Perkeltinės žodžio reikšmės ir jų pateikimas „Lietuvių kalbos žodyne“

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, IV LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA PŘENESENÉ VÝZNAMY SLOV A JEJICH UVÁDĚNÍ V „LITEVSKÉM SLOVNÍKU“ S. KĖZYTĖ Účelem výkladových slovníků je podat co nejpřesnější sémantickou, gramatickou a stylistickou charakteristiku slov jazyka. „Litevský slovník“ poprvé v dějinách litevské lexikografie zachycuje jazykovou slovní zásobu v tak širokém rozsahu a tak analyticky představuje fakta jazykové sémantiky — významy slov, významové odstíny, různé případy užití slov v jazyce a příznačná frazeologická spojení. Rozlišování významů slov, významových odstínů a případů užití, určování vzájemných vztahů mezi významy a pořadí jejich uspořádání ve slovníkovém hesle — to jsou nejobtížnější části lexikografické práce. Na správném provedení této práce závisí hodnota výsledků sémantické analýzy slova i hodnota výkladového slovníku vůbec. Významy slov nejsou stejného typu. Kromě základního nominativního významu má slovo obvykle vedlejší — odvozené významy, které mohou být přímé i přenesené. Otázka přeneseného užití slova je z lexikografického hlediska důležitá a zajímavá, protože úzce souvisí s problémem polysémie slova. Ve slovníkovém hesle je třeba ukázat, které případy přenosu významu slova jsou v jazyce rozšířené a považují se za samostatný význam slova a které se užívají v užším rozsahu a nemění sémantickou strukturu slova. Kromě toho je důležité určit, se kterým přímým významem slova souvisí přenesený význam nejtěsněji, neboť podle toho se určuje jeho pořadí mezi ostatními významy slova. Všechny tyto otázky lze v lexikografické práci správně vyřešit pouze tehdy, pronikneme-li do jevu přenášení významu slova a do vztahu mezi přímým a přeneseným významem slova. 1. Vztah mezi přímým a přeneseným významem slova Slovy se vyjadřují nejen myšlenky, ale i city. Když člověk mluví, často nejen konstatuje fakt, ale také vyjadřuje svůj postoj k tomu, o čem hovoří. V jazyce se odráží, jak mluvčí hodnotí jevy skutečnosti. „Slovo má nejen gramatické a lexikální významy,“ poznamenává akademi- 233 mikas Vinogradovas, — vyjadřuje zároveň i hodnocení subjektu — kolektivního či individuálního —, které má v procesu změny významů tvůrčí úlohu“¹. Chce-li mluvčí nebo pisatel vyjádřit hodnocení skutečnosti a své emoce, musí volit taková slova, která jsou expresivní a názorná a která vyvolávají emoce u posluchače či čtenáře. V jazyce existují dva zdroje expresivní slovní zásoby: názorná slova a slova užitá v přeneseném významu. Slova označující týž objekt, činnost či jev mohou mít různý emocionálně-stylistický odstín, protože některá vyjadřují pojem objektivně, zatímco jiná současně vyjadřují i určitý emocionální tón, například: galva — makaulė, eiti — keblinti, valgyti — ryti a podobně. Emocionální odstín mohou slovům užitým v přímém významu dodat také různé přípony (např. žmogiūkštis, vaikėzas, tėtūšėlis atd.). Názorná slova i slova, jimž emocionální odstín dodávají příslušné přípony, však vyjadřují určitý pocit či hodnocení mluvčího přímo, sama o sobě, jsou-li užita v přímém významu, protože expresivní emocionální prvek je v nich obsažen jako součást jejich lexikálního významu. Základem přeneseného významu slova je obraz. „Slovo užité metaforicky, — říká Ch. Casares, — nepůsobí samo, nýbrž zprostředkovává obraz, jehož účinek je tím větší, čím živější je představa, kterou obraz vyvolávᓲ. Chceme-li pouze pojmenovat předmět myšlení, konstatovat fakt, a nikoli vyjádřit svůj postoj (kladný či záporný) k němu, užíváme slova v přímém, emocionálně neutrálním významu. Uveďme například slovo kirmyti: kirmýti,-ija(-ýja),-ijo(-ýjo) intr.³ 1. K, R být rozežírán červy; hnít:...Za jasného počasí houby brzy začínají červivět Lš.... 2. K přen. hanl. ležet, líně spát:...Jdi si lehnout, proč tu zbytečně dřímáš! Sk. Ve dne v noci se válí a ještě málo spánku! Vj.... 3. přen. hanl. být bez práce, trčet: Venku je tak krásně, a oni všichni trčí v světnici Gs. Co jste, budižkničemové, tak dlouho dřepěli v lese? J. Balč.... První význam tohoto slova je přímý nominativní význam, který nemá emocionální složku. Jeho cílem je konstatovat fakt (srov. Za jasného počasí houby brzy začínají červivět). Naproti tomu druhý a třetí význam slova kirmyti se užívají k označení nikoli činnosti přímo spojené s pojmem vyjadřovaným tímto slovem, nýbrž činností zcela jiného druhu: chce se jimi zdůraznit podobnost zahálky, lenošení a neužitečného přežívání s činností červivění a kažení. Taková analogie nejen vyvolává příslušné představy, ale vyjadřuje také nepřízeň a nesouhlas s těmito jevy. Přenesený význam slova vzniká tehdy, když se slovo označující nějaký jev skutečnosti (objekt, činnost, stav, vlastnost apod.) vědomě použije pro jiný jev na základě některého společného rysu, ana- ¹ B. B. Виноградов, Русский язык, 18, Москва—Ленинград, 1947. ² Х. Касарес, Введение в современную лексикографию, 122, Москва, 1958. ³ Zkratky a značky se zde užívají stejně jako ve „Slovníku litevského jazyka“. Vynechaná místa v citovaném textu „Slovníku litevského jazyka“ jsou označena třemi tečkami. 234 logie, určitého vzájemného vztahu mezi nimi. Cílem takového přenesení je vyjádřit abstraktnější, obecnější pojem širšího rozsahu názorněji, konkrétněji a hmatatelněji, podnítit představivost posluchače, charakterizovat pojednávaný jev, tj. vyjádřit své emoce — souhlas, obdiv, sympatie, nadšení, nebo naopak rozhořčení, pohrdání, odsouzení, ironii apod. Příkladem může být slovo siurbėlė. Doslovný význam tohoto slova je ‚pijavice‘ (např. Přilož pijavici, aby vytáhla krev Vksl). Ve výpovědích „Ta země je nádherně krásná, pijavic se zbavila S. Nėr. Osvobodila nás z otroctví statkářských, bankovních a jiných pijavic tsp. Nevěřil jsem, že je k nám tak dobrý a k ostatním pijavice P. Cvir“ je slovo siurbėlė užito v přeneseném významu a vztahuje se na člověka. Slovo siurbėlė zde nahrazuje emocionálně neutrální slovo išnaudotojas ‚vykořisťovatel‘, aby vyjádřilo nenávist, pohrdání a odpor vůči takovému člověku. Formálně tento přenesený význam souvisí s prvním — doslovným — významem slova siurbėlė ‚pijavice‘, neboť je z něj odvozen, avšak sémanticky je bližší slovu išnaudotojas ‚vykořisťovatel‘. Samotné slovo siurbėlė je z emocionálního hlediska neutrální. Emocionální odstín získává pouze tehdy, je-li užito v přeneseném významu místo slova išnaudotojas ‚vykořisťovatel‘. V odpovídajícím kontextu může být odvozený význam slova stylisticky výrazně zdůrazněnou variantou-synonymem jiného, neutrálního slova4. Mluvčí nebo pisatel může užitím slova v přeneseném významu vyjádřit týmž slovem jiný pojem. Přenesený význam slova, jakožto odvozený význam některého slova, je obraznou náhradou jiného, emocionálně neutrálního slova označujícího tutéž skutečnost; tato náhrada má určitý emocionální nádech5. Doslovné a přenesené významy téhož slova jsou spolu úzce spjaty, přestože označují velmi odlišné jevy, neboť přenesený význam slova souvisí se skutečností, jako by zprostředkovaně prostřednictvím doslovného významu téhož slova. Přenesené významy slov vznikají dvěma hlavními způsoby, které jsou určeny dvojím vztahem mezi doslovným a přeneseným významem: v případě metafory je tento vztah založen na podobnosti srovnávaných jevů, v případě metonymie— 4 Srov. E. P. Курилович, Заметки о значении слова. — «Вопросы языкознания», 3, 75—76, 1955. 