Kazys Ulvydas – kalbos kultūros puoselėtojas

110. výročí narození vynikajícího jazykovědce Kazise Ulvydase RASUOLĖ VLADARSKIENĖ Institut litevského jazyka KAZYS ULVYDAS – PĚSTITEL JAZYKOVÉ KULTURY Kazys Ulvydas byl známý litevský jazykovědec druhé poloviny 20. století a korespondující člen Litevské akademie věd, který zasvětil svůj život litevskému jazyku: jeho výuce, výzkumu a rozvíjení. Byl to vědec širokého rozhledu, vytrvale působil v různých oblastech lingvistiky a skvěle znal všechny roviny litevského jazyka: výslovnost, přízvukování, slovní zásobu, morfologii, syntax, vlastní jména, interpunkci a pravopis. Vedle toho byl také aktivním organizátorem práce, vedoucím a, řečeno dnešními termíny, tvůrcem veřejného mínění a vlivnou osobností. Měl výjimečné charisma a mistrně spojoval BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 Rasuolė Vladarskienė. Kazys Ulvydas – kalbos kultūros puoselėtojas | 2 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.16 jemnosti rétoriky a didaktiky, dokázal upoutat pozornost mnoha lidí a zůstat jim v paměti jako nepřekonatelný vedoucí jazykových besed. Kazys Ulvydas se narodil 27. srpna 1910 na statku Bagotėlė v okrese Kėdainiai. Studoval na základních školách v Apytalaukisu a Kėdainiai, poté na jezuitských gymnáziích v Kėdainiai a Kaunasu. V letech 1930–1937 studoval litevštinu a klasickou filologii na Univerzitě Vytautase Velikého, později ve studiu pokračoval a v roce 1940 je dokončil na Vilniuské univerzitě. V letech 1942–1949 vyučoval na Kaunaské univerzitě, v letech 1949–1956 na Vilniuské univerzitě. Od roku 1951 začal pracovat v Institutu litevského jazyka1 a pracoval tam až do své smrti. Zemřel 16. března 1996. Nejvýznamnější práci vykonal K. Ulvydas v Institutu litevského jazyka a literatury. Byl vedoucím hned tří oddělení: dějin jazyka a dialektologie, slovníku a současného litevského jazyka. Litevský jazyk pro něj byl největším národním bohatstvím a za svou povinnost považoval toto bohatství uchovávat, rozmnožovat a předávat budoucím generacím; k tomu vyzýval všechny čtenáře svých prací. Věnoval se tomu, co považoval za nejnutnější pro ochranu a rozvoj litevského jazyka. Jako vynikající organizátor vedl přípravu nejrozsáhlejších kolektivních děl litevské lingvistiky Lietuvių kalbos žodyno a třídílné Lietuvių kalbos gramatikos. Sjednocoval autorské kolektivy, vzdělával je a řídil jejich práci. O práci tohoto vědce, který se tolik zasloužil o litevskou lingvistiku, bylo napsáno nejedno pojednání. Život a činnost K. Ulvydase podrobně představili Vytautas Ambrazas a Elena Valiulytė v článku „Kalbininkas Kazys Ulvydas“ v úvodní části monografie Lietuvių kalbos prieveiksmiai, vydané po jeho smrti. V tomto článku je K. Ulvydas označen za posledního představitele klasické lingvistické školy a důsledného pokračovatele tradic Jonase Jablonskise, Antanase Salise a Pranase Skardžiuse 1 V letech 1952–1990 v Institutu litevského jazyka a literatury, od roku 1991 opět v Institutu litevského jazyka. BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351–7204 Rasuolė Vladarskienė. Kazys Ulvydas – kalbos kultūros puoselėtojas | 3 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.16 pokračovatelů; probírají se v něm nejdůležitější oblasti lingvistovy činnosti: lexikografické a gramatické práce, rozvíjení jazykové kultury a samostatně jsou přehledově představeny výzkumy příslovcí, protože šlo o vědecký objekt, který badatel zkoumal nejrozsáhleji. Připomeňme si při 110. výročí narození Kazise Ulvyda znovu jednu z oblastí akademikovy práce – činnost v oblasti