Kapsų–Zanavykų tarmių būdvardžio ir skaitvardžio kaitybos bruožai

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, III LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA SKLOŇOVÁNÍ ADJEKTIV A ČÍSLOVEK V NÁŘEČÍCH KAPSŮ A ZANAVYKŮ1 J. SENKUS I. ADJEKTIVUM Rod Stejně jako v popisovaných litevských dialektech Kapsů a Zanaviků (Kalvarija, Kapsukas, Kazlų Rūda, Vilkaviškis, jižní část Šakiai a některé části dalších okresů)2 existují tři rody adjektiv: mužský, ženský a střední (neutrum), např.: báltas, -à, bála; júodas, -à, júoda; mažas, -à, mažà; sótus, -i, sótu; sū́rus, -i, sū́ri. U některých adjektiv, například s kmeny ja a ė ženského rodu, střední rod zcela chybí. Vyskytují se i adjektiva kmenů a mužského a o ženského rodu, která střední rod nemají, např.: bāsas, -à, kvaišas, -à, zatímco některá adjektiva mají pouze rod ženský, např.: dėdinga ažista, eringa avis, neščia moteris, veršinga karvė. Poměrně živě se zachoval střední rod adjektiv u-kmenů: aišku, gaižu, gardu, gražu, kartu, lygu, stipru, tanku, nemandagu... S ním se pojí také mnoho pěkných přirovnání a rčení, např.: Šviesu kap nô mėnulio (není příliš světlo) Gs.3 Tamsù — ką nors į akį durk (velmi tma) Plv. Občas se vyskytne jednotlivý příklad, v němž je střední rod téměř osamocený, např.: Šiteip perdaug įkypų pjauti — pjaukim tiesiau Brt. Slovo įkypų se v popisovaných nářečích v mužském ani ženském rodě nepodařilo zaslechnout. Adjektivum se obvykle shoduje s podstatným jménem. U některých podstatných jmen se tvar a rod adjektiva nemusí shodovat, např.: Baisūs lapė (milá, chytrá) tas Jorič Nmn. Tibrà velniūkštis ta mergiščia Alyt. U adjektiv kmenů a s přízvukem na koncovce se střední rod liší od nominativu jednotného čísla ženského rodu pouze místem přízvuku, např.: šaltà žiema ir baisèi šàlta, trumpà diena ir trùmpa dienõs. 1 Někdy se probírají také některé důležitější zvláštnosti tvoření slov, užívání nebo jiné rysy. 2 Další informace viz článek J. Senkus, Skloňování podstatných jmen s předvokalickým kmenem v nářečích Kapsů a Zanaviků. — Práce Litevské akademie věd (dále MAD), A 2 (7), 167, 1959. 3 Zkratky místních údajů uváděné u příkladů jsou stejné jako v Slovníku litevského jazyka, 5, odp. red. K. Ulvydas, Vilnius, 1959, nebo v článku J. Senkus, Užívání předložek a jejich důležitější významy v nářečích Kapsů a Zanaviků, MAD, A 1 (8), 125—150, 1960. 133 Neutrum adjektiva je nesklonné a může plnit funkci příslovce. Ve větě se neutrum někdy nahrazuje příslovcem, např.: Má všude dobře || dobře Gs. Jemu je všechno malé || malého Alk. Někdy se v téže větě vyskytují obě formy, např.: Není tam dobře, kde je dobře jen jednomu Žal. Neutrum však nelze nahradit příslovcem v takových neosobních větách a rčeních, jako jsou: Kde je temno, tam je tma. Kde je červená, tam je krásná, kde je milá, tam jsou oči Gs. Už teď jsou sedmikrásky dlouhé Ply. Muž — radost pohledět (dobře vzrostlý, pěkný) Žal. Vstal, ani černé, ani bílé (nikomu nic, ani špatného, ani dobrého) neřekl Gs. Kromě toho se v některých rčeních nebo v záporné konstrukci někdy souběžně užívá neutrum a genitiv jednotného čísla mužského rodu, např.: Nic dobrého || dobrého z něj nebude Ply. Co dobrého || dobrého (zř.) je u vás slyšet? Vlkv. Číslovka Adjektivum má v popisovaných nářečích, stejně jako v litevštině spisovné, tři čísla: jednotné, množné a dvojné. Dvojné číslo se užívá velmi zřídka, a to pouze tehdy, když adjektivum stojí u substantiva vyjádřeného tvarem dvojného čísla (se číslovkami du, abu, abudu a, ja, u, ju kmenů v jednotném čísle, v nominativu a akuzativu), např.: A přijeli dva mládenci, oba krásní mladíci Nm. Potkal jsem dva mladé muže Grl. Srov. také: My dva bratříčci, oba neženatí Gs. Dvojné číslo adjektiv ženského rodu je zvláště vzácné; snad se o něco častěji vyskytuje v zanavském nářečí, např.: Měla jen dvě strakaté slepičky a nic víc Grš. Srov. číslovku du, dvi. Tvar dativu množného čísla se shoduje s tvarem téhož pádu dvojného čísla, např.: dvěma a všem dobrým dětem. Stupňování V popisovaných nářečích má adjektivum čtyři stupně: 1. pozitiv, 2. komparativ, 3. superlativ a 4. nejvyšší stupeň, neboli absolutní superlativ, který je zesílenou variantou superlativu, např.: gėras, -à, geresnis, -ė, geriausias4, -ia, pac (visų, gerų, ko) geriausias, -ia. Jak vidíme, absolutní superlativ lze nazývat také nejvyšším ze všech5, nejvyšším z nejvyšších, nejvyšším v čem. Komparativ a superlativ se tvoří pomocí přípon, zatímco čtvrtý stupeň se tvoří ze dvou částí, z nichž první má čtyři možné podoby; první část může tvořit: 1) příslušný pád zájmena pác (pats), pati, 2) genitiv množného čísla zájmena visas nebo adjektiva ve stupni pozitivu, 3) genitiv jednotného čísla zájmena kas, někdy také instrumentál, 4) předložka už s tvarem akuzativu množného čísla zájmena visas, visa; druhou částí je superlativ stupňovaného adjektiva6 4 Koncovka mužského rodu superlativu je -ias; koncovka -is je velmi vzácná nebo se vůbec nevyskytuje. Srov. také: Co je nejsladší, nejtučnější a nejrychlejší? — Nejsladší je spánek, nejtučnější země, nejrychlejší myšlenka Ig. 5 Plg. J. Jablonskis, Rinktiniai raštai (sudarė J. Palionis), 1, 206—207, Vilnius, 1957. 6 Jestliže první část čtvrtého stupně tvoří předložka už s tvarem genitivu množného čísla zájmena visas, druhou částí může být také tvar komparativu stupňovaného adjektiva, např.: za všechny milejší. 134 forma nejvyššího stupně, např.: Oženil se s tou nejkrásnější dívkou Gs. Odešla do nejodlehlejšího kraje Gs. Ubytovala se v nejlepším domě Gs. Myslí si, že je ze všech nejkrásnější Žal. Zájmena pač, visų, ko (kuo) ve spojení s jednoduchými přídavnými jmény ve superlativu, vyjadřujíce nejvyšší stupeň, tvoří jeden syntakticko-sémantický celek, např.: Vybral ten nejlepší (jablek) Alk. To nejlepší seno shnilo Dkš. V popisovaných nářečích se vyskytuje také forma utvořená ze zájmena pač, pati a zájmenného přídavného jména, např.: pač gerasis, pati jaunoji. Svým významem se tato forma v popisovaných nářečích hodí spíše k pozitivu jako jeho zesílená a intenzifikovaná významová varianta než k samému superlativu. V Lk nebylo v popisovaných nářečích možné zaslechnout formy vyššího stupně. Kromě výše uvedených stupňů se v popisovaných nářečích vyskytuje také nižší odstín významu pozitivu. K vyjádření vlastnosti s významem nižším než pozitiv se užívají dvě formy: 1) s předponou apy- (apýjaunis, -ė)⁸, 2) s příponou -okas, -a (jaunókas, -a). Význam obou těchto forem je stejný — nižší než význam pozitivu, např.: Voda už je vlažná, lze se koupat Plv. Žena je už poněkud starší, ale ještě čilá Gs. Někteří mluví pomalu, jiní rychle Žal. V okolí Garliavy se tyto formy užívají ve významu vyššího stupně⁹. Všechny tyto formy by bylo možné zařadit nikoli ke stupňování, nýbrž k jiné lexikální jednotce. Přesto se rodilému mluvčímu daného nářečí zdá vhodnější vztahovat je k pojmu stupňování. Všechny výše uvedené stupně přídavných jmen, s výjimkou občasné formy s předponou apy- a některých forem superlativu s visų, mají nejen mužský a ženský, ale také střední rod, totiž: 1) stupeň nižší než pozitiv: gražóka || apýgražu, mažóka, 2) pozitiv: gražu, mažà, 3) komparativ: gražiaì(s), mažiaì(s), 4) superlativ: gražiausia, mažiausia || gražiau, mažiau, 5) nejvyšší stupeň: visų || gražių || ko gražiausia (gražiau), visų || mažų (mažių) || ko (kuo) mažiausia (mažiau)¹⁰. Jak vidíme, s výjimkou pozitivu mají všechny ostatní stupně přídavných jmen ve středním rodě dvě, nebo dokonce několik forem; zvláště se tím vyznačuje nejvyšší stupeň. Komparativní forma s přidaným s (gražiaùs, mažiaùs) se užívá spíše u starších příslušníků nářeční komunity a je třeba ji považovat za starší. Superlativ má také krátkou formu: gražiau, mažiau, mieliau: Mà čia už vis gražiau Žal. Vsiems mie- 7 kmenové formy mají v genitivu plurálu také formu kmene ju. 8 Formy s předponami po-, pa- se někdy užívají v lk (pógeris, -ė, pójaunis, -ė) nebo v jiných nářečích (ve východní aukštaitštině pajáunas, -a, pagėras, -à); kapsům a zanavyským nejsou známy. Místo apy- se někdy říká také ap-. Ta sesuo apsenė Nm. 9 Žr. M. Sapijonaitė, Garliavos tarmė (diplominis darbas, rankraštis Vilniaus Valstybiniame V. Kapsuko vardo universitete, Lietuvių kalbos katedroje), 51, 1951. 