5 K přenesení významu dochází i v případech, kdy je nový, dosud nepojmenovaný objekt kvůli podobnosti nebo nějakému logickému vztahu k již známému předmětu pojmenován jeho názvem. V jazyce se takto utvořené termíny užívají zvlášť hojně. Například když bylo slovo kalavijas ‚ocelová, dlouhá, úzká zbraň s ostrými břity; meč‘ použito k pojmenování jiných objektů podobného tvaru, vznikly v jazyce tyto jeho nové významy: 1) ‚část páky starobylé studny; silná tyč položená přes zakopaný kmen (pėdžia), na jejímž jednom konci je přivázán těžký předmět (závaží) a na druhém tyčka s vědrem; protiváha páky, permėtė, permata, plunksna‘; 2) anat. ‚kost ve tvaru meče‘; 3) bot. ‚rostlina rostoucí u močálů, jezer a řek, s listy podobnými meči; puškvorec (Acorus calamus)‘; 4) bot. ‚kosatec (Iris)‘. Významy slova, které vznikly tímto způsobem, se nepovažují za přenesené, protože jde o přímé, nominativní významy, emocionálně neutrální a bez expresivity či uměleckého účinku. Taková slova mohou být synonymy jiných slov (srov. kalavijas — permėtė — permata — plunksna), mohou jiná slova nahrazovat, nikoli však jako náhrady s emocionálním nábojem, nýbrž jako neutrální označení týchž předmětů. 235 mijos (a jejího druhu — synekdochy) je tento vztah dán tím či oním druhem souvislosti mezi srovnávanými jevy (např. prostorovou, časovou, příčinnou, látkovou apod.). Totéž slovo může mít metaforické i metonymické přenesené významy. Například na základě doslovného významu slova išsižioti ‚otevřít ústa‘ vznikly v jazyce tyto metonymické přenesené významy (výsledek se vyjadřuje místo příčiny): 1) ‚udivit se‘: Jestliže žák začne prosit učitele, aby mu vysvětlil i další podtržené věci na tomto místě, pak učiteli, myslím, nezbude než rozpřáhnout ruce a sám užasnout J. Jabl. Zvířata užasnou, až mě uvidí tak krásnou, pomyslela si dlouhoocasá P. Cvir; 2) ‚říci, promluvit o něčem‘: Jednomu jsem to řekl, a ten to rozkřiknul všem Ds. Rozseká to tak, že už není ani kdy se ozvat (odseknout) Trgn; 3) ‚začít křičet‘: Pročpak tu tak otvíráš pusu jako vrata stodoly? Ds; 4) ‚zemřít‘: Až ty natáhneš bačkory, komu zůstanou peníze? Lp. Metaforickým přenesením, založeným na podobnosti dojmu vyvolaného dějem, vznikl samostatný význam ‚prasknout, roztrhnout se; odchlípnout se‘: Necháš-li to chvíli na slunci, tak to praskne Eiš. Při pečení koláčů se nemá křičet, protože se koláče rozpraskají Ud. Brambory jsou všechny rozpraskané (sesedlé) Er. Šila boty, a zase se rozchlíply Er. Doslovný význam slova klupinėti je ‚často klopýtat‘ (např.: Proč tu teď tak klečíš a pořád klopýtáš?! Opilý při běhu klopýtá, běží s klopýtáním a ryje čenichem do země J). V přeneseném významu se slovo klupinėti užívá v těchto příkladech: Sedm let Aleksas klopýtal po polích v Lamsargiai J. Avyž. Sama pořád běhej kolem těch prací Gs. Nebudete-li to totiž dělat, nebudete klopýtat Ns1841,1. Při podrobnějším rozboru těchto příkladů je patrné, že se slovo klupinėti užívá v různých významech. V prvních dvou větách jde o metonymii: slovo klupinėti zde znamená ‚spěšně, narychlo, s klopýtáním z únavy, těžce pracovat‘, tedy název konkrétního pohybu se užívá místo názvu celého složitého děje. Ve třetí větě jde o metaforu: slovo klupinėti se užívá se záměrem vyjádřit obrazně a konkrétně abstraktní pojem mravního úpadku a chybování, a proto se tento pojem přirovnává k obrazu člověka, který neustále klopýtá. Tyto příklady ukazují, že totéž slovo má při metaforickém a metonymickém užití různé významy. Způsob přenesení slova tedy souvisí se sémantickými rozdíly. 2. Přenesené užití slova a přenesený význam slova Není těžké si všimnout, že některá slova se v přeneseném významu užívají více či méně trvale v kontextu, který opakuje širší okruh mluvčích, zatímco jiná se naopak užívají omezeně, jen v určitých případech, v určité situaci nebo v náhodném kontextu jednotlivých osob. Přenesené významy slov tedy mohou být v jazyce ustálené a rozšířené, anebo omezené, kontextové a příležitostné; jinak řečeno, může jít o přenesený v ý z n a m slova nebo o přenesené u ž i t í slova. Významy slov jsou historickým, neustále se měnícím jevem. Nový význam slova nevzniká okamžitě, je výsledkem déle či kratší dobu trvajícího 236 procesu. Slovo, které má společensky přijaté, ustálené významy, může být užito nově, tvořivě, a tím získat nové sémantické odstíny. Na druhou stranu se užití slova, které se zpočátku vyskytuje jen v určitých případech, může v jazyce rozšířit a ustálit, tj. stát se významem slova. Akademik Ščerba poznamenává, že význam slova a jeho užití jsou jedním ze základních protikladů, na jejichž základě se sestavuje slovníkové heslo6. Ve slovníkovém hesle se má odrážet, co se v jazyce společnosti, určitého jazykového kolektivu vžilo a užívá se ustáleně, a co tvoří pouze sémantickou variantu užívanou v omezenějším okruhu, v určitém kontextu. Sestavovatelé slovníku proto neustále řeší otázku, zda metaforicky užívané slovo uvést ve slovníku jako samostatný přenesený význam slova, nebo pouze jako metaforické přizpůsobení slova konkrétnímu případu, které nový význam nevytváří a nevymanilo se z mezí přímého významu slova. Každá nově vznikající metafora je jakoby první etapou změny významu slova. „Každé nové užití slova,“ říká V. Doroševskij, „odpovídá nové situaci, a v každé nové situaci jsou ve srovnání s těmi, v nichž se slovo užívalo dosud, určité prvky odlišnosti8. Nejprve se přímý význam slova užije metaforicky v určitém kontextu, v určité situaci jako sémantický neologismus s výraznou obrazností a expresivitou. Uveďme tyto příklady: yla sf. (1) K; SD366 1. špičatý kovový nástroj s násadou, užívaný k propichování otvorů:... Ylu ulomil Er. Štíhlý jako yla Krtn. || přen.: Ta yla (o čilé krávě) je horší než všechny krávy: už nebude žrát, kde se jí namane, jen běhá a běhá Km.... 1 kiaušas sm. (1, 3), kiaušas (4) 1. SD34, Sb, Vb, Skr kosti pokrývající mozek, lebka: Na tomto místě se dají vykopat všelijaké kosti, kiaušai Trgn.... || přen.: Les se svými šedými štětinami tyčil na černém temeni kopce trš.... kraujuoti,-uoja,-avo intr. 1. K, DŽ téct z rány (o krvi): Ruka, kterou se chytil za hruď, krvácela J. Mac. || přen.: A jako nezhojená rána nám ta otázka země stále krvácí a krvácí! A. Gud-Guz. Křivdy stále krvácejí J. Avyž.... V těchto příkladech je čilá kráva přirovnávána k jehle, vrchol kopce k temeni lebky a otevřenost bolestné otázky i následky křivd ke krvácení nezhojené rány. Metaforicky užitá slova zde vyvolávají výrazné představy; takové přenesené užití má reálný základ, konkrétní oporu — velmi těsnou souvislost s přímým významem slova. Na to, že živost obrazu, konkrétnost a těsná souvislost s přímým významem jsou charakteristickými znaky přeneseného užití, poukazují také sovětští lexikologové a teoretikové lexikografie. Akademik V. Vinogrado- 6 Viz Л. В. Щерба, Опыт общей теории лексикографии. — «Известия АН СССР. Отделение литературы и языка», 3, 89—117, 1940. 7 Metaforičnost je zde chápána v širokém smyslu, tj. rozumí se jí také další druhy tropů. 8 W. Doroszewski, Z zagadnień leksykografii polskiej, 93, Warszawa, 1954. 