jazykové péče a kodifikace. Pokud jde o kodifikační činnost K. Ulvyda, je třeba především říci, že při širším pohledu lze odraz kodifikačního aspektu nalézt i v pracích, které přímo nesouvisejí s jazykovou péčí: jak v Lietuvių kalbos žodyne, tak v Lietuvių kalbos gramatikoje. Nejvýraznějšími pracemi v této oblasti jsou časopis Kalbos kultūra, který K. Ulvydas založil, a rozhlasový pořad Taisyklingai kalbėkime ir rašykime., který měl ve společnosti obrovský ohlas. Akademikovu práci v oblasti jazykové kultury podrobně rozebíraly příspěvky v časopise Kalbos kultūra, který sám založil: Pranas Kniūkšta, „Kazys Ulvydas apie kalbos kultūrą ir visuomenę“ (č. 78, 2005), Jonas Palionis, „Iškilusis lietuvių bendrinės kalbos ugdytojas Kazys Ulvydas (100-osioms akademiko gimimo metinėms)“ (č. 83, 2010). Časopis Kalbos kultūra byl založen v roce 1961 jako periodikum věnované jazykové praxi. Kazys Ulvydas byl organizátorem časopisu a po dlouhá léta jeho odpovědným redaktorem (1961–1991, č. 1–61); napsal pro něj 45 článků (z toho pět se spoluautory)2. K. Ulvydas takto formuloval úkol časopisu Kalbos kultūros, a zároveň i své vlastní kodifikační činnosti: „nejen zvyšovat úroveň mluveného a psaného jazyka tím, že veřejnosti poskytujeme 2 Je třeba také zdůraznit, že časopis vychází dodnes, změnila se však jeho povaha i název – dnes je to vědecký časopis Bendrinė kalba. Po obnovení měsíčníku Gimtoji kalba v roce 1990, který se věnuje praktickým jazykovým otázkám, se Kalbos kultūra zaměřila na teorii jazykové kultury, současné užívání jazyka a sociolingvistický výzkum a stala se recenzovaným vědeckým časopisem (odpovědným redaktorem v letech 1994–2003 byl Pranas Kniūkšta). S proměnou pojetí pojmu kalbos kultūra (stále častěji se chápe jako kultivované vyjadřování a přestává se spojovat s teoretickým výzkumem jazykové kodifikace) byl v roce 2014 (od č. 87) název časopisu změněn na Bendrinė kalba. BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 Rasuolė Vladarskienė. Kazys Ulvydas – kalbos kultūros puoselėtojas | 4 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.16 poskytovat fundované a argumentačně podložené konzultace, ale zároveň populární formou šířit lingvistické myšlení, rozšiřovat lingvistický rozhled čtenáře, probouzet jeho zájem o mateřský jazyk, učinit z něj uvědomělého účastníka procesu utváření mateřského jazyka, <...> rozvíjet čtenářův jazykový cit, <...> vštěpovat čtenáři lásku a úctu k mateřskému jazyku“ („Apie vieną svarbiausių „Kalbos kultūros“ uždavinių“, č. 11, 1966). Podobně bychom mohli charakterizovat i cíl rozhlasových jazykových pořadů K. Ulvyda „Taisyklingai kalbėkime ir rašykime“ (1957–1984), které moderoval. Tyto pořady byly velmi oblíbené a lidé jim po celé Litvě rádi naslouchali. Jak vzpomíná bývalá vědecká pracovnice Institutu litevského jazyka a spolupracovnice Kazise Ulvyda, docentka Angelė Kaulakienė, na podzim při vykopávání brambor na pozemku u rodiště jejího manžela v okrese Kupiškis stavěli vedle bramborového pole rozhlasový přijímač, aby ti, kdo brambory vykopávali, nepřišli o jazykový pořad K. Ulvyda. Lidé rozhlasové jazykové pořady nejen rádi poslouchali, ale také posílali dopisy s otázkami, na něž se K. Ulvydas snažil odpovídat. Posluchače okouzloval jeho působivý hlas, výjimečná barva hlasu i zanícení, s nímž lingvista vysvětloval jemnosti jazyka, natolik, že se sami pokoušeli napodobovat hlasové intonace a vymýšleli anekdoty, které tyto jazykové pořady parodovaly. Po několika desetiletích by bylo zajímavé zjistit, o čem se v těchto pořadech mluvilo a proč tehdejší lidi tak