D. Sutkevičiaus leksikografiniai darbai

LIETUVIŲ KALBOS LEKSIKOS RAIDA LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA LEXIKOGRAFICKÁ DÍLA D. SUTKEVIČIAUSE J. KRUOPAS Zájem o litevský jazyk, literaturu, folklór a dějiny v první polovině 19. století a snaha oživit litevský jazyk a rozvíjet v něm krásnou, vědeckou, pedagogickou i jinou literaturu podněcovaly tehdejší kulturní činitele k tomu, aby věnovali velkou pozornost rozvoji a normování litevského spisovného jazyka. Mnozí z nich (D. Poška, S. Stanevičius, S. Daukantas, K. Nezabitauskas, L. Uvainis aj.) sestavovali litevské slovníky a psali gramatiky, čímž se snažili přispět k obohacení a zdokonalení litevského spisovného jazyka a k přípravě nejnutnějších pomůcek pro jeho rozvoj a studium. Jedním z nejproduktivnějších slovníkářů té doby byl D. Sutkevičius. O jeho životě a činnosti jsou známy tyto údaje: narodil se roku 1782 v okrese Raseiniai. Kolem let 1801–1803 studoval fyziku na Vilniuské univerzitě (ještě před reformou z roku 1803)1. Od roku 1803 byl učitelem II. třídy dominikánské školy v Merkinė, v letech 1810–1812 vedoucím této školy. V letech 1812–1814 zástupcem ve škole v Žemaičių Kalvarija. Roku 1807 antikvářem na dominikánské škole v Hrodně. Roku 1818 tamtéž učitelem literatury, roku 1819 socius officii. V letech 1821–1823 převorem kláštera v Žemaičių Kalvarija a učitelem morální teologie. Roku 1824 opět antikvářem v Hrodně, roku 1825 ve vilniuském klášteře, v letech 1826–1827 subprior kláštera v Paparčiai, v letech 1828–1829 procancellarius kláštera v Raseiniai, roku 1830 tamtéž převorem a v letech 1831–1835 opět procancellarius. Od roku 1836 znovu v Paparčiai (roku 1841 knihovníkem), později v klášteře v Palevenė, kde roku 1849 zemřel (podle jiných údajů roku 1854)2. Z těchto údajů je patrné, že D. Sutkevičius působil na různých místech Litvy a byl také knihovníkem, takže materiál pro lexikografickou práci mohl čerpat z písemností i z živého lidového jazyka. V litevské bibliografii a jinde jsou uváděny rukopisy slovníků D. Sutkevičiuse z let 1831 (asi), 1835, 1942 a 1848; dnes je známo, že se dochovaly slovníky z let 1835 a 1848. Datace do roku 1831 je pochybná. S poznámkou „kolem roku 1831“ je uvedena v „Lietuvių bibliografija“ V. Biržišky (II. díl, č. 631, 870 aj.). Do roku 1831 se datuje čtyř- 1 V. Maciūnas (žr. Lituanistinis sąjūdis XIX a. pradžioje, Kaunas, 1939, p. 154) nurodo, kad D. Sutkevičiaus pavardė aptinkama Vilniaus universiteto fizikos skyriaus studentų įrašų knygoje 1804/5 ir 1805/6 mokslo metais. 2 V. Biržiška, Aleksandrynas, kn. 2, Čikaga, 1963, p. 379. 217 svazkový litevsko-polský slovník, který se do roku 1864 nacházel v klášteře v Paparčiai; po jeho uzavření byl téhož roku převezen do Vilniuské veřejné knihovny a uveden v soupisu jejího rukopisného oddělení3, v roce 1915 pak odvezen do Ruska4. Podle informace S. Baltramaityse z roku 1894 rukopis „Słownik litewski“ D. Sutkevičiuse patřil Ruské akademii věd a E. Volter jej připravil k tisku5. Jde-li o týž rukopis, který zmiňuje V. Biržiška, musel se do Ruska dostat dříve než v roce 1915. Zatím tato záležitost nebyla definitivně objasněna a samotný rukopis nebyl nalezen. Nyní objevené archivní údaje o lexikografických rukopisech D. Sutkevičiuse vedou k tomu, že zmíněný čtyřdílný (čtyřsvazkový) rukopis litevsko-polského slovníku je třeba datovat do roku 1842, který je uveden v katalogu knih kláštera v Paparčiai „Pars librorum bibliothecae Conventus Generalis Vilnensis…. Anno Domini 1849“6. V oddílu slovníků a gramatik (s. 83) jsou samostatně zaznamenány dva rukopisy D. Sutkevičiuse: 1) Słownik Litewsko-Polski, Rękopis pierwszej ręki. Sutkiewicz. 