S. Daukanto leksikografiniai darbai

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, IV LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA Lexikografická díla S. Daukantase J. KRUOPAS S. Daukantas je jedním z nejvýznamnějších a nejproduktivnějších litevských vědeckých, kulturních a literárních činitelů první poloviny 19. století. Jeho činnost je velmi rozvětvená: byl historikem, literátem, folkloristou, jazykovědcem, popularizátorem vědy i lidovým osvětovým pracovníkem. Stejně jako další činitelé té doby věnoval Daukantas mnoho pozornosti a úsilí oživování rodného jazyka, rozšiřování jeho užívání a jeho rozvoji. Svou rozsáhlou a rozmanitou tvorbou se snažil dokázat, že litevsky, jazykem opovrhovaným polonizovaným duchovenstvem a šlechtou, lze psát vědecká i literární díla. Ve svém prvním díle „Darbose“ (1822) poznamenává: „Chtěl jsem svým spisem znovu ukázat nepřátelům litevského a žemaitského jazyka, že každý, kdo chce, může psát litevsky, má-li schopnosti, stejně jako v kterémkoli jiném již vytříbeném jazyce“1. Uznává, že jazyk tehdejších litevských písemností, zejména náboženských, je horší například než polský literární jazyk, avšak „kdysi byl tak vytříbený, že i dnes ten, kdo má rozum a zlaté pero Homéra a Vergilia, může, pravím, v tomto jazyce důmyslně a ještě důmyslněji psát, co se mu zlíbí. Tuto pravdu dokázal ve své slavné písni „Metų laikuose“ velebený pěvec Donelaitis2. S. Daukantas se zajímal o různé otázky litevského jazyka. Zajímaly ho obecné otázky litevské jazykovědy, záležitosti očišťování a zdokonalování jazyka i různé otázky gramatiky, lexika, pravopisu a další oblasti spisovného jazyka. Je to zřejmé nejen z jeho jazykovědných prací, článků a poznámek, ale také z jeho dalších spisů a z celé jeho literární i kulturní činnosti. Ačkoli se Daukantas celý život věnoval otázkám litevského jazyka, nejvíce se jim však začal věnovat přibližně po roce 1840 v Petrohradě a po návratu do rodného kraje (1850), kdy bylo obtížné pokračovat v historickém bádání3. V dopise T. Narbutovi z roku 1842 S. Daukantas napsal: „Dříve jsem se zabýval pátráním [historickým]; když jsem však zjistil, že tato práce vyžaduje příliš mnoho výdajů, volného času a klidu, odložil jsem ji stranou a začal zkoumat samotný jazyk, ale i v tomto oboru narážím na mnoho překážek“4. Je zřejmé, že pro nedostatek času postupovalo jazykové bádání pomalu a obtížně, neboť si S. Daukantas v roce 1848 stěžoval témuž T. Narbutovi: „Již jsem Vám psal, že protože nemohu 1 S. Daukantas, Darbay senuju Lietuwiu yr Žemaycziu 1822, 6. Kaunas, 1929. 2 Tamtéž, 20. 3 Srov. Dějiny litevské literatury, 1, 466. Vilnius, 1957. 4 Naše minulost, 1, 4.—5. sešit, 695, Tylže, 1922. 20. Kalbotyros klausimai, IV 301 pořídit si potřebné knihy, vzdal jsem se dějin; začal jsem zkoumat jazyk, ale ani tato práce se nedaří, protože musím sloužit dvěma pánům: plnit služební povinnosti a vydělávat si na chléb a šaty; vždyť z platu 300 stříbrných rublů, který dostávám, bych se nemohl uživit a obléci, kdybych neměl ještě jinou práci bokem5. Teprve po návratu do Litvy, kdy se oprostil od jiných prací a díky okolnostem měl více času i možností věnovat se jazyku, se výrazněji uplatnil jako lexikograf a významně obohatil litevskou lexikografii. K lexikografii, jíž se z hlediska rozvoje spisovného jazyka a z dalších důvodů věnovali téměř všichni účastníci kulturně-literárního hnutí počátku 19. století (D. Poška, S. Stanevičius, K. Nezabitauskis, K. Uvainis aj.), přivedlo Daukantase jeho jazykovědné bádání, literární činnost i touha a snaha přispět k rozvoji psané litevštiny. Pravděpodobně na něj působilo také nabádání druhých k sestavování slovníků; o tom se z negativního hlediska, jako o práci, kterou Daukantasovi uložil M. Valančius, zmiňuje J. Šliūpas6. V té době začal Daukantas připravovat svá nejrozsáhlejší a nejdůležitější lexikografická díla (polsko-litevský a litevsko-latinský slovník), studovat jiné slovníky a intenzivně zaznamenávat lexikální materiál. Z lexikografického odkazu S. Daukantase, který tvoří několik rukopisů uložených v rukopisném oddělení Institutu litevského jazyka a literatury Akademie věd Litevské SSR (SD12, 13, 14, 15, 19, 27) a jeden tištěný slovníček, stojí za zmínku následující práce (zde jsou, s výjimkou drobných prací a poznámek, popsány v chronologickém pořadí). 1. Polsko-litevský slovníček Kromě rozsáhlého třísvazkového polsko-litevského slovníku (viz dále) se dochoval rukopis polsko-litevského slovníčku malého formátu (22 × 17,5) a skromného rozsahu (SD13). Začátek chybí; rukopis začíná písmenem Cz (Czerwcony) a končí písmenem Z (Zbiegam). Skládá se z malých dvojlistů namodralé a bělavé barvy, vyřezaných z větších listů a sešitých do sešitu. Celkem je očíslováno 391 dvojlistů, chybějí však listy 1—24 (A—C), 27 (konec Ch), 52—158 (I—N), 163—273 (začátek P—R), 275—389 (konec R — W) a samotný závěr (konec Z a Ž). Kdesi se ztratily. Dochovala se tedy přibližně dvanáctina slovníčku. Na každé stránce je v průměru 16—18 slov, takže slovníček musel celkem obsahovat asi 24 tisíc slov (dochovaná část jich má přibližně dva tisíce). Roky výroby papíru (1814, 1818, 1820), vytištěné na různých listech rukopisu (34, 42, 160), ukazují, že slovníček byl sestaven po roce 1820. Je třeba se domnívat, že jde o jedno z prvních děl S. Daukantase. Když S. Daukantas zahájil literární činnost (roku 1822 napsal „Darbai senųjų lietuvių ir žemaičių“, roku 1824 byly do litevštiny přeloženy Ezopovy bajky), pocítil zřejmě nedostatek polsko-litevského slovníku a rozhodl se jej sestavit sám. Na základě polského slovníku sestavil rejstřík polských slov a dopsal k nim litevské ekvivalenty. Část polských slov zůstala nepřeložena. Zdá se, že litevské ekvivalenty S. Daukantas zapsal převážně 5 Tamtéž, 771. 6 „Lietuviškieje raštai ir raštininkai“, 34, Tilžė, 1890: „Brzy však biskup ve Varniai Daukantase zatížil neplodnými úkoly: každodenně tři hodiny předčítat osleplému knězi Kodainiovi, psát žemaitský slovník polsky, přepisovat polsko-francouzský slovník a tak dále.“ 302 zpaměti, neboť není patrné, že by se výrazně opíral o jediný polsko-latinsko-litevský slovník K. Sirvydase. Orientační srovnání obou slovníků ukazuje, že jejich rejstříky polských slov se liší a že S. Daukantas na mnoha místech uvádí odlišné litevské ekvivalenty, mezi nimiž jsou žemaitská slova a novotvary, například:7 Część — Garba: góda; Często — Daznay, tunkiau: takė; Czlon — Eldija: waltis; Czop — wole: kamsztis, spuntas; Dachowka — Plitele dunktine: Stiegele; Dom — Namay: trobesis, numas; Długowieczność — Ilgaumżiste: ilgamžybe, ilgumžybe; Giermek — Szarwanėsis, skidanėsis: ginklanėsis; Pokrzywa — Dilgine: notrures arba notrynes. Zatím však nelze tvrdit, že S. Daukantas slovník K. Širvydase vůbec nepoužíval. Tento slovníček S. Daukantase je zajímavý jako jeho první lexikografické dílo. Slovníček, alespoň jeho dochovaná část, není příliš bohatý na slova a synonyma, jasně však ukazuje, že se S. Daukantas začal zajímat o slovníkářství již na samém počátku své literární činnosti a začal zaznamenávat litevská slova a shromažďovat prostředky k obohacení spisovného jazyka. 