COVID-19 pandemija ir karas Ukrainoje: eufemizmų ir disfemizmų vartojimas viešajame diskurse latvių, lietuvių ir rusų kalbose

DITE LIEPA Ústav lotyšského jazyka LU, Rīgas Stradiņa universitāte EVIJA LIPARTE Recenzovala doi.org/10.35321/bkalba.2022.95.06 PANDEMIE COVID-19 A VÁLKA NA UKRAJINĚ: UŽÍVÁNÍ EUFEMISMŮ A DYSFEMISMŮ VE VEŘEJNÉM DISKURZU V LOTYŠTINĚ, LITVINĚ A RUŠTINĚ1 KLÍČOVÁ SLOVA: eufemismy, dysfemismy, pandemie COVID-19, válka, veřejný diskurz. ANOTACE Článek se zabývá dvěma lexikálními kategoriemi – eufemismy a dysfemismy, které se užívaly během dvou největších globálních událostí, jež od roku 2020 otřásly celým světem: pandemie COVID-19 a války na Ukrajině, kterou rozpoutalo Rusko. Eufemismy a dysfemismy zahrnuté do článku označují uvedené události v lotyštině, litevštině a ruštině. Pro analýzu lexika období pandemie i války byly vybrány vždy dvě lexikální skupiny: 1) slova popisující pandemii COVID-19; slova popisující rozdělené části společnosti; 2) lexémy použité k označení ruské války proti Ukrajině; slova popisující bojující strany. ABSTRAKT Tento článek se zabývá dvěma lexikálními kategoriemi – eufemismy a dysfemismy – ve dvou významných globálních událostech, které od roku 2020 otřásly světem: pandemií COVID-19 a válkou, kterou Rusko rozpoutalo na Ukrajině. Eufemismy a dysfemismy zahrnuté v článku se používají k označení těchto událostí v lotyštině, litevštině a ruštině. Pro lexikální analýzu slovní zásoby z období pan- 1 Základem článku je část příspěvku, který byl přednesen 8. září 2022 na mezinárodní konferenci konané na Vilniuské univerzitě Slavistické periferie na přelomu 20. a 21. století. Jazyk–společnost–kultura–identita. Jedna z autorek článku, D. Liepa, připravila článek v rámci projektu lotyšského státního výzkumného programu Užívání a vývoj současné lotyštiny (č. VPP-LETONIKA-2022/1-0001). 200 BENDRINĖ KALBA | 95 demie a válečného období byly vybrány dvě lexikální skupiny: (1) slova popisující COVID-19 a rozdělené části společnosti; (2) lexémy použité k označení rusko-ukrajinské války a slova popisující válčící strany. ÚVOD A OBECNÁ CHARAKTERISTIKA TÉMATU Sociolingvistė Ina Druviete (2021: 7) yra nurodžiusi, kad „XXI amžiaus trečiasis dešimtmetis prasidėjo naujais išbandymais žmonijai, prie bendrų globalinių sunkumų – klimato pokyčių, smurtinių konfliktų, pajamų nelygybės ir kitų – pridedamas naujo viruso sukelta pandemija“. Dar nenurimus visuomenės aistroms dėl COVID-19, 2022 m. vasario 24 d. pasaulį sukrėtė nauja tragedija – Rusijos įsiveržimas į Ukrainą. Šie pastarųjų trejų metų globalinio masto įvykiai paveikė ir kalbos vartojimą. Pasak politinių eufemizmų ir disfemizmų tyrėjo Andrejaus Veisbergo, kalbos raiška pasidarė vulgaresnė – tai lemia reali situacija. „Apie Šveiko vertimą trečiame–ketvirtame dešimtmetyje visuomenė taip pat sakė, kad jis yra nepaprastai nešvankus ir su rusišku slengu, bet taip jau yra: karo metu žmonės keičiasi, ir tai galima suprasti“ (Valodnieki 2022). Vokiečių kilmės JAV kalbininkas, malედiktologijos2 pradininkas ir bavapų–austrų keiksmažodžių žodyno sudarytojas Reinholdas Amanas panašiai rašė apie karą kitame literatūros kūrinyje: Homero vaizduojami didvyriai prieš kovodami ginklais iškoneveikdavo vieni kitus (Aman 1975: 160). Keikimąsi jis apibūdina kaip agresyvų žodinį veiksmą, kuris dažniausiai vyksta susijaudinus, būna sukeltas frustracijos (Aman 1975: 153). K vyjádření emocí a reakce na situaci se často hledají nejen slangová slova, ale i neologismy: „<...> duch jazyka je stále živý. Jazykový systém je stále pružný, lidé dokážou reagovat na aktuální události tím, že tvoří nová slova a konstrukce podle již existujících vzorů. Především se nevytratil jazykový hravý prvek ani tvořivá složka jazyka. Tvořivost v jazyce je jedním z ukazatelů jeho životaschopnosti a toho, že mluvčí vnímají jazyk jako svůj, jako hodnotu. To potvrzuje, že lotyština se dokáže přizpůsobit jakýmkoli podmínkám“ (Druviete 2022: 202). 2 Malediktologie (něm. Malediktologie, angl. maledictologie < z lat. maledicere ‚klít, hanobit‘) je obor psycholingvistiky, sociolingvistiky a psychologie, který zkoumá klení a spílání, tj. lexiku, jíž se realizuje jeden z aktů agresivního vyjadřování – hanobení. DITE LIEPA, EVIJA LIPARTE. COVID-19 pandemija ir karas Ukrainoje: eufemizmų ir disfemizmų vartojimas viešajame diskurse latvių, lietuvių ir rusų kalbose 201 Autorky tohoto článku již v publikacích v různých zemích pojednaly o jazykové tvořivosti podnícené pandemií z hlediska lexiky a slovotvorby a psaly také o podobnostech a rozdílech v lotyšském a litevském pohledu na pandemii a její skutečnosti3. V posledních třech letech se v důsledku aktivity společnosti v médiích, publikacích a komentářích na sociálních sítích rozšířila slovní zásoba lotyštiny a litevštiny o nové výrazy i o výrazy známé již dříve, ale méně často užívané, a také o další neologismy4. Jazyková zkušenost pandemie je však pouze částí zkušenosti. V roce 2022 obohatila slovníky světových jazyků válečná slovní zásoba. Společnost se s ní – stejně jako se samotným faktem války – teprve učí žít. Nyní, když je zřejmé, že na Ukrajině probíhá skutečná válka, začíná být jasné, že užívání lexiky války a boje během pandemie nemělo objektivní opodstatnění. Během covidu se hrdinské a obětavé chování zdravotnických pracovníků a jejich dobrovolných pomocníků (kteří pracovali bez pevně stanovené pracovní doby v náročných, obtížných a převážně rizikových podmínkách) popisovalo válečnou lexikou a válečná terminologie se užívala v přeneseném významu, např.: covidová fronta, linie fronty vytyčená v nemocničních chodbách, lékaři – skuteční hrdinové, boj v první linii zákopů apod. Když však Rusko napadlo Ukrajinu, bylo jasné, že začala skutečná válka a že slova válka, fronta, zákopy, nepřítel je třeba chápat doslovně, nikoli přeneseně (viz také Druviete 2022: 202). Lotyšský publicista Pauls Raudseps napsal: Pandemie není skutečná válka, je však válce bližší než cokoli, co většina obyvatel Lotyšska zažila. Útočníkem není armáda jiného státu, ale virus je nelítostný a vytrvalý. Stejně jako ve válce nelze tohoto nepřítele porazit bez statečného jednání a jasného vědomí, že ve jménu vyššího cíle musí být politici i společnost připraveni přinášet oběti (Raudseps 2021). Během pandemie sahali k válečné lexice politici i zdravotničtí pracovníci a hojně se objevovala také v publicistice. Nabízí se otázka, nakolik byla vhodná a jak na ni lidé nahlíželi. O tomto tématu se značně diskutovalo: proti pro- 3 Viz seznam literatury uvedený na konci článku. 4 Překladatelka a lingvistka E. Lipartė zaznamenala v lotyšských internetových textech více než 1 500 jmenných složenin, které se během koronavirové pandemie v roce 2020 znovu dostaly do popředí nebo byly nově vytvořeny (Lipartė 2021a); sociolingvistka D. Liepa spolu se socioložkou Andou Rožukalne zmapovala 256 nových složenin užívaných v komentářích k lotyšským internetovým zprávám během prvního a druhého období nouzového stavu (o nich viz dále poznámka 12) a obsahujících lexémy ko-vid-, koron- (Rožukalne, Liepa 2022: 195). 202 BENDRINĖ KALBA | 95 … vyjadřovali také lékaři, novináři, lingvisté i sociologové. Diskuse vedená v Kalbos klube Jolanty Zabarskaitė (2020) ukázala, že v postsovětském prostoru to může souviset s dědictvím minulosti – s myšlením zděděným ze sovětské éry, kdy bylo za železnou oponou jakékoli narušení či omezení obvyklého rytmu života vnímáno jako nepřítel, proti němuž je třeba bojovat5. Ačkoli s touto myšlenkou souhlasíme, zejména v kontextu rusko-ukrajinské války v roce 2022 se domníváme, že skutečná fronta, bojové linie a hrdinové patří do války, a proto by měla být jazyková tvorba v oblasti zdraví jiná (viz také Liepa, Lipartė 2022: 66–67). Válka rozpoutaná na Ukrajině aktualizovala válečnou lexiku v evropských zemích v jejím přímém významu. V obou baltských jazycích – lotyštině a litevštině – byla po určitou dobu součástí pasivní slovní zásoby, neboť v Lotyšsku a Litvě od konce druhé světové války neprobíhaly aktivní vojenské operace. V poválečných letech se odehrávaly boje za nezávislost a odpor – hnutí lesních bratří a protesty disidentů. V roce 1991 se bojovalo za obnovení nezávislosti států, což si v Litvě i Lotyšsku vyžádalo lidské oběti; válka rozpoutaná Ruskem však dala vzniknout nové válečné lexice 21. století, která dosud neměla obdoby a mezi jejími aktivními kategoriemi jsou také eufemismy a dysfemismy. Když jsou jiné jazykové zbraně příliš slabé, propuká rozhořčení, zoufalství a agresivita a dysfemismy zde hrají mimořádně významnou úlohu. Agresor Rusko se naopak snaží zastírat či jinak nazývat útok, demonstraci síly, vnucování své vůle, ozbrojené boje a masakry, které způsobilo – přímé pojmy tak nahrazuje eufemismy. Cílem tohoto článku je zkoumat užívání eufemismů a dysfemismů, jimiž se ve veřejném diskurzu popisují některé aspekty pandemie COVID-19 a války na Ukrajině, v lotyštině, litevštině a ruštině. Veřejným diskurzem se v tomto článku rozumějí internetové stránky, z nichž byl shromážděn písemný i ústní empirický materiál: články zpravodajských a názorových portálů a jejich komentáře, příspěvky na sociálních sítích a fórech k oběma tématům6. Tento materiál nelze považovat za úplný a vyčerpávající. Jde o proměnlivou databázi, která se stále doplňuje a není omezena konkrétním zdrojem ani časovým obdobím. Shromažďování příkladů omezuje pouze fyzická možnost zaznamenat veškerý materiál, který lze najít v rozsáhlém prostoru internetu. Lingvisté teprve shrnují materiál týkající se vlivu války na Ukrajině na jazyk, a proto by měly být zajímavé a přínosné také 5 O sovětské politické eufemizaci viz také článek Ireny Smetonienė a Danutė Daučiūnaitė (2014). 