1835 (č. 21). 2) Tenze sam Słownik Litewsko-Polski. Rękopis poprawiony przez samego Autora. Sutkiewicz, 1842 Tom 1—4 (č. 22). Protože byl katalog sestavován přímo v Paparčiai, kde D. Sutkevičius dlouho působil (naposledy od roku 1836 do roku 1841), lze se domnívat, že litevsko-polský čtyřdílný slovník D. Sutkevičiuse, o němž S. Baltramaityse a další hovoří jako o díle z doby kolem roku 1831, je třeba datovat do roku 1842. Dosud nebyl nalezen, a proto jej nelze srovnat s rukopisy slovníků D. Sutkevičiuse z let 1835 a 1848. Soudě podle počtu stran (I. díl 1—322 s., II. díl 323—664 s., III. díl 665—1096 s., IV. díl 1097—1529 s.)7, byl patrně rozsáhlejší než slovník z roku 1835, který má 1048 stran. Zdá se, že D. Sutkevičius rukopis slovníku z roku 1835 doplnil, a tím vznikl roku 1842 čtyřdílný (čtyřsvazkový) rukopis litevsko-polského slovníku. Ve své poslední práci jej V. Biržiška nazývá trojjazyčným slovníkem („Žodininkas Lietuviszkai-Lotyniszkay-Lenkiszkas“)8, ačkoli jej dříve v „Lietuvių bibliografija“ uvedl jako dvojjazyčný slovník. Zdá se, že podle trojjazyčného slovníku z roku 1848 je i rukopis z roku 1842 označován za trojjazyčný slovník, neboť všechna tři lexikografická díla D. Sutkevičiuse jsou pokládána za autentické, byť neúplné opisy téhož slovníku. Za první lexikografické dílo D. Sutkevičiuse je tedy třeba považovat nikoli údajný čtyřdílný litevsko-polský slovník napsaný kolem roku 1831, nýbrž jednodílný rukopis litevsko-polského slovníku z roku 1835. Jde o: Słownik Litewsko-Żmudzko Polski, ułożony przez Księdza Sutkiewicza Sw. Teol. Prezentanta Litewskiey Prowincyi Zakonu Dominikańskiego — Applicatur Bibliothecae Mgri Provincialis Datum Rossienis 1835, feb. 28. Tento rukopis vlastnil A. Baranauskas (dokládá to i razítko: 3 Popis rukopisného oddělení Vilenské veřejné knihovny, čtvrtý svazek, Vilna, 1903, p. 38. 4 V. Biržiška, Aleksandrynas, 2, p. 379. 5 C. Балτрамайтис, Сведения о литовских рукописях, „Живая старина“, 1894, вып. I, p. 102. 6 Toto datum jako první uvedla M. Lukšienė v článku „Aplinka, kurioje mokėsi S. Daukantas“ („Pergalė“, 1964, č. 12), přičemž vycházela z právě zmíněného katalogu uloženého v rukopisném oddělení knihovny Vilniuské státní univerzity V. Kapsukase (č. 149). 7 Popis rukopisného oddělení Vilenské veřejné knihovny, čtvrtý svazek, Vilna, 1903, p. 38. 8 Viz Aleksandrynas, 2, p. 379. 218 „Bibliotheka Aliumnuw Sem. Seinenskiego“ (118)). Později se dostal do knihovny mariampolského kláštera marianistů (razítka na listech 1 a 524: „Bibliotheca Marianorum Mariampoli“. Uprostřed razítek je „M1C“), odkud se po druhé světové válce dostal do Státní republikánské knihovny Litevské SSR (signatura PR 1127). Rukopis má formát 22,5 × 18 cm a 1048 stran, nyní tužkou očíslovaných jako 524 dvojstran (toto číslování se dodržuje i v tomto článku při uvádění umístění slov a ilustrací). Je psán jasně tuší. Rukopis i fotokopie uložená v Ústavu