237 vas říká, že „při užití názorného slova se obraz, který vznikl na základě přímého nominativního významu, zpravidla nevytrácí ani nevyhasíná a zachování výrazné názornosti je příznakem toho, že nový význam v sémantické struktuře slova ještě není zkrystalizovaný, ustálený⁹. V „Lietuvių kalbos žodynas“ jsou případy přeneseného užití uváděny po dokladech přímého významu slova, za značkou rovnoběžnosti (||) a označením prk., které signalizuje přenesené užití. Někdy není pro všechny stejně snadné pochopit vztah mezi přeneseným užitím a přímým významem, protože metaforicky může být užito méně časté, méně známé, úžeji užívané či nářeční slovo. V „Lietuvių kalbos žodynas“ jsou takové případy přeneseného užití objasňovány v dokladových příkladech, např.: grėimas (<grėjimas) sm. (4) tenká blána na spařeném, vařeném mléce či jiné tekutině; tenká vrstva: Na převařeném mléce se udělala smetana Ut. Mám rád kaši se smetanou Rk.... Co tu v řepové polévce plave za smetany? Ob. || Kmeny stromů pokryté tenkou vrstvou sazí rš. || prk.: Letos je oves jen samá tenká vrstva (špatný, řídký) An. kauzōti,-ōja,-ōjo intr. BŽ 50, Kos243 kysat, pěnit; kypět; srov. gauzōti: Pivo, když přidáš kvasnice, pění, tj. tvoří pěnu J. Když chléb, mléko, smetana dlouho stojí a zkysnou, kaužoja, bublají J.... Sníh na slunci taje Skr. Kaše v hrnci pění (pění) Skr. Kissel pění Erž. Naše úhorová půda tak krásně kyne (bobtná) Up. || prk.: Synové kaužo(ja) (hněvají se, kysnou), že všechno zapsal cizím Dr. V dokladových příkladech se vysvětlení uvádí i tehdy, když situace není z dostupného kontextu zcela jasná, např.: griuvėsiai sm. pl. (2) Sb, Kp, M, Š zbytky zřícené budovy: Z toho paláce dnes zůstaly jen ruiny rš.... || prk.: Nelekejte se, až ve svém gymnáziu spatříte takové ruiny (takového neduživého člověka) J. Jabl. × kačērga (brus. качарга) sf. (1), kačergà (3) 1. pohrabáč, míchačka: Kde je pohrabáč? Připravím oheň Dkš.... || prk.: Viděl jsem tu chudinku chodit s tou kačergou (berlí) Upt.... V případě přeneseného užití určuje sémantický rozdíl nejčastěji odlišné prostředí užití, odlišný kontext. Je-li takových případů užití více, je někdy třeba každý z nich v dokladových příkladech vysvětlit, protože v každé výpovědi se mohou mírně lišit, např.: įkabinti (inkabinti)... 3. refl. intr., tr. zachytit se:... Dítě jde zavěšené na matčině sukni Š.... || prk.: Kasparas, aniž pozdravil, se chytil té řeči A. Gud-Guz.... Těch koní se drží (má je rád), asi je neprodá Er. Bile se jen uchytí (ujme se, začne růst), líska rychle roste Er. Oheň se nechytá (nezačíná pořádně hořet) — přilož ⁹ V. V. Vinogradov, Hlavní typy lexikálních významů slova. — „Otázky jazykovědy“, 5, 9, 1953. 238 petroleje Ktk. Začali už žít Jėvaičiai (začali dobře žít, stoupat) Skdt.... Ve všech zde uvedených příkladech přenesené užití nevytváří nové samostatné významy slova. Opakovaným užíváním ve stejném významu v rozmanitějších spojeních, v kombinacích s jinými slovy, se někdejší sémantický neologismus může rozšířit a stát se samostatným přeneseným významem slova. „Potenciálně může mít většina slov mnoho metaforických významů, — říká Ch. Casares, — ale ve skutečnosti se realizují jen některé z nich; navíc ne všechny jsou natolik živé a rozšířené, aby se daly pokládat za součást obecného jazyka10. Je tedy třeba rozlišovat mezi možností užít slovo metaforicky v určitém kontextu ze stylistických důvodů a takovým přeneseným významem slova, který je v jazyce rozšířený a živý. V prvním případě ještě nelze konstatovat nový význam slova, zatímco ve druhém případě lze ve slovníku vyčlenit nový význam slova.“ Lze to ilustrovat příklady užití slova liepsnoti. Základní nominativní význam tohoto slova je ‚hořet plamenem‘: Dříví hoří OG304. Ohnisko začalo hořet J. Jabl. Tam, zapálené nepřáteli, hoří střechy rodných usedlostí S. Nėr. Přenesené užití tohoto slova máme v těchto větách: Sluníčko už zapadá, krásný je podvečer. Ve zlatých paprscích plane lesní okraj. S. Nėr. Hora při západu slunce plane zardělá T. Tilv. Zesílil mráz a obloha na západě planula světle rudými mraky J. Dov. Předměty ozářené a zbarvené do růžova slunečními paprsky se tu přirovnávají k předmětům zachváceným plameny, hořícím, a tak vzniká živý, konkrétní obraz plápolání. Metaforicky, obrazně užité slovo liepsnoti má velmi těsnou, výraznou a zřejmou souvislost se svým přímým významem. Takové příklady přeneseného užití se ve Slovníku neuvádějí jako nový význam, nýbrž se připojují k přímému významu za značkou rovnoběžnosti a označením prk. Dále máme tyto případy užití slova liepsnoti: Od mládí jsem planul neutuchající touhou zasvětit svůj život blahu státu rš. Srdce v hrudi plane radostí! trš. Tváře vojáků stále planuly zuřivostí boje rš. Rozhodně vykročil dvěma kroky vpřed a před očima pána se místo půvabného obrazu dívky náhle objevila tvář čeledína planoucí hněvem V. Myk-Put. Hruď plane neutuchající bolestí S. Nėr. Pojď sem do náruče, bílá labutěnko, poslechni si planoucí srdce B. Sruog. Kde plane láska, tam ať vyhasnou závist a nenávist BM452. Tyto příklady ukazují, že oblast užití slova liepsnoti se rozšířila, neboť se začíná užívat v různých spojeních. Ačkoli se v uvedených výrazech silný cit nebo jeho vnější projev (v obličeji apod.) také přirovnává k plápolání, obraz planoucího předmětu zachváceného plameny se tu již nevynořuje s takovou konkrétností a výrazností jako v případech, kdy 10 X. Casares, Úvod do moderní lexikografie, 124, 1958, Moskva; viz také O. C. Achmanova, K otázce slova v jazyce a řeči. — „Zprávy a sdělení filologické fakulty“, 5, 29—30, Moskevská státní univerzita M. V. Lomonosova s Leninovým řádem, 1948. 239 mluví se o předmětech planoucích ve slunečních paprscích. Dojem plápolání je zde přesto slabší, méně výrazný, a proto lze takové případy přeneseného užití slova ve slovníku již uvést jako nový, samostatný, autonomní přenesený význam slova liepsnoti ‚být zachvácen nějakým citem; silně se projevovat o nějakém citu‘. Uveďme ještě tyto příklady. Přímý význam slova užkariauti je ‚dobýt ve válce, porazit‘. Druhý, přenesený význam tohoto slova ‚získat prací, pílí‘ se v „Lietuvių kalbos žodyne“ pokládá za samostatný význam, neboť výrazy jako dobýt si srdce, rozum, city, důvěru, přízeň, sympatie apod. se užívají častěji a již nevyvolávají výraznou představu válčení, tj. obraznost takových případů přeneseného užití značně vybledla. Význam slova kartus ‚bolestný, nepříjemný, těžký‘ se v „Lietuvių kalbos žodyne“ uvádí rovněž jako samostatný přenesený význam, protože je v jazyce rozšířený: slovo kartus se v tomto významu užívá s velkým množstvím slov (srov. Neúspěch je hořký, porážka těžká LeninasIX122. Hořká je tato povinnost, ale o to čestnější! A. Gud-Guz. Aby byl život příjemný — boj o něj je hořký S. Nėr. Poprvé se v jeho malé hlavičce začínají rodit hořké myšlenky J. Bil. Tomu [sirotkovi] je svět velmi hořký A. Strazd. Můj koník přinese hořkou zprávičku Sn. Proč tak hořká slova? tsp). Obraznost slova kartus také v důsledku obvyklého užívání vybledla. K oslabování obraznosti a s ním spojené změně významu slova přispívá i skutečnost, že, jak poznamenává M. Loiman, „posluchač má obvykle sklon znehodnocovat a oslabovat výrazy se silným emocionálním nábojem a chápat je jako rovnocenné neutrálním pojmenováním označujícím tentýž pojem“11. Samostatné přenesené významy slov vzniklé přeneseným užitím se v „Lietuvių kalbos žodyne“ označují zkratkou prk., která nejen ukazuje povahu nových významů slova vzniklých tímto způsobem, ale také doplňuje výklad významu, pomáhá spojit nový význam s přímým a odůvodňuje sémantický skok, k němuž dochází přenesením názvu jednoho jevu někdy na jevy velmi odlišné povahy. Zdá se být prostou a jasnou věcí, že v případě přeneseného užití slova je metafora nejvýraznější a nejživější, a že když se přenesené užití stane obvyklým, metaforičnost vybledne a ve slovníku lze pak uvést samostatný přenesený význam slova. Lexikografům však působí největší potíže to, že živost metafory může mít různou míru a že i mluvčí mohou její živost pociťovat rozdílně, subjektivně. Přenesené užití slova a přenesený význam slova jsou krajní případy, které lze rozlišit poměrně snadno, protože, jak již bylo uvedeno, přenesené užití má obvykle spíše situační, náhodnou povahu a dodává jazyku silnější emocionálně-stylistické zabarvení než přenesený význam — rozšířený, obvyklejší význam slova. Mezi těmito dvěma krajními případy však nejčastěji existují přechodné stupně, mezilehlé- 11 Žr. M. Leumann, Zum Mechanismus des Bedeutungswandels. — „Indogermanische Forschungen“, XLV Band, zweites Heft, 116, Berlin-Leipzig, 1927. 