Regional Studies for the Education of the Future Teachers: The Potential of Southern Kurzeme

LIENE MARKUS-NARVILA Ústav lotyšského jazyka Lotyšské univerzity IEVA OZOLA Liepājská univerzita REGIONÁLNÍ STUDIA VE VZDĚLÁVÁNÍ BUDOUCÍCH UČITELŮ: POTENCIÁL JIŽNÍHO KURZEME1 KLÍČOVÁ SLOVA: lingvistika, regionalistika, dialektologie, nářečí, vzdělávání učitelů. ANOTACE Článek pojednává o potenciálu výzkumu regionalistiky ve vzdělávání budoucích učitelů a nabízí také konkrétní doporučení pro využití tohoto výzkumu při diverzifikaci obsahu kombinovaných předmětů v kompetenčně orientovaném vzdělávání, jehož zavádění v lotyšském vzdělávacím systému již začalo. Cílem článku je na základě lingvistického výzkumu Jižního Kurzemě předložit doporučení pro tvůrčí využití výsledků tohoto výzkumu ve vzdělávání budoucích učitelů při rozvíjení jejich průřezových dovedností. Úkoly článku: 1) zhodnotit dosavadní výzkum jazyka Jižního Kurzemě a jeho potenciál ve vzdělávání budoucích učitelů humanitních oborů; 2) na konkrétních příkladech ukázat potenciál výzkumu regionalistiky při diverzifikaci obsahu kombinovaných předmětů v novém modelu výuky. Úvod popisuje aktuálnost tématu článku, jeho cíl, výzkumné metody a úkoly. První část „Výzkum jazyka Jižního Kurzemě ve vzdělávání budoucích učitelů humanitních oborů“ přináší vhled do regionalistického výzkumu na Liepājské univerzitě a popisuje, jak podněcovat zájem budoucích učitelů o regionalistický výzkum. Druhá část článku „Potenciál výzkumu regionalistiky při tvorbě obsahu kombinovaných předmětů“ nabízí konkrétní doporučení, jak výzkum regionalistiky začlenit do obsahu kombinovaných předmětů. Závěr uvádí hlavní zjištění a doporučení. ABSTRAKT Článek se zabývá potenciálem regionálních studií ve vzdělávání budoucích učitelů a zároveň nabízí konkrétní doporučení, jak regionální studia využít k diverzifikaci 1Článek vznikl v rámci projektu Státního výzkumného programu „Lotyšský jazyk“ (č. VPP-IZM-2018/2-0002). BENDRINĒ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 LIENE MARKUS-NARVILA, IEVA OZOLA. Reģionālistikas pētījumi topošo skolotāju izglītībai: Dienvidkurzemes potenciāls | 2 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.10 obsahu integrovaných předmětů v kompetenčně orientovaném vzdělávání, jehož zavádění v lotyšském vzdělávacím systému již začalo. Cílem článku je na základě zhodnocení dosavadních výzkumů jazyka jižního Kurzeme formulovat doporučení pro začlenění výsledků těchto výzkumů do vzdělávání žáků a budoucích učitelů prostřednictvím rozvoje jejich průřezových dovedností. Úkoly článku: 1) posoudit dosavadní potenciál výzkumů jižního Kurzeme ve vzdělávání budoucích učitelů humanitních oborů; 2) na konkrétních příkladech určit potenciál regionálních studií při diverzifikaci obsahu integrovaných předmětů v novém modelu výuky. Úvod popisuje aktuálnost, cíl, výzkumné metody a úkoly článku. První část článku „Výzkumy jazyka jižního Kurzeme ve vzdělávání budoucích učitelů humanitních oborů“ přináší vhled do regionálních studií na Liepājské univerzitě a popisuje, jak podněcovat zájem budoucích učitelů o regionální studia. Druhá část článku „Potenciál regionálních studií při rozvíjení obsahu integrovaných předmětů“ nabízí konkrétní doporučení pro začlenění regionálních studií do obsahu integrovaných předmětů. Závěr článku uvádí hlavní závěry a doporučení. ÚVOD Aktuálnost výzkumu určují změny v lotyšském vzdělávacím systému a projekt „Kompetenční přístup ve vzdělávacím obsahu“ (PI 2019), realizovaný Státním centrem pro vzdělávací obsah. Jeho cílem je „vypracovat, ověřit a postupně zavést v Lotyšsku takový obsah všeobecného vzdělávání a přístup k výuce od předškolního věku až po střední školu, aby žáci získali znalosti, dovednosti a postoje potřebné pro život v současné době“ (viz PP 2019). Kompetenční přístup má podporovat integraci oborů a také řešení komplexních úloh přiměřených věku žáků s využitím rozmanitých zdrojů, čímž se zmírní oddělenost vyučovacích předmětů. Nový model vzdělávacího obsahu vede ke sladění programů vzdělávání učitelů, proto se od roku 2020 také na Liepājské univerzitě (dále jen LiepU) začalo ověřovat nové studijní uspořádání pro přípravu učitelů různých vyučovacích předmětů. Studium učitelství lotyšského jazyka a literatury rovněž počítá s integrací aspektů několika humanitních věd do jednoho studijního kurzu; například regionalistika (dialektologie) je zahrnuta do kurzu „Sociální a regionální aspekty lotyšského jazyka a literatury“, v němž je třeba rozvíjet výzkumné dovednosti při studiu určitého sociolektu či regiolektu, BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 LIENE MARKUS-NARVILA, IEVA OZOLA. Reģionālistikas pētījumi topošo skolotāju izglītībai: Dienvidkurzemes potenciāls | 3 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.10 poznáváním příslušnosti jazykových kolektivů místního prostředí k sociální či teritoriální skupině a vytvářením zainteresovaného postoje k různým jazykovým variantám. Aktuálnost regionálních studií v kontextu vzdělávání vyplývá také z Úmluvy UNESCO o zachování nemateriálního kulturního dědictví: nemateriálním kulturním dědictvím jsou rovněž ústní tradice a projevy, včetně jazyka jako nositele nemateriálního kulturního dědictví (Konv.NKMS 2003; NKML 2016). V souladu s Úmluvou je třeba nemateriální kulturní dědictví nejen dokumentovat, zkoumat, zachovávat a chránit, ale také popularizovat a předávat dalším generacím, zejména prostřednictvím formálního a neformálního vzdělávání. Do roku 2021 byla ze zeměpisného regionu Dienvidkurzeme do Seznamu hodnot lotyšského nemateriálního kulturního dědictví zařazena pouze tradiční kulturní oblast Rucava, která zastupuje několik oblastí, včetně jazyka jako nositele nemateriálního kulturního dědictví (RTK 2018). Otázky regionální identity dostaly aktuální rozměr také v souvislosti s lotyšskou administrativně-územní reformou (zákon o správních územích a obydlených místech vstoupil v platnost 23. června 2020), která v procesu vytváření větších, ekonomicky silnějších krajů a určování jejich hranic vyvolala diskuse také