6 Seznam zdrojů viz na konci článku. DITĖ LIEPA, EVIJA LIPARTĖ. COVID-19 pandemija ir karas Ukrainoje: eufemizmų ir disfemizmų vartojimas viešajame diskurse latvių, lietuvių ir rusų kalbose 203 lyginamųjų tyrimų rezultatai (Druviete 2022: 200). Šis straipsnis – vienas lyginamųjų tyrimų. Jame apžvelgiami ir gretinami tiek skirtingų kalbų, tiek skirtingos tematikos pavyzdžiai. Příklady z ruštiny byly zahrnuty záměrně, protože odhalují jak rétoriku vládnoucí kremelské politiky, tak demokratické snahy ruských opozičních médií objektivně popsat dění v Rusku a na Ukrajině. Ruštinu lze navíc považovat za výchozí zdroj užívání a šíření válečné lexiky: válečnou lexiku v ruštině citují a komentují, vysvětlují a analyzují média po celém světě. Oficiální ruská média během pandemie šířila nedůvěru a pochybnosti o závažnosti viru a vakcínách nejen v Lotyšsku a Litvě, ale i v dalších zemích světa; po ruské invazi na Ukrajinu pak překvapila svět popíráním války a označovala ji eufemismy, jako jsou speciální operace, zvláštní operace, vojenská operace a dalšími výrazy, čímž zvyšovala množství dezinformací v celkovém toku informací a zesilovala emocionální napětí. Pro analýzu lexiky pandemického období i vojenské lexiky byly v článku vybrány vždy dvě lexikální skupiny. Při analýze lexiky pandemie COVID-19 se pojednává o slovech charakterizujících nemoc a situaci i o slovech označujících strany rozdělené společnosti; při analýze lexiky války mezi Ruskem a Ukrajinou pak o lexémech použitých k pojmenování situace a o slovech charakterizujících válčící strany. Práce si klade tyto úkoly: 1) zaznamenat užívání lexiky uvedených skupin na internetových stránkách a vyhledat eufemismy a dysfemismy; 2) porovnat případy užívání eufemismů a dysfemismů v diskurzech o pandemii a válce na Ukrajině. Ve výzkumu se používají deskriptivní metoda, metoda komponentové analýzy a částečně také komparativní metoda. Srovnání materiálu z několika jazyků umožňuje usuzovat jak na univerzálnost zkoumaných skutečností a jazykových jevů, tak na možnosti jejich přejímání. Článek obsahuje pouze kvalitativní analýzu; nezohledňuje počet eufemismů a dysfemismů, jejich vzájemný proporční poměr ani četnost užívání a kvantitativně nerozlišuje tradiční dysfemismy (včetně vulgarismů) od situačních dysfemismů (včetně neologismů). Příklady nejsou analyzovány podle způsobů eufemizace (viz Kudirka 2012; Smetonienė, Daučiūnaitė 2014) ani dysfemizace. To by mohlo být tématem samostatného výzkumu, zejména metaforické nominace, jejíchž příkladů je v obou zkoumaných diskurzech ve všech třech jazycích obzvláště mnoho. 204 BENDRINĖ KALBA | 95 1. EUFEMISMY A DISFEMISMY: VÝKLAD POJMŮ A DEFINICE Jak uvádí Marius Smetona, hlavním problémem při zkoumání eufemismů je jejich identifikace a definování. Podle M. Smetony existuje mnoho definic tohoto pojmu, „protože každý badatel definuje eufemismy tak, jak to vyžadují jeho jednotlivé výzkumy“ (Smetona 2015: 6), a přizpůsobuje je tedy cíli výzkumu. V definicích eufemismu v lotyšské jazykovědě se zdůrazňuje stylistický aspekt eufemismů a slov, která nahrazují; za účel užívání eufemismů se přitom uvádí pouze jejich substituční funkce: eufemismus je „slovo nebo výraz užívaný místo tabuizovaného slova, vulgarismu nebo jiného slova, jehož užívání je z etických či jiných důvodů omezeno“ (VPsVe); jde o „emocionálně neutrální slova nebo fráze užívané místo urážlivých, příliš přímočarých či nepříjemných slov“ (Veisbergs 1999: 17). Podobně je tomu i v němčině – eufemismus je definován pouze jako „opisné vyjádření, které zkrášluje, zastírá či zmírňuje urážlivé nebo nepříjemné slovo“ (DUDENe). V definicích používaných badateli v jiných jazycích se uvádí několik účelů užívání eufemismů, mimo jiné: přetváření reality, zastírání, klamání či uvádění adresáta v omyl, získávání přízně osoby, o níž se mluví eufemisticky, a další.7 S ohledem na uváděné účely se M. Smetona snaží formulovat definici, která je všechny zahrnuje: „Eufemismus je slovo nebo slovní spojení užívané v komunikačním aktu s cílem získat přízeň objektu, o němž se mluví eufemisticky, a tím změnit skutečnost, nebo s cílem uvést posluchače v omyl a přimět ho, aby skutečnost chápal tak, jak potřebuje mluvčí; zároveň kóduje eufemizované objekty, které porušují původní tabu, výsledky jejich dalšího vývoje, etiketu a morální postoje“ (Smetona 2015: 25). Australská lingvistka Kate’e Burridge’e se domnívá, že „o tabuizovaném tématu lze v určitém kontextu hovořit, aniž by byly porušeny normy, pokud se použije eufemismus namísto konkrétního pojmenování. Eufemistická slovní zásoba, kterou disponují takové lingvistické variety, jako je válečný, politický a lékařský žargon, však zastírání propůjčuje i další rozměry – klamavost a skrytost. Eufemismy se v tomto případě užívají nejen proto, aby se někoho nedotkly, ale také s cílem vědomě zastírat a klamat“ (Burridge 2012). I. Smetonienė a D. Daučiūnaitė při analýze politické eufemizace v titulcích publicistických článků v Litvě uvádějí, že cíle eufemizace- 7 Přehled definic eufemismů formulovaných lingvisty z různých zemí uvádějí R. Kudirka (2012) a M. Smetona (2015: 11–17). DITE LIEPA, EVIJA LIPARTE. COVID-19 pandemija ir karas Ukrainoje: eufemizmų ir disfemizmų vartojimas viešajame diskurse latvių, lietuvių ir rusų kalbose 205 le mohou zakrývat, zastírat nebo zkreslovat podstatné skutečnosti. Tuto funkci plní i politická eufemizace, jejímž „hlavním cílem je co nejmírnějšími slovy a způsoby sdělit to, co může být pro většinu společnosti nepřijatelné či nepříjemné nebo v ní vyvolat negativní emoce vůči státní moci či některým státním institucím“ (Smetonienė, Daučiūnaitė 2014: 122; cit. podle Moskvin 2001: 63). Vasilij Moskvin, kterého lingvistky citují, jasně odlišuje politickou eufemizaci od politické dezinformace; tu druhou vysvětluje jako lež a zjevné zkreslování pravdy. V otázkách událostí na Ukrajině se politici i média snaží být diplomatičtí, a proto podle I. Smetonienė a D. Daučiūnaitė „se vyhýbají nazývání věcí pravými jmény a při hovoru o nepříjemných událostech a nevhodných činech jiných zemí mají sklon skutečná pojmenování přikrášlovat a zmírňovat a zastírat události spojené se smrtí, násilím a jinými neštěstími“ (Smetonienė, Daučiūnaitė 2014: 125). Disfemismy se rovněž definují různě, přičemž se uvádějí jejich stylistické aspekty (vulgarita) a/nebo účely – zranit adresáta, zveličovat negativní skutečnosti apod. Definice uváděné v lotyšské jazykovědě zdůrazňují, že disfemismus je „familiární, vulgární slovo nebo slovní spojení, jímž se záměrně nahrazuje stylisticky a emocionálně neutrální pojmenování téže skutečnosti“ (VPSVe), případně že jde o „zraňující, urážlivá slova, jimiž se záměrně zesilují negativní pojmy a sděluje to, co chce jejich uživatel vykreslit v negativním světle“ (Veisbergs 2002: 54). Při popisu projevů nezdvořilosti v diskurzu o trestné činnosti byla v litevské jazykovědě formulována tato definice disfemismů: „slova nebo slovní spojení užívaná místo mírnějších výrazů s cílem vytvořit negativní mínění, dodat něčemu negativní zabarvení nebo někoho urazit“ (Jakimovienė 2017). V němčině je definice disfemismu velmi široká a nekonkrétní a zdůrazňuje pouze účel jeho užití: „negativní, znevažující opisné označení neutrálního nebo pozitivního slova“ (DUDENe). Podobně se přistupuje i k nadávkám. R. Aman zdůraznil: „Každé slovo, které se užívá agresivně, je nadávkou“ (Aman 1975: 165). Tuto myšlenku rozvíjí také John E. Joseph: „Jazyk nemusí být rouhavý, obscénní ani rasistický, aby byl urážlivý“ (přeloženo z lotyštiny, viz Džozefs 2008: 130). Podle A. Veisbergse neexistuje odpověď na otázku, co je urážlivé slovo, protože „význam slova nespočívá pouze v samotném slově. Přisuzuje mu jej mluvčí, pisatel, posluchač i čtenář. To znamená, že urážlivé může být jakékoli slovo“ (Veisbergs 2002: 56). Badatel navrhuje rozlišovat individuální emocionální disfemismy a „skutečné“ disfemismy – tak označuje uží- 206 BENDRINĖ KALBA | 95 …jmenováním nepřátel, protivníků či nepřátelsky naladěných osob ve veřejném diskurzu. V takových případech se používají zobecnění, hyperboly, názvy zvířat a nemocí, zdůrazňuje se zaostalost, omezenost apod. (Veisbergs 2002: 56–57). A. Veisbergs při rozboru politického jazyka napsal o eufemismech toto: „<...>V dnešní informační společnosti není možné mlčet – lidé musejí najít způsob, jak informovat i dezinformovat, ospravedlňovat, vysvětlovat či klamat. Totalitním režimům se v tomto ohledu dařilo snadněji. Měly co skrývat jak před okolním světem, tak před vlastními občany, a někdy i samy před sebou. <...>Totalitarismus, který kontroluje média, si může dovolit mlčet, cenzurovat a vynechávat. Demokracie musí mluvit, a proto jsou v ní eufemismy mnohem rozšířenější“ (Veisbergs 1999: 17). K tomu je třeba dodat, že v demokratické společnosti jsou rozšířenější také dysfemismy, neboť v ní nelze mlčet o rozhořčení, hněvu, zklamání, pochybnostech ani prostě o emocích. Lidé to všechno vyjadřují různými způsoby: otevřeně nadávají na sociálních sítích, ironicky se navzájem zesměšňují a přezdívají si v komentářích na webových stránkách pod články, zveřejňují situační dysfemický neologismus, který přitahuje pozornost, atd. V této práci, která se zabývá medicínskou a vojenskou variantou lexika, se na základě předchozích definic za eufemismy považují slova či výrazy užívané namísto slov, jejichž užití se z etických či jiných důvodů vyhýbáme, a za dysfemismy slova či slovní spojení s negativní konotací, jimiž se záměrně nahrazují stylisticky a emocionálně neutrální označení téže skutečnosti. Tento článek se navíc pokouší rozlišovat mezi tradičními a situačními dysfemismy. Za tradiční dysfemismy se považují dysfemismy, které se již historicky ustálily v jazyce a téměř univerzálně se užívají v různých situacích8, včetně vulgarismů (např.: fašista, okupant, zločinec, idiot, řepa, buzík), zatímco za situační dysfemismy se považují slova vznikající v konkrétní situaci9 (na základě asociací, kontaminací nebo jazykové hry10, např. pomocí fonetické deformace: korona – šmorona), anebo slova, která získávají dysfemickou konotaci, již obvykle nemívají (např. lyžaři). Přísnou hranici mezi těmito dvěma skupinami dysfemismů je však obtížné stanovit, protože není jasné, jaké časové období či četnost užívání by měly být kritériem ustálení dysfemismu (např. dysfemismus, který se objevil teprve během COVID-19 8 Apie tai dar žr. E. Liparte (2021b: 87–88). 9Lze je proto nazývat také (okazionálními) dysfemickými neologismy. 10O jazykové hře (lotyšsky valodas spēle) v lotyšském hovorovém jazyce a jejích prostředcích viz V. Ernstsone (1997). DITE LIEPA, EVIJA LIPARTE. COVID-19 pandemija ir karas Ukrainoje: eufemizmų ir disfemizmų vartojimas viešajame diskurse latvių, lietuvių ir rusų kalbose 207 pandemii, může být široce užíván a mít různé významy). Eufemismy probírané v článku se dále podrobněji nerozlišují, ačkoli se někdy navrhuje dělit je na nové a staré11; politické a propagandistické eufemismy by v takovém případě spadaly do kategorie „nových“. 2. EUFEMISMY A DYSFEMISMY, JIMIŽ SE POPISUJE PANDEMIE COVID-19 2.1. Eufemismy a dysfemismy označující nemoc a situaci M. Smetona uvádí romány Joanne K. Rowlingové o Harrym Potterovi jako výrazný příklad tabuizace osoby a jejího jména a užívání eufemismů v současné krásné literatuře. Ostatní kouzelníci, kteří se bojí nejen zlého čaroděje Voldemorta, ale i vyslovit jeho jméno, mu říkají Ten, jehož jméno znáš nebo Ten, jehož jméno se nesmí vyslovit. Ani jeho stoupenci, Smrtijedi, svého pána nejmenují, nýbrž ho oslovují jako Pána zla nebo Mistra (Smetona 2015: 24). V Lotyšsku vyvolávaly asociace s touto postavou oficiální název přísných omezení pohybu zavedených během pandemie, māj sede12, který mnozí lidé vnímali nejen jako lotyšskou obdobu anglického termínu lockdown, ale také jako eufemismus vojenského termínu komandantstunda ‚zákaz vycházení‘. Dokládá to například příspěvek zveřejněný na sociální síti Facebook na začátku roku 2021: Skatos, ka daudziem šie oficiālie apzīmējumi ir gluži kā Voldemorts Harija Potera sāgā – „Tas, kuru nesauc vārdā“ <...>. Tāpēc laikam arī top visas tās māj sēdes13 utt. (Dívám se, že pro mnohé jsou tato oficiální označení jako Voldemort ze ságy o Harrym Potterovi – „Ten, jehož jméno se nevyslovuje“ <...