240 … stupňů, protože změna významu je neustále probíhající proces, který souvisí s tím, že jazyk není strnulý, mrtvý, neměnný jev. Tyto přechodné stupně jako zákonité skutečnosti vývoje jazyka také patří do slovníku, ale zda je ponechat v mezích přímého významu, nebo je považovat za jev polysémie, tj. uvést jako nový přenesený význam, bývá někdy velmi těžké rozhodnout. „Neexistují objektivní kritéria,“ říká N. Feldman, „která by pomáhala přesně určit, ke kterému z obou případů má blíže každé konkrétní slovo nacházející se v takovém přechodném stupni“¹². Uveďme tyto příklady: pragiedrėti intr. vyjasnit se, stát se světlejším: Počasí slibovalo, že se vyjasní rš. || přen.: Jeho tvář se rozzářila, vyjasnila (rozveselila) trochu rš. Jurgis vyslechl Ignotase vážně a hned se rozjasnil A. Gud-Guz. Nyní se mé stáří ještě více rozjasnilo tsp.... sukaulėti intr. 1. ztvrdnout, změnit se v kost, srůst s kostí: Blány mohou časem zkostnatět P. Aviž.... || přen.: Gramatika mě tížila svými zkostnatělými formami trš. Názory starců jsou stejně jako švy jejich kostí zkostnatělé rš.... nugąšti intr. viz išgąsti: Nugandau (obvykle nusgandau) Kp. || refl.:... Eg-lė se lekla: sama si vzpomíná, jak tehdy slíbila, že bude nevěstou hadů S. Nėr. Lekla se útočících vlků K. Donel.... || přen.: Po onom dešti se žito polekalo (přestalo růst), ale potom se zase vzpamatovalo Klov. Zelí je tak polekané (povadlé, svěšené), jen čeká na déšť Srv. Náš oves je nějak polekaný (malý, nekvalitní) Vdžg. Vztah všech těchto metaforicky užívaných slov k přímému významu slova je velmi těsný, základ obrazného srovnání je zřejmý — přirovnání lze snadno rekonstruovat, nejde však o náhodné případy přeneseného užití slova, které se vyskytují jen v určitém kontextu. V jazyce se užívají šířeji a ustáleněji, ve spojení s rozmanitějšími slovy, ve všech případech je však spojuje sémantická obecnost. Například slovo pragiedrėti, užité metaforicky, znamená ‚stát se veselejším, šťastnějším‘, slovo sukaulėti — ‚stát se neměnným, strnulým‘ a slovo nusigąsti — ‚málo růst, vypadat špatně (o rostlinách)‘. Na takové případy se tedy již lze dívat jako na případy, které se mohou stát novými významy slova. Sémantická obecnost případů přeneseného užití slova je obvykle ještě nespojuje, a proto by bylo obtížnější formulovat výklad zahrnující různé případy přeneseného užití. Srovnejme například přenesené užití prvního významu slova sugraužti: Jarní sníh rozpustilo (rozpustilo) slunce rš. Selata za několik týdnů prasnici velmi sežerou (prasnice, kterou selata sají, zhubne) Užp. Už i já jsem čas od času sežvýkal (dokončil předení) kužel Slm. Vidíme, že v jiném kontextu se slovo sugraužti užívá pokaždé jinak. Při setkání s případy metaforického užití slova, které zaujímají jakýsi přechodný stupeň mezi přeneseným užitím slova a přeneseným významem slova, se posuzuje míra jejich metaforičnosti, expresivity, 12 Н. И. Фельдман, Об анализе смысловой структуры слова в двуязычных словарях. — «Лексикографический сборник», 1, 20, Москва, 1957. 16. Kalbotyros klausimai. IV 241 rozšířenosti, živosti v jazyce a rozmanitosti spojování s jinými slovy a podle toho se snaží určit, zda v heslovém článku slovníku uvést nový, samostatný přenesený význam slova, či nikoli. 3. Individuální — poetické metafory a metonymie Slovo s obvyklými, v jazyce rozšířenými významy mohou spisovatelé použít v nových významech. Užíváním slova v nových, osobitých a neobvyklých spojeních lze rozšířit jeho sémantické vztahy. Autorův styl a novátorství se mohou projevovat zejména v metaforickém užívání slov. N. Švedovová při pojednání o individuálních rysech spisovatelova jazyka poznamenává, že „neobvyklé, metaforické užití v mnoha případech dodává slovu nové odstíny, rozšiřuje oblast jeho lexikálního a stylistického uplatnění a odhaluje možnosti, které jsou v něm skryty“13. Hledá-li spisovatel nové, výraznější a originálnější náhrady názvu téhož jevu a sleduje přitom určitý umělecký cíl, vytváří individuální metafory a metonymie, někdy neobvyklé a nečekané, jestliže se zakládají na vztahu mezi srovnávanými obrazy, který není vždy snadno postřehnutelný. Například obvyklý význam slova aizyti je „drásat, rýhovat, štípat“ (srov. Tak voda od věků pracuje a namáhá se v zemské kůře, všechno rozdrásává a drobí Mš. Truhlu hned rozštípal na drobné třísky Up. Blesk roztříštil břízu na drobné třísky Brs. Chalupu jsme našli rozštípanou a prostřílenou Plng. Hned ti, zloději, rozdrásám hlavu! Gr). S. Nėrisová užila toto slovo tvořivě a přenesla jeho význam do oblasti abstraktnějších jevů: Les rozdrásává smích — krvavý, děsivý: Výr zvoní na pekelné zvony S. Nėr. V této sloce vidíme i další neobvyklé slovní spojení, totiž krvavý smích. Básnířka zde vytváří pro slovo smích metaforický přívlastek krvavý, vycházející z rozšířeného jazykového významu tohoto slova „související s proléváním krve“ (srov. Začal krvavý a strastiplný boj S. Dauk. V jazyce se odráží život národů, jejich mírové i krvavé vztahy se sousedy K. Būg. Už pojedu do války, do té krvavé bitvy TŽI164. Reakce slavila krvavé vítězství trš. Robové z panství Dirvėnai si přivodili krvavý trest V. Myk-Put). Spisovatel může sémantický rozsah neutrálního slova využít velmi široce a z emocionálně-stylistického hlediska velmi různorodě. Uveďme tyto příklady: Ranní větřík vane a aveles pase po obloze S. Nėr. Hle, dovršuje třicet let. Ostatní přátelé z jeho generace už samostatně hospodaří, jsou ženatí a mají jedno či dvě křičící džiaugsmą Vaižg. Poznali tě a všichni si tě zamilovali: jak panská sídla, tak i vesnická sermėga Mair. Salomėja Nėrisová nazývá bílé obláčky avelėmis, Vaižgantas nazývá dítě džiaugsmu a Maironis nazývá sedláka, obyvatele vesnice, sermėga. Tato slova jsou zde užita v přeneseném významu a pouze dočasně, za určitých okolností nahrazují skutečná, přímá pojmenování věcí. V prostředí příslušných slov a v určitém kontextu jim rozumíme, z takových případů přeneseného užití však nelze vyvozovat, že slovo avelė má význam „obláček“, 13 Srov. H. Ю. Шведова, Об общенародном и индивидуальном в языке писателя. — «Вопросы языкознания», 2, 123, 1952. 