litevského jazyka a literatury Akademie věd Litevské SSR jsou dobře čitelné. Na konci slovníku (za posledním slovem Žyrgas) je uvedeno: Ogul Wyrazów równa się = 17,924. Slovník začíná polskou předmluvou (Nota): „V polském jazyce se nacházejí dvě nosové samohlásky, totiž a, ą a e, ę. V litevskožemaitském jazyce jsou kromě uvedených ještě dvě nosové samohlásky, totiž i, ę a u, ų — např. Iwadinėju wzywam, bylo by špatné psát Iwadinėju nebo Inwadineju, bylo by to v rozporu s výslovností litevskožemaitského jazyka. Podobně pokud jde o u, ų, např. druhý pád množného čísla se píše Tu žmonių Tych ludzi. Nelze psát Tu žmonių nebo Tun žmoniun, stejně tak by to neodpovídalo výslovnosti tohoto jazyka.“ K. Szyrwid S. J. ve svých Naukach czyli Homiliach Litewskich a ve slovníku zvaném Synonima často místo sz používá pouze s, například místo Szirkiš Serce používá Sirdis — místo Sziądawy słoma používá Siauday atd. V tomto slovníku jsem však tato dvojí vyjádření uvedl abecedně.“ Dvojjazyčný (litevsko-polský) slovník D. Sutkevičiuse z roku 1835 byl sestaven na základě polsko-latinsko-litevského slovníku K. Sirvydy „Dictionarium trium linguarum“ (dále uváděno zkratkou SD) a dalších starých písemností. Obsahuje značné množství ilustračních příkladů z více než tuctu starých náboženských spisů a několik příkladů z díla K. Boguše o původu litevského národa a jazyka. Lze jej označit za první historický slovník litevského jazyka, zahrnující slovní zásobu Sirvydova slovníku a hlavních památek litevské písemnosti od 16. do počátku 19. století. Většina slov byla převzata ze spisů K. Širvydy, ve slovníku D. Sutkevičiuse označených zkratkami X. Szyrw., příležitostně X. Sz. Téměř na každé stránce se několikrát, někdy dokonce i více než tucetkrát, odkazuje na K. Širvydu (viz strany 11, 12, 13, 26, 29, 35, 47, 50, 51, 52 aj.). Vyskytují se stránky, na nichž jsou všechna slova převzata ze SD. Jde o hesla s východním předponovým prvkem ažu-, např.: Ažumetimas, Ažumetu, Ažumezgu neišrištinai, Ažumiegmi, Ažumigdau atd. (50—52). Je zřejmé, že SD bylo využito důkladně, včetně neologismů K. Širvydy, např.: Atadunga (31), Atmintinė (37), Auksadaile (47), Auksažietė (47), Daustuvė (55), Beeilė (57) atd. Ze SD bylo jako hesla převzato mnoho slovních spojení, např.: Apsipilta lupos (20), Apsiprinks unt ko (21), Apsiuviu oda (22), Atmetu nug tewiszkistes (37) aj. Některá slova a ilustrační příklady nebyly převzaty ze SD, nýbrž z „Punktai sakymų“ K. Širvydy; jejich první část je označena 1°, např.: Owczarnia K. Szyrw. 1°216, w. 24. Ve slovech a ilustračních příkladech převzatých ze spisů K. Širvydy byly zachovány rysy východoaukštaitského nářečí, např.: Atadingimas (31) — atdengimas, Atadunga (31) — atdanga, Atkalbinėjus (35) — atkalbinėjas atd. Dalším častým zdrojem ilustračních příkladů ve slovníku D. Sutkevičiuse je Postila M. Daukši (1599); převzaté příklady jsou označeny zkratkou X. Koss (nebo X. Kos), která je téměř všude přeškrtnuta a nad níž je napsána zkratka X. Dauk nebo, 219 nejčastěji, X. D. Jen ve vzácných případech zůstala zkratka X. Koss nepřeškrtnutá (viz hesla Abrozas (3), Aprepiu (17), Apsirikimas (21), Apsi veizdziu (22) aj.). Po zkratkách pramenů K. Širvydy, M. Daukši a dalších se často objevuje odkaz N.T. (= Nový zákon), který neoznačuje Nový zákon