2. Žodrodys Jde o jediné tištěné lexikografické dílo S. Daukantase, zařazené na konec knížky „Epitome Historiae Sacrae“ („Stručný výtah z posvátných dějin“), vydané roku 1838; v něm jsou v litevštině vysvětlena slova, slovní spojení a výrazy z latinských úryvků. Jde o malý (42 stran) latinsko-litevský slovníček určený k četbě úryvků uvedených v knížce. Obsahuje přibližně 2350 latinských slov a 250 spojení a 3880 litevských slov a 260 spojení. U některých latinských slov je uvedeno několik litevských ekvivalentů, synonym nebo více či méně významově příbuzných slov, proto je počet litevských ekvivalentů vyšší než počet latinských slov. Například: Abduco, cis, xi, ctum, cere. stáhnu, odvedu [=odtáhnu], protáhnu, svedu, stočím… (1). Abeo, is, ivi arba ii, itum, ire. odejdu, vzdálím se, odstěhuji se, prchám, táhnu se, vzdálím se, zmizím (1). Lavi nu lavo, peru, myji, máchám, tluču, prádlo peru, vymáchám, umývám, vyperu (23). Množství litevských ekvivalentů svědčí o bohatství Daukantasovy slovní zásoby a o jeho snaze obohatit jazyk písemností. Většina slov je společná všem národům a srozumitelná, vyskytují se však také slova méně běžná, odborné termíny, nově utvořená slova nebo výpůjčky z cizích jazyků. Ze žemaitských slov lze uvést:8 *aplamys „hlupák“ (20), *gražinei „ornamenty“ (28), Gaszós „krásné, ozdobné“ (149), *kłuku [=klouku?] „modlím se, prosím“ (4), *likouiu „počítám“ (27), *likys „číslo“ (27), *mitáls (jídlo) (7), nairaus „odpovídám, odmítám“ (34), pagibsznūs „čilý“ (29), *[pūrai] „pšenice“ 7 Nejprve jsou uvedeny ekvivalenty z vydání slovníku K. Sirvydase z roku 1713 a za dvojtečkou následují ekvivalenty S. Daukantase. 8 Zde i jinde jsou hvězdičkou označena ta Daukantasova slova (nářeční výrazy, neologismy, výpůjčky z lotyštiny), která jsou doložena také v jeho dalších spisech. Při jejich určování se vychází z práce A. Kalniause „Simano Daukanto raštų žodynas“ (Kaunas, 1937, rukopis), která zahrnuje slovní zásobu 17 tištěných Daukantasových děl a 3 rukopisů (z lexikografických děl A. Kalnius použil pouze „Žodrodys“), a z kartotéky velkého „Lietuvių kalbos žodyno“. 303 (puru milta 36), pakaitýs ‘odpočinek’ (33), *pawiedùs ‘podobný’ (36), *požwìlga ‘vzhled’ (9), *pataika ‘přízeň, milost’ (16), *skieyda ‘tříska’ (7), *steigu ‘starám se, snažím se’ (9), steigim’s ‘starostlivost’ (11), *sriautu ‘teču, kapu’ (17), skìrtyn’s ‘nejlepší ze všech’ (14), skaugìu ‘nenávidím’ (22), skaugingas (22), *szalaus ‘cizí’ (16), *wardauiu ‘přezdívám’ (26), wentì nys ‘jediný syn’ (42), *wižta ‘plete lýkové střevíce’ (39), *žaimòiaus ‘urážím’ (21), *zaliù [žalių] ‘škodím’ (26), *žarinay ‘křoviny’ (40). V „Žodrodys“ se stejně jako v jiných Daukantových lexikografických dílech vyskytují lotyšská slova, např.: *asinas (kraus) ‘krev’ (35), *jautoius (klausinieju) (29), *kalps (werg’s, šuga) (36), kalpa (werge, sarge) (16), *klot, klotiaus (greitiaus) ‘hned, při pohledu’ (7), *lietojų (bronginų) (3), *hugote (prasite) (2), *mala (paszalys) (55), *peldu (plauku) (26). Mezi výpůjčkami převažují slavismy. Vedle přejatých slov se nejčastěji uvádějí také litevské náhrady, např.: altorius, aukuras (5), auka, arba apiera (19, 35), boczius (6), Bestūja, giwolys (6), gosliba, raskażius (12), kabės, drobina (35), karone, koncze (38), karauna, waiskas (10), labdarumas, pataika, łoska (6), laikas, cziesas (39), noumirielys, nabasztik’s (6), newale, wergiba (6), newalnik’s, werg’s (6), nebendring’s, neprieteling’s (21), neturt’s, ubagiste, badas (21), skersys, Križius (10), smertys, giltine (23), straipstys, czonkas (24), skłoustys, jutrina (36), tikiba, wiera (34), užgaule, žala, kriwda (21), wieszpats, pon’s (13), wiiszes [=viešės], gaspada (19). Charakterističtější neologismy, kterých je v jiných Daukantových slovnících a spisech podstatně více: *mūksina ‘běh’ (18), piktadieningas ‘hříšný’ (35), piktadieme ‘hřích’ (35), *sóndarine ‘liščí nora’ (39), strunīsina ‘stavění, budování’ (3). Z archaických slov, která se dnes užívají zřídka, stojí za zmínku: drewejų (plieszu, grobi greiu) (37), nokieis (sekeis) (3), nokous ‘pronásleduji?’ (7), sargtis ‘ochrana, stráž’ (11), skolu (turiu, Debeo) (11), stogiu (kloiu, dengiu) (39), traktis (węisz-kelys) (22), waisum’s ‘zralost’ (40), warauiu (žeidu, isžarginu) (41), warùs ‘prudký’ (41), weczasis, weczùs (senasys) (31). Lze předpokládat, že slovesa noktis, stogti, skolėti, warauti byla široce užívána, jak dokládá užívání dalších slov týchž kořenů (nokti, stogas, skola, prie varta). Je zde několik desítek slov, která vyžadují výklad. Některá z nich (s výjimkou — artis, notìs, palaka, pranara, wisnus) dosud nebyla nikde zaznamenána: artis (guwus, mokslī) (29), diewys, diwiesina ‘zvyk?’ (43), korūtùs (kibus, wiburus) (29), laupau (ramìnu) (23), likeike, ligeiwe, ligbunìe (draugie) (37), ligbunis, ligeiwis (draugas) (37), mediote (iżkela) (40), notìs (nupoulys) (7), nukrittys ‘neštěstí’ (7), palaka (ongala, galon) (39), pranara (palinkiems) (11), rūmùs (swarus, sunkùs) (18), rumei (sunkei) (18), swīlkni (: Funda) (18), sztikies (żinys) (9), tauksžūs (adar’s) (28), trakouiu (ketous prisz) (33), widoule (adv. Intus) (22), wisnus (wissoks) (27). Kromě jednotlivých slov jsou v „Žodrodys“ uvedena různá litevská slovní spojení, většinou přeložená z latiny. Objevují se však i živé lidové výrazy a frazeologismy, např.: Wisso partekes (3), žinę doute (7), kojem’s wale doute [: se fugae] (8), muni mėig’s apniko (8), didys sziurpulys apniko (40) atd. Struktura slovníčku je velmi jednoduchá: latinská slova jsou uvedena abecedně spolu se základními tvary a v textu se vyskytujícími charakterističtějšími slovními spojeními 304 …giniai; po nich následují litevské ekvivalenty. Nejsou sémanticky rozlišeny ani rozděleny podle významů. Chybí také ilustrační materiál, s výjimkou několika málo slovních spojení, která nahrazují odpovídající latinská spojení. Z lexikografického hlediska je však „Žodrodys“ nejlépe zpracovaným Daukantasovým slovníkem. Jeho rozsah je malý a omezený na určitý text; kromě toho byl připravován k tisku a vydán, takže autor, který dobře ovládal latinu, mohl litevské ekvivalenty uvádět jednoduše, ale uspořádaně, většinou i po několika, aniž by ponechal nepřeložená slova a spojení, a své dílo dokončil do konce. Jazyk „Žodrodys“ je velmi žemaitský. Dokládají to tvary s typickými fonetickými rysy žemaitského nářečí dounininků, např.: sūsiū — susieju (4), sesou — sesuo (37), rekał’s — reikalas (26), reek — reikia (36), miłta — miltai (36), meldū — meldžiū (27), dongus — dangus (8) atd. Jen ojediněle se nominativ jednotného čísla podstatných jmen první deklinace píše s aukštaitskou koncovkou -as, např.: draugas, tarnas (8). 