o zachování identity obyvatel kulturně-historických oblastí. Lotyšský prezident Egils Levits zároveň navrhl vypracovat „Zákon o historických zemích Lotyšů“ a zdůraznil: „Každá historická země Lotyšů má své jedinečné a odlišné rysy lotyšství, tradice, jazykové variety i svébytné kulturně-historické prostředí. Rozmanitost rysů lotyšství, dvě tradice lotyšského spisovného jazyka, kulturně-historické prostředí historických zemí Lotyšů a kulturní oblasti udržované místními komunitami, které přispívají k jejich udržitelnosti, představují společné bohatství lotyšského národa, které je třeba podporovat a rozvíjet na státní úrovni“ (Levits 2020a). Cíl článku. Na základě lingvistického výzkumu Dienvidkurzeme podat doporučení pro kreativní využití výsledků těchto výzkumů ve vzdělávání budoucích učitelů a rozvíjet přitom jejich průřezové dovednosti. Pro srovnání jsou využity výsledky výzkumu „MundART WERTvoll. Lebendige Dialekte an Bayerischen Schulen“ (2019) provedeného v Německu (Bavorsku) [MundART WERTvoll. Živé dialekty na bavorských školách], který shrnuje teoretická východiska a zároveň rozpracovává a přizpůsobuje metodiku kreativního využití nářečních materiálů ve školách, včetně městských škol, například ve vzdělávacích programech jako „Nářeční slovní zásoba“, „Divadlo“, „Literatura a tvůrčí psaní“, „Geografie dialektů“ (Dialektgeographie), „Tvůrčí design“ (Kreatives Gestalten), „Hudba“, „Kuchařské umění“ (viz MundART WERTvoll 2019). BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 LIENE MARKUS-NARVILA, IEVA OZOLA. Reģionālistikas pētījumi topošo skolotāju izglītībai: Dienvidkurzemes potenciāls | 4 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.10 Úkoly článku: 1. Zhodnotit potenciál dosavadních výzkumů jazyka Dienvidkurzeme ve vzdělávání budoucích učitelů humanitních oborů; 2. Na jednotlivých příkladech ukázat potenciál regionálních studií při zpestřování obsahu kombinovaných vyučovacích předmětů v novém modelu výuky. Článek využívá nářeční materiály z Dienvidkurzeme z druhé poloviny 20. století a počátku 21. století: 1) Přepsaná část materiálů z výprav Institutu humanitních věd v Kurzeme při LiepU do Dienvidkurzeme, do Rucavy a Sventāje (2004–2005), Rucavy (2006–2007), Nīcy (2008–2009, 2011), Virgy a Bunky (2012), Bārty (2013–2014) a kraje Priekule (2018) (kartotéka nářečních slov, rukopisy textů), jakož i texty nářečí Dienvidkurzeme publikované v knihách „Mana novada valoda: Lejaskurzeme“ (2004), „Rucavā, tur Paurupē… Etnogrāfija, folklora, valoda“ (2007, 2. vyd. 2008), „No Sventājas līdz Ancei: Latviešu izloksnes Rietumkurzemes piekrastē 20. gs. beigās / 21. gs. sākumā“ (2008); 2) Kartotéka nářečních slov Ústavu lotyšského jazyka Lotyšské univerzity (dále jen LU LaVI), která zahrnuje všechna nářečí Dienvidkurzeme (více než 510000 položek); 3) Výzkum „Avoti vēl neizsīkst: Latviešu valodas dialekti 21. gadsimtā“ (2016), publikovaný v rámci projektu LU LaVI „Lotyšské jazykové dialekty v 21. století: sociolingvistický aspekt“, jehož součástí je přibližně 70 stran textů z Bārty a Rucavy. Informátoři z druhé poloviny 20. století a počátku 21. století odpovídají znakům informátora tradiční dialektologie pouze částečně. Již není možné, aby i informátor ze starší generace patřil pouze k jedné farnosti (nářečí): rodina rodičů se přestěhovala nebo byla přesídlena (zvláště se na tom podílel konec druhé světové války v Kurzeme, stejně jako kolektivizace a přechod od osamocených usedlostí do středu vesnice); informátor získal vzdělání na městské střední či vysoké škole, pracoval ve městě apod. Při sběru materiálu se využívaly především sociolingvistické metody: dotazníkové šetření a rozhovor. Během výprav Institutu humanitních věd v Kurzeme v 21. století byli v každé farnosti (nářeční oblasti) dotazováni také kulturní a pedagogičtí pracovníci, místní badatelé a vedoucí i členové folklorních a etnografických souborů. Metody výzkumu: 1) Analýza dokumentů v kontextu regionálních studií. Aby bylo možné zjistit rozdělení vyučovacích předmětů do vzdělávacích oblastí, které bylo vytvořeno v projektu „Skola 2030“, a také zásady týkající se podstaty kompetenčního přístupu a mezipředmětových vazeb, byla provedena analýza učebních osnov, metodických pokynů a materiálů zveřejněných na webových stránkách projektu. Aby bylo možné zjistit regionálně-studijního BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 LIENE MARKUS-NARVILA, IEVA OZOLA. Reģionālistikas pētījumi topošō skolotāju izglītībai: Dienvidkurzemes potenciāls | 5 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.10 aspektu v nové podobě vzdělávání budoucích učitelů, byly analyzovány materiály profesního bakalářského studijního programu „Učitel“ v rámci projektu ESF LiepU č. 8.2.1.0/18/I/002 „Snížení fragmentace studijních programů na LiepU“. Byly identifikovány tematické skupiny obsahu, v nichž lze při zpestřování obsahu kombinovaných vyučovacích předmětů využít materiály regionálních studií; 2) Kvalitativní analýza nářečního materiálu. Po identifikaci tematických skupin vzdělávacího obsahu (např. oděvy, jídla, práce a nástroje, názvy rostlin a živočichů) byly z kolekcí jazykových materiálů z Jižního Kurzeme (viz popis zdrojů jazykového materiálu) vybrány lexikální položky těchto skupin a ukázky nářečních textů. 1. VÝZKUM JAZYKA JIŽNÍHO KURZEME VE VZDĚLÁVÁNÍ BUDOUCÍCH UČITELŮ HUMANITNÍCH OBORŮ Valsts pētījumu programmas „Latviešu valoda” (2018–2021) apakšprojektā „Reģionālistika” turpināta Dienvidkurzemes izlokšņu izpēte, kas LiepU sadarbībā ar LU Latviešu valodas institūtu (turpmāk – LU LaVI) norit jau 20 gadu. Tas nebūtu iespējams bez pētnieku (Brigita Bušmane, Benita Laumane, Liene Markus-Narvila, Ieva Ozola u. c.) sadarbības ar studentiem, skolotājiem, bibliotekāriem, Dienvidkurzemes novadpētniekiem un citiem pētniecībā ieinteresētiem entuziastiem. Piem., Baltijas jūras piekrastes izlokšņu tekstu krājumā „No Sventājas līdz Ancei: Latviešu izloksnes Rietumkurzemes piekrastē 20. gs. Beigās / 21. gs. sākumā” (NSLA 2008) publicēto izlokšņu tekstu vākšanā un atšifrēšanā piedalījušies 26 Liepājas studenti. Šādu pētījumu dalībniekiem tas bieži ir personiski nozīmīgs darbs, jo saistās ar dzimtās vietas izloksni kā paša pētījuma dalībnieka lokālās identitātes iezīmi. Blakus zinātniskam devumam šādi pētījumi stiprina katra pētījuma dalībnieka identitāti un pašvērtējumu. Studenti gūst apliecinājumu, ka arī paši ir unikālu zināšanu avots, un tas dod papildu motivāciju studijām. Studenti si nejprve musí osvojit základní znalosti a porozumění regionálnímu členění lotyšského jazyka a najít odpovědi na základní otázky: „Co je dialekt, co je nářečí, proč vznikly, zda stále existují apod.