>. Proto asi vznikají všechny ty māj sēdes a podobně.) 11 Apie tokią galimybę užsimena R. Kudirka (2012). 12 Māj sēde znamená „zvláštní omezení pohybu – povinnost neopouštět v určenou dobu místo bydliště“ (Tēzaurs). Jde o syntakticko-morfologický útvar (< māj-a ‚domov‘ + sēd-ēt ‚sedět‘ + koncovka -e; podrobněji viz E. Liparte (2021a: 115–116)); významově v kontextu COVID-19 odpovídá celostátní karanténě zavedené v Litvě. Termín māj sēde se v Lotyšsku začal používat jako oficiální označení od začátku druhého vyhlášeného výjimečného stavu (listopad 2020), kdy byla zavedena přísná omezení pohybu včetně zákazu vycházení. Během pandemie COVID-19 byly v Lotyšsku celkem tři období výjimečného stavu vyhlášená vládou, během nichž platila omezení různé přísnosti: 1) od 2020-03-12 do 2020-06-10; 2) od 2020-11-09 do 2021-04-06; 3) od 2021-10-11 do 2022-04-01. 13Ve všech uvedených příkladech je zvýraznění dílem autorů článku, s výjimkou tohoto slova, které ve svém příspěvku zvýraznil jeho autor. V příkladech a jejich překladech byly opraveny pouze nejhrubší pravopisné a interpunkční chyby, které by bránily porozumění obsahu. 208 BENDRINĖ KALBA | 95 Hudební recenzent Sandris Vanzovičs uvádí jako eufemismy oficiální termíny pašizolācija „sebeizolace“ a karantīna „karanténa“, označující omezení pohybu uplatňovaná vůči osobám nakaženým koronavirem nebo potenciálně nakaženým: Co má dělat tvůrčí osobnost uvězněná doma bez možnosti vystupovat a věnovat se hudbě, která mezi čtyřmi stěnami podstupuje morální gilotinování a eutanazování, které se taktně nazývá sebeizolací nebo karanténou? (Vanzovičs 2020). Slova označující pandemii COVID-19 bývá často obtížné zařadit mezi eufemismy či dysfemismy, protože zdánlivě neutrální pojmenování, např. lotyšské ciparu pandēmija „pandemie čísel“, papīra slimība „papírová nemoc“ apod., se obvykle užívají s negativní konotací a zdůrazňují buď to, že ve skutečnosti žádná pandemie neexistuje, nebo že byla uměle vytvořena. Je to patrné z kontextu, např.: Možná ať tenhle falešný virus mají všichni, když ho nikdo necítí a ani neví, že je nemocný. A pak bude mít každý klid, nebude koho nakazit, vždyť to nic nemění, onemocnět papírovou nemocí a nevědět, že je člověk nemocný Snáze rozpoznatelné eufemismy jsou vyjádřeny určitými zájmeny: šis, viss šis, viņš. Např.: <...> přátelé, kterým napsat své úvahy a s nimiž si společně dát víno, až „tohle všechno“ skončí. (<...>) Když jsem v září chytil svůj virus (možná dokonce toho slavného JEHO), bylo mi špatně a bolela mě hlava Někdy se koronavirus eufemizuje užitím názvu jiné nemoci, např. lotyšsky iesnas „rýma“, gripa „chřipka“, mēris „mor“, triperis „zastaralé označení kapavky“, obecněji sērga „epidemie“ aj.14 Vedle stylisticky neutrálních eufemismů pro koronavirus se často užívaly také dysfemistické vulgarismy a slangová slova, např.: lotyš. hovor. sūds ‘hovno’, slang. zaraza < rus. зараза ‘nákaza’, vulg. herņa ‘blbost’, vulg. 14 Apie koronaviruso eufemizmus latvių kalboje plačiau žr. E. Lipartė (2020b). D I T E L I E P A, E V I J A L I P A R T Ė. Pandemie COVID-19 a válka na Ukrajině: užívání eufemismů a dysfemismů ve veřejném diskurzu v lotyštině, litevštině a ruštině 209 huĩna ‚něco zapáchajícího, nepovedeného, odporného; nevhodná věc; brak‘15 (Tēzaurs), stejně jako složeniny utvořené z těchto lexémů, např.: lot. kovidsūdi ‚covidové sračky‘, kovidhuĩna ‚covidová sračka‘, koronahuĩna ‚koronasračka‘, kovidfig̃na (lot. slang. fig̃na ‚nic, nicotnost; něco bezcenného, nepotřebného‘ (Tēzaurs)), kovidfufelis ‚covidový švindl‘16, kovidhujõvid, koronajobanā aj.17 Vulgarismy a slangismy bývají často slova ruského původu. Několik dalších příkladů s lexémem fuflo: lot. vīruss ir fufelis ‚virus je podvod‘, srov. rus. фуфловирус (SRJKE, 249); lot. vulg. fufeldēmija, lit. Fuflodemija, srov. rus. фуфлодемия, фуфло-пандемия, фуфлопидемия, фуфлоэпидемия (SRJKE, 250–251). Srov. také lot. slang. fuflo, fufelis, fufels ‚lež, podvod; hlouposti, nesmysly‘ (Tēzaurs) < rus. фуфло ‚totéž‘ (srov. také SRJKE, 249–251). Jeden uživatel internetu při psaní komentářů na portálu delfi.lv používal také disfemistický neologismus s neslušným slovem převzatým z ruštiny a eufemistickou zkratku tohoto neologismu vytvořenou z prvních písmen jednotlivých slov: Počet nakažených aktivním virem činí 13,7 milionu, zbývajících 35,8 milionu už překonalo diagnózu „hujviņzinkā pozitivní test“ (Nakažených aktivním virem je 13,7 milionu, dalších 35,8 milionu už překonalo diagnózu „čurák“, známou jako pozitivní test“);18 V Rize je nejvíce [lidí] s diagnózou „H-V-Z pozitivní test“ (V Rize je nejvíce [lidí] s diagnózou „C-J-Ž pozitivní test“). Svérázným, nevulgárním disfemismem piebūrums ‚zaříkávání‘19 označil pandemii COVID-19 lotyšský spisovatel Māris Ruks, který ji vnímá jako organizovanou finanční machinaci a trestnou činnost globálního rozsahu; svou nejnovější knihu nazval Piebūrums-19. Intīmi. Globāli. Nāvējoši (Zaříkávání-19. Intimní. Globální. Smrtící)20. Disfemistický, znevažující postoj k pandemii COVID-19 vyjadřuje také použití fonetické deformace při pojmenovávání nemoci či viru, který ji způsobil, v různých jazycích, např. lotyšsky korona – šmorona. Srov. také: 15 Plg. liet. chuinia ‘niekai, nesąmonė’ (Zaikauskas 2008: 36). 16 Ve slovníčku litevského slangu jsou uvedeny tyto významy slova fuflo: ‚1. lež. 2. nekvalitní, bezcenná, k ničemu věc, brak; padělek‘ (Zaikauskas 2008: 55). 17 Plačiau apie tai rašoma A. Rožukalnės, D. Liepos (2022: 195–196; 206–210) ir E. Lipartės (2020b: 30–31) straipsniuose. 18 Egidijus Zaikauskas toto slovo do svého slovníčku slangu nezařadil; lot. vulg. hui ‚mužský pohlavní orgán‘ (Tēzaurs). Významem se slovní spojení hujviņzinkā (< huj viņu zina kā ‚čert ví, jak‘) blíží rčení bala zīno. 19 Jde o substantivní derivát od slovesa pieburt ‚zaříkávat – přisuzovat pomocí zaříkání, předurčovat‘. 20 Apie šią knygą žr. M. Ruks (2022). 210 BENDRINĖ KALBA | 95 lotyš. Skaidrs, že covid/šmovid a všechno kolem toho unavuje (Jasně, že covid/šmovid a všechno, co s ním souvisí, ho unavuje); lit. Všude jen Korona, Korona, Korona. A když ještě někdo začne znovu mluvit o Koroně, chce se mi jen říct Korona Šmorona; rus. Пандемия-шмандемия, вирус-шмирус, ковид-шмовид (Pandemie-šmandemie, virus-šmirus, covid-šmovid). 2.2. Disfemistická označení rozdělených stran společnosti K popisu lidí se používaly ještě rozmanitější disfemismy, protože se společnost během pandemie polarizovala. Zjevně univerzálním disfemismem označujícím lidi, který se od prvních týdnů pandemie používal v mnoha jazycích a s diametrálně protikladnými významy, byl kovidiot (< angl. covidiot). Tak se označovali lidé, kteří jednali nebo smýšleli jinak než uživatel disfemismu: jak ti, kdo popírali existenci koronaviru či jeho nebezpečnost a domnívali se, že jde o něco uměle vytvořeného, vymyšlenou finanční machinaci, a proto vědomě porušovali nebo ignorovali omezení stanovená vládou, tak ti, kdo si z přehnaného strachu vytvářeli zásoby potravin a toaletního papíru nebo poctivě dodržovali preventivní opatření a epidemiologická omezení (podrobněji viz Liepa 2021: 159), například: Не зря появилось новое словечко „covidiot“ (ковидиот), обозначающее и тех, кто скупает гречку с туалетной бумагой, и тех, кто продолжает жить, как ни в чем не бывало, игнорируя информацию о вирусе (Ne nadarmo se objevilo nové slovíčko „kovidiot“, označující jak ty, kteří vykupují pohanku a toaletní papír, tak ty, kteří dál žijí, jako by se nic nestalo, a ignorují informace o viru) (SRJKE, 97). Když se spojily oba extrémy, v lotyšském výkladovém slovníku COVID-19 (Covid-19 skaidrojošā vārdnīca) je kovidiots definován jako „člověk, který se během koronaviru nechová rozumně“ (Veckalne 2020). Ve snaze tyto dva významy odlišit vznikly také další disfemistické neologismy: lotyš. covidhistēriķi un covidpohujisti ‚kovidoví hysterici a kovidoví pohujisté21 (viz také: Liparte 2020a: 31; Rožukalne, Liepa 2022: 21 lotyš. vulg. pohujists ‚lhostejný člověk‘ (Tēzaurs), lit. vulg. pochuistas ‚člověk, který ignoruje své okolí, chová se, jak chce, a na všem mu nezáleží‘ (Zaikauskas 2008: 122). DITE LIEPA, EVIJA LIPARTE. COVID-19 pandemija ir karas Ukrainoje: eufemizmų ir disfemizmų vartojimas viešajame diskurse latvių, lietuvių ir rusų kalbose 211 205, 20822), koronahisteri̇ki „koronoví hysterici“ (Rožukalne, Liepa 2022: 211); lit. panderlogai, konevidonai, šlepetnikai, např.: Panderlogai – shlukující se covidioti; Konevidonas – osoba, která zlomyslně nedodržuje karanténu (Klimenka, Klimenka 2020)23. V konkrétních situacích byly jako disfemismy používány i neutrální spisovné výrazy bez negativní konotace24, např. lotyš. Slēpotājs drīz būs lamuvārds (Lyžař bude brzy nadávkou), což se říkalo na začátku pandemie, kdy se lidé nakažení koronavirem vraceli z lyžování v Itálii a nedodržovali epidemiologická bezpečnostní opatření, která se na ně vztahovala, zatímco jiní navzdory varováním odjížděli lyžovat do Itálie či jiných zemí, kde se virus již rozšířil. V Litvě vyvolal kontroverzní reakce výraz rizikos grupės asmuo (s vysvětlením: osoba starší 60 let a/nebo trpící chronickým onemocněním) a jeho synonymní neologismus rizikaamžis „člověk rizikového věku (tj. kvůli věku vystavený vyššímu riziku onemocnění apod.)“; LKND): někteří to chápali jako větší zájem vlády o lidi této věkové skupiny, jiní jako projev neúcty vůči nim. Tyto příklady potvrzují tvrzení R. Amana, A. Veisbergse, J. E. Josepha a dalších lingvistů, že urážlivé může být jakékoli slovo. Nenávistný postoj a způsob vyjadřování se projevovaly také po zahájení očkování: jedni se očkovali a podporovali očkovací politiku, druzí ji ignorovali, 22 A. Rožukalnė, D. Liepa (2022: 205–211) ir E. Lipartė (2021a: 109; 2021c: 108–109) pateikia daug okazinių dūrinių su komponentais kovid- ir koron-, įskaitant emocinius ekspresinius asmenų pavadinimus, tačiau jie apžvelgti tik darybos požiūriu, reikšmių nenurodant ir pagal jas dūrinių negrupuojant. 23 Jak ukazují nejen tyto, ale i několik stovek dalších vtipných příležitostných neologismů či přepracování známých literárních a hudebních děl, anekdot a příkladů moderního folkloru, které na internetu v různých jazycích zveřejnili bratři Eduard a Gabriel Klimenkovi (nazývající se „bratři pandemslovotvůrci“) i mnoho dalších lidí, během pandemie se lidé také smáli, a to bez hněvu či agrese (viz Lipartė 2020b: 34; 2021c: 110; Liepa 2021: 162–165; Druviete 2022: 202). Zde je několik vtipných označení lidí, která nejsou eufemismy ani disfemismy (tj. jejich cílem není něco zastírat, resp. někoho urazit či odsoudit): lit.: Koronolas kovidinantas – hlavní velitel pandemického štábu (Klimenka, Klimenka 2020); vakcinolė (s žertovným expresivním odstínem) „ten, kdo vybírá očkovací látky proti koronaviru podle zážitků, které si člověk přeje“ (LKND); lotyš.: Nus, koviddzeinieki, laiks izpaust savu sāpi un prieku (Tak, covidoví básníci, je čas vyjádřit svou bolest i radost); kovidnavis (< kovid + nav „není“ + přípona -is) „člověk, který na začátku pandemie COVID-19 věřil, že taková nemoc neexistuje“; rus.: ковидёнок (žertovně) „o dítěti, jehož narození je plánováno během koronavirové pandemie“ (SRJKE, 92); карантист „o karatistovi, který pokračuje v tréninku na dálku“ – kontaminace: карантин + каратист (SRJKE, 78). 