242 slovo džiaugsmas význam „dítě“ a slovo sermega význam „sedlák“. Takové významy jsou pouze dokladem autorovy vynalézavosti a osobitého, nového uplatnění slova, prostředkem poetického jazyka vytvořeným ze stylistických důvodů. Akademik V. Vinogradov říká: „V uměleckém díle se slova celonárodního jazyka transformují z emocionálně-obrazového a estetického hlediska“14. Slova a významy slov, které jsou v uměleckém díle použity mistrovsky, mohou získat zcela nové sémantické a emocionální odstíny, často individuální a příznačné pro jediného autora. Při setkání s individuálními metaforami a metonymiemi v praktické lexikografické práci vyvstává otázka, zda patří do takového typu slovníku, jakým je „Slovník litevského jazyka“. Do slovníků se z jazyka krásné literatury obvykle dostávají ty případy přeneseného užití, které jsou v literárním jazyce rozšířenější a více či méně typické, protože není možné ani potřebné zahrnout do slovníku všechny příklady dokládající tvůrčí osobitost spisovatelů ani všechny varianty tvůrčího uplatnění slova. Slovníky literárního jazyka, jako například „Slovník současného ruského literárního jazyka“, vydávaný Ústavem ruského jazyka Akademie věd SSSR, nezahrnují doklady individuálního, autorského užívání slov, které ukazují zvláštnosti a osobitost autorova stylu15, neboť cílem slovníků literárního jazyka je zachytit lexikální normy jazyka a jeho užívání, které se vyznačuje jistou stálostí a tradicí. Ani „Slovník litevského jazyka“ si neklade za cíl uvést všechny případy užití slova zaznamenané v kterémkoli díle krásné literatury. Naopak, při zohlednění povahy užití slova se snaží vyloučit jazykové doklady, které jsou zcela náhodné nebo chybné. Určit náhodnost užití slova je ovšem obtížné, protože nejsou vybrány všechny příklady z děl spisovatelů, a proto může u některého případu užití pouze náhodou chybět více dokladů. Z počtu dostupných ilustračních citátů tedy nelze mechanicky usuzovat na náhodnost či netypičnost užití. Je třeba hledat kritéria, která by umožnila provést takový výběr objektivněji a na spolehlivém základě. „Osobitost spisovatele,“ uvádí akademik Ščerba, „má společenský základ, jinak bychom těmto ‚osobitostem‘ nemohli rozumět ani hodnotit spisovatelův ‚styl‘“16. Tímto společenským základem je význam slova společný celé jazykové společnosti, odrážející objektivní skutečnost. Hodnota metafor a metonymií rovněž závisí na tom, nakolik se v nich skutečnost odráží, tj. nakolik je základ srovnávaných pojmů reálný a zřejmý. „Kritériem objektivního odrazu skutečnosti v metafoře může být společensko-historická lids- 14 V. V. Vinogradov, Jazyk uměleckého díla. — „Otázky jazykovědy“, 5, 6, 1954. 15 Srov. Инструкция для составления «Словаря современного русского литературного языка» (в пятнадцати томах), 21, Москва—Ленинград, 1958; Л. С. Ковтун, О построении словарной статьи. — «Лексикографический сборник», 1, 97, Москва, 1957. 16 L. V. Ščerba, Pokus o obecnou teorii lexikografie. — „Zprávy Akademie věd SSSR. Oddělení literatury a jazyka“, 3, 92, 1940. 243 ní praxe, společenská lidová zkušenost, která se nám dochovala ve folkloru¹⁷. Lidová poezie i hovorový jazyk jsou obrazné a oplývají metaforami a metonymiemi. Poetické prostředky lidové tvorby jsou zpravidla konkrétní a ustálenější, a proto mohou sloužit jako základ, na němž lze posuzovat hodnotu stylistických prostředků spisovatele a určit, zda odpovídají vnitřním zákonitostem jazyka, zda vznikly v souladu s celým systémem významů slova a s jazykovým systémem. Uveďme konkrétní příklady užití slova žydėti. Na základě přímých významů tohoto slova ‚rozvinout se (o květu); být obsypán květy‘ se v jazyce ustálily tyto přenesené významy: 1) ‚mít příznivé podmínky k rozvoji; dobře prospívat, vzkvétat‘: Žydėk, Armenija, mano didžiosios Tėvynės vainiko puikioji gėlė! P. Cvir. Tos gadynės pradžioj žydėjo dar javų prekyba A. Janul. Dabar palaima jo žydėjo kaip rožė vasaros laike. I. Simon. Žydi roželė, žydi lelijėlė, žydi mano jaunystėlė pas radnią motulę LTR (Vik). Vargai šakojo, vargai lapojo, vargai vartuos žydėjo JV634. Žydėk, mano sūneli, kaip bijūnas daržely JD945; 2) ‚vypadat krásně a zdravě‘: Greit ji nuvilko ir pasodino už stalo tarp žydinčių veidų, greta žmonos rš. Ji visa žydi (graži, žvali) Kt. Sveikata žydintis veidas rš; 3) ‚zářit jasně červenou barvou, červenat se (krví)‘: Kaip syki krito, žemė drebėjo, kaip antrą krito, kraujas žydėjo JD 1537. Žemė ir kraujai žydėti pradėjo [nuo rykščių smūgių] JD1113; 4) ‚být viditelný, odrážet se v rysech tváře (o nějaké kladné duševní vlastnosti, vnitřním prožitku)‘: Ant kožno veidu narsybė ir kantrybė žydėjo S. Dauk. Eglei skruostuos žydi spindulys jaukus — Žilvinas palydi žmoną ir vaikus S. Nėr. Jos lūpose žydi maloni šypsena rš; 5) ‚zářit, lesknout se‘: Žydi dangui žvaigždelės TŽI196. Vaikas toks gražus, akįs tik žydi Up. Kromě těchto ustálenějších příkladů užití, více či méně rozšířených v lidové hovorové řeči, lidové poezii i jazyce krásné literatury, lze uvést ještě následující příklady užití slova žydėti: Aušta revoliucijos rytas — saulė raudonai žydės S. Nėr. Tokiu metu, kai vienoje dangaus pusėje žydėjo giedra, o iš kitos — griuvo tamsa, ypatingai ryškiomis varsomis degė laukai P. Cvir. Mama žodžius kaip vikius beria, kurie taip jos akyse baltomis ašaromis ir žydi P. Cvir. Žaizdos kaip rožės žydėjo jo šonuose P. Cvir. Zdá se, že tyto příklady by se do Slovníku ani nemusely zařazovat. Taková slovní spojení jako žydi saulė, žydi giedra, žodžiai žydi akyse, žydi žaizdos apod. sice nejsou v rozporu s tradicemi lidové tvorby a jejich užití je motivováno uměleckými záměry a pomáhá autorům vytvářet obraz, přesto však jde spíše o stylistické novotvary vytvořené spisovateli. Příklady takového individuálního obrazného užití slov patří do slovníků jazyka jednotlivých spisovatelů. Do slovníku by měly být zařazovány charakterističtější, běžnější a ustálenější poetické metafory; „Slovník litevského jazyka“ se však přísně neomezuje jen na příklady užití s jistou tradicí a typičtější případy. Typ a specifika slovníku umožňují zařadit také příklady z tvorby klasiků naší literatury 17 J. Pikčilingis, Žodžių vartojimas perkeltine reikšme P. Cvirkos kūryboje. Filologijos mokslų kandidato laipsnio disertacija (rankraštis), 193—194, Vilnius, 1956. 244 individuální případy užití slov, pokud se nové použití slova neodchyluje od celého systému jeho významů, je odůvodněno uměleckými záměry a ukazuje tendence a směry sémantického vývoje slova, jimiž se může obrazné užívání slov v litevštině dále rozvíjet. Takové případy užití mohou proniknout do spisovného jazyka, rozšířit se a stát se typickými. Spisovatel se může odchýlit od obvyklého užití slova, chce-li uměleckým záměrem podat obraz originálně a nově; taková obraznost, která nepomáhá pochopit skutečnost a neodhaluje charakteristické rysy zobrazovaného jevu, se však zpravidla nehodí ani do systému významů slova (například: Baltos dienos džiūsta, iškarstytos ant ąžuolų alėjų lyg tvoros trš. Nes pilkas horizonto kraštas atplyšta nuo žalių šilų. Atplyšta, kad žmogus gerėtų dienų atogrąža linksma trš). Do „Slovníku litevského jazyka“ se nezařazují případy přeneseného užití slova, které se vyznačují úzkou individualitou a přehnanou rafinovaností, jejichž obrazový základ je nejasný, nevhodný a nerealistický, neboť jsou odtrženy od skutečnosti a vzdáleny obvyklému užití slov v lidové hovorové řeči, folkloru i tvorbě jiných spisovatelů; vznikají bez ohledu na vnitřní zákonitosti jazyka a s cílem pouze ukázat vlastní originalitu a ohromit svou „vynalézavostí“ (takové užívání slov je zpravidla typické pro představitele formalistických směrů nebo začínající spisovatele18). 