“ Je tedy třeba objasnit základní pojmy. K těmto odpovědím pomohou nejen akademické studie lotyšské dialektologie, např. „Lotyšská BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 LIENE MARKUS-NARVILA, IEVA OZOLA. Reģionālistikas pētījumi topošo skolotāju izglītībai: Dienvidkurzemes potenciāls | 6 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.10 dialektoloģija” (1964), „Darbi latviešu dialektoloģijā” (2005), bet arī elektroniskie mācību izdevumi, piem., Latviešu valodas aģentūras izdevumi „Latviešu valodas rokasgrāmata” (VRGr), kurā ir dialektoloģijai veltīta daļa, „E-pupa” – elektroniskā latviešu valodas vārdnīca (sk. E-pupa) u. c. Šo resursu radīšanā piedalījušies nozares pētnieki un docētāji, resursi paredzēti galvenokārt skolēniem un citiem interesentiem, bet raksta autoru akadēmiskā darba pieredze liecina, ka tie noteikti izmantojami topošo skolotāju studijās: lai noskaidrotu un nostiprinātu pamatjēdzienus, pārbaudītu kompetenci, veicot testus un uzdevumus. Materiály shromážděné během expedic jsou základem popisů nářečí, skupin nářečí a dialektů, které se zaměřují na hlavní lexikální, fonetické, morfologické a dosud méně často také syntaktické zvláštnosti. Studenti při práci v terénním výzkumu po boku zkušených badatelů získávají dovednosti vedení rozhovorů, dotazníkového šetření a dalších metod sběru jazykového materiálu. Bohužel nový studijní program pro učitele lotyšského jazyka a literatury nevyhrazuje čas (kredity) na praktikum z dialektologie; také v kurzu „Sociální a regionální aspekty lotyšského jazyka a literatury“ bude kvůli nedostatku času obtížné zařadit úkoly spojené s praktickým terénním výzkumem. V příbuzném studijním kurzu „Lotyšský folklor“ je mezi praktickými úkoly zahrnut pouze drobný sběr folklorního materiálu. Proto je při hodnocení obsahu nově vytvořených studijních kurzů a rovnováhy mezi teorií a praxí v nich třeba diskutovat o zvýšení podílu forem studia založených na praxi. Jak ukazuje mapa LVDAf III (viz obr. 1), pokrytí publikovanými popisy nářečí a rozsáhlejšími výzkumy je v Lotyšsku stále nerovnoměrné, což se může stát podnětem pro budoucí učitele jak k vlastní práci během studia, tak k motivování žáků v jejich dalších letech práce. Dobré pokrytí Jižního Kurzeme na této mapě je také výsledkem výzkumu LiepU a zapojení studentů; i zde se však nacházejí málo prozkoumaná nářečí. Například o nářečí obce Dunika na litevském pohraničí neexistuje ani popis, ani rozsáhlejší publikovaný či nepublikovaný výzkum. V 21. století roste využívání sociolingvistických metod a postupů. Dialektologové z LU LaVI například uskutečnili projekt „Dialekty lotyšského jazyka v 21. století: sociolingvistický aspekt“ (2013–2016), který je první rozsáhlejší sociolingvisticky zaměřenou studií životaschopnosti dialektů v Lotyšsku (viz Stafecka, Markus-Narvila 2016). Tato studie předpokládala pouze případovou studii – byl vytvořen výběr nářečí, v němž Jižní Kurzeme zastupovala dvě nářečí, Bārta a Rucava. Byly získány nejen ukázky řeči různých generací, ale bylo také zjištěno, jaký mají obyvatelé vztah k rodnému nářečí jako znaku vlastní identity; zkoumáno bylo užívání nářečí v různých komunikačních situacích BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 LIENE MARKUS-NARVILA, IEVA OZOLA. Reģionālistikas pētījumi topošo skolotāju izglītībai: Dienvidkurzemes potenciāls | 7 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.10 …situacích, vztah životaschopnosti nářečí s centry hospodářského a kulturního života – školou, kulturními institucemi a kostelem. Protože v Lotyšsku dosud nebyl téměř vůbec zkoumán jazyk komunikace různých generací na území tradičních nářečí, byly v projektu zaznamenány a objasněny rozdíly v řeči různých generací. Byla zmapována dynamika nářečí a zjišťovalo se, které charakteristické nářeční rysy se zachovaly v řeči všech generací a do jaké míry mluvčí znají slova zaznamenaná v těchto nářečích v polovině 20. století – v době průzkumu lotyšských jazykových dialektů (ukázky dotazníků viz Stafecka, Markus-Narvila 2016: 501–510). V Litvě takový sociolingvistický výzkum zahrnující všechna nářeční místa (projekt „Šiuolaikiniai geolingvistikos tyrimai Lietuvoje: punktų tinklo optimizacija ir interaktyvioji tarminės informacijos sklaida“ (2010–2013)) uskutečnil Ústav litevského jazyka: byla zjištěna silná, slabá i již zaniklá nářeční místa a vznikající regiolekty a regionální standardy (Mikulėnienė, Meiliūnaitė 2014). OBR. 1. Mapa publikovaných popisů nářečí a rozsáhlejších výzkumů (LVDAf 2013: III mapa, 198). Dialektologie (geolingvistika) 21. století je ještě mnohostrannější, a proto by zavádění nových metod do lotyšské dialektologie umožnilo zpestřit poznávání a výzkum dialektů ve studijních programech jak studentům, kteří některým nářečím umějí mluvit, tak těm, jejichž rodinné vazby na tradiční nářečí již nejsou živé. Jednou z takových metod je percepční dialektologie (v geolingvistice litevského jazyka se používá již v 21. století, viz např. Aliūkaitė 2020; BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 LIENE MARKUS-NARVILA, IEVA OZOLA. Reģionālistikas pētījumi topošo skolotāju izglītībai: Dienvidkurzemes potenciāls | 8 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.10 Brazaitienė 2020). Šī metode paredz dažādu paaudžu valodas paradumu, valodu uztveres, runātāju lingvistiskās attieksmes, izlokšņu subjektīvā vērtējuma noskaidrošanu. Latviešu reģionālistikā ieskatu šai metodoloģijā un lauka pētījuma rezultātos, skaidrojot folkl