdůrazňuje, že keřem je těžké se prodírat – a právě to je „hustota“. „Bujnost“ zde znamená víceméně totéž. 1.2.6. 15 respondentů uvedlo jako jednu z důležitých vlastností keře „tvar“, ne všichni však upřesnili, jaký tento tvar je, např.: tvar se liší od stromu; nepravidelný, neurčitý tvar; (hustá směs větví a listů) tvořící jakýsi tvar; (má mnoho větviček s listy a) vytváří nějaký tvar; kulatý; kulatý tvar; většinou vypouklý tvar; nadýchaný tvar; člověkem utvářený tvar a roste rovnoměrně všemi směry; roste do výšky i šířky; bují do všech stran. Z těchto odpovědí lze vyčlenit následující vlastnosti keře: „kulatý, vypouklý tvar“; „bují rovnoměrně do všech stran“. Jeden respondent mluví o vizuální „nepravidelnosti“ tohoto bujení, jiný naopak uvádí, že „tvar keře utváří člověk“. Zřejmě mají pravdu oba respondenti, protože tvar některých keřů se utváří, samozřejmě však ne všech. Objevily se i poměrně výstižné odpovědi – má větší tvar než jedna květina. 1.2.7. S tvarem keře souvisí také další skupina odpovědí – 12 respondentů uvedlo, že keř je „široký“, srov.: široký; široce rozvětvený; větve jsou široce rozložené; nerozrůstá se vzhůru, ale do šířky; keř se rozrůstá do šířky; rozměrově širší než vyšší; nízký, zabírá velkou plochu; širší než strom. 1.2.8. Jako důležitou vlastnost keře uvedlo 9 respondentů jeho „účel“: rostlina, která skvěle zakrývá výhled; chrání před větrem; odděluje prostor; na vesnici místo plotu; dá se v něm schovat; od stromu se liší účelem22; rostlina určená k ozdobě dvorů; zkrášluje dvůr; v Litvě je keřů mnoho, ale ne všechny jsou krásné a někdy nejsou potřeba. 22 Není však uvedeno, jaký je tento účel. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ. Žodžių krūmas, puskrūmis, krūmokšnis, krūmelis samprata (remiantis studentų apklausa) | 12 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.12 Jak je vidět, keř lze charakterizovat také podle jeho účelu. Velmi zjednodušeně lze říci, že tento účel je dvojí – keř lze využívat jako určitý kryt (zakrývá před něčím nebo něco) a jako okrasný prvek. Autor posledního komentáře hodnotí keř pouze jako ozdobu – pokud keř není „krásný“, pak „není potřebný“. 1.2.9. 8 respondentů se domnívá, že keř charakterizují „bobule“ nebo „plody“, srov.: může mít bobule; některé plodí bobule; často plodí bobule, od stromu se liší tím, že strom plodí většími plody; dozrávání bobulí; rostlina <...> schopná nést plody; plodící rostlina; hojnost plodů; od stromu se liší tím, že na stromě nerostou bobule23. „Schopnost nést bobule či plody“ je poměrně typickou vlastností keře, uvedlo ji však jen málo respondentů. Možná mladí lidé keř nechápou jako ovocný keř. 1.2.10. Barvu „barvu“ keře zmiňuje 7 respondentů: zelený; zelená rostlina; zelená barva; hodně zelené barvy; zelené listy; v teplém ročním období má zelené listy; jeho barva se mění podle ročního období. Někteří studenti označují jako „zelenou“ celou rostlinu, jiní pouze její listy, avšak vzhledem k tomu, že keř má mnoho listů (nebo jehličí), je to prakticky totéž. Vizuálně je většina keřů zelená. Pravda, souvisí to také se sezónností: když se ochladí, většina opadavých keřů shazuje listy, takže se barva mění. To je zaznamenáno i v poslední odpovědi. 1.2.11. Jako jednu z vlastností uvedlo 6 dotázaných skutečnost, že keř má „kořeny“. Je to pochopitelné, protože titíž studenti tvrdili také to, že keře mají větve, listy apod., jinými slovy popisovali stavbu keře. Jeden respondent uvedl kořeny jako rozlišující znak keře a stromu: od stromu se liší tím, že strom má větší kořeny a je větší. 1.2.12. 5 respondentům připadaly důležité „květy“ keře, srov.: květy; hojnost květů; může nasazovat květy; keř kvete, samozřejmě i stromy, ale keř kvete rozmanitěji; většinou nemá květy. Ačkoli jen málo respondentů uvádí jako vlastnost „květy“ (nebo „kvetení“), jejich odpovědi se liší od „hojnosti květů“ až po „absenci květů“. Jeden respondent zmiňuje také „rozmanitost květů“ keře. Ve skutečnosti lze říci, že téměř všechny odpovědi jsou správné. Všechny keře kvetou, u některých jsou však květy obtížně pozorovatelné nebo rozpoznatelné, takže odpověď většinou nemá květy lze jednoduše chápat tak, že pozorovatel tyto květy zkrátka nevidí. 23 Nepřesné vyjádření: například třešně a švestky mohou být jak stromy (ovocné stromy), tak keře (ovocné keře), plodí však ovoce, srov. VLE: https://www.vle.lt/Straipsnis/slyvos-87620, https://www.vle.lt/Straipsnis/vysnios-108346. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ. Žodžių krūmas, puskrūmis, krūmokšnis, krūmelis samprata (remiantis studentų apklausa) | 13 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.12 1.2.13. Odpovědi 3 respondentů lze shrnout jako „celkový vzhled keře“: strom je mnohem hezčí než keř; strom má prostě na dlouhém kmeni velký keř; keř může být tvořen několika stromy. Z prvního příkladu je patrné, že pro jednoho z respondentů je důležitá krása a že keře v tomto ohledu hodnotí poměrně skepticky. Lze připomenout již zmíněnou větu z pojednání o účelu keře: V Litvě je mnoho keřů, ale ne všechny jsou krásné, někdy jsou zbytečné. To jsou odpovědi dvou různých lidí. Další dva uvedené příklady jsou podivné, ale opravdu obrazné. 1.2.14. Jeden respondent zmiňuje také „způsob růstu“ keřů: Keř je malá rostlina podobná stromu, která roste samostatně nebo ve velkém trsu. 1.3. Vnitřní znaky keře 1.3.1. Pro 9 respondentů byly důležité některé „znaky stavby“ keřů. 8 respondentů uvedlo jako znak keře „stupeň dřevnatění“, srov.: bylina; větve nejsou příliš pevné a zdřevnatělé ve srovnání se stromem; zdřevnatělé stonky; většinou dřevnatá rostlina; dřevnatá rostlina. Stonky keře jsou ve skutečnosti zcela zdřevnatělé, takže 6 z 8 respondentů uvedlo správný znak – „dřevnatý nebo se zdřevnatělým stonkem“. Jeden respondent poznamenal, že keř „má chloroplasty24“. 1.3.2. Znaky keře související s „životními cykly“ uvedlo 10 respondentů, 3 z nich zdůraznili „sezónnost“ života keře: má mnoho listů, které v zimě obvykle opadávají; v teplém ročním období má zelené listy; jeho barva se mění podle ročního období. 3 respondenti uvedli jako znak keře, že jde o „vytrvalou rostlinu“. Další 4 odpovědi také souvisejí s životem keře: rostlina žijící díky slunci a vodě; dozrávání semen; růst; od stromu se liší způsobem rozmnožování. 