3. Polsko-litevský slovník Největším a nejvýznamnějším lexikografickým dílem S. Daukantase je polsko-litevský slovník. Jeho rukopis (SD12) tvoří tři obrovské (formát 35,5 × 21,6) svázané svazky: I. svazek A—M, 1—733 s.; II. sv. N—P, 722 s.; III. sv. R—Ž, 1—822 s. Rukopis je bez autorova příjmení a názvu, je velmi úhledně a čitelně napsán a dobře zachován. Text není stránkován, postupuje abecedně po jednotlivých písmenech. Ta jsou označena nahoře na stránkách a navíc jsou na výstřižcích nalepena jako záložky na okrajích, aby bylo hned vidět, kde začínají slova od daného písmene. Na silném, mírně zažloutlém papíře je na mnoha místech nahoře na listu (na levé straně) viditelný malý otisk značky papírny: Фабрики №4 Аристархова. Vzhledem k tomu, že tato značka označovala papír vyrobený v roce 1850 v Aristarchovově papírně9 a že S. Daukantas zemřel roku 1864, lze soudit, že polsko-litevský slovník byl napsán v letech 1850—1864. Podobný názor na základě otisku papírny vyslovilo také oddělení rukopisů a vzácných tisků Akademie věd TSR. (Dopis č. 715—139 ze dne 27.III.1961). Přesnější datum a okolnosti sestavení slovníku se dosud nepodařilo zjistit, neboť ani v samotném textu slovníku, ani v jiných písemnostech samotného Daukantase či písemnostech, které se ho týkají, nebyly nalezeny žádné údaje. V polském slovním rejstříku je celkem 56 567 slov (I. sv. — 16 750, II. sv. — 19 360, III. sv. — 20 457). Významná část slov je opatřena odkazem ob. (=viz) na jiná slova, např.: Absolutum, ob. Absolut (I, 2); Amantka, ob. kochanica (I, 7); Aniżeli, ob. niż (I, 9); Bablac, ob. babrać (I, 19) atd. Počet litevských ekvivalentů je menší — 37 677 slov (I. sv. — 14 280, II. sv. — 14 287, III. sv. — 9110). Zvláště málo ekvivalentů je u jednotlivých písmen III. svazku. Např. pod písmenem T je pouze 20 litevských slov (polských je 1518), pod písmenem U (s. 439—504) — 8 (polských je 1698). Pod písmeny W, Z a Ž je litevských ekvivalentů opět podstatně více. Zdá se, že při sestavování rejstříku polských slov se litevské ekvivalenty zapisovaly rovnou, aniž by se dlouho hledaly. Když S. Daukantas ihned napadl litevský 9 S. A. Klepnikov. Filigrany i štěmpeli na bumage russkogo i inostrannogo proizvodstva XVII—XX veka, 100, Moskva, 1959. 305 ekvivalent, zapsal jej vedle polského slova; když však ekvivalent nedokázal rychle najít, polské slovo zůstalo nepřeloženo. Jen na několika stránkách (III, 570, 571, 601, 604, 605) bylo podle barvy inkoustu později zapsáno několik desítek litevských ekvivalentů. Vyskytuje se však mnoho případů, kdy se zdá, že zapsání litevských ekvivalentů nemohlo být obtížné, a přesto chybějí. Např. u písmene š nemají litevské ekvivalenty ani ta nejjednodušší polská slova, jako jsou: Sznur, Sznurek, Szuba, Szukać, Szybko, Szyć atd. Je tedy zřejmé, že S. Daukantas na některá místa litevské ekvivalenty z nedostatku času nezapsal, protože se nejprve snažil sestavit rejstřík polských slov. Proto zůstává mnoho polských slov nepřeložených. V obrovském rukopisu slovníku je přesto přibližně 37 677 litevských slov, z nichž některá se opakují jako ekvivalenty polských synonym a slov blízkého významu, např.: Wojkkarejwis III, 559; Wojownik — karejwis III, 560; Wojskowiec — karejwis, kariautos, kariautojas III, 560. K analýze a charakteristice tohoto obrovského lexikálního bohatství i polsko-litevského slovníku S. Daukantase je zapotřebí zvláštní výzkum, kterého by se naši lexikografové měli bez odkladu ujmout. V tuto chvíli je vhodné v nejobecnějších rysech poznamenat, že toto lexikografické dílo S. Daukantase je zajímavé a významné z různých hledisek. Ve slovníku je zaznamenáno mnoho starých slov, která se za Daukantasova života ještě užívala mezi starými lidmi, později však z jazyka vymizela. Jako jeden z prvních na to upozornil Daukantasův současník M. Valančius, když charakterizoval jazyk jeho spisů: „....celý svůj život zasvětil povznesení žemaitského jazyka a jeho očištění od makaronismů. Za tímto účelem začal psát vybraným, archaickým jazykem, který se dnes u Žemaitů již nepoužívá, a proto je čtenářům velmi nechutný“10. Příklady takových zastaralých slov mohou být: aukles ‚boty‘ I, 468; Deja ‚neštěstí, strast‘ I, 52; likys ‚číslo‘ I, 629; majsna ‚pokrm, krmivo‘ III, 821; medzia, mede ‚les‘ I, 609; notis ‚událost, příhoda‘ II 688; strubis ‚loket‘ I, 639; taurage ‚malá číška‘ I, 160; traktis ‚polní cesta‘ I, 366; warra ‚násilí‘ III, 547 aj. Tato vrstva archaických slov je důležitým pramenem pro výzkum dějin litevské slovní zásoby. Nejpočetnější a nejvýznamnější složkou slovní zásoby Daukantasova slovníku jsou slova obecně rozšířená v národním jazyce, která ukazují bohatství a rozmanitost litevštiny. Zřetelně z nich vyplývá, že litevština měla bohaté vlastní výrazové prostředky a že barbarismy feudálně-církevního žargonu, které se do ní dostaly prostřednictvím náboženské literatury, církve, panských dvorů a jinými cestami, byly litevštině vnuceným, cizím a nepotřebným prvkem. Stovky litevských slov zaznamenaných S. Daukantasem mohly v písemných textech a některých nářečích nahradit rozšířené výpůjčky, např.: Apklode [„přikrývka“] I, 519; gaurūtas [„rozcuchaný“] I, 548; gobumas [„lakomství“] I, 605; globa [„péče“] II, 272; graižtwas [„šrouby“] III, 513; kare [„válka“] III, 560; karejwis [„voják“] III, 559; laikas [„čas“] I, 159; patoga [„pohodlí“] III, 593; pagalwe [„polštář“] III, 524; praustuwe [„umyvadlo“] III, 509; paskolyti [„půjčit“] II, 560; pasaulis [„svět“] III, 576; riestuvėlis [„váleček“] III, 508; rangus [„hotový“] I, 368; stebuklas [„zázrak“] I, 144; swidus [„lesklý“] I, 346; skindele [„šindel“] I, 362; siuwiejas [„krejčí“] I, 559; szliektuwe [„kropáč“] I, 566; trinka [„špalek“] I, 503; taurė [„sklenice“] II, 156; žarsteklis [„pohrabáč“] I, 515; 10 Viz A. Janulaitis, Simanas Daukantas, 34, Vilniuje, 1913. 306 žęjsti [„ronyti“] III, 6; wafanda [„adyna“] II, 129; waistis [„liekarstos“] I, 618; wirtuwele [„kuknia“] I, 583; wiltis [„nodieja“] II, 19 atd. Pro S. Daukanta byl lidový jazyk nejdůležitějším zdrojem slovní zásoby spisovného jazyka. Ve svém díle „Būdas“ píše: „Je ještě podivuhodnější, že tuto dávnou minulost našeho jazyka neuchovaly spisy našich kněží po tisíce let až do dnešních dnů; nýbrž [ale] naše moudré matky z hor a Žemaitska ve svých mechem porostlých domcích uprostřed lesů, které, pravím, uchovaly náš starobylý jazyk, jímž se dnes my, jejich děti, můžeme chlubit a pyšnit“ (s. VIII). Mezi lidovými slovy lze nalézt nemálo žemaitismů, např.: *ergla ‘výstřednost, žertování’ I, 62; *gužūti ‘cestovat’ III, 559; įtartė ‘podezření’ II, 446; *ingis ‘plešoun’ II, 653; įbingis (= įbingęs) ‘rozzuřený’ III, 49; *kernoti, ‘hubovat, kárat’ I, 574; kampinė (=kampinė) ‘žebřík’ II 619; nulyda ‘přístřešek’ II, 600; *skirilus ‘oddělení’ III, 582; *szažulietis ‘stín’ I, 132; *teklus ‘tečení, běh’ I, 134; wieługa II, 544; žajmoti ‘vyvádět, dovádět’ I, 141 atd. Ve slovní zásobě se vyskytují také neologismy, např.: bewajkybe ‘bezdětnost’ I, 37; bewunde ‘bezvodá’ I, 50; bediewybe I, 15; beszalybe ‘nestrannost’ I, 43; bepradybe, praamžybe I, 44; darboviete III, 511; kraulejdis ‘chirurg’ I, 111; kirptuwe ‘kadeřnictví’ I, 28; klausituwe ‘auditorium’ I, 16; kakloraizztis I, 398; kalietuwe ‘vězení’ III, 540; lygsware III, 32; łajkrazsis ‘kronikář’ I, 9; łajkoskajtlus ‘chronologie’ I, 124 atd. Složení rozsáhlého polsko-litevského slovníku S. Daukanta je tedy bohaté a rozmanité. Při zkoumání slovní zásoby litevštiny a sestavování různých slovníků je vhodné věnovat mu větší pozornost. 