10 Podobně se stupňují i příslovce odvozená od přídavných jmen, jejichž formy se nejčastěji shodují s některými formami stupňů středního rodu. Takovou rozmanitost zná autor nejlépe z kapského podnářečí v pazanavykijské oblasti. 135 liáu tèviškėje Gs. Tato zkrácená forma se užívá také u všech přídavných jmen ve třetím stupni. Dochovaly se i tvary vyššího nebo nejvyššího stupně přídavných jmen středního rodu, ačkoli tvary prvního stupně již neexistují, např.: Man tas juokiã, kad jį usigavo Grl. Juokiãnsia má bo iš jo, kai jis apverto į grabę Gs. Existují také přídavná jména, která se nestupňují, například: 1) přídavná jména s příponami -inis, -ė, -autinis, -ė, s výjimkou několika jednotlivých slov, např.: paskutinis, -ė, paskutinėnsis, -ė, paskutiniãusias, -a (Atė paskutiniausia diena, į dú negãtava Gs.), pirmutinis, -ė, pirmutinėnsis, -ė, pirmutiniausias, -a; 2) některá dvojslabičná přídavná jména, např.: bãsas, gulščias, pėkščias, rãitas; 3) některá víceslabičná přídavná jména, např.: uždaras, ãdaras, ãtbulas. Sem patří také přídavná jména s předponou pa-, která se stupňují zřídka (častěji pouze v lidové slovesnosti), např.: Padainuosiu gražią dainą, gražią dainą apalainą, pailgesnę — dá dailesnę Plv. Kromě toho se vyskytují přídavná jména odvozená od podstatných jmen, která se nestupňují a mají přípony s kvalitativním významem -ingas, -iškas, -uotas aj., např. versingas, miltuotas, mėšliškas. K vyjádření výše zmíněných stupňů přídavných jmen se někdy užívají příslovce, např.: No maišų nešiojimo labiausia miltuota kupra Vlkv. V popisovaných nářečích se vyskytuje několik přídavných jmen vyššího a nejvyššího stupně, utvořených z podstatných jmen. Kromě vyresnis, vyriausias, jsou to například také šunėnis, šuniáusia11; ponėnis, poniáusias. Pád Stejně jako podstatná jména mají i přídavná jména sedm pádů. Tvar vokativu se od nominativu liší pouze u přídavných jmen s kmeny ja, femininum -ė, a to jen v jednotném čísle; u všech ostatních přídavných jmen se tvary nominativu a vokativu v popisovaných nářečích shodují. U přídavných jmen, stejně jako u ostatních ohebných slovních druhů, se největší rozmanitost skloňovacích tvarů vyskytuje v deklinaci, a proto se o ní obvykle pojednává nejvíce. 1. Skloňování jednoduchých adjektiv Koncovky pádů adjektiv v popisovaných nářečích se v mnoha pádech shodují s koncovkami týchž pádů u jiných slovních druhů12. Adjektiva v nářečích, stejně jako ve spisovném jazyce, patří ke třem deklinacím. Zde se skloňování adjektiv přehledně probírá nikoli podle deklinací, nýbrž, stejně jako u substantiv, podle kmenů. Cílem není podat zcela úplný systém skloňování adjektiv v popisovaných nářečích — jde především o to poukázat jen na charakterističtější či srovnávací tvary. 11 Srov. Jis už visus šuniáusias (nejhorší, nejubožejší, nejzlejší) Gs. 12 Plg. J. Senkus, Daiktavardžių linksniavimo kapsų ir zanavykų tarmėse bruožai, MAD, A 2 (9), 1960. 136 ą, ženský rod, kmen o Dvouslabičná adjektiva Mužský rod Jednotné číslo Množné číslo 1. báltas baltì 2. bálto báltų N. baltám, báltam, baltui, báltu13 baltíem(s) 4. báltą báltus Į. báltu baltaìs Vt. báltam, báltame, báltam(e) baltuõs, baltuõse, baltuõse Ženský rod V. baltà báltos K. baltõs báltų N. báltai, báltai baltõm(s), baltõm(s) G. báltą báltas Į. baltà, báltą baltõm(s), baltomìs, baltõm(s) Vt. baltõ(j), baltoję, baltój baltõse, baltõse Mužský rod V. mažàs mažì K. mažõ mažų N. mažám, mažui, mažų mažíem(s) G. mažą mažùs Į. mažù mažais Vt. mažám, mažame mažuõs, mažuõse, mažuõse Ženský rod N. mažà mažõs G. mažõs mažų D. mažài, mažài mažõm(s), mažõm(s) A. mažą mažàs I. mažà malým, malými, malým M. mažõ(j), mažõje, mažõj mažõse, mažõse 13 V jednotlivých pádech se kromě zde uvedených mohou vyskytovat i některé další varianty koncovek a přízvuku; ve všech paradigmatech se nejprve uvádí varianta známější v širším rozsahu; pokud existují dvě možnosti přízvuku a je obtížnější určit, která varianta je známější v širším rozsahu, zapíše se někdy tvar jednou se dvěma přízvuky, to však neznamená, že slovo má při jednom vyslovení dva přízvuky, např. baltõm(s), lygiùos (viz dále). 137 Mnohoslabičná přídavná jména Mužský rod V. mėlynas mėlyni, mėlyni K. mėlyno mėlynų, mėlynų N. mėlynam, mėlynam, mėlynu, mėlynu mėlyniem(s), mėlyniem(s) G. mėlyną mėlynus Į. mėlynu mėlynais, mėlynais Vt. mėlynam, mėlyname, mėlynam(e) mėlynuos, mėlynuosė, mėlynuose, mėlyniūse Ženský rod V. mėlyna, mėlyna mėlynos K. mėlynos, mėlynos mėlynų, mėlynų N. mėlynai, mėlynai mėlynóm(s), mėlynõm(s), mėlynom(s) G. mėlyną mėlynas Į. mėlyna, mėlyna mėlynõm(s), mėlynomis, mėlynõm(s), mėlynom(s) Vt. mėlyno(j), mėlynoje, mėlynoj, mėlyno(j), mėlynoje mėlynose, - mėlynose, mėlynõse Koncovka. Vedle zájmenné koncovky se v dativu jednotného čísla mužského rodu někdy užívá také jmenná koncovka: u Zanavyků a Kapsů I (Vilkaviškis aj.) -ui (báltui, mėlynui), u Kapsů II (Kapsukas aj.) -u (báltu, mėlynu). Tato koncovka se vyskytuje častěji, stojí-li vedle přídavného jména podstatné jméno, např.: Takovému vousatému muži Vilkv. V lokálu jednotného a množného čísla mužského rodu se u Kapsů (dále kp) I i u Zanavyků nejčastěji vyslovuje bez koncového -e (báltam, mėlynam, baltuõs, mėlynuõs)¹⁴; kpII jej nejčastěji vyslovuje s koncovým e. Lokál jednotného čísla ženského rodu se často užívá zcela bez koncovky — jako čistý kmen (báltõ, mažõ, mėlynõ). V dativu množného čísla mužského i ženského rodu se nejčastěji vyslovuje bez koncového s (báltiem, baltõm, mėlyniėm, mėlynõm). V textech Salomėji Nėrisové, pocházející z kpI, se objevuje archaická forma mažiemus15, která je nářečí neznámá a kterou básnířka nejspíše použila kvůli rýmu. Nejběžnější tvar instrumentálu množného čísla ženského rodu má koncové m (baltõm, mėlynõm); nejvzácněji se vyslovuje s koncovkou s. Plná koncovka se zřejmě užívá spíše vlivem spisovného jazyka. Neutrum má koncovku -a: báltą, mažą, mėlyna. Neutrum dvouslabičných přídavných jmen se od nominativu jednotného čísla ženského rodu liší přízvukem — u neutra je přízvuk na kmeni. K tomuto kmeni je třeba uvést také skloňování přídavných jmen s deminutivní příponou -ukas, -ė (a, ženský rod kmene na ė). Jejich jednotné číslo mužského rodu se obecně skloňuje jako přídavné jméno nebo podstatné jméno kmene na a, množné číslo pak jako podstatné jméno kmene na a. Ženský rod se skloňuje jako kmen na ė— 14Přízvukové místo nebo intonace jsou zde uvedeny pouze u nejběžnější a nejrozšířenější podoby, 15 Salomėja Nėris, Raštai, 1, 206, Vilnius, 1957. 138 …menové podstatné jméno. Z celého systému se vyčleňuje pouze sg. lok. s velmi rozmanitými tvary, totiž kpI má například: mažiūkam(e) — adjektivní tvar a-kmene, mažiūkiam(e) — adjektivní tvar zájmeného a ja-kmene, mažiukė — substantivní tvar a-kmene, mažiuky(je) — substantivní tvar i- a ja-kmenů. Některé z uvedených tvarů jsou známy také v kpII, například: mažiūky, baltūky Kps., Dkš., mažiūkiam, baltūkiam Dkš. Přízvukování. Jak ukazují vyskloňované příklady, v popisovaných nářečích se liší nejen koncovky téhož pádu, ale také různé přízvukové a intonační jevy, na nichž někdy závisejí i samotné koncovky. Mnohé z těchto přízvukových souvislostí se vyskytují na stejných místech v popisovaných nářečích. Uvedené příklady paradigmatu dvojslabičných slov mají cirkumflexní i akutovou intonaci, zatímco víceslabičné příklady akutovou. Jistě se vyskytují také příklady s krátkou intonací. Dat. sg. f. má přízvuk nejčastěji na koncovce; kořenový a kmenový přízvuk (báltai, mažai, ápškritai) je vzácný. Takto se přízvukuje také dat. sg. f. dvojslabičných adjektiv ja-kmene, např.: gražėi (grąžėi), sočėi (sóčėi), žálėi (žálėi). Podrobněji viz u ja-kmene, ženského rodu. Lok. sg. a pl. m., po zkrácení koncovky, mají v důsledku změny intonace cirkumflexní přízvuk (mažām, mažūos). Tak je tomu nejčastěji i u lok. sg. f., např. mažō(j). Lok. sg. f. a dat. nebo instr. pl. mají po zkrácení koncovky někdy, zejména v kpI, také krátkou intonaci, např.: mažōj, mažōm(s). Shodné koncovky dat. a instr. pl. f. se nejčastěji liší intonací: dat. má akutovou (mažōm), zatímco instr. cirkumflexní (mažōm). Oba pády se vyslovují s krátkou intonací (mažōm). Vyskytuje se také nejasné soustředění intonace na souhlásku m (mažōm). To vše ukazuje, že rozdíl ve výslovnosti intonace těchto pádů se stírá. V kapském podnářečí II je v pl. lok., pokud se koncovka nezkrátila, přízvuk zpravidla na předposlední slabice. Intonace, zejména v kpIIr (východní oblasti — Naujoji Ūta, Garliava), se vyslovuje nezřetelně, ale odedávna je akutová (mažōse, mažūose), proto je zde takto také značena. Adjektivum mėlynas má přízvukové paradigma III i I: mėlynėm || mėlynėm. Méně časté je paradigma I. Dvojí přízvukování se vyskytuje také u adjektiv s příponami -onas, -a, -ėtas, -a, -ingas, -a, -ybas, -a aj., například: raudōna, raudōni, dūlkėtas, -a, dūr-pėtas, -a (Dūr-pėtas maišas Gs.), vėjingas, -a (Vėjinga diena Kbr.), mīltingas, -a, ankstyba, vėlybā¹⁶. Vyskytují se také některé další přízvukové varianty nebo rozdíly oproti přízvukování Ik; například v okolí Vilkaviškisu se přízvukuje: senývas, -ā, akýlas, -ā (akýlas, -a), gailývas, -à (Jis tokios gailývos širdies Gs.), rīmtas, -à, láis-vas, -à¹⁷. Přízvučná předpona pa- má v popisovaných nářečích pouze krátkou intonaci (pàprastas)¹⁸. 16Ve spisovném jazyce se přízvukují pouze na příponě a pouze podle přízvukového paradigmatu I, srov. J. Žiugžda, Lietuvių kalbos gramatika, 1, 97, Vilnius, 1957; A. Laigonaitė, Literatūrinės lietuvių kalbos kirčiavimas, 52—53, Vilnius, 1959. 