ingvistikas (folk linguistics) būtību un pētījumu virzienus, sniedz, piem., Sanita Lazdiņa (Martena) rakstā „A kuo tu vari izskaidruot volūdu? Folkl ingvistika jeb nevalodnieku devums valodniecībā (Baltinavas lauka pētījuma piemērs)” (Lazdiņa 2014). Dienvidkurzemē šādi pētījumi pagaidām veikti epizodiski un tikai izlases veidā – daļēji iekļaujoties LU LaVI projektā „Latviešu valodas dialekti 21. gadsimtā: sociolingvistisks aspekts” veiktajās aptaujās. Roste podíl budoucích učitelů lotyšského jazyka a literatury, kteří mají k tradičním nářečím (regionálním varietám lotyšského jazyka) jen minimální nebo žádný vztah. Lze očekávat, že v důsledku urbanizace se podíl takových studentů zvýší i v Lotyšsku, včetně Kurzeme. Na jedné straně proto roste potřeba rozmanitých nářečních materiálů a výzkumů: nejen tradičních vědeckých článků, monografií, nářečních slovníků a dialektologických atlasů, ale také zvukových záznamů nářečí, videozáznamů a obrázků, které ilustrují skutečnosti venkovského života, přírody apod. neznámé studentům 21. století. Stále aktuálnější je utvářet u budoucích učitelů porozumění venkovskému prostředí zobrazovanému v klasické lotyšské literatuře a místním výrazům, které se k jeho pojmenování používají: vyučující literárních předmětů se bez výzkumu regionalistiky neobejdou. Místní výrazy se objevují také v současných lotyšských literárních textech, např. v románu Valdise Rūmniekse a Andrejse Migly „Kuršu vikings“ (Rūmnieks, Migla 1998) není v Jūrpilsi (dnešní Grobiņa) napodobován jazyk, kterým se mluvilo v 9. století, prostředí západní Kurzeme však pomáhá vytvářet rozmanité užívání kurzemských výrazů (jejich význam je třeba pro porozumění textu znát), např. klanga „vlna“, denķts „silný, zavalitý“ aj. Slovní zásobu jižního Kurzeme lze poznávat četbou poezie Nory Kalny a Olafa Gūtmanise nebo kulturněhistorického románu Jēkabse Janševskise „Dzimtene“, v němž se užívají charakteristická lexikální nářeční slova z jižního Kurzeme, jako antiķi „obočí“, āzenis „jihozápadní vítr“, gandrs „čáp“, gotena „jalovice, mladá kráva“, neķielis „člověk špatné povahy“, skutuls „miska“, tīre „kaše bez přísad“ aj. (podrobněji viz např. Bušmane 2004: 73–75; Petre 2018). V rámci projektu zaměřeného na životaschopnost dialektů, který se uskutečňuje na školách v německém Bavorsku, jsou žáci vedeni k tradičním tvůrčím činnostem, například k nastudování divadelního představení v dialektu, i k tvorbě „poetry slamu“, improvizaci, rozvíjení tvůrčího psaní v dialektu a tvorbě videoklipů (MundART WERtVoll 2019: 9). Žádný z těchto úkolů není možný, pokud se žáci předtím neseznámili s nářeční slovní zásobou, výslovností a zvláštnostmi tvorby textů. BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 LIENE MARKUS-NARVILA, IEVA OZOLA. Reģionālistikas pētījumi topošo skolotāju izglītībai: Dienvidkurzemes potenciāls | 9 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.10 K objasnění významů místních výrazů používají budoucí učitelé i žáci různé slovníky. Počítají s tím také elektronické vzdělávací zdroje, například „Příručka lotyšského jazyka“, jejíž kapitola „Dialektologie“ v úkolu 5 zaměřeném na poznávání nářeční slovní zásoby již odkazuje na elektronický slovník lotyšského jazyka tezaurs.lv (viz obr. 2). Protože úkol obsahuje místní výrazy označující jídla specifická pro jednotlivé regiony Lotyšska, která žáci a studenti obvykle nejedli, nelze jej splnit bez použití nabízeného slovníku. OBR. 2. Úkol 5 v kapitole „Dialektologie“ v „Příručce lotyšského jazyka“, zaměřený na poznávání nářeční slovní zásoby (VRGr). Výzkum nářečí jižního Kurzeme zjistil, že v obcích, kde působí etnografické soubory, folklorní a tradiční skupiny i dětské folklorní skupiny, se pro vystoupení nebo pobavení turistů vytvářejí texty (performance), v nichž jsou záměrně nahromaděny takové nářeční prvky (rozdíly ve výslovnosti, slova, slovní tvary), které už v každodenní řeči není slyšet, nebo jsou slyšet jen sporadicky. BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 LIENE MARKUS-NARVILA, IEVA OZOLA. Reģionālistikas pētījumi topošo skolotāju izglītībai: Dienvidkurzemes potenciāls | 10 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.10 od mluvčích starší generace. Takové texty pro účast žáků v různých řečnických soutěžích vytvářejí také učitelé, proto je důležité, aby učitel dobře znal nářeční rysy a vnímal tento jazyk jako celek, uměl jej žákům vysvětlit a vyhýbal se přitom přehánění. Například učitelka v důchodu z Rucavy Dzintra Skrube vypráví: „Měla jsem také folklorní skupinku Ķuocītis. Děti, školní děti. Všechny programy, které jsme připravovali, jsem se vždy snažila doplnit tak, aby v nich byla řeč Rucavy, jazyk Rucavy“ (Stafecka, Markus-Narvila 2016: 197). 2. POTENCIÁL REGIONÁLNÍCH STUDIÍ PŘI TVORBĚ OBSAHU KOMBINOVANÝCH VYUČOVACÍCH PŘEDMĚTŮ Regionální studie mají význam nejen v humanitní oblasti, proto je lze do studijního procesu budoucích učitelů začleňovat rozmanitěji. Při tvorbě nového učiva je důležité učení do hloubky: „Rozvoj kompetencí souvisí s učením do hloubky – procesem, během něhož žák rozvíjí schopnost zobecňovat a přenášet nové znalosti a dovednosti do neznámých situací (včetně situací z reálného života), přičemž se ve výuce klade důraz na procesy, jimiž získáváme znalosti (jak víme?), nikoli pouze na osvojení určitého objemu učiva (co víme?)