uchvacovaly, že jejich ozvěny znějí dodnes. Na základě několika rozhlasových pořadů byly připraveny příspěvky v týdeníku Kalba Vilnius (1967, 1969, 1973, 1976, 1977, 1980). Je velmi škoda, že se zachovalo jen málo zvukových záznamů; dcera Kazise Ulvyda Eglė Bugenienė však uchovala rukopisy textů rozhlasových pořadů a laskavě dovolila nahlédnout do dvou složek s nimi BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 Rasuolė Vladarskienė. Kazys Ulvydas – kalbos kultūros puoselėtojas | 5 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.16 seznámit se3. Jde o rukopisy (viz obr. 1) a strojopisy rozhlasových pořadů vysílaných v letech 1962–1964 (35 pořadů) a v roce 1978 (38 pořadů). Pořady se vysílaly jednou týdně – v sobotu (na některých rukopisech je uveden i čas – několik v 11 hodin, většina ve 14.05). OBR. 1. Rukopis rozhlasového pořadu Kazise Ulvyda Při prohlížení svazku rukopisů jazykových pořadů je patrné, že Ulvydas v rozhlasových pořadech velmi často odpovídal na otázky posluchačů. Možná právě v tom spočívalo jedno z tajemství, proč je všichni tak rádi poslouchali: tazatelé čekali na odpovědi a ostatní zajímalo, kdo se ptá (tazatel byl vždy jasně uveden, s příjmením (často i jménem, někdy funkcí) a 3 Upřímně děkuji Egle Bugenienė za příjemnou komunikaci a za možnost podrobněji se seznámit s rukopisy Kazise Ulvyda. BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 Rasuolė Vladarskienė. Kazys Ulvydas – kalbos kultūros puoselėtojas | 6 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.16 místo, kde žije) a na co se ptá. Taková přímá komunikace s konkrétními lidmi vytvářela dojem, že je velmi snadné pohovořit si s váženým vědcem a dozvědět se jeho názor na otázky, které nás zajímají (srov. obr. 2). OBR. 2. Přání posluchačky K. Ulvydovi k Novému roku4 Existovaly také tematické pořady, které pokračovaly několik vysílání, například: Jazykové nedostatky některých vědeckých prací5 (5 pořadů), Nepřesnosti ve slovní zásobě jazyka tisku (12 pořadů), Odstraňujme nedostatky jazyka medicíny (2 pořady). Z těchto názvů je patrné, že se probíraly jazykové nedostatky v různých oblastech užívání jazyka (u představitelů různých profesí). Dalším pozoruhodným tématem je obsah otázek: na co se tehdejší lidé ptali a co je zajímalo. Otázky byly velmi rozmanité. Chtěli zjistit správné umístění přízvuku, například u sloves odvozených od citoslovcí s příponou –ėti (např. kvarksėti, niurnėti), u složených slov (např. pusiasalis), u trpných zájmenných příčestí (např. rašomasis, –oji) a u slov mezinárodního původu (např. atmosfera, 4 Děkuji Egle Bugenienė za svolení k publikování. 5 Názvy pořadů jsou v rukopisech podtrženy. BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 Rasuolė Vladarskienė. Kazys Ulvydas – kalbos kultūros puoselėtojas | 7 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.16 epochy), místních názvů (např.: Praha, Roma). Vyskytovaly se také otázky výslovnosti, např. zda ve slovech kelkis, gulkis, vilkis, vilkikas vyslovovat tvrdé, nebo měkké l; řešila se výslovnost dlouhých a krátkých samohlásek i e v mezinárodních slovech. Dotazy se týkaly také významu litevských (např.: tymas, teisena) i mezinárodních slov (např.: kolosas, štormas), jejich užívání (např. vėliumas) a původu (např. perkūnas). Ptali se také na výpůjčky z hovorové řeči (např.: mažų, davai). Další skupinu dotazů tvořily problémy slovotvorby, například jak pojmenovat obyvatele podle místa, kde žijí, nebo zda jsou slova správně utvořena (např.: fotokinoprekės, savivartis). Z četných dotazů týkajících se užívání cizojazyčných