4. Litevsko-latinský slovník (začátek) V rukopisné pozůstalosti S. Daukanta (SD 14) se nachází rukopis začátku litevsko-latinského slovníku (A—G), sestávající z pěti sešitků velkého formátu (35,2 × 22,2), svázaných z listů, každý o 40—48 stranách (celkem 224 stran, z toho 48 prázdných). Jeden sešitek je duplicitní (je v něm přilepeno více než 50 vystřižených slov na písmeno A, která se nacházejí také v dalších dvou sešitcích s písmeny A a A—B). V litevské části slovníku (slovníkovém rejstříku) je zřetelně abecedně seřazeno 3977 slov, z nichž většina nemá uveden latinský ekvivalent (je jich jen asi 1600). Při sestavování litevského slovního rejstříku se využívalo dílo G. Neselmana „Wörterbuch der litauischen Sprache“ (1851). To je patrné především z přímých odkazů na Neselmana (Daukantas ho označuje zkratkami Nesel., Neselm.), které jsou připojeny k některým slovům (např. Apgėłaj 14, Arakis 15 aj.). Za druhé se některá slova (např. Atdaga 62, Auklis 74), spojení a rčení vyskytují pouze ve slovnících Neselmana a Daukanta, takže i tato skutečnost může podpořit tvrzení, že Daukantas používal Neselmanův slovník, např.: Abejotinas zweifelhaft (2), akys apteka aszaromis (17), marczios aszaras gérti (17) atd. Slepé následování Neselmana však patrné není, neboť mnoho slov bylo vynecháno a nemálo nových přidáno. Daukantas přistupoval k Neselmanovu slovníku kriticky (viz následující oddíl o Daukantových poznámkách k Neselmanovu slovníku) a využívá jej tvůrčím způsobem. Na konci oddílu s písmenem A si S. Daukantas tužkou poznamenal počet slov (1080 słow) a doplnil, že Ruigio a 307 V Milkusových slovnících je pouze 495 slov (u Ruhiga V Milke 495). Je zřejmé, že tyto slovníky měl Daukantas také v rukou. O tom, že používal Milka, svědčí sbírka přísloví zapsaných převážně z Milkusova slovníku, která se nachází v jiném rukopisu (SD 27) (s. 156–166). Tam je uvedeno: Dikcionar. Milke. Patarles Lietuwiskas (159). Daukantas nejspíš nejvíce využíval Neselmana, jak je patrné z jeho četných poznámek k Neselmanovu slovníku. Neselmanův slovník byl navíc rozsáhlejší než slovníky Rugyho a Milka. Využívání Neselmanova slovníku, vydaného roku 1851, ukazuje, že Daukantas začal sestavovat litevsko-latinský slovník po roce 1851. Je možné, že Daukantas převzal něco také z K. Širvyda „Dictionarium trium linguarum“ (1713), který měl ve své knihovně11. Tento slovník se používal obtížněji při hledání litevských ekvivalentů latinských slov, protože na prvním místě uváděl nikoli litevská, ale polská slova. Od K. Širvyda mohl Daukantas převzít slova, většinou novotvary, která se vyskytují pouze ve slovnících těchto autorů, např.: Auksadajlis, Auksadajle (21), Apkopa [= Akuopa] (45), Apaline [= Apwaline] globus (55), Arklagidis (57), Atateisa (61), Atkalbis (65), Atpjauklas (67), Atskaitine ‘orákulum’ (68), Atžwilga (73), Austuwe ‘tkalcovna’ (76), Dousnis (129), Drajkčios (129), Bostós (99), Dunciakalis V dąntkalis (135). Z různých narážek S. Daukantase (viz SD 19, 27 aj.) a z poznámek o čistotě jazyka starých písem12 je patrné, že používal spisy M. Daukši a K. Širvyda, různé překlady svatého Písma, kalendáře L. Ivinskise aj. Většinu litevsko-latinského slovníku S. Daukantase tvoří obecně rozšířená slova převzatá z písem nebo zapsaná zpaměti. Většina z nich se objevuje ve všech slovnících a jsou všeobecně známá (např. Antakis, Akłas, Akmų, Adata, Alsinti atd.). Vedle obecně rozšířené slovní zásoby nacházíme v Daukantasově slovníku nářeční výrazy a žemaitská slova, mezi nimi i taková, která dosud nebyla zaznamenána v jiných jeho spisech, např.: *Apsokortina (52), *Apuszrotas ‘epnūšynas’ (55), *Atentis ‘přicházející’ (62), Atide (63), *Atsiauta (69), Atwarstaj ‘otěže’ (73), Atžwilga (73), Balinys (81), Blusouti (97), *Daba (111), Glistė, glistele (155), *mandyti (153). Ve slovníku jsou neologismy, kterých Daukantas ve svých spisech vytvořil nemálo, např.: rodwalandys ‘ručička hodin’ (13), Apigarda vide *Apikarta (41), Atskalybe (70), *Auda ‘krátká píseň’ (73), Aukautuve (74), Auglinikas (74), Ausurakstis auriscalpium (76), Balsauti ‘slabikovat’ (83), Balsouka V soukbalse prosodia (83), Balsakajitis hirquitallus (83), Bausina (87), Bandisena (84), Bendryba commercium (89), Begalas infinitas begalo (88), Begieda impudentia (89), *Bylys V bilis orator (93), Bilawijte — Bilwijte forum, forum competens (93), Brajža carakterus (99), Brajzintuwe caleographia (99), Budelietuwe suplicii locus (103), Dijnalginikas V dijnalgis (124), Driegnamierė hydrometria (131). Mezi dnes již neužívanými slovy stojí za zmínku archaická slova: Arwos tren (58), Aszma likas decimus octavus (59), Bentis ‘přítel’ (90), Wetusze ‘babička’ (97). Nacházíme také přejatá slova, kterým se Daukantas snažil vyhýbat a nahrazovat je litevskými výrazy, např.: Abelnas (5), Abrusós (7), Aružna (10), Alasas (10) atd. 11 Viz J. Lebedys, Simano Daukanto biblioteka. — „Lietuvių literatūros instituto darbai“, 1, 51—83, Kaunas, 1947. 12 Naše minulost, 1, kniha 4—5, 785—786, v Tylži, 1922. 308 U některých výpůjček odkaz vide (viz) směřuje k litevským slovům, např.: Abrozas vide pawėkslus (7), Adina vide waląnda (12), Apiera vide Auka (14), Apierawoju vid aukauju (14), Apierawoties vid aukauties (14), Apierawojimas vid aukawimas (14), Apierawotojas vid aukautojas (14), Apierawotinas vid aukautinas (14), Aptiekorius, Wajstinykas (15), Arszus […] narsus (15); Arszumas vid. narsumas (15); Atpuskaj vid atjadaj (18), Bagočzios vide diczturtis (80), Bagotas vide turtingas (80), Bagotis vide turtą, turtingumas (80), Bahkis vide sie (81), Bahwonas vide stabas (84), Barawikas vide joudwirszis (85), Bartis vide drewe (85), Biesós vide welinis V welnias (92), Bikswas vide kėlnes (93); Caras vide wieszpats (107), Czerepe vide poudszuke (107), Czertas vide welnias (107), Czėznis vide pôta (107), Częstawoti vide wajszinti (107), Delmone vide kiszene (119), Drocziós vide Trintojas (132), Dzėgorelós vide waląndinis (138), Gonta vide skindele (157). Mezi výpůjčkami se vyskytují lotyšská slova, jimiž chtěl Daukantas obohatit lexikum litevského spisovného jazyka nebo která užíval jako slova známá ve svém nářečí 13, např.: Austrumas oriens (76), *dwiesele ‘duše zemřelého’ (136), *Dwieselyba (137), *Gôtina ‘mladá kráva’ (158), Gõwe vide karwe (158). Některá slova byla dosud doložena pouze v tomto slovníku a dosud nebyla zařazena do kartotéky velkého „Slovníku litevského jazyka“, např.: Apskrūbtinai definite (8), Apłankiej arcuatim (48), Apmaukne cataplasma (48), Bąndiesós vide bąndini-kas (84), Bąndkijmis (84), Bąndakmis basaltę (84), Bakłásos prostratus (89), Bitmede geum rivale (94), Blaksoti (96), Bórniòs blesphema (98), Dīlbiós V dilsbiós observator, speculator (124), Drozės, drozėlas ramentum (132), Durkle vide perstekie (136), Globós ‘chránící’ (156), Gabingas venerabilis (145), Gurbuzė (163), Gwildós ‘snadno se odhalující’ (164). Některá z nich dosud nebyla objasněna; jiná (např. gvildus, globus) se budou hodit k obohacení