J. Giedraitise z roku 1816, jak by se dalo zprvu usuzovat, nýbrž protestantský Nový zákon S. Bitneria z roku 1701: čísla stran a odstavců (nikoli řádků, přestože se píše w. = wersz) uvedená u zkratky N.T. odpovídají pouze stranám a odstavcům Nového zákona S. Bitneria. Např.: aplink – Okolo – Aplink išgul-dimą priliginima ne reikia mumus daugoi wargt – Okolo wyłożenia podobienstwa nietrzeba nam wiele trudzić się K.D. k.83 w. 15 N.T. k.180 w. 42. Ilustrační příklady pocházející výhradně z N.T. nebyly nalezeny. Zkratkou Kaz. Kalw. jsou označena slova a příklady převzaté z Postily J. Morkūnase (1600), např.: Abstingiste – Obfitość, Szczo[d]robliwość – O dziauksis abstin-goy duszia jusu – A radować się bendzie w obfitosci dusza wasza Kaz. Kalw. k. odw. 98 w 26. Pouze v ní nacházíme slova (s příklady) Abstingumas (3), Aguona (4), Akliste (4), Angiata (6), Ankstiwa (6) aj. Poměrně mnoho materiálu pochází z pramene označeného Bibl. Žmudż. (občas B.Z. nebo BZ). Která bible nebo její část je touto zkratkou označena? Čísla stran a oddílů uvedená u ní neodpovídají příslušným místům v pruských biblích z let 1735, 1755 ani 1816. V Litvě byla vydána pouze část bible — Nový zákon J. Giedraitise (1816). Porovnáme-li citace označené zkratkou Bibl. Žmudż. (B.Z., BZ) s odpovídajícími místy v testamentu J. Giedraitise, je zřejmé, že jsou zcela totožné. Je tedy jasné, že D. Sutkevičius použil překlad J. Giedraitise a označil jej jako Bibl. Žmudż. Podobně nazval svůj překlad i sám J. Giedraitis v dopise A. Butkevičiusovi: „...poskończonym zaledwo wydatku na druk kilka tysięcy Exemplarzy Biblii w Języku Żmudzkim...“⁹ Méně často se objevují slova a ilustrační příklady z těchto náboženských spisů: Ewangelie polskie y litewskie (1743), žymima santrumpomis Ewan, Ew (pvz., 24, 37, 40, 41, 55 ir kt.). Iš Vilniaus Valstybinio universiteto bibliotekoje esamų daugiau kaip dvidešimties Evangelijų leidimų (pvz., 1750, 1752, 1756, 1769, 1770, 1774, 1779, 1790, 1794, 1797, 1803, 1805, 1819 metų) tik 1743 m. leidimo egzempliorius (šifras LR3314) atitinka D. Sutkevičiaus žodyne nurodytas Evangelijų vietas. Broma atwerta ing wiecznasti (1777…) je označena zkratkami Broma, Brom. (např. 8, 11, 21, 29, 33, 39, 40, 53, 58 aj.). Které vydání bylo použito, lze jen obtížně přesně určit, protože ve vilniuských knihovnách některá vydání chybějí (např. z let 1806 a 1811). Bylo zjištěno, že stránky Bromy použité D. Sutkevičiusem neodpovídají stránkám vydání z let 1753, 1766, 1799, 1802 a 1824, zato odpovídají stránkám vydání z roku 1777. Rožančius szwęčiausios Maryos Pannos ir saldziausy warda Jezusa (1797) pažymėtas santrumpa Rož (retkarčiais Rožan.) (pvz., 9, 14, 15, 17, 19, 23, 26, 33, 40, 41, 45, 59 ir kt.). Pedelis Miros (1750) žymimas santrumpomis Pedelis Miros, Ped. Mir., kartais Ped.M. (pvz., 290, 342, 359, 419, 433, 442, 485, 487, 488, 489, 502…). Metay szwenti arba jubilleuszas didis (1826) žymimas santrumpa Jub. (pvz., 2, 9, 14, 19, 24, 33, 35, 40, 42, 53…). 9 A. Kaupuž, I. Lukšaitė, A. Butkevičiausův gramatický spis, „Kalbotyra“, V, Vilnius, 1962, s. 137. 