24 Apie tai dar žr. E. Lipartė 2021c: 107. 212 BENDRINĖ KALBA | 95 otevřeně se jí vysmívali, vyhrožovali zdravotníkům, novinářům, představitelům státní správy a policistům, kteří se podíleli na zavádění stanovených omezení a dohlíželi na jejich dodržování. Emocionální expresivita v jazyce sílila a s ní i verbální agrese (viz Liepa 2022; Rožukalne, Liepa 2022). Situaci na podzim roku 2021 výstižně popsala lotyšská novinářka Inguna Mukāne: Pandemie nám ukázala, že ve svobodném demokratickém státě se společnost může rozdělit ještě dramatičtěji než na okupovaném území. Očkovaní proti neočkovaným, lid proti vládě – zdá se, že tato propast se stále prohlubuje. A nad tím vším se vznáší škála emocí, které mezi lidmi převládají a které dříve nebylo možné pozorovat v tak širokém měřítku. Hněv a agrese, strach a panika, společenský absurdní stav a hledání obětních beránků – to jsou jen nejvýraznější projevy (Mukāne 2021). Každá strana rozdělené společnosti měla své přívržence a komunikace mezi protilehlými stranami byla zraňující, agresivní a nepřátelská. Dokládají to litevské disfemismy označující osoby, které v létě 2022, těsně před začátkem války, zveřejnila socioložka Rūta Žiliukaitė ve formě seznamů na sociální síti Facebook a které doplnili další uživatelé této sociální sítě. Samotné seznamy jsou nazvány neutrálně, tedy Jedna strana a Druhá strana, obsažená slovní zásoba však neutrální není. Jedna strana (1) je spojována s příznivci konspiračních teorií a šiřiteli ruské propagandy25, zatímco druhou stranu (2) tvoří příznivci oficiálního kurzu (zejména očkování): 1) Antivalstybinė šunauja; Biomasė; Byvalo; Jedinstvos įpėdiniai; Kremlinai; Pašalpinai; Prokremlinė švobla; Purvini kaimiečiai; Putinistai; Raudonieji lūzeriai; Rusofilai; Runkeliai; Vatnikai; Visuomenės vėžys; Antivakseriai; Plokščiažemiai; Baubikai; Baubliai. 2) Fašistai; Geyropa; Naciai; Landsberginiai; Leftistai; Liberatiztai; Pidarai; PIŠ; Rusofobai; Satanistai; Skiepyti; Sorososai; Sorošiniai; Tapinoidai; Tiesiog py darai; Vaivorykštiniai; Vakseriai; Užžombintieji; Vagys; Vazelino premijos laureatai; Zombiai. Jak je patrné z těchto záměrně nezkrácených seznamů (a bylo by možné je ještě rozšířit), v těchto označeních se prolínají postoje lidí jak k pandemii COVID-19, tak k dalším bolestným tématům. Kromě toho část ozna- 25 Mimochodem, o disfemismech používaných v Lotyšsku a Rusku k označování příznivců konspiračních teorií se v lotyšských médiích psalo také takto: Latvijā piespiedu vakcinācijas un cilvēku segregācijas pretiniekiem piekar „antivaksera“ un Kremļa aģenta birku, bet kaimiņvalstī šādi cilvēki tiek pasludināti par Krievijas interesēm naidīgiem elementiem un Rietumu aģentiem (V Lotyšsku se odpůrcům povinného očkování a segregace lidí přisuzuje nálepka „antivaxer“ a agent Kremlu, zatímco v sousední zemi jsou takoví lidé označováni za živly nepřátelské ruským zájmům a agenty Západu) (Beinerte 2021). DITE LIEPA, EVIJA LIPARTE. COVID-19 pandemija ir karas Ukrainoje: eufemizmų ir disfemizmų vartojimas viešajame diskurse latvių, lietuvių ir rusų kalbose 213 … označení lze považovat za tradiční disfemismy (špinaví vesničané, řepáci26, zloději, zombie aj.), zatímco část tvoří situační disfemistické neologismy vzniklé během pandemie (např.: antivaxeři, vaxeři, tapinoidi). Podobná slovní zásoba se používá i v Lotyšsku k vzájemnému přezdívání. Například zastánci konspiračních teorií a odpůrci očkování byli označováni těmito slovy: koviddaunis „covidový debil“; antivakserijas dauni „antivaxerské debily“; antivakši „antivaxeři“; nevaxi „neočkovaní“; folijgalvas „alobalové hlavy“; plakanzemji „placatozemci“; pošņiži „nenávidějící očkování“; pošmiži „ti, kdo se kvůli očkování posírají = a bojí se očkování“ atd. Zastánci oficiálního státního kurzu jsou charakterizováni jako kovidaferisti „covidoví podvodníci“; kovidisti „covidisté“; durtie „propíchnutí“; lēticīgās aitas „důvěřivé ovce“; nopotētie zombiji „očkované zombie“; nozombētie „zombifikovaní“; pakalpiņi „přisluhovači“; roklaīžas „podlézači“; sorosisti „sorošovci“; vergi „otroci“ atd.27 Často se používala vulgární a obscénní slova a výrazy; takto se chovali dokonce i státní činitelé. Tehdejší ministr vnitra Sandis Girģens v říjnu 2020 na sociální síti Twitter napsal na adresu lidí, kteří demonstrativně pózovali na fotografiích bez ochranné roušky, čímž zdůrazňovali svou lhostejnost či dokonce nepřátelství vůči epidemiologickým bezpečnostním opatřením: Východní Evropa má koneckonců takový „pohuijistický“ gen. Pořád tu někde bloudí ten sovětský kolchozní syndrom... Dokud člověk sám nebo někdo z rodiny nelehne, může si dělat selfíčka. (delfi.lv)28. Tento ministrův příspěvek a článek o něm na portálu delfi.lv vyvolaly vlnu veřejného rozhořčení29. Jeden komentující napsal: 26 Strukturu disfemismu runkeliai, vývoj jeho sémantiky a příklady užití analyzuje Regina Koženiauskienė (2009: 58–59), která jej označuje za „urážlivou metaforu, jež se v Litvě již rozšířila“. Podle Reginy Kvašytė a Kazimierase Župerky se slovo runkelis, užívané v přeneseném (metonymickém) hanlivém významu pro označení člověka, stává slangovým výrazem (Kvašytė, Župerka 2021: 274). 27 O přezdívkách a disfemismech, jimiž byli v Lotyšsku v prvních letech pandemie označováni státní úředníci a politici, viz E. Liparte (2021b); o disfemickém užívání názvů zvířat pro lidi, kteří dodržovali pravidla pro zvládání pandemie, viz E. Liparte (2021c: 111). 28 Vulgarismus pohuijisms „lhostejnost; nebrání ohled na (obvykle vlastní) následky svého jednání“ (Tēzaurs) souvisí s výše uvedeným vulgarismem lotyš. pohujists, lit. pochuistas. 29 Podobné rozhořčení v Litvě vyvolal článek na portálu 15min.lt s názvem Andrius Jakučiūnas: Miešlakalbiai před „bybianosius“. Apmaudžios lygiosios, který rovněž používá vulgární označení – disfemismy – pro skupiny společnosti rozdělené pandemií COVID-19 (přístup na internetu: https://www.15min.lt/kultura/naujiena/asmenybe/andrius-jakuciunas-mesl akalbiai-pries-bybianosius-apmaudzios-lygiosios-285-1402348). 214 BENDRINĖ KALBA | 95 No, jestliže ministr smí používat vulgární výrazy a mluvit o genu „pochujismu“, pak mu mohu prozradit něco nového: ve východní Evropě existuje také gen „nachujismu“. My ve východní Evropě posíláme příslušným směrem ministry, kteří nás chtějí zcela kontrolovat a proměnit celý náš život v koncentrační tábor, a přitom vyprávějí pohádky o „ochraně starých lidí před virem“ (No, když už ministr může používat neslušný slovník a mluvit o genu „pochujismu“, mohu mu prozradit něco nového: ve východní Evropě existuje také gen „nachujismu“. My ve východní Evropě posíláme příslušným směrem ministry, kteří nás chtějí úplně kontrolovat a proměnit celý náš život v koncentrační tábor, vyprávějíce pohádky o „ochraně starých lidí před virem“). Jiný uživatel internetu vyjádřil svůj názor takto: šodien ministra kungs lieto vārdu „pohujisma“, bet rīt – „iģīke nahuj“??? (dnes pan ministr používá slovo „pochujismus“, a zítra – „jdi do prdele30“). Neuplynul ani rok a půl a situace v Evropě i ve světě se dramaticky změnila; tato vulgární fráze se stala okřídleným heslem, mottem, které sjednotilo jak samotné obránce Ukrajiny, tak lidi, kteří je podporují jinde ve světě. 3. SLOVNÍ ZÁSOBA POPISUJÍCÍ VÁLKU RUSKA A UKRAJINY 3.1. Disfemismy a eufemismy označující situaci na Ukrajině Při zkoumání eufemistické a disfemistické slovní zásoby, která popisuje situaci na Ukrajině po ruské invazi a válčící strany, je třeba věnovat zvláštní pozornost větě s disfemismem (ruskou nadávkou), která zazněla v prvních dnech války Русский военный корабль, иди нахуй! (Ruská vojenská lodi, jdi do prdele), jež obletěla svět rychlostí blesku. Jak zaznělo v diskusi v pořadu Lotyšského rozhlasu Ģimenes studija (Rodinné studio) dne 21. dubna 2022, některé nadávky se staly „dobrým tónem“ a tragédie války jejich používání ospravedlňuje (Lamuvārdi 2022). Křižník Moskva se neslavně proslavil v prvních dnech války, když vyzval ukrajinské pohraničníky na Hadím ostrově, aby se vzdali; ti to však odmítli a touto frází poslali válečnou loď hrubě do háje. Fráze, kterou obránce Hadího ostrova pronesl v hněvu, se stala mottem ukrajinských obránců: její pomocí přemalovávali názvy obcí na dopravních značkách, čímž dávali najevo svůj postoj k okupantům. Když se Moskva 14. dubna 2022 potopila (po zásahu ukrajinských raket Neptun, které střežily Černé moře), Ukrajinci se ra 30 Lit. vulg. nachui ‘1. nadávka užívaná jako zvolání: eik nachui <...>. 2. k čertu, ať se stane. <...>’ eina nachui! k čertu, jak je to špatné’ (Zaikauskas 2008: 97). DITE LIEPA, EVIJA LIPARTE. COVID-19 pandemija ir karas Ukrainoje: eufemizmų ir disfemizmų vartojimas viešajame diskurse latvių, lietuvių ir rusų kalbose 215 dovali se, že loď odplula tam, kam byla poslána. Později se toto heslo používalo při popisování toho, co se děje na Ukrajině. Ukrajinský spisovatel, fotograf a voják Artem Čapaj (Артем Чапай) napsal: Takové věci jsou nevyhnutelné a je třeba se je snažit pochopit. Tak či onak, všichni jsme trochu mimo: neozbrojení lidé v Berďansku posílají nachui ozbrojené okupanty, ženy v Romském okrese posílají nachui obrněné dědky. Každý dělá, co může. Ukrajinci jsou neskutečně skvělí, jako David proti Goliášovi (Čapajs 2022). Výrok s ruskou nadávkou se stal populárním i za hranicemi Ukrajiny, pravděpodobně díky své jazykové expresivitě. Lotyši jej překládají jen zčásti a v překladu ponechávají ústřední, stylisticky příznakový prvek původního jazyka: Krievu karakuģi, ej nahuj! (lotyšský ekvivalent ej dirst ‘jdi se vysrat’ by byl mnohem mírnější). Účastníci zmíněného rozhlasového pořadu, mezi nimi i A. Veisbergs, označovali při komentování takové slovní zásoby sprostá slova různými eufemismy (podle počátečních písmen příslušných slov), například bē-vārdi ‘b-slova’, hā-bē-pē ‘ch-b-p’, en-vārdi ‘n-slova’, nebo používali slovní spojení tāda leksika ‘taková slovní zásoba’, přičemž zdůrazňovali slovo tokia. Účastníci pořadu také diskutovali o tom, proč se za války objevuje více hrubé a sprosté slovní zásoby: otevřený konfliktní stav, vyhrocené emoce; pokud takovou slovní zásobu používá jedna strana, dříve či později se přizpůsobí i druhá. Když je stylisticky neutrální slovní zásoba neúčinná (nevyvolává reakci), používá se stylisticky expresivní slovní zásoba, například disfemismy. Je pravda, že uživatelé litevské sociální sítě Facebook pro tento výrok vymysleli eufemistickou, zdvořilou a vtipnou náhradu: „EIK TU ZET!