“ (MI 2019). Nový model výuky předpokládá, že „vedle jednoduchých úkolů budou žáci plnit i úkoly komplexní a při jejich řešení si osvojí učivo nejen v rámci jedné vzdělávací oblasti, ale také v rámci několika vyučovacích předmětů či vzdělávacích oblastí“ (MS 2019). K tomu jsou užitečné regionální studie, které vytvářejí vazbu mezi osobní zkušeností žáka a různými vyučovacími předměty. Shromážděné názvy reálií a popisy samotných reálií umožňují názorněji vysvětlovat historické události a jevy a charakterizovat způsob života dané doby. Názvy zanikajících či již zaniklých reálií souvisejí se socioekonomickými změnami: skupiny ohrožených nářečních výrazů, jejichž zánik způsobily změny v hospodářské činnosti, zahrnují slovní zásobu chovu hospodářských zvířat, zemědělství a rybolovu, např. lexém brāģis ‚stříška posouvaná nahoru a dolů mezi čtyřmi sloupy, která chrání kupku sena před vlhkostí‘ (viz obr. 3), krāģis ‚kupka sena‘ (Apv., materiály LiepU); kūģis ‚násada kosy (materiály LaVI)‘, ķestes ‚dřevěné tyče na nošení sena‘, spaile ‚hůl‘ již nejsou součástí aktivní slovní zásoby, protože způsob sklizně sena, s nímž souvisejí, částečně zanikl (viz také Bušmane, Markus-Narvila 2016: 102). Nářeční záznamy často poskytují doplňující popis některé reálie; například údaje z kartotéky nářečních výrazů LVI obsahují BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 LIENE MARKUS-NARVILA, IEVA OZOLA. Reģionālistikas pētījumi topošo skolotāju izglītībai: Dienvidkurzemes potenciāls | 11 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.10 nejen lingvistické informace, ale také obrázek zachycující poměrně přesný vzhled předmětu a popis jeho fungování. OBR. 3. brāģis ‚stříška posouvaná nahoru a dolů mezi 4 sloupy, která chrání kupku sena před vlhkostí‘ (materiály LU LaVI). Některé z těchto lexémů zná a uchovává si v pasivní slovní zásobě nejen nejstarší, ale také střední generace, pokud se těchto prací sami účastnili v dětství nebo v mládí. Například informátoři z Rucavy a Grobiņi narození v 60. až 80. letech 20. století stále dokážou při odpovědi na otázku Jak se dříve sbíralo seno, pamatujete si? uvést nejcharakterističtější lexémy tohoto způsobu hospodaření. V Rucavě: gurkste – to je ten materiál na svazování, tedy trochu se vezme z toho samého [..], [z] obilných stébel a tím se to sváže..; tehdy ještě otec sekal kosou. a pak už kūģis [byl]. a čím se to nosilo – takovými ķestes? [..] ķestes – dvě smrkové tyče, říká se jim ķestem; ale kūģis je ta malá, ta kupka, ne zārds. zārds je [to], kam se seno skládá; Grobiņa: dříve stěny krꜵguos jako, teď jsou vidět jen role. Ty bys ještě krāgi uměl naložit? krāgi ještě bych mohl navršit – měl jsi začít od těch rohů; vzpomínáš, jak jsme s Uldim kdysi lezli krāģt po louce, děda ještě nadával, že všechno pošlapeme. Učitelům společenských a občanských věd (společenských věd, dějepisu) mohou reálie a jejich názvy, stejně jako místní názvy, pomoci poutavěji vysvětlit migrační trasy obyvatel nebo etnickou rozmanitost obyvatel regionu. Význam porozumění kontaktům mezi jazyky a národy zdůraznil v důvodové zprávě k návrhu zákona „Zákon o historických zemích Lotyšska“ také Egils Levits, když uvedl, že „historické země Lotyšska jsou výsledkem dlouhotrvajících a složitých etnokulturních procesů BENDRINĖ KALBA 94 (2021)http://journals.lki.lt/bendrinekalbaISSN 2351-7204 LIENE MARKUS-NARVILA, IEVA OZOLA. Reģionālistikas pētījumi topošo skolotāju izglītībai: Dienvidkurzemes potenciāls | 12 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.10 útvary, které se neustále vyvíjejí. „Lotyšská historická země je část území Lotyšska, jejíž původní obyvatelstvo se utvářelo z potomků etnické jednotky, kterou lze vymezit v období raného feudalismu, a časem se rozšířilo o obyvatele z jiných krajů a příslušníky jiných etnik“ (Levits 2020b). Zájem o původ slov užívaných v každodenním životě vede k rozhovoru o tom, proč se slova přejímala i v minulosti, příslušníci kterých etnik se kde usazovali a proč k tomu docházelo; prohlubuje se tak porozumění historii vlastního bydliště. Například stopy kuronského etnika lze nalézt v názvech usedlostí v Jižním Kurzeme Kurši v Bunkě, Kurša namelis v Pērkonē; svědectvím o přítomnosti Zemgalů je název staré usedlosti Zemgaļi v Dunikě, o Livoncích pak zemědělská usedlost Lībieši v Rucavě (Laumane 2004: 213–214), zatímco stopy Prusů najdeme v názvech usedlostí Prūsis v Pērkonē, Purmsātech a Virgā, Prūši v Dunikě a Gramzdě, Prūšu grava, Prūsupe v Gaviezē a Prūsene jako název louky v Embūtē aj. (Laumane 2017: 112). Také učitelé zeměpisu potřebují rozumět místním názvům, jejich sběru a původu. Zájem o místní názvy v 21. století podpořil Ústav lotyšského jazyka, který v roce 2017 zahájil akci Vietvārdu talka (VvTalka 2017). Sanda Rapa, vedoucí výzkumná pracovnice LU LaVI, konstatuje, že dnes „tradice expedic za sběrem místních názvů téměř vymizela a chybějí nové údaje – zejména o drobných místních názvech, které nejsou zaznamenány na mapách, a o jejich místních výslovnostních podobách“ (VvTalka 2017). Zatím nebyli sběratelé místních názvů aktivní ve všech regionech: nejvíce údajů pochází z okresů Alūksne, Gulbene, Jaunpils a Ogre, z Rigy a Carnikavy. Proto je třeba učitele i žáky vzdělávat a podněcovat ke sběru zeměpisných názvů svého kraje, zejména mikrotoponym, a vést je k tomu, aby o nich zpracovávali žákovské vědecké práce. To umožňuje propojit předměty lotyšský jazyk, dějepis a zeměpis. Výzkum regionální slovní zásoby lze využít také v oblasti technického vzdělávání (v designu a technologiích), aby bylo možné porovnat, jak se v průběhu času změnilo vykonávání různých každodenních prací (pracovní nástroje, pracovní postupy). Například vedle různých moderních elektrických šlehacích a míchacích přístrojů se v Kurzeme stále používá mietur(i)s ‚nástroj na míchání a šlehání vyrobený ze smrkové špičky‘ (LiepU mat.): žáci mohou komentovat, zda takový předmět viděli doma u sebe nebo u prarodičů, vysvětlit, jak se používá, a možná si ho dokonce sami vyrobit. Protože se mieturis často vyráběl ze špičky vánočního stromku, nabízí se také příležitost diskutovat o aktuálních otázkách ekologického životního stylu a udržitelného využívání zdrojů. Při diskusi o dnešní kultuře společných pracovních brigád lze porovnat, jaké nástroje se dříve používaly při práci na venkově, a také jak si tehdy lidé s sebou nosili nápoj nebo jídlo. Například, BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 LIENE MARKUS-NARVILA, IEVA OZOLA. Reģionālistikas pētījumi topošo skolotāju izglītībai: Dienvidkurzemes potenciāls | 13 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.10 na senoseč do luk v Jižním Kurzeme se s sebou nosila duidubenis ‚dřevěná nádoba na přenášení kyselé kaše na louku‘ (LaVI mat.). Lze zjistit, proč má nádoba „dva dna“ a jak velká by měla být, aby