1.3.3. Za znak keře považuje jeho „místo růstu“ 8 respondentů: v Litvě jich je mnoho; rostlina často se vyskytující v Litvě; rostlina rostoucí v přírodě; rostlina rostoucí venku; může se vyskytovat v celém lese; roste většinou v lesích nebo poblíž cest, kde se lidé zřídka zdržují; často se vyskytuje ve městě i na venkově (místo plotu); obvykle roste na dvoře. Z odpovědí vyplývá, že respondenti si místo, kde mohou růst keře, představují značně odlišně. Je zcela zřejmé, že keř je typickou litevskou rostlinou. Je také zřejmé, že se má za to, že keř, stejně jako každá jiná rostlina, většinou roste v přírodě, venku. Další odpovědi 24 Chloroplasty jsou „zelené plastidy buněk rostlin a řas“, podrobněji viz VLE: https://www.vle.lt/Straipsnis/chloroplastai-60470. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ. Žodžių krūmas, puskrūmis, krūmokšnis, krūmelis samprata (remiantis studentų apklausa) | 14 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.12 si navzájem odporují: keř nejčastěji roste v lese nebo poblíž cest, kam lidé zavítají jen zřídka (pozn. autora: není jasné, proč právě poblíž cest), a keř nejčastěji roste ve městě, na vesnici, na dvoře (pozn. autora: tedy tam, kde jsou naopak právě lidé). Dalo by se předpokládat, že takto rozdílně odpovídali obyvatelé měst a venkova, avšak poslední čtyři odpovědi pocházely pouze od obyvatel měst. 1.3.4. Tři respondenti považovali za hlavní vlastnost keře schopnost provádět „fotosyntézu“, srov.: provádění fotosyntézy; provádět fotosyntézu; fotosyntézou vyrábí ze slunečního světla kyslík. Keř spojoval s produkcí kyslíku i další respondent, srov. rostlina produkující kyslík. Kyslík samozřejmě produkují nejen keře, ale i většina ostatních rostlin. Při shrnutí vlastností keře uvedených respondenty je třeba připomenout, že byly rozděleny do tří velkých skupin: 1) keř v obecném smyslu (88 odpovědí, což představuje 1925% všech odpovědí bez rozdělení do skupin), 2) vnější vlastnosti keře (342 odpovědí, 74%) a 3) vnitřní vlastnosti keře (31 odpovědí, 7%). Nejčastější charakteristikou keře bylo tvrzení, že „keř je rostlina“ (19% odpovědí). Všechny ostatní respondenty uváděné nejtypičtější vlastnosti keře jsou vnější: „velikost keře“ (17% odpovědí), „rozvětvenost“ (15%), „vlastnosti kmene“ (12%), „olistění či jehličnatost“ (10%), „hustota či bujnost“ (5%). Ostatní respondenty uváděné vlastnosti (vnější i vnitřní) získaly pouze několik procent odpovědí, případně jen jejich zlomek. 2. VLASTNOSTI POLOKEŘE UVÁDĚNÉ STUDENTY VLEe definuje polokeř takto: „vytrvalá rostlina, jejíž spodní část výhonů je dřevnatá a horní bylinná část v nepříznivém období růstu namrzá nebo usychá“. Zkoumání odpovědí na otázky o polokeři ukázalo, že znalosti dotazovaných studentů o polokeři jsou mnohem skrovnější než znalosti o keři. Někteří respondenti (18) také uvedli, že „nevědí, co je polokeř“. Na otázky týkající se polokeře odpovědělo 9 mladých lidí stručně: nevím; nevím, co je polokeř. Dalších 9 respondentů tak 25 Procenta jsou všude zaokrouhlena. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ. Žodžių krūmas, puskrūmis, krūmokšnis, krūmelis samprata (remiantis studentų apklausa) | 15 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.12 také uvedli, že nevědí, co je polokeř, ale pokoušeli se domyslet a uvést jeden či druhý znak26, srov.: nevím, ale možná <...>; někdo <...>, ale nevím, protože jsem toto slovo nikdy nepoužil; takové slovo slyším poprvé, nejspíš se liší (pozn. autora: keř a polokeř), ale nevím jak; nerozumím významu pojmu „polokeř“, ale nejspíš se liší (pozn. autora: od keře); nevím (pozn. autora: co je polokeř), ale myslím, že se od keře liší; nevím, ale měly by se lišit; nedokážu si to představit, ale nejspíš <...>; o takovém rozlišení jsem neslyšela, ale nejspíš <...>. Jak tito respondenti, tak i mnozí další, kteří odpovídali na otázky a alespoň neříkali, že nevědí, co tato rostlina je, při hovoru o znacích polokeře používali slova a fráze vyjadřující pochybnost nebo podmiňovací způsob: možná; snad; mohlo by být; pravděpodobně; nejspíš; myslím, že; mělo by (být, lišit se apod.). To také ukazuje, že význam tohoto slova je respondentům mnohem méně jasný než význam slova keř. 6 dotázaných bylo přesvědčeno, že keř a polokeř se „vůbec neliší“. 9 respondentů tvrdilo, že se tyto rostliny neliší, přesto však uvedli jeden či druhý znak, který jako by naznačoval, že nějaký rozdíl existuje. Objevily se i zajímavé úvahy, např.: (pozn. autora: liší se) názvem; myslím, že člověk sám rozhoduje, zda jde o keř, nebo polokeř. Odpovědi, v nichž byl polokeř alespoň nějak popsán, byly rozděleny do tří skupin podle 12 znaků: 1) polokeř popsaný podle pracovního významu (2 znaky, 17%), 2) vnější znaky polokeře (8 znaků, 66%) a 3) vnitřní znaky polokeře (2 znaky, 17%). 2.1. Značná část respondentů (28) zřejmě nevěděla (ačkoli si nejspíš myslela, že ví), co je polokeř, ale pokoušela se jej popsat podle pracovního významu tohoto slova. 2.1.1. 20 respondentů se domnívalo, že polokeř je „napůl keř, napůl něco jiného“, nějaká jiná rostlina, nejčastěji však „napůl keř, napůl strom“, srov. varianty odpovědí: polokeř – napůl keř, napůl strom; nejspíš napůl keř, napůl strom (má méně znaků keře); přechodná rostlina se znaky stromu a keře; něco mezi keřem a stromem; napůl keř, který má znaky keře i stromu; napůl keř podobný stromu; napůl keř připomínající malý strom; mezi stromem a keřem, má několik kmenů, je vysoký; nejspíš kříženec keře a stromu, kdy polokeř není tak vysoký jako strom; má poměrně vysoký kmen jako strom, ale také mnoho větviček jako keř; malý 26 Tyto znaky budou probrány později spolu se znaky uvedenými dalšími respondenty. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ. Žodžių krūmas, puskrūmis, krūmokšnis, krūmelis samprata (remiantis studentų apklausa) | 16 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.12 keř, do něhož je naroubována část jiného stromu; je to rostlina mezi stromem a keřem, hlavním znakem je, že je vyšší než většina keřů; polokeř je objekt mezi keřem a stromem, větší než keř, menší než strom; je to keř podobnější stromu, nebo keř podobný mohutným bylinám; je to napůl keř / rostlina, ještě menší než keř; možná je to keř se znaky jiných kategorií; má podobné vlastnosti jako keř, ale není to docela keř (liší se vzhledem, ale má i podobné znaky); napůl keř, napůl něco; nedokážu si to představit, možná napůl keř; částečně má znaky keře. 2.1.2. 8 dotázaných si představovalo, že polokeř je „polovina keře“ (sám o sobě menší než celý keř nebo člověkem ořezaný), srov.: polovina keře; keř, který je o polovinu menší než keř; poškozený keř; zastřižený keř; prořezaný keř; možná ořezaný, upravený keř. 2.2. Vnější znaky polokeře 2.2.1. Stejně jako v případě keře byl i u polokeře nejčastěji uváděným znakem, který zdůraznilo 57 respondentů, „velikost“. Velikost (nebo výšku) polokeře si však každý představoval jinak. 