vlastních jmen a názvů je patrné, že tento problém byl pro uživatele jazyka aktuální již dříve; z formulací dotazů lze usuzovat, že i tehdy existovaly zjevně protichůdné názory. Tazatelé se ptali na vhodné podoby cizojazyčných vlastních jmen, jejich adaptaci a gramatické začleňování, na transkripci vlastních jmen mezi litevštinou a ruštinou v obou směrech; nesouhlasili s politevšťováním cizích jmen. Také se podivovali, proč se běloruské vlastní názvy přepisují z ruštiny, a nikoli z běloruštiny. Bylo položeno mnoho dotazů souvisejících s osobními jmény. Tazatelé se ptali na tvoření ženských příjmení (např.: Senkienė nebo Senkuvienė); na správné podoby příjmení ve spisovném jazyce (např.: Narmantas nebo Narmontas); na množné číslo příjmení (např.: Mažeikiai, Daukšai, jestliže jednotné podoby znějí Mažeika, Daukša); na zkracování slangových jmen (např.: Lionka, Gedma, Jurka, Milka); řešili, která zdrobnělá podoba – Petrukas či Petriukas – je lepší, a zajímali se o původ místních názvů (např.: Balsupiai, Skardupiai, Balsė, Pabradė). Posluchače zajímaly pravopisné otázky: psaní místních názvů (např.: Biliakiemis, Nevėžis), zapisování hlásky j v mezinárodních slovech (např.: paviljonas, milijonas, legionas); ptali se, zda by nebylo vhodné upustit od nosových písmen. BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 Rasuolė Vladarskienė. Kazys Ulvydas – kalbos kultūros puoselėtojas | 8 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.16 Zajímali se o správné užívání pádů a předložek, např.: stal se učitelem, nebo učitel; ptám se jí, nebo jeho; dýchat nosem, nebo nosem. Po přečtení rukopisů rozhlasových pořadů začíná být zřejmé také zdůvodnění jazykových doporučení K. Ulvydase. Jazykovědec obvykle poměrně podrobně vysvětloval probíraný jazykový jev a opíral se o podobné analogické příklady; pokud se to hodilo, uváděl i příklady z jiných jazyků. Při navrhování oprav nabízel více než jeden správný ekvivalent. Například zbytečnou výpůjčku biškį (biški), nepotřebnou v litevštině, navrhoval nahradit celou řadou krásných litevských slov: truputis, trupulėlis, truputytis, trupuč(i)ukas, mažumėlė, kruopelė, kruopelytė, kruopeliūtė (1963 04 17). K. Ulvydas často uznával souběžné podoby, např.: įsirpti a išsirpti, genitivní koncovky množného čísla ašų a ašių. Podle něj nebylo možné určit, která podoba má být považována za normu, protože šlo o neustálený „přechodový“ jev; obě podoby by proto měly být tolerovány (1963 04 17). O lexikálních dubletách však říkal, že jazyk nemá rád naprosté synonymní souběžnosti, protože působí určité potíže; zvláště je třeba snažit se zbavovat souběžných termínů označujících různé vědecké pojmy. Jazykovědec nejen sám podrobně zkoumal správnost jazykového vyjadřování, ale také povzbuzoval posluchače, aby se o jazykové otázky zajímali sami a pokoušeli se je řešit ve slovnících či jiných publikacích: „Když vyvstanou otázky ohledně významu některého mezinárodního slova, je bezpodmínečně nutné vzít do ruky slovník cizích slov.“ (1963 12 06). Někdy pouze uváděl knihy a jejich kapitoly, v nichž si bylo možné o příslušných otázkách přečíst více. Nesouhlasil se zbytečnými opravami, protože se domníval, že jazyk je třeba opravovat či měnit pouze tam, kde je to skutečně namístě; nepodložené opravy čtenáře jen matou a snižují autoritu jazykových korektorů. Proto v nejednom pořadu trpělivě a věcně vysvětloval posluchačům jejich BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 Rasuolė Vladarskienė. Kazys Ulvydas – kalbos kultūros puoselėtojas | 9 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.16 