lexika spisovného jazyka. Kromě obecných slov je uvedeno několik vlastních jmen, např.: Bartuva upis (85), Bartije (85), Budwite (104), Dunajós (135) aj. Struktura slovníku je velmi jednoduchá. Jde o abecední rejstřík litevských slov s latinskými ekvivalenty, které u značné části litevských slov chybějí. Uvnitř písmen se nedodržuje přísné abecední pořadí. Dochází k opakováním. Tu a tam jsou slova vysvětlena, např.: Arkstinas, landi fazda kurė ardamas jautius bada wietoj’ botaga (10); Amyta, wira motina (12); Awynas motinas brolis (18); Awyniene motinas brola pati (18); Bórinti (avys į buri wadinti) (98); Dermie ornetum pliewie žernas óždenganti (119). Kromě latinských ekvivalentů jsou ve slovníku uvedeny některé polské a několik německých ekvivalentů, např.: Abejotinas zweifelhaft (2), Aspergiesina Schutz (8), Abžignósina seegen (10), Acziù děkoju (8), Akywas ciekawy (9), Akywyba ciekawos (9), Akylumas umiejętność (9), Aklinaj nasliepo (10), Ałwas czyza (11), Alwienas każdy (11), Basti [=Besti] stecken (86), Bastunas untertreiber (86), Bastujis sich herum treiben (86), Delsounis ein langsamer (119), Duma consilium status (königliche rath) ukės — duma (134), Dwibuga [= Dwiguba] verzweifelung (137). U některých slov jsou uváděny (což se stává zřídka) ilustrační věty, např.: jautej ir kómelej czistą abraką ies (7); kanapej ataka (9); dūna akieta (9); 13 A. Kalnius, Simano Daukanto raštų žodynas, 37, 164—169 (rankraštis, Kaunas, 1937); E. Frankel, Letticismen in Daukantas Wortschatz. — „Filologu biedrības raksti“, 11, 52—63, Rīga, 1931. 309 „warpa akūtota“ (10); „Aczio mergelė̃ óz meilės zodelus“ (10); „alodami baida wilką“ (11); „Adous, kad kulej žalous“ (13); „piedsakis aptika kiszkį“ (15); „asztonetą bandos majtinù“ (17); „akys prawejzeie belaukdamas, akiu pasikłausk“ (21); „Diewe dùk isz tawa burnos i Diewa ausį“ (22); „alki óžmesti“ (26); „ahutis sznekutis“ (30); „alós ne undau, kunigaj nepijmenis“ (30); „aló twindau“ (30); „unt alódes tankaj nusproga“ (30); „rejk kojes abkabinti“ (45); „balsos apkimo“ (45), „puolau kojump jo kajp apmires“ (48); „apniko bajme“ (49); „apskardó lejd“ (51); „(aptems saule) (o mienou nežibies)“ (54); „szunitej atako“ (61); „atkuta kajlis“ (65); „wajkaj pakirda“ (69); „atsidiejes dirbti“ (69); „auksine drobe“ (75); „ausys spinkterieje“ (76); „nu bajmes dzius“ (81); „i baudżiava ręngtijs“ (87); „beraline douna“ (90); „bieso siekla“ (92); „atóko kirwis“ (98); „pelkes burg“ (105); „kajp gaidys nucžiožęs“ (109); „sawo numù dabą sekę“ (111); „dabar trąksmą nieks nedaro“ (111); „dabar wakars ne paskutinis“ (111); „darbó darbą atliginti“ (114); „galą daryti“ (114); „dantys swemb, skaud, gėl“ (117); „deja po dejos, kad rejk mirti be sawo wieros“ (118); „ligo pasidergęs, tenegul isizer-ges“ (119); „kas par desti?“ (119); „dewineis zambejs ar“ (120); „deszimtie szijną piaun“ (119); „wilkaj musų szuni sudikoje“ (123); „dilgeles bej usnis óžzelsaj iū rumus“ (124); „dijna butoie“ (124); „medis iszdórbęs“ (128); „mesa padósusi“ (128); „douna awiżajne…; mijżajne… siuksżte, beraline, dirsajne (: prover. douna awiżajne, putra dirsajne)“ (128); „douti douklę“ (129); „(smólkej linoti) vilkdújo linoti“ (134); „jauns żmogós dumaj dūkiniedams“ (134); „(dwilinkas pro angą iszmóko)“ (137); „dziowas tajks, oręs tajks, szijno — tajks, kuręs — tajks, rudines tajks, siejes — tajks, Kulęs — tajks, pawasario — tajks“ (138); „Eija numù“ (141); „(bludas, sóężieje)“ (141); „(kajus engti)“ (142), „numaj et sau“ (143); „galis óz gali“ (146); „galutines pasaules“ (147); „bandą gan yti“ (147); „ugnis apgeso“ (151); „płonaj gijes werpti“ (153); „gijd gaidys“ (153); „giluma mandyti“ (153); „iszglęęs kajp gribas“ (155); „ugnes glistele“ (155), „grina derwa“ (160). U Aj! Ale nacházíme věty z Donelaitisových „Metų“, zapsané pozměněným pravopisem, s vynechávkami a zkresleními, totiž například: Aj kór dingo wieżlibums mūsu gadinù! (16); Aj! kajp wejkej jaunistełes nudile diinełes! (16); Aj! kór dingot gĩidras jus pawasari dienas? (16); Aj! diel ko ponus tajp skaudzej kąntino ligas, todiet ji tajp daug pirm laiko giltine sóko (17); Aj, kór dingtų ponaj kad ije burù netektų (17); Aj, kór dingot jus Letuwiszkas gadineles, kajp kad Letuwej gudiszkaj, ar Lenkiszkaj ir wokiszkaj kalbiete nemokieje (17); Ale ne wokiszkaj, kajp keles moteriszkes jau prasimanę, bet Lietuwiszkaj kożna tarp jù apsigłamżę (23). Jazyk slovníku výrazně vykazuje rysy žemaitského nářečí dounininků, neboť Daukantas byl představitelem tohoto nářečí a psal převážně podle své vlastní mluvy. Kolem poloviny 19. století začíná Daukantas svůj jazyk více přibližovat aukštaitštině a vyhýbat se typicky žemaitským rysům. Takové snahy se odrážejí i v jazyce slovníku, kde se píše: Agūna (9), Atieszkoti (62), Auksawiete (75), Atđanga (62), Awinas (77) atd. Tu a tam se od žemaitských podob odkazuje k aukštaitským, například: Bėgti vide bajgti (90). Vyskytují se i hyperkorektní podoby, například: Akytas V akietas, dūna akieta (9). Místy jsou paralelně uváděny žemaitské a aukštaitské podoby, například: Ajtioti, vel ajczioti (9). Bajgti… bęgti (80), Degas V deglós (118), Gywentos incola vel gywentojas (155), Gundintojas, gundintos (163). Někde se od aukštaitských slov a tvarů odkazuje k žemaitským, například: Antis vide pyle pl. pyles (13), Antinas — vide gaigalas (13), Awiża vid. wizgė (19), Delgeliu [= dilgėlės] vide notrinos (118), Duktie vide dóktie (134), Dulkinti vide dókinti (134), Giedoti vide gij- 310 doti (152), Giejdra vide gijdra (152). Celkově je jazyk slovníku proměnlivý a nejednotný; stále se v něm výrazně projevují rysy žemaitského nářečí. Vyskytují se tiskové chyby, z nichž některé autor sám opravil tužkou. 5. Drobné lexikografické práce a poznámky V rukopisné pozůstalosti S. Daukantase se nacházejí drobné seznamy slov a lexikografické poznámky, vložené do různého historického i jiného materiálu nebo sestavené samostatně. a) Vocabularium. Jeden z rukopisů S. Daukantase (SD27, s. 1–241, formát 35×22) začíná seznamem řeckých, francouzských a litevských slov (s. 1–4; 246 řádků po třech položkách, zapsaných ve dvou sloupcích), který má nadpis Vocabularium; nad ním je jinou rukou (v obalu rukopisu je uvedeno, že jde o ruku M. D. Silvestravičiuse) napsáno Margumynai. Z dat děl uvedených v rukopisu lze usuzovat, že Daukantas sestavil trojjazyčný seznam po roce 1839. Přibližně totéž potvrzuje i datum výroby papíru (1836), které lze určit podle razítka papírny (je malé, kruhové, uprostřed je dvouhlavý orel, po obvodu nápis: Ярославской фабрики князя Гагарина)14. Protože zásoby papíru se tehdy obvykle pořizovaly na dobu nejvýše deseti let, lze tedy předpokládat, že trojjazyčný slovníček vznikl v letech 1840–1846. S. Daukantas pod vlivem srovnávací jazykovědy a ve snaze ukázat starobylost litevského jazyka a jeho blízkost řečtině patrně připsal několik stran slov z řečtiny, francouzštiny a litevštiny, která jsou příbuzná a poněkud podobná (francouzská slova se většinou liší), avšak nemají mezi sebou nic společného, jako příklady příbuznosti těchto jazyků. Zatím nebylo