“, – krátké, jasné a zdvořilé poslání určitých typů postav za ruskou válečnou lodí Další eufemismus poslat směrem k lodi (poslat za lodí), který byl v Litvě navržen jako kandidát na výraz roku, „se dnes již široce používá a je srozumitelný bez jakéhokoli kontextu“ (Urnėžiūtė 2022: 18). Válku, která začala 24. února 2022 a je bez zastírání skutečnosti nazývána brutální válkou proti Ukrajině nebo válkou Ruska na Ukrajině, ruské vedení a oficiální média válkou nenazývají a používají různé eufemismy. Politolog Jevgenij Roščin píše: Dne 24. února 2022 ruský prezident Vladimir Putin oznámil, že probíhá „speciální vojenská operace“. Dodejme, že když oznamoval „operaci“, Putin na konci věty udělal tečku a zamlčel, že jde o operaci namířenou proti jinému státu, totiž Ukrajině. Poté se hovořilo o cílech demilitarizace a denacifikace. V tomto kontextu je však důležitá právě taková gramatická struktura – slovo „operace“ nemá doplnění (Roščins 2022). 216 BENDRINĖ KALBA | 95 O situaci, do níž Rusko přivedlo demokratický svět tím, že rozpoutalo válku v Evropě, ale nenazývá ji válkou, a užívá přitom různé eufemismy, ironizoval ve fejetonu již zmíněný Sandris Vanzovičs: Nu Rietumu valstis centās labi ātri noformulēt, kā nosaukt karu Ukrainā, lai tikai to nenāktos saukt īstajā vārdā par karu – par militāru operāciju, militāru konfliktu, armijas mācībām kara apstākļos vai kara izstrādājumu (Nyní se západní státy snažily rychle vymyslet, jak nazvat válku na Ukrajině, aby ji jen nemusely nazývat pravým jménem – válkou: vojenskou operací, vojenským konfliktem, vojenským výcvikem v podmínkách války nebo válečným produktem) (Vanzovičs 2022). Zpočátku panoval ve veřejném diskurzu zmatek a užívaly se eufemismy současná situace na Ukrajině, vyostřené vztahy mezi sousedními státy, konflikt. Později se však situace začala nazývat pravými jmény: válkou, vpádem, útokem a podobně. V Rusku je užívání slova válka zakázáno a někteří představitelé opozice na to ve veřejném diskurzu poukazují užitím sousloví zakázané slovo, např.: Feminismus jako politická síla <...> nemůže stát na straně [slovo zakázané v RF] a tím spíše — [slovo zakázané v RF] okupační (Feminismus jako politická síla <...> nemůže souhlasit se [slovo zakázané v RF], tím spíše — s okupačním [slovem zakázaným v RF]). Lze říci, že eufemizace tématu této války začala již v roce 2014 a výzkumníci ji spojují s okupací Krymu. I. Smetonienė a D. Daučiūnaitė uvádějí jako eufemismy související s okupací mezinárodní slova sankce, subjekty, intervence, která se objevila v titulcích publicistických článků v Litvě (Smetonienė, Daučiūnaitė 2014: 125–126). Podle vědkyň jsou čtenářům méně známá, některým dokonce nesrozumitelná, a proto vyvolávají méně negativní reakci než přímé pojmenování jevu (Smetonienė, Daučiūnaitė 2014: 132); mezinárodní slova tedy plní eufemizační funkci velmi dobře. Kromě eufemistického termínu vojenská operace (rus. военная операция) používal Putin také dvě méně frekventovaná, a proto neobvyklá a méně srozumitelná mezinárodní slova: demilitarizace a denacifikace Ukrajiny. Slovo denacifikace znamená „opatření k likvidaci nacismu“ (BLKŽ) a souvisí se slovem nacismus, které znamená „politika a ideologie národněsocialistické strany, německý fašismus“ (DLKŽ). Při výkladu vzniklé situace používají tyto pojmy odborníci z různých zemí a oborů. Lotyšský politolog Andis Kudors píše: Téma boje proti nacismu je v Rusku pohodlné díky veškeré propagandě sovětské éry. A proto nyní pokračují a říkají, že Rusko na Ukrajině provádí denacifikaci a demi- DITE LIEPA, EVIJA LIPARTE. COVID-19 pandemija ir karas Ukrainoje: eufemizmų ir disfe­mizmų vartojimas viešajame diskurse latvių, lietuvių ir rusų kalbose 217 litarizací (Téma boje proti nacismu je v Rusku vhodná kvůli veškeré propagandě ze sovětské éry. Proto v ní nyní pokračují a tvrdí, že Rusko na Ukrajině provádí denacifikaci a demilitarizaci) (Kudors 2022). Ruská spisovatelka, novinářka a opoziční politička Julija Latynina (Юлия Латынина) v reakci na slova, která použil Putin, prohlásila: Nyní mám naději, že místo denacifikace Ukrajiny nastane deputinizace Ruska (Nyní mám naději, že místo denacifikace Ukrajiny dojde k deputinizaci Ruska) (LatyninaTV 2022). Příklady propagandistického jazyka představují také eufemistické parafráze – převyprávění jinými slovy, které ruská oficiální média hojně používají k popisu války na Ukrajině. Například ústup a útěk ruské armády byly popsány takto: <...> byla provedena operace stažení a přesunu <...> vojsk na území DLR, byla provedena řada odváděcích a demonstračních opatření, která měla zakrýt skutečné akce vojsk (<...>byla provedena operace zabalení a přesunu armády <...> na území DLR a byla uplatněna řada odváděcích a demonstračních opatření, která ukazovala skutečné kroky armády). Ukrajinská strana se takovým protikladně formulovaným popisům situace směje a ironicky nazývá ústup negativním útokem (rus. отрицательное наступление) a potopení válečných lodí negativním vynořením (rus. отрицательное всплытие), tedy dějem opačným k vynoření ponorky na vodní hladinu. Vtipálci na sociální síti Facebook zase vložili do úst oficiálního mluvčího ruského ministerstva obrany tuto eufemistickou frázi popisující útěk ruské armády: враг с позором бежит за нами (nepřítel za námi hanebně utíká). Ambice ruského diktátora, vyjadřované politickými eufemismy, jsou mnohem širší. V lotyšském internetovém časopise Puaro (2022) jsou analyzována Putinova prohlášení, v nichž se přirovnává k ruskému carovi Petru I. během severní války a současnou invazi na Ukrajinu označuje za znovuzískání toho, co náleželo Rusku. „Režim široce užívá eufemismy – posouvání hranic či rozšiřování území označuje dobývání sousedů“ (Veisbergs 2014). Dobývání se neobejde bez armády a ta se vytváří mobilizací obyvatel jak vlastního státu, tak dobytých zemí. V této válce spojené s velkými ztrátami se však mobilizace žertovně přejmenovává na mogilizacija, čímž se rovněž vyjadřuje dysfemický postoj, tedy zdůrazňuje absurdita tohoto procesu. Rita Urnėžiūtė (2022: 17) uvádí toto slovo jako jedno z těch, která v litevštině- 218 BENDRINĖ KALBA | 95 V litevštině se přejímají z ukrajinštiny či ruštiny a přizpůsobují se gramatice litevského jazyka. Lexém mogilizacija „mobilizace (povolávání záložníků k vojenské službě) jako přímá cesta ke smrti (do hrobu)“ byl zařazen také do Databáze neologismů litevského jazyka, kde se uvádí, že jde o nově přejaté slovo s expresivním ironickým zabarvením, odvozené od ruského kořene могилизация < могила „hrob“ + мобилизация „mobilizace“ (LKND). Lexém v různých jazycích mogilizacija / mogilizaciya / могилизация lze interpretovat také jako slovo vytvořené pomocí fonetické deformace (jednoho z druhů jazykové hry): nahrazením písmene б (latinkového b) v termínu мобилизация / mobilizacija písmenem з (latinkovým g) vznikne slovo spojené s hroby (rus. могила „hrob“). Litevští uživatelé sociální sítě Facebook ironizují na téma mogilizace a navrhují také litevské neologismy: kapizaciją31, kapinizacija, mobilizacija į kapus (< hroby), grabizacija, karstizacija (< rakev, truhla), LADizacija, MOSK Vizacija (< LADA, MOSKVIČ, tj. značky automobilů)32. Aby se v Rusku vyhnuli slovům válka a mobilizace, používá se k označování vojáků padlých na Ukrajině celá plejáda lživých eufemismů: Погиб в качестве акта доброй воли в ходе выполнения заданий в рамках спецоперации (Zahynul při plnění úkolu jako akt dobré vůle během speciální operace). Takový text na fotografii náhrobku umožňuje nalézt paralely se závěry německého literárního badatele, spisovatele a politika Victora Klemperera v knize vydané roku 1947 LTI – Notizbuch eines Philologen (LTI – filologo užrašai) o jazyce Třetí říše. Při rozboru nekrologů „vojákům padlým za Vůdce a vlast“ autor poukázal na několik stupňů vyjádření – od obdivu po projev ideologického nesouhlasu. „Nejvyšší míra oddanosti se vyjadřovala slovy: ‚Padl za svého Vůdce‘ <...>, zatímco vlast se nezmiňovala. <...> Pokud někdo nacismus zcela odmítal a chtěl svůj nesouhlas, možná dokonce nenávist, vyjádřit a dát najevo, ale zároveň nechtěl být zařazen k opozici, protože k tomu neměl dost odvahy, formulovalo se oznámení o úmrtí takto: ‚Naše jediné dítě padlo za vlast‘, přičemž Vůdce se nezmiňoval. <...>“ 31 Toto slovo bylo rovněž zařazeno do Databáze neologismů litevského jazyka, se stejným významem jako mogilizacija a s poznámkou, že jde o hybridní útvar, kalk (LKND). 32 Poslední uvedená pojmenování souvisejí s reportáží odvysílanou ukrajinskou televizí: rodiče padlého ruského vojáka si za odškodnění, které dostali za syna, koupili jeho oblíbený automobil LADA a nyní hrdě jezdí navštěvovat syna na hřbitov. Vtipálci na sociální síti Facebook toto téma dále rozvinuli: slovo syn má v různých jazycích podobnou podobu (ukr. син, pol. syn, angl. son), zatímco v ruštině je to лада. DITE LIEPA, EVIJA LIPARTE. COVID-19 pandemija ir karas Ukrainoje: eufemizmų ir disfemizmų vartojimas viešajame diskurse latvių, lietuvių ir rusų kalbose 219 Uznání ztráty nesmělo mezi místními vyvolávat obavy. V takových případech zněla stereotypní formule Třetí říše: „Za tragický osud zaplatil vlastním životem...“ (přeloženo z lotyštiny, viz Klemperers 2004: 126–127). Rusko tedy i v této válečné situaci používá lži a dezinformace – ať už hovoří o svých skutečných činech a cílech, nebo o průběhu války a padlých. Ruskem rozpoutaná válka na druhé straně v baltských a dalších jazycích znovu aktualizovala užívání takzvaných citlivých slov (např. okupace, okupovat), čímž potlačila dřívější rozsáhlou eufemizaci. Po znovuzískání nezávislosti se pobaltské státy snažily budovat s velkým sousedem korektní vztahy a nezmiňovat křivdy minulosti. Līga Romāne-Kalniņa ve své doktorské disertaci Construction and Representation of National Identity in the Speeches of the Presidents of the Baltic States: Corpus-Assisted Critical Discourse Analysis (česky Konstrukce a reprezentace národní identity v projevech prezidentů pobaltských států – korpusově podporovaná kritická analýza diskurzu) zdůrazňuje, že v projevech prezidentů, zejména bezprostředně po obnovení nezávislosti zemí v roce 1990, se často užívaly eufemismy, které se opíraly o společnou politickou minulost a snažily se vyhnout zmínkám o negativní roli Sovětského svazu a Ruska v dějinách pobaltských zemí (Romāne-Kalniņa 2022: 33). Eufemizace jazyka a snaha zalíbit se probíhaly jak na úrovni vlády, tak společnosti. Příčiny a důsledky takové politické korektnosti analyzuje politolog A. Kudors: Důvody vzniku politické korektnosti nebyly vždy špatné. V Evropě žijeme blízko sebe – není to jako někde na stepi. Jsme všichni namačkáni na malém prostoru, a abychom spolu dokázali žít, snažíme se jeden druhého neurazit. Bohužel jsme zašli do krajnosti nejen v Lotyšsku, ale v celé Evropě: lidé přestávají říkat, co si myslí. Dochází k podlézání a pokrytectví (překlad litevského znění: Důvody politické korektnosti nejsou vždy špatné. V Evropě jsme žili blízko sebe – není to jako žít někde na stepi. Všichni jsme namačkáni na malém prostoru, a abychom spolu dokázali vycházet, dáváme si pozor, abychom se jeden druhého nedotkli. Bohužel jsme zašli do krajnosti nejen v Lotyšsku, ale v celé Evropě: lidé přestávají říkat, co si myslí. Dochází k podlézání a pokrytectví) (Kudors 2022). Podle Līgy Romāne-Kalniņy se nyní jazyková eufemizace v komunikaci s Ruskem již neuplatňuje: Litevští prezidenti po obnovení nezávislosti země v roce 1990 vkládali velké naděje do nově se rozvíjející ruské demokracie, která by státům umožnila spolupracovat. Postupem let se však tyto naděje rozplynuly, což potvrzují změny v obsahové, diskurzivní a jazykové dimenzi zjištěné srovnávací analýzou [prezidentských] projevů (Romāne-Kalniņa 2022: 33). 