220 Písně jsou označeny zkratkou Giesm. (např. 23, 30, 31, 49 aj.). Zatím se nepodařilo zjistit, které písně a kdy vydané D. Sutkevičius používal. Tik vienas iliustracinis pavyzdys duotas iš „Balsas sirdies pas Pana Diewa“ (1790, 1798...) ir pažymėtas santrumpa Balsas: Jog isz to ayszkiey gali kiekvienas regėti (48). Šis sakinys paimtas iš pratarmės „Matoningam skaitytojuy“. Z několika málo světských spisů použil D. Sutkevičius kromě slovníku K. Sirvyda také traktát K. Boguše „O počátku litevského národa a jazyka“ (1808)¹⁰. Je označen zkratkou K. Boh. Z něj byla převzata slova (např. Alksnis (5), Anitele (6), Asa (29), Aistokus (43), Aukles (47), Baudėjas (55), Beras (58), Bernužėlis (59), Darbužėlis (72), Dukružė (87), Langužaitis (22), Mamayte (229) aj.) a ilustrační příklady, převážně ze tří písní (s. 160–166), které K. Boguš převzal z díla P. Ruhiga „Betrachtung der Littauischen Sprache“ (1745), konkrétně: „Anksti rytą rytužį“, „Aš turėjau žirgužėlį“, „Aš atsisakiau savo močiutei“. Např.: Anksti rito, rituži Saulūžė tekėjo (6), Klausiu tawe Dukruže, kur tu waykzštinejey (87), Asz atsisakiau sawa moczutej. O asz nuo puses jau wasareles (497), O kur tawo vainikeli miguzie užkrito (498) atd. Ačkoli je tato folklorní ilustrace ve slovníku D. Sutkevičiuse z roku 1835 ve srovnání s příklady převzatými z náboženských spisů nepočetná, přesto je velmi cenná a významná. Obohatila slovník D. Sutkevičiuse a vnesla do jeho ilustrací výrazné světské prvky. Je třeba poznamenat, že u některých slov a ilustrací se často uvádí několik pramenů, v nichž se dané slovo nebo věta užívá, např.: Apsieymi — Obchodzę się, Postepuję — Ir kaypo Damaszke dransey apsiejo wardan Iezaus — I jak w Damaszku smiało abszedł się w Imie Iezusa — Bibl.Ž. k.195.w.27 Jub.k.5 Róż.k.190. N.T.k.215.w.9.k.254.w.3. Při sestavování slovníku D. Sutkevičius využíval téměř výhradně písemné prameny. Bylo to dáno jeho profesí i pracovními podmínkami (neměl přímý kontakt s lidem aj.). Ačkoli v předmluvě ke slovníku z roku 1848 uvádí, že „po více než dvacet let s velkou námahou a potem, cestuje po různých krajích Litvy a Žemaitska, sbíral slova“, materiál uvedený ve Slovníku z roku 1835, který téměř všude obsahuje odkazy na písemné prameny, jasně dokládá, že slova i ilustrace byly čerpány nikoli z lidové řeči, nýbrž z písemností. Pouze asi 30 slov nemá zkratky označující písemné prameny; alespoň některá z nich lze považovat za převzatá z lidové řeči a začleněná mezi slova čerpaná z písemných pramenů, například: Aszwiniś — Bydleko począge Jako Kosi, Osiel (30), Atkaleksznis — Cwiekułec (35), Brazday — Miazga (63), Braukiu — Smorgam (63), Diele — Pijawka, Turcica (80), Garszwa — Snitka (98), Gialda — Necka (105), Giendu — Psuję się (106), Giesu — Gasnę (107), Greziu — Wiercę, Swidruję (116), Ininku — Przyzwyczajam się, Nawykam (130), Iszkosziu — Wycedzam (144), Kasktes [Kaskles?] — Drobina (187), Keknuotas — Gronisty (190), Kuysis — Komar (213), Lauba [= Liauba] — Przystanek (214), Liswa — Żagon (218), Labanaktis — Dobranoc (219), Lankau — Schylam, Zginam (221), Nesą — Abowiem (262), Nesakau — Nemuvę (262), Pasisziausziu — Najeżam się (325), Paskubinu — Pospieszam (327), Pastumdelis — Popychaho (330), Siurbele — Pijawka (416), Skilandis — Kindziuk (419), 10 O początkach narodu i języka litewskiego. Rozprawa przez Xawiera Bohusza..., 1808, w Warszawie. 