45 respondentů se domnívalo, že polokeř je ‘malá rostlina, menší než keř’, srov.: malá rostlina; možná je to velmi malý keř; možná je to prostě malý keřík; menší keř; obvykle je nízký; nízký keř; malý keř; menší forma keře; malý, nízkého vzrůstu. Např. maliník27, borůvka28, atd.; polokeř je menší (pozn. autora: než keř); je ještě nižší (pozn. autora: než keř); je menší; je to rostlina menší než keř; myslím, že se liší pouze velikostí, polokeř je menší než keř; je mnohem menší; polokeř by mohl být menší keř; od keře se liší velikostí, je menší; rostlina ještě menší než keř; nejspíš drobnější než keř, ale podobná rostlina; pravděpodobně je menší (pozn. autora: než keř); něco menšího než keř; keř, který je o polovinu menší než keř; polokeř je drobnější keř; myslím, že polokeř by měl být menší než keř; možná je ještě nižší než keř; polokeř je menší než keř. 27 Maliníky mohou být keře, polokeře, vzácněji byliny, více viz VLE.: https://www.vle.lt/Straipsnis/aviete-67393. 28 Borůvka je nízký keřík, srov. VLE.: „borůvka (Vaccinium myrtillus), vytrvalý nízký keřík z čeledi vřesovcovitých (Ericaceae), rodu brusnice“ (https://www.vle.lt/PaieskosRezultatai?search=m%C4%97lyn%C4%97). BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ. Žodžių krūmas, puskrūmis, krūmokšnis, krūmelis samprata (remiantis studentų apklausa) | 17 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.12 Někdy není polokeř chápán jako ‘druh malého keře’, ale jako tentýž keř, jen malý z jiných důvodů, srov.: nedorostlý keř; polokeř je ořezaný keř. Opačný názor zastávalo 11 respondentů – představovali si, že polokeř je ‘větší než keř’, srov.: vyšší než keř; větší než keř; je to rostlina, která je větší než keř; velký keř; pravděpodobně kříženec keře a stromu, kdy polokeř není tak vysoký jako strom; polokeř (pozn. autora: oproti keři) se liší velikostí, může připomínat strom; polokeř se od keře liší tím, že je vyšší; hlavním znakem je, že je vyšší než většina keřů, ale jen zřídka dorůstá do výšky několika metrů; liší se tím, že keř je menší, polokeř <...> větší. Podle jednoho respondenta může být polokeř větší i menší než keř, srov.: (pozn. autora: polokeř je tedy) malý keř nebo keř velikosti/výšky stromu. 2.2.2. Třinácti respondentům připadalo, že nejdůležitějším znakem polokeře je ‘kmen’. Nejčastěji se uvádělo, že polokeř se od keře liší právě kmenem (často – jen ním), srov.: stonek polokeře není vidět; může mít kmen; liší se tím, že má kmen; má jakýsi kmen; polokeř má malý kmen, ale stromem ho nazvat nelze; má tenký, malý kmen, připomíná malý strom, zatímco keř ho nemá; keř, který neroste těsně u země29; má poměrně vysoký kmen jako strom; má tvrdý, tlustý kmen; jediným rozdílem by byla délka kmene (pozn. autora: soudě podle jiné odpovědi téhož respondenta je kmen polokeře vyšší než kmen keře); možná se liší stavbou kmene30; liší se od keře tím, že má jeden kmen; má několik kmenů; spodní část kmene není pokrytá listy. Jak je vidět, odpovědi nejsou jednoznačné: podle respondentů polokeř ‘má kmen’, ale ne nutně (může mít kmen), nebo ‘stonek není vidět’; kmen je ‘jeden’ nebo ‘jich je několik’; kmen je ‘jakýsi, malý, tenký’, ale může být také ‘vysoký, tvrdý, tlustý’; uvádí se také, že kmen ‘není celý pokrytý listy’. 2.2.3. 9 respondentů se domnívá, že polokeř nejlépe vystihuje „jeho nebo jeho větví řídkost“ (nebo, mnohem méně často, „hustota“), pokud bychom jej srovnávali s keřem, srov.: řidší; možná ještě řidší keř; polokeř má silnější a řidší větvičky; málo větví; keře s řídkými větvemi; polokeř je méně rozvětvený; polokeř je menší, má méně větvení; polokeř je vyšší, má méně větví, liší se velikostí větví31. Další respondent uvádí, že 29 Lze se domnívat, že je míněno, že tento keř „pozvedá“ od země kmen (nebo že větve nejsou těsně u země, případně že od země vizuálně nevyrůstá mnoho stonků, ale jen jeden kmen). 30 Konkrétněji to není uvedeno. 31 Není uvedeno, o jakou velikost jde ani zda jsou větve mohutnější, nebo menší. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ. Žodžių krūmas, puskrūmis, krūmokšnis, krūmelis samprata (remiantis studentų apklausa) | 18 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.12 polokeř jako celek tvoří větve. V tomto případě je tedy zřejmě pochopitelné, že polokeř je právě „hustý“, a nikoli „řídký“. Jak je vidět, v některých odpovědích se zmiňují také vlastnosti větví polokeře, srov. ještě jednu odpověď – jeho větvičky jsou užší. 2.2.4. Jako jeden z rysů polokeře uvedlo 5 respondentů ‚dekorativnost‘, srov.: snad dekorativní keř; skvělá okrasná rostlina; plní dekorativní funkci32; keř je spíše okrasná rostlina; keř je krásnější. Odpovědi jsou opět nejednoznačné: některým respondentům připadal krásnější polokeř, jiným keř. 2.2.5. 6 respondentů zmiňuje ‚další orgány polokeře‘ (kořeny, květy, plody nebo bobule) a domnívá se, že právě jimi se polokeř liší od keře, srov.: liší se pevností kořenů; častěji má květy; má květy; možná plody (pozn. autora: liší se); polokeř plodí (např. maliník je polokeř); nerostou na něm plody ani bobule. 2.2.6. Dva33 respondenti uvedli, že důležitý je ‚účel polokeře‘: myslím, že se liší (pozn. autora: od keře) jeho účel, místo, kam se vysazuje; polokeř plní stejnou funkci jako keř. 2.3. Vnitřní znaky polokeře 2.3.1. Jako důležitý znak polokeře uvedlo ‚míru dřevnatění‘ 9 respondentů: jeho větve jsou dole dřevnaté a nahoře ne; spodní část je dřevnatá, horní ještě bylinná; dole dřevnatá, nahoře zelená; spodní část (kmen) je dřevnatá a horní část bylinná; větve jsou méně dřevnaté; polokeř je <...> méně dřevnatý; polokeř je bylinná rostlina, která nedřevnatí; stonky polokeře jsou pružné, nejsou dřevnaté a připomínají stonky květin; možná jsou jeho větve bližší stonkům květin či jiných rostlin34. 4 respondenti, kteří odpověděli, se nemýlili – jak již bylo uvedeno, spodní část polokeře je dřevnatá, horní bylinná. Dva, kteří tvrdili, že polokeř je méně dřevnatý než keř, měli také pravdu, jejich odpovědi však nebyly tak konkrétní. Další dva, kteří odpověděli, že polokeř je bylinná, nedřevnatějící rostlina, měli pravdu jen částečně, protože spodní část této rostliny přece jen dřevnatí. 32 Podle toho, jak je to napsáno, lze tento znak chápat také jako účel. 33 Viz také poznámku 30. 34 Předpokládá se, že i zde je míněna míra dřevnatění. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ. Žodžių krūmas, puskrūmis, krūmokšnis, krūmelis samprata (remiantis studentų apklausa) | 19 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.12 2.3.2. Jeden respondent uvedl, že polokeř je „vytrvalá“ rostlina. Při srovnání charakteristik keře a polokeře upoutá pozornost skutečnost, že respondenti mají mnohem méně jasnou představu o tom, co je polokeř, přestože je tato rostlina v Litvě rozšířená. Část lidí přímo řekla, že neví, co to je. 28 respondentů (22%) se při popisu polokeře opíralo o doslovný význam slova – „polovina keře“ nebo „napůl keř“. Tyto odpovědi nemají s terminologickým významem polokeře nic společného. Ale opravdu polokeř nemá takové znaky, jaké uvádějí odpovědi respondentů? K zodpovězení této otázky samotný průzkum nestačí. Je však poněkud zvláštní, že značná část dotázaných spojuje polokeř se stromem, nikoli s keřem; tato rostlina je údajně podobnější stromu než keři. Další dvě skupiny odpovědí, stejně jako v případě keře, se týkají vnějších (92 odpovědí, 71%) a vnitřních znaků polokeře (9 odpovědí, 7%). Nejčastějšími vnějšími znaky jsou „velikost polokeře“ (44%), „vlastnosti kmene“ (10%), „řídkost / hustota“ (7%). Ostatní znaky byly uváděny mnohem méně často. Je třeba říci, že nejčastější vnější znaky polokeře uváděné respondenty se neshodují s tím, co se tvrdí v encyklopediích – ani „velikost“, ani „vlastnosti kmene“, ani „řídkost“, jak byly často uváděny v odpovědích, nejsou vůbec rozlišovacími znaky polokeře a keře. Vnitřní znaky polokeře zmínilo jen několik respondentů, právě tyto odpovědi se však shodují se znaky uváděnými v definici terminologického významu. 3. ZNAKY KEŘÍKU UVÁDĚNÉ STUDENTY VLE definuje keřík jako „vytrvalou rostlinu do výšky 0,5 m s několika nebo více stonky, které jsou ve spodní části dřevnaté, v horní části ne zcela dřevnaté a větví se od povrchu země nebo blízko něj“. Abychom řekli pravdu, pro nebotanika je z takové charakteristiky obtížné pochopit, čím se polokeř skutečně liší od keříku, čím se liší horní bylinná část (polokeře) od horní, ne zcela dřevnaté části (keříku). Podívejme se, jaké rozdíly mezi těmito dvěma rostlinami vnímají respondenti. Připomeňme, že Slovník současné litevštiny (dále jen DŽ₇) uvádí dva významy slova keřík: 1. bot. malý (do půl metru) keř (vřes, brusinka apod.). 2. nepatrný keř. Tyto dva významy se značně liší a při rozboru znaků keříku je třeba to mít na paměti. Stejně jako v případě polokeře není terminologický význam keříku značné části respondentů znám. 25 respondentů odpovědělo, že nevědí, co je keřík, nebo vůbec neuvedli BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ. Žodžių krūmas, puskrūmis, krūmokšnis, krūmelis samprata (remiantis studentų apklausa) | 20 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.12 žádnou odpověď, srov.: nevím; nevím, co je keřík; nedokážu si představit; název tohoto druhu rostliny slyším poprvé; nevím, nejsem zahradnice. 19 respondentů tvrdilo, že „keř a keřík se ničím neliší“. 10 z nich psalo, že se rostliny neliší, přesto však uvedli jeden či druhý rozlišovací znak, nejčastěji „velikost“. Objevila se i tato odpověď: keř, jen jiné odrůdy. 5 dotázaných uvedlo, že se liší pouze slovo, srov.: keřík – je totéž co keř; keřík – je synonymum keře; liší se (pozn. aut.: od keře) pouze názvem; člověk může keř nazvat, jak chce, liší se jen expresivitou slova; keřík je nějaký keř, který nemá název. Také 19 respondentů se domnívalo, že „keřík se nijak neliší ani od polokeře“, srov.: neliší se; myslím, že se neliší; podle mého názoru se ničím neliší; nemyslím si, že se liší; nedokázal/a bych je rozlišit; fyzicky ne, ale při psaní básně nebo povídky bych použil/a slovo „keřík“. Odpovědi, v nichž byly zmíněny znaky keříku (celkem 16), se dělí do dvou skupin: 1) vnější znaky keříku (12 znaků, 75%) a 2) vnitřní znaky keříku (4 znaky, 25%). 3.1. Vnější znaky keříku 3.1.1. Nejčastěji respondenty zmiňovaným znakem (stejně jako v případě keře a polokeře) je „velikost“. Zmínilo ji 42 studentů. Většina z nich se domnívala, že krūmokšnis je „malý keř“, srov.: drobounký keř; malý keř; myslím, že malý keř; možná je to malý keř, např. borůvčí apod.; velmi malý keř; velmi drobný, malý keřík; krūmokšnis – malinký keř; je velmi nízký; nízká rostlina; rostlina vysoká do 60 cm (pozn. autora: tentýž respondent uvedl tento rozdíl mezi keřem a krūmokšnisem: krūmokšniai jsou velmi malé, zatímco keře mají různou velikost); krūmokšnis by byl ještě menší verzí keře; je to sotva postřehnutelný, nerozlišitelný keř; ještě menší než polokeř; ještě menší než polokeř. Jeden respondent spojoval malost keříku nikoli tolik s ‘druhem rostliny’ jako s ‘vyspělostí’, srov.: je to ještě nedospělý, nepevný keř, je menší než keř. 5 respondentů si představovalo, že keřík je ‘větší’ než keř, srov.: vyšší keř; keřík – mohutnější keř; je vyšší; keřík je větší; podobá se keři, ale je vyšší. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ. Žodžių krūmas, puskrūmis, krūmokšnis, krūmelis samprata (remiantis studentų apklausa) | 21 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.12 Většina se domnívala, že keřík je ‘menší i než polokeř’, srov.: menší keřík; liší se velikostí (pozn. autora: je malý); liší se výškou, keřík je menší; keřík je menší než polokeř; keřík bývá často menší; keřík je docela malý, nízký keř, polokeř je větší; liší se, protože je nižší; liší se, protože polokeř je skoro jako strom, větší než keřík. Několik respondentů však tvrdilo, že keřík je ‘větší než polokeř’, srov.: keřík je větší; mohutnější než polokeř; polokeř je malý (zatímco keřík je košatý); keřík má blíže k původu stromu35. 3.1.2. Pro 13 respondentů se důležitým znakem keříku ukázaly být ‘plody (nebo bobule)36’, srov.: keřík – keř, který plodí (pozn. autora: a jediný rozdíl oproti keři: liší se, má vlastní plody); keř, který plodí ovoce, bobule apod.; keřík má plody, ale keř ne; keřík zní jako keř, který plodí (pozn. autora: jediný rozdíl: keř nemá žádné plody); keř nesoucí plody; myslím, že je to keř, který plodí; pokud se nemýlím, keřík plodí bobule; keř, na kterém rostou bobule; rostou na něm bobule (vzhled je stejný, ale na keři bobule nerostou); je to keřík, na kterém dozrávají bobule. Rozdíl, který respondenti činí mezi keřem a keříkem, je poněkud překvapivý, protože plody či bobule může plodit jak keř, tak keřík, a není to nic neobvyklého; například rybíz nebo angrešt, které se v Litvě často pěstují, jsou keře. Mladí lidé se možná domnívali, že ovocné keře nejsou keře. 5 respondentů uvedlo, že keřík se od polokeře liší také tím, že plodí ovoce (bobule) (zatímco polokeř je neplodí). Ve skutečnosti plodí ovoce (bobule) i polokeře, například maliny37. 3.1.3. Jako znak keříku uvedlo 10 respondentů ‘listy38 nebo ‘trny’, srov.: rostlina s listy; keř s hustými listy; více listů (pozn. autora: než keř); liší se (pozn. autora: od polokeře), možná má více listů. Může být trnitý; má trníky; možná je trnitější (než keř); trnitý keř. 3.1.4. ‘Kmen’ keříku zmínilo 9 respondentů: nemá žádný kmen; vypadá jako strom bez kmene; není ani strom, ani keř, nemá jeden kmen; keřík má 35 Lze tedy předpokládat, že je větší. 