220 BENDRINĖ KALBA | 95 3.2. Dysphemismy a eufemismy označující válčící strany Za univerzální dysphemismy lze považovat lexémy fašistai a nacistai (naciai)33. Druhé slovo se velmi široce používá v oficiálním veřejném diskurzu Ruska a spojuje se s již zmíněnou denacifikací; navíc se vysvětluje, že denacifikace znamená deukrajinizaci. Po bombardování obytných čtvrtí Charkova ironizovala J. Latynina: Кто погиб, тот нацист (Kdo zahynul, ten je nacista) (LatyninaTV 2022). A. Veisbergs na konci roku 2014 psal o událostech na Krymu a jejich medializaci: „Nejčastěji se používají označení fašismus a fašisté. Toto slovo má v ruštině již dlouho velmi negativní zabarvení a navíc má nejasný význam – používá se pro vše, co neodpovídá přáním Kremlu, a zvláště tehdy, když je něco vnímáno jako protiruské“ (Veisbergs 2014)34. Ukrajinci a jejich spojenci často nazývají ruské útočníky nejen fašistais, ale také rašistais (kontaminační útvar vytvořený z názvu státu R-ossija a slova f-ašistai). V oficiálních ruských médiích a na portálech jsou Ukrajinci a jejich spojenci často označováni dysphemismy fašisté, ukrajinští fašisté; používají se také výrazy pasivní nacisté a spolupachatelé nacistů, nacistický režim, v ruštině pak označení укронацики, секретные укро-фашистские лаборатории (tajné ukrofašistické laboratoře). Je třeba dodat, že taková lexika proniká také do veřejného diskurzu v jiných jazycích – používá se v článcích publikovaných na různých internetových portálech, např.: lit. ukrofašistai (alfa.lt), lot. ukrofašisti (delfi.lv, la.lv). Jako dysphemismy se ve veřejném diskurzu v Rusku i na jeho okupovaných územích Ukrajiny (již od roku 2014) používají také zkomolené názvy Ukrajiny nebo jejích obyvatel, např. rus. Краина; укропы (druhý lexém se graficky i foneticky shoduje s názvem kopru). Slovo укропас „ruského- 33 Oba tyto dysphemismy i složeniny a slovní spojení z nich vytvořená se používaly také v diskurzu o pandemii COVID-19, avšak pouze pro jednu stranu – osoby podporující oficiální politiku států a představitele moci. Lit. fašistai ir naciai „fašisté a nacisté“ jsou zahrnuti do jednoho ze seznamů, které v článku uvádí R. Žiliukaitė, a v lotyštině byly zaznamenány tyto příklady: covidfašistu banda „banda covidových fašistů“, „medicīniskā fašisma režīms „režim ‚medicínského fašismu‘“ a další. 34 Zde je třeba dodat, že dávno před anexí Krymu byl Putin kvůli svým ambicím nazván Putleriu (< Put-inas + Hit-leris) a jeho stoupenci se v různých jazycích označují nejen dysphemismy putinistai, putinoidai a podobně, ale také výrazy putleristai, putleroidai, putlerfašistai. Tato označení neztratila na aktuálnosti ani dnes. Uživatelé Facebook z Litvy naopak na jaře 2022 přezdili jednu z pionýrských organizací působících v Rusku na putinjugendu (podle analogie s hitlerjugendu). D I T E L I E P A, E V I J A L I P A R T Ė. Pandemie COVID-19 a válka na Ukrajině: užívání eufemismů a dysphemismů ve veřejném diskurzu v lotyštině, litevštině a ruštině 221 Slovníku nových slov litevského jazyka jako výpůjčka s hanlivým expresivním zabarvením, jde o slangový výraz (LKND). Lotyšský lexém ukropi byl nalezen v komentářích k internetovým zprávám a na sociálních sítích. Ještě ostřejší dysphemismy jsou určeny příslušníkům jiných zemí, kteří bojují po boku ukrajinských obránců. Donbaská analytická služba (rus. Аналитическая служба Донбасса) například vysvětluje, že ve snaze zastavit ruský útok vrhají Ukrajinci do boje méněcenné síly – Gruziínce, západní Ukrajince a podobný odpad (rus. Бросают именно те силы, которые им малоценны – грузин, западенцев и подобный мусор). Na druhé straně ve veřejných diskurzech Ukrajiny a dalších zemí vedle označení přímo pojmenovávajících ruskou armádu – ruská armáda, armáda okupantů, okupanti, vojsko okupantů, ruští okupanti – nechybějí ani dysphemismy namířené proti agresorovi: jde o zkomolené názvy Ruska, např. русня, nebo lexémy spojené s agresivními a krutými bytostmi, např. orkai (rus. орки). Na webových stránkách Lotyšské společnosti pro fantasy a fantastiku (lot. Latvijas Fantāzijas un fantastikas biedrība) je uvedeno následující přeložené vysvětlení pojmu orkai (lot. orki): různí odolní humanoidní váleční tvorové ve fantastických dílech. <...> Orkové jsou nejčastěji zobrazováni jako zdegenerovaní lidé se sklony k brutalitě, sadismu i bázlivosti <...>, kteří jsou fyzicky silnější nebo slabší než lidé, ale vždy se shromažďují ve velkých houfech (Gustavsone 2022)35. Do Databáze neologismů litevského jazyka byla zařazena nejen lexéma orkas „ruský voják – demoralizovaný brutální agresor v ruské válce na Ukrajině v roce 2022“, pocházející z anglického orc „představitel rasy fantastických bytostí vyznačujících se brutální silou a malou inteligencí v dílech žánru fantasy, zejména v Tolkienově Pánu prstenů“, ale také kontaminační útvary s komponentem ork-: orkupantas „demoralizovaný brutální voják z okupační ruské armády ve válce na Ukrajině v roce 2022“, které mají hanlivý expresivní odstín (< ork-as +o-kupantas); orktarakonis „ruský voják – demoralizovaný brutální agresor v ruské válce na Ukrajině v roce 2022“ (< ork-as + tarakon-as + koncovka -is); Orkistanas „země obývaná ‚orky‘ (tj. Rusko)“ (LKND). Poslední slovo je v tomto slovníku uvedeno jako slovo s nově přejatým kořenem, přičemž se uvádí 35 Překlad z ruštiny před ruskou invazí na Ukrajinu. 222 BENDRINĖ KALBA | 95 a ekvivalenty v dalších jazycích: ukr. оккупант; rus. оккупант. Další dvě lexémata byla do korpusu zařazena jako útvary litevského původu. Rita Urnėžiūtė (2022: 18) také charakterizuje slovo okupantai jako novotvar z doby války, který odráží reakce Litevců. Materiál v jiných jazycích, který autoři tohoto článku shromáždili, však ukazuje, že litevským novotvarem je pouze orktarakonis (v korpusu je označen jako „ojedinělý“ a nebyl nalezen v internetových zdrojích v jiných jazycích), zatímco další dvě slova byla s největší pravděpodobností převzata z ruštiny, srov.: rus. ОРКУпанты / оккупанты, lotyš. okupanti; lotyš. Jūs arī orkistānas propagandas upuris? (A vy jste také [se stal] obětí propagandy orkistánu?). Dalším eufemistickým označením Ruska převzatým z fantastického díla, které se začalo používat již v roce 2015, je Mordoras (lotyš. Mordora, rus. Мордор) – země ztělesňující zlo. Lotyšská média psala: V prvních březnových dnech vyjádřil velký zástup lidí v Melitopolu okupovaném ruskou armádou svůj názor na „orkské lupiče“. Později téhož měsíce ukrajinský ministr obrany ve svém oficiálním projevu slíbil, že ukrajinští vojáci „odolají útoku Mordoru“ (Lelū 2022). Toto rčení je názorné a při jeho vytvoření byla využita narážka na již zmíněné dílo J. R. R. Tolkiena Pán prstenů: Ať už jde o projevy ukrajinských představitelů, tisková média, nebo sociální platformy, toto přirovnání se objevuje na každém kroku: pokojná Ukrajina, podobná Kraji popsanému v „Pánu prstenů“, se brání čistému zlu, Mordoru – ruské armádě podobné hordám, kterou z Moskvy vede Sauronův protějšek Vladimir Putin (Ať už jde o projevy ukrajinských představitelů, tiskové publikace, nebo sociální platformy, toto přirovnání se objevuje na každém kroku: mírumilovná Ukrajina, podobná Kraji popsanému v Pánu prstenů, se brání čistému zlu, ruské armádě připomínající hordy z Mordoru, které z Moskvy velí Sauronův reinkarnát Vladimir Putin) (Lelū 2022). Během pandemie COVID-19 vyvolávaly v Lotyšsku asociace s postavou Voldemorta z románů J. Rowlingové, jehož jméno se nesmí vyslovit, neobvyklé názvy nových skutečností (viz výše), zatímco válečný kontext v mnoha zemích posílil povědomí o Voldemortovi jakožto konkrétní osobě, ztělesnění zla. Dokládá to článek litevského filozofa Aldise Gedutise o tom, jak vznikají konspirační teorie: Je zřejmé, že současnému Voldemortovu avatarovi na mudlech nezáleží ani na Ukrajině, ani v Africe, natož pak v Rusku nebo kdekoli jinde na světě. Ano, Voldemort se vrátil a usídlil se u našeho východního souseda a jeho pseudonym zní Vladimir (Gedutis 2022). D I T E L I E P A, E V I J A L I P A R T E. Pandemie COVID-19 a válka na Ukrajině: užívání eufemismů a dysfemismů ve veřejném diskurzu v lotyštině, litevštině a ruštině 223 Ukrajinští vojáci rozdělili mobilizované ruské vojáky bojující na frontě do dvou skupin – mobikové a čmobikové36. První písmeno č (ч) eufemismu čmobikai (lotyšsky čmobiki, rusky чмобики) odpovídá prvnímu písmenu ruského slova частично „částečně“ a tímto eufemismem se označují ti, kteří jsou povoláváni do války v rámci částečné mobilizace. O nahrazování slova vojáci jinými slovy jako o politické eufemizaci psaly také I. Smetonienė a D. Daučiūnaitė (2014: 127–128). Slovo чмобики lze však interpretovat i jinak – jako disfemistické odvozené slovo z ruského slova чмо37. Ve srovnání s hrubými disfemismy, které obě válčící strany používají jedna vůči druhé, působí jednoduše běžně známé pojmy – eufemismy označující binární opozici hodníčci a zlíčci, které na svém účtu na Twitter použil jeden ze čtyř iniciátorů lotyšské akce Tvitera konvojs, konzultant pro vztahy s veřejností Reinis Pozņaks: Neúnavní dálniční lvi hlásí, že konvoj z Twitteru s 21 kusy dorazil přes hranice a byl předán hodným, aby dali co proto zlým. Sláva Ukrajině! (Neúnavní dálniční lvi hlásí, že konvoj z Twitteru s 21 kusy byl převezen přes hranice a předán hodným, aby dali co proto zlým. Sláva Ukrajině! (ir.lv).) SHRNUTÍ Pandemie, která v roce 2020 otřásla světem, rozdělila společnost podle postoje lidí k viru a později k očkování proti němu. Kvůli pandemii byl několikrát vyhlášen výjimečný stav, který se v Litvě nazýval karantinas, v Lotyšsku „sezení doma“ (māj sēde; přičemž se v určitých obdobích uplatňoval i zákaz vycházení), byl spojen s omezením pohybu, což vyvolalo značnou nespokojenost části společnosti. V průběhu očkování se společnost ještě zřetelněji rozdělila na dva nesmiřitelné tábory: zastánce očkování a jeho odpůrce. K označování nových skutečností a popisu vzniklých situací 36 Tato pojmenování vysvětloval ve zvláštním pořadu komerčního média TV24 o válce vyvolané Ruskem kapitán lotyšských národních ozbrojených sil Jānis Slaidiņš: „Mobikové jsou ti, kteří jsou v Luhansku a Doněcku jako pravidelné jednotky, zatímco čmobikové jsou ti, kteří jsou povoláváni nyní“ (Slaidiņš 2022). 