17Srov. J. Žiugžda, cit. dílo, 97—98. Cílem zde není uvést ani úplný systém skloňování a přízvukování adjektiv v popisovaných nářečích, ani všechny rozdíly v přízvukování oproti Ik — poukazuje se jen na některé výraznější přízvukové rozdíly. 18V nářečích nebo v písemných pramenech se vyskytují dokonce tvary pàilgas, pàtikimas — viz J. Otrębśki, Gramatyka języka litewskiego, 3, 103—104, Warszawa, 1956. 139 u, jeho kmen v ženském rodě Dvouslabičná přídavná jména Mužský rod Jednotné číslo Množné číslo 1. saldùs, tam̃sìs saldūs, tam̃sūs 2. saldãũs, saldžio; tam̃sãũs, tam̃sio saldžių 3. saldžiàm, saldžiui; tam̃siam saldìem(s) 4. saldų, tam̃sų saldžius, tam̃sius 5. saldžiu, saldžiu, saldžiùm; saldùm; tam̃siù saldžėis 6. saldžiàm, saldžiame19 saldžiuõs, saldžiuose, saldžiuõse 7. (saldùs) (saldūs, tam̃sūs) Ženský rod V. saldì saldžios, tam̃sios K. saldžios saldžių N. saldžėi, tam̃sėi saldžiom(s), saldžiom̃(s) G. saldžią, tam̃sią saldžias, tam̃sias Akuzativ sladkou, tmavou sladkými, sladkými Lokál sladké, sladké sladkých, sladkých Š. (saldì) (saldžios, tam̃sios) Koncovka. Tvary některých pádů adjektiv tohoto kmene nejčastěji přešly k jiným kmenům, jinak řečeno, jejich koncovky jsou stejné jako koncovky adjektiv zájmenných kmenů ja-, jo-, pouze v mužském rodě jednotného čísla jsou zachovány koncovky u-kmene v nominativu, genitivu, akuzativu (někdy i instrumentálu) a v nominativu množného čísla. Druhé tvary genitivu a dativu jednotného čísla adjektiva saldus jsou vzácné; druhý tvar genitivu slov jako tamsus, gardus, gražus (tamsio, gardžio, gražio) se používá o něco častěji pouze v nářečí kpIIr. Druhý tvar instrumentálu jednotného čísla se vyskytuje převážně jen v řeči starších mluvčích nářečí nebo v lidové slovesnosti, např. kpI: Pagirdė vaiką su saldžiùm pienu VIkv. Totéž platí i pro třetí tvar (saldūn). Tento tvar, který se tu a tam vyskytuje, např.: baisùm Alk., gražùm20, lygùm Kps., zachovává starý tvar užívaný v širším rozsahu u východních dialektů, stejný jako u podstatných jmen ukmene21. Tvary místního pádu jednotného i množného čísla jsou obvykle bez e, např.: saldžiàm, saldžiuõs. Plné tvary (s e) jsou mnohem vzácnější. Tvar dativu množného čísla je nejčastěji bez s: saldìem, tam̃siem, gražiem. Občas se vyslovuje i s s (saldìems). 19Je-li druhé adjektivum (tamsus) od prvního (saldaus) odlišné i koncovkou a přízvukem, vypouští se. 20 M. Sapijanskaitė, Garliavos tarmė, 52. 21 Plg. J. Endzelynas, Baltų kalbų garsai ir formos, 136. Vilnius, 1957. 140 Ženský rod (saldì, tamšì, gražì) se skloňuje jako podstatné jméno s kmenem na jo (martì, patì).22 Ještě stojí za povšimnutí, že některá přídavná jména s kmenem na Ik u, např.: stiprus, vikrus, ūmus, mitrus se v podoblasti kpII (například v okolí Jiestrakisu, okres Prienai) vyskytují, byť o něco méně často, také s kmenem na a, tedy: stipras, vikras, mìklas, ūmas, mitras (ž. r. stipra atd.). Takové jevy se vyskytují také v podoblasti kpI, např. vedle častěji užívaného gaì- žùs, -ì se někdy říká také gažàs, -à: Išvirė gažą sriubą Žal. Přízvukování. Dativ singuláru ženského rodu má zpravidla přízvuk na koncovce, například: saldžèĩ ~ saldžiai, gražèĩ, tamšèĩ; méně často se vyslovuje také s přízvukem na kořeni: gražèĩ, tamšèĩ, saldžèĩ. V lokálu singuláru ženského rodu se užívají tři formy, na nichž závisí i odlišné přízvukování: tamšiõ(j), tamšioje, tamšiõj. Přízvukování v instrumentálu plurálu ženského rodu je zvláště rozmanité. Někdy se přízvukový vrchol soustřeďuje také na souhlásku m: gražiõm(s). Takto se někdy vyslovuje také dativ plurálu ženského rodu. Přídavná jména s kmenem na u mají přízvuk převážně na koncovce. Přídavná jména: lygūs aiškūs, sotūs, tankūs mají v podoblasti kpI přízvuk převážně na kořeni, zejména v řeči starších lidí; takové přízvukování se patrně vyskytuje v celé oblasti popisovaných nářečí, ačkoli v jednotlivých pádech se již objevuje také přízvuk na koncovce. Singulár N. lygūs aiškūs sotūs tankūs K. lygaus aiškaus sotaus tankaus D. lýgiam aiškiam sočiām, sočiām tánkiam, tankiám A. lygų aiškų sotų tankų I. lygiu aiškiu sočiu tankiu L. lygìam, lygìame aiškiam, aiškiame sočiām, sočiame tankiàm, tankiame Množné číslo N. rovní jasní sytí hustí K. rovných jasných sytých hustých D. rovným jasným sytým hustým A. rovné jasné syté husté I. rovnými jasnými sytými hustými L. rovných, rovných jasných, jasných sytých, sytých hustých, hustých Podobně se přízvukuje také ženský rod. U akcentuačního typu III, jakožto variantního, jsou zde uvedeny pouze tři pády, protože takto se přízvukuje častěji, ačkoli dvojí přízvukování se může vyskytnout i v jiných pádech. V množném čísle lokálu, když přízvuk neleží na kořeni, je v podřečí kpII na předposlední slabice, např.: krásných, krásných (vyslovuje se také s cirkumflexovým přízvukem). 22 Srov. J. Senkus, Rysy skloňování podstatných jmen v kapských a zanavských nářečích, MAD, A 2 (9), 1960. 141 Kromě toho se přízvuk některých přídavných jmen někdy liší od přízvuku 1k, například v kpI1r se vyslovuje sunkus. Přídavné jméno skaidrùs se přízvukuje převážně na koncovce, v popisovaných nářečích se však běžně neužívá. Přízvukové zvláštnosti ostatních přídavných jmen kmene u jsou téměř vždy stejné jako v paradigmatech slov saldus, tamsus. U přídavných jmen akcentuačního typu I se neutrum kmene u přízvukuje na kořeni, např.: áišku, lýgu, sótu, tánku; ostatní přídavná jména se bez ohledu na intonaci kořene přízvukují na koncovce, např.: gražù, saldù, tylù, smagù, sūrù, rùkštù; vyskytují se také případy dvojího přízvukování (na kořeni i na koncovce), např.: baisù, baigù, bjaurù, graždù, nýkù, skaudù, stiprù, svaĩbù, sunkù, šviesù, tiesù, týkù, týlù. Tak je tomu zpravidla u přídavných jmen s cirkumflexovou intonací, ale některá přídavná jména v neutru s dvojím přízvukováním mají také akutovou intonaci, např. brángù. Starší mluvčí nářečí kladou přízvuk častěji na kořen, mladší na koncovku. Kořenové přízvukování je starší²³, ale dnes vzácnější. Dvojí či dokonce trojí přízvukování se vyskytuje také u přídavných jmen kmene u, která mají pouze množné číslo, např.: nuožulnù, nuobódù. Víceslabičná přídavná jména Mužský rod Jednotné číslo | Množné číslo N. mandagùs | mandagūs G. mandagáus, mandagió | mandagių D. mandagiam | mandagiem(s) A. mandagų | mandagiùs V. mandagìu | mandagẽis M. mandagiam, mandagiamè | mandagiuõs, mandagiuõse, mandagiuõse Ženský rod N. mandagì | mandágios G. mandagiós | mandagių D. mandagẽi | mandagiom(s), mandagiõm(s) A. mandagią | mandagiàs V. mandagià | mandagiom(s), mandagiomis, mandagiõm(s) M. mandagió(j), mandagioje, mandagiój | mandagiosè, mandagióse Přízvukování. Jak ukazuje paradigma, přídavná jména tohoto typu v popisovaných nářečích přesouvají přízvuk z koncovky nikoli na první, nýbrž na předposlední slabiku a patří ke čtvrté přízvukové třídě. V množném čísle se jejich dativ a akuzativ přízvukují na koncovce. Takto se přízvukují také všechna přídavná jména kmene u, mužského a ženského rodu, utvořená s předponami nebo složením, např.: apvalùs, acarùs, įkyrùs, išlaidùs, nuolaidùs, paklusnùs, pravartùs, privalùs, neprierangùs, sumanùs, užgaulùs, akylandùs, akyvaisùs. 