4. Přenesené významy slov, které ztratily obraznost Přenesený význam slova, který se v jazyce ustálil, může postupně ztratit svou charakterizační funkci, tj. může se stát nominativním, přímým významem slova; někdy je proto obtížné přesně určit, zda jde v konkrétním případě ještě o přenesený význam, nebo již o význam nominativní, zcela neutrální z hlediska emocí. „Hranice oddělující přímé užívání slov od přeneseného, jak poznamenává L. Bulachovskij, jsou v mnoha případech značně relativní: hlavním ukazatelem tohoto rozdílu bývá zpravidla to, nakolik jsme si zvykli na určité spojování slov – pojmů, nakolik je obvyklé a nenápadné v naší každodenní řeči a nakolik je v něm nového a svěžího uměleckého ‚objevu‘19. Například slovo pakirsti má mimo jiné význam ‚při kácení neporazit úplně‘ (srov. Pakirsta eglė įstrigo in kitą ir pasikorė J. Dalgi, sakau, puščiau ir pakirtau smilių J. Balt). Tento význam byl základem vzniku přeneseného významu slova ‚oslabit, porazit‘ (srov. Lazìnę ūkio sistemą pakirto baudžiavos panaikinimas LeninasIII159. Mes iš pagrindų esame pakirtę kaimo susisluoksniavimą trš. Mano valios priešas nepakirto S. Nėr. Sunkus darbas paker ta žmogui sveikatą Kp. 18 J. Pikčilingis ve své disertaci „Žodžių vartojimas perkeltine reikšme P. Cvirkos kūryboje“ uvádí mimo jiné například tyto individuální metafory, které P. Cvirka používal na počátku své tvůrčí dráhy, ve svých prvních povídkách, nemají logický základ a jsou vytvářeny pro vnější efekt: Gluosnio šakose vėjas frizavo šakeles. Jo akys dar labiau ištįško, lūpos susilankstė. Baltramiejus paleido burbulą juoko. Rugių laukas virto pėdų lavonais. Netrukus paskum basas pėdas, įspaustas sniege, nusekė lodamas pavasaris. 19 Л. А. Булаховский, Введение в языкознание, часть II, 30, Москва, 1953. 245 Všechny tyto strasti člověka podlamují Al). Význam slova pakirsti ‚oslabit, zdolat‘ již nevyvolává představu sekání (sekerou či něčím jiným), a tedy zde již není těsná, hmatatelná souvislost s přímým významem slova pakirsti ‚při sekání úplně nepřeseknout‘; obraznost tohoto přeneseného významu vybledla a z emocionálně-stylistického hlediska je, dá se říci, neutrální. Označení prk. u takových významů ukazuje pouze na jejich původ v přeneseném užití, jehož obraznost v důsledku častého a obvyklého užívání vybledla. Uveďme ještě jiný příklad. Základní význam slova gimti je ‚přijít na svět narozením‘ (srov. Ačkoli se rodilo mnoho kojenců, dvě třetiny jich však zemřely, než dosáhly dvou let A. Vien. V zimě se narodila jalovička Pls). Přenesením tohoto významu do oblasti jiných jevů se v jazyce ustálil význam ‚něco nového se vytvořit, vzniknout, vzejít‘ (srov. Boj mezi starým a novým, mezi tím, co umírá a co se rodí — to je základ našeho vývoje Komunistas1948,5. Ze starého se rodí mladé Mkk. Na litevském venkově se zrodil nový člověk — rolník kolektivního hospodářství Tiesa1949,55. Rodí se den, rodí se i jídlo Gs. Jak těžko se rodí nová slova pro nové pojmy a nové jevy A. Gud-Guz. Bez práce nevznikají městské paláce ani nová polní úroda A. Vencl. V mé hlavě se zrodila nejvroucnější touha plavit se sám po oceánech J. Bil). Tento význam je v „Lietuvių kalbos žodynas“ označen zkratkou prk., avšak jeho metaforičnost je téměř vyhaslá: ve všech zde uvedených případech, kdy slovem gimti označujeme nový jev, již nepociťujeme zřejmou, těsnou souvislost s přímým významem slova gimti — základem obrazu — protože tento význam již postrádá expresivitu a účinnost; navíc ani samotný mluvčí již nemá za cíl udělat dojem, podnítit představivost či vyvolat příslušnou představu. Stejně tak není v naší každodenní řeči již „nijak zvlášť expresivní“ ani význam ‚mráz spálit‘, vzniklý obrazným užitím slova pakąsti ve významu ‚poranit zuby, okusovat‘ (srov. Zčervenaly, pestře se zbarvily květy spálené podzimem rš. Přijde mrazík a ostrý větřík, spálí tvé větvičky i zelené lístky Bink), ani význam ‚obyvatelé vesnice‘, který vznikl metonymickým přenesením významu slova kiemas ‚vesnice, ves‘ (srov. Celý dvůr jim posměšně říkal Lenoch K. Donel. Dnes večer jsme se sešli celý dvůr Šlu). Takové přenesené významy slov jsou v jazyce rozšířené, ustálené a již nemají umělecký účinek. Přirovnání — základ srovnávání představ — je v takových případech buď již zcela nepociťováno, nebo se projevuje jen velmi slabě. V „Lietuvių kalbos žodynas“ se u takových významů označení prk. obvykle již neuvádí. 5. Místo přenesených významů slova v heslovém článku Významy polysémního slova musí být v heslovém článku uspořádány určitým způsobem, který odhaluje jejich vzájemné vztahy a jednotný obraz sémantiky slova. Přenesený význam slova je s jeho přímým významem obvykle spojen více či méně těsným vztahem, a proto je tento sémantický vztah zřejmý, je-li přenesený význam uveden bezprostředně po tom přímém významu, který je základem obrazu. Jestliže je přenesený význam odsunut— 246 — za několik dalších přímých významů téhož slova, s nimiž nemá nic společného, sémantická souvislost mezi významy se přeruší a přenesený význam zůstane nemotivovaný. V „Lietuvių kalbos žodynas“ se usiluje o to, aby se přenesené významy slov, nakolik je to možné a nakolik to dovoluje dostupný materiál, uváděly bezprostředně po těch přímých významech, které jsou základem obrazu, například: apkarpyti iter. 1 apkirpti. 1. zastřihovat nůžkami: Zastřihni okraje, aby se nitě netřepily. J. Vlasy má dlouhé, dokola zastřižené I. Simon.... Živé ploty je třeba zastřihovat a zarovnávat rš.... 2. prk. zmenšit; zúžit, omezit: Tehdy mu ukrojili kus půdy Č. Panská panství omezili Skr. Dvorek věřitelé zmenšili a teď ho celý rozdělili Sug. || Buržoazní demokracie zůstává vždy omezená, okleštěná, pokrytecká tsp. 3. při zastřihování posypat: Posyp káď slámou při zastřihování; slámu pro oves prosij, chceš-li, aby šťáva nevychladla Šts. Ne vždy je však snadné určit vztah mezi přeneseným a přímým významem slova. Někdy je expresivita přeneseného významu slova stále citelná, ale takový přenesený význam není úzce spojen s žádným z doložených přímých významů slova. Například slovo sugraibyti má dva přímé významy: 1) ‚hmatáním najít, pochytat (např. ve tmě, v tekutině)‘ (srov. Potmě nahmatal klíč na komodě A. Vien. Ta polévka je samá voda, vůbec v ní nelze nahmatat nic hustého! Jnš) a 2) ‚hmatáním sesbírat‘ (srov. Odlož hrábě a posbírej zbytky sena Jž). Přenesený význam tohoto slova — ‚trochu pochopit, porozumět, dokázat něco udělat‘ — nemá s žádným z jeho přímých významů příliš blízkou souvislost (srov. Už dokáže... trochu přečíst knihu A1884,361. A německy taky trochu umím Dbk. Moc nechápe, co ti lidé říkají Sml. || refl.: Krizas se vyzná v záležitostech zeměměřiče P. Cvir). Takové přenesené významy slov se v „Lietuvių kalbos žodynas“ uvádějí na konci heslového článku, po všech ostatních významech slova. S určováním pořadí přenesených významů slova částečně souvisí i uvádění substantivum commune v „Lietuvių kalbos žodynas“. V litevštině je mnoho podstatných jmen společného rodu, ve slovníku označovaných scom., např.: išgaiša ‚kdo pracuje pomalu a líně; kdo žije rozmařile a všechno rozhazuje; lenoch, vyhublina‘; klipytà ‚křivý, pokřivený člověk nebo rozbitá věc‘; padilba ‚kdo chodí se sklopenýma očima a něco dělá potají‘; pamplà ‚zvíře nebo člověk s velkým, nafouklým břichem‘; styrà ‚kdo se pohybuje strnule; ztuhlík‘; šipata ‚kdo se stále usmívá; kdo se druhému vysmívá‘; tvýla ‚nemluvný, uzavřený člověk‘; užuomaiša ‚kdo všechno rychle zapomíná‘; žlabana ‚kdo má oči, které „žlabanoja“, ospalec‘ aj. Jsou to většinou slova označující negativní vnitřní nebo vnější vlastnosti osob, zvířat (někdy i věcí). Taková slova jiné významy obvykle nemají. Kromě toho existují podstatná jména mužského a ženského rodu, jejichž jeden nebo více významů lze užít k charakteristice člověka, například: ginčas sm. (2) 1. K, Ak, Š, FT, J. Jabl obhajoba vlastního názoru, vlastního zájmu slovy; umíněnost, disputace... 2. DŽ sport. určitý střet hráčů soupeřících týmů a jeho ukončení rozhodčím, který přeruší hru a vhodí míč 3. scom. odporovatel: 247 Ne všichni muži jsou takoví hádaví jako ty, Žem. Hrozný hádavec — nikdo mu neodolá, Vlkv. Kdo pracuje obráceně, tvrdohlavě, ne jak mu bylo přikázáno, ale jak sám chce, ten je hádavec, J.... E, to je ale hádavec, děvče, Skr.... vyplenina subst. (1) 1. voda odnesená, vyplavená část, příkop... 