kyselé kaše stačilo pro všechny účastníky brigády, a podobně. Název tohoto etnografického reálného prvku navíc obsahuje starobylou baltskou samohlásku u (dui ‚dva‘, dubens ‚dno‘), která se zachovala v areálu kuronských nářečí; učitel, který se rozhodne tento název použít, proto musí znát nejen samotné nářeční slovo, ale i vysvětlení jeho fonetických zvláštností. Při podzimních bramborových brigádách se v Jižním Kurzeme používal ķebeklis nebo kašelis ‚motyka s hroty na vykopávání brambor‘ (LaVI mat.). Výzkum regionálního dědictví je užitečný také při rozhovorech se žáky o historii odívání, zejména o lidovém kroji daného kraje a jeho součástech. Od 90. let 20. století se v souvislosti s obnovením lotyšské nezávislosti znovu prosadila tradice výroby a nošení lidového kroje, a tak se obnovilo i užívání různých lexémů souvisejících s jednotlivými částmi kroje. Prvky etnografického oděvu i jejich názvy se opět staly součástí aktivní slovní zásoby (LiepU mat.). K seznamování s lidovým krojem lze využít různé formy práce: individuální úkoly pro žáky, setkání s mistry výroby lidových krojů ve škole, exkurze do řemeslných dílen apod. Pozornost je třeba věnovat nejen názvům jednotlivých částí oděvu, ale také zvyklostem při jeho nošení a souvisejícím etickým a estetickým představám. Například jedna vypravěčka z Bārty říká: obvykle se [pojmenování součástí lidového kroje] začíná nohama. kdysi za dávných časů se ovíjely takzvané sietavas. [..] dlouhá, dlouhá stuha, a tou se pak ovíjely nohy. [..] říkávalo se, že když si hospodář hledá ženu, přece nechce takovou, která má nožičky jako kolíčky [hubené], jak by si takovou vzal. musí být pořádné. a pak je tu to, čím se ovazují, říká se tomu prievītes. ovazují se jimi punčochy, aby nespadly. [..] potom je košile, potom lindruks, lindraks. [..] a pak je tu vesta... ale babička vždycky říkala, že to je būrste. potom [..] villāne [..] a pak mēlene. potom je tu [..] taková tkaná, lněná. říká se jí drābulis. [..] a pak je tu, to je lakac. [..] prūsene. Slova jako burste, drābulis, lindruks, mēlene, prūsene a další se tak znovu stávají součástí aktivní slovní zásoby. Obnova tradiční kuchyně jednotlivých regionů také oživuje příslušnou slovní zásobu; například v Jižním Kurzeme získává na oblibě baltais sviests ‚druh másla, při jehož výrobě se neodděluje podmáslí‘, kuģelis ‚zapečené strouhané brambory‘, rieziks, riezis ‚zapečená směs strouhaných brambor a masa‘ a další pokrmy. Evropská komise zařadila rucavské balto sviestu dne 5. září 2018 do rejstříku chráněných zeměpisných označení Evropské unie (RBsviests 2018). BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 LIENE MARKUS-NARVILA, IEVA OZOLA. Reģionālistikas pētījumi topošo skolotāju izglītībai: Dienvidkurzemes potenciāls | 14 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.10 Místní pokrmy a jejich názvy zároveň přitahují turisty; například od roku 2011 nabízejí restaurace v Liepāji pokrm Liepājas menciņi (brambory dušené v hliněném hrnci s uzenou treskou a cibulí). Při vytváření názvu tohoto pokrmu se přihlíželo ke skutečnosti, že se v Jižním Kurzeme označení ryby používá nikoli v ženském rodě (jako ve spisovném jazyce), nýbrž v mužském rodě: mencis, menciņš. Také v projektu na podporu životaschopnosti dialektu realizovaném v bavorských školách je jednou z tematických skupin gastronomie (Kulinarik): metodika aktivit počítá nejen se samotnou přípravou pokrmu a osvojováním názvů jeho přísad, ale také s předchozím poznáváním kulturněhistorického kontextu (MundART WERTvoll 2019: 93). Při kombinování přírodovědných předmětů a lotyštiny mohou nářeční materiály podnítit další poznávání. O toponymech, včetně mikrotoponym, v přímořských oblastech poskytuje mnoho informací kniha Benity Laumanes „Zeme, jūra, zvejvietas: Zvejniecības leksika Latvijas piekrastē“ (1996), která shromažďuje názvy rybářských vesnic a rybářských míst, jakož i názvy související s pobřežím, dunami, mořem, mořskými zátokami, mělčinami a mořským dnem, charakteristické pro pobřeží Baltského moře a Rižského zálivu. Při probírání klimatu a jeho změn je užitečné poznávat vedle oficiálních názvů také místní názvy, například v Jižním Kurzeme bargs „chladný“, (pērkuons) bruzd, bruzdina „(hrom) duní“, perkuonija „bouřka“ aj. Slovní zásobu této tematické skupiny mohou obohatit knihy Benity Laumanes „Smalki līja zelta lietus: Dabas parādību nosaukumi latviešu valodā“ (2005) a „Vēju un vētru grāmata“ (2015). V biologii lze poznávat nejen oficiální, ale i místní názvy rostlin a živočichů, například lexémy typické pro Jižní Kurzeme ķemeles „kmín“, spīla „rákos“, titarene „řebříček“, bimbals, bimbils „ovád“, gandrs „čáp“, naģe „žába“. Učitel by měl vědět, které místní názvy mohou být v daném kraji součástí aktivní slovní zásoby i mladé generace, a lze je tedy využívat ve výuce. Například jedna obyvatelka Rucavy vzpomíná: [..] nu runāju tā, kā runāju. un naģe, naģe, naģe. un skuoluotāja vel prasa un vel. un nav vārde, bet naģe. visu laiku naģe. tas man tā palika (Stafecka, Markus-Narvila 2016: 190). Užitečné jsou zde již publikované materiály: jak mapy lexikální části „Atlantu dialektů lotyšského jazyka“ a jejich komentáře, které se zabývají názvy hrušně, jeřábu, jalovce, řebříčku, pelyňku, tužebníku, pijavice, ještěrky, čápa, vrabce, sovy, ovce aj., tak i další výzkumy, například knihy Benity Laumanes „Zivju nosaukumi latviešu valodā“ (1973), „Jūra latviešu valodā un folklorā: etnolingvistisks aspekts“ (2013), které shromažďují a vysvětlují názvy řas, jantaru, mušlí, medúz, přímořských rostlin aj. Ve školách v Bavorsku BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 LIENE MARKUS-NARVILA, IEVA OZOLA. Reģionālistikas pētījumi topošo skolotāju izglītībai: Dienvidkurzemes potenciāls | 15 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.10 V tematické skupině „Flóra a fauna“ realizovaného projektu byly pro poznávání nářečních názvů rostlin a živočichů vytvořeny pexesové a domino hry (MundART WERTvoll 2019: 89). „Každý obyvatel historických zemí Lotyšska má právo pečovat o společnou identitu své země a její