37 Srov. lotyšský slangový disfemismus čmo „špinavý člověk, který se potuluje po skládkách“ (Tēzaurs). Do Databáze neologismů litevského jazyka bylo zařazeno také kontaminační utvoření čmobilizacija „částečná mobilizace vyhlášená v Rusku během války s Ukrajinou, v jejímž rámci jsou povoláváni muži nepřipravení k boji a morálně pokleslí“, s uvedením původu: „z ruštiny, чмобилизация < частичная мобилизация ‚částečná mobilizace‘; srov. чмо slang. ‚fyzicky a morálně upadlý člověk, „hnůj“‘“ (LKND). Dále srov. publikaci R. Urnėžiūtė (2022: 18) o pokusech litevských uživatelů Facebook překládat ironické ukrajinské či ruské složeniny, mimo jiné rus. бом̄жгвардия – překládané jako vargėtar mija. 224 BENDRINĖ KALBA | 95 vznikala nová slova; v jazyce navíc rostla emocionální expresivita, a s ní i verbální agresivita, která se často projevovala různými disfemismy – tradičními i situačními. Pandemie tak aktivizovala užívání agresivní slovní zásoby (včetně vulgarismů a dalších disfemismů), vzájemné urážky a vyjadřování vnitřního rozhořčení nad určitými kategoriemi obyvatel a/nebo nad kroky či výroky vlády, která zavedla příslušná omezení. Válka na Ukrajině vyvolaná Ruskem rovněž oživila užívání eufemismů, a zejména politických disfemismů, které byly dlouho součástí pasivní slovní zásoby. „Eufemismy a disfemismy jsou dva protikladné jazykové prostředky, které politické režimy aktivně využívaly jako působivou zbraň při rozdělování lidí a názorů na vlastní a nepřátele. Totalitní systémy mohou díky kontrole komunikačních prostředků tyto procesy organizovat velmi účinně a vytvářet monolitický systém užívání jazyka“ (Veisbergs 2002: 70). Jak dokládají příklady ze tří jazyků, které tento článek přehledově představuje, tento závěr vyslovený před 20 lety platí i pro popis současné situace (zejména války na Ukrajině). Empirický materiál ukazuje, že jedna strana se snaží nazývat věci pravými jmény a nevyhýbá se disfemismům, zatímco druhá tak činí selektivně, užívá lži a dezinformace a hojně používá eufemismy i disfemismy; na začátku války se snažila přimět všechny, aby je používali. V demokratickém světě, stejně jako na Ukrajině, se však oficiálnímu ruskému eufemistickému jazykovému stylu vysmívají, a tak vznikají nové eufemismy a disfemismy. V podmínkách fyzické agrese uplatňují obě strany také verbální agresi a ironii. Užívání politických eufemismů a disfemismů, zejména za války, tedy neustává. Při srovnání eufemismů a disfemismů, které tento článek představuje, je zřejmé, že některé jsou společné diskurzu o pandemii COVID-19 i diskurzu o válce na Ukrajině (např.: Voldemortas „někdo, koho se bojí nazvat pravým jménem“; putinistai, putleristai, vatnikai „uživatelé a šiřitelé ruské propagandy“). Pouze v diskurzu o pandemii COVID-19 se jako univerzální disfemismus užívalo kovidiotas; široce se jím označovala jakákoli osoba, která se během pandemie chovala jinak, než jak se choval či smýšlel člověk používající tento disfemismus. Disfemisticky užívaná lexémata fašisté, nacisté jsou univerzální pouze v diskurzu o válce na Ukrajině, neboť je obě válčící strany používají jedna vůči druhé, stejně jako jejich odvozeniny či spojení (např.: ukrofašisté, nacistický režim vs. fašisté, rašisté). V diskurzu o pandemii se odvozeniny a spojení s těmito lexémy (lotyšsky covidfašistu banda) používaly pouze k označení jedné strany – představitelů moci a osob podporujících oficiální kurz států. Výzkum by bylo možné rozšířit o další veřejné diskurzy (např. globalizaci, ekonomiku, ekonomické sankce, jednání politiků, přírodní DITE LIEPA, EVIJA LIPARTE. COVID-19 pandemija ir karas Ukrainoje: eufemizmų ir disfemizmų vartojimas viešajame diskurse latvių, lietuvių ir rusų kalbose 225 kataklyzmatů) v jazycích, které jsou zde zkoumány. Často se v nich také užívá válečná rétorika (např. pojmy nepřítel, bitvy, zbraně) a hojně se vyskytují různé eufemismy a disfemismy. PRAMENY38 Beinerte Vija 2021: Vija Beinerte: Kur ir risks, jābūt izvēlei. Prieiga internete: https://nra.lv/viedokli/vija-beinerte/364035-vija-beinerte-kur-ir-risks-jabut-izvelei.htm. BLKŽ – Slovník spisovné litevštiny (v přípravě), hlavní redaktorka D. Liutkevičienė, Vilnius: Litevský jazykový institut. Dostupné online: https://ekalba.lt/bendrines-lietuviu-kalbos-zodynas. Čapajs Artems 2022: Pacifista kara dienasgrāmata. Prieiga internete: https://satori.lv/article/pacifista-kara-dienasgramata. DLKŽ – Slovník současné litevštiny, hlavní redaktor S. Keinys, 8. opravené a doplněné vydání (elektronická verze), 2021. Dostupné online: https://ekalba.lt/dabartines-lietuviu-kalbos-zodynas. Gedutis Aldis 2022: Voldemortas vėl grįžo. Namudinės sąmokslo teorijos apmatai. Prieiga internete: https://www.lrt.lt/naujienos/kultura/12/1755157/aldis-gedutis-voldemortas-vel-grizo-namudines-samokslo-teorijos-apmatai. LatyninaTV 2022: Prieiga internete: https://www.youtube.com/watch?v=wEBCNt-WuRTw. Lelū Damjens 2022: Mordoras lāsts. Prieiga internete: https://www.rigaslaiks.lv/zurnals/raksti/mordoras-lasts-20951. Klimenka Eduardas, Klimenka Gabrielius 2020: Koronalogizmai – trečioji pandemžodžių banga. Prieiga internete: https://www.bernardinai.lt/2020-05-02-koronalogizmai-trecioji-pandemzodziu-banga. Kudors Andis 2022: Latviešu taktika – klušēšana vai vētra. Prieiga internete: http://fronte.lv/2022/04/andis-kudors-latviesu-taktika-klusesana-vai-vetra-1-dala/. LKND – Databáze neologismů litevského jazyka. Průběžně aktualizovaná online příručka od roku 2011, sestavila a odpovědná redaktorka R. Miliūnaitė, programování E. Ožeraitis, Vilnius: Litevský jazykový institut. Dostupné online: https://ekalba.lt/naujazodziai/ 38 Kromě zde uvedených zdrojů byly použity také texty a komentáře k nim zveřejněné na internetových portálech (delfi.lv, jauns.lv, tvnet.lv, ir.lv, apollo.lv, nra.lv, la.lv, lsm.lv, satori.lv, puaro.lv, pietiek.com, lrt.lt, alfa.lt, lrytas.lt, 15min.lt, bernardinai.lt, diena.lt, asd.news, glasnaya.media, unian.net aj.), příspěvky na sociálních sítích (Facebook, Twitter, YouTube, Draugiem.lv, fb.ru), internetových fórech (v rubrice delfi.lv Cālis, na fórech www.celakaja.lv/forumi, iauto.lv/forums, www.bmwpower.lv/forum, traders.lt). 226 BENDRINĖ KALBA | 95 Puaro 2022: Putins pielīdzina sevi Krievijas caram Pēterim I, iebrukumu suverēnā valstī – teritoriju „paņemšanai atpakaļ“ nevis „atņemšanai“. Prieiga internete: https://puaro.lv/kars/putins-pielidzina-sevi-krievijas-caram-peterim-i-iebrukumu-suverena-valsti-teritoriju-panemsanai-atpakal-nevis-atnemsanai. Raudseps Pauls 2021: Vēl cīņa nav galā. – Ir 45/46, 8. Roščins Jevgēņijs 2022: Kādel Putins karu nesauc par karu – speciālās operācijas un pasaules kārtības gals. Prieiga internete: https://www.delfi.lv/news/arzemes/kadel-putins-karu-nesauc-par-karu-specialas-operacijas-un-pasaules-kartibas-gals.d?id=54398056. SRJKE – Slovník ruského jazyka koronavirové éry. Petrohrad: Ústav lingvistického výzkumu Ruské akademie věd, 2021. Dostupné online: https://iling.spb.ru/dictionaries/neology/coronavirus/dictionary.pdf?fbclid=IwAR0-qG1innWpf2-sTm1ew9JLWv8dBYCjQ5lwaA5jrIO-MM-zND7S3Ztxhtjtw. Tēzaurs – sestavil Andrejs Spektors, Riga: Laboratoř umělé inteligence LU MII. Dostupné online: https://tezaurs.lv (navštíveno 22. 12. 2022). Vanzovičs Sandris 2020:Kovids stimulējis ierakstīties – „Zelta mikrofonam“ rekorddaudz pieteikumu. Prieiga internete: https://neatkariga.nra.lv/lasamgabali/332228-kovids-stimulejis-ierakstities-zelta-mikrofonam-rekorddaudz-pieteikumu. Vanzovičs Sandris 2022: Mēs zinām, par kuru jūs ar sliktiem krievu vārdiem domājāt pagājušajā nedēļā. Prieiga internete: https://neatkariga.nra.lv/lasamgabali/373431-mes-zinam-par-kuru-jus-ar-sliktiem-krievu-vardiem-domajat-pagajusaja-nedela. Veckalne Aiga 2020: Covid-19 skaidrojošā vārdnīca. Prieiga internete: https://www.facebook.com/notes/404505340945962. LITERATŪRA Aman Reinhold 1975: Bayrisch-österreichisches Schimpfwörterbuch (2., verbesserte Aufl.), München: Goldmann. Burridge Kate 2012: Euphemism and Language Change: The Sixth and Seventh Ages. – Lexis 7. Prieiga internete: https://journals.openedition.org/lexis/355. Druviete Ina 2021: Valodas pētījumi valstij, sabiedrībai, cilvēkam. – Latviešu lingvistiskā attieksme: vērtības, pārliecība, prakse, Rīga: LU Akadēmiskais apgāds, 7–17. Druviete Ina 2022: Lingvistiskās attieksmes izpausmes ārkārtējās epidemioloģiskās situācijas apstākļos (2020–2022). – Vārds un tā pētīšanas aspekti 26, Liepāja, 199–210. DITE LIEPA, EVIJA LIPARTE. COVID-19 pandēmija ir karas Ukrainoje: eufemizmų ir disfemizmų vartojimas viešajame diskurse latvių, lietuvių ir rusų kalbose 227 DUDENe – Rechtschreibwörterbuch der deutschen Sprache. Prieiga internete: https://www.duden.de/ (žiūrėta 2022 11 20). Džozefs Džons Ē. 2008: Valoda un politika. Rīga: Zinātne. Ernstsone Vineta 1997: Valodas spēle latviešu sarunvalodā funkcionālā aspektā. – Linguistica Lettica 1, Rīga: Latviešu valodas institūts, 76–99. Gustavsone Andra 2022: Zaļādainie. Orki, goblini un visvisādie radinieki. Prieiga internete: https://www.lffb.lv/raksti/lasit-talak/zalada nie-orki-gobli-ni-un-visvisadie-radinieki. Jakimovienė Sigita 2017: (Ne)mandagumo raiška nusikaltimų diskurse: įvardijimo aspektas. – Lietuvių kalba 11. Prieiga internete: https://www.lituanistika.lt/content/67425. Klemperers Viktors 2004: Trešā Reiha valoda. Filologa piezīmes, Rīga: AGB. Koženiauskienė Regina 2009: Tropų fenomenas ginčytino teksto ekspertizė. – Žmogus ir žodis 1, 52–60. Kudirka Robertas 2012: Senoji ir naujoji eufemija. Grafinė eufemija elektroniniame diskurse. – Lietuvių kalba 6. Prieiga internete: https://www.lituanistika.lt/content/60598. Kvašīte Regīna, Župerka Kazimiers 2021: Lauku iedzīvotāju nosaukumi lietuviešu un latviešu valodā. – Vārds un tā pētīšanas aspekti 25, Liepāja, 267–280. Lamuvārdi 2022: Skolotāja: Lamuvārdi bērna leksikā pastāv; svarīgi kad, kur un kāpēc tos lieto (Latvijos radijo laida, dalyvauja A. Veisbergas). Prieiga internete: https://www.lsm.lv/raksts/dzive--stils/vecaki-un-berni/skolotaja-lamuvardi-berna-leksika-pastav-svarigi-kad-kur-un-kapec-tos-lieto.a453315. Liepa Dite 2021: Sabiedrības lingvistiskā jaunrade Covid-19 pandēmijas laikā: valodas izteiksmes līdzekļu raksturojums. – VALODA – 2021. Valoda dažādu kultūru kontekstā. XXXI zinātnisko rakstu krājums, Daugavpils, 158–167. Liepa Dite 2022: Latvijas kā valsts raksturojums interneta komentāros Covid-19 pandēmijas laikā. – VALODA – 2022. Valoda dažādu kultūru kontekstā. XXXII zinātnisko rakstu krājums, Daugavpils, 158–166. Liepa Dite, Liparte Evija 2022: Covid-19 pandēmijas leksika Latvijā un Lietuvā: kopīgais un atšķirīgais – VALODA – 2022. Valoda dažādu kultūru kontekstā. XXXII zinātnisko rakstu krājums, Daugavpils, 61–70. Lipartė Evija 2020a: Šiek tiek apie kovidžodžius latvių kalboje. – Gimtoji kalba 5(635), 30–35. Lipartė Evija 2020b: Koronos eufemizmai, metaforos, žodžių žaismas latvių kalboje. – Gimtoji kalba 6(636), 30–34. Lipartė Evija 2021a: MājSēde, skorbūlēra, tišmājis, sejauts un citi – ieskats 2020. gadā lietotajos saliktajos lietvārdos. – Vārds un tā pētīšanas aspekti 25, Liepāja, 107–118. 