zjištěno, odkud byly ekvivalenty převzaty. Zde je několik příkladů ze seznamu (s. 1): keras corn — keras; kierō je tons — kerpu; aihos doubur — auka; klaō je brise — klunu; akōn dard — akuotas; polis — vill — pilis; anadidōmi nendre atidūmi; gramma lettre grometa; agchi l’ocil akis; podos ped péda; ōde chant, audōiu auda. Některé ekvivalenty pocházejí ze společného kořene (např. podos ped, péda), jiné spolu nemají nic společného (např. aihos doubur — auka). Někdy jsou k řeckým slovům přiřazeny Daukantasovy vlastní novotvary (např. ōde a auda). Seznam není sestaven abecedně a je velmi malý, přesto jej lze považovat za pokus o srovnávací slovníček, který rozšiřuje počet slovníčků tohoto druhu. Je třeba poznamenat, že ekvivalenty ve francouzštině jsou uvedeny pouze v tomto seznamu; v jiných Daukantasových lexikografických pracích nebyly nalezeny. Pouze J. Šliūpas uvádí, že M. Valančius přiměl S. Daukantase k přepisování polsko-francouzského slovníku. Nikdo další o tom nehovoří a nedochovaly se žádné stopy toho, že by Daukantas takový slovník přepisoval. Potockého polsko-francouzský slovník (1813) a několik francouzských slovníků byly v Daukantasově knihovně15, takže je pochybné, zda vůbec bylo třeba slovník přepisovat. b) Materiál pro litevskou lexikografii. Ve svazku rukopisů S. Daukantase označeném SD15 se nachází 17 velkých listů (36,3 × 22,5) s různým lexikálním— 14 Srov. C. A. Клеников, cit. dílo, 101. 15 Viz J. Lebedys, Simono Daukanto biblioteka. — „Lietuvių literatūros instituto darbai“, I, 64, Kaunas, 1947. 311 sikografický materiál. Na jednom volném listu (na papíře je vyražena značka papírny s letopočtem 1837) je zapsáno několik desítek názvů litevských příbuzenských vztahů s německými ekvivalenty (např. Tėwas, Motina, Brolis, Awynas, Mosza, Laigonas, Žiedzei atd.) a názvy devíti měsíců (Wasaris Januarius; Kowinis Hornung V Kowas; Karwelinis Mertz; Gegužinis V Gegužė April; Semenis Maj; Birželis Brach-monat; Lepas menu Heu — monat V Lepa; Piutis Augustmonat; Rugus menu V Rugginis Herbstmonat). Na druhém listu (na papíře je rovněž vyražena značka papírny s letopočtem 1837) je nejprve deset litevských slov s německými ekvivalenty a dále je zapsáno více než 40 pruských slov s litevskými a německými ekvivalenty (např. Galbo V Galwos das Haupt; Linno Linnaj das Flachs; Saydit V saugok hüte dich; nevvintas V devintas; galintwvei, tödten). Jsou opsána (některá se změněnými koncovkami) z díla G. Neselmana „Sprache der alten Preußen“ (1845). Na třetím dvojlistu jsou zapsány názvy několika desítek stromů a keřů s polskými ekvivalenty (např. ąžuolas dąb; Serede Trzesznia; Putelis Kalina). Na jedné straně čtvrtého dvojlistu se začala zapisovat slova plakat, jít, zobat, mluvit, bouchat, lebka, pářit, knak­soti, běžet, tvořit, štěkat, ležet a valgvei synonyma (u jít, mluvit, knaksoti a běžet jich bylo uvedeno po několik desítek) a jsou přeškrtnuta. Na druhé straně tohoto listu následuje po drobných poznámkách z každodenního života datum 1861. Strany 3—4 jsou listem konceptu polsko-litevského slovníku (III, 675—6), napsaným (soudě podle intenzity inkoustu) dříve než první list. Po čtyřech volných listech následuje svazeček šesti sešitých dvojlistů (str. 1—24), v němž je neabecedně zapsáno více než 700 litevských slov, některá s polskými, německými (zřídka) a latinskými (velmi zřídka) ekvivalenty, vysvětleními, úslovími a příslovími (nejvíce jich je na str. 11—14). Na velmi širokých okrajích některých stran (1, 7, 11, 13) jsou zapsány bibliografické údaje (názvy knih aj.), výňatky z historických pramenů a další poznámky. U názvů býků (Kerszis, szjemis, Žalis, laukis, balnis atd.) je polsky poznamenáno: jak u Greków. U slova versti se zmiňuje latinsky: wersti wersta akmou ož-werstas uti apud Romanas (4). Je patrné, že S. Daukantase tehdy zajímala příbuznost litevských slov se slovy antických jazyků. Z dat v literatuře uváděné na okrajích (1, 13) lze usuzovat, že tento Daukantasův seznam slov vznikl po roce 1845. Někteří chtějí tento Daukantasův soubor litevských slov považovat za počátek (základní náčrt) slovníku litevského jazyka16, ve skutečnosti však jde pouze o počáteční seznam neuspořádaně (neabecedně) zaznamenaných slov, nezpracovaný lexikografický materiál, který nelze označit za pokus o sestavení slovníku litevského jazyka, tím spíše, že ekvivalenty v jiných jazycích připojené k některým litevským slovům ukazují, že tento materiál mohl být určen také pro dvojjazyčné slovníky (litevsko-latinský, polsko-litevský). Sotva S. Daukantas uvažoval o sestavení jednojazyčného (výkladového) slovníku litevského jazyka. c) Poznámky k Neselmanovu slovníku. S. Daukantas používal slovníky K. Sirvyda, Rūgia, Milka, Neselmana a další. Nejčastěji nahlížel do Neselmanova litevsko-německého slovníku (1851). To je zvlášť patrné z Daukantasových četných poznámek k Neselmanovým litevským slovům. Jsou zapsány na samostatných velkých 16 Žr. Simonas Daukantas, Rinktiniai raštai, 13, 1955; K. Grigas, Simonas Daukantas — lietuvių tautosakos rinkėjas ir leidėjas (autoreferatas), 7, Vilnius, 1958. 312 listech (SD19), které mají celkem 36 stran. Pouze čtyři dvojlisty (str. 9—22) jsou označeny číslicemi (1, 2, 3, 4), ostatní jsou bez číslování. Zpočátku (str. 1—7) následují převážně samostatná litevská slova na písmena A, E, J, U, V, T a další (zřídka), z nichž většina je opsána z Neselmanova slovníku; některá jsou doplněna německými a polskými ekvivalenty, stručnými vysvětleními, slovními spojeními a poznámkami k užívání slov. Část zapsaných slov v Neselmanově slovníku není a pravděpodobně jsou uvedena jako doplňky. Od str. 9 (str. 8 je prázdná) začínají souvislé poznámky k litevské části Neselmanova slovníku, k slovům na písmena D, Č, M, P, S, Š; mezi nimi se vyskytují také některá slova na jiná písmena převzatá z hesel Neselmanova slovníku. Je patrné, že poznámky nejsou zapsány podle abecedy, že zpočátku (1—7) jsou velmi neuspořádané a tvoří je převážně jednotlivá slova; kromě toho chybějí poznámky ke slovům na některá písmena (např. B, L, O, U, Z, Ž) (buď nikdy nebyly, nebo dosud nebyly nalezeny). Poznámky S. Daukantase jsou různorodé, většinou však uvádějí, že Neselman užívá určité slovo nebo tvar, zatímco podle Daukantase má být slovo nebo tvar jiný. Nesouhlasí-li s některými údaji v Neselmanově slovníku a navrhuje-li jiné ekvivalenty, opírá se Daukantas o jazyk svého kraje, zejména o individuální úzus a jazykový cit. Proto je značná část jeho poznámek subjektivní, nepodložená, hnidopišská, a dokonce chybná. Část z nich je bez Neselmanova slovníku nesrozumitelná. Přesto poskytují mnoho materiálu pro výzkum užívání slov, jejich zeměpisného rozšíření a dějin, zvláště pro objasnění rozdílů v lexiku písemností Východního Pruska a Litvy. Pro ilustraci jsou zde uvedeny první čtyři strany poznámek, bez změny pravopisu a oprav chyb, oddělené šikmou čarou. Jen výjimečně jsou pro snazší porozumění textu v hranatých závorkách doplněny koncovky, opraveny chyby aj. [1] Atamusyna pro alūzna /Atasas szum/ Alasawoti szumic, křičím po pijansku /alba odzież do mszy