23 Srov. K. Būga, Lietuvių kalbos žodynas, 1, XLVII – L psl., Kaunas, 1924. 142 Starší představitelé nářečí u některých víceslabičných přídavných jmen tohoto kmene, např.: mandagùs, nuobodùs, sandarùs, přízvukují, někdy přesouvají přízvuk i na první slabiku (podle třetí přízvukové třídy), např.: mandagų, nuobodų, sandarius²⁴. ja, ženského rodu jo kmen Mužský rod Vienaskaita Daugiskaita V. pėkščias pėkšti, pėkšti K. pėkščio pėkščių, pėkščių N. pėkščiam, pėkščiam, pėkščiui pėkštiem(s), pėkštiem(s) G. pėkščia pėkščius Į. pėkščiu pėkščiais, pėkščiais Vt. plokščiam(e), plokščiam(ė) plokščiuos(e), plokščiuòs, plokščiuose Ženský rod V. pėkščia, pėkščia pėkščios K. pėkščios, pėkščios pėkščių, pėkščių N. pėkščei, pėkščei pėkščiȯm(s), pėkščiȯm(s), pėkščiȯm(s) G. pėkščą pėkščias Į. pėkščia pėkščiȯm, pėkščiȯm(īs), pėkščiȯm(s) Vt. plokščioj(e), plokščio(jė), plokščioj plokščiose, plokščioše, plokščiȯse Koncovka. Obecně lze říci, že koncovky všech pádů tohoto kmene jsou stejné jako u a, ženského rodu, kmene o. Podstatný rozdíl spočívá pouze v tom, že zde je měkká převládající samohláska na konci kmene afrikátového typu. Koncovka substantivního typu v jednotném čísle v dativu -ui je velmi vzácná — byla příležitostně zaslechnuta pouze v řeči kpI. Adjektivum plokščias má v některých pádech příležitostně koncovky kmene u, např.: plokštūs, plokštaũs, plókštūs v genitivu jednotného čísla. Ženský rod jednotného čísla nominativu adjektiva didis má tvar didė (kmen ė), zatímco všechny ostatní pády jsou tvořeny ze dvou kmenů (jo a ė), např.: didžios || didės, didžėi || didėi. Přízvukování. Adjektiva pėkščias, pėkščia; kniūpščias, kniūpščia; plókščias, plókščia; paplókščias, paplókščia mají (alespoň v kpI) dva přízvukové vzorce, totiž I a III; rozšířenější je vzorec I. Adjektiva kmene jo ženského rodu se vzorcem přízvukování IV mají v jednotném čísle dativu jak u kapsů, tak u zanavyků dvojí přízvuk — na kmeni a na koncovce, např.: žãlei, šlãpėi, naũjėi, didžėi, kurčėi, přízvuk na kmeni je však mnohem vzácnější než přízvuk na koncovce. 24 Plg. J. Otrębski, min. veik., 109–110; A. Laigonaitė, min. veik., 57–58. 143 ja, ž. r. é-kmen Mužský rod Jednotné číslo Množné číslo V. dřevěný — dřevěné K. dřevěného — dřevěných N. dřevěnému, dřevěným, dřevěným — dřevěnému, dřevěným G. dřevěný — dřevěné Į. dřevěným — dřevěnými Vt. dřevěném, dřevěném, dřevěném — dřevěnými Ženský rod N. dřevěná — dřevěné G. dřevěné — dřevěných D. dřevěné — dřevěným A. dřevěnou — dřevěné I. dřevěnou — dřevěnými, dřevěnými L. dřevěné, dřevěné — dřevěných Koncovka. V mužském rodě jednotného čísla v dativu se vedle zájmenně-adjektivní koncovky vyskytuje také substantivní koncovka -ui (kpII -u). Koncovky mužského rodu jednotného čísla v lokálu jsou velmi rozmanité: úplná adjektivní koncovka (mediniame) je o něco méně častá než její kratší podoba (mediniam). Substantivní koncovka má tři podoby: nejčastější je krátká (mediny), méně častá úplná (medinyje); kpII má také koncovku -ij (medinij). Srov. mėdy(je), mėdij. Mužský rod množného čísla v dativu má vedle koncovky kmene ja občas také koncovku kmene a: mediniem(s) — jako baltiem(s). Tato koncovka je o něco častější u přídavných jmen s kmenem ja tohoto typu, jako apvijam(ę) — apvijamiem(ę). Mužský rod komparativu přídavných jmen se skloňuje zcela stejně jako mužský rod přídavných jmen s kmenem ja a jen velmi zřídka se v množném čísle dativu, na rozdíl od lk25, říká například gražesniam(s); v genitivu jednotného čísla ženského rodu se vedle gražesnės někdy říká také gražesnios. Přídavné jméno pernykštis, -ė má v dialektu kpI také kmen ja, v ženském rodě kmen -jo: pernykščias, pernykščia. Ženský rod (medinė) se skloňuje právě tak jako substantiva s kmenem na ė, například mūšė, ląpė26. Přídavná jména s kmenem ja v ženském rodě s kmenem na ė jsou pouze víceslabičná. Přízvukování. Přídavná jména tohoto kmene s příponou -ytis, -ė (mažytis, -ė) mají cirkumflexový přízvuk a patří nikoli k I., jako v lk, nýbrž k II. přízvukové třídě. Na rozdíl od lk patří přídavné jméno pirmykštis, -ė do II., nikoli I. přízvukové třídy. Opačné přízvuky než v lk mají přídavná jména maloninis, -ė a tiesioginis -ė27. Jednotné číslo přídavného jména didelis, -ė 25 Srov. J. Žiugžda, cit. dílo, 97. 26 Žr. J. Senkus, Daiktavardžių linksniavimo kapsų ir zanavykų tarmėse bruožai. MAD, A 2(9), 1960. 27 Plg. J. Žiugžda, min. veik., 102. 144 v popisovaných nářečích se souběžně vyskytují dva přízvukové typy — I a III: didelės, dideliam, didelė. Přídavná jména s příponou -inis, -ė, vytvořená ze slov, u nichž je přízvuk v genitivu plurálu na jiném místě než v koncovce, v popisovaných nářečích většinou zachovávají místo přízvuku genitivu plurálu základového slova (slova, z něhož byla vytvořena). Tak například se v kořeni a kmeni zdůrazňují: ánkštinis, ántinis, káiminis, kaimýnin(i)s, mė́tinis, malóninis, plėvinis, (Plėvinės kvietkos Plv.), sodýbinis (Sodýbinė žemė geresnė Gž.), tiesióginis, viétinis, vàštinis, zatímco přídavná jména označující materiál mají přízvuk většinou již na příponě, např.: auksinis, bulvinis, drobinis, cimantinis, medinis, miltinis, popierinis, sidabrinis, varinis. Srov. také: Kelinaitės nuobrukinės, dziegoriukai an krūtinės (d.) Plv. Semėninis aliejus Gs. Kromě toho mají přízvuk nejčastěji na příponě přídavná jména vytvořená z víceslabičných slov, např.: Lopetinis kastuvas (dřevěná, pouze okraje jsou okované) Gs. Juozapinės (baltosios) lelijos Gs. V obou případech se však vyskytují výjimky či dvojí podoby, např.: išeiginis, kartūninis, kiaūlinis, mėnesinis, vašarinis, pavasarinis. Kromě toho se někdy vyskytují také přídavná jména s příponou -inis, -ė, která nemají přízvuk na příponě, ačkoli podle obecného pravidla 1k se na příponě zdůrazňují, např.: dabartinis, tautinis, nikoli však dabartinis, tautinis28. Přídavná jména ve vyšším stupni se v popisovaných nářečích nejčastěji zdůrazňují podle přízvukového typu IV, nikoli podle typu II jako ve spisovné litevštině29. Vns. Muž. rod Žen. rod N. geresnis geresnė G. geresnio geresnės D. geresniam geresnei A. geresnį geresnę I. geresniu geresne L. geresniam, geresniame geresnė, geresnėje Pl. N. geresni geresnės G. geresnių geresnių D. geresniems geresnėm(s) A. geresnius geresnes I. geresnės geresnėm, geresnėmis L. geresniuose, geresniuose geresnėse Složená přídavná jména tohoto kmene mají většinou přízvuk s cirkumflexovou intonací na poslední slabice, ačkoli jejich druhá složka má původně také akutovou intonaci, např.: ilgakojis, -ė, juodgalvis, -ė, riesėnosis, -ė, šeivakojis, -ė (jehož tenké 28 Žr. Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, XIV psl., ats. red. J. Kruopas, Vilnius, 1954; J. Žiugžda, min. veik., 102. 29 Srov. J. Žiugžda, cit. dílo, 96. V námi uvedeném paradigmatu je zaznamenán pouze nejčastěji užívaný přízvuk, někdy se však vyslovují také podoby jako geresniam (geresnių) geresnės, geresnei..., a také geresniuose, geresnėse. Vyskytují se i jiné koncovky kmenů, např.: muž. rod, sg. dat. geresniui (srov. II), pl. dat. geresniams, žen. rod, gen. geresnios. 10. Kalbotyros klausimai, III 145 nohy), černostrakatý, -á, tlustopyský, -á, světlolící, -á, šedovlasý, -á, ale např.: měkkosrdý, -á, křivolící, -á, tlustokrký, -á. Lk navrhuje přízvuk na všech slovech jako tvirtagalé³⁰. Kromě toho si na rozdíl od lk zachovávají v popisovaných nářečích přízvuk druhé složky nejčastěji přídavná jména utvořená s předponou be-, např.: nestydatý, -á, bezkostnatý, -á, nenasytný, -á, bezcitný, -á, bezprostřední, -í, bezotcovský, -á, ale: bezhlavý, -á, bosý, -á. 2. Skloňování zájmenných přídavných jmen a, ja, mot. gim. o, jo kamienai Muž. r. J. mn. V. senàsis, senãsai senieji, senìeji K. senójo senjų N. senà(m)jam, senãjam seniè(m)siem(s) G. senjį senúosius Į. senúoju senãsiais Vt. senãjam(e), senamjam(e), senúosiuos(e) senãjam(e) Žen. r. V. senóji senósios K. senósios senjų N. senã(i)jei, senãjej senósom(s), senómšiom(s) G. senąją sená(i)sias Į. senã(i)ja senós(i)om(is), senómšiom(i)s Vt. senójo(je), senójoj, senósiose senójoj Kmen ja (žaliasis) se liší od kmene a tím, že ve všech pádech je souhláska na konci kmene měkká; navíc kmen ja, stejně jako kmen u, má v popisovaných nářečích v muž. r. j. č. v 1. pádě velmi zřídka formant -ai (žaliai, gražusiai). Tento formant muž. r. j. č. 1. pádu (a vokativu) je poněkud častější pouze u zájmenných přídavných jmen kmene a v řeči starších lidí, zvláště kpII, např.: Kur mano senãsai (šẽnasai)³¹ šinélis? Gs. Mažãsai vaikas Ūt. Mylìmãsai bernèlis Šil. Formant -ai v 1. pádě mn. č. muž. r.