36 Zde se míní jedlé ovoce či bobule. 37 Jak již bylo zmíněno, maliny mohou být keře, polokeře a vzácněji byliny. 38 Listy jsou ještě dvakrát uvedeny mezi dalšími znaky. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ. Žodžių krūmas, puskrūmis, krūmokšnis, krūmelis samprata (remiantis studentų apklausa) | 22 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.12 viditelný stonek; má pouze jeden kmen; roste v jednotlivých stoncích (roste nesouvisle); myslím, že kmínek keříku je krátký. Jak je vidět, představy o tom, jaký je kmen keříku, se velmi různí – kmen vůbec nemá, má jen jeden, má jich několik. A navíc je nejspíš krátký. Ve skutečnosti, jak už bylo zmíněno, má keřík několik, nebo dokonce až tucet stonků a samozřejmě se stromu vůbec nepodobá už jen svou výškou. 3.1.5. Jako jeden z rysů keříku uvedlo „hustotu“ (nebo „bujnost“) 7 respondentů, srov.: hustý; hustší než keř a polokeř; liší se hustotou (pozn. autora: od keře i polokeře); je bujný; velmi hustý, nebo většina keřů srůstá v jeden celek39; hustotou se liší od polokeře40. 3.1.6. 6 respondentů se domnívalo, že při popisu keříku jsou důležité jeho „větve“, srov.: keřík je keř, jen má tenké větve; má mnoho tenkých větviček; keřík je větší keř s více větvemi; je více rozvětvený (pozn. autora: než keř); tvoří ho propletené větve; větve začínají výše (pozn. autora: než u keře a polokeře). Větve mnoha keříků jsou skutečně tenké, jejich množstvím se však neliší od keře ani polokeře a začínají se větvit poměrně nízko. 3.1.7. S rysem „větve“ souvisí i další rys keříku – „šířka“. Zmiňují ho 4 respondenti: keřík je košatý, rozložitý; velmi rozrostlý, rozvětvený keř; keřík je více rozvětvený (pozn. autora: než polokeř); je to mohutná, široká rostlina. 3.1.8. Dalším 4 respondentům připadá důležitý „tvar keříku“, avšak ve všech odpovědích nebyl tvar jasně popsán, srov.: mívá různé nepravidelné tvary; liší se tvarem (pozn. autora: od keře a polokeře); jiný tvar (pozn. autora: než keř a polokeř); je to neuspořádaný keř, keřík je třeba zastřihovat častěji než keř. 3.1.9. „Způsob růstu“ keříku uvedli také 4 respondenti, srov.: keřík je osamělý keř (keře obvykle rostou na jednom místě ve větším počtu, zatímco keřík je sám); (pozn. autora: keřík je) řada keřů; rostlina rozrůstající se na velké ploše; je to řetězec keřů. 3.1.10. 3 respondenti zmiňují jako rys keříku také „květy“: keřík kvete; keřík plodí / kvete, keř ne; na keři obvykle rostou listy a květy, zatímco na keříku bobule. 39 Tento rys představuje také způsob růstu keříků. 40 Není však jasné, zda je hustší, nebo řidší. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ. Žodžių krūmas, puskrūmis, krūmokšnis, krūmelis samprata (remiantis studentų apklausa) | 23 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.12 Květy mají keře i keříky a poslední tvrzení svědčí o malých znalostech respondenta o rostlinách, protože bez květů by bobule vůbec nemohly být. 3.1.11. 2 respondenti zdůraznili také účel keříku a popsali jej poměrně podrobně: člověku nepřináší užitek; keřík bývá často nežádoucí tam, kde je plocha udržována lidmi, keřík je jako plevel, je zbytečný, neužitečný ani pro lidi, ani pro zvířata. Zde se má na mysli význam slova keřík ‚nepatrný keř‘. Jiný význam účelu keříku by byl zcela opačný – přinášejí bobule a plody a plní okrasnou funkci. 3.1.12. Jednu odpověď lze podmíněně nazvat ‚celkový vzhled keříku‘: keřík je více zvadlý (než polokeř). Nejspíš se má na mysli význam slova keřík ‚nepatrný keř‘. Není však jasné, proč se srovnává s polokeřem, a ne s keřem. 3.2. Vnitřní znaky keříku 3.2.1. 6 respondentům připadalo, že důležitým znakem keříku je ‚míra dřevnatění‘: dřevnatý; spodní část zdřevnatělá; méně zdřevnatělý než polokeř; téměř nezdřevnatělý; možná se více podobá vytrvalé bylině; někdy může být zaměněn za vysokou trávu. Odpovědi se různí, lze však říci, že všechny jsou správné. Jak již bylo zmíněno, stonky keříku jsou ve spodní části zdřevnatělé, nahoře ne zcela zdřevnatělé. Keříky jsou nízké, často stálezelené, takže mohou skutečně připomínat byliny. 3.2.2. Jako „místo růstu“ krūmokšnise uvedlo 7 respondentů: krūmokšnis roste v lesích nebo na odlehlejších místech mimo město; roste v lesích; roste na lesní půdě; je to keřík rostoucí v lese; roste na opuštěných místech, zplanělý keř; krūmokšnis se častěji vyskytuje ve volné přírodě; roste v neobydlených oblastech. 3.2.3. Jako jeden ze znaků keříku zmínili jeho ‚rozmnožování‘ 2 respondenti: rozmnožuje se plazivými výhonky; keříky se rozmnožují častěji a rychleji (pozn. autora: než polokeře). 3.2.4. Jeden respondent uvedl, že keříky jsou stálezelené. A skutečně tomu tak často bývá. Po analýze odpovědí na otázky o keříku je zřejmé, že respondenti nemají příliš jasnou představu o tom, o jakou rostlinu jde – stejně jako v případě polokeře. Mnoho BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ. Žodžių krūmas, puskrūmis, krūmokšnis, krūmelis samprata (remiantis studentų apklausa) | 24 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.12 respondentů odpovědělo, že neví, co je to krūmokšnis. Někteří se domnívali, že krūmokšnis „se neliší od keře nebo polokeře“. Vnější znaky krūmokšnis byly uvedeny dokonce ve 105 odpovědích (87% všech odpovědí týkajících se znaků krūmokšnis). Vnitřní znaky zmínilo 16 respondentů (13%). Množství vnějších znaků ukazuje, že ohledně této rostliny nepanuje jednotný názor, a proto je obtížné vymezit i typické znaky. Ze všech znaků byly nejčastěji uváděny vnější – „velikost krūmokšnis“ (35%), „plodí ovoce nebo bobule“ (11%), „má listy nebo jehličí“ (8%). Ostatní znaky se objevovaly mnohem méně často. Velký podíl všech odpovědí ukazuje, že respondenti nejen nevědí, co je krūmokšnis, ale mají dokonce sklon značně fantazírovat, neboť krūmokšnis ve skutečnosti není větší než keř; neliší se od keře tím, že jeden z nich plodí ovoce (bobule) a má květy, zatímco druhý ne; není trnitější než keř; jeho větve nezačínají výše než větve keře apod. Značný zmatek bezpochyby vzniká také proto, že slovo krūmokšnis má dva významy. Přesto však mnoho odpovědí neodpovídá ani jednomu, ani druhému významu slova krūmokšnis. Nelze také říci, že by se z těchto odpovědí začal rýsovat nějaký třetí význam zkoumaného slova. Je zřejmé, že i toto slovo je třeba z hlediska sémantiky zkoumat v dalších pramenech. 4. ZNAKY KRŪMELIS UVÁDĚNÉ STUDENTY Je třeba poznamenat, že význam slova krūmelis znali všichni respondenti. 