alba/ Alġoczius tageloner nie algininkas /alġoczauti/ loket a úder obrovský rozdíl /nie aloju, lecz uju ujdami bajda wilka/ Almens elmens, pro sriutas gelmes /Atmonas, Kuhpächter/ Alpti omledawac /Kwosas pro alūnas/ Alwas cina /Alwienika[s], Geßkan[ne], Žiamaj piltiuwe/ Ne supokle, ale supyne /Amas nie amalis mispeln/ Dygulys steh, nie amazuj /nie ambriju lecz wambrytu/ nie amteru lecz wam pteru /amzius [Nes. Amžis]/ /nie anakinoju Szem. oznaczę dirbinti darydinti/ andaj onigdy po Žmudž. užwakar /Andainiszkis, Žem. předevčírem, wasci, užwakarzykstias/ [Anapus pro Anupus /Ane vide Ona/ Ant ankszczia zamiest pałukas, pakłau nas, /Paanks-cioju mas paskoliju/ nie ankszta, lecz ankžtima /u Žmudzinuo naziwasę pamatą/ nie antrokaj, lecz paales podpivki /nie Antuke Steinschwäger, kutupis—u Žmudz/ Aparas pro apwaras, od werti /Apczorus V awcziorius, awiganis/ Apieka vide głoba /Apekunnas, V głobiejas/ Apekunyste, globimas/ Apynys /Apinojis ogrod chmielny/ Apinwarptis tyczka chmielos /Apinwirkšte stengelho fen/ Apūkas dudek/ Auka /Apsabas, pro dra-bužis, apdaras/ Apsacas, kūlnis /Arosas v Karosas/ Žiewie arbona /Erdwas ardwas za erlas breit znaczy płaty/ Arkliġone, u nas prigule /aroda, aro das zasieki/ asa pro ąnsa, /nie asdinis lecz ąnsinis./ nie asoczius lecz ąnsoczius /nie dwiasis, lecz dwiąnsis/ Aszajos u Žm. Hülsen /opuscil aszarotas wejdas aszarotas, skrūstai aszaroti/ Aszmen der Stamm, nie rozumiem/ opuszczony aszminūtas asztūniokas /Asztraregis Žem. Luszis/ aszrinti, aszrus, was. łandus ztąd galandu/ Aszarys pl. aszatej u Neselm. Aszutas /Aszatine, drobe/. Aszatinas /Aszatiutas/ Aszwoke za Aszoklej /Aszoklynas/ Atezaiza, hrubá tkanina, grobes Tuch milas /Wolas/ Atkonieze, Tanka Žem. pinele, užriszys /Atakaj dröschaker leke/ [2] Atklapas Žm. atlapa niesprawiedli /nie Atpencz, lecz apent znowu/ nie atrajte u Žmu, lecz. atrajtaj /atrajoju, kawen, tego nierozumie a mówi gromulti/ atenczioj za atejnanczio /atente przyszłość/ Aukle, pl. aukles. f. /Awałas pl. awałaj obuwie/ nie Au- 313 tawas lecz autuwas/ /Azdaba pagrazinimas/ Salyklinkas /Ažu/ Aismares, užmaręs /Aibrumas waser im munde/ nie Austuwas lecz stakles /nie gewerbe, lecz audeklas/ E [začínají slova na písmeno E, ale dále se mísí] /Jedminis rzeczy do zjedzenia, /Eldijele rauch eröffnung bei Schamaj. /Būres segel, bures pakelti bures suleisti, /Akselis niema w Žmudž. /Jekas niema w Zmudz /Arelis /Grenže niem Z. /Iszėjga, stat, iszeginis drubazis /Iszejwis emigrant/ Ajtra /Pardem, perdiem parejti wskroś przejšć/ Dagtis u Nesel Ildegimis V Ildegis /Zwicėžki niema takego wyr. u Zmu. jak apimtinis nie sujemiejas lecz kajkaras harscher Stadskne /Prisiiekinu gahm werden u Zm. junkti, junkstu/ nie Isztuga, lecz pumpa u Zmud /parmuskza, Brei, Muhs/ Abolis. Zm. Obulas, Obolene Obulyne /Abare-piesas, V pisjas/ nie ūda lecz ūdega/ ūkas, nie okas jest instrument ktory wykwaszone i nie wysuszoni kajlus miękczy /ūkūti V wokūti/ nie Ubaga: wogis, ūgis/ nie wokiszkas, lecz ukiszkas Žem./ ukztis u nas pigule /Ungura Angerburg, /Ungure upe angerapp/ ermas, monstrum pl. ermai ermuties/ Ergle, blazen, szut/ Erglokės /ulbėti tetirwinas ulb/ ubauti, karwelis ubau, /nie unksna, lecz uksmie u Žm. /upu, nie[ma] u Žm. burejs szusniem/ atakkalus, attakelju aparnas /Atkakbywe [Akaklybe] upor przrekora /Upalis strumyk/ malas brzeg /upešmala brzeg rzeki/ upeplaudis niema u Žm. upeakis niema takego wyra[zu] forele/ ažu nie u Žmudzi /ne jauja lecz daba brakstube u Ž. /ikures, ikurti /nie Jaknas lecz kėpenas/ Apent znowu /nie Nėga po Žmudsku, niem[a] lecz spiekas/ [3] Judras žole [Vyškrtnuto: rze-pak polny] /Jedrūs arklis kon prętko i wiele jedzący/ ne Jegzlis lecz pūkis jazgarz /Jakli [Jakti] osliepnąg nie Jengli [Jėnkti]/ Akti Apakti Prakti Užakti Apjakinti /Gentaras, lecz gintaras/ Jerka po Žm. irka /Prairikas przedowa część spodni gdzie sie odszpila/ nie Plebeja epomis, u Zm Jermėkas unterkleid po Polsku Giermak /Jerube rebhūne Kurapka haselhūner/ Apjeskoti /Nujiku po Žm. zdobyć kogo /jispiėti wagumi, nucziūpti/ Jomarkaj, u nas woratinkles po laukus; /Jonuszus, fam. po P. Jonuszewicz V Janusze, nie zas trawa Jomuszaus žole (Epheu)/ Josmenis hüfte? Žemaitisz /Jūsti ne josieti o Jūstyti nie josieti/ Apjostuwe eine Tepich eine Vorhang. Žem. Prijostuwe szirce kwartugas/ Jūjaus takego wyrazu niema u Žmudzi /Jūdis, po jüdybe/ nie Jūstu czernieje jūsti Že. jūdūti/ jūdyme czarne piętno nie studnia /Judus gansküchtig waid-wilkis wajdnotis /Judimas/ Junkykle der Koder lockspejse. Junkle tos sam /Jupa der Taler der Geistlichen Ž. /Jausti/ Jantoties dowiedwacsię /Prajauti przeczuwać priewidzie[c] z tąd Prajowas Prorok /Juntu wachen/ Juntus ne jutus /Jutrus lecz jautrus/ Jaučius Ž /Jaučinūs/ W [začínají slova na písmeno V, ale dále se mísí] /nie wadini-mas/ Wakaru abend, u Žm. /Kulinis, na ktorym birwony prowadza/ naktowidas patiu naktowidu /dienwidis, dienwidiu atejau/ Wiloti, wiło /Wingurti [4] Tewikszczia der Geburtsort (3) /Teisiu, verrichten, abmachen (3)/ atteissa die entscheidung die abfertigung /Isztiesu, lejsten versprechen (3)/ Patejsei, warlich, in der That (3)/ Nemįtinka (3) za netink /Tikyba, 3, Glaub./ Isztikra, in der That, wirklich /Tilstus (3) to co tylus still/ Datiroju wirksamkeit eines Heilmittels /Nutirpintoja ein Fisch, Kramfisch, der Zitterrochen, Raia Torpedo (3)/ Truthahn /Patulzis geschwolene (3)/ Turinieju haben (3) /Turtule Kleines bezitthum /Neturte. 3. Armuth/ Nuturiu, gewöhnlich 3 /Tujnas eine Zaumstakete, eine Bohle, Pfahl (3)/ Wė kakas /Turte, es, f. die Habe (3)/ Tusznas leer hohl (3) /Tkapės smiertelna kosule/ Tryne eine Blase, eine Pustel, 3/ Trynis, Haut, Schwielen (3) /Trynetas schweelig (3)/ Trinia, Trinios Sagespene (3), Troszkybe Gier, Sucht (3) /Trudnas trudnastis Schwere (3)/ * * * S. Daukantas se začal o záležitosti slovníku zajímat na počátku své literární činnosti a nepřestal se jimi zabývat až do smrti. Dokládá to očišťování slovní zásoby prací připravovaných k vydání (dokonce i sbírek lidové slovesnosti), obohacování spisovného jazyka různými lidovými slovy, novotvary a latvismy, lidové etymologizace (většinou nepodložené, naivní a chybné), s nimiž se nejčastěji setkáváme 314 „Būdė“ a konečně také lexikografické práce. Některé z nich začal připravovat v mládí, ale věnovat se jim S. Daukantas mohl ve větší míře až poměrně pozdě, a proto nestihl dokončit dva započaté dvojjazyčné slovníky (polsko-litevský a litevsko-latinský), které tvoří základ jeho lexikografické práce. Dvojjazyčné slovníky odpovídaly potřebám poměrně velké části tehdejší litevské vzdělané veřejnosti, která používala polštinu a latinu ve vědě, školství a kultuře. Litevské ekvivalenty v těchto slovnících měly litevskému jazyku otevřít cestu do širšího společenského a kulturního života, v němž dosud nezastával náležité místo. Dvojjazyčný slovník litevštiny a některého cizího jazyka (polštiny, latiny, později ruštiny), nebo naopak, plnil v té době také funkci výkladového slovníku, a proto se i S. Daukantas rozhodl sestavit dva rozsáhlé dvojjazyčné slovníky. Protože se v Litvě výrazně projevoval