³² se vyskytuje rovnoměrně u zájmenných přídavných jmen všech kmenů, např.: raudoniejėi, žalieji, gražiejėi. Morfologické a fonetické zvláštnosti jednotlivých pádů (přízvukové aj.) vyplývají ze samotného paradigmatu. Pokud to lze určit, méně časté rysy jsou uvedeny v závorkách nebo na druhém místě. Za zmínku stojí nepřízvučná koncovka dativu j. č. 30 Srov. A. Laigonaitė, cit. dílo, 55. 31 Přídavná jména tohoto kmene, zvláště s nepřízvukem mimo koncovku, se přízvukují dvojím způsobem; srov. také: báltasai | báltasai, raudónsai || raudónasai. 32 Lze je považovat za substantivní koncovku druhé složky zájmenného přídavného jména. ai po j se podle hláskového zákona nářečí mění na ei. 146 koncového členu I. složky a dvojí kvalita hlásky — krátké a dlouhé a: senajam || senajam, še-najėj || šėna:jei. Nejčastěji se vyslovuje polodlouhé a — šėna.jam, šėna.jei. V koncovém členu I. složky koncovek ženského rodu množného genitivu a jednotného instrumentálu a dativu se vyslovuje také ai: senā­sias, senā­jia, senā­jei. ai prvních dvou pádů vzniklo z an, zatímco tvar senā­jei zachoval neporušenou koncovku prvního členu33. u, její kmeny ženského rodu se při skloňování téměř ničím neliší od kmenů ženského rodu gražūsis (vzácně gražūsai), gražioji, např. ją. Zvlášť je třeba zmínit skloňování pronominálních adjektiv vytvořených ze superlativu. V popisovaných nářečích mají všechny pády ženského rodu dva kmeny — jo a ė, např.: didesnōji || didesnējī. Příležitostně se přízvuk klade také na didesnōji || didesnējī. Takové dvojí přízvukování se vyskytuje v některých pádech i u mužského rodu. V paradigmatu je uvedeno pouze častější přízvukování. Mužský rod Jednotné číslo Množné číslo N. didesnysis didesnėji, didesnėjei G. didesniojo didesniųjų D. didesniā(m)jam didesnė(m)siem(s) A. didesnįjį didesniuosius I. didesniuoju didesnėseis L. didesniajam(e), didesniamjam(e), didesniuosiuos(e) didesniajam(e) Ženský rod N. didesnioji || didesnėji didesniosios || didesnėsės G. didesniosios || didesnėsės didesniųjų D. didesni(į)jei || didesnė(į)jei didesnio(m)siom(s) || didesnė(m)sem(s) A. didesniąją || didesnėjų didesniā(i)sias || didesnē(i)ses I. didesni(į)ja || didesnė(į)ja didesnio(m)siom(i)s || didesnē(m)sem(is) L. didesniojoj(e) || didesnėjėj(e) didesniosiose || didesnėsėse II. ČÍSLOVKA Obecné poznámky. Číslovky jsou slova, jimiž vyjadřujeme množství (počet) věcí nebo jejich pořadí. Z hlediska významu se v popisovaných nářečích, stejně jako ve spisovném jazyce, rozlišují dvě hlavní skupiny číslovek: základní a řadové. Lze vyčlenit také třetí skupinu — číslovkové výrazy, např.: daug, keli, keliōlika, keleta(s) aj. Základní číslovky se dále dělí na číslovky základní, násobné, souborové a zlomkové. 33 Srov. Z. Zinkevičius, Lietuvių kalbos įvardžiuotinių būdvardžių istorijos bruožai, a další, Vilnius, 1957. 147 Podle své struktury neboli složení jsou číslovky jednoduché (jednoslovné) a složené. Ty druhé se dále dělí na složeniny34, utvořené ze dvou slov, např.: dvidešimt (dvidešimt), trisdešimt (trisdešimt), a na víceslovné číslovky, např.: du šimtai penkiasdešimts, keturios dešimtys. Z hlediska gramatických vlastností a skloňování se systém číslovek v popisovaných nářečích v mnohém obecně shoduje s podstatnými jmény, přídavnými jmény nebo zájmeny. Číslovky mají nejblíže k přídavným jménům, některé však k podstatným jménům (některé se téměř zcela shodují s přídavnými jmény nebo podstatnými jmény). V popisovaných nářečích, stejně jako ve spisovném jazyce, je zřejmě velmi málo číslovek, které by se skloňováním neshodovaly ani s podstatnými jmény, ani s přídavnými jmény, ani se zájmeny. Ne všechny číslovky mají mužský a ženský rod. Některé, např. šimtas, mají pouze mužský rod, jiné, např.: vienuolika, dešimtis — pouze ženský rod. Řadové číslovky pirma, antra, trečia atd. jsou středního rodu. Existují také číslovky, např.: dešimc (dešimt), dvidešimc (dvidešimt), trys36, které kategorii rodu nemají. Číslovky mají zpravidla stejné pádové koncovky jako ostatní jména. Z výjimek, které se vyskytují, lze uvést např.: vienuolika — devyniolika, keliolika, jejichž akuzativ singuláru se nejčastěji neliší od nominativu — to znamená, že se ještě zachovala stará forma akuzativu37. Je třeba poznamenat, že číslovky keturi — devyni mají v mužském rodě akuzativní koncovku -is, nikoli -ius: keturis — devynis38. Víceslovné číslovky tūkstantis šimtas, tūkstantis du šimtai atd. se vyjadřují také s číslovkami vienuolika — devyniolika, přičemž se přidává množné číslo slova šimtas, např.: vienuolika šimtų — devyniolika šimtų. Řadové, někdy i základní číslovky se jako přívlastek u slov valanda, metai nejčastěji užívají ve větě bez určovaného slova, např.: Šoko iki pirmų Vilkv. Parsitrėnkė (parėjo) jau po dvyliktos (dvyliktos) Gs. Kai tik penktą (penkios), jau į kelią Alk. Sulaukė aštuoniasdešimtus (aštuoniasdešimc) į mirė Gs. Jak však ukazují příklady, platí to pouze tehdy, když je určované slovo (valanda, metai) zřetelně domyšleno. 34 Nazývají se také staženými, zkrácenými (sustruktintais) — viz J. Jablonskis, Rinktiniai raštai 1, 220; J. Žiugžda, cit. dílo, 113, 118; dále srov. Mūsųdienų latviešu literārās valodas gramatika, 1, 479, Rīgā, 1959 35 Podle fonetických zákonitostí popisovaných nářečí se koncovky některých číslovek liší od spisovného jazyka, např.: vienc, dešimc, didesimc, trisdešimc..., šimc. Je tomu tak zejména v zanavyckém nářečí, kde se pohyblivé a nejčastěji vynechává a -ts, -ns > -c, -nc. 36 S výjimkou lokálu, např.: trijuos tvartuos, trijose skryniose Gs. 37 Srov. J. Jablonskis, Rinktiniai raštai, 1, 220. Někdy, zejména u mladších příslušníků nářečí, se akuzativ vyslovuje také u číslovek vienuolika — devyniolika, keliolika (s dlouhou samohláskou). S dlouhým a vyslovují (vienuoliką vištų, dvyliką paršų) skutečně už kpIIv (druhá západní skupina kapsů — Daukšiai, Gudeliai, Igliūka, Liudvinavas). 38 Koncovka -is se užívá nejen v popisovaných nářečích, ale i v mnoha dalších nářečích; s některými výjimkami se vyskytuje také ve starých písemných památkách (Mažvydas, Bretkūnas, Daukša aj.). Existují však nářečí, např. severovýchodní aukštaitská (Dusetos, Antazavė aj.), severozápadní aukštaitská a mnohá žemaitská, která mají koncovku -ius: keturius, devynius (jako žalius, šlapius). Srov. V. Mažiulis, Apie lietuvių kalbos skaitvardžius. — Kai kurie lietuvių kalbos gramatikos klausimai, 56, Vilnius, 1957. Dále srov. násobné číslovky v popisovaných nářečích: penkeris || penkerius, dvejus || dvejis aj. 148 1. Základní číslovky a. Základní vienas, -à Muž. rod Jedn. č. Mn. č. V. vienas, vienas V. vieni, vieni K. vieno K. vienų N. vienám, vienui N. vieniem(s) G. vieną G. vienus Į. vienu Į. vienais, vienais Vt. vienam, viename Vt. vienuõs, vienuose, vienúose Ž. r. J. č. M. č. 1. p. jedna, jedna 1. p. jedné 2. p. jedné 2. p. jedněch 3. p. jedné, jedné 3. p. jedněmi, jedněmi 4. p. jednu 4. p. jedny, jedny 7. p. jednou, jednou 7. p. jedněmi, jedněmi 6. p. jedné, jedné 6. p. jedněch, jedněch Jak vidíme, skloňování a přízvuk číslovky vienas, -à se téměř shodují se skloňováním a přízvukem přídavného jména báltas, -à. Od 1k se v některých ohledech liší. Množné číslo má vienas, -a pouze tehdy, užívá-li se s podstatnými jmény v množném čísle (namísto pomnožné číslovky vieneri39) nebo má-li význam přídavného jména či zájmena, např.: Už uplynul jeden rok Gs. Zůstaly jen jedny cárovité kalhoty Vlkv. Jsou jedny nůžky, ty zrezivělé Plv. Kromě základního číselného významu má vienas, -à i další významy (přídavného jména a zájmena)40; je to patrné z následujících příkladů: S ním mám jen samé starosti Gs. (opravdové) trápení Gs. Zůstaly jen jediné (bez lidí) chalupy Vlkv. Od Birštonasu až po Královec je jeden (souvislý) les, ale v Ūt. U Bagótas je jen jedna (souvislá, opravdová) písečná cesta, a u Kazlů jen lesy Plv. Všichni tři se narodili téhož dne Nm. Žil tu jakýsi člověk Br. (tentýž) den Nm. Žil zde takový jeden (jakýsi) chlapík Br. Tvar dativu mužského rodu jednotného čísla vienui byl zaznamenán pouze v lidové slovesnosti. V idiomatických výrazech se přízvuk obvykle klade na koncovku41, např.: Staříci žijí úplně sami Vlkv. 39 Srov. pomnožné číslovky. 