2. vypleněná země, zoraný úhor... 3. Pl. co je vytrháno, strháno; kůra, lýko... 4. K, LsB206 plenění, krádež. 5. K, Š, BŽ261 co je vytrháno, násilím odňato; kořist... 6. škoda, újma; výdaje... 7. scom. kdo olupuje, kdo působí škodu: Kněží — vykořisťovatelé lidí, Ml. Dívka — první vyplenina v domě (bere podíl, věno) (zastar.) Km. Třetí význam slova hádavec a sedmý význam slova vyplenina, jak je patrné z příkladů, nemají s ostatními významy příslušných slov úzkou sémantickou souvislost: nejsou ani odvozeninami některého přímého významu těchto slov, ani přenesenými významy. V „Lietuvių kalbos žodynas“ jsou uvedeny na konci slovníkového hesla, po všech ostatních významech. Často však bývá některý význam podstatného jména mužského nebo ženského rodu, užívaný k charakterizaci člověka, přeneseně odvozený a úzce souvisí s přímým významem. Takové významy slov, stejně jako všechny ostatní přenesené významy slov, se ve slovníkovém hesle uvádějí hned za těmi přímými významy slova, z nichž vznikly, například: prase podst. r. (2) 1. domácí zvíře chované pro maso a tuk (Sus domesticus):... Pusť prase do světnice — vyleze i na stůl LTR (Krk).... Omyté prase se vrátí do bláta VP24.... Prase venku smrdí, u stolu voní Mrk.... 2. přen. hanl. nestydatý, nezdvořilý, nečistý člověk: Nebuď takové prase J. Jabl. To je ale prase, ten Izidor, že za takovou dobrotu ani nepoděkoval Skr. Táhni, ty dehtouchá svině! Trgn. 3. kupa (sena):Naskládejte to seno do kup, protože možná začne pršet Krp.... pytel podst. m. (4) 1. kus látky sešitý po stranách, určený k uchovávání sypkých nebo drobných předmětů; množství něčeho, které se vejde do pytle: Brambory sbírají a sypou do pytlů, košů vesničtí kopáči brambor A. Vencl. Vlny máme po pytlích Gs. Vozí povozy, naloživše pytle FrnS44. Zasadili jsme pět pytlů brambor Vlkv. 2. přen. hovor. nemotorný, těžkopádný, tlustý člověk: S takovým pytlem se těžko hýbe Rm. Je pro něj těžké běžet, s takovým tlouštíkem Arm. 3. součást kovářských měchů: Z pytle jde kouř, dělá vítr Aps.... Základem přeneseného významu bývá nejčastěji nejznámější a nejkonkrétnější význam slova. Ne vždy je však jasné, z kterého přímého významu se přenesený význam utvořil, protože slovo může mít mnoho přímých významů a každý z nich může být základem představy. Uveďme například slovo reketis (a reketys). V jazyce se užívá v těchto významech: 1) „suchý pařez s kořeny“, např.: Přivezl jsem z rašeliniště vyvrácené pařezy rekečių, které tam ležely už od loňska Dg; 2) „rozvětvený vrchol stromu“, např.: V koruně tohoto stromu si čáp spletl hnízdo Lš; 3) „trojnožka z hrbatého kusu dřeva, na kterou se staví díž na chléb apod.“, např.: Reketys stojí rozkročmo jako kerebla J; 4) Lkm „rozvětvený kořen- 248 ten strom“; 5) Vrn „kyj s větvičkami na drcení kaše; tlouk“; 6) „silný strom, do něhož jsou zatlučeny kolíky, po nichž se šlape při zpracování rašeliny“, např.: Po mynymą važinėja rekečių Up; 7) Dg „rozsochatý sloup k nasazování sušících se hrnců“; 8) „stroj na mlácení obilí“, např.: Šiandien rugius kulsim su rekečiu Lzd; 9) „zařízení k navíjení, splétání příze; naviják“, např.: Nuvyk siūlu nuog rekečio Kb. Siūlus nuo spūlios vejam arba ant lenkčio, arba ant rekečio Prl; 10) Jž, Up „nástroj k napínání provazů“ aj. V přeneseném významu se slovo reketis užívá, mluví-li se o rozkročeném, zavalitém, nemotorném člověku nebo o hrubém, mnoho místa zabírajícím předmětu (Tai gavo žentą tokį reketį Skr. Eik, reketi! Trng. Ale ir spintą tas stalius padarė! Baisus reketis — nė praeiti nėra kur VšR). Všechny doslovné významy tohoto slova spojuje společný rys — rozšíření, roztažení v prostoru. Tento rys, který má téměř každý předmět označovaný jako reketis, lze uplatnit při charakterizaci člověka či jiného rozměrného předmětu, a proto je těžké říci, obraz kterého objektu má mluvčí v daném případě na mysli, když člověka nazývá reketis, ke kterému doslovnému významu slova je přenesený význam bližší, neboť i v témže nářečí se často užívá několika významů slova reketis a každý z nich může být základem obrazu přeneseného významu. Nelze-li tedy přesně a jasně určit souvislost přeneseného významu s jedním konkrétním doslovným významem slova, nezbývá než zařadit takové významy na konec slovníkového hesla. V hovorovém jazyce je běžné přirovnávat nejcharakterističtější, nejvýraznější znak zvířete nebo nějaké věci k vnitřním či vnějším vlastnostem člověka, obvykle záporným, a často přitom přidat ironický či pohrdavý odstín. Někdy může mít význam označující záporný rys také nádech něhy či obdivu. Například zmijí se nazývá zlý, proradný, nečestný člověk: Toks gyvatė, neprasidėk su juo! Rm. Iš tos gyvatės nė stiklo vandens negausi Ldvn. Vyrai žalčiai, bet ir pačios gyvatės Grg. Vedle záporného významu se toto slovo užívá i bez jakéhokoli odsouzení či nenávisti, v mírnějším, žertovném významu, když se mluví o živém, čilém, vynalézavém apod. člověku a mluvčí nad ním žasne, např.: Ot greitas, gyvatė! Slm. Drąsus, gyvatė — su juo visur nueisi Dbk. Ale ji graži, gyvatė! Mrk. Ve všech zde uvedených případech se významy slov užívají k popisu a charakterizaci osoby. Akademik Vinogradov nazývá takové významy predikativně-charakterizačními významy20. V jazyce se nejčastěji užívají tak, že charakterizovaný objekt je individuálně určen (obvykle zájmeny tas, toks, šitas apod.), nebo se k němu mluvčí obrací. Sémantickou funkcí predikativně-charakterizačních významů je spojit charakterizovaný objekt s rysem, který je nejvýraznější a nejcharakterističtější pro objekt označovaný doslovným významem slova. Z výkladu predikativně-charakterizačního významu slova by mělo být zřejmé, že se slovo v takovém významu neužívá vždy, nýbrž pouze při charakterizaci osoby, která má určitou vlastnost. Proto je nepřesné například vykládat predikativně-charakterizační význam slova lapė jako „lichotník, člověk s medovým jazykem; chytrý, vychytralý člověk“ nebo význam podobného druhu u slova maišas jako „ne- 20 Viz В. В. Виноградов, Основные типы лексических значений слова. — «Вопросы языкознания», 5, 24, 1953. 249 čiperný, nemotorný, obézní člověk, protože tato slova ve skutečnosti nemají významy „člověk s medovým jazykem; lstivý, úskočný člověk“ nebo „nemotorný, neohrabaný, obézní člověk“ (neříká se například „Nechtěl jsem ani mluvit s lape“ nebo „Dohonil jsem maišą jdoucího po cestě“) — tato slova se vztahují k člověku a slouží pouze k jeho charakteristice. Přenesené významy některých slov se užívají pouze při mluvení o osobách mužského, nebo pouze ženského rodu, například: kirvis — o hrubém, neotesaném muži (např.: Její muž, to je ale sekera! Užp. Takových seker se na večírku sešlo! Užp.), ožys — o tvrdohlavém muži či chlapci (např.: Není zuřivějšího kozla než ty. Skr. Takového kozla jsem ještě neviděl. Stl. S tím kozlem se stejně nedomluvíš. Ds), kalė — o upovídané ženě (např.: Ta ženská, to je ale fena! Gs. Klábosí jako fena. Ds). Existují slova, jejichž přenesený význam lze užít při mluvení o osobách mužského i ženského rodu. Kromě již uvedených lze uvést ještě tyto příklady: meška — o neohrabaném, neobratném nebo statném, obézním člověku (např.: To je ale medvěd — ani se z místa nehne. Vad. Takový medvěd toho unese (stiprus). Ar. Takové medvědice přišly a cpou se [u prodavače v obchodě bez čekání ve frontě]. Srd); buza — o roztržitém nebo upovídaném člověku (např.: Kam jdeš, ty trdlo? Ds. Ten trouba plácá úplně bez rozmyslu, sám ani neví co. Lš); skrabalas — o člověku, který hodně žvaní a hlučně mluví (např.: Skrabalas, který chodí stále