228 BENDRINĖ KALBA | 95 Liparte Evija 2021b: Ieskats 2020. gadā internetā lietotās nozīmīgus amatus Latvijā ieņēmušo personu apsaukās. – Linguistica Lettica 29, Rīga: LU Latviešu valodas institūts, 62–91. Liparte Evija 2021c: Jauni nosaukumi un „senas dziesmas jaunās skaņās“ – uz koronavīrusa laiku caur valodas prizmu raugoties. – Valodas prakse: vērojumi un ieteikumi 16, 102–118. Mukāne Inguna 2022: Dusmas, ko izraisījis kovids. Kā pārvarēt jaunās plaisas sabiedrībā? Prieiga internete: https://jauns.lv/raksts/9viri/474051-dusmas-ko-izraisijis-kovids-ka-parvaret-jaunas-plaisas-sabiedriba. Romāne-Kalniņa Līga 2022: Nacionālās identitātes veidošana un atspoguļojums Baltijas valstu prezidentu runās – korpusā balstīta kritiskā diskursa analīze (promocijas darba kopsavilkums latviešu valodā), Rīga: Latvijas Universitāte. Rožukalne Anda, Liepa Dite 2022: From „Covid idiots“ to „Co-vidshow“ and „Covidhysteria“. Analysis of digital news commenters’ verbal aggressiveness and means of linguistics creativity during COVID-19 pandemic in Latvia (2020–2021). – Mediální studia / Media Studies 3, 180–211. Ruks Māris 2022: Šis laiks kā piebūrums. Prieiga internete: https://pietiek.com/raksti/sis_laiks_ka_pieburums. Slaidiņš Jānis 2022: Kurus krievu karavīrus ukraiņi sauc par „čmobikiem“, kurus par „mobikiem“? Prieiga internete: https://www.la.lv/kurus-krievu-karavirus-ukraini-sauc-par-cmobikiem-kurus-par-mobikiem. Smetona Marius 2015: Lietuvių kalbos eufemizmai: raiška ir motyvacija: daktaro disertacija, Vilnius: Vilniaus universitetas. Prieiga internete: https://epublications.vu.lt/object/elaba:8283971. Smetonienė Irena, Daučiūnaitė Danutė 2014: Politinė eufemizacija publicistinių straipsnių antraštėse. – Kalbotyra 66, 120–142. Urnežiūtė Rita 2022: Kas pasiūlyta iki spalio vidurio? – Gimtoji kalba 10, 17–21. Valodnieki 2022: Valodnieki: Karš ietekmējis latviešu valodas lietojumu – tā kļuvusi rupjāka (Latvijos radijo laida, dalyvauja A. Veisbergas ir D. Liepa). Prieiga internete: https://www.lsm.lv/raksts/dzive--stils/ikdienai/valodnie-ki-kars-ietekmejis-latviesu-valodas-lietojumu--ta-kluvusi-rupjaka.a474465. Veisbergs Andrejs 1999: Politkorekcijas. – Rīgas Laiks 9, 17–19. Veisbergs Andrejs 2002: Naida un aizplīvurotības vārdi manipulācijas valodā. – Kentaurs XXI 29, 54–71. Veisbergs Andrejs 2014: Kremļa valodiskā programmēšana. Prieiga internete: https://www.la.lv/kremla-valodiska-programmesana. VPSVe – Valodniecības pamatterminu skaidrojošā vārdnīca, Rīga: Valsts valodas aģentūra, 2007. Prieiga internete: https://termini.gov.lv/kolekcijas/93 (žiūrėta 2022-11-17). DITE LIEPA, EVĪJA LIPARTE. COVID-19 pandemija ir karas Ukrainoje: eufemizmų ir disfemizmų vartojimas viešajame diskurse latvių, lietuvių ir rusų kalbose 229 Zabarskaitė Jolanta 2020: COVID-19 naratyvo pamoka: taisyk žodžiu vietą kaip svečiui patalą. Prieiga internete: https://www.bernardinai.lt/covid-19-naratyvo-pamoka-taisyk-zodziui-vieta-kaip-sveciui-patala. Zaikauskas Egidijus 2008: Kalbos paribiai ir užribiai: lietuvių žargono žodynėlis. Vilnius: Alma littera, 2008. Gautas 2022 11 22 Priimtas 2022 12 30 DITE LIEPA, EVIJA LIPARTE THE COVID PANDEMIC AND THE WAR IN UKRAINE: THE USAGE OF EUPHEMISMS AND DYSPHEMISMS IN LATVIAN, LITHUANIAN, AND RUSSIAN PUBLIC DISCOURSE Summary The 2020’s kicked off with a number of new challenges for the human kind: the COVID-19 pandemic and the war that Russia started in Ukraine. These global events of the past three years have affected the way we use language as well: a democratic society needs to talk about what is happening and have everything explained and be informed about it; besides, language has responded to these developments rather vigorously. The pandemic has divided the society in two based on how the people approach the virus: its believers and its deniers. With the advent of vaccines the society split even further into two irreconcilable camps: those who supported the vaccines and those who were against them. Language saw an influx of new words, emotional expressiveness and verbal aggression were on a rise, and two polar linguistic tools, euphemisms and dysphemisms, were being used to describe the opposing factions. The COVID pandemic was not over yet when, in February of 2022, the world was shaken by yet another tragedy as Russia invaded Ukraine. The brutality of the war and the fierce resistance on the part of the Ukrainians triggered the use of euphemisms, and politically tinted dysphemisms in particular, which had existed at the passive level of the vocabulary for a long time (following the collapse of the USSR and the restoration of independence in Latvia and in Lithuania). The empirical material of this article shows that one side tries to call a spade a spade without avoiding the use of various dysphemisms, while the other does it selectively, using lies and misinformation, using both euphemisms and dysphemisms in great abundance, attempting to force everyone to use them at the be- 230 BENDRINĖ KALBA | 95 ginning of the war. However, in the democratic world, as well as in Ukraine, Russia‘s official euphemistic style of speech has been met with ridicule, leading to the creation of new euphemisms and dysphemisms. During situations of physical aggression, both sides also use verbal aggression and irony. Thus, the usage of political euphemisms and dysphemisms will not see any sort of decline, especially in a state of war. The euphemisms and dysphemisms featured in the article are used to designate said events – the pandemic and the war in Ukraine – in the Latvian, Lithuanian, and Russian languages. A juxtaposition of the specific euphemisms and dysphemisms has established that some of them are common in both discourses: that of the pandemic and of the war (for example, Voldemort: ‘something that others are afraid to call by its real name’, putinistai // putleristai // vatnikai: ‘users and disseminators of Russian propaganda’). Only with the discourse of COVID-19, the universal dysphemism is covidiot, which is widely used to describe any person who, during the pandemic, behaves differently than the person using this dysphemism acts or thinks. However, used dysphemically, lexemes fascists, Nazis are considered universal only in the discourse of the war in Ukraine, because the two warring sides apply them and derivatives and compounds thereof (e.g., Ukrofas-cists, Nazi regime vs. Fascists, ruscists) with reference to one another. In the discourse of the pandemic, derivatives and compounds with these lexemes (e.g. Latvian covidfāsistu banda ‘covid-fascist gang’) were applied only to government representatives and persons supporting the official line of the state (the alleged ‘dictatorship’). Various new words (situational dysphemisms) have also been created to describe the realities of both the pandemic and the war in Ukraine. A comparison of material from the three languages highlights both the universal nature of the reviewed language phenomena, and the possibility of their adoption. KEYWORDS: euphemisms, dysphemisms, COVID-19 pandemic, war, public discourse. DITE LIEPA LU Latviešu valodas institūts, Rīga, Kalpaka bulvāris 4, LV-1050, Latvija [email protected] Rīgas Stradiņa universitāte Rīga, Dzirciema iela 16, C korp. 1B kab., LV-1007, Latvija [email protected] EVIJA LIPARTE [email protected] DITE LIEPA, EVIJA LIPARTE. COVID-19 pandēmija ir karas Ukrainoje: eufemizmų ir disfemizmų vartojimas viešajame diskurse latvių, lietuvių ir rusų kalbose 231 DITĖ LIEPA, EVIJA LIPARTE COVID-19 PANDEMIJA IR KARAS UKRAINOJE: EUFEMIZMŲ IR DISFEMIZMŲ VARTOJIMAS VIEŠAJAME DISKURSE LATVIŲ, LIETUVIŲ IR RUSŲ KALBOSE Santrauka XXI a. trečiasis dešimtmetis yra prasidėjęs naujais išbandymais žmonijai – COVID-19 pandemija ir Rusijos sukeltu karu Ukrainoje. Šie pastarųjų trejų metų globalinio masto įvykiai paveikė ir kalbos vartojimą: demokratinėje visuomenėje apie tai, kas vyksta, reikia kalbėti, aiškinti ir informuoti, be to, kalba į šiuos įvykius aktyviai reaguoja. Pandemija visuomenę suskaldė pagal žmonių požiūrį į virusą: jo šalininkus ir neigėjus. Prasidėjus vakcinavimui, visuomenė dar akivaizdžiau pasidalijo į dvi nesutaikinamas stovyklas: vakcinų palaikytojus ir neigėjus. Kalboje radosi naujų žodžių, didėjo emocinis ekspresyvumas ir žodinė agresija, o apibūdinant priešingas puses būdavo plačiai vartojamos dvi poliariškos kalbos priemonės – eufemizmai ir disfemizmai. Kovido pandemijai nepasibaigus, pasaulį sukrėtė kita tragedija – Rusijos įsiveržimas į Ukrainą. Brutalus karas ir ukrainiečių įnirtingas priešinimasis suaktyvino eufemizmų ir ypač – politinių disfemizmų vartojimą. Pastarieji ilgai (po SSRS žlugimo ir nepriklausomybės atkūrimo Latvijoje ir Lietuvoje) buvo leksikos pasyviajame sluoksnyje. Straipsnio empirinė medžiaga rodo, kad viena pusė stengiasi dalykus vadinti tikraisiais vardais, nevengdama ir įvairių disfemizmų, o kita tai daro selektyviai, naudodama melą ir dezinformaciją, gausiai vartodama ir eufemizmus, ir disfemizmus, karo pradžioje bandžiusi visus priversti juos vartoti. Tačiau demokratiniame pasaulyje, taip pat Ukrainoje, iš Rusijos oficialiojo eufemistiinio kalbos stiliaus šaipomasi, tad gimsta nauji eufemizmai ir disfemizmai. Fizinės agresijos aplinkybėmis abi pusės taiko ir žodinę agresiją, ir ironiją. Taigi, politinių eufemizmų ir disfemizmų vartojimas, ypač karo sąlygomis, nemažės. Į straipsnį įtraukti eufemizmai ir disfemizmai įvardija minėtus įvykius – pandemiją ir karą Ukrainoje – latvių, lietuvių ir rusų kalbomis. Gretinant konkrečius eufemizmus ir disfemizmus, konstatuota, kad kai kurie iš jų yra bendri abiejų – ir pandemijos, ir karo diskursuose (pvz.: Voldemortas ‘kažkas, ko bijoma vadinti tikruoju vardu’; putinistai, putleristai, vatnikai ‘Rusijos propagandos vartotojai ir skleidėjai’). Tik COVID-19 diskurse universalus yra disfemizmas kovidiotas, plačiai taikytas apibūdinti bet kuriam asmeniui, pandemijos metu besielgiančiam kitaip, nei elgiasi ar galvoja disfemizmą vartojantis žmogus. Disfemiškai vartojamos leksemos fašistai, nacistai laikomos universaliomis tik karo Ukrainoje 232 BENDRINĖ KALBA | 95 diskurse, nes jas bei vedinius ir junginius su jomis (pvz.: ukrofašistai, nacistų režimas vs. fašistai, rašistai) viena kitai taiko abi kariaujančios pusės. Pandemijos diskurse vediniai ir junginiai su šiomis leksemomis (pvz., latv. covidfašistu banda) būdavo skiriami tik valdžios atstovams ir valstybių oficialų kursą (atseit, diktatūrą) palaikantiems asmenims pavadinti. Ir pandemijos, ir karo Ukrainoje realijoms pavadinti sukurta ir įvairių naujadarų (situacinių disfemizmų). Palyginus trijų kalbų medžiagą, išryškėja tiek apžvelgiamų kalbos reiškinių universalumas, tiek jų perėmimo galimybė. ESMINIAI ŽODŽIAI: eufemizmai, disfemizmai, COVID-19 pandemija, karas, viešasis diskursas. DITE LIEPA LU Latviešu valodas institūts, Rīga, Kalpaka bulvāris 4, LV-1050, Latvija [email protected] Rīgas Stradiņa universitāte, Rīga, Dzirciema iela 16, C korp. 1B kab., LV-1007, Latvija [email protected] EVIJA LIPARTE [email protected] DITE LIEPA, EVIJA LIPARTE. COVID-19 pandemija ir karas Ukrainoje: eufemizmų ir disfemizmų vartojimas viešajame diskurse latvių, lietuvių ir rusų kalbose 233