40 Srov. Slovník současné litevštiny, 938. 41 vienui je ve skutečnosti příslovce dativního či lokativního původu s formantem -ui, užívané zesilovacím významem u číslovky téhož kořene. Srov. K. Ulvydas, Adverbializace dativu jednotného čísla a příslovce s formanty -(i)ui, -i v litevštině. — Některé otázky litevské gramatiky, 127, 134, Vilnius, 1957. 149 Zůstal sám, jako prst Gs. Vedle sám se někdy říká také jedné (genitivní tvar množného čísla), např.: Jedna jediná prožila celý život Gs. V mužském rodě množného čísla, v nominativu s přízvukem na kmeni, bylo častěji slyšet například v této větě: Zůstali doma jen dva Gs. V tomto případě se říká také jeden dva. dù, duì Muž. rod. Žen. rod. N. dù dvi G. dviejų, dvejų, dvie D. dviem(s), dviemi A. dù dvi I. dviem(i), dviem(s) L. dviejuõse, dviejuos, dviejuõs, dviejuõse dviejuõse, dviejuõse Jak vidíme z paradigmatu, rod se rozlišuje v nominativu, akuzativu a lokálu. Tvar genitivu dviejų (s přízvukem na koncovce)42 je v popisovaných nářečích vzácnější a novější. Tvar dvie se používá v kpIIr (druzí východní Kapsové — okolí N. Ūty, Garliavy). Tvar dativu a instrumentálu dviem(s) (s -s) je vzácný, snad o něco častější u Zanavyků a v kpII, zatímco tvar dviemi byl zaslechnut pouze v okolí Naujosios Ūty. Lokativní tvary dviejuõse, dviejuõse mají v kpII přízvuk na předposlední slabice; zde jsou označeny cirkumflexovou intonací, ale výslovnost zde někdy není zřetelná. Na rozdíl od Įk je 43 nejrozšířenější přízvuk na první slabice, zatímco přízvuk na koncovce je mnohem méně obvyklý. Používají se také adverbializované tvary dviese a dvieje, např.: Všechno dělají ve dvou Gs. Srov. trieše. Číslovka du, dvi má duálový tvar a ačkoli obecně vyžaduje shodu, užívání číselného tvaru shodujících se substantiv není v popisovaných nářečích vždy důsledné. V nominativu se obvykle používá množné číslo, např.: Perou se jako dvě malé děti Gs. Neshodnou se jako dvě kočky v pytli VIkv. Rostou dva chlapci a dvě dívky VIkv. Duál se zachoval v lidové slovesnosti, např.: Dvě kola stojí na kraji lesa (uši) Gs. Dva zajíčci se perou, bílá krev teče (mlýnské kameny) Alvt. S dativní formou dviem a instrumentální formou dviem se shodují také jiná substantiva, např.: Se dvěma hlavami se vždycky lépe chápe Gž. Navlékni si s dvěma44 rukavicemi VIkv. S akuzativem du, dvi se substantiva užívají v duálu nebo plurálu, zejména v ženském rodě, např.: Vychoval dva syny a dvě dcery || dva syny a dvě dcery Gs. Má dva rubly || rublů VIkv. V okolí Daukšiů a jinde se v akuzativu duálu více zachovává pouze mužský rod, např.: du vaiku, du sūnu, du pirštu, zatímco ženský rod téměř úplně vymizel (dvi kati, dvi bobi, zdá se, nikdo neříká). 42 Viz Slovník současné litevštiny, A. Laigonaitė, cit. dílo, 64. 43 Srov. J. Žiūžda, cit. dílo, 117, Slovník současné litevštiny. 44 Říká se možná častěji, zejména u starších lidí, také su dvejõm. 150 oba, obě (oba dva, obě dvě) abù, abì se skloňováním a přízvukem téměř neliší od dù, dvì. Vedle abù, abì se často užívají i složené tvary s dù, dvì (zájmenné číslovky): abùdu, abìdvì. Na okraji zanavického nářečí, zejména v oblasti sousedící s veliuonským nářečím, se při skloňování abùdu, abìdvì vypouští souhláska v — říkají například: abìdi, abìdiem (abìdem). tři N. tři G. trijų, trijų D. trìm(s), trimi A. tris I. trim̃, trimì(s) V. trijuõs, trijuõse; trijõse V lokálu se pro oba rody užívá, zejména u starších lidí, také adverbializovaný tvar trise nebo někdy trỹse, trìese, např. Kur tik eina — visur trise Gs. Adverbializován je už někdy také tvar trijuõs, např. Trijuõs kulia Vlk. Tvar trimi se vyskytuje častěji v kpIIr hovorovém jazyce. čtyři—devět Muž. r. Žen. r. 1. čtyři, sedm čtyři, sedm 2. čtyř, sedmi 3. čtyřem, sedmi čtyřem, sedmi 4. čtyři, sedm čtyři, sedm 5. čtyřmi, sedmi čtyřmi, sedmi 6. čtyřech, sedmi, čtyřech, sedmi; čtyřech, sedmi, čtyřech, sedmi Jak vidíme, tato číslovky se skloňují jako například přídavné jméno (jeho množné číslo) šlàpì, šlàpios, jen genitiv má nikoli koncovku -ius45, nýbrž -is. Méně časté tvary se zde neuvádějí. Někdy se například při rychlém počítání v dětské řeči přízvuk stahuje z koncovky: kèturi, pẽnki, šeši — na první slabiku, sèptyni, aštuoni, devyni — na první nebo druhou slabiku. deset, dvacet—devadesát46 Tyto číslovky mají v popisovaných nářečích různé podoby a různě se u nich umisťuje přízvuk, např.: dešimc, dešimt, dešimtis, dvidešimc, dvidešimt, dvidešimtis, dvi dešimtys, keturiasdešimc47, keturiasdešimt, keturiasdešimtis, keturios dešimtys. Přit- 45 Tuto koncovku mají některá východní, severozápadní aukštaitská a žemaitská nářečí. Srov. poznámku 38. 46 Někdo píše také dešimtis (viz V. Mažiulis, O číslovkách v litevštině, cit. dílo, 57), ale pro mluvčí popisovaných nářečí by taková výslovnost byla nemožná. 47 Zde může být dokonce trojí přízvukování: keturiasdešimc, keturiasdešimc a keturiasdešimc (se dvěma přízvuky). 151 Celkově jsou složené formy patrně častější než formy analytické, ale v řeči starších lidí jsou, zdá se, častější formy analytické. Nejčastější formou, zejména u kapsů, je dešimc < dešimtis, dešimtes (srov. akmens, sesers < akmenes, seseres). desítka se skloňuje jako ikmenové podstatné jméno, pouze v jednotném čísle má v dativu a instrumentálu a někdy v jednotném i množném čísle v akuzativu koncovky jednoho nebo obou kmenů. Přízvuk se nejčastěji řídí podle I. přízvukové skupiny48. Jedn. č. Mn. č. N. dešimtis dešimtys G. dešimties dešimčių D. dešimčei dešimtim(s) A. dešimtį dešimtis, dešimčias I. dešimtim(i), dešimčia dešimtim(is) L. dešimty(je) dešimtyse,-yse Jedenáct až devatenáct Tato číslovky se skloňují jako jednotné číslo podstatných jmen ženského rodu o-kmenového typu; pouze akuzativ se nejčastěji neliší od nominativu, např.: Dostal dvanáct (vzácně, nověji dvyliką) rublů ve Vilkaviskisu.49 Srov. Užkirsto porą pantinių (pančių) v Garliavě. Póra šnapsų įsigėrė (d.) v Alvitu. Vyskytují se, byť velmi vzácně, případy, kdy jsou tyto číslovky, dalo by se říci, alespoň v některých pádech nesklonné, srov. např.: Pozval všech jedenáct mužů v Garliavě. Vrátil všem jedenáct mužů (častěji jedenácti mužům), co jim náleželo v Garliavě. Skloňování je častější tehdy, když před danou číslovkou stojí slovo se stejnou koncovkou jako číslovka v témže pádě, např.: Podej celých patnáct (patnácti) slepic v Garliavě. Jinde, například v okolí Daukšiů, se však tyto číslovky skloňují vždy. V okolí Kybartů bylo od starých lidí slyšet nominativ jednotného čísla vienuoliks: Byl takový jedenáct lidí. Sto Na rozdíl od Ik50 je v popisovaných nářečích tato číslovka nejčastěji nikoli IV., ale II. přízvukové třídy — skloňuje se a přízvukuje jako prst. Kromě svého přímého významu má sto také neurčitý význam — význam velkého množství, např.: Říkal jsem to stokrát, a copak z toho? Žal. Slovo sto se navíc užívá i v mírných kletbách a určitých rčeních, např.: Jdi k čertu51! Gs. A co ty, sto hromů, co ty! Alk. Starosti, nemoci... — celé stovky! Gs. 48 Přízvuk se někdy klade i na desítka (3ᵇ), např. v okolí Daukšiů se vyslovuje desítek, desítku, v desítkách. 49 V KpIIv (v okolí Daukšiů a jinde) se říká pouze jedenáct, dvanáct. O tom viz také výše — „Všeobecné poznámky“ a srov. hromadné číslovky. 50 Viz J. Žiugžda, cit. dílo, 118, Slovník současné litevštiny, A. Laigonaitė, cit. dílo, 64. 51 Je zajímavé, že zde byl místo genitivu užit nominativ. 