kulturněhistorické prostředí a rozvíjet je, jakož i podporovat společný zájem na jejich zachování a předávání dalším generacím“ (Levits 2020a). Úkolem učitelů je vytvářet různé cesty, které dětem a mladým lidem umožní poznat a pochopit své kořeny a utvářet si identitu. Široký soubor již zveřejněných lingvistických materiálů umožňuje prohlubovat vzdělávací obsah a podněcovat v budoucích učitelích různých předmětů i v žácích ducha objevitele a badatele. ZÁVĚRY 1. S cílem připravit učitele schopné uskutečňovat kompetenční přístup ke vzdělávacímu obsahu („Skola 2030“) začala Liepājská univerzita od roku 2020 uplatňovat nový studijní model pro přípravu učitelů různých předmětů, včetně lotyšského jazyka a literatury. V tomto procesu byl zdůrazněn potenciál metod a výsledků regionálních studií nejen při osvojování humanitních oborů, ale také dalších oblastí, například přírodních věd, technologií a sociální a občanské výchovy. 2. Aktualizovaný obsah studia učitelů humanitních oborů počítá s vytvářením a upevňováním porozumění základním pojmům a otázkám výzkumu regionálních jazyků – dialektu a nářečí, podmínkám jejich vzniku, dynamice i stálým a proměnlivým rysům. V současném obsahu studia však není dostatečný prostor pro získávání zkušeností s terénním výzkumem a expedicemi, které by upevnily znalosti získané v teoretickém studiu a rozvíjely výzkumné dovednosti. Je proto třeba sledovat a zdokonalovat obsah studia budoucích učitelů, aby se dosáhlo optimálního poměru teorie a praxe. 3. V souladu se zásadou, že vzdělávací obsah se osvojuje také v rámci více předmětů nebo vzdělávacích oblastí, roste i význam regionálních studií: mohou doplňovat obsah studia budoucích učitelů ve všech oblastech, což dosud v Lotyšsku není běžnou praxí. Příklady vypracované autory článku potvrzují, že spolupráce výzkumníků a vyučujících v oblasti regionálních studií s vyučujícími přírodních věd, technologií a sociální a občanské výchovy může prohloubit mezipředmětové vazby v rámci studia a učinit je osobnějšími. BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 LIENE MARKUS-NARVILA, IEVA OZOLA. Reģionālistikas pētījumi topošo skolotāju izglītībai: Dienvidkurzemes potenciāls | 16 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.10 PRAMENY A LITERATURA Aliūkaitė Daiva 2020: The Narrative of A Naïve Estimator or the Spread of Perceptual Dialectology in Lithuanian Dialect Research. – Lithuanian Dialectology Profiles: Problems and Findings, ed. D. Mikulėnienė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 249–266. Available at: http://lki.lt/wp-content/uploads/2021/01/KIDP6.pdf. DOI doi.org/10.35321/e-pub.8.problems-and-finding. Brazaitienė Laura 2020: Research on Perceptual Dialectology in Lithuania: Subjective Dialectal Variation of Lithuanian Language Area in Relation to Objective Variation. – Lithuanian Dialectology Profiles: Problems and Findings, ed. D. Mikulėnienė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 267–291. Available at: http://lki.lt/wp-content/uploads/2021/01/KIDP6.pdf. DOI doi.org/10.35321/e-pub.8.problems-and-finding. Bušmane Brigita 2004: Lejaskurzemes izlokšņu bagātības I. Janševska romānā Dzimtene. – Mana novada valoda: Lejaskurzeme, zin. red. B. Laumane. Liepāja, LiePA, 61–80. Bušmane Brigita, Markus-Narvila Liene 2016: Kārļa Mīlenbaha, Jāņa Endzelīna un Edītes Hauzenbergas-Šturmas „Latviešu valodas vārdnīcā” ietvertā Lejaskurzemes leksika mūsdienu kontekstā. Valsts valodas komisijas Raksti, 8. Rīga: Zinātne, 78–109. Pieejams: https://www.president.lv/storage/items/PDF/VVK%208_Latviesu%20valodas%20vardnica.pdf. E-pupa – Elektroniskā latviešu valodas vārdnīca „E-pupa”. Dostupné: http://epupa.valoda.lv. Konv.NKMS 2003: Konvencija par nemateriālā kultūras mantojuma saglabāšanu, 2003. Pieejams: https://likumi.lv/ta/lv/lv/starptautiskie-ligumi/id/1533-konvencija-par-nemateriala-kulturas-mantojuma-saglabasanu. Laumane Benita 1973: Zivju nosaukumi latviešu valodā, Rīga: Zinātne. Laumane Benita 1996: Zeme, jūra, zvejvietas: Zvejniecības leksika Latvijas piekrastē, Rīga: Zinātne. Laumane Benita 2004: Uzvārdu un vietvārdu liecības par iedzīvotājiem Lejaskurzemē. – Mana novada valoda: Lejaskurzeme, zin. red. B. Laumane. Liepāja: LiePA, 212–227. Laumane Benita 2005: Smalki līja zelta lietus: Dabās parādību nosaukumi latviešu valodā, Liepāja: LiePA. BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 LIENE MARKUS-NARVILA, IEVA OZOLA. Reģionālistikas pētījumi topošō skolotāju izglītībai: Dienvidkurzemes potenciāls | 17 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.10 Laumane Benita 2013: Jūra latviešu valodā un folklorā: etnolingvistiskais aspekts. Liepāja: LiePA. Laumane Benita 2015: Vēju un vētru grāmata: Dabas parādību nosaukumi latviešu valodā, 2. Liepāja: LiePA. Laumane Benita 2017: Bārtas mājvārdi. – Bārtas dzīpari: valoda, kultūra, tradīcijas, ļaudis, atb. red. E. Lāms, A. Helviga. Liepāja: LiepA, 101–173. LaVI mat. – Materiály dialektů jihozápadního Kurzeme z Institutu lotyšského jazyka LU. Lazdiņa Sanita 2014: A kuo tu vari izskaidruot volūdu? Folklvingvistika jeb nevalodnieku devums valodniecībā (Baltinavas lauka pētījuma piemērs). – Baltu Filoloģija 23(2), 51–74. Levits Egils 2020a: Latviešu vēsturisko zemju likums. Pieejams: https://likumi.lv/ta/id/324253-latviesu-vesturisko-zemju-likums. Levits Egils 2020b: Likumprojekta „Vēsturisko zemju likums” anotācija. Pieejams: https://www.president.lv/lv/media/4771/download. LiepU mat. – Materiály dialektů jihozápadního Kurzeme z Univerzity v Liepāje. LVDA₍f₎ 2013 – Atlas dialektů lotyšského jazyka. Fonetika, sest. A. Sarkanis. Riga: Institut lotyšského jazyka LU. MI 2019: Mācīšanās iedziļinoties. Skola 2030. Pieejams: https://www.skola2030.lv/lv/istenosana/macibu-pieeja/macisanas-iedzilinoties. Mikulėnienė Danguolė, Meiliūnaitė Violeta 2014: XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas (žemėlapiai ir jų komentarai), Vilnius: Briedis. MS 2019: Mācību saturs. Skola 2030: Pieejams: https://www.skola2030.lv/lv/macibu-saturs/macibu-satura-pilnveide/pilnveides-principi. MundART WERTvoll 