neopodstatněné návrhy na opravy. Například na základě kritéria stálosti normy tvrdil, že „kdybychom běžná, všeobecně vžitá vyjádření skambinti (paskambinti) telefonu nahradili slovem telefonuoti, jazyku bychom tím nijak neprospěli, pouze bychom rozkolísali již vžitou a všeobecně rozšířenou normu“ (1978 04 15). Vyzýval posluchače, aby podle svých možností přispěli ke shromažďování slovní zásoby mateřského jazyka Lietuvių kalbos žodynui – označoval to za vlasteneckou povinnost: „Kdyby si společnost uvědomila význam shromažďování slovního pokladu pro národní kulturu a význam tohoto shromážděného pokladu pro budoucí generace, mohla by v krátké době vykonat skutečný čin v dějinách litevské kultury – mohla by každoročně zachránit před zánikem a zapomněním tisíce nejkrásnějších slov a rčení“ (1978 09 09). Stojí za zmínku také to, že jazykovědec chápal jazykovou kulturu nejen jako správné, ale i kultivované a zdvořilé vyjadřování, a proto posluchače učil, že „[V] písemném i ústním projevu není třeba šetřit prostředky zdvořilosti a jisté míry jemnosti, protože zlepšují vztahy mezi lidmi. V litevštině není nadbytek formulí zdvořilosti a jemnosti, proto se někdy nebraňme tomu, poučit se z jiných jazyků, například z polštiny, ruštiny, angličtiny a zvláště francouzštiny“ (1978 06 24). Při zběžném prohlédnutí množství rukopisů rozhlasových jazykových pořadů Kazysa Ulvyda, které připravoval před několika desetiletími, je patrné, že čtenáře zajímaly a pochybnosti v nich vyvolávaly podobné otázky, o nichž se aktivně diskutuje i dnes (pravopis, přízvuk, psaní cizích vlastních jmen apod.). Jazykovědcovy odpovědi na kladené otázky umožňují utvořit si jasnější představu o jeho poctivé a odpovědné práci na kodifikaci jazyka a o kritériích, jimiž se řídil při vydávání doporučení. Nejvýrazněji se projevuje umírněnost a opatrnost oprav: „Chceme-li, aby opravy byly přesvědčivější a přinášely užitek, je třeba opravovat velmi opatrně a pouze to, co je skutečně chybné a vyžaduje opravu“ (Větší opatrnost při opravách jazyka. Kalba Vilnius, 1977, 21). Opravy se opíraly o zvláštnosti jazykového systému, BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 Rasuolė Vladarskienė. Kazys Ulvydas – kalbos kultūros puoselėtojas | 10 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.16 analogické případy a někdy byly podpořeny i příklady z jiných jazyků. V rozhlasových pořadech se nejen opravovaly jazykové chyby a nedostatky, ale hovořilo se také o rozmanitosti výrazových prostředků jazyka, vysvětlovaly se nejen významy slov, ale i jejich původ; posluchači byli povzbuzováni, aby se o jazyk sami aktivně zajímali (hledali odpovědi v jazykových publikacích) a shromažďovali slova Lietuvių kalbos žodynui. Tak se rozvíjela láska a úcta k litevštině. Pranas Kniūkšta velmi přesně zhodnotil zásluhy K. Ulvyda o kodifikaci jazyka. Napsal, že akademikovy „předkládané myšlenky a závěry tvoří ucelený systém, který lze nazvat Ulvydovou školou. Jejími nejdůležitějšími rysy jsou: opírání se o jazyková fakta, lingvisticky podložené teoretické principy, široká a přesvědčivá argumentace, respektování potřeb společnosti a umírněnost, rozšiřování možností a výrazových prostředků spisovného jazyka“ (Kalbos kultūra, 68. sešit, 1995). Směr kodifikace jazyka, který stanovil Kazys Ulvydas, nachází odezvu i v činnosti dnešních badatelů a jazykových redaktorů. Obdrženo 2020 12 02 RASUOLĖ VLADARSKIENĖ Litevský jazykový institut Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius [email protected] BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204