kolem, rozčileně a s rámusem, rychle mluví. J. Neposlouchejte, co tenhle žvanil říká. Srd. Staré báby jsou všechny žvanilky. KlvrŽ). Takové přenesené významy jsou v „Lietuvių kalbos žodynas“ označeny zkratkou scom. (substantivum commune), tj. uvádí se, že slovo užité v tomto významu je společného rodu. Nabízí se otázka, zda je to účelné. Slovo se v jednom významu může vztahovat k osobám mužského i ženského rodu, jeho gramatický rod se tím však, zdá se, nemění. Z náležitě formulovaného výkladu významu (o... člověku) by bylo zřejmé, že se takové významy slova užívají při mluvení o osobách mužského i ženského rodu; označení scom. by se mělo uvádět jen u podstatných jmen, která jsou skutečně společného rodu. Při pojednávání o přeneseném významu slova nelze zapomínat, že metaforicky může být užito nejen jednotlivé slovo, ale i slovní spojení. Ve volných spojeních jsou užitá slova samostatnými lexikálními jednotkami, z nichž každá má svůj vlastní lexikální význam, zatímco slovní spojení užité v přeneseném významu se lexicalizuje a stává se jakoby jedním slovem. Slova tvořící takové spojení jsou pouze „potenciální“ slova; svůj původní význam již nemají, neboť jejich význam je podřízen významu celého spojení. Zde již nejde o význam jednotlivého slova, nýbrž o význam frazeologického spojení jakožto určité lexikální jednotky. Otázka uvádění frazeologie ve slovníku je široká a složitá. Zde se jí zabýváme jen proto, že někdy vznikají nejasnosti ohledně místa slovních spojení užitých v přeneseném významu ve slovníkovém hesle. V „Lietuvių kalbos žodynas“ se počínaje III. svazkem usiluje o uvádění frazeologických spojení podle současných požadavků lexikografické teorie, přesto se stále vyskytují případy, kdy se na slovo užité ve frazeologickém spojení pohlíží jako na samostatné slovo užité v přeneseném významu. 250 Dává se například přenesený význam slova kalvarija „těžký život nebo práce“, který je ilustrován těmito větami: Život Arménů v Turecku — to jsou nekonečné kalvarijų keliai Šlc. Jdeme do černé kalvariją (durpių kastį) Šts. Z ilustračních příkladů však není patrné, že by slovo kalvarija mělo přenesený význam „těžký život“ či „těžká práce“ — tento význam vyplývá pouze ze spojení kalvarijų keliai a juodoji kalvarija. Vyčleněním jedné jejich složky — slova kalvarija — z těchto frazeologických spojení a uvedením nového významu „těžký život nebo práce“ ve slovníkovém hesle se zkresluje nejen sémantika slova kalvarija, ale i význam samotných frazeologických spojení. Stejně tak není správné uvádět nevolná slovní spojení užitá v přeneseném významu jako ilustrační příklady užití přeneseného významu slova. Uveďme například tento případ: kilsnoti,-oja,-ojo 1. K iter. dem. kelti; kiloti, kilšč(i)oti:... Vaikas kilsnoja rankas į viršų rš. || prk.: Jau nuo seno vieni daugiau, kiti mažiau kilsnojo galvas (nerimo) rš.... Ve větě „Jau nuo seno vieni daugiau, kiti mažiau kilsnojo galvas“ je v přeneseném významu užito nikoli slovo kilsnoti, nýbrž celé spojení kilsnoti galvas. Toto spojení lze užít i v doslovném významu (např. dítě kilsnoja galvą), avšak užité metaforicky má zcela nový význam „znepokojovat se, bouřit se“. Kdyby byl v uvedeném příkladu v přeneseném významu užit pouze výraz kilsnoti, vyvstala by otázka, jaké slovo obrazně nahrazuje, jaké emocionálně neutrální slovo zde zastupuje. Na tuto otázku nelze odpovědět, protože obrazným ekvivalentem zde není samotné slovo kilsnoti, nýbrž spojení kilsnoti galvas, které nahrazuje slovo abstraktnějšího významu nerimti. Označení prk. uvedené jak za znakem paralely, tak za číslem významu tedy poukazuje na užití jednotlivého slova v přeneseném významu, zatímco frazeologická slovní spojení užívaná v přeneseném významu se v „Lietuvių kalbos žodynas“ vyznačují symbolem trojúhelníku a kosočtverce. ZÁVĚRY 1. Slovo se užívá v přeneseném významu, aby se emocionálně neutrální označení určitého jevu nahradilo názorným, expresivním slovem s určitým citovým zabarvením. 2. Přenesený význam slova je vedlejší, odvozený význam určitého slova. 3. Názornost, emocionalita a umělecký účinek slov užívaných v přeneseném významu nejsou vždy stejně výrazné. Závisí to především na tom, nakolik se přenesený význam slova v jazyce rozšířil a jak často se užívá. 4. V „Litevském slovníku“ se rozlišuje přenesené užití slova a přenesený význam slova. 5. Přenesené užití slova jsou názorné, expresivní případy, kdy se některý význam slova uplatňuje v určité situaci. Vyznačují se živostí metafory a těsným spojením s přímým významem slova – s obrazovým 251 základem. Případy přeneseného užití slova se v „Litevském slovníku" uvádějí za ilustračními příklady přímého významu slova, za značkou rovnoběžnosti a s označením prk. Případy přeneseného užití slova se v různých kontextech pokaždé liší, proto jsou v ilustračních příkladech vysvětlovány v závorkách. 6. Když se přenesené užití slova v jazyce rozšíří a ustálí, rozšíří se oblast uplatnění slova a jeho spojování s jinými slovy a vznikne nový význam slova, který se ve slovníku uvádí jako samostatný přenesený význam. Jeho metaforičnost a vztah k přímému významu slova jsou stále patrné, ačkoli v důsledku častého, běžného užívání mohou být i méně výrazné. Názornost takových významů slova může také zcela zaniknout, tj. význam může ztratit charakterizační funkci a stát se přímým, nominativním významem slova. V takových případech se ve slovníku označení prk. již neuvádí. 7. Umístění přenesených významů slova ve slovníkovém hesle určuje zřetelnost jejich vztahu k přímému významu slova: je-li tento vztah jasně patrný, přenesený význam se uvádí hned za tím přímým významem slova, který je obrazovým základem; je-li však takový vztah obtížné určit, přenesený význam se uvádí až za všemi ostatními významy slova. 8. Je třeba rozlišovat slovo užité v přeneseném významu od frazeologického spojení slov užitého v přeneseném významu. V prvním případě se v „Litevském slovníku" užívá označení prk., ve druhém pak značky trojúhelníku a kosočtverce. PŘENESENÉ VÝZNAMY SLOVA A JEJICH VYČLENĚNÍ V „SLOVNÍKU LITEVSKÉHO JAZYKA“ AKADEMIE VĚD LITEVSKÉ SSR S. J. KEZITE Resumé Otázka užívání slova v přeneseném významu úzce souvisí s problémem polysémie slova, s lexikografickým zpracováním sémantiky slovního hesla a se správným odrazem objektivní jazykové skutečnosti ve slovníku. V „Slovníku litevského jazyka“ se jako kvalitativně odlišné jevy rozlišuje přenesené užití a přenesený význam slova. Základem pro vyčlenění přeneseného užití přímého významu slova je jeho zvláštní expresivita, emocionalita, blízkost k základnímu přímému významu slova a také jeho užší použití. Přenesené užití slova se vyznačuje dvěma svislými čarami (||) a doprovází je značka prk. (přeneseně). 252 Případy přeneseného užití slova, které se v jazyce ustálily a jsou rozšířenější a stabilní v různých kontextech, se ve „Slovníku litevského jazyka“ vyčleňují jako samostatné významy označené novou číslicí a značkou prk., která se uvádí před výkladem významu slova. Protože „Slovník litevského jazyka“ nemá normativní zaměření, ale ani si neklade za cíl popsat každý případ osobitého užití slova, s nímž se setkáváme v řeči, pojednává tato studie o výběru individuálních metaforických užití slova u jednotlivých autorů a uvádí některá doporučení, která se týkají objektivnějšího přístupu k této otázce. Studie uvádí obtížnější případy zařazování přenesených významů slova do slovníkového hesla, které souvisejí se zvláštnostmi litevského jazyka a přímo se vztahují ke specifikům „Slovníku litevského jazyka“.