4.1. Nejčastěji uváděným znakem krūmelis byla vnější vlastnost – jeho „velikost“. Zmínilo ji 61 respondentů, srov.: malý keř; nejmenší keř; velmi malý keř; mimořádně malý keř; menší verze keře; menší varianta keře; drobný keř; keř, jen menší; nízký keř; krūmelis je nízký, drobný keř; tvarem a dřevnatostí stejný jako keř, jen menší; malý, asi 50 cm vysoký keř. Dalších 16 respondentů uvedlo, že nejde jen o malý, ale o „mladý, ještě nedorostlý keř“, srov.: mladý keř; krūmelis – mladý, malý keř; ještě nedorostlý, mladý keř; teprve rostoucí keř; ještě ne zcela dorostlý keř; malý keř, který stále roste; sazenice keře; malá rostlinka keře, mladá; malý výhonek. 4.2. 13 respondentů napsalo, že jde o „zdrobnělou podobu slova“ nebo že toto slovo „má něžný odstín“, srov.: keř označený zdrobnělým slovem; tentýž keř, jen slovo ve zdrobnělé podobě; zdrobnělé pojmenování keře; tentýž keř, jen krūmelis je BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ. Žodžių krūmas, puskrūmis, krūmokšnis, krūmelis samprata (remiantis studentų apklausa) | 25 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.12 zdrobnělé slovo pro označení keře; zdrobnělá podoba slova „krūmas“; krūmelis je prostě zdrobnělé slovo, kterým lze označit malý keř; krūmelis je zdrobnělina slova „krūmas“; člověk, který o keř pečuje a chrání ho, mu říká krūmelis, stejně jako matka říká svému synovi synáček; velmi milý keř. 4.3. Podle 9 respondentů je důležitým znakem krūmelis jeho „dekorativnost“, srov.: okrasný keř; okrasný zastřihávaný keř nebo polokeř; možná spíše okrasný (pozn. autora: než keř); je to okrasná rostlina; plní okrasnou funkci; pěkný, upravený malý keř; mohl by to být okrasný keř vyšlechtěný lidmi, což je kulturní znak. 4.4. Také 9 respondentům připadalo, že keřík není jen malý keř, ale „poněkud odlišný druh“, srov.: keř jiného druhu; menší, ale keři podobná rostlina; ještě menší rostlina než keř, často se říká „květinový keřík“; keřík – rostlina menší než keř, ze všech výše uvedených (pozn. autora: keře, polokeře a keříku) rostlina nejblíže zemi; malá, nízká rostlina, jednodušší verze keře; keřík je nejmenší útvar; keřík znamená polokeř; tentýž keřík; synonymum ke slovu keřík. Nejdůležitějším znakem krūmelis je tedy vnější vlastnost – „velikost“. Tvořila dokonce 72% všech uvedených znaků. Dalším vnějším znakem zachyceným v odpovědích je „dekorativnost krūmelis“ (8%). 12% odpovědí souvisí se zdrobnělým významem slova krūmelis. A jak již bylo uvedeno, někteří respondenti se domnívali, že krūmelis je keř jiného druhu; takových odpovědí bylo 8%. Z většiny odpovědí lze usuzovat, že význam slova krūmelis skutečně souvisí s jeho malou velikostí či milým charakterem. Je také třeba mít na paměti, že DŽ uvádí dva významy slova krūmas: 1. vytrvalá rostlina s několika stonky, rozvětvenými hned od země; 2. bylina, jejíž stonky vyrůstají přímo z kořene, trs (DŽ₇)⁴¹. Jedna z odpovědí naznačuje, že i slovo krūmelis má dva významy, tj. může označovat nejen malý keř, ale také trs byliny, srov.: je to ještě menší rostlina než keř, často se říká „květinový keřík“ (květiny bývají většinou byliny). 5. POJMENOVÁNÍ KONKRÉTNÍCH ROSTLIN 41 Tyto významy jsou zaznamenány také v LKŽₑ. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ. Žodžių krūmas, puskrūmis, krūmokšnis, krūmelis samprata (remiantis studentų apklausa) | 26 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.12 Aby se ověřilo, jak teoretické odpovědi respondentů na otázky odpovídají hodnocení konkrétních rostlin, byli dotázaní požádáni, aby odpověděli, zda se pět rostlin řadí mezi keře, polokeře, keříky, nebo vytrvalé byliny: šeřík, maliník, dobromysl, tymián a máta. Z odpovědí na otázky o šeříku vyplynulo, že 37 respondentů se domnívalo, že jde o strom; 23 – o keř; 15 – že může jít jak o strom, tak o keř; 10 – o polokeř; 6 – že může jít jak o keř, tak o polokeř; 3 – o keřík; 2 – že může jít jak o strom, tak o keřík. 4 respondenti neodpověděli. Dvojí odpovědi (může to být obojí) byly rozděleny42 a výsledky byly následující: že šeřík je strom – 54 odpovědí, keř – 44, polokeř – 16, keřík – 5. Ve skutečnosti jsou šeříky keře nebo malé stromy43. Správných bylo tedy 82 procent odpovědí. Odpovědi na otázky o maliníku byly následující: 37 respondentů se domnívalo, že tato rostlina je keř; 18 – že jde o keřík; 15 – o vytrvalou bylinu; 14 – o polokeř; 4 – že může jít jak o keřík, tak o vytrvalou bylinu; 2 – že může jít jak o keř, tak o keřík; 2 – že může jít jak o polokeř, tak o keřík; 1 – že může jít jak o polokeř, tak o keř; 1 – že může jít jak o strom, tak o keř. 6 respondentů neodpovědělo. I zde byly dvojí odpovědi rozděleny. Konečný výsledek je následující: že maliník je keř, získal 41 odpovědí, keřík – 26, vytrvalá bylina – 19, polokeř – 17, strom – 1. Podle VLEe je maliník keř, polokeř, vzácněji bylina44. Správných je tedy 71 procent odpovědí. O dobromysli respondenti odpovídali takto: 37 se domnívalo, že jde o vytrvalou bylinu; 21 – o polokeř; 16 – o keř; 14 – o keřík; 2 – že může jít jak o polokeř, tak o keřík; 2 – že může jít jak o keřík, tak o vytrvalou bylinu; 1 – že může jít jak o keř, tak o keřík; 1 – že může jít jak o polokeř, tak o keřík, a také o vytrvalou bylinu; 1 – že může jít jak o keř, tak o vytrvalou bylinu. Pět respondentů neodpovědělo. Po rozdělení odpovědí byl výsledek následující: dobromysl je vytrvalá bylina – 41 odpovědí, polokeř – 24, keřík – 20, keř – 18. Podle VLEe je dobromysl polokeř nebo vytrvalá bylina45. Správných je 63 procent odpovědí. 42 Může vyvstat otázka, proč byly dvojí nebo trojí odpovědi rozděleny. Pokud bychom tak nepostupovali a za správnou odpověď považovali pouze tu, která se zcela shoduje s údajem ve VLEe, v některých případech, například u maliníku, dobromysli a tymiánu, by nezůstala ani jedna správná odpověď. To však není pravda, protože alespoň částečně správných odpovědí bylo mnoho. 43 Podrobněji viz VLEe: https://www.vle.lt/Straipsnis/alyvos-72830. 44 Podrobněji viz VLEe: https://www.vle.lt/Straipsnis/aviete-67393. 45 Podrobněji viz VLEe: https://www.vle.lt/Straipsnis/raudonelis-78545. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ. Žodžių krūmas, puskrūmis, krūmokšnis, krūmelis samprata (remiantis studentų apklausa) | 27 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.12 Odpovědi týkající se tymiánu se rozdělily takto: 68 odpovědí – tedy vytrvalá bylina; 11 – keř; 8 – polokeř; 3 – keřík; 3 – může být jak keřík, tak vytrvalá bylina; 2 – může být jak polokeř, tak vytrvalá bylina; 5 respondentů neodpovědělo. Po rozčlenění odpovědí se ukázalo, že podle respondentů je tymián vytrvalá bylina (73 odpovědí), keř (11 odpovědí), polokeř (10 odpovědí), keřík (6 odpovědí). VLEₑ uvádí, že tymián je polokeř nebo keřík. Správných odpovědí je 16%. Z odpovědí na otázky týkající se máty je patrné, že 73 respondentů považovalo tuto rostlinu za vytrvalou bylinu; 7 – za keřík; 7 – za polokeř; 2 – za keř; 2 – za keřík i vytrvalou bylinu; 2 – za polokeř a vytrvalou bylinu; 1 – za keř a keřík. 