221 Strugis – Kusy (431), Swogunay – Cibulka (452), Szcizras – Szc zery (454), Szikna – Sraka, Sziknia – Sraczka, Sziknius – Sracz (455), Tekilas – Toczydło (464), Torielka – Talerz (471), Wiežie – Kolcina, Tor (505), Winulis – Jabłko winne (507), Wissur essas – Powszechny (511), Žiamaytis – Žmudzin (516), Žiamia – Ziemia (516), Žiemkilis obolis – Jbłko zimowe, winne (517). Slovník má jednoduchou abecední strukturu. Při řazení slov podle následujících písmen došlo k několika chybám. Například pod písmenem A je nejprve uvedeno slovo Abejotinas, poté Abejotinay, a mělo by to být naopak. Jako heslová slova se uvádějí nominativy skloňovaných slov, u sloves tvar první osoby jednotného čísla přítomného času, příslovce a předložky. Za litevskými slovy jsou za pomlčkou uváděny polské ekvivalenty. Objevují se i nepřeložená slova, např.: Apk i arst (13), Arkimas (28), Atgajo (33), Aimeus (48), Batwa (54), Blaksterejimas (61), Gandejo (96), Gurwolis (120), Igrissimas (124), Irtis (135), Isigrayksztau (136), Isiwidimas (139), Ižtrekt (176), Kiercią (195), Kulpiamas (209), Kuosa (211), Lope (226), Nepatrikimas (259), Netarpus (264), Nežada (268), Nuolatos (281), Pabosis (295), Sartas (409), Szirwis (456), Uju (478), Wakarczias (493). Poslední lexikografické dílo D. Sutkevičiuse: Zodinikas Letuwiszkay-Lotiniszkay-Lenkiszkas. Dictionarium Lithuanice-Latino-Polonicum. Słownik Litewsko-Łacinsko-Polski. Par Kuniga Dominika Sutkiewicze Dominikona tikra Letuwnika [Přeškrtnuto: Žemaiti] su dideliu wargu išstaysitas. Nachází se v rukopisném oddělení knihovny Ústavu litevského jazyka a literatury Akademie věd Litevské SSR (signatura: In. R. 3875). Formát 22,5 × 18 cm. Rozsah činí 404 číslovaných stran a 23 stran dodatků (Dodatek), uvedených na konci slovníku a číslovaných samostatně. Slovník obsahuje asi 19 150 litevských slov s latinskými a polskými ekvivalenty. Přibližně 720 slov (opakujících se, různých slovotvorných variant a dalších) je přeškrtnuto. Rukopis je takto opraven až do písmene H. Další škrty nebyly zjištěny. Slovník začíná následující „PŘEDMLUVOU“: „Leżuwis nebo litewský jazyk spolu se žemaitským je ze všech jazyků zemí nejobtížnější, protože neměl a nemá Kalbriedas neboli gramatiky; proto se v jazyce vůbec neshodují nejen pohraniční městečka, ale ani vesnice či statky, které jsou blízko sebe. Až dosud se nikdo neodvážil sestavit a vydat slovník tohoto [Přeškrtnuto: leżuwi] jazyka. Já jsem jako první po více než dvacet let s velkou námahou a potem, cestuje po různých krajích Litvy a Žemaitska, sbíral slova a odvážil se připravit tento slovník litevsko-lotyšsko-polský k vydání, ku prospěchu Litevců, Žemaitů, Poláků a Prusů [Paszalecziu]. Tento slovník, jak se domnívám, vyvolá mnoho kritiky namířené proti mně; ať však každý ví, že je snadnější kritizovat cizí dílo než sám napsat něco dobrého. Jestliže někdo chce vydat dokonalejší slovník, nebudu mu v tom bránit ani se tím trápit. Tento slovník přinese největší užitek mladým lidem, především Žemaitům, kteří začínají studovat na školách a od narození neznají jediné slovo polského jazyka. S tímto slovníkem po ruce se velmi snadno naučí slova litevská i polská. Čtenáři tohoto slovníku v něm najdou mnoho slov odlišných od [jejich vlastních], a to z té příčiny, že po připojení Litevského velkoknížectví ke Království polskému si Litevci a Žemaité osvojili mnoho polských slov a svá vlastní opustili. A tedy: gamta – Cnota, nikoli Cnata. Liedeka – Szczupak, nikoli Szczupokas, Uksusas – Ocat, nikoli Acatas, a tak dále.