vliv polské kultury a jazyka a mnoho litevských intelektuálů (včetně S. Daukantase) používalo při korespondenci polštinu, byla hlavní pozornost zaměřena na přípravu polsko-litevského slovníku. Z dochovaných rukopisů není patrné, že by S. Daukantas usiloval o sestavení výhradně litevského (výkladového) slovníku. V té době to nebyl prvořadý úkol a bylo na něj příliš brzy. Soupisy výhradně litevských slov S. Daukantase (K. Nezabitauskase aj.) — některé z nich nejsou abecední a občas obsahují i vysvětlení jednotlivých slov — nejsou náčrty jednojazyčných výkladových slovníků, nýbrž sbírkami litevského materiálu, které částečně nahrazovaly kartotéky využitelné k sestavování různých dvojjazyčných slovníků. Lexikografický záměr S. Daukantase byl rozsáhlý a vykonal také značnou přípravnou práci: seznámil se se slovníky Milka, G. Neselmana a dalších, sestavil různé slovníkové rejstříky a v polsko-litevském slovníku i jinde uvedl desítky tisíc litevských ekvivalentů. Zdroje litevských ekvivalentů ve slovnících S. Daukantase jsou rozmanité. Část slov pochází z lidového jazyka, jiná byla převzata ze starších slovníků a různých starých písemností. Nechybí ani řada novotvarů vytvořených samotným S. Daukantasem. Nejhojnějším zdrojem slovní zásoby S. Daukantase byl lidový jazyk, jeho rodné nářečí. Ačkoli většinu života strávil v cizině, psal po celou dobu litevsky a značnou část svých spisů věnoval lidu, neustále se opíral o lidový jazyk osvojený v mládí, který podle jeho názoru uchoval mnoho prvků dávné minulosti a je bohatší a čistší než jazyk písemností. Litevská část lexikografických prací S. Daukantase je poměrně bohatá a rozmanitá. Celkem v nich bylo zaznamenáno více než čtyřicet osm tisíc litevských ekvivalentů. Ačkoli se značná část z nich opakuje, S. Daukantas celkově zaznamenal rozsáhlé bohatství obecně národní slovní zásoby i mnoho nového materiálu (archaismy, vzácná slova, nářeční výrazy aj.). S. Daukantas se snažil jazyk písemností očišťovat a obohacovat, a proto je i v jeho lexikografických pracích patrná snaha uvádět co nejvíce litevských slov a často vedle přejatých slov nabízet litevské náhrady, které se snažil používat ve svých četných spisech. Tím S. Daukantas pomohl pronikání litevské slovní zásoby do písemností a odstraňování zbytečných cizích slov. Ačkoli S. Daukantas neměl při očišťování jazyka pevné základy a zčásti se řídil naivními romantickými názory, a ačkoli se v jednotlivých případech mýlil, když považoval cizí slova za litevská a litevská za přejatá, celková tendence k jazykovému očišťování byla progresivní a jeho úsilí nepřišlo nazmar. 315 Slovníky S. Daukanta nejsou opatřeny lexikografickým aparátem. V tomto ohledu jsou méně propracované než slovníky K. Milka, G. Neselmana, A. Pošky a D. Sutkevičiuse, jejichž slovníkové heslo je složitější a bohatší a v nichž nacházíme více lexikografických prvků (výkladů, různých poznámek, odkazů aj.). Rukopisy slovníků S. Daukanta připomínají spíše prosté soupisy slov než poněkud lépe zpracované dvojjazyčné slovníky. Soupis litevsko-latinského slovníku je teprve započat (písmena A—G), zatímco polsko-litevský slovník je poměrně rozsáhlý. Dalším úkolem S. Daukanta při přípravě polsko-litevského slovníku bylo uvádět všude litevské ekvivalenty, rozlišovat významy, doplňovat různé poznámky, odkazy aj. S. Daukantas tuto práci nestihl dokončit. Lexikografické práce S. Daukanta, které nebyly vydány tiskem a k nimž měli ostatní jen obtížný přístup, nemohly mít přímý vliv na rozvoj litevské lexikografie a zvyšování její úrovně. Jsou významné jako projev obrovského úsilí přispět k oživení litevského jazyka, k obohacování, očišťování a kultivaci spisovného jazyka. Protože se toto úsilí projevovalo v celé literární a kulturní činnosti S. Daukanta, jeho slovníky tím, že zaznamenávaly bohaté poklady litevské slovní zásoby, jež se mohly prostřednictvím jeho dalších spisů dostat do spisovného jazyka, nepřímo přispěly k upevnění litevského jazyka v literatuře i v dalších oblastech kulturního života a ke zdokonalování spisovného jazyka. Ne všechno, co S. Daukantas doporučoval k užívání, bylo přijatelné; mnoho archaizmů, úzce nářečních výrazů a nepodařených novotvarů, které užíval, se ve spisovném jazyce neujalo. Výhradám podléhalo i jeho úsilí o jazykovou čistotu, ale celkově jeho spisy významně přispěly ke kultivaci spisovného jazyka. Byly zdrojem jazyka pro pozdější spisovatele, sestavovatele slovníků i všechny ostatní, kdo se zajímali o jazykové otázky. Lexikografické práce S. Daukanta jsou dnes zajímavé a důležité pro dějiny litevské lexikografie jako jeden z výrazných a významných pokusů sestavit dvojjazyčné slovníky, které měly pomoci litevskému jazyku získat pevné postavení ve společenském, vědeckém a kulturním životě, stanovit lexikální normy spisovného jazyka a položit základy studia i užívání litevštiny. Jazyková díla Daukanta i dalších kulturních činitelů 19. století pomáhají osvětlit proces vývoje litevského spisovného jazyka, cesty a způsoby utváření a zdokonalování jazykových prostředků i přínos jednotlivých tehdejších činitelů k oživování litevštiny a jejímu literárnímu zdokonalování. Ve slovnících S. Daukanta se nachází zcela nový materiál, nezaznamenaný ani v jiných pramenech (různá slova, jejich významy, poznámky aj.), který lze využít při lexikografické práci a výzkumu. Lexikografický materiál S. Daukanta je zvláště důležitý pro výzkum slovní zásoby žemaitského nářečí a sestavení oblastního slovníku. Lexikografické práce S. Daukanta rovněž pomáhají osvětlit jeho vědeckou, literární a kulturní činnost. Lexikografické dědictví S. Daukanta je tedy třeba zkoumat a využívat z různých hledisek: jako významný příspěvek k nepočetné litevské lexikografii a jako pokus oživit a kultivovat lidový jazyk v obtížném období nevolnického útlaku litevského národa. LEXIKOGRAFICKÉ PRÁCE S. DAUKANTASE И. Р. КРУОПАС R e s u m é Článek podává přehled lexikografických prací S. Daukantase (1793—1864), slavného litevského historika, literáta, osvícence a společenského činitele první poloviny 19. století. S. Daukantas se snažil rozvíjet a obohacovat litevský spisovný jazyk. Za tímto účelem shromažďoval litevskou slovní zásobu z lidového jazyka a písemných pramenů, sestavoval dvojjazyčné slovníky (litevsko-latinský, polsko-litevský aj.), očišťoval jazyk od různých barbarismů atd. Nejrozsáhlejším lexikografickým dílem S. Daukantase je třísvazkový polsko-litevský slovník (rukopis), bohatý na litevskou obecnou i nářeční slovní zásobu, archaismy, neologismy a kalky. Ačkoli lexikografické práce S. Daukantase zůstaly v rukopisech, slovní zásoba, kterou zaznamenal, pronikala do spisovného jazyka prostřednictvím jeho četných vydaných historických, populárněvědeckých a dalších děl. S. Daukantas tak sehrál pozitivní úlohu ve vývoji litevského spisovného jazyka. Jeho lexikografické práce jsou zajímavé i dnes jako bohatý pramen pro historické a oblastní slovníky a jako pokus obohatit litevskou lexikografii v době, kdy byl litevský národ vystaven sociálnímu a národnímu útlaku. 21. Kalbotyros klausimai, IV 317