2019: MundART WERTvoll. Lebendige Dialekte an Bayerischen Schulen. Handreichung, München: Bayerisches Staatsministerium für Unterricht und Kultus. Available at: https://www.bestellen.bayern.de/application/eshop_app000001?SID=734250936&ACTIONxSESSxSHOWPIC(BILDxKEY:%2705000204%27,BILDxCLASS:%27Artikel%27,BILDxTYPE:%27PDF%27). NKML 2016: Nematerialās kultūras mantojuma likums. Pieejams: https://likumi.lv/ta/en/en/id/285526-intangible-cultural-heritage-law. NSLA 2008: No Sventājas līdz Ancei: Latviešu izloksnes Rietumkurzemes piekrastē 20. gs. Beigās / 21. gs. Sākumā, sast. Liene Markus-Narvila, zin. red. Benita Laumane. Liepāja: LiePA. BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 LIENE MARKUS-NARVILA, IEVA OZOLA. Reģionālistikas pētījumi topošo skolotāju izglītībai: Dienvidkurzemes potenciāls | 18 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.10 Petre Biruta 2018: Olafa Gūtmana dzejas vārdi: lietvārdi, Liepāja: LiePA. PI 2019: Pārmaiņu iemesli. Skola 2030. Pieejams: https://www.skola2030.lv/lv/macibu-saturs/macibu-satura-pilnveide/nepieciesamibas-pamatojums. PP 2019: Par projektu. Skola 2030. Pieejams: https://www.skola2030.lv/lv/par-projektu. RBsviests – Rucavas baltais sviests, 2018. Pieejams: https://ec.europa.eu/info/food-farming-fisheries/food-safety-and-quality/certification/quality-labels/geographical-indications-register/details/EUGI00000014904. RTK 2018: Rucavas tradicionālā1 kultūrtelpa. – Nemateriālās kultūras saraksts. Mutvārdu tradīcijas un izpausmes, ieskaitot valodu kā nemateriālā kultūras mantojuma nesēju,. Pieejams: https://nematerialakultura.lv/Elementi/rucavas-tradicionala-kulturtelpa-2018. Rudzīte Marta 1964: Latviešu dialektoloģija, Rīga: Latvijas Valsts izdevniecība. Rudzīte Marta 2005: Darbi latviešu dialektoloģijā, Rīga: LU Akadēmiskais apgāds. Rūmnieks Valdis, Migla Andrejs 1998: Kuršu vikingi, Rīga: Zvaigzne ABC. Stafecka Anna, Markus-Narvila Liene 2016: Avoti vēl neizsīkst. Latviešu valodas dialekti 21. gadsimtā, Rīga: LU Latviešu valodas institūts. VRGr – Příručka lotyšského jazyka. Dostupné: http://valodasrokasgramata.lv. VvTalka – Vietvārdu talka, 2017. Pieejams: http://www.lulavi.lv/datubazes/vietvardu-talka. Obdrženo 2021 11 22 Přijato 2021 12 28 BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 LIENE MARKUS-NARVILA, IEVA OZOLA. Reģionālistikas pētījumi topošo skolotāju izglītībai: Dienvidkurzemes potenciāls | 19 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.10 REGIONÁLNÍ STUDIA VE VZDĚLÁVÁNÍ BUDOUCÍCH UČITELŮ: POTENCIÁL JIŽNÍHO KURZEME Shrnutí Systematický výzkum subdialektů jižního Kurzeme probíhá již více než 20 let. Pro účastníky výzkumu (studenty, učitele, amatérské vlastivědce apod.) jde často o osobně významnou práci, protože se vztahuje k subdialektu jejich rodiště jako k rysu jejich místní identity. Vedle vědeckého přínosu takové studie posilují identitu a sebeúctu každého účastníka. Cílem článku je na základě vyhodnocení dosavadních výzkumů jazyka jižního Kurzeme poskytnout doporučení, jak začlenit výsledky těchto výzkumů do vzdělávání žáků a budoucích učitelů a rozvíjet přitom jejich průřezové dovednosti. Úkoly článku: 1) posoudit potenciál dosud uskutečněných výzkumů jižního Kurzeme ve vzdělávání budoucích učitelů humanitních oborů; 2) na vybraných příkladech určit potenciál regionálních studií při rozšiřování obsahu integrovaných předmětů v novém modelu výuky. Úvod popisuje aktuálnost, cíl, výzkumné metody a úkoly článku. První část článku „Výzkumy jazyka jižního Kurzeme ve vzdělávání budoucích učitelů humanitních oborů“ přibližuje regionální studia na Liepājské univerzitě a popisuje, jak lze vzbudit zájem budoucích učitelů o regionální studia. Druhá část článku „Potenciál regionálních studií při rozvíjení obsahu integrovaných předmětů“ nabízí vybraná doporučení pro začlenění regionálních studií do obsahu integrovaných předmětů. Závěr článku uvádí hlavní závěry a doporučení. Výzkum regionálních jazykových variet, jejich původu a proměn i vztahu mezi subdialektem a spisovným jazykem lze různými způsoby využít při rozvoji osobnosti a ve studiu budoucích učitelů lotyšského jazyka a literatury, nejen v rámci přednášek. Studenti se tradičně zapojují do terénního výzkumu, zpracovávání a digitalizace již existujících jazykových sbírek, dešifrování nahrávek, přípravy publikací apod. Osvojují si tak v praxi metody dialektologie. V Lotyšsku BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 LIENE MARKUS-NARVILA, IEVA OZOLA. Reģionālistikas pētījumi topošo skolotāju izglītībai: Dienvidkurzemes potenciāls | 20 doi.org/10.35321/bkalba.2021.94.10 Nově zavedený studijní model pro učitele lotyšského jazyka a literatury počítá s integrací několika aspektů humanitních věd do jednoho studijního kurzu. Takový integrovaný přístup je třeba podporovat, avšak realizace nového studijního programu byla zahájena teprve na podzim roku 2020, a proto je pro zvyšování jeho kvality nutné sledovat zkušenosti a návrhy vyučujících a výzkumníků. Hlavní závěry: 1) V novém vzdělávacím modelu pro budoucí učitele různých předmětů mají regionální studia potenciál nejen v humanitních vědách, ale také při osvojování dalších vzdělávacích oblastí, jako jsou přírodní vědy, technologie a sociální a občanské vzdělávání; 2) Je třeba sledovat a zlepšovat obsah nového studia, aby se našel optimální poměr mezi teorií a praxí, aniž by se ztratila tradice terénního výzkumu; 3) Vypracované příklady (např. názvy nástrojů, názvy regionálních pokrmů, názvy prvků regionálních krojů) potvrzují, že spolupráce výzkumníků a pedagogů regionálních studií s pedagogy jiných vzdělávacích oblastí může prohloubit mezioborové vazby ve studijním procesu a učinit jej osobnějším. KLÍČOVÁ SLOVA: lingvistika, regionální studia, dialektologie, nářečí, vzdělávání učitelů. LIENE MARKUS-NARVILA Latvijas Universitātes Latviešu valodas institūts Kalpaka bulvāris, Rīga LV-1050, Latvija [email protected] IEVA OZOLA Liepājas Universitāte Lielā iela 14, Liepāja, Latvija [email protected] BENDRINĖ KALBA 94 (2021) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204