“ Na závěr prosím, přijměte s laskavým srdcem toto mé odborné dílo, připravené k užitku všech. Buďte zdrávi. K. D. Sutkiewicze. Rašyta mėtuose 1848. [Ši pastaba ryškesnė ir didesnėmis raidėmis įrašyta. Ji, tur būt, vėlesnė.] 222 Trojjazyčný slovník z roku 1848 byl sestaven na základě materiálu z předchozích slovníků (z let 1835 a 1842), od těchto se však liší tím, že obsahuje latinské ekvivalenty a nemá ilustrace. Svým rozsahem (19.150 slov) je o něco větší než slovník z roku 1835 (17.924 slov). Při porovnání slov na písmeno A ve slovnících z let 1835 a 1848 je patrné, že v prvním nejsou slova Abatene (1), Abelnas (1), Abelnay (1), Adatele (1), Adatiniczia (2), Adatinikus (2), Adinikelis (2), Adininis (2) a další, která jsou ve druhém slovníku, zatímco v posledně jmenovaném nejsou slova Abastirpos (2), Abbhusis (2), Abdas (2), Abrozas (3) a další, která jsou ve slovníku z roku 1835. Z přehledu rukopisných slovníků D. Sutkevičiuse vyplývá, že připravil několik rozsáhlých lexikografických děl. Jeden člověk během několika desetiletí shromáždil bohatý materiál z hlavních litevských písemných pramenů a sestavil tři lexikografické rukopisy. Ačkoli mají společný základ, a jsou proto V. Biržiškou a dalšími považovány za opisy jednoho slovníku, přesto se mezi nimi vyskytují rozdíly, které opravňují označovat je také za samostatné slovníky či různé varianty jednoho slovníku. D. Sutkevičius jako první v dějinách litevské lexikografie sestavil historický slovník litevského jazyka, založený na slovníku K. Sirvyda a na lexiku i ilustračních příkladech z nejvýznamnějších a nejznámějších litevských písemných památek od 16. století do počátku 19. století. Takový slovník je důležitý pro výzkum vývoje lexika litevského spisovného jazyka. Je téměř dvakrát rozsáhlejší než „Dictionarium trium linguarum“ K. Sirvyda (1629) a praktičtější než tento slovník v tom, že litevská slova uvádí na prvním místě, zatímco v Sirvydově trojjazyčném (polsko-latinsko-litevském) slovníku jsou litevské ekvivalenty uváděny jako poslední a nelze je podle abecedy vyhledat. Ačkoli díla D. Sutkevičiuse zůstala nevydána, mají v dějinách litevské lexikografie význam jako první pokusy o historický slovník litevského jazyka. Svým rozsahem se téměř vyrovnají největšímu lexikografickému dílu počátku 19. století — „Słownik polsko litewski“ D. Pošky. Slovníky D. Sutkevičiuse znali badatelé litevského jazyka i lexikografové a přispěly k rozvoji lexikografické práce v Litvě. Materiál ze slovníků D. Sutkevičiuse se dnes využívá při přípravě akademického „Lietuvių kalbos žodynas“. LEXIKOGRAFICKÁ DÍLA D. SUTKEVIČIUSE I. KRUPAS Р е з ю м е Článek podává přehled lexikografických děl D. Sutkevičiuse (1782—1854), známého litevského lexikografa první poloviny 19. století. D. Sutkevičius sestavil rukopisy litevsko-polského (1835, 1842) a litevsko-latinsko-polského (1848) slovníku, které jsou prvními historickými slovníky litevského jazyka. Ačkoli lexikografická díla D. Sutkevičiuse zůstala v rukopisech, sehrála pozitivní úlohu ve vývoji litevské lexikografie. Zajímají i dnes jako bohatý zdroj pro historický slovník a pro akademický slovník litevského jazyka, který se nyní sestavuje a vydává. 223