6 respondentů neodpovědělo. Rozčleněné odpovědi se řadí takto: máta je vytrvalá bylina (77 odpovědí), keřík (10), polokeř (9), keř (3). Ve skutečnosti je máta vytrvalá bylina46. Správných odpovědí je 78%. Tato studie tedy také ukazuje, že respondenti posuzují rostliny tohoto typu především podle jejich velikosti – čím je rostlina menší, tím častěji je označována jako vytrvalá bylina, přičemž příliš nevěnují pozornost dřevnatění jejích stonků ani jiným znakům. ZÁVĚRY 1. Z předchozích výzkumů vyplynulo, že lidé příliš nevědí, jaký je rozdíl mezi slovy keř, polokeř, keřík, přestože tato slova mají odlišné terminologické významy. Cílem popsaného výzkumu tedy bylo prozkoumat nikoli terminologické, ale současné každodenní chápání uvedených slov. Jako výzkumný nástroj bylo zvoleno dotazování studentů. 2. Analýza výzkumných údajů ukázala, že respondenti uvedli 20 znaků keře, které byly rozděleny do tří skupin: 1) keř v obecném smyslu (2 znaky, 10%), 2) vnější znaky keře (14 znaků, 70%) a 3) vnitřní znaky keře (4 znaky, 20%). 2.1. Keř v obecném smyslu charakterizovalo 88 lidí. 87 z nich označilo keř za ‚rostlinu‘ (19% všech odpovědí týkajících se keře, bez rozdělení do skupin). Jde o nejčastěji uváděný znak. 2.2. Vnější znaky keře byly zmíněny ve 342 odpovědích (74% všech odpovědí). Nejtypičtějšími vnějšími znaky keře jsou: ‚velikost keře‘ (17% všech odpovědí, 46 Podrobněji viz VLEₑ: https://www.vle.lt/Straipsnis/meta-14361. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ. Žodžių krūmas, puskrūmis, krūmokšnis, krūmelis samprata (remiantis studentų apklausa) | 28 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.12 (bez rozdělení do skupin), ‚větvení‘ (15%), ‚vlastnosti kmene‘ (12%), ‚opadavost či jehličnatost‘ (10%), ‚hustota či bujnost‘ (5%). ‚Větvení‘ a ‚vlastnosti kmene‘ jsou uvedeny také v Dabartinės lietuvių kalbos žodyne (DŽ₇ᵢ), ostatní vnější znaky však nikoli. Stálo by za úvahu, zda by se alespoň některé z nich neměly zahrnout do definice tohoto slova v Bendrinės lietuvių kalbos žodyno. 2.3. Respondent č. 31 uvedl vnitřní znaky keře (‚dřevnatění‘, ‚zvláštnosti životního cyklu keře‘ apod.), ty však tvořily pouze 7% všech odpovědí. 3. Zkoumání odpovědí respondentů ukázalo, že znalosti o polokeři jsou mnohem slabší než znalosti o keři. Poměrně mnoho respondentů buď vůbec nevědělo, co je polokeř, nebo se domnívalo, že se od keře nijak neliší. Odpovědi, v nichž byl polokeř alespoň nějak popsán, byly rozděleny do tří skupin podle 12 znaků: 1) popis polokeře na základě slovotvorného významu (2 znaky, 17% odpovědí), 2) vnější znaky polokeře (8 znaků, 66% odpovědí) a 3) vnitřní znaky polokeře (2 znaky, 17% odpovědí). 3.1. Polokeř na základě slovotvorného významu popsalo 28 respondentů (22% všech odpovědí týkajících se znaků polokeře). Studentům připadalo, že polokeř je ‚polovina keře‘ nebo ‚napůl keř‘. Tyto odpovědi nemají s terminologickým významem slova polokeř nic společného. Značná část dotázaných spojovala polokeř se stromem, nikoli s keřem; tato rostlina je údajně podobnější stromu než keři. 3.2. Vnější znaky polokeře byly zmíněny v 92 odpovědích (71%). Nejčastější z nich byly: ‚velikost polokeře‘ (44%), ‚vlastnosti kmene‘ (10%), ‚řídkost / hustota‘ (7%). Ostatní vnější znaky byly uváděny podstatně méně často. Je třeba poznamenat, že vnější znaky polokeře, které respondenti uváděli nejčastěji, se neshodují s tím, co se tvrdí v encyklopediích – ‚velikost‘, ‚vlastnosti kmene‘ ani ‚řídkost‘ nejsou v žádném případě rozlišovacími znaky polokeře a keře. 3.3. Vnitřní znaky polokeře ‚dřevnatění polokeře‘ a ‚vytrvalá rostlina‘ uvedlo 9 respondentů (7% všech odpovědí). Ačkoli tyto znaky zmínilo pouze několik respondentů, právě tyto odpovědi odpovídají znakům polokeře popsaným v definici terminologického významu. 4. Stejně jako v případě polokeře značná část respondentů nezná terminologický význam slova krůmokšnis. Neznali však ani jeho neterminologický význam (‚nevelký keř‘). Další část dotázaných se domnívala, že se krůmokšnis nijak neliší ani od keře, ani od BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ. Žodžių krūmas, puskrūmis, krūmokšnis, krūmelis samprata (remiantis studentų apklausa) | 29 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.12 keře, ani od polokeře. Odpovědi, v nichž byly zmíněny znaky krůmokšnisu (celkem 16), byly rozděleny do dvou skupin: 1) vnější znaky krůmokšnisu (12 znaků, 75% odpovědí) a 2) vnitřní znaky krůmokšnisu (4 znaky, 25% odpovědí). 4.1. Vnější znaky krůmokšnisu byly zdůrazněny ve 105 odpovědích (87% všech odpovědí týkajících se znaků krůmokšnisu). Taková rozmanitost znaků ukazuje, že na tuto rostlinu neexistuje jednotný názor, a proto je obtížné vymezit i její typické znaky. Nejčastěji byly zmiňovány ‚velikost‘ (35% odpovědí), ‚plodnost či tvorba bobulí‘ (11% odpovědí), ‚přítomnost listů či jehlic‘ (8% odpovědí). 4.2. Vnitřní znaky krůmokšnisu ‚míra dřevnatění‘, ‚rozmnožování‘, ‚místo růstu‘ a ‚stálezelenost‘ zmínilo pouze 16 respondentů (13% odpovědí). 4.3. Velká část všech odpovědí ukazovala, že respondenti nejen nevědí, co je krůmokšnis, ale mají dokonce sklon značně fantazírovat, protože krůmokšnis ve skutečnosti není větší než keř; od keře se neliší tím, že jeden z nich plodí (bobule) a má květy, zatímco druhý nikoli; není trnitější než keř; jeho větve nezačínají výše než u keře apod. 5. Všichni respondenti věděli, co je krūmelis. Jeho znaky nebyly podrobněji rozděleny, protože byly pouze 4. Nejdůležitějším znakem krūmelisu je vnější znak – ‚velikost‘; zmínilo ji dokonce 72% všech dotázaných. 12% odpovědí souviselo s deminutivním významem slova krūmelis. 6. Analýza odpovědí na otázky o konkrétních rostlinách (šeříku, maliníku, mátě, tymiánu, dobromysli) ukázala, že respondenti tento typ rostlin posuzují především podle jejich velikosti – čím je rostlina menší, tím častěji ji označují jako vytrvalou bylinu, aniž by příliš přihlíželi ke dřevnatění jejích stonků nebo k jiným znakům. 7. Znaky uváděné v definicích terminologických významů názvů rostlin popisovaných v článku, zejména polokeře a krūmokšnisu, se značně liší od znaků zkoumaných rostlin vymezených na základě provedeného výzkumu. Je zřejmé, že pojetí rostlin označovaných všemi těmito slovy je třeba zkoumat také na základě dalších zdrojů – slovníků a korpusů. ŠALTINIAI DŽ7i: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas: 7-as patais. ir papild. leid. Vyr. red. S. Keinys. – Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2012; elektroninis variantas, 2015 (atnaujinta versija, 2017). Prieiga internete: http://lkkiis.lki.lt/dabartinis. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ. Žodžių krūmas, puskrūmis, krūmokšnis, krūmelis samprata (remiantis studentų apklausa) | 30 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.12 LKŽe: Lietuvių kalbos žodynas (t. I–XX, 1941–2002): elektroninis variantas. Redaktorių kolegija: G. Naktinienė (vyr. redaktorė), J. Paulauskas, R. Petrokienė, V. Vitkauskas, J. Zabarskaitė. – Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005 (atnaujinta versija, 2008). Prieiga internete: www.lkz.lt. VLEₑ: Visuotinė lietuvių enciklopedija: elektroninis variantas. – Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras, 2018. Prieiga internete: https://www.vle.lt. LITERATŪRA Gaidienė A., Liutkevičienė D. 2017. Reikšmių apibrėžimo ypatumai Bendrinės lietuvių kalbos žodyne: augalai ir gyvūnai. – Bendrinė kalba 90, 1–47. Prieiga internete: http://www.bendrinekalba.lt/?90. Gaidienė A., Liutkevičienė D. 2017a. Gėlės samprata aiškinamuosiuose žodynuose. – Bendrinė kalba 91, 1–19. Prieiga internete: http://www.bendrinekalba.lt/?90. Gaidienė A., Liutkevičienė D. 2017b. Žodžio gėlė samprata viešojoje vartosenoje. – Bendrinė kalba 91, 1–34. Prieiga internete: http://www.bendrinekalba.lt/?90. Gliwa B., Šeškauskaitė D. Kas bendra tarp dievmedis ir dievas, dievai? – Respectus philologicus. 2010, Nr. 17 (22), p. 205–218. Gritėnienė A. 2016. Šermukšnio vaizdinys „Lietuvių kalbos žodyne“. – Tautosakos darbai 52, 85–104. Kregždys R. 2012. Baltų mitologemų genezė: amalas ‘Viscum album’. – Sakralieji baltų kultūros aspektai. Senovės baltų kultūra 9. Vilnius: Lietuvos kultūros tyrimų institutas, 260–292. Rutkovska K., Smetona M., Smetonienė I. 2017. Vertybės lietuvio pasaulėvaizdyje, Vilnius: Akademinė leidyba. Šeškauskaitė D. 2004. Augalai lietuvininkų ir lietuvių dainose. Bendrumai ir skirtumai. – Tiltai. Priedas: Lietuvininkai ir lietuviai: Etninė kultūra 3. Klaipėda: 219–252. Gauta 2019 11 26 Priimta 2019 12 30 BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ. Žodžių krūmas, puskrūmis, krūmokšnis, krūmelis samprata (remiantis studentų apklausa) | 31 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.12 BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ. Žodžių krūmas, puskrūmis, krūmokšnis, krūmelis samprata (remiantis studentų apklausa) | 32 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.12 THE PERCEPTION OF THE WORDS KRŪMAS, PUSKRŪMIS, KRŪMOKŠNIS, KRŪMELIS (SHRUB, SUBSHRUB, BUSH, SMALL SHRUB); BASED ON A STUDENT SURVEY Summary It has been noticed that people rarely differentiate between the words krūmas (shrub), puskrūmis (subshrub), and krūmokšnis (bush), even though the words have different terminological meanings. This study aimed to investigate the contemporary rather than terminological daily perception of these words. A survey of students was chosen as an instrument of enquiry. Analysis of the data has showed that the respondents listed 20 attributes of the shrub (Lith. krūmas). The most frequent description of the shrub was that ‘a shrub is a plant’. Other most typical attributes of the shrub have to do with its exterior: ‘the size of the shrub, ‘how branchy it is’, ‘the qualities of its trunk’, ‘how leafy or thorny it is’, ‘how thick or lush it is’. Several interior attributes of the shrub were mentioned as well, and included qualities such as ‘woodiness’, ‘the characteristics of the bush lifecycle’, and so on. A review of the survey forms has revealed the knowledge of the subshrub (Lith. puskrūmis) to be much poorer than that of the shrub. A lot of the respondents did not know what a subshrub was or thought it was completely the same as the shrub. A total of 12 subshrub attributes were named. Some of the respondents described the subshrub on the basis of its formational meaning: ‘half a shrub’ or ‘semi-shrub’. These replies have nothing to do with the terminological meaning of subshrub. Strangely, quite a few of the respondents connected the subshrub with a tree rather than a shrub, believing this plant to bear more semblance to the first rather than the latter. The most frequent exterior attributes of the subshrub mentioned were its ‘size’, ‘trunk properties’, ‘rarity’. Notably, these attributes differ from what encyclopaedias have to say. Several respondents also mentioned some interior attributes of the subshrub: ‘subshrub’s woodiness’ and that the subshrub is a ‘perennial plant’. These answers conform to the attributes of the subshrub that its terminological meaning refers to. The respondents also had some difficulty with describing the bush (Lith. krūmokšnis). There were a massive 12 exterior attributes of the bush mentioned and this plenitude of attributes indicates the absence of a uniform opinion about this plant. The most frequent BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ANŽELIKA GAIDIENĖ, DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ. Žodžių krūmas, puskrūmis, krūmokšnis, krūmelis samprata (remiantis studentų apklausa) | 33 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.12 mentions were the ‘size’, ‘bearing of fruit or berries’, ‘presence of leaves or thorns’. Interior attributes mentioned were four: ‘the degree of woodiness’, ‘reproduction’, ‘place of growing’, ‘evergreenness’. Everyone knew what a small shrub (Lith. krūmelis) was. The underlying attribute of the small shrub is of the exterior variety: its ‘size’. A portion of the replies were tied to the diminutive meaning of the small shrub. Analysis of the replies about specific plants (lilac, raspberry, mint, thyme, oregano) has revealed that the respondents tend to judge about this type of plants by their size: the smaller the plant, the more often it is referred to as a perennial herb, rather disregarding the woodiness of its stems or other attributes. The attributes referred to in the terminological meanings of the plants covered in the article, and those of subshrub and bush in particular, differ to a rather substantial extent from the plant attributes identified in the course of this study. It is obvious that all of them need to be researched on the basis of other sources, such as dictionaries and corpuses, as well. KEYWORDS: survey, meaning, semantic analysis, attribute, definition, terminology, shrub, subshrub, bush, small shrub. ANŽELIKA GAIDIENĖ DANUTĖ LIUTKEVIČIENĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius [email protected] [email protected] BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204