152 tisíc tisíc se v popisovaných nářečích obvykle skloňuje jako kmen na -ja podstatného jména I. přízvukové třídy a od Ik se neliší. Někdy však mají některé pády této číslovky také koncovky podstatného jména s kmenem na -ž a mohou být ženského i mužského rodu, např.: Zástupy zástupů, tisíce tisíců seš Gs. Sešlo se několik tisíce lidí Plv. Celkem to bude asi několik tisíce rublů Žal. Ani tisíce nedosta Vlk. milion, miliarda Tato dvě číslovky se v popisovaných nářečích skloňují jako podstatná jména kmene a s přízvukovým paradigmatem I. Lk milijonas má cirkumflexní přízvuk (milijõnas) a patří do přízvukového paradigmatu II52. Skloňování složených základních číslovek se v popisovaných nářečích obecně neliší od skloňování číslovek od jedenácti: skloňují se všechna slova, kromě těch číslovek, které vznikají z číslovek vienuolika — devyniolika připojením genitivu množného čísla slova šimtas, např.: nom. vienuolika šimtų, gen. vienuolikos šimtų, akuz. vienuolika (vienuoliką) šimtų.53 b. Souborové číslovky Tyto číslovky se v popisovaných nářečích tvoří stejně jako číslovky od jedenácti, jejich užívání se však poněkud liší. U skutečných, jednoznačných pomnožných podstatných jmen tvořených ze dvou jasně odlišných částí, např.: žirklės, šakės, kel(i)nės, nebo u těch, která nemají jednotné číslo, např.: kapinės, durys, se obvykle užívají pouze souborové číslovky, např.: Turėjom trejas žirkles Dkš. Abejos durys adaros Žal. Jų kluonas su trejom durim Žal. Kur platūs laukai, tai dvėjom akėčiom akėdavo Gs. Někde se však už občas vedle těchto podstatných jmen vyskytují i nesouborové číslovky, např.: Yra dá trys šakės (mėšlui mėžti) Gs. Zvláštní postavení má číslovka vienos vedle vienerios, neboť se říká například také: vienos durys, kapinės, kel(i)nės, žirklės. Je tomu tak proto, že vienas je zvláštní číslovka s mnoha vedlejšími významy. Zvlášť je třeba zmínit také podstatná jména: metai, langai ir namai. S pomnožným podstatným jménem metai se užívají také nesouborové číslovky (du, trys, keturi, penki... metai), např.: Penki metai jau praė, o da negrįšta Vlkv. Jau šie vaiks aštuonių metų Nm. Děje se tak zřejmě proto, že metai je takové podstatné jméno, jehož pomnožný význam již vybledl a je nejasný — v jistém významu může mít i jednotné číslo, např.: metas (laikas) keltis. A naopak se vyskytují případy, kdy se u obyčejného podstatného jména, které není pomnožné, totiž lango, užívá souborová číslovka, např.: Dveji (dvi-gubi) langai, o vis tiek vėjas pučia Plv. Zde se langai již podobá pomnožnému podstatnému jménu — obě okna jsou navzájem nějak propojena, jako by tvořila dvě části jednoho předmětu; srov. dvejos durys. 52 Viz Dabartinės lietuvių kalbos žodynas; v gramatice J. Žiugždy Lietuvių k. gramatika, 1, s. 115, 118 je rovněž uveden cirkumflexní přízvuk, avšak na s. 118 se chybně uvádí, že slovo má stálý přízvuk. 53 Viz J. Žiugžda, cit. dílo, s. 118. 153 Říká se: Jis turi dvejus namus Dkš. a Jis turi du namu Dkš. Dveji namai není totéž co du namai. Dveji namai znamená dvě usedlosti; zde se slovo namai již proměnilo v pomnožné podstatné jméno. Užívání pomnožných číslovek se vyskytuje také v některých zpodstatnělých slovních spojeních, např.: No pilvo skaudėjimo gerai yr trejos devynerios (trejonka) Gs. Příklady skloňování pomnožných číslovek: Rod mužský 1. p. abeji dveji penkeri 2. p. abejų dvejų penkerių 3. p. abejiem(s) dvejiem(s) penkeriem(s) 4. p. abejus, abėjus dvejus, dvejs penkeris, penkerius54 5. p. abejēs dvejēs penkerēis 6. p. abėjuos, abėjuosė dvejuos, dvejuosė penkeriuos, penkeriuose (adv. penkeriese) Rod ženský 1. p. abėjos dvejos penkerios 2. p. abejų dvejų penkerių 3. p. abėjom(s), abėjom(s) dvejom(s), dvejom(s) penkeriom(s), penkeriom(s) 4. p. abėjas dvejas penkerias 5. p. abėjom(is), abėjom(s) dvejom(is), dvejom(s) penkeriom(is), penkeriom(s) Lok. abėjose, abėjose dvejose, dvejose penkeriose, penkeriose c. Souborová číslovka V popisovaných nářečích souborové číslovky zřejmě nejsou příliš oblíbené — místo souborových číslovek se někdy užívají základní číslovky, starší lidé je však stále rozlišují, např.: Seniau dvaruos ketvertu (ketverta) važinėdavo Žal. Stvertų koks dvejetas vyrų ir išmestų lauk Gs. Jen někdy, zdá se, bez významového rozdílu se říká obojím způsobem — se souborovými nebo základními číslovkami, např.: Bō trėjetas arklių || trys arklėi Gs. Obvykle se však říká pouze: Trėjetu akėja Gs. Souborové číslovky ve skutečnosti vyjadřují určitou těsnější jednotu, sepětí, nedělitelnost. Rozdíl je tedy tento: řekne-li se ketvertu važiuoja, rozumí se, že koně jsou zapřaženi v určitém uspořádání, zatímco při výroku keturiais arkliais atvažiuoja se uvádí pouze počet a o uspořádání — zapřažení — se již nemluví. Skloňováním se souborové číslovky téměř neliší od základních číslovek, s výjimkou dativu. Obecně se skloňují jako substantiva a-kmenového typu s neměnným přízvukem, např.: 54 Penkerius se říká, zejména u kapsů, mnohem méně často než penkeris — tím se popisovaná nářečí liší od spisovného jazyka. Srov. J. Žiugžda, cit. dílo, 118, dále srov. poznámky 38 a 45. 154 Muž. rod N. trejetas aštuonetas G. trejeto aštuoneto D. trejetui, -ų, -am aštuonetui, -ų A. trejetą aštuonetą I. trejetu aštuonetu Lok. trejete aštuonete Dat. koncovka -am (trejetam) se vyskytuje zřídka — byla zaznamenána například v okolí Vilkaviškisu: Užteks tos drōbės dá trejetam marškinių. Koncovka -u se užívá v kpII. Ačkoli jen zřídka, v případě potřeby se užívají také tvary těchto číslovek ženského rodu. Skloňují se jako vienuolika. Kromě toho se akuzativní tvar u obou rodů často užívá ve starobylé podobě (bez dlouhého — nosového a), např.: Turė kelis darbinius arklius ir trejeta kumelaičių KžR. Augina aštuoneta vaikų Gs. d. Zlomková Zlomkové číslovky jsou v popisovaných nářečích stejně jako ve spisovném jazyce dvojí: složené a spojovací (číselná spojení) a víceslovné. Složené zlomkové číslovky se tvoří z řadové číslovky s podstatnými jmény pusė a dalis: pusė tvoří první část složené číslovky a dalis druhou. Zlomkové číslovky utvořené se slovem pusė a genitivem řadové číslovky, např.: pusantro, pustrėčio, pusketvirto atd., se v praxi užívají častěji od pusantro⁵⁵ do pusdešimto a o něco méně často do pusdvidešimto; neskloňují se. Ženský rod: pusantros⁵⁶, pustrėčios, pusketvirtos atd. Zlomkové číslovky utvořené s podstatným jménem dalis se sice od spisovného jazyka v zásadě neliší, vyznačují se však některými odlišnostmi ve tvoření, morfologii a přízvuku, např.: trečiadalis, trečdalis, trečdalys; ketvirtadalis, ketvirtadalys, ketvirtadalis, ketvirtadalys; penktadalis, penktadalys, penkdalys; šeštadalis, šeštadalys, šešdalis; septintadalis, septintadalys, septintadalys, septindalis; aštuntadalis, aštuntadalis, aštuntadalys, ašundalis; devintadalis, devintadalis, devintadalys, devyndalis; dešimtdalis, dešimtdalys, dešimtdalis, dešimtdalis; vienuoliktadalis, vienuoliktadalys; srov. dvyliktdalis — dvidešimtdalis⁵⁷. Tyto číslovky se skloňují jako podstatná jména kmene ja. Zlomková spojení v popisovaných nářečích se od spisovného jazyka nijak neliší nebo se liší pouze již známými rysy, např.: viena trečdalis (trečiadalis, trečdalys), du trečdaliai (trečiadaliai, trečdalē). Patří sem také spojení: pirmà dalis, antrà dalis atd. Číslovka ketvirtis, která v popisovaných nářečích patří mezi číslovky, má jiný přízvuk než ve spisovném jazyce.⁵⁸ 55 Složená číslovka pusantro se téměř nevyskytuje — občas se říká, nejspíše pouze ve významu času, pusė pirmo; živější je ženský rod: pusė pirmos, např.: Pietaujant apie pusę pirmos Gs. Poněkud známý je genitiv množného čísla složené číslovky, např.: Nė pusprimių metų neišdybarai, į išvarė Dkš. 56 Paralelně se přízvukuje také pusantros, na rozdíl od přízvuku ve spisovném jazyce — viz J. Žiugžda, cit. dílo, 119. 57 Občas se přízvukuje také dvidešimtdalis. 58 Viz J. Žiugžda, cit. dílo, 119. 155 2. Řadové číslovky V popisovaných nářečích se řadové číslovky (pirmas, antras, trečias atd., ženský rod pirmà, antrà, trečià) skloňují stejně jako přídavná jména téhož kmene; srov. báltas, -à, mažàs, šlàpias). Vedle aštuñtas se v Kp II místy, například v okolí Naujoji Uta, občas říká i starší forma aštuontas, -à. Na stejném místě bylo u starých lidí příležitostně slyšet také šėkmas, -à. Vedle pirmas, antras se někdy ve stejném významu užívá také vienas, kitas (viẽnc, kìc), např.: Viẽnc vienurũ eina, kìc kitũr, o trečias trečiũr Gs. Když se ti dva pohádají, pak si navzájem zpočátku chtějí vydloubat oči Vilky. Složené řadové číslovky dvidešimtas a trisdešimtas se na rozdíl od lk59 nejčastěji přízvukují na první slabice,60 zatímco keturiasdešimtas — šešiasdešimtas se přízvukují převážně na první slabice druhého složeného slova, anebo se vyslovují současně s oběma přízvuky, např.: dvidešimtas, trisdešimtas; keturiasdešimtas, keturiasdešimtàs, keturiasdešimtas; penkiasdešimtas, penkiasdešimtàs, penkiasdešimtas; septyniasdešimtas, devyniasdešimtas se přízvukem liší od typu keturiasdešimtas tím, že místo přízvuku na první slabice se přízvukuje druhá slabika: septyniasdešimtas, septyniasdešimtàs, septyniasdešimtas. Všechny mají na rozdíl od lk61 přízvukovou třídu I. V řeči mladších mluvčích nářečí se vyskytuje také přízvukování podle lk: dvidešimtàs, -à, trisdešimtàs, -à atd. tūkstantas, tūkstantà je třeba užít jen velmi zřídka (srov. tūkstantas sykis) a stejně jako v lk62 má stálý přízvuk. Snad o něco častěji se užívají jejich zájmenné tvary. U víceslovných řadových číslovek dvidešimc pirmas — šimtas penkiasdešimc pirmas atd. se, stejně jako v lk, skloňuje pouze poslední slovo. Nakolik se skloňování a přízvukování řadových číslovek v popisovaných nářečích shoduje se skloňováním a přízvukováním v lk, ukazuje například paradigma penktas: J. č. muž. r. žen. r. N. penktas penktà G. penkto penktõs D. penktám penktài, penktai63 A. penktą penktą I. penktù penktà L. penktam, penktame penktõ(j), penktoje 59 Žr. J. Žiugžda, min. veik., 118. 60 Plg. F. Kurschat, Grammatik der litauischen Sprache, 260, 265. Halle a. S., 1876. 61 J. Žiugžda, min. veik., 115, 118; be to, plg. A. Laigonaitė, min. veik., 65. 62 J. Žiugžda, min. veik., 115, 118. 63 Na rozdíl od lk se v popisovaných nářečích ženský rod jednotného čísla v dativu častěji přízvukuje na koncovce: pirmài, antrài, trečiài atd. Srov. také přízvukování přídavných jmen. 156 Mn. Muž. rod. Žen. rod. 1. pátí páté 2. pátých pátých 3. pátým(s) pátým(s), pátým(s) 4. páté páté 5. pátými pátými, pátými 6. pátých, pátých pátých, pátých U řadových číslovek se, byť zřídka, vyskytují také zájmenné tvary: první, -í, druhý, -á, třetí, -í atd.64, např.: Všechny dívky, jen třetí v řadě děvče Alvt. Zájmenné řadové číslovky se skloňují stejně jako zájmenná přídavná jména. Zájmenné řadové číslovky typu jedenáctý mají dvojí přízvukování: jedenáctý, -á, jedenáctého a jedenáctý, -á (přízvuková paradigma I). Stupňuje se, stejně jako v lk, pouze první, -í, srov.: Kdo je první, je nejlepší. Přibližuje se přídavnému jménu nejen morfologicky, ale i sémanticky. U některých řadových číslovek, zejména od první do desáté, se vyskytuje také střední rod: první, druhé, třetí atd., dnes však již není příliš rozšířený. Číslovková slova Některá kvantitativní příslovce se někdy nazývají číslovkovými slovy nebo nepravými, neurčitými65 číslovkami; v popisovaných nářečích se stejně jako v lk vyskytují například: daug, daugel, maža. K tomuto druhu číslovek se řadí také některé částečně nebo více méně skloňované určité číslovky, například: Kėleta(s), daugelis, keliolika, keli, kelios, keliasdešimc (kelios dešimtys), keli šimtai, keli tūkstančiai. Rod číslovky kėleta(s) se většinou nerozlišuje66, například: Susirinko kėleta(s) merginų Gs. Pavalgyt užteks kėletai (kėletui) vyrų Žal. Kromě toho má tato číslovka v sg. akuz. dvojí tvar, například: Davė kėletą (kėletą) obuolių Gs. Srov. Vienuolika aj. Odvozeniny od číslovek Pomocí určitých přípon nebo jinými způsoby se od číslovek tvoří některá slova: jsou to přídavná jména odvozená od číslovek67, totiž: 1. S příponou -õpas, -õpa: dvejõpas (dvejõps), -a, trejõpas, -a, ketveriõpas, -a; takto se tvoří tato přídavná jména až do dešimteriõpas, -a, kromě toho se ještě užívají tvary od dvidešimteriõpas, -a až po šimteriõpas, -a a někdy tūkstanteriõpas, -a. 2. S příponami -lypas, -a a -lypis, -ė u číslovek od vienas do dešimt: vienlypas, -a, dvilypas, -a, trilypas, -a, keturlypas, -a, šešlypas, -a, aštuonlypas, -à; vienlypis, 64 Přídavná jména utvořená od řadových číslovek vyšších než dešimtàsis, -oji, tj. vienuoliktasis, dvyliktasis atd., se v praxi užívají ještě méně často. 65 Srov. Грамматика русского языка, 1, 380, Москва, 1952; Mūsdienu latviešu literārās valodas gramatika, 1, 478. 66 kėleta je ve skutečnosti středního rodu. 67 Že nejde o číslovky, poznáme podle toho, že jimi neoznačujeme ani samotný počet věcí, ani jejich pořadí. Srov. J. Jablonskis, Rinktiniai raštai, 1, 219. 157 -é, dvilỹpis, -ė, trilýpis, -ė, keturlýpis, -ė atd. Z hlediska tvoření jsou téměř všechna možná, ale v praxi se neužívají všechna stejně a některá se možná nevyskytují vůbec. 3. S -linkas, -a: vienlinkas, -a, (-à), dvìlinkas, -a, (-à), trilinkas, -a (-à), keturlinkas, -a, aštuonlinkas, -a, některé tohoto typu, např. šešlinko, se však nepodařilo zaslechnout. Z hlediska tvoření je lze stejně jako předchozí považovat za složená slova, jejichž -linkas souvisí se slovesy lenkti, linkti, kdežto -lypas se slovesy lipti, limpa. 4. S -gubas68 -a: dvigubas, -a, trigubas, -a, keturgubas, -a. S vyššími číslovkami se zřejmě netvoří. V praxi se zřídka užívá také viengubas. Protože slova utvořená výše uvedenými způsoby jsou číslovková přídavná jména, jejich skloňování se v popisovaných nářečích neliší od skloňování přídavných jmen odpovídajícího kmenového typu. Slova utvořená pomocí -gubas a přípony -opas mají stálý přízvuk, zatímco u slov utvořených pomocí -linkas má někdy přízvuk na koncovce pouze ženský rod jednotného čísla v nominativu (např. v okolí Vilkaviškisu aj.): vienlinkà, dvìlinkà, trilinkà. Některá slova, která dříve byla lokativními tvary číslovek, se nyní užívají jako příslovce. V popisovaných nářečích je jich poměrně mnoho, například: dviese, dviejė; triese, trisė, tryse; keturiese, keturisė; penkiese, penkisė; šešiese, šešisė; septyniese, septynisė; aštuoniese, aštuonisė; devyniese, devynisė. Např.: Kam půjde, kam nepůjde — všude ve dvou Plv. Dříve se mlátilo cepy ve třech Gs. Mezi číslovkovými odvozeninami je třeba zmínit také vienuolikis, dvylikis... dvidešimtinis, užívané v kpII (v okolí Daukšiů, N. Ūty), při řeči o tkalcovském hřebenu a žolících v kartách, RYSY SKLOŇOVÁNÍ PŘÍDAVNÝCH JMEN A ČÍSLOVEK V NÁŘEČÍCH KAPSŮ A ZANAVYKŮ J. J. SENKUS Резюме Přídavná jména a číslovky v popisovaných nářečích (kalvarijském, kapsuckém, vilkaviškém a v jižní části šakiajského okresu) se skloňují podle rodu, čísla a pádu stejně jako ve spisovném jazyce. Přídavné jméno se navíc stupňuje. Přídavné jméno a číslovka mají tři rody: mužský, ženský a střední: šaltas, šalta, šalta; pirmas, pirma, pirma. Střední rod se od ženského liší pouze místem přízvuku. Některá přídavná jména, např. přídavná jména se základy na ja a ē, střední rod nemají. Některé číslovky, např. trys, kategorii rodu vůbec nemají. Přídavné jméno má tři čísla: jednotné, množné a dvojné. Poslední z nich je velmi vzácné — vyskytuje se pouze v mužském rodě, v nominativu a akuzativu. Tatáž čísla mají také některé číslovky, např. šimtas. 68 O původu -gubas viz P. r. Skardžius, Lietuvių kalbos žodžių daryba, 486, Vilnius, 1941. 158 Přídavné jméno má 4 základní stupně: pozitiv, komparativ, superlativ a nejvyšší stupeň: geras, geresnis, geriausias, pats (visų, ko, kuo) geriausias. K vyjádření vlastnosti, jejíž míra je u daného předmětu nižší než ta, kterou vyjadřuje pozitiv, se navíc užívají tvary s předponou apy- nebo s příponou -okas, -a: apýšiltis, -ė; šiltokas, -a. Přídavná jména a číslovky se od spisovného jazyka, stejně jako ostatní ohebné slovní druhy, nejvíce liší skloňováním. Přídavné jméno a číslovka mají 7 pádů (stejně jako podstatné jméno). Vokativní tvar přídavného jména se od nominativního liší pouze u přídavných jmen se základy na ja a ё. V popisovaných nářečích má přídavné jméno stejně jako ve spisovném jazyce 3 typy skloňování. V článku se skloňování prostých a zájmenných přídavných jmen neprobírá podle typů skloňování, nýbrž podle jednotlivých základů: a, ženský rod o; u, ženský rod jo; ja, ženský rod jo; ja, ženský rod ё. Uvádějí se důležitější rysy přízvukování a případy, kdy se přízvukování v nářečích liší od přízvukování ve spisovném jazyce. Některé pády mají několik různých tvarů jak z hlediska koncovky, tak přízvukování, např. instrumentál plurálu: baltōm(s), baltomis, baltòm(s). Skloňování číslovek se v mnohém shoduje se skloňováním podstatných jmen, přídavných jmen či zájmen; nejblíže má ke skloňování přídavných jmen. Někdy se však vyskytují i určité rozdíly. Z nich lze uvést například skloňování číslovek od vienuolika (11) do devyniolika (19) a číslovky keliolika „několik“, jejichž akuzativ se nejčastěji shoduje s nominativem. Číslovky mužského rodu keturi—devyni (4–9) mají v akuzativu na rozdíl od některých jiných nářečí koncovku -is, nikoli -ius. Také v přízvukování číslovek je mnoho rozmanitosti a odlišností od spisovného jazyka, např. dviejų, dviejų, dviẽ „dvou“; šimtai (ve spisovném jazyce šimtai).